Alpy. Les Trois Vallées, Francie. Rough Guides Nakladatelství JOTA, s. r. o., for the Czech edition, 2012 ISBN:

Transkript

1

2 Alpy Les Trois Vallées, Francie Rough Guides Nakladatelství JOTA, s. r. o., for the Czech edition, 2012 ISBN:

3 Gruppo dell Ortler, Itálie

4 Obsah Francie Přímořské Alpy (Alpes Maritimes) Riviéra Provensálské Alpy (Alpes de Haute Provence) Východní Provensálské Alpy Kottické Alpy (Alpes Cottienes) Dauphinéské Alpy (Alpes du Dauphiné) Savojské Alpy (Savoie) Itálie Ligurské Alpy (Alpi Liguri) Kottické Alpy (Alpi Cozie) Grajské Alpy (Alpi Graie) Savojské Alpy Walliské Alpy, tj. Penninské Alpy (Alpi Pennine) Lepontské Alpy (Alpi Lepontine) Bergamské Alpy (Alpi Bergamesche) Bernina a Livigno Ortles Adamello-Brenta Gardské hory (Gardesana) Fleimstálské Alpy (Catena di Lagorai) Vicentinské Alpy (Alpi Vicentine) Ötztalské Alpy (Alpi Venoste) Sarntalské Alpy (Alpi Sarentine) Zillertálské Alpy (Alpi Zillertale) Dolomity (Dolomiti) Karnské Alpy (Alpi Carniche) Julské Alpy (Alpi Giulie) Švýcarsko Savojské Alpy Freiburgské Alpy Bernské Alpy Walliské Alpy (Penninské Alpy) Lepontské Alpy (Alpi Lepontine) Urnské Alpy Glarnské Alpy Adulské Alpy Sanktgallenské Alpy Pohoří Rätikon

5 Silvretta a Sesvena Skupina Platta, Plessurské a Albulské Alpy Bernina a Livigno Německo Allgäuské Alpy Ammergauerské Alpy Bavorské předhůří a Východní pohoří Rakousko Bregenzerwald a Lechquellen Rätikon a Silvretta Verwall a Samnaun Lechtálské Alpy (Lechtaler Alpen) Wetterstein a Karwendel Ötztalské Alpy (Ötztaler Alpen) Zillertalské Alpy a Tux (Zillertaler Alpen) Rofan, Kaisergebirge a Steinberge Kitzbühelské Alpy (Kitzbüheler Alpen) Pohoří Dientner a Tennen (Dientener Berge) Salzkammergutberge Dachstein a Mrtvé hory (Totes Gebirge) Vysoké a Nízké Taury (Hohe, Nieder Tauern) Lienzské Dolomity a Gailtalské Alpy (Lienzer Dolomiten, Gailtaler Alpen) Karnské Alpy (Karnische Alpen) Karavanky (Karawanken) Lavantalské Alpy (Lavanttaler Alpen) Hornorakouské předhůří (Oberösterreichische Voralpen) Ennstalské Alpy (Ennstaler Alpen) Ybbstalské a Türnitzské Alpy (Ybbstaler, Türnitzer Alpen) Vídeňský les a Guttensteinské Alpy (Wienerwald, Guttensteiner Alpen) Rax a Schneeberg Hochschwab a Mürzstegské Alpy (Mürzsteger Alpen) Slovinsko Julské Alpy Lyžařská střediska Francie Itálie Švýcarsko Německo Rakousko Slovinsko

6 Seznam map Příloha

7 Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu. D. LIVINGSTONE

8

9

10 Úvod Alpy jsou nejvyšším a největším horským systémem Evropy, který zasahuje od Ligurského moře až po údolí Dunaje u Vídně. Jejich geologický vznik zapříčinilo alpínské vrásnění, které mimo jiné vyzdvihlo vrchol Mont Blanku až do nadmořské výšky 4810 metrů a učinilo z něj nejvyšší bod celé Evropy. Alpy mají rozlohu přibližně km 2 a v rámci tak obrovského území se dělí na množství horských masívů s nejvyššími vrcholy dosahujícími většinou nad hranici 3000 metrů nad mořem. V současné době zasahují Alpy do sedmi států, což jsou směrem od západu Francie (Alpes), Itálie (Alpi), Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Německo, Rakousko (Alpen) a Slovinsko (Alpe). Když matka příroda vytvářela evropské Alpy, zřejmě ani nepomýšlela na to, co vše tím lidem o mnoho tisíc let později způsobí. Kolik utrpení, námahy, úsilí a osobních tragédií, stejně jako radostí, pozoruhodných výkonů a štěstí už Alpy lidem přinesly. Vzhledem ke své poloze a velikosti fakticky rozdělují Evropu na severní a jižní část, takže už dávní kupci museli na svých obchodních cestách hledat místa, kudy by se dostali na jih či na sever kontinentu. Objevovali tak vysoko položené průsmyky a putovali horskými údolími, kde se setkávali s mnoha rozmanitými společenstvími tamních obyvatel a jejich kulturami. V dějinách lidstva však obchodní trasy znamenaly vždy předmět mnoha potíží, svárů nebo dokonce i válek, a ani Alpy nebyly v tomto směru výjimkou. Už staří Římané na svých dobyvačných taženích využívali známých obchodních cest přes vysoké hory a byli to právě oni, kdo poprvé začal ve větší míře budovat solidní cesty a cílevědomě se zabýval obranou nejdůležitějších průsmyků. Následovaly mnohé panovnické rody, jejichž mocenské boje byly s Alpami nevyhnutelně spojeny. Dle vyhraných či prohraných válek se však měnili jen vládci a hranice jejich území, zatímco na život obyvatel hor měly tyto tahanice docela jiný vliv. Těžký úděl jim žádná válka neulehčila, ale co se měnilo, byla kultura místních, jejich zvyky, obyčeje a v některých případech i náboženství a jazyk. Pro dnešní turisty ze zahraničí představují Alpy především oblast obrovského sportovního vyžití, ale nejsou to ani rozsáhlá lyžařská střediska, ani úchvatné turistické trasy plné překrásných horských scenérií, co většinu návštěvníků této oblasti překvapí. Díky nezměrnému úsilí zde v průběhu staletí vznikaly stavby, které zaslouženě patří k největším divům Evropy. Alpy tedy nezůstávají jen pohořím s nejvyšším evropským vrcholem, ale i s nejvýše položeným městem, železničním nádražím, silnicí, tunelem a mnoha dalšími zajímavostmi. Množství těchto staveb vznikalo hlavně s rozvojem cestovního ruchu, který zasáhl pohoří v plné síle už koncem devatenáctého století. Tehdy si lidé z vyšší společnosti začali

11 uvědomovat léčivou sílu horských pramenů a solných vod, stejně jako uklidňující účinky přírodních krás v okolí alpských jezer. Horské vesnice a městečka se tak staly cílem, a často i posledním domovem mnoha slavných malířů, básníků, spisovatelů či hudebních skladatelů, ale i významných státníků své doby. Ze jmen nejznámějších to byli mezi jinými i císař František Josef I., Gustav Mahler, Jean Jacques Rousseau, George Gordon Byron, Victor Hugo, Alexandre Dumas, Charles Dickens, Petr Iljič Čajkovskij, Igor Stravinskij, Charlie Chaplin, Freddie Mercury a obrovské množství dalších slavných představitelů světové kultury i politiky. Ti všichni zde čerpali inspiraci a sílu pokračovat ve své práci i poslání. Zda na ně měly Alpy skutečně takový vliv, můžeme nejlépe posoudit z bezpočtu dnes již klasických obrazů, soch, hudebních děl nebo románů a básní. Z politického hlediska zasahují Alpy do sedmi zemí Evropy a jsou to země, které z větší části patří do Evropské unie. Tím se konečně a po několika stech letech stává toto pohoří nejenom geogra cky, ale svým způsobem i politicky opět jednotným územím. Při putování různými spolkovými zeměmi, kantony, kraji a regiony se tak prakticky smazávají hranice států a zůstávají jen pradávná území, v rámci nichž spojuje tamní obyvatele stejný jazyk či nářečí, kultura, zvyky a hudba, stejně jako tradiční životní styl nebo náboženské zvyklosti. Pro všímavého návštěvníka Alp tedy neznamená návštěva pohoří jenom cestu po moderně vybavených lyžařských střediscích, ani pouhé zdolání dálkové turistické trasy nebo vysokého vrcholu hory, ale zároveň také výpravu do strhující a velice pestré historie lidského rodu v prostředí tak nesmírně rozmanitém, jakým evropské Alpy bezesporu jsou.

12

13 Francie: Mont Blanc Nejvyšší horou Evropy a největší turistickou atrakcí Alp je Mont Blanc s výškou 4810 m n. m.

14 Francie: Val d Isère V létě je Val d Isère příjemným centrem pěší turistiky a v zimě oblíbeným střediskem nabízejícím skvostné lyžařské podmínky.

15 Francie: Les Trois Vallées Nejrozsáhlejší lyžařská oblast na světě Les Trois Vallées si uchovává typicky savojskou atmosféru i přes množství levných občerstvení a britských hospod.

16 Itálie: Vie ferrate Typicky italským fenoménem jsou vie ferrate, tradiční výstupy po skalách sestávající z trvale uchycených železných žebříků, skob a ocelových lan. Mnohé z nich byly vytvořeny už v 19. století.

17 Itálie: Val Gardena Z dolomitského údolí Val Gardena, které je proslulé kvalitní řezbářskou výrobou, se snadno dostanete ke sjezdovkám s ohromujícími výhledy, z nichž nejoblíbenější je Saslong.

18 Švýcarsko: Simplon Pass Silnici přes majestátní průsmyk Simplon Pass (2005 m n. m.) na jihozápad do městečka Brig nechal jako důležitou vojenskou spojnici postavit Napoleon v letech

19 Švýcarsko: vodopád Staubbach Na jižním konci vesnice Lauterbrunnen se ze strmé skalní stěny vrhají do bezmála třísetmetrové hloubky nejvyšší švýcarské vodopády Staubbach připomínající křehký závoj mlžného oparu.

20 Švýcarsko: Bernese Oberland Alpským srdcem Švýcarska je Bernese Oberland, nejpřístupnější a nejpůsobivější horská krajina známá zejména díky trojici alpských gigantů Eiger, Mönch a Jungfrau, jež sahají do výšky nad 4000 m n. m.

21 Německo: Berchtesgaden Hluboko do Rakouska se zakusuje kompaktní území bavorského okresu Berchtesgadener Land, které se může pochlubit nádhernými alpskými scenériemi.

22 Německo: Zugspitze Snowpark a dvacet kilometrů sjezdovek dlouhých od sedmi set metrů do tří kilometrů najdete na svazích nejvyšší německé hory Zugspitze (2964 m n. m.).

23 Rakousko: Grossglockner Hochalpenstrasse Jednou z nejoblíbenějších a současně nejvýše položených rakouských alpských tras je Grossglockner Hochalpenstrasse spojující Salcbursko s Korutany.

24 Rakousko: Salcbursko Cyklistiku, horskou turistiku i obdivování památek, to vše nabízí oblast v okolí Salcburku, barokního šperku přetékajícího nádhernou architekturou a rodného místa geniálního Mozarta.

25 Rakousko: Kitzsteinhorn Z vesnice Kaprun, která leží jižně od Zell am See, se snadno dostanete na celoročně provozované sjezdovky na ledovci pod vrcholem Kitzsteinhorn.

26 Slovinsko: Triglav Hlavním cílem horské turistiky ve Slovinsku, protkaném hustou sítí značených turistických cest v celkové délce více než sedmi tisíc kilometrů, jsou Julské Alpy s majestátním vrcholem Triglav (2864 m n. m.).

27 Slovinsko: Raftování na řece Soča Jedinečná řeka Soča v oblasti Primorska je známá jako takřka ideální místo k raftování, její tok láká také vodáky na kánoích a kajacích.

28 1 Francie

29

30 Základní informace

31 Informace a mapy Francouzská vládní turistická kancelář vydává obrovské množství map a brožur týkajících se každého regionu Francie. Informace zahrnují také seznamy hotelů a kempů. Některé z těchto titulů jako jsou např. mapy vnitrozemských vodních toků nebo turistických tras, seznamy festivalů apod. mohou být velice užitečné, jiné jsou naprosto zbytečné. Turistické kanceláře V samotné Francii najdete informační centrum obvykle pojmenované Office du Tourisme (OT) nebo Syndicat d Initiative (SI) prakticky v každém městě a na mnoha vesnicích (adresy, kontakty a otevírací doby jsou uvedeny na odpovídajících místech Průvodce). Pro praktické potřeby cestovatelů je mezi stávajícími dvěma druhy cestovních kanceláří jen malý rozdíl: SI mají širší podnikatelské pole působnosti, zatímco Offices du Tourisme se zabývají výhradně cestovním ruchem; někdy oba druhy kanceláří sdílejí jednu kancelář a v takovém případě používají označení OTSI. Na malých vesnicích, kde často není ani OT ani SI, poskytuje podobné služby Mairie (radnice) nebo obecní úřad. Ještě před odjezdem do Francie je dobré navštívit o ciální webovou stránku francouzské turistické kanceláře Ve všech turistických kancelářích dostanete speci cké místní informace, včetně seznamů hotelů a restaurací, možností aktivit ve volném čase, kontaktů na půjčovny aut a kol, autobusových jízdních řádů a bezpočtu dalších zařízení a možností; v mnoha kancelářích rovněž zajišťují rezervace ubytování. Většina OT či SI nabízejí na požádání zdarma plány měst (i když někdy bude třeba zaplatit 0,76 1,53 ), prodávají mapy a místní tištěné průvodce. V horských oblastech se také dozvíte denní meteorologické předpovědi a kontakty na místní turistické nebo horolezecké kluby. Ve velkých městech obvykle dostanete i bezplatného průvodce What s On s informacemi o aktuálním dění v dané oblasti. Kanceláře v regionech nebo správních oblastech rovněž poskytují užitečné informace (jejich stránky najdete na adrese Webové stránky Níže je uvedeno mnoho praktických webových stránek. Oficiální stránky Ministerstva zahraničních věcí s užitečnými informacemi pro turisty, kteří směřují za hranice naší republiky. Oficiální stránky francouzské vládní turistické kanceláře La Maison de France. Užitečné stránky pro milovníky lyžování s denně aktualizovaným zpravodajstvím o sněhových podmínkách ve francouzských lyžařských střediscích. Stránka ministerstva kultury a komunikací s uveřejňováním tiskových zpráv a napojením na různé kulturní organizace ve Francii. Francouzský telefonní seznam Žluté stránky. Krásné pohlednice z mnoha míst světa, a také z Paříže. Oficiální stránky pařížských letišť.

32 Průvodce cestovatele, informace o zemích světa, ambasády, cestopisy, cestovní pasy, dobrodružství, doprava, historie, mapy, památky, počasí, tipy na výlet, víza a zajímavosti. Vynikající dvojjazyčná stránka pro milovníky jazzu. Vše ohledně setkání a festivalů a nejčerstvější programy akcí. Napojení na prodej hudebních nosičů. Mapy Kromě mnoha rozličných letáků a map v tomto průvodci je jednou z map, kterou si zřejmě ihned opatříte, silniční mapa Francie. Nejlepší je Michelin č. 989 (1: ). Užitečná a bezplatná mapa Bison Futé určená všem řidičům, kterou dostanete na čerpacích stanicích a v informačních stáncích po celé Francii, obsahuje alternativní vedlejší cesty vhodně nahrazující přeplněné hlavní silnice. Tyto trasy jsou zřetelně značené zelenými silničními dopravními značkami Bison Futé. Pro motoristy toužící po podrobnějších informacích v daném regionu jsou nejlepší žluté mapy Michelin (1: ). Celou sérii si také můžete koupit jako spirálový Atlas Routier. Michelin Národní geografický institut (IGN) Plánujete-li pěší nebo cyklistický výlet, vyzkoušejte mapy IGN (Institut Géographique National) buďto zelené (1: a 1:50 000) nebo podrobnější modré (1:25 000). Mapy série IGN 1: jsou nejmenším měřítkem s vyznačenými vrstevnicemi nezbytné pro cyklisty, kteří při používání map 1: během několika hodin vyznačený úsek projedou. Mapy nakladatelství Didier Richard (1:50 000) obsahují pěší turistické trasy na Korsice, v Alpách, v kraji Provence a v jižní oblasti Rhônských Alp. Francouzské vládní turistické kanceláře O ciální francouzská vládní turistická kancelář, La Maison de France, provozuje internetovou stránku

33 Doprava po Francii Vzhledem k nejrozsáhlejší síti železnic v západní Evropě je Francie zemí, kde se cestuje hlavně vlakem. Francouzská státní železniční společnost SNCF (Société Nationale des Chemins de Fer) provozuje rychlé a moderní vlaky. Ve venkovských oblastech, kde byly vedlejší tratě zavřeny, dnes jezdí autobusy společnosti SNCF. Jedná se o integrovanou službu, kdy autobusy navazují na vlakové spoje a jízdenky platí na oba druhy dopravy. Soukromé autobusové linky, které doplňují služby SNCF, jsou zmatečné a nekoordinované. Místní zvláštnosti jsou uváděny v příslušných kapitolách tohoto Průvodce. Letecká doprava po Francii má zřejmé výhody, pokud jde o rychlost, ale doporučujeme ji využívat jen turistům v časové tísni a naditou peněženkou. V případě soukromějšího způsobu dopravy, tj. autem nebo na kole, budete nuceni dbát mnoha nařízení a zvláštností platných na francouzských silnicích. Další možností je autostop, ovšem tento způsob cestování není spolehlivý a těší se čím dál menší oblibě. Vzhledem k rozsáhlé síti turistických tras GR je velice doporučovaná pěší turistika, stejně jako některé oblasti ve vnitrozemí specializované na projížďky na lodích a běžecké lyžování. Oba tyto sporty se ve Francii těší široké oblibě. Vlaková doprava Společnost SNCF zavedla jeden z nejefektivnějších a nejpohodlnějších železničních systémů na světě. Její zaměstnanci jsou, až na pár výjimek, zdvořilí a ochotní, zatímco vlaky v drtivé většině rychlé, čisté a frekventované i přes uzavření některých venkovských tratí stále pokrývají rozlehlou část země. Celonárodní informace o vlacích zjistíte po telefonu (tel.: ; 0,34 za minutu) nebo na internetové stránce Radostí a pýchou celého systému jsou vysokorychlostní vlaky TGV (trains à grande vitesse) schopné vyvinout rychlost až 300 km/h a jejich novinka Eurostar. Neustále se rozšiřující systém má své centrum v Paříži, odkud vede hlavní trasa na severovýchod do Lille a dvě další trasy míří na jih: jedna směřuje po východní straně země do Marseille a ke Středozemnímu moři, zatímco druhá vás dovede do Bordeaux a k hranici se Španělskem. Vedlejší tratě spojují Bretaň a Normandii, Alpy, Pyreneje a Juru. Celý tento systém je daleko rychlejší než obyčejné vlaky, přičemž speciální vysokorychlostní trať TGV, která jako jediná v současnosti umožňuje dosažení nejvyšších rychlostí, vede z Lille (s odbočkou do Calais a tunelu pod kanálem La Manche) do Paříže, poté na jihovýchod do Valence a na jihozápad do Tours a Le Mans. Jediný rozdíl mezi jízdným na TGV a obyčejných vlacích je v tom, že v případě TGV platíte povinný rezervační poplatek (3 ) a příplatek na určitých spojích jezdících ve špičce. Při koupi jízdenek je nejsnadnější využívat služeb přepážky, ačkoliv v případě jazykových potíží nebo dlouhých řad je možné využít i automatů s dotykovými obrazovkami umístěných na většině nádraží. Na těchto přístrojích zjistíte kromě cen jízdného i rozličné časy odjezdů nebo příjezdů před de nitivním potvrzením koupě jízdenky lze vždy stisknout červené tlačítko rušící zadanou transakci. Všechny jízdenky nikoliv však zlevněné karty (viz níže) je třeba označit v oranžových

34 automatech umístěných u vstupů na nástupiště, a pokud nedbáte nápisu Compostez votre billet ( Označte svoji jízdenku ), vystavujete se hrozbě pokuty. Jízdu můžete v rámci platnosti jízdenky (zpravidla dva měsíce) kdykoliv a kdekoliv přerušit, avšak po pauze delší 24 hodin musíte jízdenku při další cestě znovu označit. Přibližně za 15,25 je možné si u nočních spojů zakoupit místo v lehátkovém voze vyplatí se v případě, kdy podnikáte dlouhou cestu a nechcete strávit celý den zotavováním se z bezesné noci. Po přívalu teroristických bombových útoků koncem 90. let minulého století přestala většina vlakových nádraží provozovat uzamykatelné bezpečnostní skříňky (consignes automatiques); v dnešní době jsou již některé znovu v provozu a na větších nádražích fungují úschovny zavazadel s obsluhou, které však mívají omezenou otevírací dobu (consignes jsou zmiňované v Průvodci). Mnoho vlakových nádraží rovněž pronajímá kola, někdy poměrně nedůvěryhodné kvality. Regionální železniční mapy a kompletní jízdní řády koupíte v prodejnách tabáku (tabacs). Letáky s jízdními řády na konkrétní tratě jsou zdarma k dostání na nádražích. Nápis Autocar nebo symbol kulky na vrcholu sloupu označují autobusový servis SNCF, kde platí jízdenky a zlevněné karty na vlaky. Kromě pravidelných linek existuje množství speciálních turisticky orientovaných spojů, které většinou nebývají součástí systému SNCF a nevztahují se na ně běžné zlevněné karty. Některé tyto spoje však přece jen nabízejí pro držitele karet určité slevy. Dvěma z nejpopulárnějších spojů jsou atraktivní Train Jaune, který jezdí přes Pyreneje, a vlak ATM, jenž míří do zázemí Narbonne. I tyto vlaky jsou podrobně popsány v Průvodci. Slevy a vlakové karty Na francouzských železnicích existuje několik speciálních karet umožňujících neomezené cestování na síti železnic; většinu z nich je třeba zakoupit ještě před odjezdem do Francie. Samotná společnost SNCF navíc nabízí celou řadu zlevněných jízdenek platných ve Francii na standardních spojích v obdobích période bleue (modré období) a période blanche (bílé období), kdy konečná cena zcela závisí na tom, kdy hodláte cestovat. Leták popisující modré, bílé (menší slevy) a červené (vrcholné) období je k dispozici na nádražích SNCF (gares SNCF). Rovněž existuje celá řada slev, k nimž není třeba vlastnit žádnou kartu. Kteříkoliv dva lidé cestující společně (à deux), popřípadě malé skupiny do maximálního počtu pěti osob ať už manželské páry, přátelé, rodiny s dětmi, nebo kdokoliv jiný mají možnost získat 25 procent slevy na zpáteční jízdenku ve vlaku TGV nebo na všech vlacích za předpokladu, že začátek cesty spadá do modrého období; stejná sleva platí pro skupinu do čtyř osob cestující s dítětem pod 12 let, dále pro osoby do 26 let a seniory nad 60 let. Stejně tak ušetří každý, kdo si koupí zpáteční jízdenku na vzdálenost alespoň 200 km (tzv. séjour). Celá řada zlevněných karet s platností jednoho roku se dá koupit u většiny turistických kanceláří po celé Francii nebo na hlavních vlakových nádražích SNCF (gares SNCF). Senioři starší 60 let mají nárok na Carte Senior, jež stojí 43,46 a umožňuje neomezené cestování po železnici. Tato karta rovněž poskytuje padesátiprocentní slevu na jízdenky TGV (v závislosti na dostupnosti) a na všech cestách začínajících v modrém období. Třicet procent z celkové ceny držitel karty ušetří na mezinárodních spojích v rámci západní a střední Evropy. Stejné procento z ceny se odečítá mládeži o 26 let s kartou Carte 12 25, jejíž cena činí 41,18. Děti do 12 let mají díky kartě Enfant Plus Carte (53,38 ) nárok na stejné výhody pro sebe a pro maximálně čtyři cestující společníky bez ohledu na jejich věk.

35 Autobusová doprava Nejpříhodnější autobusové linky jsou ty, které jsou provozovány jako rozšíření vlaků SNCF. Tyto spoje vždy jezdí z a na vlaková nádraží SNCF a zajišťují dopravu do oblastí, kam se železnice nedostane. Kromě autobusů SNCF se dá k dopravě po daném regionu nebo i po celé Francii využít i soukromých linek. Nejnevýhodnější na nich je fakt, že zřídkakdy spojují místa mimo dosah sítě SNCF což jsou přesně ty oblasti, kam se zpravidla potřebujete dostat. V místech, kde tyto autobusy jezdí, jsou jejich jízdní řády přizpůsobeny pracovní době a vyučovacím hodinám na školách spoje často vyjíždějí příliš brzy ráno. Obecně platí, že všechny autobusy jsou levnější a pomalejší než vlaky. Větší města mají gare routière (autobusové nádraží), většinou situované nedaleko nádraží gare SNCF. Soukromé autobusové společnosti však ne vždy vzájemně spolupracují a často také odjíždějí z mnoha různých míst (najít je vám pomůže místní turistická kancelář). Letecká doprava Využívat leteckou dopravu v rámci Francie zřejmě budete jen v případě, že nemáte dostatek času a nevíte, co s penězi. Většinu leteckých spojení v rámci země zajišťuje společnost Air France, ovšem existují i menší dopravci jako Air Liberté nebo Air Littoral. Rovněž lze přicestovat do Francie v rámci mezinárodního letu se společností (např. Lufthansa), jejíž trasy zahrnují několik zastávek v zemi. Doprava autem Cestování autem po Francii bývá skutečným potěšením. Síť dálnic (autoroute) je úchvatná a silnice často poskytují překrásné výhledy po okolí. Ani dopravní zácpy tu nejsou tak časté jako v jiných státech. To samé platí i pro starší hlavní silnice routes nationales (značené např. N6 nebo RN117) a menší routes départementales (značené pomocí D). Těmto komunikacím se rozhodně nevyhýbejte: často vám umožní cestovat dlouhé kilometry krajinou venkova, kde potkáte jen velice málo jiných aut. Tyto silnice jsou navíc velice kvalitní a dostatečně široké. Ovšemže existují chvíle a místa, kdy je lepší se s autem na cesty nevydávat: především to platí ve velkých městských aglomeracích, v okolí hlavních přímořských letovisek, v období vrcholné sezony a zejména pak na konci měsíc dlouhých srpnových prázdnin. Auto raději nechejte doma i v době kolem 14. července a 15. srpna. Dalším zásadním faktorem v případě dopravy vlastním vozem bývá cena pohonných hmot. Nevýhodou cestování po dálnicích je fakt, že se za jejich použití vybírají poplatky (platí se na častých mýtech označených jako péage). Abyste získali představu o výši poplatků, vězte, že z Paříže do Marseille nebo Nice zaplatíte 42,23, resp. 54,88. Cesta z Calais do Montpellier, na níž vás čekají hned tři dálniční mýta, stojí 57,80. I když jsou autoroutes drahé, představují jediný reálný způsob přepravy na co nejdelší vzdálenosti v co nejkratší době. Máte-li více času a nejste tak nuceni využívat dálnic, dejte se nejlépe podle mapy Bison Futé, kterou dostanete zdarma na čerpacích stanicích. Mapa obsahuje všechny druhy alternativních tras (často značených jako itinéraire bis) vedoucích po Francii. Náklady na cestování autem můžete snížit, pokud se vám podaří platící osádku vozu doplnit na maximum. Kromě zřejmých praktických výhod je hlavním přínosem dopravy autem svoboda potřebná k návštěvě míst, jež jsou jinak nedostupná, a to zejména v řídce osídlených horských oblastech, jakou je i Francouzské středohoří (Massif central) a horské pásy Alp nebo Pyrenejí. Zdejší silnice byly rovněž budovány s ohledem na motoristy a nabízejí tak překrásné výhledy na jinak zcela ukrytá místa silnice jako např. Route Napoléon v západních Alpách a průsmyky Alp a Pyrenejí.

36 Mějte však na paměti, že nejvýše položené komunikace bývají v zimě a na jaře pokryté sněhem (na příjezdových silnicích v takovém případě spatříte spoustu informačních, popřípadě výstražných tabulí). Všichni velcí výrobci aut mají ve Francii své dílny a opravny, kde vám v případě mechanických potíží rádi pomůžou. Jejich adresy najdete ve zlatých stránkách v rubrice Garages d automobiles. V případě poruchy se podívejte do rubriky Dépannages. Pokud havarujete nebo se vám někdo vloupá do auta, měli byste zavolat místní policii a vyžádat si kopii jejich zápisu potřebnou pro pojišťovnu. Některé pojišťovny dokonce zajišťují dopravu poškozeného vozu do republiky; na tuto možnost je třeba se informovat ještě před odjezdem a kromě zelené karty s sebou mít také důležitá telefonní čísla, která byste v případě havárie mohli potřebovat. Pravidla na silnicích Ve Francii platí běžný řidičský průkaz používaný v ČR, ovšem s mezinárodním průkazem je vše jednodušší, protože policie v takovém případě nemívá jazykové problémy. Máte-li pronajaté vozidlo, je třeba mít s sebou také registrační dokument (carte grise) a doklady o pojištění. K dobru se rovněž počítá zelená karta (sice nepovinná, ale rozhodně se vyplatí mít ji s sebou). Známé pravidlo pravé ruky (priorité à droite) se pomalu vypouští, protože se už mnohokrát stalo hlavní příčinou dopravních nehod. V zastavěných oblastech však stále ještě platí, takže se mějte ve městech neustále na pozoru. Značka Stop znamená, že musíte skutečně zastavit; Cédez le passage je klasické Dej přednost v jízdě. Z dalších značek, se kterými se budete hojně setkávat, uvádíme déviation (objížďka), nids de poules (výmoly) a chaussée déformée (nerovný povrch). Pokuty až 381,25 za dopravní přestupky se vybírají přímo na místě a přijímá se jen hotovost. Cena za nepřiměřeně vysokou rychlost je Rychlostní omezení je následující: 130 km/h na placených dálnicích; 110 km/h na dvouproudových silnicích; 90 km/h na ostatních komunikacích; 50 km/h ve městech. V deštivém počasí a pro řidiče s praxí kratší dvou let platí následující rychlostní limity: 110 km/h, 100 km/h a 80 km/h. Časté jsou i namátkové dechové zkoušky, přičemž povolený obsah alkoholu v krvi činí 0,05 procent; pokuty za řízení pod vlivem alkoholu se pohybují od 137 do Dopravní informace Informace o situaci v dopravě a podmínkách na dálnicích v celé Francii podává Autoroutel (tel.: ), popřípadě na webové stránce Informace o dopravě na ostatních komunikacích zjistíte 24 hodin denně na tel.: Pronájem aut Pronájem auta ve Francii stojí od 305 na týden (44,23 79,30 na den), ovšem dá se pořídit i levněji, pokud si tuto službu zajistíte již před odjezdem do země. Adresy půjčoven s kancelářemi na letištích a ve větších městech uvádíme i v tomto Průvodci. Pronájem na letištích zpravidla zahrnuje i jistý příplatek. Místní rmy bývají oproti nadnárodním společnostem levnější, ale vždy je třeba pozorně si pročíst veškeré podmínky pronájmu a ujistit se, kam je třeba auto vrátit. Běžně se platí pojištění ve výši 152 proti poškození vozu v takovém případě se dává před hotovostí přednost platbě kreditní kartou. Auto musíte vrátit s plnou nádrží. Cena vozu rovněž zahrnuje nezbytné povinné ručení. Nezapomeňte, že ve Francii nejsou auta s automatickou převodovkou příliš v oblibě

37 a v půjčovnách se proto vyskytují jen málo. Většina půjčoven jedná pouze se zájemci staršími 25 let ostatní musí zaplatit zvýšené pojistné ve výši na den (i tak musí být alespoň o rok starší 21 let). Studentská kancelář OTU Voyage (kancelář v Paříži tel.: ) zařizuje pronájem i pro mladší řidiče a její ceny začínají na 70 na tři dny. Pojištění se hradí zvlášť. Pronájem mopedů a motocyklů Mopedy a skútry najdete celkem běžně: každý ve Francii, od malých dětí po babičky, tato vozítka využívá, i když pro delší cesty jsou zcela nevhodná. Nejlepší je využívat jich k dopravě po městech a jejich okolí. Půjčovny, kde nabízejí kola, zpravidla pronajímají i mopedy; připravte se na cenu kolem 26,69 na den za 50 cm 3 Suzuki. Pro mopedy do 50 cm 3 není třeba mít řidičské oprávnění, ovšem pro jakýkoliv silnější stroj si bez průkazu odpovídající třídy nevystačíte. Ceny půjčovného začínají na 33,55 na den za motocykl o objemu 80 cm 3, 45,75 za 125 cm 3 ; kromě standardního poplatku je třeba složit v hotovosti nebo kreditní kartou vysokou kauci neobvyklých není ani 900 o kterou můžete v případě poškození nebo ztráty hravě přijít. V současné době patří k povinnému vybavení mopedů a motocyklů ochranné přilby. Autostop Rozhodnete-li se pohybovat pomocí autostopu, budete téměř bezvýhradně odkázáni na osobní auta, protože řidiči nákladních vozů zastavují jen velice zřídka. I tak nebude vaše cesta snadná. Slušné vzezření, celkový dojem a raději i cedule s nápisem cílového místa je základem k úspěchu, stejně jako následná konverzace s francouzským řidičem. Z mnoha zkušeností vyplývá, že stopování na méně frekventovaných silnicích typu D je daleko rychlejší. V horských oblastech vám díky batohu a turistickému vybavení zpravidla zastaví nějaký příznivec horské turistiky. Dálnice jsou zcela speci ckou záležitostí. Stopování na samotné autoroute je nezákonné, ale na další cestě se dá domluvit na odpočívadlech nebo čerpacích stanicích. Když nikoho nenajdete, alespoň nezůstanete o hladu a žízni a navíc budete mít často příležitost umýt sebe a vyprat své věci. Nakladatelství Michelin vydává užitečného průvodce Guide des Autoroutes, který obsahuje všechna dálniční odpočívadla, čerpací stanice, místa vybírající mýta (péages), výjezdy z dálnic apod. Nezapomeňte vystoupit z auta u motorestu ještě před tím, než řidič sjede z dálnice. Budky pro výběr mýta jsou druhým nejlepším (a legálním) místem ke stopování; pokoušet své štěstí na nájezdech nebývá bez nebezpečí. Na delší cesty a pro větší pocit bezpečí je lepší využít národní organizaci autostopu Allostop Provoya, 8, rue Rochambeau (na náměstí Montholon), Paris (po pá , so a ; tel.: , fax: , pcb.ecritel.fr/allostop/welcome; Mº Cadet/Poissonnière). Cena za zprostředkování stopu zahrnuje registrační poplatek (4,58 za cestu kratší 200 km, 7,63 za méně než 400 km, 9,15 do 500 km a maximálně 10,68 při vzdálenosti nad 500 km. Také si můžete za 27,45 koupit členskou kartu platnou na osm jízd během dvou let) a určitý poplatek za každý kilometr cesty. Cyklistika Kola (vélos) mají ve Francii poměrně vysoký status. SNCF vybírá za přepravu jen minimální poplatky; a Francouzi (s výjimkou Pařížanů) všechny cyklisty plně respektují jak v dopravě, tak i jako hosty