Záludnosti finančních produktů pro finanční poradce

Transkript

1 Záludnosti finančních produktů pro finanční poradce 1 Únor 2015

2 Úvod 3 Stavební spoření 4 Znemožnění či ztížení splacení překlenovacího úvěru 4 Omezená garance úrokové sazby 5 Nestandardní možnosti výpovědi ze strany stavební spořitelny 6 Inzerování nereálných úroků 6 Hypotéky 7 Negative pledge aneb jak (ne)znemožnit refinancování hypotéky 7 Zákaz zatížení zástavním právem bez písemného souhlasu banky 8 Zákaz zatížení zástavním právem 8 Zákaz zcizení (prodeje) 8 Nestandardní ustanovení uvěrových smluv 9 Poplatkové záludnosti 10 Životní pojištění 11 Výluky a nestandardní ustanovení pojistných podmínek 11 Ustanovení o budoucí změně podmínek 11 Nesourodé výluky (jiné pro hlavní tarif, jiné pro připojištění) 12 Utajené oceňovací tabulky úrazu aneb hra na schovávanou 12 Výluky skryté v definicích pojistných událostí 12 Jiná definice nemoci 12 Drahá flexibilita 13 Majetkové pojištění 14 Výluky a nestandardní ustanovení pojistných podmínek 14 Krácení plnění z pojištění aut 15 Penzijní připojištění 16 Nejednotné zdaňování 16 Investice 18 Sliby nereálně vysokého zhodnocení 18 Neinformování o veškerých rizicích 19 Poplatkové záludnosti 20 Spotřebitelské úvěry 21 Hrátky s RPSN 21 2

3 Úvod Trikům v obchodních podmínkách a smlouvách mobilních operátorů, energetických společností či internetových obchodníků je ze strany médií věnováno v poslední době již dostatek pozornosti. K záludnostem ve smlouvách s finančními institucemi, které jsou psány drobným písmem, již tolik informací nenajdeme. Přitom existuje celá řada triků v obchodních podmínkách stavebních spořitelen, pojistných podmínkách pojišťoven, uvěrových smlouvách bank, penzijních plánech penzijních společností či statutech fondů investičních společností, o kterých by měl vědět každý finanční poradce a jeho klienti. 3

4 Stavební spoření Kdysi bylo stavební spoření bezproblémovým produktem. Avšak dlouhodobě nízké úrokové sazby postavily stavební spořitelny před zásadní problém. Velké úvěry zajištěné nemovitostí řeší klienti převážně u hypotečních bank, které si dokáží opatřovat zdroje levněji. S ohledem na přísnější regulatorní rámec dnes nemají spořitelny mnoho možností, jak zajímavě zhodnocovat volné finanční prostředky, a tak se snaží stávající úvěrové zákazníky udržet za každou cenu. Znemožnění či ztížení splacení překlenovacího úvěru Donedávna bylo možné jakýkoliv úvěr (řádný i překlenovací) ze stavebního spoření bez sankcí předčasně splatit. Jenže v posledních letech se spořitelny začaly obávat hromadného odchodu klientů ke konkurenci. Přestože byli klienti spořitelen při sjednávání smlouvy (či úvěru) ujišťováni, že lze jakýkoliv úvěr ze stavebního spoření kdykoliv bezplatně splatit, dnes to již neplatí. Například u stavební spořitelny Wüstenrot nemůže být dlužníkem splacen překlenovací úvěr před přidělením cílové částky a vznikem nároku na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření (viz Podmínky pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření - část VIII, písmeno B, bod 8). Rovněž Českomoravská stavební spořitelna (ČMSS) má ve všeobecných úvěrových podmínkách (VÚP platné od , část III, písmeno G, bod 2) ustanovení, že klient nemůže před sjednanou dobou splatnosti poskytnutý meziúvěr (= překlenovací úvěr) splatit bez předchozího písemného souhlasu spořitelny, a to ani částečně. Problém je, že v praxi tato spořitelna písemný souhlas poskytne, pokud jde o jasné a zásadní důvody (dědické vyrovnání, vyrovnání po rozvodu, prodej nemovitosti). Tento výčet, ale není veřejně 4

5 dostupný. Navíc má spořitelna nárok na náhradu nemalého poplatku ve výši 5 % z výše předčasně splacené části meziúvěru. Jaká je tedy aktuální situace? Je potřebné rozlišovat, o jaký typ překlenovacího úvěru se jedná. Není-li úvěr zajištěn nemovitostí, jedná se o takzvaný spotřebitelský úvěr. Ve všech stavebních spořitelnách lze tento typ úvěru splatit, pokud byl uzavřen po , kdy vstoupil v platnost zákon o spotřebitelském úvěru. Spořitelny musí klientovi takový úvěr umožnit splatit a nesmí si naúčtovat více jako 1 % z úvěru. Přístup spořitelen ke splacení překlenovacích úvěrů, které jsou zajištěny nemovitostí, se však různí. Na tento typ úvěrů se již totiž zákon o spotřebitelském úvěru nevztahuje. Nejvíce přísné podmínky mají ČMSS a Wüstenrot. Méně přísné podmínky má aktuálně Raiffeisen stavební spořitelna, která (zatím) nezakazuje překlenovací úvěr splatit a rovněž limituje maximální výši poplatku, kterou může chtít po klientovi (5 %, avšak max Kč). Možnosti splacení překlenovacího úvěru zajištěného nemovitostí znázorňuje následující tabulka: ČMSS Wüstenrot SS Modrá pyramida ne, pokud nejde o zásadní důvody a spořitelna nedá souhlas (v případě souhlasu poplatek až 5 % z výše úvěru) ne, pokud nejde o zásadní důvody a spořitelna nedá souhlas (v případě souhlasu poplatek až 3 % z výše úvěru, a to za každý započatý rok do přidělení cílové částky) ano, v době fixace bez sankce, jinak se sankcí až 3 % z úvěru za každý započatý rok do konce fixace. Aktuálně však spořitelna odmítá poskytovat souhlas se zřízením zástavního práva pro banku, ke které má být refinancováno. Raiffeisen SS ano, bez poplatku jen v době fixace při navržení nové úrokové sazby, jinak až 5 % z úvěru, max. však Kč SS České spořitelny ano, vždy však s poplatkem 3 až 6 % z výše úvěru, a to podle doby fixace sazby I přes tyto bariéry (zaplacení určité výše poplatku), se může klientům vyplatit splatit drahý překlenovací úvěr od spořitelny vybranou levnou hypotékou od banky. Jde o záležitost individuální propočtu. Omezená garance úrokové sazby Výhodou stavebního spoření zpočátku také byla garance sjednané úrokové sazby z vkladů, a to po celou dobu trvání smlouvy. Tato dřívější výhoda již také neplatí. Nejdříve spořitelny začaly u smluv s vyššími úroky zavádět poplatky za úrokové zvýhodnění, dnes již do podmínek uvádějí dobu platnosti sjednané úrokové sazby. Nejpřísněji postupuje Raiffeisen stavební spořitelna, která má ve VOP striktně uvedenu dobu platnosti úrokové sazby z vkladů 72 měsíců (VOP platné od , Čl. 7, bod 1). Ostatní spořitelny mají možnost změny úrokové sazby navázánu na splnění podmínek smlouvy (splnění podmínek pro přidělení cílové částky a splnění hodnotícího čísla), což může být výrazně déle než 72 měsíců. 5

6 Nestandardní možnosti výpovědi ze strany stavební spořitelny U starších smluv stavebního spoření platilo, že vybrané spořitelny neměly právo výpovědi smlouvy, a to ani v případě, kdy klient překročí cílovou částku. U dnes sjednávaných smluv si již spořitelny do obchodních podmínek možnost výpovědi dávají. Buď spořitelny v obchodních podmínkách uvádí, že mohou vypovědět smlouvu bez sdělení důvodu (tedy kdykoliv), nebo specifikují konkrétní situace, kdy mohou smlouvu vypovědět. Například MPSS (VOP platné od , čl. 15, bod 3; VÚP platné od , čl. 2, bod 23) může vypovědět smlouvu, pokud klient nevyužije přidělený úvěr do 1 roku. Stavební spořitelny si tak nechávají stále více zadních vrátek pro ukončování nevýdělečných smluv. Někdy se však stavební spořitelny pokoušejí vypovědět i smlouvy sjednané v dřívějších letech, kde na to nemusí mít nárok. Vždy je tedy jistější prověřit konkrétní všeobecné obchodní podmínky a ověřit, zda má spořitelna na výpověď smlouvy vůbec nárok. Inzerování nereálných úroků Stavební spořitelny inzerují úrok až 4,29 % ročně. Tato čísla však bývají spočtena na základě nereálných předpokladů. Nejenže nepočítají s daní z úroků, ale ani s poplatkem za uzavření stavebního spoření a vedení účtu. Pokud by měl být výpočet úroku férový, dostáváme se na zcela jiná čísla. Kolik nám tedy stavební spoření ve skutečnosti vynese? Vezmeme-li v úvahu poplatky a daň z úroků, sníží se efektivní úrok nejvýše na 3,5 % ročně. Ve většině případů bude úrok ještě nižší (zhruba 3 %). Vzhledem k aktuální výši úrokových sazeb a prakticky garantovanému výnosu zůstává i tak stavební spoření z pohledu zhodnocování úspor na střednědobém horizontu zajímavým produktem. Proč? Vklady ve stavebním spoření jsou pojištěné a na trhu tedy neexistuje finanční produkt s obdobně výhodným poměrem výnos versus bezpečnost. 6

7 Hypotéky Mezi nejčastější hypoteční záludnosti patří: povinnost s hypotékou uzavřít další nepožadované bankovní a pojistné produkty (pod záminkou nepatrného snížení úrokové sazby), snaha o ztížení pozdějšího přechodu k jiné bance a různé poplatkové záludnosti. Negative pledge aneb jak (ne)znemožnit refinancování hypotéky Jednou z významných záludností v rámci hypoték je tzv. negative pledge. Jedná se o zákaz zcizení (prodeje) nebo zatížení (zástava, věcné břemeno atd.) zapisovaný formou věcného práva do katastru nemovitostí na list vlastnictví (LV) příslušné nemovitosti. Banky si nově mohou do smluv s klienty dát tento požadavek, aby spolu se zástavním právem k nemovitosti byly do katastru zapsány i tyto nové instituty, které prakticky znemožňují refinancování bez souhlasu a součinnosti původní banky. Tento nástroj, jak v případě potřeby ztížit refinancování, dal bankám nový občanský zákoník. Refinancování hypoték poskytnutých od se sjednaným věcným právem zákazu zcizení nebo zatížení může být časově a technicky komplikované, pokud se na jejich účinné překonání nebude včas myslet a stávající banka nebude ochotně spolupracovat. V měkčí, v podstatě v praxi používané verzi zákazu zatížení se dnes některé banky dušují, že souhlas budou poskytovat automaticky, současně s vyčíslením. Když se ovšem najednou rozhodnou dělat obstrukce (viz předchozí kapitola, kde je popsáno dnešní chování některých stavebních spořitelen), tak to bude klienta stát více času a úsilí, než tento souhlas z banky získá. Vzhledem k tomu, že většina bank zákaz zatížení dnes v praxi plošně nepoužívá, tak je účinným obranným prostředkem klienta hrozba medializace takovéhoto chování banky, tj. reputační riziko dané banky. Největším nepřítelem refinancování tedy bude v praxi především opožděná aktivita klienta před termínem fixace. 7

8 Jediným účinným způsobem, jak zjistit, zda je v katastru nemovitostí k hypotéce poskytnuté po zřízeno věcné právo zákazu zatížení, je důkladné pročtení zástavní smlouvy, dle které katastr provedl vklad zákazu zatížení. Z finančně-poradenské praxe máme dostatek důkazů o tom, že zejména z počátku roku 2014 některá pracoviště katastrálního úřadu nezapisovala do LV textaci zákazů ve znění odpovídajícímu textaci zástavní smlouvy. Například v zástavních smlouvách České spořitelny není plošně o zákazu zatížení zmínka, přesto je na některých LV zatížených od zástavním právem pro Českou spořitelnu textace zákaz zcizení nebo zatížení. Některá pracoviště katastru prostě doslovně na LV opsala textaci kolonky z návrhu na vklad. Laik by se tedy pohledem na LV mohl domnívat, že na předmětné nemovitosti vázne zákaz zatížení a přitom to v praxi není pravda. To samé se týká textace zákazu zatížení s písemným souhlasem věřitele, uvedené na LV. Opět v některých případech není na LV uvedeno v textaci slovíčko bez předchozího písemného souhlasu věřitele a přitom dle textace zástavní smlouvy písemný souhlas věřitele pro překonání zákazu postačuje. Z výše uvedeného také vyplývá, že i potenciální kupující si musí dávat na toto pozor a pokud na LV kupované nemovitosti uvidí zmínku o zákazu zcizení nebo zatížení, musí si od prodávajícího vyžádat rovněž kopii zástavní smlouvy. U nových hypoték má klient většinou možnost volby banky, která negative pledge plošně nevyužívá. Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že u rizikovějších klientů nebo vyšších hypoték může zřízení zákazu zatížení požadovat i ta banka, která jej plošně neuplatňuje. Proto je důležitá prevence ze strany finančního poradce, kdy při zahájení jednání s bankou preventivně řekne bance, že si klient zákaz zcizení nebo zatížení nepřeje a v rámci schvalování hypotéky toto schvalovatel buďto akceptuje či nikoliv. Klient ani poradce pak nebude překvapen až při podpisu úvěrové smlouvy, kterou je samozřejmě praktické ze strany finančního poradce kontrolovat ještě před tím, než ji klient dostane do ruky. Zrekapitulujme si tedy, jaká je aktuální situace. Při refinancování hypoték je možné se setkat s následujícími situacemi: Zákaz zatížení zástavním právem bez písemného souhlasu banky Pro refinancování postačuje písemný souhlas od stávající banky, který se pouze připojí k návrhu na vklad zástavního práva pro refinancující banku. Zákaz zatížení zástavním právem Pro refinancování nestačí jen písemný souhlas banky. Klient musí od stávající banky nejprve získat písemnou žádost o výmaz zákazu zatížení zástavním právem a tu následně spolu s poplatkem Kč prostřednictvím návrhu na vklad výmazu podat na katastr. Až když je list vlastnictví nemovitosti čistý, tak lze podat nový návrh na vklad zástavního práva. Klient se pravděpodobně dostane do časových problémů, protože i kdyby banka souhlasila, katastr ho nebude moci provést dříve než po uplynutí zákonné dvacetidenní lhůty. Zákaz zcizení (prodeje) S tímto zákazem nelze de facto převést nemovitost na nového majitele. Je potřeba nejprve v součinnosti s bankou podat návrh na vklad výmazu zákazu zcizení za poplatek katastru ve výši Kč. Kdo se s bankou na zapsání zákazu zatížení či zcizení dohodne, bude nově zcela odkázán na její vůli, zdali mu refinancování úvěru nebo prodej nemovitosti v budoucnu zkomplikuje. 8

9 Většina bank, alespoň v jednotlivých případech, po klientovi vyžaduje zápis těchto omezení do katastru nemovitostí. Mírnější způsob (zákaz zastavení nadále jen ve smlouvách) vyžadují pouze následující banky: Hypoteční banka, GE Money Bank, Sberbank a Wüstenrot hypoteční banka. Kompletní přehled poskytuje následující tabulka: Banka Zákaz zatížení Zákaz zatížení bez souhlasu banky Zákaz zcizení Česká spořitelna Ne Ne Ano ČSOB, Hypoteční banka Ne Ne Ne Equa bank Ne Ano Ano Expobank CZ Ne Individuálně Individuálně Fio banka Ne Ano Ano GE Money Bank Ne Ne Ne Komerční banka Individuálně Ne Individuálně mbank Ne Ano Ano Raiffeisenbank Ne Ne Ano Sberbank Ne Ne Ne Unicredit Bank Ne Ano Ano Wüstenrot hypoteční banka Ne Ne Ne Nestandardní ustanovení uvěrových smluv Další záludnosti ze strany bank jsou v textacích všeobecných obchodních podmínek (VOP) či úvěrových podmínek (VÚP), popř. v zástavních smlouvách. V zájmu ochrany věřitele je textace některých povinností klienta (zákazů či příkazů) formulována tak nevýhodně, že by ji leckterý právník banky být v roli klienta nejspíše neakceptoval. Pokud se ovšem klient drží standardního postupu, tj. platí úvěr včas a neporušuje zákazy, tak se ho nevýhodné textace v zástavních smlouvách nedotknou. Ve VOP ovšem mohou být někdy prapodivné záludnosti na klienta. Například následující ustanovení, které vyvolává mnohé otázky, z jistých obchodních podmínek nejmenované banky pro poskytování hypotečních úvěrů soukromé klientely: Berete na vědomí, že i některé další skutečnosti mohou být pro nás natolik závažné, že mohou vyvolat stejné následky jako porušení úvěrového vztahu. Dohodli jsme se, že za takovou jinou závažnou skutečnost budeme považovat, bez ohledu na příčinu jejího vzniku, kteroukoli z dále uvedených skutečností. Učiníme tak, pokud na základě našeho odborného názoru dojdeme k závěru, že by taková skutečnost mohla mít nepříznivý vliv 9

10 na Vaši schopnost plnit dluhy a povinnosti z našeho úvěrového vztahu nebo na schopnost osoby poskytující zajištění plnit dluhy a povinnosti z titulu poskytnutého zajištění: zjistili jsme skutečnost, která narušila naši důvěru ve Vaši osobu, osobu poskytující zajištění nebo v setrvalý a řádný průběh našeho úvěrového vztahu. Z takového ustanovení lze usuzovat, že i jakákoliv nepravdivá informace o klientovi, např. uvedená na sociálních sítích, může snížit důvěru banky, která by díky tomuto ustanovení mohla požadovat splacení hypotéky. Mezi další záludnosti, které finanční poradci a jejich klienti musí mít na paměti, patří: Datum podpisu úvěrové smlouvy není automaticky datem konce fixace úrokové sazby. Klient si zpravidla dobře pamatuje, kdy úvěr podepsal, ale téměř nikdy si správně nepamatuje, kdy mu končí fixace. Vždy je nutné vyžádat si od klienta kopii úvěrové smlouvy a příslušné datum konce fixace dohledat. Pouze u některých bank není ve smlouvě datum fixace uvedeno přímo, ale musí se dopočítat v závislosti na přesné textaci úvěrové smlouvy. Bankou neodsouhlasený pronájem zastavené nemovitosti. V zástavní smlouvě je uvedeno několik povinností týkajících se nakládání s nemovitostí. Některé banky vyžadují předchozí souhlas s jakýmkoliv pronájmem, některé jen pro nájemní smlouvy s délkou trvání delší než 1 rok. Dokud klient platí včas splátky úvěru nebo jej někdo neudá, tak se banka o pronájmu nedoví. Stačí ovšem rozkol mezi zástavci (rozvod, rozchod atd.) nebo se sousedy a udavač je na světě. Poplatkové záludnosti Přestože banky začaly postupně ustupovat od poplatku za vedení účtu, najdeme v souvislosti s hypotékami celou řadu dalších poplatků. Nejméně oblíbeným poplatkem je zřejmě poplatek za mimořádnou splátku mimo fixační období. Tento poplatek u některých hypoték vybraných bank dosahuje až 10 % z výše splátky. To by se mělo v budoucnu změnit. Tyto poplatky se již dostaly do hledáčku Evropské unie, která vydala směrnici s tím, že spotřebitel má právo na předčasné splacení hypotečního úvěru, a proto mu banka může naúčtovat poplatek nejvýše na úrovni reálných nákladů. Pozor rovněž na poplatek za mimořádnou splátku u tzv. floatové hypotéky (s variabilní úrokovou sazbou). V čem je záludnost? Některé banky jej mají uveden v sazebníku, některé jej uvádí pouze do úvěrové smlouvy. Je tedy třeba vždy číst konkrétní úvěrovou smlouvu, jelikož v této může být poplatek individuálně stanoven. Banky totiž dokáží u bonitnějších klientů tento poplatek snížit, a to ve srovnání s jeho běžně uplatňovanou výší. Potvrzuje se, že hypotéka je velmi individuální obchod a klienti by se neměli bát s bankami smlouvat. Obzvláště, když na trhu přibývá hypoték bez poplatku za mimořádnou splátku či za minimální poplatek. Nejen proto je velmi důležité nenechávat hypotéku na poslední chvíli, aby bylo na vyjednávání s bankou dostatek času. 10

11 Životní pojištění Výluky a nestandardní ustanovení pojistných podmínek Nový občanský zákoník měl vést ke kratším a jednodušším pojistným podmínkám, kterým by rozuměl i laik, resp. slovy zákoníku osoba takzvaně průměrného rozumu. Pojišťovny měly zveřejňovat klíčové informace o pojistném produktu, kde mají být podstatné výluky uvedeny jednoduše a přehledně. Jaký je však skutečný stav v roce 2015? Ačkoliv se mnohé zlepšilo, podmínky pojistných produktů jsou u většiny produktů stále dlouhým textem, pro laika nadále složité. Klíčové informace o daném produktu obvykle nezahrnují veškeré podstatné informace, nejsou kompletně shrnující ani sjednocené. Nový občanský zákoník poskytuje nadále velkou smluvní volnost. Od většiny ustanovení zákona se lze v pojistných podmínkách odchýlit nejen ve prospěch, ale i v neprospěch pojištěných klientů. Pojistné podmínky se tak nadále musí číst celé a jejich čtenář musí být velmi obezřetný před některými fígly. Ustanovení o budoucí změně podmínek Dříve platilo, že změny v pojistných podmínkách je možné provádět jen ve prospěch pojištěného, nebo s jeho souhlasem. Pojišťovna například nemohla jen tak snížit garantovaný úrok, pokud s tím pojištěný nesouhlasil či nedošlo ke konverzi na jinou smlouvu. Dnes je možné v podmínkách některých produktů naleznout následující ustanovení (např. ING Životní pojišťovna, pojištění Smart, ZPP, čl. 14, odst. 7): Pojišťovna má právo v případě vzniku rozumné potřeby změny (zejména v návaznosti na vývoj právního prostředí, při změně přístupu dohledového orgánu, v zájmu zlepšení kvality poskytovaných služeb, v souvislosti s technickým rozvojem nebo z důvodu podstatné změny tržních podmínek) provést přiměřenou změnu těchto pojistných podmínek a sazebníku. Takové obecné ustanovení dává pojišťovně možnost upravit 11

12 v budoucnu pojistné podmínky jednostranně, a to i v neprospěch pojištěného. Ten pokud by se změnou nesouhlasil, pojištění by zaniklo. Nesourodé výluky (jiné pro hlavní tarif, jiné pro připojištění) Další záludností je to, že u daného produktu mohou být uplatněny různé výluky u stejného pojištění, například pojištění smrti. Mírné výluky pojišťovna aplikuje na takzvaný hlavní tarif, který není až tolik sjednávaný. Výrazně přísnější výluky jsou použity u připojištění smrti, tzv. doplňkového tarifu životního pojištění (např. pojišťovna Generali, pojištění Bella Vita, ZPP, čl. 20, odst. 4). Zatímco v rámci hlavního tarifu jsou zahrnuty běžné výluky, u připojištění smrti je navíc vyloučeno například úmrtí v důsledku nemoci existující před počátkem pojištění, v důsledku sebevraždy či vybraných rizikových sportů a aktivit. Ustanovení o výlukách je tedy nutné číst věru pečlivě. Utajené oceňovací tabulky úrazu aneb hra na schovávanou Oceňovací tabulky v rámci úrazového pojištění jsou samostatnou kategorií. Tyto tabulky jsou u některých produktů součástí pojistných podmínek, u některých nikoliv (k dohledání bývají na internetových stránkách pojišťovny). Záludnost spočívá v tom, že to, že daná pojišťovna neplní při určitém úrazu, není uvedeno výslovně v pojistných podmínkách, ale až v oceňovací tabulce. Existují produkty, u kterých se pojišťovna chlubí vysokým počtem položek v oceňovací tabulce, ale místo uvedení konkrétního procenta tělesného poškození je u desítek úrazů napsáno neplní se (např. pojišťovna AXA, oceňovací tabulka pro denní odškodné 0307, tabulka DOU22). Pokud nás proto zajímají kompletní výluky v úrazovém pojištění, nestačí projít jen textaci pojistných podmínek, ale také oceňovací tabulky. Výluky skryté v definicích pojistných událostí Bohužel platí, že nemoc a úraz podle lékařů, není nemocí a úrazem podle pojišťoven. Záludnost spočívá v tom, že nestačí číst výluky, ale rovněž definice pojistných událostí (úrazu, nemoci, invalidity atd.). Další výluky z plnění lze totiž skrýt právě do těchto definic. Například nemoc může být definována jako: Změna fyzického zdraví pojištěného, kterou pojištěný onemocněl poprvé po datu uzavření tohoto pojištění. Znamená to, že změna psychického stavu člověka bez současné změny fyzického zdraví není nemoc? Znamená to, že nemoc, kterou již jednou u pojištěného v minulosti nastala, není pro pojišťovnu pojistnou událostí? Jiná definice nemoci Změna zdravotního stavu infekčního nebo neinfekčního původu, která objektivně přesahuje fyziologické normy klinického tělesného nálezu a tělesných funkcí, vykazuje změny mimo fyziologickou mez při vyšetření laboratorními nebo zobrazovacími metodami. Znamená to snad, že neexistují nemoci, které jsou vždy zachytitelné laboratorními nebo zobrazovacími metodami? Nebo například invalidita může být v podmínkách popsána: Míru poklesu soustavné výdělečné činnosti určuje výhradně pojišťovna na základě tabulky, která stanovuje míru poklesu výdělečné činnosti. Tabulka pro posouzení invalidity je k nahlédnutí v sídle pojišťovny. Znamená to, že invalidita uznaná státem podle zákonné vyhlášky není pro pojišťovnu dostatečným důvodem k plnění? Z uvedeného plyne, že podmínky pojišťoven je nutné číst velmi pečlivě. Rovněž je žádoucí, aby si klienti ověřili, že jim daná pojišťovna bude plnit i v případě, pokud nastalá událost přímo či nepřímo souvisela 12

13 s případnou nemocí či jejími příznaky, kterými trpěli již před počátkem pojištění. Finanční poradci Broker Trustu tuto informaci naleznou v on-line metodikách pojištění v BeTy. Drahá flexibilita Pro názornost, jak záludná může být flexibilita životního pojištění, si vezměme příklad. Pojištěná samoživitelka snížila kvůli odchodu na mateřskou ve třetím roce trvání pojištění platbu u svého investičního životního pojištění z Kč měsíčně na 300 Kč, tedy na nejnižší možné pojistné pro daný produkt. Po roce opět navýšila placené pojistné na původních Kč. Jde o častý a zdánlivě správný postup. Snížením pojistného ovšem vzrostly relativní náklady na existující pojištění (část poplatků u této smlouvy je fixní, například poplatek za správu smlouvy). Při opětném zvýšení pojistného vyplatila pojišťovna zprostředkovateli provizi za navýšení pojistného, a to k tíži účtu pojištěné. Záludnost tedy spočívá v tom, že počáteční náklady spojené se smlouvou životního pojištění se počítají z pojistného sjednaného ve smlouvě, na pozdější snížení se u naprosté většiny produktů nebere zřetel. Snížení pojistného (a opětovné navýšení pojistného) je tudíž velmi drahé. Vhodnější pro tuto klientku bylo zvolit přerušení placení pojistného nebo tzv. splacený stav (od tohoto okamžiku totiž nemusí klient platit pojistné, má ale možnost zaplatit mimořádné pojistné). Jiný příklad. Klient nejmenované pojišťovny zrušil starou životní pojistku a převedl peníze na novou moderní smlouvu, do které se převedlo ze staré smlouvy zhruba Kč formou mimořádného pojistného. Dnes, po několika letech od uzavření nové smlouvy, má klient na účtu pojišťovny pouze drobné. Záludnost spočívala v tom, že moderní produkt životního pojištění neměl oddělený účet běžného pojistného a mimořádného pojistného. Tj. mimořádné pojistné šlo v první fázi na úhradu počátečních nákladů nové smlouvy. Při převodech peněz se starých pojistek do nových by proto měli být klienti velmi obezřetní a dát si pozor, aby na stejné peníze neplatili pojišťovnám poplatky opakovaně. Při zjištění skutečné výše hodnoty úspor u pojišťovny pak často přichází rozčarování. Životní pojištění by tak mělo sloužit k pojišťování, nikoliv ke spoření. 13

14 Majetkové pojištění Výluky a nestandardní ustanovení pojistných podmínek Klienti pojišťoven mají s některými složitostmi v majetkovém pojištění neblahé zkušenosti. Přestože se pojistili, přišli v době povodní o horentní částky, protože jim pojišťováci nedokázali vysvětlit rozdíl mezi záplavou a povodní. Po praktické stránce v tom rozdíl není dům voda vyplaví tak jako tak ale pojišťovna v případě záplavy nemusí vyplatit peníze majitelům domu pojištěného proti povodni. (Povodeň nastává, pokud se voda dostane z koryt toků. Záplavou může být například voda, která steče z kopce po průtrži.) Dnes má již většina pojišťoven pojištění rizika záplavy a povodně v jednom balíčku. Je však třeba dát pozor na jinou věc limity, do kterých se plní. U některých produktů jsou nejen na riziko povodně uplatňovány přísné limity. Pokud by škoda byla vyšší než limit, pojišťovna již nic navíc nezaplatí. Povodeň a záplava nejsou navíc jediné způsoby, jak se může voda dostat do domácnosti. Voda se může v domě objevit i prostřednictvím kanalizace, ale vzedmutí kanalizace v pojistných nebezpečích často zahrnuto není. Běžně pojišťovny kryjí pouze škodu způsobenou vystoupáním kapaliny z kanalizačního nebo odpadního potrubí v důsledku zahlcení kanalizace z důvodu povodně nebo záplavy, nikoliv jiných příčin. Představme si také jinou nepříjemnou situaci. Máme počítač, modem, tiskárnu, satelit a televizi. Všechno musíme po zásahu blesku kupovat znovu. To samé se stane i sousedům, prokazatelně si tedy nevymýšlíme. Přesto nám pojišťovna řekne, že není žádný viditelný zásah po blesku, ať již přímo do místa pojištění nebo pojištěné věci. Pojišťovny totiž běžně kryjí přímý zásah blesku. Nepřímý v podobě přepětí, byť v důsledku indukce po úderu blesku do drátu elektrické sítě nebo trafostanice, už nikoliv (nebo opět s nízkými limity). Zejména v letním období mohou bouřky způsobit výpadky dodávky elektrické energie či kolísání napětí nebo frekvence. Ve výjimečných případech může dojít vlivem nepřímého úderu blesku či 14

15 jinými vlivy k přepětí v rozvodné síti. Přestože blesk neuhodí přímo do našeho domu, může i tak poškodit drahé elektrospotřebiče. Proto je potřeba dávat pozor na základní varianty pojištění, která tato rizika obvykle neobsahují. Vhodnější je zvolit skutečné all-risk pojištění. Pokud si tedy pojišťujeme majetek, musíme se zajímat o to, co je pojištěno a s jakými limity. Pokud máme kryto i riziko odcizení, je třeba dát rovněž pozor na to, jaké jsou ze strany pojišťovny požadavky na zabezpečení majetku. Pokud je nesplňujeme, pojišťovny krátí plnění. Kdykoliv sjednáváme pojištění na vyšší částku, hledejme v podmínkách požadované způsoby zabezpečení a výši případné spoluúčasti. Krácení plnění z pojištění aut Při dopravních nehodách dochází až na výjimky k poškození více či méně opotřebených vozidel. Při opravách havarovaných vozidel se standardně, a zcela oprávněně, používají nové náhradní díly. Pojišťovny bohužel nezřídka krátí pojistné plnění za opravu havarovaných vozidel s odkazem na to, že výměnou použitého náhradního dílu za nový dochází k technickému zhodnocení vozidla, a je tudíž na místě aplikace tzv. korekce nákladů na materiál neboli amortizace. Při korekci nákladů za použité nové díly vycházejí pojišťovny ze Znaleckého standardu I/2005, který slouží k oceňování motorových a přípojných vozidel a ke stanovení výše majetkové újmy způsobené poškozením těchto vozidel. Mechanickou aplikací pouček o technickém zhodnocení je však pomíjen fakt, že pouhou výměnou použitého dílu za nový ke zvýšení hodnoty vozidla zpravidla nedochází. Ba naopak, mnohdy i pouhý fakt, že určité vozidlo bylo nabouráno (a následně opraveno novými náhradními díly), snižuje jeho hodnotu oproti vozidlu ve stejném technickém stavu, které však nikdy nebouralo. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že nelze brát v úvahu pouze technickou hodnotu vozidla, významná a rozhodující je skutečná tržní hodnota poškozeného vozidla. Pojišťovny se dříve odkazovaly na ustanovení 443 občanského zákoníku platného do konce roku 2013, podle kterého poškozenému přísluší náhrada skutečné škody. Pojišťovny interpretovaly pojem skutečná škoda účelově ve svůj prospěch a prakticky každá pojistná událost znamenala pro poškozené klienty ztrátu, kterou pojišťovna nekompenzovala v plné výši. Krácení pojistného plnění za opravu poškozeného vozidla je však ve velké většině případů neoprávněné. V této souvislosti je třeba zmínit zejména nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2221/07, který říká, že rozsah náhrady škody musí zohlednit výši všech nutných prostředků, které poškozený byl nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. na poškozeném není možno požadovat, aby doplácel na nehodu, pokud opravou vozu nedošlo ke zcela zjevnému přínosu pro poškozeného. S odkazem na výše uvedený judikát lze dnes rozporovat většinu krácení pojistného plnění, ke kterému došlo před nabytím účinnosti Nového občanského zákoníku (NOZ). NOZ ( 2969) výslovně upravuje i právo poškozeného na úhradu nákladů, které musel vynaložit na to, aby uvedl poškozenou věc do původního stavu. To se samozřejmě týká i havarovaných vozidel. V praxi by tak již ke krácení pojistného plnění ze strany pojišťoven nemělo docházet v takovém rozsahu jako v minulosti. Pokud ano, je třeba se bránit, a to v případě nutnosti i právní cestou. 15

16 Penzijní připojištění S penzijním připojištěním není spojen žádný vstupní poplatek a jeho konstrukce je sjednocena zákonem o penzijním připojištění, resp. doplňkovém penzijním spoření. Pracovníkům na přepážkách bank, kam často lidé míří při ukončování penzijního připojištění, však často dělají problém různé penzijní plány a z toho plynoucí odlišné daňové podmínky. Nejednotné zdaňování Ačkoliv je penzijní připojištění produkt regulovaný státem, i tady najdeme některé záludnosti. Největší záludnost zřejmě spočívá v rozdílném systému zdaňování a neinformovanosti některých pracovníků na přepážkách bank. Pokud klient zůstane ve starém penzijním připojištění (takzvaných transformovaných fondech) až do konce smlouvy, může si zvolit dva způsoby výplaty naspořených peněz. Jednorázové vyrovnání, nebo doživotní penzi. V prvním případě sice dostane všechny peníze najednou, ale musí počítat s tím, že mu zisk i případný příspěvek od zaměstnavatele zdaní 15 %. Ve druhém případě se zase vyhne zdanění, ale nemá jistotu, že dostane všechny naspořené peníze. To v případě, že umře dříve, než na jakou dobu mu fond peníze rozpočítá. Existují však cesty, jak se dani z příspěvků zaměstnavatele vyhnout a k penězům se dostat celkem rychle. Stačí přejít na tzv. doplňkové penzijní spoření. V novém spoření si totiž klient může zvolit výplatu penze na určenou dobu, minimálně na 3 roky. V takovém případě (při výběru peněz formou dočasné penze) se příspěvek zaměstnavatele nedaní. Tento postup se vyplatí těm, kteří dosáhnou v době přechodu 16

17 důchodového věku, a kterým na spoření dostatečně vysokou částkou přispíval zaměstnavatel. Jen pozor na jednu věc. V doplňkovém penzijním spoření smlouva nekončí v 60 letech, ale až ve věku, kdy má člověk nárok na starobní důchod, tedy ve většině případů později. Další záludností související s penzijním připojištěním může být nesrozumitelný výpis z účtu u fondu. Jak jinak si vysvětlit vysoký počet účastníků, kteří nechávají peníze ležet ve fondu, přestože jim již vznikl nárok na výsluhovou penzi. Fondy pochopitelně neposílají výpisy, kde by bylo tučným písmem napsáno, že si klienti mohou vybrat až polovinu úspor, ale je v nich zpravidla jen informace o splněné délce čekací doby pro vznik nároku na tuto penzi. Pokud je ve výpisu uvedena tato doba v délce alespoň 180 měsíců, je možná fond požádat o výplatu výsluhové penze. 17

18 Investice Říká se, že opravdové peníze lze vydělat jen dvěma způsoby. Buď podnikáním anebo investováním. Bohužel oběma těmito aktivitami lze o peníze také jednoduše přijít. Jistá míra obezřetnosti je tedy na místě. Sliby nereálně vysokého zhodnocení Sliby vysokého zhodnocení jsou často jedním ze znaků investičního podvodu. Často se jedná o takzvané Ponziho schéma. V tomto schématu svěřují lidé fondu peníze, ale jeho provozovatel je dále neinvestuje, místo toho je vyplácí těm, kteří investovali dříve. Záludnost Ponziho schématu spočívá v tom, že může fungovat dlouhou dobu a rovněž nabývá různých podob od všelijakých fondů, investičních klubů přes dluhopisy, investiční programy obchodníků s cennými papíry až po investiční vklady. Může se tvářit i jako garantovaná nebo zajištěná investice, často s nadstandardními a stabilními výnosy. Sliby vysokého zhodnocení jsou spojeny i s tzv. forexovými roboty investujícími do měn. Jejich provozovatelé slibují výdělky ve výši až desítek procent ročně. Záruka však není obvykle žádná. Letos již Česká národní banka upozornila na aktivity například společnosti Excel Markets Ltd. Pro jakéhokoliv forexového robota je riziko, že náhle vyvstanou jiné podmínky nebo se objeví situace, na kterou není z minulosti připraven (velmi prudké pohyby při vyhlášení zpráv, intervence apod.), a investor realizuje velkou ztrátu. Proto si také tvůrci robotů nenechávají své know-how pod pokličkou pro vlastní investování a nabízejí ho retailovým (nezkušeným) zákazníkům. Je však třeba mít na paměti, že investování do měn je vždy těžko předvídatelné (ještě rizikovější než je investování do akcií), což se někteří investoři koneckonců přesvědčili v souvislosti s výrazným a neočekávaným pohybem švýcarského franku. Záludnost spočívá především v tom, že různé rizikové investice do měn či jiných rizikových aktiv mohou být prodávány jako běžné finanční produkty s minimálním rizikem. 18

19 Takto například společnost A & L Management s.r.o. a řada finančních zprostředkovatelů prodávala produkt s názvem Managed deposit (řízený vklad). Inzerováno bylo stabilní zhodnocení převyšující 20 % ročně. Jednalo se o investice na kapitálovém trhu, která byla spravována údajně renomovanou společností Haeres Capital. Nedávno u daného produktu došlo k významné ztrátě v řádu desítek procent a nyní se investoři obávají o ztrátu celé investované částky. Pokud tedy nějaký investiční finanční produkt zní až příliš dobře, aby to byla pravda, obvykle to pravda není. Neinformování o veškerých rizicích Další netransparentností, která souvisí nejen s výše uvedenými investičními supernabídkami, je neinformování o všech rizicích. U podílových fondů varují investiční společnosti, že minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích. U investičních dluhopisů, které se nabízejí jako alternativa k investování do fondů a kde hrozí nemalá rizika, podobné varování nenajdeme. Inzerovány jsou tak spořicí či investiční dluhopisy s ročním úrokem 6 % a vyšším. Často s tvrzením, že jde o garantované či zajištěné (nemovitostmi, zlatem atd.) zhodnocení. Tyto dluhopisy nejsou však vždy úplně bezpečné, a to i přesto, že se zaštiťují schválením centrální bankou či zajištěním, jehož aktuální tržní hodnota může být pro zajištění investice nedostatečná. Česká národní banka schvaluje pouze takzvané emisní podmínky, ale ne ten samotný projekt. Klientům se tak může stát, že si koupí vysoce výnosný dluhopis, jehož emisní plán byl schválen ČNB, ale nemusí dostat nazpátek ani korunu. Pokud společnost, která dluhopisy vydala, zkrachuje, nedostane investor většinou nic. Kreditní riziko, na rozdíl od podílových fondů, je zde tedy významné a mnohem nebezpečnější než riziko investiční, které spočívá v kolísání hodnoty zhodnocení. Obdobně jsou nabízeny tzv. podřízené dluhopisy, které jako investiční nástroj nabízejí některé banky či kampeličky. Tento zvláštní typ dluhopisu, na který se pochopitelně nevztahuje pojištění vkladů, představuje jistou nevýhodu, pokud emitent (výstavce dluhopisu) zkrachuje. Pohledávky za tímto typem dluhopisů jsou totiž uspokojeny až jako poslední. Bezpečnější než investovat peníze do jednoho dluhopisu, tj. vlastně půjčovat peníze jedné firmě, je investovat do dluhopisového fondu, tedy celého spektra firem. Jeden nevydařený projekt tak neznamená ztrátu vložené investice. Za bezpečnou či garantovanou je někdy vydávána i investice do tzv. bonusových certifikátů. Tyto produkty většinou aktuálně garantují zhodnocení ve výši 6 až 10 % ročně, avšak za splnění určitých podmínek. Tyto certifikáty jsou nabízeny jako alternativa k bankovním produktům, kde jsou úrokové sazby minimální. Někdy však klienti nejsou informováni o všech souvisejících rizicích. Výnos certifikátu je navázán na podkladové aktivum může jít o jednotlivé akcie, koš několika akcií, komodity atd. Slíbený zisk však závisí na vývoji podkladového aktiva a zde je nutné znát hodnotu tzv. bariéry. Jakmile se cena akcie (podkladového aktiva) jednou (u některých certifikátů v době splatnosti) dostane pod hodnotu bariéry, přestává fungovat zajištění, ztrácíme nárok na bonus a hodnota certifikátu se odvíjí od hodnoty akcie, která klesla. 19

20 Zisk bonusového certifikátu 20 % 10 % 0 % -10 % Bonus Bariéra -20 % -30 % -40 % -50 % -60 % 50 % 60 % 70 % 80 % 90 % 100 % 110 % 120 % 130 % 140 % 150 % Hodnota podkladového aktiva Zisk certifikátu v závislosti na ceně akcie Graf znázorňuje hodnotu certifikátu v době splatnosti. Buď dostaneme bonus, pokud kurz akcie (podkladového aktiva nikdy nepoklesne pod bariéru), anebo dostaneme částku, která odpovídá hodnotě akcie, pokud kurz klesne pod bariéru. Je však běžné, že jednotlivé akcie mohou značně klesat, i když se na celém trhu nic neděje. Na akciovém trhu je totiž naprosto běžné, že jednotlivé akcie klesají, a to i velmi citelně. Pokud jedna z akcií klesne pod bariéru, zhodnocení (ztráta) se odvíjí od této nejhorší akcie. Platí tedy, že zisk je u těchto certifikátů omezený, možná investiční ztráta omezena není. Pochopitelně i výstavce certifikátu může zkrachovat. Investiční certifikáty tedy nelze považovat za bezpečnou investici jako je třeba spořicí účet, což by měli mít na paměti klienti, pokud budou přemýšlet o tom, jak velkou část svých volných prostředků do těchto produktů investují. Poplatkové záludnosti Investor se nemusí dostat jen do rukou podvodníků, aby přišel o velkou část peněz. Stačí jenom špatným způsobem investovat do podílových fondů a tratit na nejrozmanitějších poplatcích. Je třeba si dát pozor zejména na tzv. předplacené poplatky, kdy je klient platí dopředu až na 30 či 40 let. A to není pro žádného klienta výhodné. Jednak málokdo dodrží investiční horizont, navíc není žádná jistota, že se za několik let neobjeví výhodnější produkt. Přemísťovat investici každou chvíli do jiného fondu (někteří bankéři to tak klientům doporučí a volají je na přepážky bank k tzv. servisním schůzkám), který aktuálně nabízí o něco lepší vyhlídky na výnos, však není vhodné. Jednak je obvyklé opětovné účtování nového vstupního poplatku a jednak je nutné zaplatit daň z výnosu ve výši 15 %, které podléhají odprodané investice do 3 let od jejich nákupu. V některých statutech investičních společností je také deklarovaná možnost účtovat jak vstupní tak výstupní poplatky bez limitu (většinou bez jakéhokoliv mechanismu, investiční společnost tak může rozhodnout o účtování či navýšení těchto poplatků a většinou se o tom investor dozví jen v daném statutu). Je také třeba dávat pozor nejen na tzv. management fee, který je mezi finančními poradci již dobře znám, ale i na to, jaké poplatky si společnost bere, když dosáhne určitého výnosu (tzv. performance fee či success fee). Na českém trhu se vyskytují například dynamické fondy, které si na poplatcích berou až 20 % z (téměř) jakéhokoliv dosaženého výnosu. Férové přitom je, aby si fond účtoval tento poplatek až při úspěchu, tedy při dosažení skutečně zajímavého výnosu. Jinak investor platí jen zbytečné poplatky. 20