8. Revitalizace jako součást protipovodňových opatření

Transkript

1 8. Revitalizace jako součást protipovodňových opatření 8.1 Revitalizační přístupy v protipovodňové ochraně obecně Revitalizační opatření se mohou v souvislosti s ochranou před povodněmi uplatňovat ve třech různých pozicích. Mohou přímo přinášet ochranné účinky tím, že zpomalují postup povodňových vln koryty, podporují tlumivé rozlivy povodní v nivách, zadržují části povodňových průtoků v hloubených nebo hrázovaných objektech částečně přírodního charakteru nebo koryty přírodě blízkého charakteru odvádějí povodňové průtoky mimo ohrožené oblasti. Druhý okruh představují opatření, která pouze změkčují, zpřírodňují nezbytné technické protipovodňové objekty úpravy a objekty, jako jsou například kapacitní koryta v intravilánech. Třetí okruh tvoří kompenzační revitalizační opatření. Vznikají jako náhrada za újmy na přírodním prostředí nebo na prostorech přirozených rozlivů, ke kterým dochází při budování nezbytných technických protipovodňových opatření. Například v německém vodním hospodářství jsou obvyklé kompenzace za nivní plochy, včetně intravilánových, v nichž bylo znemožněno přirozené rozlévání velkých vod výstavbou ochranných hrází nebo stěn. Obecně připadají v úvahu zejména následující opatření, posilující přirozený ráz koryt vodních toků a niv a současně přispívající k protipovodňové ochraně: Podpora přirozeného tlumivého rozlivu povodní v nivě a zpomalování jejich postupu. Základním opatřením je nahrazení nepřirozeně kapacitního technicky upraveného koryta korytem bližším přírodě, které má významně větší drsnost a menší průtočnou kapacitu. Revitalizační úpravy kapacitních koryt v intravilánech a jiných ochraňovaných územích. Cílem je zajistit kapacitnímu korytu alespoň základní ekologickou hodnotu. Vytváření přírodě blízkých ochranných koryt pro odvádění nebo obvádění povodňových průtoků. Obnova povodňově průtočných potočních a říčních pásem. Diferenciace niv na přírodě blízké povodňové koridory a na plochy více chráněné před zaplavováním. Změny hrázových systémů, zejména odsazování ochranných hrází dál od vodního toku. Podpora povodňové retence v nivách hloubením objemných sníženin (včetně obnovy nebo napodobování přirozených retenčních prvků - starých ramen a tůní). Zadržování části povodňových vod ve vícefunkčních, polosuchých poldrech. Podpora a usměrňování plošného rozlivu a zpomalování povodní nízkými zemními valy. Odstraňování povodňových překážek, které jsou zpravidla též migračními překážkami (jezy, stupně). Revitalizační opatření kompenzující nepříznivé dopady technických protipovodňových opatření na přirozené rozlivné plochy a na přírodu vytváření náhradních retenčních prostor přírodního charakteru a náhradních biotopů. Tyto přístupy se mohou vhodně kombinovat a doplňovat. Obr. 8.1: Nivy, umožňující tlumivé rozlivy velkých vod, jsou základem přirozené ochrany před povodněmi. Niva Tiché Orlice u Borohrádku.

2 Obr. 8.2: Dvě hlavní revitalizační úlohy v protipovodňové ochraně ve volné krajině podpora tlumivých rozlivů povodní v nivách, v zastavěných územích ekologizace kapacitních koryt. Jak již bylo popsáno v kapitole č. 2, v pokročilejších zemích Evropské unie je těsné provázání revitalizací a protipovodňové ochrany samozřejmostí a je zakotveno v právních úpravách a příslušných oborových dokumentech. Zejména ochrana a podpora přirozených tlumivých rozlivů povodní v nivách, které je dosahováno vodohospodářskými revitalizacemi, je základem moderně pojaté, komplexní ochrany před povodněmi.

3 Obr. 8.3: Různé způsoby uplatnění přístupů revitalizací a přírodě blízkého vodního stavitelství v ochraně před povodněmi.

4 Protipovodňovou ochranu v povodích tvoří tři složky: Předběžná ochrana - zpomalování průběhu povodní v korytech vodních toků a podpora přirozených tlumivých rozlivů povodní. Technická protipovodňová opatření (ochranné hráze a stěny, kapacitní koryta, poldry). Organizační opatření, spočívající mimo jiné ve vymezování záplavových území a jejich ochraně před zástavbou a jiným nevhodným užíváním. V našich podmínkách se vodní hospodářství teprve propracovává od jednostranně hydrotechnického pojímání protipovodňové ochrany (kapacitní koryta, ochranné hráze, nádrže, suché poldry) k pochopení velmi výhodného propojení revitalizačních a protipovodňových opatření. ezbytná je diferenciace protipovodňové ochrany podle významu a hodnoty ohroženého území (Langhammer, 2005). Toto pojetí vychází ze dvou důležitých principů: I. Diferencované přístupy k nivám a korytům vodních toků z hlediska provádění povodní: V obcích a vůbec v územích, která vyžadují ochranu před zaplavením, je na prvním místě ochrana lidí a majetku. Proto tam jsou potřebná dostatečně kapacitní koryta vodních toků. V úsecích mimo zastavěná území spíše podporujme malou kapacitu a velkou drsnost koryt, a tedy tlumivé rozlévání povodní v nivách. II. Vícefunkčnost prostředí koryt a niv. ení účelné, aby určité části krajiny sloužily buď jenom tlumení povodní, nebo byly jenom přírodními územími, pokud lze tyto dvě funkce výhodně spojit.

5 Obr. 8.4: Rozdělení nivy vodního toku podle zájmů protipovodňové ochrany obce. Revitalizace a revitalizační přístupy se mohou v ochraně před povodněmi uplatnit zejména v těchto situacích: 8.2 Podpora přirozeného tlumivého rozlivu povodní v nivě a zpomalování jejich postupu Jedná se o nejobvyklejší revitalizační úlohu ve volné krajině, mimo zastavěná území nadměrně kapacitní technicky upravené koryto nahradit korytem přírodě bližšího rázu, které je všestranně členitější, mělčí a méně kapacitní. Technické úpravy koryt byly v minulosti ve volné krajině prováděny běžně na kapacitu Q2 až Q5, často i na kapacitu větší. Zvláštností nejsou koryta větších potoků a řek upravená na úroveň Q10 až Q20. Cílem těchto úprav byla především místní ochrana zemědělských ploch před zatápěním menšími povodněmi s větší četností výskytu. Současná doba přináší jiné požadavky. Zájem o lokální ochranu zemědělských ploch před zatápěním malými povodněmi ustupuje do pozadí. Naopak výrazně sílí požadavky na zajištění vyšší úrovně protipovodňové ochrany zastavěných částí niv. Současně roste zájem o zlepšení ekologického stavu vodních toků. K tomu jsou potřebná komplexní řešení v rámci povodí, včetně optimálního využití tlumivých rozlivů povodní v těch částech niv, kde je to přijatelné. Tedy především v územích niv mimo zástavbu, včetně ploch dosud zemědělsky využívaných. Obr. 8.5: Vlevo: Meliorované povodí nad obcí jako zdroj rychlých povodní. Vpravo: Představa revitalizačních opatření, která mají tlumit vstup povodní na území obce.

6 Základní úlohou z hlediska protipovodňové ochrany se tu stává nahrazení nepřirozeně kapacitních a hydraulicky hladkých upravených koryt koryty podstatně drsnějšími a méně kapacitními. Tomuto požadavku odpovídají přírodě blízká koryta. Kapacita přírodních koryt, která jim jsou vzorem, se u většiny našich toků pohybuje orientačně v rozmezí Q 30d až Q1. Cestou řešení tedy jsou podélné revitalizace vodních toků. Pak lze velmi příhodně spojit protipovodňová opatření se zlepšováním ekologického stavu toků a niv. Základním hydrotechnickým efektem je omezení koncentrace a zpomalení povodňových proudů. Dochází k aktivaci povodňových rozlivů v nivě. (Nežádoucí povodňová koncentrace by se v kapacitním korytě projevovala i po přelití například koryto s dimenzí Q5 působí i za podstatně větších povodní jako kanál soustředěného proudění, v nmž povodňová vlna významnou měrou získává na rychlosti a může v níže ležících částech povodí působit větší škody.) Tento efekt může být dost důležitý především v menších povodích, kde jsou sídla ohrožována bleskovými povodněmi, způsobujícími škody hlavně svými dynamickými účinky bořením a unášením objektů, vymíláním a naopak nanášením plaveného materiálu. Reálný efekt snížení kulminační úrovně extrémní povodně revitalizací byl již v předcházející kapitole doložen na případu potoka Borová u Českého Krumlova.

7 Obr. 8.6: Dolní úsek revitalizace u Borové v roce V letech 2001 a 2002 byla prověřena povodněmi blížícími se Q100 a prokázala schopnost zmírňovat úroveň jejich kulminace. Obr. 8.7: Revitalizace říčky Pfatter v Bavorsku byla v letech 2001 až 2002 provedena v zájmu protipovodňové ochrany stejnojmenné obce. Jedná se o velmi vyspělou revitalizační konstrukci široké, výrazně zvlněné koryto, pro něž byl snětím ornice vymezen rozlivný pás šířky přes 50 metrů.

8 Obr. 8.8: Situační schéma revitalizace říčky Pfatter v Bavorsku (upraveno podle internetové prezentace obce). V trase technicky upraveného koryta bylo ponecháno jenom několik tůní. V širokém meandračním pásu bylo vytvořeno nové, přírodě blízké koryto, které je mělké a výrazně zvlněné. Obr. 8.9: Historický vývoj říčky Pfatter nad stejnojmennou obcí. Nahoře přírodní stav v polovině 19. století. Říčka zamokřovala široký pás pozemků. Uprostřed stav po technických úpravách koryta. Zásahy sice umožnily obdělávat plochy až na břeh říčky, ale po čase zjistili obyvatelé níže položené obce, že touto strouhou k nim přicházejí rychlejší a silnější povodně. Proto dochází počátkem 21. století k revitalizaci, která je v danou chvíli přijatelným kompromisem mezi zájmy zemědělství a ochrany obce dole. V území širokém 50 až 80 metrů byl snížen terén. Tak vznikl povodňový rozlivný pás, v jehož středu mohla být vymodelována mělká a velmi členitá kyneta pro běžné průtoky. Zahloubení pásu vytváří výškový rozdíl, který chrání okolní pole před zamokřením.

9 Významným doplňkovým opatřením, podporujícím protipovodňové působení rozlivů v nivách, je obnova lužních dřevinných porostů. Dřeviny rostoucí v nivě působí při povodních jako překážky a zpomalují povodňové proudění. Vzhledem k menší rychlosti proudění pak musí hladina v zarostlé nivě vystoupat o něco výše, než při stejném průtoku v nivě holé. Tak se také o něco zvětšuje objemová retenční schopnost nivy. Nivní porosty také za povodní zachycující plavené předměty. Odklízení bariér z různých naplavených předmětů, mezi nimiž převažují různé odpady, je nepříjemná záležitost a zachycování čehokoliv na vegetaci proto bývá obecně vnímáno jako nežádoucí. Nutno však uvážit, že plaveniny se nakonec musejí někde zachytit a jinde než v lužních porostech mohou způsobit podstatně horší problémy. Lužní porosty tedy za povodní působí jako plaveninové filtry. Tím mohou do jisté míry zmenšovat riziko, že plaveniny zachytí někde jinde a způsobí tam podstatně větší problémy například ucpou mostní propust nebo nějaké jiné úzké místo. 8.3 Revitalizační řešení koryt v zastavěných územích a v jejich blízkosti a revitalizační zkapacitňování upravených koryt V zástavbě obcí a měst je prioritou ochrana před nepříznivými účinky povodní, což znamená kapacitní a stabilní koryta. U nás je dosud obvyklé používat při řešení této úlohy poměrně omezený rejstřík hydrotechnických přístupů co nejjednodušší geometrizovaná koryta lichoběžníkového nebo obdélníkového průřezu s hladkými, nečleněnými povrchy. Intravilánová koryta potoků a řek pak mají výrazně kanalizační charakter a jsou poměrně vzdálená představě živoucích os, vytvářejících kvalitní pobytové prostředí obcí a měst. Ve většině situací však je možné řešit intravilánová koryta lépe a poskytnout jim alespoň základní míru členitosti, nezbytnou pro uchování základních ekologických funkcí a příznivého vzhledu. Některé možnosti řešení budou dále uvedeny také v kapitole o intravilánových revitalizacích.

10 Obr. 8.10: Možnosti částečné revitalizace kapacitního, technicky upraveného koryta rozčleněním kynety pro běžné průtoky. Z možností, znázorněných v dolní části obrázku, jedna preferuje rozvoj vodních a pobřežních biotopů, druhá zvětšení průtočnosti koryta. Obr. 8.11: Schéma revitalizační a zprůtočňující úpravy vodního toku v blízkosti zástavby. Nahoře: Výchozí stav technická úprava koryta ekologicky degraduje vodní tok, ale zástavbě neposkytuje dostatečnou ochranu. Dole: Stav po revitalizační a zprůtočňující úpravě. Průtočnost nivního území byla posílena nákladným odtěžením terénu. A technická ochrana zástavby stěnou; B revitalizačně rozvolněné koryto vodního toku, C využitá část původní vegetace; D paralelní koryto, vyhloubené v prostoru odtěženého terénu nivy; E v nivě vyhloubené mokřadní a tůňové biotopy; F cesta pro pěší a pro cyklisty; G výsadba zeleně, stabilizující okraj nivního území.

11 Obr. 8.12: Řešení koryta Saské Saaly ve Schwarzenbachu, SRN, Bavorsko. Oboustranná zástavba je chráněna zdmi a hrázemi. Vlastnímu řečišti dodávají postupné revitalizační úpravy jistou míru členitosti. (Dokončováno v roce 2005.) Obr. 8.13: Detail nového revitalizačního řešení paralelního koryta Saaly ve Schwarzenbachu (stav roku 2005). Vpravo je vidět přechod ochranného valu, pro který byl dostatek prostoru na okraji obce, do zděné stěny, která řeší stísněnější prostor středu obce.

12 Obr. 8.14: Protipovodňová a parková úprava potoka v Bad Staffelstein v Bavorsku, vybudovaná v roce Povodňové koryto, vymezené zdmi, chránícími okolní zástavbu, je dostatečně kapacitní, a přitom není jednoúčelovým hydrotechnickým objektem. Udržovaná zeleň a vycházková pěšina činí z tohoto koryta hodnotnou součást obecní parkové úpravy. Kyneta pro běžné průtoky je přirozeně členitá, a tak zůstává příznivým prostředím pro ryby a další vodní živočichy. Samotné ochranné zdi, zřetelně inspirované pevnostním stavitelstvím, jsou osobitým architektonickým prvkem jejich zaoblení je příznivé pohledově i hydraulicky. Tato úprava byla nákladná, obec to však pokládá vzhledem k hodnotě svého intravilánového prostoru za přiměřené. Obr. 8.15: Potok Aiterach v bavorském Aiterhofenu. V širokém povodňovém korytě potoka v obci leží kyneta pro běžné průtoky. V dřívějších dobách byla technicky upravena, v letech 1998 až 2002 postupně revitalizována do členitého tvaru, blízkého přírodě. Celé koryto, oboustranně lemované zelení, nyní patří k vyhledávaným součástem obecní parkové zeleně.

13

14 Obr. 8.16: Dva možné přístupy k návrhu zprůtočnění Litavky v Králově Dvoře. Konzervativní přístup (nahoře A) počítá s tím, že dosavadní charakter velmi tvrdě technicky upraveného koryta zůstane zachován, rozšířením vznikne vyvýšená berma. Ekologicky a pohledově zcela degradované koryto by se jenom rozšířilo o jalovou plochu bermy. Revitalizační přístup (dole B) se snaží využít rozšíření koryta k vytvoření co nejširšího plochého dna, v němž bude ležet vlnitá kyneta pro běžné průtoky a soustava sníženin, zamokřených nebo zaplněných vodou. Břehy může ve větším sklonu udržovat třeba odstupňovaná gabionová konstrukce, spočívající na patě z hrubé rovnaniny. O něco větší drsnost dna je z hlediska průtočnosti kompenzována větším průtočným profilem. Obr. 8.17: Zatím zřejmě největší revitalizační akce v Evropě: řeka Isara v Mnichově. Během let 2000 až 2005 bylo uskutečněno zatím pět etap revitalizace na více než 7 kilometrech řeky uprostřed bavorské metropole. Koryto řeky bylo rozvolněno do přírodě blízkých tvarů. Dostatečnou povodňovou průtočnou kapacitu zajišťuje šířka koryta a příbřežních pásů. Již přirozeně se vyvíjející štěrkové lavice dávají řece velký rekreační potenciál. Stav v roce 2005.

15 Obr. 8.18: Podstatné rozšíření koryta může být řešením v těch případech, kdy je potřeba zpomalit povodňové proudění, ale nelze toho dosahovat rozléváním do okolní, zpravidla zastavěné nivy. Běžné průtoky se mohou volně rozlévat alespoň po širokém, plochém dně nového koryta, které je ponecháno přirozenému vývoji. 8.4 Ochranná povodňová koryta Objekty tohoto druhu se uplatní v protipovodňové ochraně měst a obcí, ležících v plochých nivách, vystavených zaplavování. Neškodně provádějí velké vody zastavěným územím nebo kolem něj vytvářejí obchvaty. V některých případech mohou odvádět povodňové průtoky do soustav poldrů nebo je vyvádět do volně zaplavitelných niv. Členité provedení, které korytu dává určitou ekologickou a pohledovou hodnotu, je řadí k objektům revitalizačního charakteru. Povodňovým ochranným korytem prakticky vždy prochází nějaký běžný průtok. Může to být průtok, oddělený z hlavního toku, do koryta může ústit postranní přítok nebo

16 přinejmenším toto koryta sbírá vody z jakéhosi vlastního povodí. Těžištěm revitalizační úpravy koryta bývá vložená kyneta pro běžné průtoky. V Německu patří ochranné koryto (Flutmulde) k tradičním vodohospodářským řešením. Starší objekty tohoto druhu, které byly v minulosti stavěny podle dobových zásad technických úprav vodních toků, jsou dnes revitalizovány. Kynety pro běžné průtoky dostávají přírodě blízké tvary a na plochách povodňových berem jsou zakládány třeba travnatá hřiště nebo různé parkové úpravy. To je příklad velkého ochranného koryta v bavorském Landshutu. Původně jím bylo vedeno geometricky pravidelné koryto pro běžné průtoky, bermy trpěly ruderalizací. Před několika lety proběhla velkorysá revitalizace, při níž bylo vybudováno vložené koryto, přirozeně vlnité, s břehy členěnými a stabilizovanými nesouvislými kamennými pohozy. V bermách jsou dnes rozsáhlé rekreační palouky a hřiště. Uvnitř celého ochranného koryta, zejména v březích vloženého koryta, rostou stromy, o porosty se však přiměřeně pečuje. Nová ochranná koryta jsou již budována tak, aby byla co nejbližší přírodě. Jde zejména o tvarování vložených malých koryt pro běžné průtoky. Bermy mohou mít ve volné krajině přírodní charakter, nejspíše mokřadní. Pokud se koryto nalézá ve městě, v bermách se zpravidla kombinují parkové plochy s hřišti a sportovišti. Obr. 8.19: Povodňové obtokové koryto.

17 Obr. 8.20: Ochranné povodňové koryto poblíž bavorského Erdingu má neškodně odvádět povodně do velkoplošného poldru. Je vytvořeno tak, že nepoučená osoba je bude pokládat za koryto přírodního potoka. 8.5 Příčná diferenciace niv na povodňově průtočné přírodní pásy a na území chráněná před zaplavováním. Odsazování ochranných hrází. Regulace vodních toků, prováděné v minulosti, sledovaly dva cíle vytvořit co nejkapacitnější koryto, schopné provádět velké vody, a současně v zájmu získání orné nebo zastavitelné půdy co nejvíce omezit plošný rozsah vodního toku a jeho doprovodného pásu. Tyto požadavky jsou vpodstatě protichůdné a vyhovět se jim dalo jediným způsobem soustředěním povodňových průtoků do radikálně technicky upraveného koryta, podle potřeby opatřeného co nejblíže přisazenými hrázemi. To byl kupříkladu princip regulace Labe nebo dolní Vltavy. Dnes ovšem shledáváme, že tato koncepce má významné nedostatky: Technické úpravy vodních toků, tak jak byly provedeny, mají limitovanou kapacitu, což znamená, že nezajišťují plnou ochranu stávajících sídel, ležících v nivě, před velkými povodněmi. (Vycházejme z toho, že tato sídla, byť v některých případech vodohospodářsky vysloveně nevhodně situovaná, chce naše společnost chránit.) Koncentrace povodňového proudění a omezení nivních rozlivů v souvislých tratích vodních toků omezuje využívání přirozeného potenciálu tlumení povodní. Zrychlování soustředěného postupu povodňových vln může zhoršovat poměry v níže ležících částech povodí. Proměna vodních toků ve vysokokapacitní kanály, zbavené členitosti, znamená jejich zásadní ekologické a krajinářské znehodnocení. V důsledku změn vodního režimu dochází též k ekologické degradaci území vně ochranných hrází, a to i těch území, která byla ponechána v přírodním stavu. Závažný je například problém rychlého stárnutí starých ramen, tůní, mokřadů a podobných biotopů. Tyto objekty jsou zbaveny aktivního průtoku i častějšího proplachování malými povodněmi a rychle se zazemňují.

18 Věrohodné řešení těchto problémů vyžaduje, aby vodnímu toku byla vrácena alespoň část prostoru, který mu přirozeně náleží. Část nivy je třeba vymezit jako potoční či říční pás, který pojme dostatečně velké povodňové průtoky, a současně umožní rozvoj dříve potlačovaných funkcí vodního toku, jako je třeba existence rozličných na něj vázaných biotopů. Ostatní území v nivě budou pak více chráněna před zatápěním. Jejich ochranu lze v odůvodněných situacích posilovat též hrázováním, odsazeným od vodního toku, byť to přináší mimo jiné nutnost řešit odtok vody z ploch vně hrází. Uvnitř říčního pásu je třeba provést taková opatření, aby byl dostatečně průtočný a současně se mohl vyvíjet jako hodnotné přírodní území. Uplatní se tu například tyto prvky: Revitalizační zkapacitňování hlavního koryta (viz výše). Tvorba paralelních, přírodě blízkých koryt. Tvorba paralelních povodňových průlehů s mokřady a tůněmi. Tvorba povodňově průtočných replik starých ramen. Obr. 8.21: Vlevo: Výchozí situace pro diferenciační úpravy nivy: Vodní tok je znehodnocen technickou úpravou, která omezuje rozlévání malých povodní zde do úrovně Q5. Proti větším povodním není území nivy chráněno. Vpravo: Schéma diferenciace nivního území vytvořením průtočného koridoru výrazně přírodního charakteru. Větší průtočnosti tohoto pásu je dosaženo revitalizačním zkapacitněním hlavního koryta, vytvořením paralelních koryt, vyhloubením paralelních povodňových průlehů, vyplněných tůněmi a mokřady. Ostatní nivní území bude méně často zaplavováno Odsazování ochranných hrází Komplexní přístup vyžadují vodní toky, které byly v minulosti opatřeny ochrannými hrázemi. V řadě případů se tu projevují vážné nedostatky, včetně problematického technického a bezpečnostního stavu starých hrází. Tyto nedostatky by měly být řešeny revizemi a rekoncepcemi hrázových systémů. Komplexní řešení v těchto případech představuje změna členění nivního území, které je dosaženo rozšířením povodňového průtočného koridoru. Nutným opatřením pak je odsazení ochranných hrází. Může být uskutečněno v nezastavěných částech nivy. Území, které se po této změně ocitne uvnitř nových ochranných hrází, bude jen omezeně hospodářsky využitelné. Proto má předpoklady k tomu, aby se vyvíjelo jako území přírodní, případně aby v něm byla prováděna další krajinotvorná opatření. Je v něm možné vytvářet tůňové a mokřadní biotopy a zakládat lužní lesní porosty, které ještě posílí tlumivý vliv rozlivů na povodně.

19 Obr. 8.22: Technická úprava s těsně přisazenými hrázemi (vlevo) degradovala vodní tok a zbytkové vodní plochy odřízla od přirozeného režimu povodňování. Přitom neposkytuje blízké obci ochranu před povodněmi, jaká je v dnešní době požadována. Řešením může být rozšíření povodňového průtočného pásu odsazením hrází (vpravo), které rovněž umožňuje revitalizaci řeky a jejích ramen. Kromě organizačních otázek nového využití území je v těchto případech třeba individuálně řešit řadu významných problémů, souvisejících se změnami hydrických poměrů za normálních a za povodňových situací. Již za výchozího stavu, s hrázemi blíže přisazenými k vodnímu toku, muselo být řešeno zejména odvodnění území vně hrází. Nové aspekty pak přináší změněné rozložení ploch zaplavovaných a chráněných a nové technologie výstavby hrází. Hloubkově těsněné hráze více omezují i podzemní komunikaci mezi prostory uvnitř a vně. To za povodňových stavů posiluje ochranu území vně hrází, ale současně to přináší zejména pro období mimo povodně - nutnost nahrazovat přirozenou podzemní komunikaci vody umělými opatřeními, včetně čerpání vody. Další specifický okruh problémů představují změny chemismu půd a pohybu živin a různých rizikových látek, k nimž dochází zamokřením nebo naopak vysušením. V sousedním Německu nacházíme reálné příklady odsazování ochranných hrází, k nimž daly podnět povodně v 90. létech minulého století a zvláště silně pak povodeň v roce Pro ilustraci uvedeme: 1. Odsazení ochranné hráze v Monheimu V roce 2001 bylo provedeno odsazení hráze od vnitřního břehu velkého oblouku řeky Rýna v Monheimu. Stará hráz z meziválečného období, která procházela v blízkosti říčního břehu, již byla ve špatném technickém stavu, po několika povodních porušena sufozí. Kapacitně i způsobem provedení nevyhovovala dnešním technickým požadavkům. Město Monheim se rozhodlo řešit situaci koncepční změnou. Vzhledem k tomu, že území uvnitř říčního oblouku nebylo zastavěno, nýbrž dosud jen zemědělsky využíváno, mohla být nová hráz, odpovídající všem dnešním požadavkům, vedena dál od řeky. Průběhem po šíji meandru se zkrátila délka hráze, což nebylo zanedbatelné z hlediska nákladů. Řece se navrátilo rozlivné území o velikosti 185 hektarů, které představuje retenční objem 8 milionů m 3. Včetně potřebných výkupů pozemků stálo toto opatření 60 milionů DM, z čehož 11 milionů poskytla Evropská unie, 44 milionů země Severní Porýní Vestfálsko a zbytek město Monheim. (Zdroj: Fester, R., a kol.: Tiskové sdělení 2. Revitalizace ústí řek Kinzig a Schutter

20 Řeka Kinzig ústí u Kehlu Strassburgu do Rýna a krátce před tím přijímá přítok, říčku Schutter. V průběhu 19. století byly oba toky technicky upraveny, včetně oboustranného ochranného hrázování, a to především v zájmu ochrany navazující zemědělské půdy před povodněmi. Původně meandrující toky byly tímto způsobem z ekologického hlediska výrazně znehodnoceny. Navíc se projevilo, že ztráty přirozených rozlivných ploch vedou k nebezpečnému zvětšení průtokových špiček. Technické úpravy rovněž vedly ke zmenšení samočisticí kapacity toků a ztráta vegetačního doprovodu, způsobující nadměrné oslunění toků, nepříznivě ovlivnila tepelný režim řek. Tyto okolnosti podle všeho ještě zhoršovaly problémy s kvalitou vody, které opakovaně působily kolapsy oživení těchto řek. To vše vedlo v roce 1995 Ředitelství vodních toků jižního horního Rýna a Účelové sdružení na ochranu před povodněmi v ústí říčky Schutter k zahájení rozsáhlé revitalizační a protipovodňové akce. Jejím předmětem je obnovení retenčních prostorů, rekonstrukce systémů ochranných hrází, snížení špiček povodňových odtoků, celková ekologická rehabilitace toků a niv a obnovení migrační prostupnosti ústí obou toků. Součástí těchto opatření je odsazení ochranných hrází v oblasti ústí říčky Schutter do Kinzigu. (Zdroj: Internetová prezentace Technické univerzity Výmar, 2002: 3. Odsazení ochranných hrází řeky Mulde u Eilenburgu V Eilenburgu a okolí došlo za povodně v roce 2002 k velkým škodám, což následně iniciovalo rozsáhlá protipovodňová opatření. Jedním z nich bude obnovení rozsáhlých záplavových území odsazením ochranných hrází. Toto opatření bylo vyhodnoceno jako nejefektivnější z možností ovlivňování průběhu povodní. Obnovovaný retenční prostor představuje více než 100 hektarů, z toho dosud 94 ha zemědělsky využívaných ploch. Toto území se v budoucnu výrazně zpřírodní, což zvětší celkovou přírodní hodnotu nivy řeky Muldy. Akce má být stavebně zahájena v roce 2005 a měla by stát 2,2 milionu Eur. (Zdroj: Tiskové sdělení Regierungspräsidium Leipzig.) 4. Odsazení ochranné hráze Labe u Roßlau V roce 2005 je dokončována rekonstrukce hrázového systému Labe u Roßlau, v Sasku Anhaltsku. Investice ve výši 2,1 milionu Eur mimo jiné obnoví retenční objem o velikosti 3,6 milionu m 3. (Zdroj: Tiskové sdělení 005/05, Ministerium für Landschaft und Umwelt sachsen Anhalt.) 5. Odsazení ochranné hráze Labe u Lenzen V braniborském úseku Labe u Lenzen začíná revitalizační a protipovodňová akce, spočívající v revizi systému ochranných hrází. Měla by být dokončena v roce 2006, stavební část bude stát 5,7 milionu Eur. Pro povodňové rozlivy se odsazením hrází uvolní nejméně 400 hektarů nivního území, v němž pak budou prováděna rozsáhlá krajinářská opatření. Výsadby porostů lužního lesa jsou plánovány na ploše cca 120 ha. Odsunutí hráze proběhne podél řeky Labe na délce přes 6,4 km a hloubkově bude činit až 1,2 km. Obr. 8.23: Projekt odsazení ochranné hráze na Labi u Lenzenu, SRN, Braniborsko. Stavbou, která má být provedena ro roku 2006, bude znovu otevřeno cca 400 ha rozlivného území. V něm budou uskutečněna další krajinářská opatření, zejména výsadby lužních porostů. (Upraveno podle prezentace Damm, Ch.: Naturschutzprojekt Lenzener Elbtalaue.)

21 Obr. 8.24: Situace projektu odsazení ochranné hráze na Labi u Lenzenu na leteckém snímku. (Upraveno podle prezentace Damm, Ch.: Naturschutzprojekt Lenzener Elbtalaue.) Obr. 8.25: Také regulační odvodňovací příkop za ochrannou hrází může být řešen revitalizačním způsobem (dole). Dřevinná vegetace je zde založena pouze po jedné straně, aby bylo možné příkop strojně čistit. (Nahoře strohé technické řešení.)

22 8.6 Hloubené retenční prostory v nivách Hloubení retenčních prostorů, které se v době mimo povodně uplatní jako přírodní stanoviště, případně slouží rekreaci nebo pro sportovnímu rybolovu, může vhodným způsobem spojovat zájmy vodního hospodářství, ochrany přírody a krajiny a vhodně usměrněné těžby štěrků a písků. Zatopené pískovny a štěrkovny, které unikly proměně v rumiště nebo triviální rekultivaci zavezením a osázením lesními stromky, na řadě míst významně obohacují naši krajinu a jako retenční prostory plní i jistou funkci vodohospodářskou. Objekty tohoto druhu však lze vytvářet záměrně, přičemž využití těžených materiálů může tuto činnost financovat. Množství vody, která jsou tyto prostory schopny vázat, nebudou ve většině případů v poměru k objemům velkých povodní nijak závratná a opatření tohoto druhu nelze pokládat za všeřešící. Jejich význam bude mnohem menší, než význam přirozených povodňových rozlivů v nivách. Kladem hloubených retenčních prostorů je ovšem právě jejich víceúčelovost. Mohou vnášet žádoucí přírodní nebo rekreační prvky do přírodně silně znehodnocených území, jakými jsou nivy některých technicky upravených vodních toků. V Německu jsou Baggersee jezera vytvářená při vhodně usměrněné těžbě štěrků a písků - zakomponována do komplexněji pojatých programů ochrany před povodněmi. Průběh těžby a tvarování terénu se podřizují požadavkům na konečný ráz jezer a jejich okolí. Výsledné tvary terénu musejí v první řadě vyhovovat požadavkům bezpečnosti, důraz však je kladen také na jejich členitost, krajinářsky citlivé pojednání a ozelenění. Za povodní se sníženiny zaplní vodou, která pak bude zvolna odtékat zpět do vodního toku malokapacitními průkopy nebo průsakem. Již celá soustava objektů tohoto druhu vzniká na horním Mohanu. Vodohospodářský úřad v Bambergu se tímto způsobem snaží chránit město před povodněmi a současně z hlediska přírodního a krajinářského rehabilitovat řeku, v minulosti poškozenou technickými úpravami. Některé z objektů jsou hotovy, jiné vznikají nebo jsou plánovány. Již několik let hloubí bagry rozsáhlou soustavu u obce Unterbrunn. Zasáhne celkem 80 hektarů nivy. Obnovení starého velkého meandru Mohanu prodlouží v tomto místě řeku o 1,8 kilometru. Mezi dvěma za sebou následujícími říčními oblouky vzniknou dvě členité jezerní soustavy, z nichž jedna bude chráněna jako přírodní území a druhá bude sloužit sportovnímu rybolovu. Celkově má být v této lokalitě vyhlouben retenční objem cca 1 milion m 3. To sice samo o sobě zdaleka

23 neznamená konec povodňového nebezpečí na Mohanu, jde však již o dílčí opatření nikoliv zanedbatelné. Obr. 8.26: Akce Unterbrunn na horním Mohanu: Usměrněnou těžbou štěrku v území o ploše 80 hektarů je obnovován starý říční meandr a vytvářena soustava lagun s významným retenčním objemem. Obnovením meandru se řeka v tomto úseku prodlouží o 1,2 km a celkově vznikne více než 1 milion m 3 retenčního objemu. Laguny budou v obdobích mimo povodně fungovat zčásti jako přírodní území, zčásti jako prostor pro sportovní rybářství.

24 Obr. 8.27: Rozestavěnost soustavy v Unterbrunnu v roce Obr. 8.28: Víceúčelová revitalizace koryta a nivy řeky Rodach u Redwitz, Bavorsko. V působnosti Vodohospodářského úřadu v Bambergu proběhlo několik etap revitalizačních opatření, do roku 2003 v celkové ploše nivy 25 ha. Hlavním cílem bylo přispět k tlumení průběhu povodní a obnovit ekologickou hodnotu nivy a řeky, znehodnocených již v 19. století úpravami k plavení dřeva. Hlavní opatření: A obnovení dvou říčních meandrů; B zrušení jezu a jeho nahrazení balvanitou rampou; C vybudování rybochodu, provádějícího celé běžné průtoky; D hloubení členitých tůní (biotopy a retenční prostory v nivě). Ve starší jámě po těžbě štěrků E vznikla ptačí rezervace. Obr. 8.29: Jedna z biotopních a retenčních tůní v soustavě Rodach Redwitz v Bavorsku. Pohled v roce 2003, kdy tato tůň, zřízená v zatím poslední etapě opatření, vstupovala do první vegetační sezóny.

25 Obr. 8.30: Revitalizační úprava řeky Rur u Körrenzigu v Severním Porýní Westfálsku. (Schéma upraveno podle prezentace akce RIPARIA.) Pilotní řešení 800 metrů dlouhého, silně technicky upraveného úseku řeky mezi dvěma silničními mosty proběhlo v letech 2000 až 2001 v rámci mezinárodní akce RIPARIA. V plochém, nížinném terénu byla kolem řečiště vyhloubena širší mísovitá prohlubeň. představující retenční objem cca m 3. V jejím plochém dně bylo vytvořeno dynamické štěrkové řečiště, velmi mělké a členěné větvením. Plocha intenzivně zarůstá zejména keřovými vrbami. Tato úprava zatím v dílčím úseku obnovuje přírodě blízký charakter řeky a současně vytváří hloubený retardér, zpomalující postup povodní.

26 Obr. 8.31: Hloubený povodňový retardér na řece Rur u Körrenzigu. Pohled na koryto členěné větvením v roce 2005, tedy čtyři roky po výstavbě. 8.7 Vícefunkční, polosuché poldry Poldry jsou ohrázované prostory, schopné zadržet část povodňového průtoku. Průtočný poldr je objekt typu průtočné vodní nádrže, vybavený větším retenčním prostorem. Zadržováním vody v tomto prostoru se zmenšuje kulminační úroveň povodňové vlny a zpomaluje její průběh. Postranní poldr je ohrázovaný prostor v nivě, neprotékaný vodním tokem, do něhož se po dosažení určité úrovně hladiny přelévá část povodňového průtoku. V našich podmínkách se uplatňují převážně průtočné poldry. Postranní poldry mají umožňovat uzavřenou retenci, jejíž kapacita se plně využije až ve fázi povodňové kulminace. To má být jejich přednost proti volné (přirozené) retenci v nivě, jejíž kapacita se zaplňuje průběžně se vzestupem povodně, a která tedy v okamžiku kulminace ovlivňuje povodeň již jen rychlostně - tím, že proudění probíhá v širokém průtočném profilu, tedy menší rychlostí. Pokud by postranní poldr zafungoval optimálním způsobem, tedy pojal právě objem, tvořící kulminaci dané povodně, představoval by efektivnější využití prostoru nivy než stejně velká plocha pro přirozenou retenci. Reálná řešení tohoto druhu však komplikuje několik okolností: Poldr s pevně nastavenými plnícími objekty funguje optimálně jenom při určitém rozsahu povodňových stavů. Náročné řešení konstrukce pro plnění poldru, nejspíše s mohutnými přelivy. Otevřenou záležitostí každopádně zůstává zaškrcení vodního toku, které zajistí, že efektivní část průtoku bude směřovat do poldru. Teoretickou předlohou může být kanalizační dešťový odlehčovač se škrtící tratí, ale ten je do měřítka vodního toku obtížně přenosný. Po zaplnění představuje postranní poldr vpodstatě mrtvý prostor, nezapojený do povodňového průtočného profilu, a tedy nepřispívající ke zpomalování povodňového proudění. Pokud se k těmto okolnostem připočítají velké pořizovací náklady postranního poldru, může se ukázat, že je výhodnější využít nivní území pro přirozenou retenci, která je vpodstatě zadarmo. Nicméně jako typ vodohospodářského objektu postranní poldr existuje a lze na něj

27 vztáhnout to, co bude dále uvedeno o vícefunkčním řešení poldrů, vycházejícím z revitalizačních přístupů. Vybavení průtočných i postranních poldrů musí odpovídat technicko bezpečnostním požadavkům na nádrže, neboť průlomová vlna za případné destrukce poldru by mohla znamenat ještě podstatně horší událost než největší přirozená povodeň. Nejdůležitějším objektem je tedy bezpečnostní přeliv, který nepřipustí přelití hrází v místech, která pro to nejsou uzpůsobena. Průtočné poldry ovšem bývají nejčastěji vybaveny sdruženými objekty, v nichž je bezpečnostní přeliv spojen se spodní výpustí. Ta je konstruována a nastavena tak, aby běžné průtoky poldry procházely a vody zadržené při povodních následně vhodnou rychlostí odtékaly. Zatím jsou u nás častěji uváděny suché poldry, které nemají žádné stále nadržení vody a celý jejich objem je určen pro zachycování vody z povodní. S revitalizacemi nemají suché poldry jako jednoúčelové hydrotechnické objekty nic společného. V poslední době se jim ovšem dostává nepříznivého hodnocení i z hlediska technické bezpečnosti a využití plochy: Sílí obavy o bezpečnost hrází suchých poldrů, které jsou dlouhodobě proschlé, případně narušené hlodavci, a potom najednou, ve velmi krátké době musejí odolávat plnému zatížení. Z těchto důvodů rovněž rostou obavy z příliš vysokých hrází poldrů. Proti původním předpokladům se příliš nedaří efektivně hospodařit ve vnitřních plochách suchých poldrů. Tato území totiž bývají, přestože jde o suché poldry, poměrně vlhká, a tedy obtížně obhospodařovatelná. V této situaci získávají větší podporu poldry polosuché, s trvalým částečným nadržením. Bývá také doporučováno budovat spíše poldry nižší za bezproblémovou bývá pokládána výška hráze do 5 metrů. Vícefunkční polosuchý poldr, průtočný nebo i postranní, pokud je zakládán na ekologicky méně hodnotných plochách, jako je třeba orná půda, může být pokládán za hodnotný revitalizační objekt. Takový poldr by měl splňovat následující požadavky: Poldr má částečné trvalé nadržení vody, které udržuje paty hráze ve vlhkém stavu a plní ekologické funkce menší vodní plochy. Hráze a celé poldry jsou citlivě zasazeny do krajiny, s maximálním využitím přirozených tvarů terénu a mírného a proměnlivého sklonování břehů. Zátopová plocha poldru a případně její obvodové území jsou vyňaty z intenzivního zemědělského hospodaření. Zátopovou plochu poldru vyplňují vedle stálého nadržení další prvky, které snášejí zatopení a jsou cenné z hlediska přírody a krajiny. Jde o tůně a mokřady, zatravněné, resp. luční plochy, háje dřevin, které dobře snášejí zatopení (zejména vrby). Směrem k obvodu zátopové plochy, s klesající četností a dobou zatopení, pak může přibývat dalších typů porostu, až po obvodový obal tvořený běžnou sbírkou místních stromů a keřů, který chrání plochu poldru před vlivy okolních zemědělských ploch. Pokud je poldr tohoto pojetí budován v zemědělských plochách, a tedy jeho zřízení vlastně znamená rozhojnění přírodních prvků v území, lze jej pokládat za ekologicky zlepšující - revitalizační opatření, a tak i podporovat jeho výstavbu v rámci revitalizačního programu. Přednost mají nižší poldry citlivě zasazené do krajiny. Stále však je třeba mít na paměti, že umělé poldry, ať už suché nebo polosuché, nákladně budované podle technických a bezpečnostních pravidel platných pro malé vodní nádrže, by

28 neměly představovat základní formu tlumivých rozlivů a zádrží velkých vod. Základní formou je v každém případě volný rozliv v nivách, kterému lze v některých případech napomáhat jenom zcela nenáročnými úpravami terénu, například uzavření určité pasáže plochého údolí nízkými valy. Je problematické říkat, že v tom či onom území činí problém najít plochu pro rozlévání vody v poldru, když plochy niv jsou zcela přirozeně k dispozici a je nutno pouze odstranit nevhodné úpravy, které brání jejich aktivaci. Obr. 8.32: Za revitalizační objekt může být pokládán poldr, jehož plocha je věnována přírodním funkcím. Zde schéma jednoduchého průtočného poldru. V jeho ploše nalezneme revitalizované koryto vodního toku, částečné stálé nadržení vody, tůně, mokřad, luční plochy a porosty dřevin. 8.8 Podpora plošného povodňového rozlivu nízkými příčnými objekty V této kategorii mohou být zahrnuta různorodá opatření, která podporují plošný rozliv velkých vod vzdouváním, avšak nemají charakter výstavby poldrů nebo vodních nádrží. Jde o budování valů, nízkých plochých hrází a podobných jednoduchých prvků. Jako kterýkoliv jiný hrázový objekt, vzdouvající vodu, a tím pádem vystavený určitému riziku provalení, musejí tyto valy a hráze také vyhovět technicko bezpečnostním požadavkům na úrovni ČSN Malé vodní nádrže. To především znamená, že musejí být vybaveny dostatečně kapacitními a náležitě stabilními bezpečnostními přelivy. Na rozdíl od běžných nádrží s podstatně vyššími hrázemi jsou zde však reálná rizika menší a přelivy je možné budovat jednoduše a úsporně jako průlehy opevněné kamenivem, gabionovými pásy, případně dřevěnou kulatinou. Oproti malým vodním nádržím podstatně jednodušší a lacinější provádění těchto objektů je podmínkou pro to, aby vůbec mělo smysl o nich uvažovat. V plochých nivách s malým podélným sklonem lze významných rozlivů dosahovat izolovanými nízkými příčnými objekty ve vhodných profilech. V případě drobných toků s větším podélným sklonem může jít o přepažování údolí soustavami nízkých valů s částečným nadržením. Vodní biotopy s retenční funkcí lze v těchto případech vytvářet zčásti vzdouváním, zčásti hloubením.

29 Zejména v širokých plochých nivách mohou mít tyto nízké vzdouvací objekty rovněž charakter vymezovací. Mohou dělit nivní území ve směru příčném i podélném a vymezovat, kam až má dosahovat povodňový rozliv. Také se mohou uplatnit na horních okrajích obcí jako koncentrační objekty, soustřeďující povodňové průtoky z nivních rozlivů do kapacitního intravilánového koryta. Obr. 8.33: Revitalizace melioračního kanálu a pásu území podél něj soustavou nízkých zemních valů

30 Obr. 8.34: Nízké zemní těleso, vytvořené v nivě v rámci revitalizace jako příčný výhon, působící v kombinaci s dílčí podélnou revitalizací koryta jako povodňový retardér. Částečně podporuje povodňový rozliv ve výše položené části nivy a zpomaluje povodňové proudění tím, že je nutí prudce měnit směr. Povrch výhonu, svahy údolí a břehy vodního toku jsou stabilizovány výsadbami zeleně. Porosty dřevin, založené v některých částech nivy, budou rovněž zpomalovat povodňové proudění. 8.9 Odstraňování příčných objektů, podporujících nežádoucí povodňový rozliv Zatímco ve volné krajině bývá rozlévání velkých vod do niv příznivé a žádoucí, v zástavbě je tomu naopak. Mnohde v obcích přitom napomáhají nežádoucím povodňovým rozlivům nevhodně umístěné jezy a stupně. Mohou významně omezovat povodňový průtočný profil a usměrňovat povodňové proudy směrem do zástavby. (Z hlediska povodňové průtočnosti je jistě rozdíl, zda koryto v obci přehražuje třeba dva metry vysoký příčný objekt, či nikoliv.) Navíc mohou být s těmito objekty spojeny další nepříznivé jevy: iniciace vzniku ledových bariér a následných ledových povodní; formování nepřirozeného podélného profilu vodního toku tok je zbaven cenných přirozeně proudných míst; narušení přirozeného splaveninového režimu toku; znemožňování migrací vodních živočichů nároky na údržbu, opravy a rekonstrukce. Zvláště v situacích, kdy jezy a stupně již ani neslouží svému původnímu účelu, je vhodné uvažovat o jejich likvidaci nebo o nahrazení nižčími, přírodě bližšími objekty. To může být provedeno jako revitalizační opatření, s podporou revitalizačního programu. (Povodňovou průtočnost také může zlepšit vybudování jezu se stavitelným vzdouvacím tělesem. Takové řešení však nebývá z hlediska revitalizací přínosem, neboť neřeší většinu dalších problémů.)

31 Obr. 8.35: Starý jez je nejen migrační překážkou, ale také pevnou bariérou, která může velmi nepříznivě ovlivňovat průběh velkých vod. V nevhodné pozici může významným způsobem usměrňovat povodňové proudění do zástavby. Zvláště pokud již jez neslouží svému původnímu účelu, je vhodné uvažovat o jeho odstranění nebo nahrazení vhodnějším objektem, například nižším balvanitým skluzem Kompenzační revitalizační opatření Komplexní protipovodňová ochrana se neobejde bez pasívních technických opatření, jako je hrázování zastavěných území. Tyto zásahy, byť konané jen v odůvodněném nezbytném rozsahu, narušují přírodní prostředí toků a niv a omezují přirozený rozsah prostorů, které jsou k dispozici pro rozlévání povodní. epříznivé dopady těchto opatření mohou být alespoň částečně vyvažovány kompenzačními revitalizačními opatřeními. U nás se dosud o kompenzacích tohoto druhu příliš neuvažovalo. V řadě situací se však již je vidět, že to byla chyba a že kompenzační opatření jsou potřebná. Jejich vodohospodářské efekty mohou být lokální, ale také mohou mít dopad na širší povodí. Méně rozsáhlá opatření mohou lokálně zpomalit povodňové proudění nebo je vhodným způsobem usměrnit. Větší retenční a zpomalovací kapacity pak mohou ovlivňovat průběh povodně i v rámci povodí. Dále jsou kompenzační revitalizační opatření určena k vyvážení škod na přírodě a krajině, tedy zejména vytvářejí náhradní potoční, říční, mokřadní či jiné nivní biotopy. Jak již bylo uvedeno, v Německu vychází provádění kompenzačních revitalizačních opatření ze spolkového zákona o vodách, který výslovně chrání rozsah ploch pro přirozené rozlivy a retenci vod. Obdobně ochranářské předpisy chrání přírodní plochy. Pokud tedy například ochranné hráze zmenší rozsah záplavového území nebo nutná zkapacitňující úprava poškodí přírodní ráz určitého úseku vodního toku, měla by být v jiných blízkých částech nivy téhož vodního toku současně prováděna kompenzační opatření. Například hloubení systémů vodních biotopů paralelních a postranních ramen, nivních tůní apod., které mají současně určitý retenční objem.

32 Obr. 8.36: Revitalizační opatření jako náhrada za rozlivný prostor, odříznutý výstavbou ochranné hráze kolem města. Současně zvětšují průtočnou kapacitu říčního koridoru Kombinované uplatnění revitalizačních protipovodňových opatření Kombinované uplatnění revitalizačních opatření v ochraně obce před povodněmi znázorňuje modelová situace na obrázku V horní části následujícího obrázku je zachycen výchozí stav. Niva a vodní tok jsou z ekologického hlediska poškozeny technickou úpravou koryta. Úprava byla druhdy provedena kvůli ochraně zemědělských ploch před častějším zatápěním malými povodněmi. Obci však dostatečnou ochranu neposkytuje. Naopak může její situaci za povodní zhoršovat, neboť v údolí nad ní soustřeďuje a zrychluje průběh i podstatně větších povodní, než jaké odpovídají kapacitě koryta. V dolní části obrázku je pak znázorněno maximalistické využití různých revitalizačních opatření, která mohou přispět k tlumení průběhu povodní a která kompenzují omezení rozlivné plochy v nivě, k němuž dojde vybudováním ochranné hráze kolem obce: A výstavba ochranné hráze kolem obce B přeložka koryta mimo obec C posílení průtočnosti říčního povodňového koridoru průlehem s tůňovými biotopy D posílení průtočnosti říčního povodňového koridoru vybudováním přírodě blízkého paralelního koryta E revitalizace postranního přítoku, podporující rozlévání velkých vod v ploše nivy F polosuchý víceúčelový poldr G revitalizační zprůtočnění úseku hlavního koryta H posílení retenční schopnosti nivy vytvořením napodobeniny mrtvého ramene I, J, K posílení retenční kapacity nivy jezery po těžbě štěrku a písku (I rybářské jezero, J přírodní území, K přírodní koupaliště) L revitalizace hlavního toku, podporující tlumivé rozlivy povodní v nivě. Obr. 8.37: Maximalistická představa uplatnění různých typů protipovodňových revitalizačních opatření. Nahoře výchozí situace s technicky upraveným vodním tokem. Dole po rozvinutí všech opatření. (Vysvětlivky popisů v textu.)

33 Jako reálný příklad náročného řešení protipovodňové ochrany s výraznými revitalizačními prvky můžeme uvést obec Oberdorfen v Bavorsku, severovýchodně od Mnichova. Obec opakovaně trpěla rozvodňováním říčky Isen, v jejíž nivě leží část její zástavby. Proto bylo v letech 1996 až 1998 uskutečněno komplexní protipovodňové opatření, které tvoří tyto hlavní objekty: Nové kapacitní koryto po obvodu obce v délce 400 m; včetně ochranné hráze kapacita na úrovni Q100 (75 m 3 /s). Nové koryto je výrazně stabilizováno lomovým kamenem, avšak je provedeno jako členité, přírodě blízkých tvarů, a je citlivě zasazeno do parkové úpravy obce. Ochranná hráz mezi novým korytem a obcí, která od říčky Isen odděluje původní meandr. Ten zůstal uvnitř obce jako vodní plocha v parkové úpravě. Ochranná hráz je rovněž do jisté míry členěna proměnlivým sklonováním svahů a osázena parkovými dřevinami. Horní a dolní trubní spojení původního meandru s aktivním tokem; za běžných poměrů umožňují protékání vody meandrem, pro případ povodní jsou opatřena automatickými uzávěry.

34 Revitalizační přeložka koryta v nivě na dolním okraji obce vytvoření nového meandru, kompenzující ztrátu délky trasy v obci. Vodní a mokřadní biotopy s povodňovým retenčním prostorem v nivě pod obcí. Vybudování těchto prvků, pro něž bylo třeba od majitelů vykoupit 5,6 ha pozemků, kompenzuje ztrátu délky říčky Isen a nivního rozlivného prostoru, k níž došlo ohrázováním obce. Obr. 8.38: Situace protipovodňových úprav a kompenzačních revitalizačních opatření v Oberdorfenu v Bavorsku. Ochrannou hrází bylo odděleno původní rameno. Nové povodňové koryto, vybudované však podle revitalizačních zásad, má společně s hrází kapacitu na úrovni Q100. Omezení rozlivné plochy v nivě bylo kompenzováno vybudováním členitého vodního světa v nivě pod obcí. Obr. 8.39: Nové kapacitní koryto a ochranná hráz v Oberdorfenu vytvářejí průtočnou kapacitu na úrovni Q100. Náhodný návštěvník sotva pozná, že koryto je umělým dílem.

35 Obr. 8.40: Náhradní vodní biotopy, vyhloubené pod Oberdorfenem. Obr. 8.41: Ještě nedokončená revitalizace řeky Wertach u Augsburgu prodělala první velkou prověrku povodní v srpnu (Viz též obrázek 3.3, kde je tato akce zachycena před povodní.) Široké koryto splnilo svůj účel bylo zaplněno vodou až po okraj, ale nikoliv přelito, a ztlumilo průběh povodňové vlny. Z neopevněných svahů povodeň místy odnesla jemný, písčitý materiál a obnažila hrubší kámen, přirozeným způsobem modifikovala tvarování plochého dna koryta. K podstatným škodám na čerstvém korytě nedošlo. Pohled po povodni, v září Obr. 8.42: 8. září 2005: Vodohospodářský úřad v Kemptenu za účasti bavorského ministra životního prostředí otvírá další úsek protipovodňové revitalizační úpravy řeky Iller u Seifenu. V úseku nivy, kde je třeba chránit důležitý strojírenský závod, byla řeka na více než kilometru délky přeložena z kapacitně nevyhovujícího, technicky upraveného koryta do přírodě blízkého, velmi širokého nového koryta. O dva týdny dříve proběhla touto řekou povodeň, jejíž velikost se odhaduje zhruba na Q300. Alpská povodeň přinesla značná množství plavenin a splavenin a výrazně pozměnila povrchové tvary právě dokončované revitalizační stavby. Ochranu zastavěných území však stavba zajistila a podle slov pracovníků Vodohospodářského úřadu se ušetřenými škodami již zaplatila Zahajovací slavnost se