Měnová politika Eurosystému

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví Měnová politika Eurosystému Bakalářská práce Autor: Martina Holcová Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Leopold Tanner, MSc. MBA Odborný konzultant: Ing. Michael Paraska Praha Duben, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne Martina Holcová

3 Poděkování: Ráda bych poděkovala panu Ing. Leopoldu Tannerovi za odbornou pomoc při zpracování bakalářské práce a za cenné rady, které mi poskytl.

4 Anotace: Tématem této bakalářské práce je Měnová politika eurosystému. První kapitola práce poukazuje na historický vývoj Evropské unie a její měnové politiky. Dále je zde velká část věnována evropským institucím, podle toho jaké plní funkce. Třetí část této práce je zaměřena na Evropskou centrální banku a její měnovou politiku. Jsou zde také popsány rozdíly mezi Evropskou centrální bankou a centrální bankou USA, coţ je Federální rezervní systém. Poslední kapitola je věnována narůstajícím krizovým stavům v eurozóně, a nejen jim. Je zde také historie krizových stavů na celém světě, jako je např. Latinskoamerická krize, Japonská krize, Asijská krize a krize, která postihla svět v několika posledních letech. Annotation: Policy of currency of Eurosystem is a majore of objective of mind. The first chapter points out at historical development of EU and its currency policy. Further more major part of my thesis is dedicated to european institutions according to that what functions they fulfill. Third part of my thesis is focused at the European Central Bank and its currency policy. The differences between the ECB and FED are mentioned in my thesis. The last chapter of my thesis is dedicated to increasing crisis within eurozone, but not to them. Crisis funding all over the world is mentioned in my thesis, as well e.g. the crisis in Latin America, Japan, Asia which had a major impart on the World to economical development during last years.

5 Obsah ÚVOD Historie Evropské unie Poválečné období OEEC a EPU (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci a Evropská platební unie) Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Evropské sdruţení volného obchodu (ESVO) Římské smlouvy, EHS a Euratom Evropský měnový systém (EMS), ECU Jednotný evropský akt (JEA) Maastrichtská smlouva Maastrichtská kritéria Smlouvy, které ovlivnily fungování EU Rozšiřování Evropské unie Kandidátské země Příprava Hospodářské a měnové unie Tři etapy vývoje Hospodářské a měnové unie Kritéria konvergence Hlavní rysy eurozóny Měnové dějiny Evropy Finanční integrace eurozóny Historie Eura Práva a povinnosti Euroobčanů Funkce Evropské unie Orgány a instituce Evropské unie Velká pětka Evropský parlament Evropská komise Rada Evropské unie Evropský soudní dvůr Evropská rada Další orgány Evropský účetní dvůr Evropský ochránce práv

6 Evropský inspektor ochrany údajů (EIOU) Finanční orgány Evropská investiční banka Evropský investiční fond Poradní orgány Evropský hospodářský a sociální výbor EHSV Výbor regionů Evropská centrální banka a její měnová politika Funkce ECB Úkoly ECB Odpovědnost ECB: Organizační struktura ECB Rozhodovací orgány ECB Rada guvernérů Výkonná rada Generální rada Základní kapitál Monetární politika Evropský systém centrálních bank ESCB Výbory ESCB: Eurosystém Národní centrální banky jako nedílná součást Eurosystému Porovnání Evropské centrální banky a Federálního rezervního systému v USA Struktura Cíle Měnová politika Nástroje měnové politiky Narůstající krizové stavy v eurozóně Latinskoamerická krize Tequilová krize Japonsko Asijská krize červenec Vznik celosvětové krize Islandská finanční krize Řecká krize Problémy Irska

7 Šíření krize eurozóny Japonsko v současnosti ZÁVĚR Seznam pouţité literatury a zdrojů Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam příloh Seznam zkratek

8 ÚVOD Téma Měnová politika eurosystému jsem si vybrala z důvodu jeho aktuálnosti a mého zájmu. Cílem této práce je seznámit se blíţe s Evropskou unií, jejími orgány, vývojem a poukázat na některé moţné aspekty příčiny vzniku krize. Tato bakalářská práce je proto zaměřena na Evropskou unii jako celek, protoţe obsah Evropské unie je velmi rozsáhlý. První kapitola práce je zaměřena na historii Evropské unie od poválečného období aţ do současnosti. Jsou představeny měnové dějiny Evropy a důleţité funkce Evropské unie. Ve druhé kapitole je podrobný popis orgánů a institucí Evropské unie. Zaměřuji se převáţně na Velkou pětku, která zajišťuje úkoly Evropská unie. Patří sem Evropský parlament, Evropská komise, Rada Evropské unie, Soudní dvůr Evropské unie a Rada Evropy. Evropská centrální banka a její měnová politika je popsána ve třetí kapitole. Evropská centrální banka a Evropský systém centrálních bank jsou hlavním článkem vývoje měnové politiky, proto jim věnuji celou kapitolu. Podrobně popisuji Eurosystém a jeho úkoly. Dále tato kapitola zahrnuje porovnání Evropské centrální banky a Federálního rezervního systému. Poslední kapitola upozorňuje na narůstající krizové stavy v eurozóně a krizové stavy ve světě v minulosti. Velká část je zaměřena na Latinskoamerickou a Japonskou krizi v letech minulých. Ze současnosti poukazuji na krizi, která započala v USA a měla dopady na celý svět. 8

9 1. Historie Evropské unie 1.1. Poválečné období Po druhé světové válce měly evropské státy spoustu problémů. Na prvním místě se musely vypořádat se zabezpečením základních životních potřeb pro obyvatelstvo. Hlavním motivem evropské integrace bylo zabezpečit mír a bezpečnost na evropském kontinentě po špatných zkušenostech s válkou. Bylo zapotřebí zavést nového ducha v protikladu k meziválečnému ekonomickému a politickému nacionalismu. Důsledkem ekonomického nacionalismu byla velmi vysoká cla a jiná tarifní a netarifní opatření, která vedla k hospodářské stagnaci. Politický nacionalismus se stal přímou příčinou 2. Světové války. Proto lze za jednu z hlavních příčin poválečné evropské integrace označit snahu o překonání nacionalisticky orientovaných státních struktur. Mezi světovými válkami byl omezen volný pohyb po Evropě a lidé chtěli cestovat bez omezení. Dlouhodobý hospodářský růst a sociální stabilita měla pomoci ke svobodnému podnikání a společnému trhu. 1 Důvody pro poválečnou Evropskou integraci: - zabezpečení míru na Evropském kontinentě, - překonání nacionalisticky orientovaných státních struktur, - umoţnění společného trhu jakoţto prostředku ke zvyšování hospodářského blahobytu OEEC a EPU (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci a Evropská platební unie) OEEC byla zaloţena v roce Dohodu podepsalo 13 zemí ze současné EU (Finsko a Španělsko zůstali neutrální, protoţe na Finsko tlačil sovětský svaz a Španělsku vládl diktátor), připojilo se také Norsko, Island, Švýcarsko, Turecko a Americko britská zóna na území Terstu. Účastnilo se také západní Německo, jelikoţ zbylá část byla stále okupována. Na základě Marshallova plánu, byla mezi lety 1948 a 1952 poskytnuta finanční pomoc ve výši 12 miliard dolarů. OEEC umoţnila pokrok v evropské integraci. Odstranily se vnitřní překáţky evropského obchodu. Zaloţila se Evropská platební unie, která umoţnila lepší vnitřní evropský platební systém

10 1.3. Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Jediný způsob jak předejít rozpoutání válečného konfliktu v poválečných letech byla kontrola uhelného a především ocelářského průmyslu. Jean Monnet přišel s nápadem, ţe by o uhelném průmyslu měla rozhodovat mezinárodní instituce. Tento nápad byl uskutečněn v roce 1951 v Paříţské smlouvě. Tato smlouva ustanovila vznik Evropského společenství uhlí a oceli. Zakládajícími státy byly Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. Těchto šest zemí se stalo pro integračním jádrem evropských společenství. Nejdůleţitějším motivem pro zapojení Francie do ESUO byla kontrola německého ocelářského a těţebního průmyslu, čímţ se dalo zamezit případnému zbrojení Německa. Pro samotné Německo bylo začlenění do ESUO výhodné zejména kvůli politické rehabilitaci. Státy Beneluxu si od ESUO slibovaly hlavně rozvoj obchodu a následný vyšší ekonomický růst. Smlouva o zaloţení ESUO měla platnost 50 let a dále nebyla prodlouţena, od 1. ledna 2002 ESUO neexistuje. Veškerá pracovní náplň byla převedena na Evropské společenství Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) Jeho cílem bylo umoţnit volný trh, ale bez společných institucí. Jeho funkce začala roku Spojené království se tohoto sdruţení nechtělo zúčastnit. Důvodem byly obavy ze ztráty dílčí suverenity tím, ţe přenese část svých pravomocí na mezinárodní úroveň. Později se však přidalo a zaloţilo s dalšími zeměmi jako např. Dánsko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko ESVO Římské smlouvy, EHS a Euratom Integrační zájmy se začaly koncem 50. let soustřeďovat na ekonomickou sféru. V roce 1957 byly podepsány Římské smlouvy s platností od roku Tyto smlouvy byly základem pro Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). EHS mělo za úkol vytvoření společného trhu a Euratom spolupráci na poli mírového využití jaderné energie. 10

11 Od 1. ledna 1958 zahájila svou činnost Evropská investiční banka s ústředím v Lucembursku a také vznikl Hospodářský a sociální výbor s centrálou v Bruselu. Zakládající členové EHS a EURATOM byly Francie, Německo, Itálie a státy Beneluxu. V roce 1967 vstoupila v platnost Smlouva o evropském společenství. Touto smlouvou se spojili orgány EHS, Euratom a ESUO. V roce 1968 byla na základě dohody o EHS vytvořena celní unie. Odstranila se vnitřní cla a zavedl se stejný celní tarif pro nečlenské země. V 70. letech nastala surovinová a energetická krize, kterou způsobilo omezení dodávek ropy ze států Perského zálivu. Kvůli následnému zvýše ní cen energií a pohonných hmot rostly náklady evropských podniků. Evropské ekonomiky začaly ztrácet dynamiku a objevovala se chronická nezaměstnanost. Tradiční průmyslová odvětví procházela krizemi, např. hutní a textilní průmysl. Ke zlepšení začalo docházet až v 80. letech. Proto v této době proces evropské integrace stagnoval. Dne 22. července 1957 byl zřízen Účetní dvůr a to na základě Smlouvy o finančním hospodaření Společenství. Sídlo Účetního dvora se nachází v Lucembursku. V roce 1985 na zasedání Evropské rady v Miláně byl přijat dokument Bílá kniha o opatřeních k dokončení vnitřního trhu od roku 1992, který analyzoval tehdejší situaci v této oblasti a sloužil jako podklad pro budoucí jednání o Jednotném evropském aktu Evropský měnový systém (EMS), ECU EMS je pojítkem mezi Brettonwoodským systémem a měnovou unií. Po zrušení Brettonwoodského systému a následnými měnovými otřesy, přijali německý kancléř Helmut Schmidt a francouzský prezident Valér Giscard d`estig rozhodnutí v roce 1978 vytvořit EMS. Členy byly všechny státy Evropského společenství a vytvořil se Mechanismus směnných kurzů (ERM), který byl dobrovolný. ERM měl 4 zásadní prvky: - mříţku odsouhlasených bilaterálních měnových kurzů, - vzájemnou podporu, - povinnost přijmout rozhodnutí o novém nastavení kurzu, - Evropskou měnovou jednotku (ECU). Paritní mříţka ERM

12 Měny ERM byly fixovány jedna k druhé s fluktuačním pásmem o šíři +/- 2,25 % okolo centrální parity. Maticová tabulka je mříţka zachycující všechny páry centrálních parit a hranic oscilací. Vzájemná podpora Jestliţe tlak na devizovém trhu zasáhl současně dvě země, mohou si pomoci vzájemnou podporou. Je zaručeno, ţe v případě kdyţ je bilaterální měnový kurz mezi dvěma měnami stlačován k jedné z jeho 2,25 % hranici, jsou na devizovém trhu povinni intervenovat obě centrální banky těchto zemí. Jedna země prodává a zlevňuje svou měnu a druhá země tuto měnu nakupuje a zvyšuje její hodnotu. Společné řízení nového nastavení měnových kurzů ERM stanovoval, ţe vţdy musí být odsouhlasena všemi členy jakákoliv změna bilaterálního měnového kurzu, aby se jednotlivé země nemohly pokusit o nekalou výhodu prostřednictvím opakovaných devalvací. Evropská měnová jednotka (ECU) ECU byla košem měn všech zemí EMS, patřili sem i země, které nebyly součástí ERM. Kaţdá země měla danou váhu. Na začátku bylo stanoveno 1 ECU na 1 USD. ECU byla oficiální zúčtovací jednotkou Evropského společenství a pouţívaly jí pro oficiální transakce a účty. Nikdy se nestala měnou. Neexistovaly skutečné bankovky a mince ECU. Centrální banky neprováděly v ECU ţádné transakce. Soukromé trhy však začaly v ECU vydávat dluhové nástroje. Dne 4. ledna 1999 bylo zavedeno euro, první kotace tohoto dne byla 1 ECU k 1 EUR a ECU zanikne. V roce 1999 s přijetím eura byla zavedena EMS 2, která zahrnuje vše co EMS, ale liší se v: - EMS 2 jsou parity vyjádřeny vůči euru, které je centrální měnou, - hranice oscilace jsou +/- 15 %, - intervence jsou automatické a neomezené, ale ECB můţe rozhodnout o pozastavení povinnosti. Do EMS 2 vstoupilo Řecko a Dánsko hned na jeho počátku. Po vstupu do EU je účast členských zemí mimo eurozónu dobrovolná, ale členské země s odloţeným členstvím v eurozóně by se měly k mechanismu připojit. Počátkem 70. let vznikla také měnová krize v podobě rozpadu Brettonwoodského měnového systému. Zrušilo se navázání měn na americký dolar a přešlo se na floating. V roce 1979 byl zaveden Evropský měnový systém (EMS), kterým se evropské státy zavázaly udrţovat své měnové kurzy ve stabilních poměrech. Zavedla se košová měnová 12

13 jednotka ECU (European currency unit) slouţící k zúčtování mezinárodních měnových operací. Tabulka č. 1 Koš ECU Měna Suma za 1 ECU Váha (%) Belgický frank 3, ,71 Dánská koruna 0, ,71 Francouzský frank 1, ,79 Irská libra 0, ,08 Italská lira 151, ,21 Libra šterlinků Velká 0, ,17 Británie Německá marka 0, ,68 Nizozemský gulden 0, ,21 Portugalský escudo 1, ,71 Řecká drachma 1, ,49 Španělská peseta 6, ,24 Zdroj: BALDWIN, Richard; WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Vyd. 2. Praha : Grada Publishing, a.s., c s. ISBN Jednotný evropský akt (JEA) Byl podepsán na zasedání Evropské rady v Lucembursku a vstoupil v platnost v roce Cílem JEA bylo dokončit jednotný vnitřní trh do roku 1992 a identifikovat překážky: - fyzické odstranění kontrol na vnitřních hranicích ES pro osoby, služby, zboží a kapitál, - technické odstranění rozdílů v předpisech a normách a tedy omezení tzv. netarifních překážek obchodu, - daňové jednalo se o daňovou harmonizaci, toto je stále nedořešené. JEA zvýšil pravomoci Evropského parlamentu, souhlas parlamentu se začal vyžadovat pro přijímání nových členů nebo přidružení. O mnoho aktivitách (oblast vědy a výzkumu, životního prostředí a sociální politiky), které do této doby byly v kompetenci členských států, začalo rozhodovat ES

14 1.8. Maastrichtská smlouva K podpisu došlo v prosinci 1991 a vrcholní představitelé podepsáním smlouvy uzavřeli výraznou reformu zakládajících smluv. Na evropské úrovni se začalo spolupracovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a justičních záleţitostí. Smlouvou byl změněn název z Evropského hospodářského společenství na Evropské společenství. Maastrichtská smlouva rozdělila unijní záleţitosti do tří oblastí (pilířů) a tím stanovila hranice mezi oblastmi nadnárodní spolupráce oblastmi pro mezinárodní dohody. 1. Pilíř - Evropské společenství Spadají sem všechny aktivity realizované jiţ před Maastrichtem (zahrnuje všechny kroky integrace do podpisu Maastrichtské smlouvy), dále zemědělská politika, obchodní politika, regionální politika, společný trh, program jednotného trhu, politiku na ochranu hospodářské soutěţe (společná zemědělská politika), patří sem také hospodářská a měnová unie (EMU). 2. Pilíř - Společná zahraniční a bezpečnostní politika 3. Pilíř - Justice a vnitřní bezpečnost Všechny tři pilíře tvoří celek označovaný jako Evropská unie. Mezi hlavními cíli Maastrichtské smlouvy bylo také vytvoření Evropské měnové unie a zavedení společné evropské měny. Obrázek č. 1 Tři pilíře EVROPSKÁ UNIE ES - Evropské společenství (rozhodování na nadnárodním principu) SZBP Společná zahraniční a bezpečnostní politika (bez nadnárodního rozhodování) SVV Spravedlnost a vnitřní věci (bez nadnárodního rozhodování) Zdroj: BALDWIN, Richard; WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Vyd. 2. Praha : Grada Publishing, a.s., c s. ISBN

15 1.9. Maastrichtská kritéria Byla přijata, aby zabezpečila funkčnost společné měnové politiky a schopnost členů eurozóny fungovat bez vlastní měnové a kurzové politiky. Aby mohla jednotná měnová politika působit optimálně v rámci celé eurozóny, musí být dosažena určitá míra sladěnosti ekonomické úrovně a hospodářského cyklu jednotlivých členských zemí. Kritéria: - Veřejné finance - Vládní deficit nesmí přesáhnout hodnotu 3% HDP. Veřejný dluh nesmí přesáhnout úroveň 60% HDP. - Inflační kritérium - Roční průměrná inflace nejvýše 1,5 procentního bodu nad referenční hodnotou, která je průměrem inflací v třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou. - Stabilita dlouhodobých úrokových sazeb - Výnos desetiletých vládních dluhopisů nejvýše 2 procentní body nad průměrem výnosů ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou. - Stabilita směnného kurzu - Minimálně dvouletý pobyt v ERM II bez vnitřního pnutí Smlouvy, které ovlivnily fungování EU. Amsterdamská smlouva Přesunula spolupráci v oblasti imigrační politiky, azylové politiky a ochrany menšin ze Třetího pilíře do prvního. Amsterdamská smlouva definovala základní práva občanů EU a základní principy společné zahraniční politiky. 5 Smlouva z Nice Omezila národní veto a přerozdělila počet hlasů v Radě ministrů tak, aby odpovídal počtu obyvatel jednotlivých států. 6 Eurodohody Státy střední a východní Evropy přeměnily své centrálně plánované ekonomiky na ekonomiky s trţním hospodářstvím. EU s nimi uzavírala Eurodohody, které měly za úkol podporu přeměny a spolupráci institucí

16 Lisabonská smlouva Je to pouze smlouva doplňující, v platnost vstoupila 1. prosince Upravuje Smlouvu O Evropské Unii (Maastrichtská smlouva) a Smlouvu o zaloţení Evropského společenství (Římská smlouva). Jejím cílem je, aby dnešní Evropská unie dosáhla vyšší míry demokratičnosti, transparentnosti a efektivity. Kritici tvrdí, ţe schválení lisabonské smlouvy by vedlo k výraznému omezení suverenity jednotlivých členů EU v podobě přesunu kompetencí národních parlamentů na orgány EU Rozšiřování Evropské unie 1957 Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko 1973 Dánsko, Irsko, Spojené království, Společenství získala toho roku další pravomoci a zavedla novou sociální a regionální politiku, stejně tak jako novou politiku ţivotního prostředí Řecko 1986 Španělsko, Portugalsko Aby se sníţil rozdíl v hospodářské úrovni tehdejších dvanácti členských států, byly zavedeny strukturální programy, jako např. první Integrované programy pro Středomoří (IMP) 1990 Východní Německo 1995 Finsko, Rakousko, Švédsko, vstup ČR, Estensko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko vstoupily do EU 1. května Bulharsko a Rumunsko vstup Jedinou zemí, která opustila ES, bylo Grónsko v roce Podrobnější přehled je obsaţen v příloze č Kandidátské země Chorvatsko, Island, Makedonie, Černá Hora a Turecko jsou kandidátské země. Albánie, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Kosovo mají postavení potencionálních kandidátských zemí. 16

17 1.12. Příprava Hospodářské a měnové unie V 60. letech se zrodila myšlenka vytvořit jednotnou měnu. Dříve se však s ţádnou jednotnou měnou Evropského hospodářského společenství nepočítalo, protoţe všech 6 zemí EHS tehdy bylo součástí mezinárodního měnového systému (tzv. brettonwoodský systém). V rámci Brettonwoodského systému byly směnné kurzy pevné a zároveň upravitelné. V roce 1969 byl předloţen Evropskou komisí Barreho plán, tento plán zahrnoval nápad jednotné měny. V roce 1970 byla vydaná Wernerova zpráva, která byla výsledkem porady Rady ministrů. Wernerova zpráva měla za cíl vytvořit HMU v několika etapách. Tento proces byl však narušen zhroucením Brettonwoodského systému. Devět členů EHS se rozhodlo v roce 1979 obnovit proces měnové spolupráce a vytvořit Evropský měnový systém (EMS). Jeho hlavním instrumentem byl mechanismus směnných kurzů označovaný jako ERM ( Exchange Rate Mechanism). ERM zavedl mezi měnami zemí EHS pevné směnné kurzy, které bylo moţné upravovat. V rámci EMS vytvořily členské země zónu rostoucí měnové stability a postupně uvolňovat kontrolu kapitálu. Přijetí Jednotného evropského aktu v roce 1986 bylo dalším impulsem pro zavedení jednotné měny a HMU. Byla jmenována komise odborníků na měnovou politiku, kterou zahrnovali guvernéři centrálních bank ES. Delorsova zpráva doporučila zavést HMU ve třech etapách. Díky této zprávě došlo k jednání, které vyústilo podepsáním Smlouvy o Evropské unii dne 7. února 1992 v Maastrichtu. Touto smlouvou byla ustanovena Evropská unie (EU) Tři etapy vývoje Hospodářské a měnové unie První etapa začala 1. července V této etapě se odstranily veškeré vnitřní překáţky pro volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu mezi členskými státy EU. Druhá etapa byla zahájena dne 1. ledna 1994 zaloţením předchůdce Evropské centrální banky (ECB) coţ byl Evropský měnový institut (EMI). Připravovala se zde jednotná měna, prosazovaly se fiskální disciplíny a sbliţovali se hospodářské a měnové politiky členských států EU. V červnu 1998 byla zaloţena ECB. Třetí etapa nastala dne 1. ledna 1999, kdy se stanovily neodvolatelné směnné kurzy mezi členskými státy EU. A zavedlo se euro jako jednotná měna. Za provádění jednotné měnové politiky je od tohoto data odpovědná Rada guvernérů ECB 17

18 Zavedením euro bankovek a mincí 1. ledna 2002 byla dokončena první vlna přechodu na euro. Dne 1. ledna 2007 přijalo euro Slovinsko, 1. ledna 2008 Kypr a Malta, 1. ledna 2009 Slovensko, 1. ledna 2011 Estonsko a Litva Hospodářská a měnová unie v roce 2011 EU má v současnosti 27 členských států. Sedmnáct z nich jiţ zavedlo euro a účastní se plně třetí etapy HMU. Jedná se o tyto země: Belgie, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko a Finsko. Dánsku a Velké Británii bylo poskytnuto výjimečné právo rozhodnout se, zda se třetí etapy HMU zúčastní či nikoli. Roku 1992 Dánsko oznámilo, ţe zatím nevstoupí do třetí etapy a Velká Británie to oznámila v roce Ostatní členské státy EU dosud nesplnily podmínky pro zavedení eura. Tabulka č. 2 Harmonogram HMU Před Maastrichtem Mezi Maastrichtem a Jednotná měna jednotnou měnou 1970 Wernerův plán 1994 Evropský měnový institut (předchůdce ECB) 1999 Zahájení měnové unie 1979 Zahájení 1997 Pakt stability a růstu 2001 Připojení Řecká Evropského měnového systému 1989 Delorsův výbor 1998 Rozhodnutí o členství 2002 Zavedení euromincí a eurobankovek 1991 Podpis Maastrichtské smlouvy 1998 Stanovení konverzních parit 1993 Ratifikace 1998 Vytvoření ECB Maastrichtské smlouvy Zdroj: BALDWIN, Richard; WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Vyd. 2. Praha : Grada Publishing, a.s., c s. ISBN Kritéria konvergence Udrţitelná konvergence se stanovila kritérii, která jsou nastavena ve Smlouvě o fungování Evropské unie (Lisabonská smlouva). Tato kritéria musí kaţdý stát splnit, neţ bude moci vstoupit do třetí etapy Hospodářské a měnové unie (HMU). Kritéria: - na členský stát se nesmí vztahovat rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku, - po dobu jednoho roku před šetřením je požadována dlouhodobě udržitelná cenová stabilita a průměrná míra inflace, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu 18

19 míru inflace tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků, - dlouhodobá nominální úroková sazba nesmí překračovat o více než dva procentní body úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků, - po dobu nejméně dvou let před šetřením musí členský stát dodržovat fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům, - každý členský stát musí zajistit, aby jeho vnitrostátní právní předpisy, včetně statutu jeho národní centrální banky, byly slučitelné s články 130 a 131 Smlouvy a se Statutem Evropského systému centrálních bank (Statutem ESCB). Tento závazek týkající se členských států, na které se vztahuje výjimka, je označována jako právní konvergence. Kritéria konvergence mají zajistit, aby hospodářský vývoj v rámci HMU byl vyrovnaný a nenaváděl tak ke vzniku napětí mezi členskými státy EU. V červnu roku 1997 byl přijat Pakt o stabilitě a růstu, aby i po zahájení třetí etapy HMU, byla plněna kritéria týkající se schodku veřejných financí a veřejného zadlužení Hlavní rysy eurozóny Eurozóna vznikla v roce 1999 jako zóna s jednotnou měnou. Odpovědnost za měnovou politiku eurozóny nese Eurosystém v jehoţ čele stojí ECB. Odpovědnost za hospodářskou politiku dále nesou jednotlivé členské státy. Eurozóna spojila malé a otevřené ekonomiky členských zemí na mnohem větší a soběstačnější hospodářský prostor. Z hlediska počtu obyvatel je eurozóna jednou z největších a nejvyspělejších ekonomik na světě. Z hlediska podílu na celosvětovém hrubém domácím produktu (HDP) byla v roce 2008 eurozóna se svými 15,7% druhou největší ekonomikou na světě

20 1.15. Měnové dějiny Evropy Do konce 19. století byly pouze kovové peníze (zlaté a stříbrné). V oběhu bylo současně několik měn. V kaţdém panství byla jiná měna (jiný obsah drahého kovu v minci) Když byly veřejné finance napjaté, peníze byly znehodnoceny, tj. obsah kovu byl snížen přistřihováním obrušováním kousků kovů či přetavením a vyražením mincí tak, aby se snížil obsah drahého kovu ve slitině 8 Na počátku 19. století se měnový kurz mezi zlatem a stříbrem měnil v závislosti na jejich nálezech a těţbě. Postupem času se přecházelo z bimetalizmu 9 na zlatý standard. Jako první přijala zlatý standard Británie, ale bimetalizmus nadále na evropském kontinentě převládal. V roce 1865 zaloţily Belgie, Francie, Itálie a Švýcarsko Románsko - evropskou měnovou unii kvůli zachování bimetalizmu. V roce 1868 přistoupilo Řecko. V letech po francouzsko německé válce nově vzniklé německé císařství přešlo na zlatý standard a oslabilo francouzské finance. Románsko evropská měnová unie byla v roce 1878 zrušena a měnovým standardem se stalo zlato. Dánsko, Norsko a Švédsko zaloţili roku 1873 Skandinávskou měnovou unii, který byla součástí skandinávského hnutí k podpoře symbolu společné koruny. Tyto unie byla, ale odsouzena k zániku po 1. světové válce a oficiálně skončila v roce V roce 1914 byl opuštěn zlatý standard, protoţe převoz zlata se stal velice nebezpečný. Během 1. světové války byly ceny uměle udrţovány na stabilní úrovni pomocí přídělových systémů. Poté co byly ceny uvolněny, vystřelil nashromáţděný inflační tlak. Na počátku 20. let 20 století propukla hyperinflace. V Německu, Maďarsku a Řecku byla měsíční míra inflace ve výši 1000 % a více. Jakmile to bylo moţné, chtěli se pováleční tvůrci hospodářské politiky vrátit ke zlatému standardu. Nejpozoruhodnější případy byly ve Velké Británii, Francii a Německu. Velká Británie Největší hospodářsko politickou chybou bylo, ţe si Velká Británie chtěla udrţet vedoucí roli v mezinárodních měnových záleţitostech. Proto se rozhodla pro návrat libry šterlinků ke zlatému standardu na úrovni předválečné parity. Došlo tak k nadhodnocení libry šterlinků. Řešením bylo sniţování ceny deflací. Hospodářský růst, deficitní běţný účet a sníţení důvěryhodnosti libry šterlinků bylo výsledkem deflace. 8 BALDWIN, Richard; WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., c s. ISBN Bimetalizmus je peněţní soustava, kde současně existují dva kovy (zlato a stříbro). 20

21 V roce 1931 opustila centrální banka Velké Británie zlatý standard a libra ztratila 30 % své hodnoty vůči zlatu a dolaru. Francie Francie se chtěla také vrátit ke zlatému standardu stejně jako Velká Británie, ale ztratila na několik let kontrolu nad inflací. Po válce stále narůstal dluh Francie. V roce 1926 byla inflace zastavena a frank stabilizoval na úrovni jedné pětiny své předválečné parity. V roce 1928 se francouzský frank vrátil ke zlatému standardu, ale byl podhodnocen. Během několika let Francie vykazovala přebytek platební bilance a francouzská centrální banka shromáţdila velké rezervy. Jelikoţ byla Francie chráněna svou podhodnocenou měnou, vyvázla po Velké hospodářské krizi nezraněna. V dalších letech se zvýšil příliv kapitálu doprovázený zvýšením zásob zlata. V roce 1931 ztratila Francie konkurenceschopnost, jelikoţ devalvaci následovaly další měny, například Rakouska a skandinávských zemí, Finska, Irska a Portugalska. V roce 1933 USA opustila pod nátlakem zlatý standard, dolar byl znehodnocen o 40 %, Francie a další země zůstaly u zlatého standardu a vytvořily Zlatý blok, aby chránily své nyní nadhodnocené měny. Na Francii udeřila Velká hospodářská krize a frank byl devalvován o 42 %. Německo Německo nemělo nikdy v plánu vrátit se na předválečnou úroveň. Německá poválečná inflace byla vysoko, v roce 1922 se vymkla kontrole. Nastala jedna z nejprudších hyperinflací v historii. V roce 1924 byla zavedena jako součást antiinflačního programu nová měna (marka). V okamţiku, kdy byla Německá ekonomika zasaţena Velkou hospodářskou krizí, se začala zotavovat. Německo se začalo vzdalovat od volného obchodu tím, ţe zmrazilo svůj dluh a prosazovalo nadhodnocenou měnu. S prohlubováním hospodářské krize se dostali k moci nacisté. Ti se snaţili dostat ekonomiku z krize tím, ţe spojili vynakládání veřejných prostředků se mzdovým a cenovým růstem, to sníţilo konkurenceschopnost a prohloubilo obchodní deficit. Nacistický reţim ukončil směnitelnost marky za zlato a zahraniční měny a vytvořil systém řízeného obchodu. Znamená to, ţe se zvyšovala státní kontrola dovozu a vývozu. Německo se vyhnulo devizovému obchodu tím, ţe se zeměmi vypracovalo bilaterální barterové obchody. Nacisté všechny mezinárodní dohody začlenili pod vládní kontrolu. Jejich úmyslem bylo zabezpečit státní průmysl a vybudovat válečnou ekonomiku. 21

22 Období po válce V roce 1948 na základě Marshallova plánu byly poskytnuty zdroje na zaplacení dovozů z USA. Tyto zdroje byly nezbytné pro poválečnou obnovu. Byly poskytovány celé Evropě bez ohledu na vítěze a poraţené. Před koncem 2. světové války plánovalo USA a Velká Británie Brettonwoodskou konferenci. Brettonwoodský systém měl jedinou měnu a to dolar, který byl kryt zlatem (bylo dáno 35 dolarů za unci zlata). Měnové kurzy byly fixní, ale upravitelné. Mezinárodní měnový fond pouţíval metodu cukru a biče. V podobě půjček byl cukr a bič byl v podobě vymáhání disciplíny a flexibility. USA se stalo hlavním ekonomickým a politickým garantem systému tím, ţe USA poskytla systému ústřední měnu a zabezpečila MMF domov ve Washingtonu. Situace po Brettonwoodském systému Do konce 60. let 20. století začala v řadě zemí růst inflace. Inflace snížila hodnotu dolaru jako bezpečného standardu. Vnější zadlužení splácené v dolarech podnítilo nedůvěru v to, že americké zásoby zlata jsou dostatečně velké, aby dolar podpořili. 10 Brettonwoodský systém podlehl tlaku, kdyţ USA nemohla zabezpečit zlatou hodnotu dolaru. Princip fixních, ale upravitelných měnových kurzů byl ukončen v roce Kaţdá země měla volnost, aby si mohla zvolit svůj měnový kurz Finanční integrace eurozóny Před zavedením eura fungovaly finanční systémy na národním principu a kaţdý měl svou vlastní měnu. K propojení systémů vedly jednotný trh a zavedení eura. Finanční trhy a související finanční infrastruktury se spojily. TARGET vznikl v roce 1999 na propojení 11 vnitrostátních platebních systémů pro platby vysokých hodnot. V roce 2008 byl nahrazen technicky centralizovaným a efektivnějším systémem TARGET2. Tento zabezpečuje převod cenných papírů v rámci Evropy mezi prodávajícími a kupujícími. Jednou z výhod finanční integrace je, ţe domácnosti mohou vyuţívat širší nabídku finančních produktů, jakou jsou hypoteční úvěry. Finanční integrace tak zvyšuje potenciál hospodářského růstu. 10 BALDWIN, Richard; WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. 2. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., c s. ISBN , str

23 Plně integrovaný finanční systém usnadňuje bezproblémové provádění měnové politiky a vyváţený přenos jeho vlivu v celé eurozóně. Vytvářením větších, likvidnějších a konkurenčních trhů přispívá finanční integrace k finanční stabilitě. Úloha ECB ve finanční integraci. - Má poradní funkci v oblasti legislativního a regulativního rámce finančního systému a přímé přípravy pravidel. - Působí jako katalyzátor pro činnost soukromého sektoru. ECB společně s Evropskou komisí pomáhá bankám zavádět Jednotnou oblast pro platby v eurech (SEPA). - Posiluje vědomosti a zvyšuje informovanost např. zveřejňuje každoročně zprávu o finanční integraci v Evropě. - Podporuje finanční integraci tím, že poskytuje služby centrální banky, jako je TARGET2 a budoucí TARGET2 Securities. TARGET2 je první tržní infrastrukturou, která je zcela integrována a harmonizována na evropské úrovni. Přímými účastníky je zhruba 900 bank ve 22 evropských zemích. Přístup do systému má však daleko více bank. Díky tomu můžeme prostřednictvím systému posílat a přijímat platby zhruba bank po celém světě. 11 TARGET2 Securities by měla zahájit svou činnost v roce A umoţní převod cenných papírů a peněţ mezi kupujícími a prodávajícími. V budoucnu by měl systém posílit konkurenci a sníţit vysoké ceny těchto sluţeb. CCBM provozuje ECB a byl zaveden, aby umoţnil všem bankám v eurozóně nabízet od roku 1999 cenné papíry jako zajištění pro vnitrodenní úvěry v systému TARGET2 nebo v rámci operací měnové politiky Eurosystému, a to bez ohledu na to, kde byly tyto cenné papíry v eurozóně vydány. V současnosti se připravuje CCBM Historie Eura 15. a 16. července 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu byla společná měna pokřtěna na euro a stala se pokračovatelem ECU. ECU byl měnový koš a euro je plnohodnotná měna. Euro nahrazuje národní měnu kaţdého státu, který se stal nebo se stane členem měnové unie

24 Euro začalo platit v devizové podobě 1. ledna 1999 a nahradila dosavadní evropskou měnovou jednotku ECU v poměru 1:1. Ve valutové podobě bylo zavedeno 1. ledna Euro nahradilo dříve platné měny pouţívané ve státech eurozóny. Eurobankovky Bankovky jsou v oběhu od 1. ledna 2002 a mají sedm nominálních hodnot. Zobrazují architektonické slohy sedmi epoch evropské kultury : antiku, románský sloh, gotiku, baroko a rokoko, věk skla a oceli a moderní architekturu 20. století. Na bankovkách se objevují tři hlavní architektonické prvky: okna, portály a mosty. Žádný z návrhů nezobrazuje skutečné budovy nebo památky. Nejsou zde vyobrazeny ani motivy jednotlivých zemí. Okna a portály vyobrazené na lícní straně bankovek symbolizují ducha evropské otevřenosti a spolupráce. Na rubu bankovek najdeme obrázek mostu, který je typický pro jednotlivé epochy kulturního vývoje Evropy. Tyto motivy jsou metaforou komunikace mezi evropskými národy a mezi Evropou a zbytkem světa. 12 Obrázek č. 2 Eurobankovky Zdroj: Ochranné prvky Eurobankovky se tisknou za pouţití moderních technologií. Mají osm ochranných prvků: pevný papír, vodoznak, hlubotisk, ochranný prouţek, soutiskovou značku, folii s hologramem, iridiscentní pruh a opticky proměnlivou barvu. Díky ochranným prvkům lze bankovky snadno odlišit, bez zvláštního vybavení, od padělků. Je třeba provést jejich kontrolu hmatem, nastavením proti světlu a nakloněním. Euromince Jedno euro se člení na 100 centů (eurocentů). Euromince jsou vydávány v osmi hodnotách: 2 eura a 1 euro, 50, 20, 10, 5, 2, 1, cent. Každá mince má evropskou stranu a národní stranu. Na evropské straně mincí je vyobrazena buď EU před rozšířením

25 v květnu 2004, nebo geografické znázornění Evropy. Národní strana se v každé zemi liší. Všechny euromince platí v každé zemi eurozóny. Všech osm druhů euromincí se odlišuje materiálem, velikostí, váhou, barvou a sílou. Hrany mincí se liší podle nominálních hodnot. Každá je snadno rozpoznatelná i pro lidi se zrakovým postižením. Mince se razí v mincovnách po celé EU dle jednotlivých technických specifikací. Eurobankovky a mince používají také tři nezávislé státy: Monako, San Marino a Vatikán. 13 Obrázek č. 3 Euromince Zdroj: Výměna původních bankovek a mincí Zaváděním eura do oběhu začíná obdobím tzv. duální cirkulace, doba kdy lze platit za nákupy bankovkami a mincemi národní měny i euroměnou. Po skončení duální cirkulace je moţné měnit národní měnu za euro pouze v bankách. Od určitého okamţiku zajišťuje výměnu národní měny za eura pouze centrální banka

26 Tabulka č. 3 Lhůty centrálních bank eurozóny pro výměnu národních bankovek a mincí Země Výměna bankovek Výměna mincí Belgie bez omezení do 31. prosince 2004 Estonsko bez omezení bez omezení Finsko do 29. února 2012 do 29. února 2012 Francie do 17. února 2012 do 17. února 2005 Irsko bez omezení bez omezení Itálie do 29. února 2012 do 29. února 2012 Kypr do 31. prosince 2017 do 31. prosince 2009 Lucembursko bez omezení do 31. prosince 2004 Malta do 31. ledna 2018 do 1. února 2010 Německo bez omezení bez omezení Nizozemsko do 1. ledna 2032 do 1. ledna 2007 Portugalsko do 28. února 2022 do 31. prosince 2002 Rakousko bez omezení bez omezení Řecko do 1. března 2012 do 1. března 2004 Slovensko bez omezení do 31. prosince 2013 Slovinsko bez omezení do 31. prosince 2016 Španělsko bez omezení bez omezení Zdroj: Euro a Česká republika Česká republika se zavázala k přijetí jednotné evropské měny 1. května 2004, kdy se stala členem Evropské unie. Členství v eurozóně je podmíněno splněním ekonomických a právních podmínek známých jako maastrichtská kritéria. 14 Zavedení eura má své výhody jako např. jednodušší cestování nebo vyšší makroekonomická stabilita. A také své nevýhody v podobě ztráty samostatné měnové politiky. Aby byl přechod české ekonomiky na euro snadnější, byl vypracován Národní plán zavedení eura v České republice, který řeší technické, organizační a právní náleţitosti tohoto přechodu. Bylo stanoveno, ţe se musí respektovat důleţité principy : právní jistota, ochrana spotřebitelů a minimalizace nákladů spojených se zavedením eura. Scénáře přijetí eura Velmi důleţité při přípravách na zavedení eura je volba scénáře přechodu na jednotnou měnu. Jsou tři varianty: - Scénáře s vyuţitím přechodného období (madridský scénář) - Jednorázový přechod na euro (velký třesk či Big Bang)

27 - Jednorázový přechod na euro s vyuţitím tzv. doběhu (Phasing Out) Scénář s využitím přechodného období (madridský scénář) V tomto scénáři je euro nejdříve zavedeno pouze v bezhotovostní podobě a po uplynutí přechodného období je uvedeno do oběhu formou bankovek a mincí. Zakládající členové eurozóny zvolili tuto variantu. Na začátku roku 1999 bylo euro zavedeno do bezhotovostního platebního styku a od roku 2002 bylo v podobě hotovostních peněz. Jedna z výhod v tomto přístupu je, ţe poskytuje dostatek času na technické přípravy, jakými jsou např. raţba mincí s národní stranou, předzásobení bank a podniků, či příprava právního prostředí. Je ale také velmi nákladný, jelikoţ vyţaduje od ekonomických subjektů udrţovat paralelně dva měnové okruhy při vedení účtů, správě systémů platebního styku. Obrázek č. 4 Madridský scénář zavedení eura Zdroj: Jednorázový přechod na euro (Big Bang = Teorie velkého třesku) V této variantě se ve stejný den začíná euro pouţívat jak v hotovostním tak i v bezhotovostním platebním styku. Tento scénář je náročnější, jelikoţ všechny subjekty soukromého i veřejného sektoru musejí být schopny přejít z národní měny na euro prakticky v jednom okamţiku. Noví členové eurozóny většinou volí tuto metodu. Například touto metodou jako první zavedlo euro Slovinsko. Výhodou je, ţe tento scénář je levnější a jednodušší. Do budoucnosti se pro tento scénář rozhodla i Česká republika. 27

28 Obrázek č. 5 Scénář Big Bang (velký třesk) zavedení eura Zdroj: Jednorázový přechod na euro s využitím tzv. fáze postupného zrušení (Phasing Out) Tento scénář je podobný jako scénář teorie velkého třesku. Euro se ve stejném okamţiku začne pouţívat v hotovostním i bezhotovostním platebním styku. Pouze ve vybraných oblastech jako např. placení daní, fakturace malých podniků lze však po určitou dobu (maximálně rok) pouţívat původní národní měnu. Obrázek č. 6 Scénář Phasing Out zavedení eura Zdroj: 28

29 1.18. Práva a povinnosti Euroobčanů Občanství EU nenahrazuje občanství členského státu, ale pouze jej doplňuje. Práva: - Občané EU mají právo cestovat, svobodně pracovat a ţít v kterémkoli členském státě. - Kaţdý občan unie má právo na sociální zabezpečení nejen ve vlastním státě ale i v jiném členském státě. - Jako občan EU můţe bydlet v jiném členském státě neţ ve svém vlastním a volit tam v místních, resp. obecních volbách do Evropského parlamentu. - Všichni občané EU mají právo na konzulární či diplomatickou ochranu, navštíví-li zemi, která není členem EU Funkce Evropské unie Regionální politika Z rozpočtu EU se převádí určité částky znevýhodněným regionům a kategoriím obyvatel. Příspěvky jsou vypláceny prostřednictvím různých fondů jako např. Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Evropský sociální fond (ESF), Finanční nástroje pro orientaci rybolovu (FNOR) a Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EZOZF). Dále je tu fond soudrţnosti, který financuje dopravní infrastrukturu a projekty související se ţivotním prostředím u zemí EU, které mají HDP na obyvatele niţší neţ 90% průměru EU. Rozšíření strukturálních politik na nové členské státy Na vyrovnání hospodářských a sociálních rozdílů některých regionů nově přistupujících zemí se pouţívají tři programy. Na poskytování pomoci zemím ve střední a východní Evropě je program Phare. Druhým programem je ISPA, je zaměřen na financování projektů v oblasti dopravy a ţivotního prostředí. Program Sapard financuje zemědělství a rozvoj venkova. Po přistoupení nových členských států místo těchto programů předvstupní pomoci nastupují strukturální fondy a Fondy soudrţnosti. Sociální rozměr Sociální politika Evropské unie má za hlavní cíl napravit nejvýraznější nerovnosti v evropské společnosti. V roce 1961 byl zaloţen Evropský sociální fond (ESF) pro financování nových pracovních míst a profesionální a geografické mobility pracovníků. Právní předpisy zajišťují kaţdému občanovi EU základní práva. Například : volný pohyb 29

30 osob, spravedlivou odměnu, lepší pracovní podmínky, sociální ochranu, právo sdruţování a kolektivní vyjednávání, právo na odbornou přípravu, rovné zacházení pro ţeny a můţe, ochrana dětí, starších osob, zdravotně postiţených atd. Politika zaměstnanosti Úkolem politiky zaměstnanosti je vytvářet pracovní příleţitosti se zaměřením na lepší poskytování odborné přípravy, na podporu vzniku nových podniků a zlepšení vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Financování společných politik Byla vytvořena Agenda 2000, je to dohoda o výši a podobě finančních prostředků Evropské unie na období Omezení výdajů EU a ujištění evropských daňových poplatníků o řádném a účinném vyuţívání finančních prostředků patří mezi hlavní cíle Agendy. Reforma společné zemědělské politiky K hlavním cílům společné zemědělské politiky patří zajištění spravedlivé ţivotní úrovně zemědělcům, stabilizace trhu, produkty pro spotřebitele za rozumnou cenu nebo modernizace zemědělských struktur. Většina cílů byla dosaţena. Došlo k modernizaci zemědělských metod, lepší konkurenceschopnosti, rychlejšímu růstu produkce před spotřebou. Dotace na zemědělskou produkci spotřebovaly velkou část celkového rozpočtu EU. Proto Evropská rada přistoupila k reformě společné zemědělské politiky. Reforma změnila hlavní cíle společné zemědělské politiky. Neměla by tolik poškozovat ţivotní prostředí a měla by produkovat vysoce kvalitní produkty v mnoţství odpovídající poptávce. V současné době patří Evropská unie k hlavním světovým vývozcům a dovozcům zemědělských a potravinářských produktů. Evropská komise byla pověřena řízením Společné zemědělské politiky. Trvale udržitelný rozvoj Nejvíce je podporována ochrana ţivotního prostředí. Evropská unie přijala celosvětové normy znečištění ovzduší, chrání ozónovou vrstvu prostřednictvím emisí chlorfluoruhlovodíků (freonů), zlepšila čištění odpadních vod, sleduje uţití chemických látek nebo sniţuje hladinu hlučnosti vozidel. V srpnu 2002 v Johannesburgu na Světovém summitu o trvale udrţitelném rozvoji, stanovila Evropská rada pro EU, ţe její politika musí zahrnovat řízení vyuţití přírodních zdrojů, mezinárodní systém pro správu ţivotního prostředí a opatření na zlepšení technologické kapacity EU. 30

31 Technologická inovace V roce 2002 Evropská unie přijala rámcový program pro výzkum a technologický vývoj na období K hlavním cílům programu patří podpora výzkumu a technologického vývoje v členských státech EU a zvýšení příspěvků členů na tuto oblast na 3% z HDP. Jedná se o výzkumy zaměřené na biologické vědy (genetika a biotechnologie), léčbu závaţných chorob, nanotechnologie, letectví a výzkum vesmíru, udrţitelné energetické systémy, globální změny ţivotního prostředí a ekosystém. 31

32 2. Orgány a instituce Evropské unie Velká pětka - Evropský parlament - Evropská komise - Rada Evropské unie (známá jako Rada ministrů) - Soudní dvůr Evropské unie - Evropská rada Další orgány - Evropský účetní dvůr - Evropský veřejný ochránce práv - Evropský inspektor ochrany údajů Finanční orgány - Evropská investiční banka - Evropský investiční fond Poradní orgány - Evropský hospodářský a sociální výbor - Výbor regionů Interinstitucionální orgány - Úřad pro úřední publikace Evropských společenství - Evropský úřad pro výběr pracovníků - Evropská správní škola - Evropská služba pro vnější činnost - Eurostat Agentury EU - Společná zahraniční a bezpečnostní politika - Spolupráce policejních a soudních orgánů v trestních věcech - Výkonné agentury - Agentury a orgány EURATOM - Evropský inovační a technologický institut (EIT) 32

33 2.1. Velká pětka Evropský parlament Evropský parlament zastupuje lidi členských států Evropské unie. Všechny jeho činnosti řídí předseda. Členové Evropského parlamentu jsou voleni přímým všeobecným hlasováním. V současnosti je 730 europoslanců. Členové Parlamentu jsou voleni na 5 let. Parlament se snaţí společně s Radou ministrů, která zastupuje všechny vlády, vydávat právní předpisy v oblastech: - ochrany ţivotního prostředí a spotřebitele, - zlepšení pracovních podmínek, ochrany práv dítěte - podpora konkrétní rovnosti pohlaví - zlepšení přístupu k poznatkům o nových technologiích Parlament dává návrhy pro politiku směřující k upevňování EU, hraje roli v procesu demokratické kontroly, vypracování, úprav a přijímání evropských zákonů. Dodrţuje kontakty se všemi demokraticky zvolenými parlamenty a hájí lidská práva. Členové Evropského parlamentu zasedají v rámci celoevropských politických stran. Hlavní úkoly Parlamentu Parlament má tři hlavní úkoly: - Legislativní pravomoc - Jde o přijímání a schvalování legislativy Evropské unie a o konzultace různých návrhů. - Demokratický dohled - Vykonává demokratický dohled nad ostatními institucemi Evropské unie. - Rozpočtová pravomoc - Roční rozpočet Evropské unie schvaluje společně s Radou. Sídlo Parlamentu Evropský parlament má sídla ve Francii, Belgii a Lucembursku. Kaţdý měsíc se koná plenární zasedání ve Štrasburku (Francie), jehoţ se musí účastnit všichni členové parlamentu. V Bruselu (Belgie) se konají schůze Parlamentních výborů. Administrativní sloţka má sídlo v Lucembursku. V příloze č. 2 je poukázáno na zastoupení jednotlivých států v Evropském parlamentu. 33