CZ-PRES. CzechReg Days COHESION POLICY 2014+

Transkript

1 CZ-PRES CzechReg Days COHESION POLICY 2014+

2

3 Vyslechli jste si zástupce regionů a ti všichni velmi živě vystihli, co pro ně téma územní soudržnosti znamená. Myslím především, že se jedná o překonávání bariér, ať už jde o bariéry v území, o administrativní bariéry, anebo o bariéry v našich myslích. Colin Wolfe

4 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu

5 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu MEP Oldřich Vlasák Úvodní slovo Dámy a pánové, dostává se Vám do roku zpráva z prvního semináře CzechReg Days, jejímž hlavním tématem byla budoucnost politiky soudržnosti s důrazem na jednu z jejích rozvíjejících se dimenzí, takzvanou územní soudržnost. Během dvou tématických bloků 11. února ve Výboru regionů vystoupili představitelé jednotlivých institucí Evropské unie, tedy zástupci Rady ministrů, Evropského parlamentu, Evropské komise i Výboru regionů, a zároveň i zastupitelé přímo z některých regionů. Společně představili své čerstvé pohledy na probíhající diskusi. Jsem rád, že seminář byl iniciativou regionů, konkrétně zastoupení krajů České republiky v Bruselu. Neumím si totiž představit, že by se na budoucím rozvoji Evropy neměla regionální a místní úroveň podílet. Rád bych na tomto místě ocenil také aktivity zastoupení Jihočeského kraje pod vedením Petra Šebka a bývalého hejtmana Jana Zahradníka. Dlouholetá úspěšná práce, kterou nejen Jihočeské, ale i ostatní krajská zastoupení odvádí, a jejich hmatatelné výsledky jsou tou nejlepší odpovědí na otázku, proč je třeba být přítomen v Bruselu a nestát opodál. Na následujících stránkách najdete autorizované přepisy úvodního proslovu Františka Štangla a dále vystoupení hlavních hostů, MEP Jana Olbrychta a Kataríny Mathernové. Na ně pak navazuje kapitola Petra Zahradníka, kterému připadl nelehký úkol shrnout tématicky širokou a různorodou debatu do několika výmluvných odstavců

6 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Profily vystupujících MEP Oldřich Vlasák Oldřich Vlasák, poslanec Evropského parlamentu a předseda Svazu měst a obcí ČR, je konzervativním politikem, který hájí zájmy samosprávných celků, měst a regionů. Narodil se 26. listopadu 1955 v Hradci Králové. Studoval strojní fakultu Českého vysokého učení technického v Praze na katedře environmentálních technologií. Po absolutoriu se věnoval výzkumu jako technický specialista v oblasti životního prostředí. Později pracoval pro soukromou společnost podnikající v odpadovém hospodářství a zastával post manažera Východočeského letiště v Pardubicích. V té době také absolvoval několik zahraničních stáží v USA, Velké Británii, Dánsku a Německu. Od roku 1994 je činný v lokální a regionální politice jako člen Občanské demokratické strany. Byl primátorem města Hradec Králové, je dlouholetým zastupitelem tohoto východočeského města. V evropské politice je aktivní od roku 2000, nejprve na platformě Kongresu evropských regionálních samospráv, v Radě evropských měst a regionů a ve Výboru regionů. V posledních pěti letech je poslancem Evropského parlamentu. Je aktivní zejména ve výboru pro regionální politiku. Emil Horčička Generální ředitel Národního koordinačního orgánu a Odboru evropských záležitostí Ministerstva pro Místní rozvoj. Emil Horčička se narodil 14. března 1975, Studoval právnickou fakultu Masarykovy university v Brně. Své profesní předpoklady rozvíjel na Institutu veřejné správy v Maastrichtu a na Diplomatické akademii Ministerstva zahraničních věcí. Otázkám regionální politiky se věnuje od roku 1998, nejprve na Ministerstvu vnitra a nyní na Ministerstvu pro místní rozvoj. Během své profesní dráhy absolvoval stáž při Evropské komisi

7 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Michael Schneider Předseda komise pro územní soudržnost Výboru regionů. Michael Schneider se narodil 31. července 1954 v Kirchen/Sigm ve spolkové zemi Porýní-Falc. Studoval dějiny, filosofii, germanistiku, pedagogiku a srovnávací literaturu v Bonnu. Od roku 1996 je činný v orgánech CDU. V roce 2002 začal kariéru státního tajemníka pro federální záležitosti a vyslance státu Sasko-Anhaltsko při německé federaci. V roce 2004 vstoupil Michael Schneider do evropské politiky jako zástupce předsedy EPP frakce ve Výboru regionů a člen komise COTER. Od roku 2008 předsedá této komisi a intenzivně se věnuje oblasti politiky soudržnosti. František Štangl Člen Rady Jihočeského kraje. František Štangl se narodil 21. dubna 1961 v Českých Budějovicích. Vystudoval Provozní a ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Českých Budějovicích. Na svou profesionální dráhu v zemědělství navázal prací pro městské služby a v roce 1996 se stal starostou města Nové Hrady. Od roku 2000 je aktivní také v regionální politice jako člen Zastupitelstva Jihočeského kraje, předseda Euroregionu Silva Nortica a v posledních dvou volebních obdobích jako člen krajské rady. Nejvíce se věnuje přeshraničním vztahům, kultuře a záchraně architektonických památek. MEP Jan Olbrycht Poslanec Evropského parlamentu. Jan Olbrycht se narodil 21. září 1952 v Rybniku. Studoval sociologii a věnoval se výzkumu, pedagogické činnostia politickým a společenským aktivitám. V devadesátých letech byl starostou města Těšín. Mezi roky 1998 a 2002 zastával úřad Maršálka Slezského vojvodství. Byl vice-presidentem Rady Evropských samospráv a regionů (CEMR) a řídícího výboru Shromáždění evropských regionů (AER) a člen Světové rady United Cities and Local Governments. Od roku 2002 Dr. Olbrycht pracoval jako lektor na Universitě v Bielsko-Bialej a Ekonomické universitě v Katovicích. V posledních pěti letech je poslancem Evropského parlamentu za občanskou platformu (EPP-ED), kde je zástupcem předsedy výboru pro regionální politiku. V roce 2007 byl oceněn jako nejlepší člen Evropského parlamentu v oblasti regionální politiky. Je držitelem řady národních ocenění doma, v Polsku

8 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Katarína Mathernová Katarína Mathernová je zástupkyní generálního ředitele pro regionální politiku (DG REGIO) v Evropské komisi, odpovědnou za rozvoj, koordinaci a prezentaci politiky soudržnosti. Do Evropské komise nastoupila v roce 2005 jako ředitelka pověřená největším geografickým direktorátem dohlížejícím na implementaci politiky soudržnosti v osmi členských státech a vyjednáváním programů pro období Před svým angažmá v Evropské komisi Katarína Mathernová řídila programy institucionálních reforem a byla poradkyní pro oblast konkurenceschopnosti, podpory malého a středního podnikání, vlastnických práv a přístupu k úvěrům u Světové banky ve Washingtonu D.C. Od roku 1992 do roku 2002 byla hlavním poradcem slovenského vicepremiéra pro ekonomické záležitosti. V této roli se zaměřovala na makroekonomickou stabilizaci, privatizaci, protikorupční strategii a zlepšování investorského prostředí. Jako právník kvalifikovaný v občanském a obecném právu na Právnické fakultě v Bratislavě (JUDr.) a na Universitě v Michiganu (LL.M.) paní Mathernová pracovala v letech 1989 až 1999 v mezinárodních právních firmách v New Yorku, Washingtonu a Londýně a v právním oddělení Světové banky. V letech 2001 a 2002 byla členem Open Society Fund a Německého Marshall Fund Campus. Katarína Mathernová publikovala řadu článků ve Spojených státech i v Evropě. V roce 2000 byla oceněna titulem slovenská žena roku. Colin Wolfe Head of Unit na DG REGIO Head of Unit na DG REGIO odpovědný za programy a strategie územní spolupráce. Colin Wolfe se narodil 19. října Studoval geografii v Dublinu a Vancouveru. Na zkušenosti z irské administrativy navázal v roce 1994 svým angažmá v Evropské komisi. Pracoval v mnoha oblastech od politiky zaměstnanosti po vnější vztahy. Od roku 2003 se věnuje evropské regionální politice. Nejprve implementaci politiky soudržnosti na Slovensku a v Rakousku. V posledních třech letech je odpovědný za oblast evropské územní spolupráce

9 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Pavel Branda Ředitel Zastoupení Libereckého kraje v Bruselu. Pavel Branda se narodil 22. května 1976 ve Varnsdorfu. Studoval fakultu mezinárodních vztahů na vysoké škole ekonomické v Praze v oboru mezinárodního obchodu a evropské integrace. V současné době dokončuje Ph.D. studia se zaměřením na přeshraniční spolupráci. Pavel Branda pracoval jako obdchodí zástupce v exportním oddělení Preciosa Lustry (největší výrobce křišťálových lustrů v České republice) a několik let pak pro Sekretariát Euroregionu Nisa (první euroregion v České republice založený k podpoře přeshraniční spolupráce). Věnoval se také konzultační činnosti pro projekty kofinancované z fondů EU a řídil projekty především z programů Phare CBC a INTERREG IIIA. Od září 2005 vede zastoupení Libereckého kraje při EU a pracuje jak v Bruselu, tak doma v regionu. Mimo jiné je také zapojen do expertní skupiny k EGTC ve Výboru regionů. Mathieu Simon Poradce pro politiky EU. Mathieu Simon se narodil v roce 1976 v Asnières-sur-Seine (Île-de-France). Vystudoval dějiny a promoval na Institutu evropských studií a na Svobodné universitě v Bruselu. Pracuje jako poradce v zastoupení Île-de-France při EU od roku Zastoupení reprezentuje regionální samosprávu a pět místních samospráv hlavního francouzského regionu. Do jeho náplně spadá politika soudržnosti, sociální záležitosti, životní prostředí a rozvoj venkova. Region Île-de-France je zakládajícím členem PURPLE network, hájící zájmy příměstských regionů v Evropě.. Mathieu Simon pracuje na aktivitách sítě, zejména ve skupinách pro lobbying a komunikaci. Dříve sbíral zkušenosti v dalších francouzských zastoupeních v Bruselu a na DG REGIO Evropské komise. Richard Almond Ředitel Zastoupení Státu Badensko Würtenbersko v Bruselu. Narodil se 11. ledna 1959 ve Švábském Gmündu. Studoval veřejné politiky a řízení v Kostnici, Massechussets, Cambridge a Fankfurtiu nad Mohanem. Postgraduální studia si doplnil na College of Europe v Brugách v roce Svou evropskou dráhu zahájil v roce 1988 v Centru pro studium evropských politik. Od roku 1990 pracuje pro stát Baden Würtenberg na různých postech souvisejících s evropskou politikou. Mezi roky 1996 a 2000 se zaměřoval na přeshraniční a meziregionální spolupráci. Od roku 2000 pracuje jako ředitel zastoupení Baden Würtenberska při EU v Bruselu

10 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Phil McVey Ředitel evropských programů na Rozvojové agentuře pro Jihozápad Anglie. Phil McVey se narodil a žije v Cornwallu. Od roku 2006 do dneška je Phil McVey odpovědný za evropské programy na Regionální rozvojové agentuře Jihozápadní Anglie. Vedl přípravné práce pro programy období Před tím v letech 2005 a 2006 pracoval pro regionální samosprávu Jihozápadu Anglie v oblasti politiky soudržnosti. Phil McVey působil také v České republice jako poradce vlády během přípravy na vstup do Evropských společenství zaměřoval se na strukturální fondy. Pro regionální samosprávu Jihozápadu Anglie pracoval také v letech 1999 až 2003 jako šéf pro evropský sociální fond. Před tím, něž zde nastoupil, se deset let podílel na řízení subjektů ve veřejném sektoru, pracoval jako projektový manažer v oblasti průzkumu trhu a ve službách public relations (včetně velkých privatizací a profesního vzdělávání) a v oblasti finančního a provozního řízení. Jeho profesní dráha začala v tisku a vztazích s veřejností. MEP Lambert van Nistelrooij Poslanec Evropského parlamentu, president Asociace evropských příhraničních regionů. Lambert Van Nistelrooij se narodil v roce 1953 v Nulandu. Po svých studiích geografie, historie a sociální geografie pracoval pro farmářský svaz v provincii Gelderland. Jeho zkušenosti z oblasti regionální politiky jsou velmi bohaté, neboť je v ní aktivní na mnoha postech od lokální po evropskou úroveň. Mezi roky 1992 a 2003 byl vice-presidentem Shromáždění evropských regionů a mezi roky 1995 a 2003 byl člen Výboru regionů. Dále předsedá jedné z nejrespektovanějších evropských regionálních asociací AEBR. Od roku 2004 je Van Nistelrooij poslancem Evropského parlamentu. Pracuje jako EPP-ED koordinátor ve výboru REGI a angažuje se i v jiných oblastech jako je průmysl, věda, energetika, klimatické změny lisabonská strategie a v dalších

11 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Petr Osvald Vice president komise pro územní soudržnost Výboru regionů, člen městského zastupitelstva Plzně. Petr Osvald se narodil v roce 1966 v Plzni a vystudoval Západočeskou univerzitu. Od roku 2002 se pohybuje v místní politice a pro primátora města Plzně pracuje jako komisař pro evropské záležitosti. Tak se také stal členem české národní delegace ve Výboru regionů a členem bureau Výboru regionů za frakci evropských socialistů. Od minulého roku je prvním vice-presidentem komise pro územní soudržnost. Dále se angažuje v národních strukturách jako je Svaz měst a obcí České republiky a v dalších orgánech odpovědných za implementaci programů evropské územní spolupráce. Sir Albert Bore V roce 1980 byl zvolen členem městského zastupitelstva Birminghamu. V posledních 25 letech tak hraje aktivní roli v ekonomické regeneraci města. V čele radnice Birminghamu stál v letech 1999 až Od roku 1994 je britskou vládou nominován do Výboru regionů. V letech 2002 až 2004 byl jeho presidentem. Od roku 2006 do roku 2008 předsedal komisi COTER. V roce 2008 vedl pracovní skupinu komise COTER, který vydala Příspěvek k debatě o budoucnosti politiky soudržnosti. Petr Zahradník Ředitel EU office České Spořitelny. Petr Zahradník se narodil 7. srpna 1965 v Praze. Studoval ekonomii v Praze, Lucemburku, Lovani a na Columbia University. Jeho velmi široký záběr zahrnuje vědeckou práci pro ekonomické instituty v České republice, Beneluxu i pro Světovou Banku a Columbian University. Zaměřuje se na oblast transformujících se ekonomik, monetární teorii a politiku a na proces evropské monetární a finanční integrace. Pracoval jako ekonom pro Českou spořitelnu, Patria Finance nebo Conseq. Petr Zahradník se angažuje také ve veřejném sektoru, neboť pracoval pro kancelář presidenta nebo pro ministerstvo financí. Je znám i díky své práci pro četná média od národního tisku, rozhlasu a televize až po Bloomberg, Wall Street Journal nebo Fiancial Times. Publikoval stovky článků a mnohokrát vystoupil na konferencích a přednáškách. Petr Zahradník je držitel několika ocenění a členství v prestižních profesních asociacích

12 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu František Štangl Evropa potřebuje strategii pro překonání následků železné opony Jihočeský kraj zde dnes zastupuji jako radní Jihočeského kraje. Deset let jsem působil jako starosta města Nové Hrady na samotných hranicích s Dolními Rakousy a pět let jsem předsedou Euroregionu Silva Nortica, který zahrnuje území Waldviertelu a části Jihočeského kraje. Současně se mnou zastupuje náš kraj Jaromír Slíva, který je sedmým rokem starostou Českých Velenic. Toto město je možné považovat za jakýsi jihočeský Berlín, protože je rozdělené na dvě části státní hranicí s Rakouskem. České Velenice pro nás představují určitý symbol sjednocení Evropy. Proto také Jihočeský kraj zorganizoval hlavní oslavy vstupu České republiky do Schengenského prostoru právě zde. Zde bych si dovolil odbočit a popsat, k čemu vlastně v místě amputace došlo. Došlo k vysídlení německy mluvících obyvatel, následně k dosídlení českými rodinami z vnitrozemí. Poté byly vybudovány zátarasy hraničního pásma z ostnatého drátu a v tom nárazníkovém pásmu došlo k následnému odsun českého obyvatelstva a k demolici sídel. Vše to věcně znamenalo, že dvě generace na obou stranách hranice vyrostly oddělené plotem a prakticky bez kontaktů. Dnes se potýkáme s tím, že v místě srůstu nemáme potřebné nervy a drobné vlásečnice a navíc musíme bojovat i s takovou komplikací, jako je jazyková bariéra. Všichni jsme součástí euro-atlantické civilizace a vyznáváme stejné hodnoty. Všichni chceme Evropu bez bariér, s volným pohybem zboží, kapitálu, lidí a služeb. Všichni chceme prosperitu a hlavně stabilitu. Pro úspěch evropské integrace musíme hodně udělat. Pro nás to znamená zejména práci na místech srůstu, na bývalé železné oponě. Proto žádám a vyzývám k tomu, aby stejně tak, jako je Komisí zpracovávána EU strategie pro Baltské moře a EU strategie pro Dunaj, byla zpracována i EU strategie pro odstranění následků železné opony. Nyní bych rád řekl něco k tématu dnešního semináře, k budoucnosti politiky soudržnosti. Po druhé světové válce došlo k roztržení Evropy na dvě části. Je to možné přirovnat k rozbití nádoby nebo dokonce k amputaci končetiny. Já si dnes vypůjčím příměr k amputaci. Po pádu železné opony byla tato končetina přišita zpět k tělu, nyní je živá, teplá, ale plně funkční stále ještě není. Podařilo se napojit kosti, postupně jsou napojovány hlavní tepny, žíly, svaly, šlachy a hlavní nervy. Nicméně to předivo drobných vlásečnic, krevních kanálků a nervů na své napojení ještě čeká. V krajích, v euroregionech, ve městech, na úrovni spolků, institucí i na úrovni jednotlivých lidí jsme připraveni na odstranění následků železné opony pracovat. Současně žádáme a prosíme o zajištění institucionální a s tím spojené i finanční podpory. Je důležité, aby Komise udělala vše pro to, aby taková podpora byla zajištěna a my jsme získali nástroje pro smysluplnou a rozumnou politiku soudržnosti především právě v tom místě srůstu, v příhraničních oblastech na bývalé železné oponě

13 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu MEP Jan Olbrycht Dilema diskuse o budoucnosti politiky soudržnosti, aneb filosofie vs. metodologie Nejprve bych rád srdečně poděkoval za pozvání na tuto konferenci. České předsednictví je velmi aktivní v oblasti politiky soudržnosti a spolupráce regionů a místních orgánů. Již byly zmíněny Urban Days. Do Prahy se znovu vrátíme také na summit Výboru regionů. To všechno skutečně ukazuje, jak je pro české předsednictví celá tato politika významná. Pokud jde o samotné téma budoucnosti politiky soudržnosti, myslím, že máme dvě hlavní dilemata. První z těchto dilemat představuje - uvědomit si, o čem vlastně hovoříme. Hovoříme o filosofii politiky, o prioritách, o hlavních cílech, o výsledcích politiky a o tom, jak je měřit? Nebo hovoříme o jejích metodách, o metodologii politiky? Diskutujeme o účinnosti politiky, o problémech s měřením účinnosti politiky o průběžné monitorování politik v jejich procesu? To je skutečné dilema. Buď budeme hovořit o jednom, anebo o druhém. Je velice důležité si toto ujasnit předem. Samozřejmě, že můžeme diskutovat o obojím, ale ve skutečnosti se zdá, že dosavadní diskuse se točí pouze okolo jedné z těch dvou rovin. Kdykoli začneme o prioritách, ve skutečnosti zjistíme, že se diskuse sveze spíše k metodologii. Například v Parlamentu při vystoupení zástupců Účetního dvora slyšíte zejména o chybách. Je to pochopitelné, protože to je poslání Účetního dvora. Ovšem otázkou zůstává - co je ta chyba! Znamená to snad, že byly špatně definovány cíle? Anebo to znamená, že je to dobrá politika, účinná politika, ale prostě její realizaci provázejí nevyhnutelné chyby? Takže, i v tomto případě jde o postupy. To vede k otázce - kdy je politika dobrá. Je dobrá, když je účinná? A nebo je dobrá tehdy, když jsou vlastně splněny všechny procesní požadavky? Teoreticky určitě můžeme najít velice účinné politiky, které ale sebou nesou mnoho chyb. Jejich cíl a obsah je totiž tak náročný, že chyby jsou prostě nevyhnutelné. Například v oblasti inovací. Když diskutujeme o inovacích, musíme si uvědomit, že míra chyb zde bude vyšší. Kdyby v této oblasti žádné nebezpečí nebo riziko nebylo, tak to vlastně ani není inovace. To k sobě prostě patří. Naopak, když se řeší technická infrastruktura, tak tam je míra chyb menší. Provádějí se veřejné zakázky, pro ně jsou jasně stanovena pravidla apod. Takže dojdeme k tomu, že si dovedeme představit velice účinnou politiku, která zároveň nese řadu chyb. Zároveň ale můžeme mít politiku, která by byla provedena bezchybně, ale v podstatě moc účinná není. Je jenom něčím tradičním, a proto se prostě jedná jen o vynaložení dalších peněz. Teď se dostávám ke klíčové otázce. Ta zní, zda chceme tu účinnou politiku nebo chceme ukázat statistikům, že míra chyb, kterých jsme se dopustili, je velmi nízká. To je věc, nad kterou se musíme zamyslet. Musíme se rozhodnout, co chceme opravdu dělat. Jak chceme fungovat. Pokud někdo začne s nějakou inovací, skutečně ta míra rizika je vysoká a je tam nebezpečí selhání. Znamená to, že ten člověk se vzdá předem, nebo ne? Nebo jiným aktuálním příkladem mohou být nedávné balíčky na obnovu hospodářství v době krize. Ptáme se - jak bychom měli vynakládat peníze během krize? Na tu tradiční infrastrukturu, nebo spíše na něco rizikovějšího? Předseda Barosso tomu říká inteligentní investování - zaměřit se na inovace. Ale Musíme si ale pochopitelně uvědomit, že to je vždycky rizikovější. Budoucnost politiky soudržnosti se ve vztahu k místním orgánům, regionálním orgánům nemůže jednoduše týkat pouze metodologie. My se

14 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu musíme zamyslet nad tou politikou jako takovou. Prožíváme krizi a krize je právě ten vhodný moment, kdy můžeme něco úplně přepracovat, protože se mění kontext, celá situace. Krize nám tedy paradoxně může pomoci v tom, že tu politiku definujeme jinak, a to do budoucna. Otázka ovšem je, co s politikou soudržnosti po roce 2014, nebo jak říká název tohoto semináře Je to otázka, která na první pohled vypadá technicky, ale není. Jaké budou finanční výhledy po roce 2014? Budou se ty finanční výhled po roce 2014 plánovat na šesti, sedmileté, nebo na kratší období? Nebo obecně řečeno - budou se finanční výhledy EU připravovat na delší nebo na kratší období? Třeba i z důvodu krize. To je spíše otázka na odborníky z oblasti financí či ekonomiky. Otázka pro nás, pokud jde o budoucnost politiky soudržnosti, je - o čem ta politika je. Je o tom, že chceme snížit rozdíly mezi regiony v úrovni HDP na hlavu? Mohu odkázat na výsledky pracovní skupiny ve Výboru regionů, která se tomu věnovala celý uplynulý rok. Správně řešila otázku - zda politika soudržnosti má být určena těm nejchudším regionům, aby dohnaly ty bohatší, anebo má být určena všem subjektům v EU, protože prostě výzvy a úkoly se mění. Stojí před námi nové úkoly, objevují se nové disparity a politika soudržnosti je nástrojem, jak na ně reagovat. Jedná se o jevy, které jsme si třeba před rokem ještě nedovedli představit. Ve skutečnosti ani nevíme, jak bude vypadat Evropa po roce 2013, kde budou nejvýznamnější rozdíly mezi jejími regiony. Chci také položit otázku, zda je politika soudržnosti potřebná proto, aby posílila správní orgány, třeba regionální úřady, místní úřady a nebo má spíše řešit problémy? My jsme všichni politici, takže vždy říkáme, že účelem politiky je omezit rozdíly a ne sloužit lidem u moci. V podstatě ale bojujeme o peníze pro regionální a místní úřady. Místo toho bychom ovšem měli spíš bojovat o peníze na řešení problémů. Není tolik důležité, kdo tu politiku bude provádět. Proto teď máme tu zajímavou možnost znovu zvážit, jak by politika soudržnosti měla vypadat. Pokud přistoupíme k diskuzi o územní soudržnosti. Vypadá to jako něco zcela umělého, něco jako takové evropské řečičky, kdy se prostě mluví o všem a zároveň o ničem. Ovšem ten, kdo tomu rozumí, ví, co za tím stojí a vidí velmi zajímavou diskusi. Jak zajistit rovnováhu mezi různými typy území? Budeme-li brát územní soudržnost vážně, dojdeme k tomu, že tato politika bude určena všem. Nemůže se týkat pouze části Evropy, musí se týkat celé Evropy. Logickým důsledkem územní soudržnosti je spolupráce různých úrovní řízení věcí veřejných multilevel governance. Řada z nás tady byla starostou nebo hejtmanem a uvědomujeme si, že už prostě nemůžeme rozlišovat mezi jednotlivými městy a jednotlivými regiony. Nemůžeme si dál říkat, tohle je naše věc, to se týká jenom našeho regionu. Nikoli. Jsem přesvědčen, že musíme spolupracovat. Právě v tom spočívá ona víceúrovňová správa věcí veřejných. Týká se spolupráce obcí, měst, regionů, států i Evropy jako celku. Podívejte se dnes do novin. Můžete v nich najít velmi zajímavou informaci. Evropská komise podporuje nový regionální program, je to strategie pro Baltské moře. Co si pod tím představit? Komise začala definovat regionální politiku pro éru globalizovaného hospodářství. Tady se hovoří o regionu nikoli z hlediska správní jednotky, ale spíše o regionu jako území uvnitř Evropy, v tomto případě o regionu Baltského moře. Vidíme, že

15 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu se jedná nikoli o nějakou změnu metodologie či metody provádění politiky soudržnosti, ale mnohem více o změnu filozofie. Je třeba skutečně prosazovat správu věcí veřejných na více úrovních, abychom vyřešili problémy území. Vlastně je to návrat k tradiční regionální politice z 60. či 70. let, kdy se snažíme soustředit na konkrétní problém, a ne třeba na jednotlivé správní jednotky. Samozřejmě pro Výbor regionů asi nebude jednoduché přijmout tuto perspektivu. Vlastně to znamená, že místní a regionální úřady najednou budou partnery ve velice komplikované hře. Ve hře, která je mnohem složitější než dnes. Lze očekávat, že budoucí politiky budou flexibilnější, budou mnohem otevřenější, nebude přesně definováno, že takový a takový region dostane tolik a tolik peněz. Budou to vlastně peníze určené pro celou širokou oblast. Právě tady teď vlastně diskutujeme o velice zajímavých návrzích Evropské komise, které se týkají také změny postupů, jejich zjednodušení. Je to opravdu velice zajímavé. Jsou to návrhy, které mění politiku soudržnosti z hlediska filozofie. Ještě dovolte, pane předsedo, abych doplnil jednu věc. Měli jsme setkání v Evropském parlamentu se zástupci Komise. Hovořili jsme spolu o změnách operačních programů. Jestli má schvalování těch potřebných změn trvat jako vždycky jeden rok, tak k čemu ten návrh je. Zástupce Komise mi na to řekl: Operační programy by měly být velmi obecné a ne příliš podrobné. Ve druhém kroku by právě regionální orgány a národní vlády měly rozhodnout, co chtějí podporovat. Komise by měla rozhodovat o obecném rámci, nikoli o detailech. Odpověděl jsem mu na to jednoduše: No tak sláva, konečně se dostáváme k jádru věci, kdo je zodpovědný za co, kdo odpovídá za politiku a kdo odpovídá za detaily, a kdo odpovídá za výsledky. Myslím si, že současná krize nás vlastně provokuje k tomu, abychom se znovu zamysleli nad celou politikou soudržnosti, a to včetně jejích cílů ale i postupů a metodologií. Krok za krokem budeme budovat konkrétní novou politiku, která bude určitě klíčová pro budoucnost EU

16 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Katarína Mathernová Pět pilířů územní soudržnosti Děkuji mnohokrát za pozvání, děkuji českému předsednictví, že je pro nás skutečně vynikajícím partnerem ve snaze vést diskusi a uvažovat, jak by měla vypadat budoucí politika soudržnosti. Děkuji také za to, že pořádá konference jako tato, která je věnována územní soudržnosti. Po Janu Olbrychtovi je těžké mluvit, protože on vždy položí zajímavé otázky, na něž není jednoduché poskytnout konkrétní odpovědi. Takže nečekejte ode mě odpovědi, spíše se zaměřím na dilemata, která přede mnou leží. Tím prvním je samotné jádro politiky územní soudržnosti a samotná její definice. Na podzim Komise představila Zelenou knihu o územní soudržnosti. V posledních měsících probíhá veřejná konsultace o tomto dokumentu a bude nepokračovat do konce února (2009). Jsme velice vděční institucím, zájmovým skupinám a organizacím, za příspěvek. Pokud jde o územní soudržnost, zůstává zde jedna otevřená věc. Nevyrovnala se s ní zatím ani Zelená kniha ani veřejná konzultace. Mám na mysli klíčovou otázku - co je vlastně územní soudržnost. Ono to slovo území v jednotlivých překladech neznamená úplně přesně totéž. To je jeden z důvodů, proč je opravdu obtížné nějak jednoduše uchopit tento koncept. V současné době se tedy hlavně zamýšlíme nad tím, co to vlastně je územní soudržnost a jaké jsou její faktory. Zelená kniha je východiskem pro diskusi. Hovoří se v ní o tom, že jde o koncept, jak zajistit harmonizovaný rozvoj míst s různými vlastnostmi, specifiky a jak zajistit, že občané budou moci využít vlastností daného území. Zároveň samozřejmě podporujeme i rozmanitost území a chceme, aby vždy bylo možné využít potenciálu toho daného území. K této rozličnosti, k rozmanitosti území přitom přistupujeme jako k výhodě. Dále uznáváme, že hospodářský růst v globální ekonomice je řízen spoluprací jednotlivých struktur různých úrovní veřejné správy. To znamená, že žádná oblast nemůže být brána jako izolovaný ostrůvek, protože propojení mezi evropskými územími je velice důležité. Dovolte, abych nejprve řekla pár slov o tom, co územní soudržnost není, tedy alespoň podle názoru Evropské komise. Pokud bych měla naznačit první výsledky veřejných konzultací, pak se v nich ukazuje, že škála očekávání od toho konceptu je opravdu dosti široká a různorodá. Někteří hovoří o tom, že politika územní soudržnosti by měla být jakýmsi kompenzačním mechanismem pro zvláštní znevýhodnění určitého území. To je ovšem pohled, se kterým se Komise neztotožňuje. My se domníváme, že politika soudržnosti jako taková v sobě nese různé koncepty, které umožňují národním a regionálním orgánům přihlédnout ve svých programech k různým specifikám regionů. Za druhé k tématu, co není územní soudržnost. Územní soudržnost není nový koncept a Jan Olbrycht už naznačil, že je to v podstatě koncept úzce související s hlavním zaměřením politiky soudržnosti. Bude-li přijata Lisabonská smlouva, tak i územní soudržnost bude mít větší právní hodnotu společně s ekonomickou a sociální soudržností. Tato agenda je skutečně propojena s politikou soudržnosti jako celkem, a to i ve způsobu, jak jsou přidělovány finanční zdroje, jak probíhá plánování, programování apod. Do třetice co není územní soudržnost. Územní soudržnost není pokusem Komise nebo Unie o přivlastnění si pravomocí v oblasti územního plánování. V roce 1999 začal postup evropské perspektivy územního rozvoje, prostorového rozvoje. Jednalo

17 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu se v podstatě o otázky územního plánování, měli jsme snahu v této věci posílit spolupráci území, tak jak je to ostatně cílem politiky soudržnosti. Vznikl vynikající výzkumný program ESPON. To všechno jsou dobré výsledky procesu, který probíhá a zůstane na mezivládní úrovni. My se tedy díváme na územní soudržnost z této makro perspektivy, což znamená, že nepožadujeme vyšší kompetence v oblasti územního plánování. Dovolte mi nyní, abych se zmínila o aspektech, které naopak považujeme za důležité pro územní soudržnost. Zaprvé bych ráda zmínila obnovený důraz na územní spolupráci. Tak tomu může být i z pohledu překonání důsledků existence železné opony. Já sama jsem vyrostla ve městě, které mělo železnou oponu takříkajíc těsně před nosem. Proto velice sympatizuji s radním Františkem Štanglem, který vyzval k vytvoření programu, jenž by opravdu odstranil ten erozní účinek období studené války. Určitě si myslím, že je pro to prostor v rámci programů pro územní spolupráci včetně INTERREG. Myslím si, že do budoucna by měla územní spolupráce ještě posílena. Pak bychom mohli provádět i skutečné projekty, které umožní obnovit ty úzké vazby mezi evropskými územími. První opěrný bod územní soudržnosti by tedy podle našeho názoru měl být právě v posílení územní spolupráce. Byla tady zmíněna Strategie pro Baltské moře a budoucí Strategie pro Dunaj. Dnes je tady mezi námi také Collin Wolfe, který je hlavním autorem Strategie pro Baltské moře. Možná se k tomu dostane trochu později. Tyto strategie jsou opravdu vynikající příklad, jak se dívat nad rámec správních hranic. Jde o to hledat funkční území, funkční oblasti, pro které se dají najít specifická konkrétní témata, socio-ekonomické výzvy a na tyto výzvy hledat odpověď. My velice doufáme, že Strategie pro Baltské moře a případná Strategie pro Dunaj budou právě ukázkovými cestami, jakým způsobem se dá posílit a zlepšit územní spolupráce v Evropě a jak se mohou zlepšovat vzájemné vazby. Rovněž je nutné hledat flexibilnější a funkční pohled na území. Jan Olbrycht zde hovořil také o metodologii. To je myšlenka, kterou by asi všichni podpořili. Zde bude třeba zamyslet se nad podrobnosti, jak by měl fungovat mechanismus správy věcí veřejných, abychom mohli řešit otázky, které vlastně překonávají tradiční administrativní hranice. Bude to cestou EGTC nebo jinak? To, co jsem popsala nyní bych označila za takový druhý klíčový pilíř územní soudržnosti. Třetím pilířem je podpora místního rozvoje, ať už ve městě nebo na venkově. Řada z vás ráda pracovala s iniciativami společenství Urban a Leader. Ty se teď vlastně dostaly do hlavního proudu politiky soudržnosti. Tím ovšem došlo k tomu, že vymizely některé individuální projekty, na které jsme byli dříve zvyklí. Územní soudržnost nám má také pomoci vyměřit do jaké míry máme podporovat rozvoj v městských a venkovských oblastech. Čtvrtým pilířem nebo prvkem územní soudržnosti, který považujeme za důležitý, je lepší koordinace mezi odvětvovými a územními politikami, ať už jde o úroveň EU nebo o úroveň národní či regionální. Myslím, že všichni z nás máme mnoho příkladů, kdy často na konkrétním územím odvětvové politiky nejen, že nemají synergické efekty, ale spíše jdou proti sobě navzájem. To se stává bohužel příliš často. Ocitovala bych zase Jana Olbrychta, který říkal, že každý politik by měl mít mapu, když navrhuje různé politiky. Často si ti, kteří rozhodují, ani neuvědomí, že některé politiky můžou mít v různém prostředí různé dopady, ale je tomu tak

18 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Je tedy třeba zvyšovat povědomí o územích při vytváření politik a zajistit určitou úroveň koordinace a snad i integraci jednotlivých odvětvových politik s významnými územními dopady. Pátý prvek, který považujeme za velice důležitý, je monitorování a chápání tendencí vývoje na daném území. Jak víte, politika soudržnosti má jasné číselné klíče pro určování finančních přídělů a to asi hned tak nezmizí. Jde o kritérium HDP per capita v kombinaci třeba s mírou nezaměstnanosti a dalšími prvky jako je hustota populace apod. To vše musíme zachovat, abychom měli dostatečně jasné klíče pro určování finančních přídělů. Vedle toho ovšem musíme ještě hodně zapracovat na vytvoření ukazatelů a statistik, které nám umožní pochopit vývojové tendence na tom kterém území v jemnějších vnímání. Díky tomu bychom měli, řekněme, takovou podrobnější mapu daného území, jež pomůže lepšímu chápání územních dopadů a regionálního rozvoje. Pokud bych se ještě měla vrátit k těm veřejným konzultacím, říkala jsem, že ještě pokračují. Objevují se v nich velice rozmanité názory, různorodá očekávání a ambice. To se ale dalo očekávat. My se tedy pokusíme přijít s takovým shrnutím a s politickým dokumentem. Komisařka první informaci o nich poskytne v Praze na Evropském summitu regionů a měst, který pořádá Výbor regionů. Další příležitostí bude konference na konci března, opět v Praze, kde se bude hovořit o územní soudržnosti. Shrnutí příspěvků budeme mít připraveno pro šestou zprávu o pokroku v oblasti soudržnosti, která by měla vyjít před létem. Tam již budeme moci poskytnou další informace a podklady do diskuze

19 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Petr Zahradník Shrnutí Cílem semináře bylo pokusit se o zmapování názorových proudů o politice soudržnosti EU v období po roce 2013 a identifikace představ nejrůznějších hráčů, aktérů, stakeholderů na tomto poli. Především byly diskutovány záležitosti smyslu, opodstatněnosti, filozofie této politiky, což je v nynější úrovni diskuse relevantnější obsahová platforma v porovnání s případnou debatou o metodologicko-technických až technokratických detailech. Již úvodní spíše společensky laděné projevy naznačily tok myšlenkových proudů, jimiž se bude nejen debata semináře, ale celkové názorové tříbení v následujícím období ubírat. Byl zmíněn obraz rozděleného města konkrétně Českých Velenic, jímž po 40 let procházela železná opona jako ztělesnění rozdělení Evropy, totality, izolace od přirozena. I po jejím odstranění však skutečné napojení lidských, společenských, obchodních a dalších kontaktů na obou stranách hranice stále i po 20 letech zadrhává. Proto jedním z námětů zaměření budoucí politiky soudržnosti může být posílení spolupráce a součinnosti teritorií, jimiž železná opona procházela, odstranění jejích viditelných i méně viditelných následků, na přirozený srůst příhraničních oblastí či eliminaci dosud zjevné jazykové bariéry (Štangl). Rovněž potřeba vytvoření jasného obrazu o skutečné podobě regionů, nastavení jejich nezkreslené, autentické tváře, představuje jednu z výzev, jež před sebou efektivní výkon politiky soudržnosti má. Aktivity především Evropského parlamentu a Výboru regionu ve směru identifikace skutečně prioritních výzev, činěné v minulém jeden a půlletém období tomu mohou napovídat. Za důležitou oblast je nutné vnímat i osud regionů zítřka, tedy těch, které se z podoby své podrozvinutosti byly schopny relativně rychle stát regiony prosperujícími, jež se však již nedostanou k další formě podpory v rámci politiky soudržnosti. A konečně, celému budoucímu procesu by velmi napomohla jasná a koncentrovaná definice termínu teritoriální koheze (Schneider). Key note řečníci v duchu nastaveném úvodními projevy kontinuálně pokračovali. Byly oceněny viditelné a vnímané aktivity CZPRES v oblasti budoucnosti politiky soudržnosti a zdůrazněna v této etapě diskuse jasná potřeba ujasnění si filozofie této politiky, jejích hlavích cílů a priorit. V rámci těchto úvah byla zdůrazněna potřeba striktně odlišit právě onen smysl, filozofii, od praktické metodologie a technických záležitostí aplikace politiky soudržnosti. Současně byla zdůrazněna potřeba identifikace chyb; v této souvislosti je zmiňována nutnost odlišení špatně definovaných cílů od toho, že při takto obtížně definovaných cílech chyby zkrátka nevyhnutelně přijít musejí. A současně si musíme vyjasnit, co vlastně chceme a jak v nynějších podmínkách reagovat na nastalou hospodářskou krizi; zda kupříkladu nemá být politika soudržnosti redefinována na dobu lepších časů. Přitom bychom měli například odpovědět na to jak dlouhou finanční perspektivu vlastně potřebujeme a zejména na to o čem tato politika vlastně je; o odstraňování stávajících disparit či v eliminaci nebo prevenci před vznikem disparit nových. Jako možnost může být zvažován návrat k tradiční regionální politice 60. a 70. let a k nastavení takové míry obecnosti Operačních programů, jež umožní flexibilně reagovat na skutečné potřeby regionů (Olbrycht). Klíčová se ukazuje být i úvodní definice politiky soudržnosti pro budoucnost, zejména vyjasnění si její nejnovější složky teritoriální koheze, jež je v různých jazycích interpretována různě. Panuje přitom rozdílná úroveň očekávání o tomto kon

20 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu ceptu. Bylo by tak dobré si i určit, co teritoriální koheze není; neměl by to být anachronický kompenzační mechanismus pro handicapované; neměl by to být zcela nový a dosud neuvědomovaný koncept; ani pokus o shromažďování kompetencí ohledně územního plánování v rukou exekutivy EU. Důležitými prvky pro teritoriální kohezi se naopak zdají: překonávání rozdílů pro přirozenou koexistenci regionů a zajišťování úzké vazby a kooperaci mezi nimi, což by se mělo stát pilířem teritoriální koheze v podobě teritoriální spolupráce (Baltická spolupráce jako skvělý příklad a Dunajská spolupráce jako značný potenciál); využití flexibilnějšího a funkčnějšího přístupu ke geograficky blízkým prvkům; akcent na lokální rozvoj, včetně urbánního i respektování rurálního kontextu; koordinace mezi sektorovými a teritoriálními politikami; monitorování a důsledné pochopení teritoriálních trendů (s ohledem na finanční alokace). potřebu skutečného eliminování překážek a komplikací napříč národními hranicemi, které přes veškeré formální kroky jsou mnohde stále viditelné či vnímané. Za vhodný nástroj byla označena Zelená kniha k tomuto tématu, resp. potřebnost jejího zpracování. Pozitivním příkladem odstraňování faktických hranic mezi státy je Euroregion Nisa, kde na začátku neexistovala žádná komunikace a součinnost a teď je patrný krok za krokem systematický postup (Branda). Druhý diskutující se zaměřil na téma urbánní na příkladu regionu Île-de-France, představujícího vlastně širší pařížskou aglomeraci. Zelená kniha představuje nástroj, který představitelům regionu umožnil lépe identifikovat jejich potřeby, zejména tam, kde oblasti nejsou ani typicky městskými, ani venkovskými. Koncentrace, propojenost a spolupráce jsou hodnoty, na nichž by měla být politika soudržnosti pro budoucnost založena, s oporou v podobě typologie měst a venkova, jež lépe umožní popsat specifika daných území (některá teritoria se mohou jevit jako městská okraje velkých měst ale ve skutečnosti vůbec městskými oblastmi nejsou (Simon). Dosud existují značně divergentní názory a jejich syntéza usměrněná dokumenty regionální politiky bude nezbytná (Mathernová). Rolí institucí EU v procesu vymezení politiky soudržnosti po roce 2013 je motivovat, informovat a poskytovat strategické instrukce. Zvláště byla zdůrazněna užitečnost jednotně pojatých, integrovaných regionálních strategií, jež umožní regionům lépe poznat samy sebe na srovnatelné bázi (Bore). Ony značně divergentní názory plně potvrdil hned následující panel. První z diskutujících zdůraznil Velmi sugestivní vystoupení nabídl třetí diskutující, ztotožňující symbol integrace a politiky soudržnosti s tokem řeky pro tento účel navrhuje řeku Dunaj s implementací postupů uplatněných v teritoriu Baltského moře (kterým se podařilo dostat se vzájemně blíže a rozvíjet jejich historické potenciály). V podobě podunajské součinnosti je pak navrhován koncept překročení národního aspektu politiky soudržnosti, přičemž byly připomenuty některé konkrétní zamýšlené kroky, jež mají tento postoj prosadit (Konference o Podunají, Dunajský summit v Ulmu, aktivity v průběhu maďarského předsednictví v roce 2011) (Arnold)

21 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Čtvrtý diskutující podotkl potřebnost sledování nejen ekonomických či podnikatelských kritérií, ale i ekologických záležitostí a životního prostředí. Současně potvrdil potřebnost konceptu jednotných regionálních strategií, umožňujících dále pružně využívat národních i unijních peněz v procesu koheze, i nutnost čistoty pravidel, průhlednosti a eliminace rizik (McVey). V závěrečném bloku zazněla potřeba reflexe výzev: globalizace, energetika, klima a životní prostředí s tím, že politika soudržnosti by neměla mít jediný cíl HDP na obyvatele. Bylo připomenuto, že výzvou je i to, že na kohezi a konkurenceschopnost je nyní poprvé v historii nejvíce peněz v percentuálním vyjádření výdajů rozpočtu EU. Řečník navrhuje, aby klíčovým kritériem politiky soudržnosti byly stanoveny znalosti (ochránit naši pozici v přístupu ke znalostem; naše země jsou v globálním srovnání příliš malé, schopné ztratit svoji pozici velmi rychle; pokud politiku soudržnosti se znalostmi, výzkumem a vývojem nezkombinujeme, pozici ztratíme). Zdůrazněna byla i potřebnost komplementarity s nástroji EIB, EIT, CIP, 7FP a dalšími, rozvoj klastrů a zesílení horizontálního a integrovaného přístupu (van Nistelrooij). Závěrečný debatující trefně shrnul aktuální stav diskuse položením si otázky: Kdo to všechno dá dohromady? Navrhuje aplikovat teritoriální kohezi na celém území Unie a zesílit akcent vůči službám obecného zájmu a infrastruktury, zaměřených na zlepšení životních podmínek (Osvald)

22 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu

23 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu Program: 9:30 10:00 Registrace 10:00 10:20 Úvodní vystoupení: MEP Oldřich Vlasák moderátor Cyril Svoboda ministr pro místní rozvoj České republiky Michael Schneider předseda komise COTER Výboru regionů František Štangl člen Rady Jihočeského kraje 10:20 10:50 Key note vystoupení: MEP Jan Olbrycht Politika soudržnosti očekávání Katarína Mathernová Zelená kniha o územní soudržnosti - očekávání 10:50 11:30 Územní soudržnost z pohledu regionů: Pavel Branda (Liberecký kraj, CZ) přeshraniční územní soudržnost Mathieu Simon (Ile-de-France, FR) vazba město-venkov Richard Arnold (Baden-Württemberg, DE) evropské makro regiony Phil McVey (South-West England, UK) tematická územní spolupráce Panel regionálních odborníků moderuje: Colin Wolfe 11:30 11:45 Káva 11:45 12:20 Poznámky k tématu územní soudržnosti: MEP Lambert van Nistelrooij zpravodaj Evropského parlamentu Cyril Svoboda ministr pro místní rozvoj České republiky Petr Osvald místopředseda komise COTER Výboru regionů Sir Albert Bore předseda pracovní skupiny COTER pro politiku soudržnosti 12:20 12:30 Závěry: Zpravodaj: Petr Zahradník, Česká spořitelna EU Office 12:30 13:00 Otevření výstavy Jižní Čechy známé I zapomenuté za účasti hostů: Luc Van den Brande president Výboru regionů Cyril Svoboda ministr pro místní rozvoj České republiky Jaromír Slíva člen Rady Jihočeského kraje David Veis kurátor výstavy

24 Stálá kancelář Jihočeského kraje v Bruselu petr.sebek@southbohemia.eu Foto: Jan Fikáček