Sprachcoaching Deutsch Mit Vergnügen lernen, mit Erfolg kommunizieren. G r a m at i k a. j a z y k a

Transkript

1 Sprachcoaching Deutsch Mit Vergnügen lernen, mit Erfolg kommunizieren G r a m at i k a n ě m e c k é h o j a z y k a Klara Tschek

2 A ú v o d Tato učebnice je určena česky mluvícím studentům, kteří studují němčinu od základní úrovně. Příručka je určena pro objasnění specifických otázek i k systematickému studiu. Obsahuje velké množství příkladů s českým překladem a odlišuje-li se struktura německé věty od české, je v uvozovkách připojen i doslovný překlad.. Dieses Buch gehört mir. Tato kniha je má. «Tato kniha náleží mě». V úvodu každé kapikoly jsou na příkladech objasněny gramatické termíny, s nimiž se v dané lekci pracuje. Struktury, ktreré se v češtině liší významově, a proto představují větší obtíže - jsou jako celé kapitoly nebo samostatné jevy zvýrazněné zeleným písmem. Všiměte si, že v němčině neexistují modální slovesa odpovídající slovesům líbit se, upřednostňovat. Odpovídajícím ekvivalentem je věta s příslovci gerne/ lieber /am liebsten. Ich tanze gerne. Ich bleibe lieber zu Hause. Rád tancuji Raději zůstanu doma Některé rozsáhlejší vysvětlivky, stejně tak jako návody ke studiu jsou označeny šedou barvou. Tímto symbolem jsou označeny informace, které se týkají řešení syntaktické pozice. 2

3 1. SLOVESO ÚVOD - I. SLOVESNÝ RÁMEC - II SLOVESA SEIN, WERDEN A HABEN 8 - III. SLOVESA PŘEDPONOVÁ IV. SLOVESA PRAVIDELNÁ A NEPRAVIDELNÁ 1. 1 SLOVESNÉ TVARY PŘÍTOMNÉHO ČASU 1.2 NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY I. INFINITIV II. PŘÍČESTÍ PŘÍTOMNÉ III. PŘÍČESTÍ MINULÉ - IV. UŽITÍ INFINITIVNÍCH SLOVESNÝCH TVARŮ 1.3. TVARY OSTATNÍCH ČASŮ I. PRÉTERITUM (PRATERITUM) - II. PERFEKTUM (PERFEKT) - III. ČAS PŘEDMINULÝ (PLUSQUAMPERFEKT) - IV. 1. ČAS BUDOUCÍ (FUTUR I) A 2. ČAS BUDOUCÍ (FUTUR II) 1.4. UŽITÍ ČASŮ ZPŮSOBY: IMPERATIV A KONJUNKTIV ROZKAZ 1.6. KONJUNKTIV II I. TVARY KONJUNKTIVU II - KONJUNKTIV II JEDNODUCHÝ - KON- JUNKTIV II SLOŽENÝ - OPISNÁ VAZBA S WÜRDE + INFINITIV - II. UŽITÍ KONJUNKTIVU II 1.7. KONJUNKTIV I TRPNÝ ROD 31 - TVOŘENÍ TRPNÉHO RODU TRPRNÝ ROD PRŮBĚHOVÝ - TRPNÝ ROD STAVOVÝ - II. ZMĚNA ČINNÉHO RODU NA TRPNÝ - III. OMEZENÍ V TVOŘENÍ TRPNÉHO RODU - IV. UŽITÍ TRPNÉHO RODU 1.9. ZVRATNÁ SLOVESA 35 3

4 A MODÁLNÍ SLOVESA (ZPŮSOBOVÁ SLOVESA) VÝZNAM A UŽITÍ 35 I. OBJEKTIVNÍ MODALITA - II. SUBJEKTIVNÍ MODALITA - III. SLOŽENÉ TVARY ZPŮSOBOVÝCH SLOVES - IV. SLOŽENÝ KONJUNKTIV II MODÁLNÍCH SLOVES SLOVESA S INFINITIVEM 39 I. INFINITIV BEZ ZU - II. INFIFNITV S ZU - III. TVOŘENÍ SLOŽENÝCH ČASŮ JMENNÝ RÁMEC - PODSTATNÁ JMÉNA, PŘÍDAVNÁ JMÉNA, DETERMINANTY PODSTATNÉ JMÉNO ROD ČÍSLO PÁDY 52 I. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN - II. 2. PÁD (GENITIV) 2.4. PŘÍSTAVEK DETERMINANTY, ZÁJMENA, ČLENY ZÁJMENA OSOBNÍ ČLEN URČITÝ, NEURČITÝ A NULOVÝ ZÁJMENA EIN- A WELCH ČLENY A ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ ZÁJMENA UKAZOVACÍ ZÁJMENA TOTALIZUJÍCÍ KVANTUM, MÍRU (TOTALIZÁTORY) ZÁJMENA NEURČITÁ - IDENTIFIKAČNÍ 70

5 3.8. ZÁJMENO ETWAS 3.9. ZÁJMENA JEMAND [NĚKDO] A MAN ZÁJMENA ES A DAS 4. PŘÍDAVNÁ JMÉNA I. PŘÍČESTÍ VE FUNKCI PŘÍDAVNÝCH JMEN - II. PŘÍDAVNÁ JMÉNA A ZPODSTATNĚLÁ PŘÍČESTÍ 4.1. SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN 4.2. STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN 4.3. ROZVÍJEJÍCÍ ČLENY PŘÍDAVNÉHO JMÉNA 5. ČÍSLOVKY ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKY - ŘADOVÉ ČÍSLOVKY - NÁSOBNÉ ČÍSLOVKY - UŽITÍ ČÍSLOVEK 6. PŘÍSLOVCE 6.1. PŘÍSLOVCE MÍSTA A SMĚRU 6.2. PŘÍSLOVCE ČASU 6.3. PŘÍSLOVCE ZPŮSOBU (MODÁLNÍ) 6.4. PŘÍSLOVCE MNOŽSTVÍ 6.5. PŘÍSLOVCE VYJADŘUJÍCÍ FOKUS 6.6. SPOJKOVÁ PŘÍSLOVCE 7. PŘEDLOŽKY 7.1. PŘEDLOŽKY MÍSTA A SMĚRU I. PŘEDLOŽKY, KTERÉ SE POJÍ SE DVĚMA PÁDY - II. PŘEDLOŽKY KTERÉ SE POJÍ POUZE S JEDNÍM PÁDEM 5

6 A PŘEDLOŽKY ČASU 7.3. OSTATNÍ PŘEDLOŽKY 8. MODÁLNÍ ČÁSTICE 9. SPOJKY A JINÉ KONEKTORY ČÁST B: SYNTAX 10. VĚTNÉ ČLENY A PRAVIDLA SLOVOSLEDU VĚTNÉ ČLENY I. PŘÍSUDKOVÁ ČÁST - II. PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ POŘADÍ SLOV VE VĚTĚ I. POSTAVENÍ SLOVESA - SLOVESNÝ RÁMEC - II. POSTAVENÍ OSTAT- NÍCH VĚTNÝCH ČLENŮ 11. TÁZACÍ VĚTA I. OTÁZKA ZJIŠŤOVACÍ - II. OTÁZKA DOPLŇOVACÍ ZÁPOR I. PROSTÝ SOUHLAS A ZÁPOR - II. ZÁPOR S NICHT - III. ZÁPOR S KEIN - IV. OSTATNÍ ZÁPORNÁ ZÁJMENA A PŘÍSLOVCE 13. SOUVĚTÍ SOUŘADNÁ 14. SOUVĚTÍ PODŘADNÁ VEDLEJŠÍ VĚTY PŘÍSLOVEČNÉ I. VĚTY PŘÍČINNÉ, ZPŮSOBOVÉ, PŘÍPUSTKOVÉ, DŮSLEDKOVÉ A RESTRIKTIVNÍ - II. VĚTY PODMÍNKOVÉ - III. KONSTRUKCE S INFINI- TIVEM / VĚTY VEDLEJŠÍ - IV. VĚTY ČASOVÉ VĚTY SROVNÁVACÍ VĚTY PŘEDMĚTNÉ A PODMĚTNÉ

7 I. VĚTY S DASS [ŽE], OB [JESTLI] A TÁZACÍ VÝRAZY - II. NEUVOZENÉ VEDLEJŠÍ VĚTY - NEPŘÍMÁ ŘEČ S KONJUNKTIVEM I) VĚTY VZTAŽNÉ 7

8 A ČÁST A: SLOVNÍ DRUHY 1. Sloveso Slovesa jsou slova, která vyjadřují jednání (arbeiten pracovat), děje (sterben umřít) a stavy (liegen ležet). Přísudek může tvořit jedno časované sloveso (Ich liebe dich Miluji tě) nebo časované sloveso a jedno nebo více sloves v infinitivním (neurčitém) tvaru: Ich habe dich geliebt. [Měl jsem tě rád.] Kannst du mir helfen? [Můžeš mi pomoci?] Sloveso řídí další větné členy, proto je pro velkou část struktury věty určující (Základní větné členy jsou: Podmět Die Vögel singen. Ptáci zpívají. Přímý předmět Ich liebe ihn. Miluji ho. Nepřímý předmět Ich danke ihm. Děkuji mu. předmět v předložkovém pádě Ich denke an ihn. Myslím na něj. Rozvíjející větné členy přísudku viz kapitola 10 Sloveso se skládá z kořene a koncovky: lieb-en [mil-ovat]; ich lieb-e: mil-uj-i; ihr lieb-t: mil-uj-ete Rozlišují se tvary finitní (časované) a infinitivní (neosobní) Časovaná slovesa vykazují následující kategorie: Osoba (1., 2., 3.) ich liebe, du liebst, er liebt miluji, miluješ, miluje Číslo (jednotné, množné) ich glaube, wir glauben myslím, myslíme Čas ich sehe, ich habe gesehen, ich werde sehen vidím, viděl jsem, uvidím/ budu vidět Způsob du gehst, geh!, du würdest gehen. jdeš, jdi!, šel bys Rod činný / rod trpný er liebt, er wird geliebt miluje, je milován Časovaná slovesa se shodují v rodě a čísle s podmětem. V němčině neexistuje nevyjádřený podmět. Ich lese die Zeitung. [Čtu noviny./ nikoliv: *Lese Zeitung.] Er liest ein Buch. [Čte knihu. ] 8

9 Neurčité tvary sloves jsou: Infinitiv lieben, wachsen milovat, růst Příčestí přítomné liebend, wachsend milující, rostoucí Příčestí minulé geliebt, gewachsen milován, vyrostlý I. Slovesný rámec Je-li přísudek tvořen více než jedním slovem, k čemuž v němčině dochází velmi často, rozděluje se na dvě části: v jednoduché větě oznamovací je časovaná část přísudku na druhé pozici a část infinitivní na poslední. Tento jev typický pro německou větu se nazývá slovesný (nebo větný) rámec. [Petr se včera pohádal se svou sestrou.] [Ute s tebou chce jet do Paříže.] Peter hat sich gestern mit seiner Schwester gestritten. Ute will mit dir nach Paris fahren. Slovesný rámec Viz Postavení slovesa ve větě II. Slovesa sein, werden a haben Slovesa sein, haben a werden mohou mít funkci pomocných sloves, které se používají k tvoření složených časů a trpného rodu: Minulý čas Ich habe dich geliebt. Er ist gestern angekommen. Miloval jsem tě. Včera přijel. Budoucí čas Ich werde bald gehen. Brzy půjdu. Trpný rod Hier wird ein Haus gebaut. Zde se staví. Die Tür ist geöffnet. Dveře jsou otevřené. Slovesa sein a werden mohou mít funkci sponových sloves a tvořit přísudek spolu s dalším větným členem závislým na podmětu. Sloveso sein [být] se váže se sponou, přívlastkem a příslovečným určením. Paul ist Lehrer. Paul je učitel. Podstatné jméno Přídavné jméno Bist du müde? Jsi unavený? Příslovce Ich bin hier. Jsem tady. Predložkový pád Was bist du von Beruf? Co jsi povolanim? 9

10 A Sloveso werden se pojí s předmětem v nominativu a přívlastkem. Sloveso werden vyjadřuje změnu stavu nebo děj/ vývoj. Jeho ekvivalentem v češtině je sloveso vyjadřující změnu stavu (1-3), být v budoucím čase (4), stát se (5) nebo zvratné sloveso (6). 1 Ich werde verrückt. Já se z toho zblázním. 2 Sie wird alt. Stárne. 3 Er wurde sehr krank. Vážně onemocněl. 4 Es wird regnen. Bude pršet. 5 Er wurde berühmt. Stal se slavným. 6 Er wurde sehr wütend. Velmi se rozčílil. Sloveso haben se může chovat jako plnovýznamové sloveso ve významu mít. V těchto případech se váže s přímým předmětem.: Hast du einen Bruder? [Máš bratra?] III. Slovesa předponová Předpony jsou morfémy, které jsou připojené před sloveso. kommen [jít, jet], ankommen [přijít, přijet], bekommen [dostat]. Předpony mohou změnit nebo přenést význam sloves a mění také počet a druhy větných členů, které sloveso řídí. Ich danke ihm. / Ich bedanke mich bei ihm. [Děkuji mu.] Existují předpony, které se ve finitním (určitém) tvaru oddělují od kořene slovesa a tvoří druhou část slovesného rámce. [Zítra přijdu v pět hodin ráno.] ankommen [přijít, přijet]: Ich komme morgen um fünf Uhr an. Neodlučitelné předpony naopak stojí vždy před kmenem slovesa [Zítra dostanu peníze.] bekommen [dostat]: Ich bekomme das Geld morgen. V infinitivu (1), příčestí (2) a ve vedlejších větách, kde je sloveso umístěné na konci věty (3), zůstávají i odlučitelné předpony spojené se slovesem. 10

11 1 Wann wirst du ankommen? Kdy přijedeš? 2 Ich bin gestern um fünf Uhr angekommen. Přijel jsem včera v pět. 3 Er schreibt, dass er morgen ankommt. Píše, že přijede zítra. Rozlišujeme tři skupiny předpon předpony vždy odlučitelné, předpony neodlučitelné a předpony částečně odlučitelné a částečně neodlučitelné. Předponami odlučitelnými mohou být předložky nebo příslovce. Jsou vždy přízvučné. Odlučitelné předpony jsou:: předpony předložkové: ab-, an-, auf-, aus-, bei-, entgegen-, entlang-, mit-, nach-, vor-, zu- předpony příslovečné: da-, dar-, ein-, fort-, her-, hin-, los-, weg-, zusammen-, zurück- spojení obou předpon: herab-, herauf-, heraus, herbei-, herein-, herüber-, herum-, herunter-, hervor-; hinab-, hinaus-, hinein-, hinüber-, hinunter-, hinzuzuhören Warum hörst du mir nie zu? Proč mě nikdy neposloucháš? annehmen Ich nehme dieses Geschenk nicht an. Tento dar nepřijmu. darstellen Was stellt diese Skulptur dar? Co znázorňuje tato socha? hineingehen Geh hinein! Jdi dovnitř! Předpony neodlučitelné jsou vždy nepřízvučné (vyjma miss-). Od slovesa se nikdy neoddělují následující předpony: be-, emp-, ent-, er-, ge-, hinter-, miss-, ver-, zer- cizího původu: de-, des-, dis-, in- rebesuchen Ich besuche dich bald. Brzy tě navštívím. verstehen Du verstehst mich nicht. Nerozumíš mi. Existují předpony, které mohou být přízvučné a odlučitelné od slovesa a ale též nepřízvučné a neodlučitelné: durch-, über-, um-, unter-, wider-, wieder- wiederholen Wiederholen Sie den letzten Satz. Zopakujte poslední větu. wiedergeben Wann gibst du mir das Buch wieder? Kdy mi vrátíš tu knihu? V případě pochybností informuje o odlučitelnosti předpon slovník. 11

12 A IV. Slovesa pravidelná (slabá) a nepravidelná (silná) Většina německých sloves jsou pravidelná a nedochází u nich ke změně v kořeni. Nepravidelná (silná) slovesa jsou taková, u nichž dochází ke změně kmenové samohlásky v préteritu, příčestí minulém a případně v některých tvarech přítomného času. Jejich koncovky se částečně liší od pravidelných (slabých) sloves. Existuje skupina nepravidelných sloves, u nichž k hláskové změně dochází, ale koncovky mají shodné s koncovkami pravidelných sloves (= smíšená slovesa) infinitiv př.čas préteritum příčestí (3.osoba) Pravidelná (slabá) lieben er liebt er liebte geliebt milovat Nepravidelná (silná) fahren er fährt er fuhr gefahren jet Smíšená kennen er kennt er kannte gekannt znát Nejvíce nepravidelností se vyskytuje u pomocných a způsobových sloves: sein [být]; er ist; er war; er ist gewesen Zda-li je sloveso pravidelné či nepravidelné nelze vyvodit z infinitivu slovesa. Na nepravdelnost sloves upozorňuje slovník. V. Vykání a tykání Němčina rozlišuje tvary pro vykání a tykání. Vykání je na rozdíl od českého zájmena Vy, které odpovídá 2. osobě množného čísla, vyjádřeno zájmenem ve 3. os. množného čísla Sie. Stejně jako v češtině je psáno velkým počátečním písmenem. Sloveso přejímá tvar 3. osoby množného čísla, aniž by se rozlišovalo, zda se obracíme k jedné či více osobám. Sprechen Sie Deutsch? [Mluvíte německy?] 12

13 1.1. Slovesné tvary přítomného času Pravidelná (slabá) slovesa Tvary přítomného času se tvoří připojením následujících koncovek ke kořeni slovesa. lieben [milovat], ankommen (s odlučitelnou předponou) [přijít/přijet] ich liebe miluji komme an přicházím du liebst miluješ kommst an přicházíš er/ sie liebt miluje kommt an přichází wir lieben milujeme kommen an přicházíme ihr liebt milujete kommt an přicházíte sie/ Sie lieben milují/ milujete (Vyk.) kommen an přicházejí/ přicházíte (Vyk.) Zvláštnosti Končí-li slovesný kmen na t nebo d, vsouvá se pro usnadnění výslovnosti ve 2. a 3. osobě j. č. a 2. os. mn. č. e: arbeit-en [pracovat] du arbeit-e-st [pracuješ], er arbeite-t, ihr arbeit-e-t Je-li kmen zakončen souhláskou (s výjimkou / a r + n nebo m) dochází ke stejné změně: atm-en [dýchat] du atm-e-st, er atm-e-t, ihr atm-e-t Slovesa, jejichž kmen končí sykavkou s, -ss, -ß o z, mají ve 2. os. j. č. v koncovce namísto st pouze t: hass-en [nenávidět] du hass-t U sloves zakončených v infinitivu na eln nebo ern, se tvoří slovesný kmen oddělením -n: handeln [hrát ] handel-, säubern [uklízet] säuber-. K tomuto kmeni se v 1. a 3. os. mn. č. přidává pouze -n (tvary shodné s infinitivem): wir handeln [hrajeme], sie säubern [uklízejí] Slovesa na eln navíc v 1. os. j. č. nemají kmenové e- : ich handle Neravidelná (silná) slovesa Většina nepravidelných sloves mají stejné tvary přítomného času jako pravidelná slovesa. U některých sloves dochází ve 2. a 3. os. j. č. ke změně kmenové samohlásky, ostatní tvary jsou pravidelné. Kmenová samohláska se může měnit různým způsobem: přehláska: a ä (zřídka: o ö; au äu) e i, e ie (zřídka: ä / ö i / ie) 13

14 A Další příklady: fahren [jet], sprechen [mluvit] Pomocná slovesa jsou zcela nepravidelná: haben [mít], sein [být], werden [stát se] fahren sprechen haben sein werden ich fahre spreche ich habe bin werde du fährst sprichst du hast bist wirst er/sie fährt spricht er/sie hat ist wird wir fahren sprechen wir haben sind werden ihr fahrt sprecht ihr habt seid werdet sie/sie fahren sprechen sie/sie haben sind werden Nepravidelná jsou v přítomném čase také způsobová slovesa: Kmenová samohláska se mění u všech osob jednotného čísla (s výjimkou slovesa sollen). 1. a 3. os. j. č. má stejný tvar a nerozlišujeme osobní koncovku. Sloveso möchte je odvozené od slovesa mögen; proto neexistuje infinitiv *möchten (ich möchte je tvar Konjunktivu II od slovesa mögen). Sloveso wissen [myslet] není modální sloveso, ale má shodné časování. können müssen dürfen wollen sollen mögen wissen znát muset smět chtít mít chtít chtěl(a) vědět bych ich kann muss darf will soll mag möchte weiß du kannst musst darfst willst sollst magst möchtest weißt er/sie kann muss darf will soll mag möchte weiß wir können müssen dürfen wollen sollen mögen möchten wissen ihr könnt müsst dürft wollt sollt mögt möchtet wisst sie/sie können müssen dürfen wollen soll en mögen möchten wissen 1.2. Neurčité slovesné tvary I. Infinitiv Infinitiv je slovesný tvar, který se objevuje ve slovníku. Infinitiv je složený ze slovesného kmene + en, je-li kmen slovesa zakončený el nebo er: + n: lieb-en [milovat ]; ankomm-en [přijít/ přijet]; handel-n [jednat, obchodovat] Infinitivy pomocných sloves jsou: 14

15 sein, haben, werden II. Příčestí přítomné (participium I) Příčestí přítomné se tvoří infinitivem + -d: lieben [milovat ] liebend (milující); ankommen [přijít/ přijet] ankommend (příjíždějící) III. Příčestí minulé (participium II) Příčestí minulé odpovídá českému příčestí minulému: geliebt [milován]. Podle druhu sloves rozlišujeme různé tvary příčestí minulého: Infinitiv Příčestí minulé Pravidelná slovesa: ge + kořen + t lieben ge lieb t vyjma slovesa zakončená na -ieren Končí-li sloveso na t nebo d nebo jinou souhlásku arbeiten ge arbeit et (s výjimkou -r nebo y) + m nebo n pro usnadnění výslovnosti se vkládá e-: atmen ge atm et Nepravidelná slovesa: ge + kořen příčestí + en Smíšená slovesa se mění v kmenové souhlásce a připojuje se koncovka -t sprechen ge sproch en finden ge fund en kennen ge kann t Slovesa s předponou odlučitelnou: předpona + ge + kořen + t (pravidelná); předpona + ge + kořen v příčestí + en (nepravidelná) auslachen aus ge lach ankommen an ge komm předpona + ge + kořen v příčestí + t (smíšená) mitbringen mit ge brach t Slovesa s předponou neodlučitelnou: předpona + kořen + t (pravidelná); předpona + kořen v příčestí + en (nepravidelná) versuchen ver such verlieren ver lor předpona + kořen v příčestí + t (smíšená) verbringen ver brach t t en t en Slovesa zakončená na -ier: (jedná se o slovesa cizího původu, jsou vždy pravidelná): kořen + t studieren studier t 15

16 A Pomocná slovesa mají následující příčestí: sein: gewesen, haben: gehabt, werden: geworden / worden Způsobová slovesa mají následující příčestí: können: gekonnt; wollen: gewollt; müssen: gemusst; dürfen: gedurft (Perfektum se ve větách se způsobovými slovesy ovšem tvoří infinitivem). viz 1.11) IV. užití infinitivních slovesných tvarů Infinitiv se užívá v následujících vazbách: tvoření budoucího času (futura) (1) spojení s určitými druhy sloves: způsobová slovesa (2) a slovesa, s nimiž tvoří slovesné vazby za pomoci infinitivu, a případně též předložky zu (3). 1 Ich werde an dich denken. Budu na tebe myslet. 2 Sie dürfen hier nicht parken. Tady se nesmí parkovat. 3 Er bat mich, morgen zu kommen. Požádal mě, abych přišel. Infinitiv může zastávat funkci podstatného jména a v těchto případech se píše s velkým písmenem. Zpodstatnělý (substantivizovaný) infinitiv je rodu středního. Reden ist Silber, Schweigen ist Gold. [Mluviti stříbro, mlčeti zlato] Příčestí minulé se užívá k tvoření perfekta (1), plusquamperfekta (2), futura II (3) a trpného rodu (4+5). 1 Ich habe an dich gedacht. Myslel jsem na tebe. 2 Ich hatte an dich gedacht. Myslel jsem na tebe. 3 Er wird an dich gedacht haben. Asi/ určitě na tebe myslel. 4 Er wurde betrogen. Byl oklamán. 5 Die Tür ist geöffnet. Dveře jsou otevřeny. Příčestí minulé může zastávat funkci přídavného jména:: der geliebte Mann [milovaný muž], ein verspäteter Zug [zpožděný vlak] nebo podstatného jména: das Gesagte [to vyřčené], die Geretteten [zachránění]. Příčestí přítomné má omezené užití. Používá se jako přídavné jméno: der liebende Mann [milující muž], er trat lachend ein [vstoupil smějíc se], nebo jako podstatné jméno - die Wartenden [čekající]. 16

17 Podstatná a přídavná jména odvozená od příčestí se skloňují stejně jako přídavná jména v závislosti na členu nebo determinantu, které stojí před nimi: ein gerettetes Kind [zachráněné dítě], das gerettete Kind; ein Geliebter, der Geliebte Skloňování přídavných jmen viz Tvary ostatních časů Němčina rozlišuje šest slovesných časů: přítomný čas, minulý čas préteritum, perfektum, plusquamperfektum a budoucí čas futurum I, futurum II. Přítomný čas a préteritum mají tvary jednoduché (kmen + koncovka: ich liebe, ich liebte), ostatní časy jsou tvořené složenými tvary (pomocné sloveso nesoucí osobní koncovky a k tomu slovesný tvar neurčitý: ich habe geliebt, ich werde lieben) (viz též neurčité slovesné tvary) I. préteritum (prateritum) Tvary préterita u pravidelných sloves se tvoří z kořene slovesa + te + osobní koncovka. Koncovky jsou podobné jako u přítomného času (s výjimkou 3. osoby jednotného čísla). Příklad: lieben [milovat] Končí-li kořen slovesa na t nebo -d ( nebo jinou souhlásku kromě l nebo r následované m nebo n): kořen + ete + koncovka. Příklad: arbeiten [pracovat] ich liebte arbeit ete du liebtest arbeit etest er/sie liebte arbeit ete wir liebten arbeit ete n ihr liebtet arbeit ete t sie/sie liebten arbeit ete n U nepravidelných sloves dochází ke změně kmenové samohlásky. Tvoří se ze slovesného kmene préterita + koncovky: kommen du kamst Koncovky jsou shodné s koncovkami časování pravidelných sloves kromě 1. a 3. os. mn. č., kde se kvůli výslovnosti přidává -e. 17

18 A Slovesa smíšená, mají hláskovou změnu v kořeni a mezi kořen slovesa a osobní koncovku se vkládá te (nebo ete). Osobní koncovky jsou zcela shodné s časováním pravidelných sloves. kennen du kanntest, wir kannten Změna kmenové samohlásky Pomocná slovesaa fahren sprechen kennen haben sein werden Příklad: ich fuhr sprach kannte ich hatte war wurde fahren [jít,řídit], du fuhrst sprachst kanntest du hattest warst wurdest sprechen er/sie fuhr sprach kannte er/sie hatte war wurde [mluvit], wir fuhren sprachen kannten wir hatten waren wurden kennen [znát] ihr fuhrt spracht kanntet ihr hattet wart wurdet sie/sie fuhren sprachen kannten sie/sie hatten waren wurden Zvláštnosti nepravidelných sloves: Je-li kmen préterita zakončen na t/-d, kvůli výslovnosti se vkládá e- mezi kořen a osobní koncovku u 2.os. jč a mn. č.: bitten [žádat]: ich bat, du batest, ihr batet Končí-li kořen na sykavku -s, -ss nebo -ß, vkládá se -e- ve 2. os. jč.: lesen [číst]: ich las, du lasest V následujících slovesech se kromě samohlásky mění i poslední souhláska kořene: gehen [jít, chodit]: ich ging, du gingst, er / sie ging, wir gingen, ihr gingt, sie / Sie gingen; stehen [stát]: ich stand; sitzen [sedět]: ich saß; bringen [přinést]: ich brachte; denken [myslet] ich dachte; mögen [mít rád] ich mochte; leiden [trpět]: ich litt; tun [dělat]: ich tat; ziehen [táhnout] ich zog Způsobová slovesa U slovesa mögen se mění kmenová souhláska; mochte, können, müssen a dürfen ztrácí infinitivní přehlásku; wollen a sollen jsou úplně pravidelná. können müssen dürfen mögen wollen sollen ich konnte musste durfte mochte wollte sollte du konntest musstest durftest mochtest wolltest solltest er/sie konnte musste durfte moch te wollte sollte wir konnten mussten durften moch ten wollten sollten ihr konntet musstet durftet moch tet wolltet solltet sie/sie konnten mussten durften moch ten wollten sollten 18

19 II. Perfektum (Perfekt) Prefektum se tvoří pomocí slovesa haben nebo sein (časovaná forma) + příčestí minulé slovesa. Příklad: lieben [milovat]; ankommen [přijít, přijet] ich habe geliebt ich bin angekommen du hast geliebt du bist angekommen er/sie hat geliebt er/sie ist angekommen wir haben geliebt wir sind angekommen ihr habt geliebt ihr seid angekommen sie/sie haben geliebt sie/sie sind angekommen U většiny sloves se tvoří tvary perfekta pomocí haben, a to u všech tranzitivních sloves (sloves, po nichž následuje přímý předmět). Was hast du gestern gemacht? Ich habe Max seit Wochen nicht gesehen. Co jsi dělal včera? Maxe již jsem neviděl týdny. Pomocí sein tvoří perfektum: Intranzitivní slovesa pohybu, která vyjadřují přemístění, např.: gehen [jít, chodit], fahren [jít, řídit], fliegen [létat], kommen [přijít, přijet] (1) Slovesa, která vyjadřují změnu stavu, např.: wachsen [růst], sterben [zemřít], verblühen [zvadnout] (2) Slovesa sein [být], bleiben [zůstat], werden [stát se] (3) 1 Ich bin 1995 nach München gekommen. Dein Zug ist schon abgefahren. Přijel/a jsem do Mnichova v roce Tvůj vlak již odjel. 2 Goethe ist 1832 gestorben. Goethe zemřel v roce Wo bist du gewesen? Klaus ist sehr dick geworden. Kde jsi byl/a? Klaus hodně přibral. Pozor! Pomocí haben tvoří perfektum: Tranzitivní slovesa pohybu (s přímým předmětem) (1) Slovesa pohybu, která nevyjadřují přemístění (2) 1 Sie hat das Auto zur Werkstatt gefahren. Odvezla auto do servisu. 2 Wir haben die ganze Nacht getanzt. Protancovali jsme celou noc. 19

20 A III. Čas předminulý (Plusquamperfekt) Plusquamperfektum se tvoří pomocným slovesem haben nebo sein v préteritu + příčestí minulé slovesa. Příklad: lieben [milovat]; ankommen [přijít, přijet] ich hatte geliebt ich war angekommen du hattest geliebt du warst angekommen er / sie hatte geliebt er/sie war angekommen wir hatten geliebt wir waren angekommen ihr hattet geliebt ihr wart angekommen sie/ Sie hatten geliebt sie/sie waren angekommen Pomocná slovesa haben a sein, se řídí stejnými pravidly jako v perfektu. Ich hatte mich schon daran gewöhnt. Max war zuvor noch nie krank gewesen. Již jsem si na to zvykl/a. Max nikdy předtím nebyl nemocný. IV. 1. čas budoucí (Futur I) a 2. čas budoucí (Futur II) 1. čas budoucí se tvoří pomocným slovesem werden + infinitiv: Příklad: kommen [přijít] ich werde kommen wir werden kommen du wirst kommen ihr werdet kommen er/sie wird kommen sie/sie werden kommen Ich werde die ganze Nacht für die Prüfung lernen. Na zkoušku se budu učit celou noc. 2. čas budoucí se tvoří pomocí werden + příčestí minulé slovesa + pomocné sloveso perfekta v infinitivu: lieben: ich werde geliebt haben, du wirst geliebt haben, er/sie wird geliebt haben, wir werden geliebt haben, ihr werdet geliebt haben, sie werden geliebt haben kommen: ich werde gekommen sein, du wirst gekommen sein, er wird gekommen sein, wir werden gekommen sein, ihr werdet gekommen sein, sie werden gekommen sein 20

21 1.4. Užití časů Přítomný čas Přítomný čas je nejpoužívanější čas. Používá se když: Děj probíhá v okamžiku promluvy. (1-2) Děj je trvalý nebo obecně platný. (3-4) 1 Ich bin müde. Jsem unavený. 2 Peter ist im Wohnzimmer. Er schreibt gerade einen Brief. Peter je v místnosti. Píše dopis. 3 Die Erde ist rund. Planeta Země je kulatá. 4 Lydia besucht mich jeden Samstag. Thomas arbeitet bei Siemens. Lydia mě navštěvuje každou sobotu. Thomas pracuje ve firmě Siemens. Přítomný čas se dále může používat: pro vyjádření budoucího děje (vyžaduje se časové vymezení). (5) pro vyjádření děje minulého (prézens historický) (6) 5 Ich gehe morgen ins Theater. Zítra půjdu do divadla beginnt die Eroberung Amerikas. V roce 1492 začalo dobývání Ameriky. Préteritum, perfektum, plusquamperfetkum Préteritum, pertektum a plusquamperfektum se užívají především pro vyjádření minulosti. Velmi často se perfektum a préteritum mohou užívat bez rozlišení, nicméně perfektum se užívá častěji, především v mluveném jazyce. Perfektum se užívá při zdůraznění výsledku vyjádřeného slovesem. Ich habe dieses Buch nicht gelesen. Hast du die Hausaufgabe abgegeben? Tuto knihu jsem nepřečetl. Odezdal jsi ten úkol? Préteritum se užívá: při vyprávění, když klademe důraz na průběh (1) přednostně u některých základních sloves, především sein [být], haben [mít] a způsobových sloves (2) přednostně, aby se zabránilo tvoření složitých slovesných rámců, např. v trpném rodě (3) ve větách časových, spolu s plusquamperfektem viz níže 21

22 A 1 In einem großen Walde wohnte ein armer Mann mit seinen zwei Kindern; der Junge hieß Hänsel und das Mädchen Gretel. 2 Ich wollte mir ein Auto kaufen, aber ich hatte kein Geld. V jednom hlubokém lese žil jeden chudý muž a jeho dvě děti. Chlapec se jmenoval Jeníček a dívka Mařenka. Chtěl jsem si koupit auto ale neměl jsem peníze. 3 Paul wurde bei einer Schlägerei verletzt. Paul se při rvačce zranil. Perfektum, se výjmečně používá i pro popis děje v budoucnosti, pokud chceme zdůraznit, že v určitý moment bude děj ukončen. Bis nächste Woche habe ich die Arbeit beendet. Příští týden budu mít již práci dokončenou. Plusquamperfektum (čas předminulý) se používá: Pro vyjádření časových vztahů v textech nebo složených souvětích. Plusquamperfekt přitom označuje děj, který probíhal v minulosti a dříve než jiný děj (vyjádřený v préteritu). Nachdem wir unser Haus verkauft hatten, zogen wir aus Berlin weg. Als ich ankam, war er schon gegangen. Potom co jsme prodali náš dům jsme se odstěhovali z Berlína. Když jsem přišel, byl již pryč. Viz také 14.1.VI., věty časové 1. čas budoucí (futur I) a 2. čas budoucí (futur II) Vyjadřují převážně děj v budoucnosti. Často se pro vyjádřezí budoucnosti ovšem používá přítomný čas s časovým výrazem zabráníme tak tvorbě slovesného rámce. Ich gehe bald nach Hause. Zu Weihnachten fahren wir in die Schweiz. Za chvilku jdu domů. O Vánocích pojedeme do Švýcarska. 1. čas budoucí se užívá: bez časového vymezení (1) v přídadě určité nejistoty vzhledem k vyřčené výpovědi (2) pro vyjádření dějů v přítomnosti, pokud se jedná o domněnku (3) 1 Ich werde dich vermissen. Bude se mi po tobě stýskat. 22

23 2 Er wird morgen kommen. Zítra přijde. Es wird bald regnen. Za chvilku bude pršet. 3 Sie wird noch nicht zu Hause sein. Asi ještě není doma. 2. čas budoucí se požívá velmi zřídka. Používá se: pro vyjádření děje v minulosti, pokud se jedná o domněnku (1) pro vyjádření děje v budoucnosti, pokud se jedná o děj ukončený. (2) (Toto užití je velmi zřídké, v současné němčině se dává přednost užití perfekta.) 1 - Vorhin hat es geklingelt. - Das wird der Briefträger gewesen sein. 2 Nächstes Jahr werde ich die Arbeit abgeschlossen haben. - Před chvilkou zazvonil zvonek. - To byl asi pošťák. Příští rok budu mít již práci ukončenou. Způsoby: imperativ a Konjunktiv (podmiňovací způsob) Způsobem se určuje postoj mluvčího ke sdělované výpovědi. V němčině existují tři způsoby: Oznamovací způsob (Indikativ) vyjadřuje věcné zjištění, konstatování. Rozkazovací způsob (Imperativ) vyjadřuje rozkazy, žádosti nebo rady. Konjunktiv: V němčině existují dva základní typy Konjunktivu: Konjunktiv II se používá pro vyjádření přání, možností, podmínek a sdělení nereálných. Odpovídá českému podmiňovacímu způsobu. V nepřímé řeči a při citování cizích výroků se používá Konjunktiv I. V češtině se často používá částice prý. Ich komme um 7:00 Uhr. Přijdu v sedm hodin. Oznam.způsob Kommen Sie! Přijd te! Rozkaz Wenn Klaus bald käme, könnten Kdyby Klaus přišel, mohli bychom Konjunktiv II wir essen gehen. jít na oběd. Er sagt, er komme bald. Říká, že prý přijde brzy. Konjunktiv I Čeština nemá způsob, který by naprosto odpovídal německému Konjunktivu, z tohoto důvodu se používá německý termín Konjunktiv. 23

24 A 1.5. Rozkaz Pomocí rozkazu se zpravidla obracíme na posluchače nebo čtenáře. Proto je paradigma imperativu zkrácené. schweigen Mlčet. 2.os.j.č. Schweig! Mlč! 2.os.mn.č. Schweigt! Mlčte! vykání Schweigen Sie! 2.os.j.č.se tvoří pomocí samotného kořene slovesa. Odlučitelná předpona se klade za kořen Zvláštnosti: schreib-en schreib [piš] anfangen fang an [začni] kommen komm [přijď] aufhören hör auf [skonči] V mnoha případech se přidává koncovka e: Povinně, pokud kořen má více než dvě slabiky anebo pokud by výslovnost bez e byla obtížná: entscheide [rozhodni], öffne [otevři]. Volně u většiny sloves: lauf / laufe [bež]. U nepravidelných sloves se změnou e i(e) v přítomném čase dochází k této změně rovněž u rozkazu; v těcho případech se nepřipojuje koncovka e (kromě slovesa werden: werde) sprechen du sprichst sprich [mluv], lesen du liest lies [čti] U ostatních nepravidelných sloves nedochází ke změně tematické samohlásky: fahren du fährst fahr [jed] Slovesa s infinitivem na eln o ern, tvoří rozkaz odtržením koncovky -e: handeln handle [jednej] 2. os. mn.č. je shodná s tvarem oznamovacího způsobu přítomného času. Užívá se bez osobního zájmena. Zdvořilostní tvary jsou shodné s oznamovacím způsobem přítomného času. Osobní zájmeno stojí za slovesem. schreibt [pište] schreiben Sie [pište] entscheidet [rozhodněte] entscheiden Sie [rozhodněte] 24

25 Sloveso sein [být] má vlastní tvary: 2.os.j.č.: sei 2.os.mn.č.: seid vykání: seien Sie Méně používáný je rozkaz 1.os.mn.č.. Tvoří se stejně jako oznamovací způsob přítomného času, zájmeno se klade za sloveso: Gehen wir! [Pojďme!] Seien wir leise! [Buďme zticha!] Užití rozkazu Rozkaz se používá pro vyjádření příkazu, žádosti nebo rady. U vět rozkazovacích, sloveso klademe na první místo ve větě. (1) Pouze slovo bitte [prosím] může stát před slovesem. (2) Odlučitelné koncovky sloves stojí na konci věty. (3) U vět rozkazovacích se často používají částice doch a mal, které upravují důraz sdělení. (4) 1 Halt den Mund! Kommt nach Hause! Fahren Sie nicht so schnell! Drž pusu! Pojďte domů! Neřiďte tak rychle! 2 Bitte kommen Sie! Přiďte, prosím. 3 Hör mir zu! Poslouchej mě! Fangen Sie bitte an! 4 Seid doch leise! Kommen Sie uns doch mal besuchen! Alternativy k rozkazovacímu způsobu: Začněte, prosím. Buďte už zticha! Přijďte nás navštívit. Ve zdvořilostních situacích se místo tvarů rozkazu používají věty tázací se způsobovými slovesy v Konjunktivu II. Könnten Sie mir bitte helfen? / Würden Sie mir bitte helfen? [Mohl byste mi prosím pomoci?] Pro vyjádření důraznějšího rozkazu se často používají neosobní tvary, např. tvary infinitivní, tvary s příčestím a částicemi.: Stehen bleiben! [Zastavte se!]; Hier geblieben! [Zůstaň tady!]; Raus! [Ven!] Nepřímá výzva: Pokud se výzvou obracíme nikoli na adresáta ale na třetí osobu (1), anebo je-li výzva vyjádřená třetí osobou (2), nepoužívá se rozkazu ale věta s modálním slovesem sollen: 1. Ute soll mir mein Geld zurückgeben. [Ute mi má vrátit peníze.] 25

26 A 2. Du sollst deine Frau anrufen. [Máš zavolat manželce.] 1.6. Konjunktiv II I. Tvary Konjunktivu II - Konjunktiv II jednoduchý Konjunktiv II se tvoří pomocí tvarů préterita. (Osobní koncovky jsou shodné s tvary préterita). Pravidelná slovesa: kořen + te + koncovka: lieben du liebtest Toto paradigma má stejné tvary jako oznamovací způsob préterita a z důvodu vyloučení dvojznačnosti se nepoužívá. Užívá se opisného tvaru s würde. Jedinou výjimkou je sloveso brauchen, užívá se tvar bräuchte [potřeboval bych]. Nepravidelná slovesa: kořen préterita + e + osobní koncovka préterita: rufen [volat] - préteritum: du riefst Konjunktiv II: du riefest U většiny nepravidelných sloves (sloves s tematickou samohláskou a, au, o, u v préteritu (včetně pomocných sloves), dochází k přehlásce: fahren [jít, řídit] - du fuhrst du führest infinitiv fahren rufen haben sein werden préteritum: ich fuhr rief hatte war wurde ich führe riefe hätte wäre würde du führest riefest hättest wärest würdest er/sie führe riefe hätte wäre würde wir führen riefen hätten wären würden ihr führet riefet hättet wäret würdet sie/sie führen riefen hätten wären würden Konjunktiv II způsobových sloves: infinitiv können müssen dürfen sollen préteritum: ich konnte musste durfte sollte ich könnte müsste dürfte sollte du könntest müsstest dürftest solltest er/sie könnte müsste dürfte sollte wir könnten müssten dürften sollten ihr könntet müsstet dürftet solltet sie/sie könnten müssten dürften sollten Slovesa, u kterých nedochází k přehlásce se liší v oznamovacím způsobu préterita ve všech osobách kromě 1. a 3. os. mn.č. 26

27 Slovesa, u kterých dochází k přehlásce mají naprosto odlišné tvary od préterita oznamovacího způsobu. U sloves smíšených (v préteritu: změna samohlásky + te+ koncovka), pokud je to možné, dochází k přehlásce: bringen [přinést] préteritum: ich brachte Konjunktiv II: ich brächte Pokud nedochází k přehlásce, tvary jsou shodné s oznamovacím způsobem préterita a nepoužívají se. Způsobová slovesa können, müssen, dürfen mají jiné tvary než v préteritu. Slovesa wollen a sollen mají shodné tvary s préteritem (ich wollte, ich sollte). Tvar ich sollte se používá ve funkci Konjunktivu II (= měl bych), tvar ich wollte ve funkci préterita (= chtěl jsem). Ve funkci Konjunktivu II se místo toho používá tvar ich möchte (= chtěl bych). U některých sloves se zcela mění kmenová samohláska: stehen [stát, nehýbat se] - préteritum: ich stand Konjunktiv II: ich stünde; sterben [zemřít] - ich stürbe; helfen [pomoci] - ich half ich hülfe; kennen [znát] - ich kannte ich kennte. (všechny tyto tvary se ovšem málo používají, nahrazují se opisným tvarem s würde) Konjunktiv II složený Složené tvary s Konjunktivem II se tvoří pomocí tvarů oznamovacího způsobu plusquamperfekta: pomocná slovesa haben nebo sein ve tvaru Konjunktivu II + příčestí minulé slovesa. Paradigma se liší od plusquamperfecta: Příklad: sagen [říci]; fahren [jít, řídit] ich hätte geliebt ich wäre gefahren du hättest geliebt du wär(e)st gefahren er /sie hätte geliebt er/sie wäre gefahren wir hätten geliebt wir wären gefahren ihr hättet geliebt ihr wär(e)t gefahren sie/sie hätten geliebt sie/sie wären gefahren 27

28 A Opisná vazba s würde + infinitiv Opisná vazba s würde se tvoří pomocí slovesa werden v Konjunktivu + infinitiv Příklad: lachen [smát se] ich würde lachen wir würden lachen du würdest lachen ihr würdet lachen er / sie würde lachen sie/sie würden lachen Konjunktiv s würde + infinitiv se používá: U pravidelných sloves: ich würde lachen místo: ich lachte Především v hovorovém jazyce převažuje užití opisné vazby s würde před užitím jednoduchých tvarů Konjunktivu II Nepoužívá se opisná vazba s würde se slovesy sein a haben, s modálními slovesy se slovesy brauchen a wissen. U ostatních sloves se dá použít opisná vazba s würde. Je velmi důležité naučit se zpaměti tvary Konjunktivu II pomocných a způsobových sloves. V ostatních případech se dá použít tvarů s würde + infinitiv. 28

29 II. Užití Konjunktivu II Konjunktiv II vyjadřuje přání, možnosti, podmínky. Zatímco Konjunktiv II jednoduchý (odvozený od préterita) a opisná vazba s würde vyjadřuje děj možný, reálný, Konjunktiv II složený (odvozený od plusquamperfecta) vyjadřuje děj nemožný, ireálný. Konjunktiv II se používá především v následujících případech: Zdvořilostní žádosti; často se používá způsobových sloves: když adresáta o něco žádáme (1-2) když radíme, především se slovesem sollen (3) obecně se vyjadřují pomocí Konjunktivu II rady a přání - také v 1. a 3. osobě. (4) 1 Könnten Sie mir sagen, wie spät es ist? Könntest du mir bitte helfen? Mohl byste mi říci kolik je hodin? Mohl bys mi pomoci? 2 Dürfte ich Ihr Telefon benutzen? Mohl bych si od Vás zavolat? 3 Du solltest weniger rauchen. Der Junge sollte nicht so viel fernsehen. Neměl bys tolik kouřit. Chlapec by se neměl tak často dívat 4 Ich müsste mal meine Frau anrufen. Wir sollten jetzt gehen. na televizi. Měl bych zavolat manželce. Měli bychom odejít. Pro vyjádření přání. Nejčastěji se používá s příslovcem gern(e), v češtině často odpovídá spojení chtěl bych/ rád bych. (5) Konjunktivu II složeného se používá pro vyjádření nereálného přání v minulosti. (6) 5 Ich hätte gern mehr Zeit für dich. Chtěl bych mít na tebe více času. Er würde dir gerne helfen. Chtěl by ti pomoci. Rád by ti pomohl. 6 Sie wäre gerne Schauspielerin geworden. Chtěla se stát herečkou. / Ráda by se byla stala herečkou. Méně se v běžném jazyce používají věty vyjadřující možnost nebo pravděpodobnost pomocí wenn nebo časovaným slovesem na prvním místě (pořádek slov ve větě nemění význam). V těchto větách se často užívají způsobové částice doch, nur, bloß často se překládají jako sousloví uvozená kéž by, ať. (7) V případě nereálného přání v minulosti se používá Konjunktivu II složeného. (8) 7 Wenn ich doch nur reich und schön wäre! Wäre ich doch nur reich und schön! Kéž bych byla bohatá a krásná! 29

30 A 8 Hätte ich doch gestern nur nicht so viel getrunken. Kéž bych včera býval nepil tolik! V podmínkových větách: Ve větě vedlejší je vyjádřena podmínka, aby se splnilo to, co je řečeno ve větě hlavní. Tato podmínka může být reálná nebo pravděpodobná (9), předpokládaná, (očekávaná, obávaná, atd.) (10), nebo nereálná, která vyjadřuje děj v minulosti (11). V závislosti na okolnostech se používá oznamovacího způsobu (9), Konjunktivu II jednoduchého (10) nebo Konjunktivu II složeného (11). 9 Wenn du willst, kaufe ich dir einen neuen Anzug. Jestli chceš, koupím ti nový oblek.. 10 Wenn ich im Lotto gewänne, würde ich dir Kdybych vyhrál v loterii, koupil bych ti einen neuen Anzug kaufen. nový oblek. 11 Wenn du in der Schule mehr gelernt hättest, könntest du dir deine Anzüge selbst kaufen. Kdyby si se byl ve škole více učil, mohl by jsi si své obleky kupovat sám. Ve větách vedlejších s hypotetickým srovnáním [jako kdyby]: 12 Er benimmt sich, als ob er ein kleiner Chová se jako kdyby byl malý kluk. Junge wäre.. Viz. podmínková souvětí a hypotetické srovnání 14.1.II a 14.2 V nepřímé řeči, ve funkci Konjunktivu I, v případě že tvar Konjunktivu I se neliší od oznamovacího způsobu: 13 Sie sagten, sie hätten nichts gewusst. Říkají, že nic nevěděli. místo: Sie sagten, sie haben nichts gewusst. Konjunktiv II složený se užívá s příslovci fast, beinahe [téměř, málem]. 14 Fast hätte ich den Zug verpasst. Málem mi ujel vlak. 30

31 1.7. Konjunktiv I Tvary Konjunktivu I - Konjunktiv I jednoduchý S jedinou výjimkou, slovesem sein, se Konjunktiv I tvoří pomocí oznamovacího způsobu přítomného času: kořen + e + osobní koncovka préterita. Tvary jsou většinou identické s tvary oznamovacího způsobu přítomného času. Tvary, které se liší jsou označeny tučně. pravidelná nepravidelná Pomocná Způs. lieben lesen haben sein werden können ich liebe lese habe sei werde könne du liebe st lese st habe st seist werde st könnest er/sie liebe lese habe sei werde könne wir liebe n lese n habe n seien werde n könne n ihr liebe t lese t habe t seiet werde t könnet sie/sie liebe n lese n habe n seien werde n könne n U sloves nepravidelných nedochází ke změně kmenové samohlásky: lesen [číst] du lesest, er lese; fahren [jít, řídit] du fahrest, er fahre Slovesa způsobová a sloveso wissen se liší od oznamovacího způsobu také v 1.os.j.č.: ich könne, ich müsse, ich dürfe, ich solle, ich wolle, ich wisse Pomocné sloveso sein má v oznamovacím způsobu vlastní tvary Užívají se pouze tvary, ketré se liší od tvarů oznamovacího způsobu, především 3.os. j.č. U slovesa sein se užívají všechny tvary. Konjunktiv I složený (Konjunktiv I předminulého času) Konjunktiv I složený se tvoří pomocí sloves haben nebo sein (podle pravidel ke tvoření perfekta) ve tvaru KonjunktivuI + příčestí minulé. du habest geliebt, er habe geliebt, ihr habet geliebt; ich sei gekommen, du sei(e)st gekommen, er sei gekommen, wir seien gekommen, ihr seiet gekommen, sie seien gekommen Konjunktiv budoucího času Konjunktiv budoucího času se tvoří pomocí slovesa werden + infinitiv. du werdest lieben, er werde lieben 31

32 A Užití Konjunktivu I Konjunktiv I se užívá v nepřímé řeči, prostřednictvím které nám mluvčí představuje děj, který byl vyřčen, myšlen, přečten, vyslechnut, atd. Konjunktiv I nemá jako gramatický jev v češtině obdobu. Nejčastěji se používá v nepřímé řeči při citování cizích výroků. Ich habe gehört, Paul sei krank. Zaslechl jsem, že Paul je nemocný. Er sagte, er habe nichts gewusst. Řekl, že nic nevěděl. Der Zeuge erklärte, er sei gegen zehn Uhr am Svědek řekl, že přijel na nádraží kolem Bahnhof angekommen. Dort habe er einen desáté. Tam si všiml hádky mezi Streit zwischen zwei Männern bemerkt. Einer dvěma muži. Jeden z nic náhle vytáhl der beiden habe plötzlich ein Messer gezogen. nůž. Svědek si nemohl vzpomenout jak An das Aussehen der Männer könne er sich muži vypadali. nicht erinnern. Konjunktiv I se užívá především v psaném jazyce. V češtině se často vyjadřuje pomocí částice prý Více viz nepřímá řeč Kromě nepřímé řeči se Konjunktiv I užívá v určitých ustálených spojeních, například Gott sei dank [Díky bohu] U Konjunktivu I je důležitá především receptivní (pasivní) znalost, to znamená důležité je, tomuto tvaru porozumět a správně ho interpretovat. V aktivním použití se v běžných textech pro citování dá použít vedlejší věta se spojkou dass a sloveso v oznamocím způsobu: Ich habe gehört, dass Paul krank ist. Er sagte, dass er nichts gewusst hat. 32

33 1.8. Trpný rod Němčina stejně tak jako čeština rozlišuje rod činný a trpný. Faust verführt Gretchen. Faust svede Markétku. Činný rod Gretchen wird gerettet. Markétka se zachrání / je Trpný rod zachráňena. průběhový Gretchen ist gerettet. Margarita je zachráněna. Trpný rod stavový Hlavní funkcí trpného rodu je zdůraznit děj / proces, často na úkor původce děje. I. Tvoření trpného rodu Průběhový trpný rod (Vorgangspassiv) Průběhový trpný rod se tvoří pomocí slovesa werden a příčestí minulého. Příklad: gefragt werden [být tázán] ich werde gefragt wir werden gefragt du wirst gefragt ihr werdet gefragt er/sie wird gefragt sie/sie werden gefragt Průběhový trpný rod se používá ve všech časech, v oznamovacím způsobu i v Konjunktivu. činný rod trpný rod Préteritum sie fragte sie wurde... gefragt Perfektum sie hat gefragt sie ist... gefragt worden Plusquamperfectum sie hatte gefragt sie war... gefragt worden 1. čas budoucí sie wird fragen sie wird... gefragt werden 2. čas Budoucí sie wird gefragt haben sie wird... gefragt worden sein činný rod trpný rod Konjunktiv II jed sie würde... gefragt Opisná vazba s würde sie würde fragen Konjunktiv II složený sie hätte gefragt sie wäre... gefragt worden Konjunktiv I jednoduchý sie frage sie werde... gefragt Konjunktiv I složený sie habe gefragt sie sei... gefragt worden Konjunktiv Futur sie werde fragen sie werde... gefragt werden 33

34 A Všiměte si: Příčestí, na rozdíl od češtiny, se nemění v závislosti na rodu a čísle: sie wurde ausgewählt [ona byla vybrána] / er wurde ausgewählt [on byl vybrán]. Pomocné sloveso u složených časů (perfekta, plusquamperfekta a 2. budoucího času) je vždy sein. Příčestí minulé slovesa werden ve složených časech je worden (místo geworden). Trpný rod stavový (Zustandspassiv) Trpný rod stavový se tvoří pomocí sein a příčestí minulého: Příklad: gerettet sein [být zachráněn] ich bin gerettet wir sind gerettet du bist gerettet ihr seid gerettet er/sie ist gerettet sie/sie sind gerettet činný rod trpný rod Préteritum sie rettete sie war... gerettet Konjunktiv II jed. (sie würde retten) sie wäre... gerettet Konjunktiv I jed. sie rette sie sei... gerettet Složené tvary jsou stejné s tvary trpného rodu průběhového, zaměňuje se pomocné sloveso werden za sein, např. v perfektu: Sie ist gerettet gewesen. Tyto tvary se ovšem téměř nepoužívají. II. Změna činného rodu na trpný Činný rod Der Professor prüft Karl. Der Professor prüft die Studenten. Trpný rod Karl wird vom Professor geprüft. Die Studenten werden vom Professor geprüft. Profesor zkouší Karla / studenty. Karl je zkoušený / studenti jsou zkoušeni profesorem. Věta v trpném rodě je tvořena slovesným rámcem. Karl wird von dem Professor geprüft. Složité slovesné rámce, jako např. v budoucím čase se používají jen zřídka. Je-li to možné, nahrazují se jednoduššími vazbami: Karl wird morgen geprüft, místo: Karl wird morgen geprüft werden. 34

35 Ve větě s činným rodem Karl nebo die Studenten jsou přímým předmětem. Přímý předmět se stává podmětem věty v trpném rodě. Karl wird geprüft. Die Studenten werden geprüft. Ve větě s činným rodem der Professor je podmětem formálním i logickým. (Určuje tvar sloves a je nositelem děje zkoušet). U změny na trpný rod je možné včlenit tento podmět prostřednictvím vazby s předložkou von + dativ: Karl wird vom (von dem) Professor geprüft. Karl je zkoušen profesorem. Pokud podmětem věty je zdroj nebo nástroj, užívá se předložky durch + akuzativ: Die Zeitung informierte ihn. Er wurde durch die Zeitung informiert. [Byl informovám z tisku.] U ostatních částí věty ke změně nedochází. Der Professor prüft Karl morgen in Geographie. Karl wird morgen in Geographie geprüft. [Karl bude zítra zkoušen ze zeměpisu] Ute hat ihm den Hund geschenkt. Der Hund wurde ihm von Ute geschenkt. [Toho psa mu darovala Ute] Trpný rod stavový: Včlenění činitele děje je v trpném rodě stavovém málo běžné. Ve vyjímečných případech je činitel včleněn pomocí předložkové vazby s von + dativ, durch + akuzativ. Kromě slovesa sein, také slovesa bleiben [zůstat] y scheinen [vypadat, zdát se] slouží pro vyjádření trpného rodu stavového: Die Tür bleibt geschlossen. [Dveře zůstanou zavřeny.] Peter scheint nicht verletzt. [Peter nevypadá zraněn.] III. Omezení v tvoření trpného rodu Trpný rod průběhový Trpný rod tvoří pouze slovesa, která mají podmět, nebo vyjadřují děj. Trpný rod netvoří slovesa, která nemají logický podmět a nevyjadřují děj, např. regnen [pršet], blühen [kvést]. Nelze vytvořit trpný rod u zvratných sloves Typické je použití trpného rodu ve větách, v nichž není vyjádřen činitel děje. Hier wird jeden Donnerstag getanzt. [Zde se tancuje každý čtvrtek.] 35

36 A Běžné je používání trpného rodu obzvláště v odborných a techických textech. Die Befragung wurde mehrmals wiederholt. [Pokus byl proveden několikrát.] Některá slovesa jako haben, bekommen, sein, bleiben y werden, trpný rod netvoří. Trpný rod stavový Tvoření trpného tod stavového je omezeno. Tvoří jej pouze slovesa u kterých lze vytvořit dějový trpný rod a navíc jsou tranzitivní (např. věta *Hier ist getanzt, je gramaticky chybná). Další podmínkou je, aby sloveso v činném rodě vyjadřovalo změnu stavu přímého předmětu. (Např. věta *Du bist verstanden je agramatická, neboť sloveso verstehen [rozumět] nevyjadřuje změnu stavu přímého předmětu) IV. Užití trpného rodu Trpný rod se užívá mnohem častěji v němčině než v češtině. 1 In Bayern wird viel Bier getrunken. V Bavorsku se pije hodně piva. 2 Hier werden Wohnungen verkauft. Zde se prodávají byty. 3 Peter wurde gestern überfallen. Včera přepadli Petra. 4 Bei dem Unfall wurde ein Kind verletzt. Při nehodě bylo zraněno dítě. 5 Das Gebäude wurde im Krieg zerstört. Budova byla zničena za války. Trpný rod průběhový klade důraz na děj, trpný rod stavový klade důraz na výsledek děje. Trpný rod průb. Das Haus wurde 1920 gebaut. Dům byl postaven v roce1920. Trpný rod stavový Das Haus ist aus Holz gebaut. Dům je postaven ze dřeva. Trpného rodu se užívá, když je podmět obecný, nebo nehraje v kontextu roli. Trpný rod se nejčastěji používá v technických a odborných textech. Die Ergebnisse der Untersuchung werden Výsledky výzkumu budou zveřejněny morgen veröffentlicht. zítra. Farbstoffe werden aus Mineralien und Barvy se získávají z minerálů a rostlin. Pflanzen hergestellt wurde ihm der Nobelpreis verliehen. V roce 1980 mu byla udělena Nobelova cena. 36

37 1.9. Zvratná slovesa Zvratná slovesa jsou ta, která se pojí se zvratnými zájmeny a vztahují se na podmět: sich irren [zmýlit se], sich schämen [stydět se] V němčině zvratné zájmeno závisí na osobě: er irrt sich, ich irre mich, ihr irrt euch. Osobní zájmena stojí v akuzativu (mich, dich, uns, euch), nebo v dativu (mir, dir, uns, euch). Příklad: akuzatv: sich freuen [mít radost, být potěšen]; dativ: sich etwas vorstellen [něco si představit] ich freue mich ich stelle mir vor du freust dich du stellst dir vor er/sie freut sich er/sie stellt sich vor wir freuen uns wir stellen uns vor ihr freut euch ihr stellt euch vor sie/sie freuen sich sie/sie stellen sich vor U většiny sloves se zvratné zájmeno používá v akuzativu. Existují slovesa, která se používají pouze ve zvratné formě. Většina těchto sloves souvisí s psychickými stavy, např. sich schämen [stydět se], sich freuen [mít radost] Ich freue mich über deinen Besuch. Sie fürchtet sich vor Hunden. Mám radost z tvé návštěvy. Bojí se psů. Jiná slovesa se používají bud' s předmětem, nebo ve zvratné formě např. sich waschen [mýt se], sich etw. kaufen [koupit si něco] Hast du dich schon gewaschen? Ich will mir ein neues Kleid kaufen. Už ses umyl? Chci si koupit nový oblek. Některá německá zvratná slovesa nemájí v češtině zvratný ekvivalent, např. sich erholen [odpočívat], Naopak řada sloves téhož významu jako v češtině nejsou v němčině zvratná, např.:ablegen [odložit si], baden [koupat se], fragen [ptát se], geschehen [udát se, přihodit se], gelingen [(po)dařit se], heiraten [vdát se, oženit se], heißen [jmenovat se], lachen [smát se], werden [stát se] 37