Ekologie rostlin. Michal Hejcman

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Ekologie rostlin. Michal Hejcman"

Bohumila Matějková
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Ekologie rostlin Michal Hejcman

2 Literatura Literatura: Literatura: Slavíková J. (1986): Ekologie rostlin. SPN, Praha. Begon M., Harper J. L. & Townsend C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. Silvertown J. W. & Lovett-Doust J. (1993): Introduction to Plant Population Biology. Blackwell Scientific Publications, London et al. Crawley M. J. (eds.) (1997): Plant Ecology. Blackwell Science.

Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. Silvertown J. W. & Lovett-Doust J.

3 Nástin vývoje ekologie rostlin jako vědní disciplíny Zkoumá vzájemné vztahy rostlin a jejich prostředí Theophrastos př. n. L. (Řek: empiricky získané znalosti z oblasti ekologie pěstovaných rostlin) Plinius starší n. L. (Říman: ekologické nároky pěstovaných rostlin)

(Řek: empiricky získané znalosti z oblasti ekologie pěstovaných

4 Nástin vývoje ekologie rostlin jako vědní disciplíny E. Häckel (1979): zavedl a definoval termín ekologie tak, jak je chápán v dnešním pojetí, termín ekologie již používán Ch. Darvinem (1859) Odlišný vývoj ekologie rostlin a živočichů v 19. století

chápán v dnešním pojetí, termín ekologie již používán Ch.

5 Rozdělení ekologie rostlin Fytogeografie nauka o rozšíření rostlin a vegetace na zemi v závislosti na vnějších podmínkách a jejich vývoji od nejstarších geologických dob (na úrovni makro.., A. Humboldt ) Fytocenologie nauka o rostlinných společenstvech a jejich vztazích k vnějšímu prostředí (J. Braun-Blanquet 1928, Klika 1948) K rozčlenění došlo na botanickém kongresu v Bruselu v roce 1910

Humboldt 1769-1859) Fytocenologie nauka o rostlinných společenstvech a jejich vztazích k vnějšímu

6 Ekologie rostlin Evropa x Amerika Ekologie rostlin v Evropě (Geobotanika) - užší pojetí, zvlášť oddělována fytogeografie a fytocenologie Ekologie rostlin v anglo-americké oblasti (Plant Ecology) širší pojetí včetně fytogeografie, neznají fytocenologii

fytocenologie Ekologie rostlin v anglo-americké oblasti (Plant

7 Ekologie rostlin základní pojmy Ekosystém (geobiocenóza) (Tansley 1935), přirozený x umělý (dodatková energie) (Fyto, bio, zoo)cenóza společenstvo Cenobiont člen cenózy Biotop (stanoviště) prostředí určité biocenózy vytvářející se interakcí spolupůsobením biotických a abiotických faktorů Nika soubor všech faktorů prostředí v nichž je organismus schopen žít

Biotop (stanoviště) prostředí určité biocenózy vytvářející se interakcí spolupůsobením

8 Ekologie rostlin základní pojmy Biom- soubor různých ekosystémů navzájem si blízkých strukturou, funkcí a podmínkami prostředí (deštný les, poušť, tundra) Formace rostlinná složka biomu Biota- soubor všech rostlin a živočichů tvořících biom Flóra (květena) prostý výčet botanických taxonů rostoucích na vymezením území

Formace rostlinná složka biomu Biota- soubor všech rostlin a živočichů

9 Ekologie rostlin základní pojmy Lokalita (naleziště) místo kde rostlina roste Autekologie studium na úrovni jedinců Populační ekologie studium populací Synekologie studium celého společenstva rostlin

10 Biom Ekosystém Fyto(cenóza) Populace

11 Ekologické limity Tolerance (snášenlivost, zákon tolerance definoval Shelford 1913) Ekologická amplituda - rozsah tolerance Ekologické optimum Ekologické pesimum Posun optima ekologické amplitudy

amplituda - rozsah tolerance Ekologické optimum

12 Tolerance rostlinných druhů Euritopní druhy široké rozšíření ve společenstvech díky široké ekol. amplitudě (buk lesní) Stenotopní druhy vzácné druhy či druhy vázané na speciální stanoviště (sleziník hadcový)

amplitudě (buk lesní) Stenotopní druhy vzácné druhy

13 Zákon minima (Liebig 1840) Pro růst a vývoj organismu je určující ten faktor, který je v minimu. Platí od minerální výživy přes vodu až po obecné faktory.

14 Zákon minima: příklad s hnojením TTP z Rengen Grassland Farm

15 Zákon minima: příklad s hnojením TTP z Rengen Grassland Farm varianta značení variant Kontrola Ca Ca/N Ca/N/P Ca/N/P/KCl Ca/N/P/K 2 SO 4 A B C D E F

16 Fytoindikátor Druh (společenstvo) se známou tolerancí k určitému ekologickému faktoru vřes obecný, sleziník routička, kopřiva dvoudomá, zblochanec oddálený Mapování znečištění ovzduší podle výskytu nekróz u třezalky tečkované Znečištění ropnými uhlovodíky podle zbarvení vojtěšky Index atmosférickéčistoty (IAP) definován na základě výskytu citlivých lišejníků

ovzduší podle výskytu nekróz u třezalky tečkované Znečištění ropnými uhlovodíky podle

17 Podmínky prostředí Abiotický faktor měnící se v prostoru a čase na něž různé druhy různě reagují. Podmínky se nespotřebovávají. Teplota, ph půdy a vody, koncentrace například těžkých kovů v půdě, salinita substrátu.

18 Zdroje To, co je rostlinou spotřebováváno a stává e tak nedostupné pro jiné jedince. O zdroje existuje soupeření konkurence. Světlo, půdní voda, živiny, jiný jedinec (například borovice pro jmelí)

19 Záření Solární konstanta - 1,38 kj*m 2 *s-1 (1,38 kw) Sluneční záření: nm, maximum 470 nm Energie dopadnutá na půdní povrch: 51 % (24% přímé záření, 16 % záření rozptýlené od mraků, 11 % difúzní záření rozptýlené atmosférou) Ozářenost je závislá na zeměpisné šířce, výšce Slunce nad obzorem, denní době. Průměr činí 19% solární konstanty, maximální naměřené hodnoty: 66 % solární konstanty

difúzní záření rozptýlené atmosférou) Ozářenost je závislá na zeměpisné šířce, výšce Slunce nad

20 Ozářenost je závislá na Obsahu vodní páry ve vzduchu Na nadmořské výšce Na obsahu prachu ve vzduchu Na oblačnosti difúzní záření

21 Spektrální složení slunečního záření dopadajícího na půdní povrch UV (9 %) nm, z většíčásti pohlceno ionosférou a ozonosférou Viditelné (45 %) nm, jedná se o fotosynteticky aktivní záření Infračervené (46 %) nad 750 nm, selektivní absorbování vodní parou a prachem, CO 2

22 Modifikace v ozářenosti povrchu Expozice důležitý je úhel dopadajících paprsků Podmínky ČR: energeticky nejbohatší jižní, jihozápadní a jihovýchodní svahy o sklonu 25-30%. Ozářenost je až 130 %. Nejmenší ozářenost: sever Západ, východ stejná ozářenost, ale jiná tepelná bilance

24 List a záření Reflexe (odraz) činí % kolmo dopadajících paprsků, závislé na postavení listu, na povrchu listu: hladké lesklé více než matné drsné či chlupaté Absorpce - UV absorbováno v epidermálních buňkách, 1% z absorbovaného záření využito k fotosyntéze, přeměna v teplo Transmise závisí na tloušťce listu, tenké listy až 40 %, tlusté 10 %, změna záření kvalitativní i kvantitativní, převládá vlnová délka kolem 500 nm.

25 Sluneční skvrny Nápadné zejména v lesních porostech Přímé záření prošlé porostem Rychle se mění v průběhu dne Způsobují rychlé teplotní změny a změny světelného požitku v jinak vyrovnaném lesním prostředí

26 Lesní porosty a ozářenost Fenologické aspekty v listnatých lesích jarní (Corydalis), letní (Prenanthes purpurea, Poa nemoralis) Relativní ozářenost - % prošlého světla k nižším patrům

27 Adaptace rostlin na záření Heliofyty (rostliny slunobytné) 100 % ozáření, rostliny pouštní, stepní, tundrové, horské, některé vodní, ruderální a plevele Heliosciofyty snesou obojí, ale pro kveteníčasto vyžadují větší ozářenost, Stachis recta %, Dactylis glomerata 100-3% Sciofyty (stínobytné) Prenanthes purpurea 10-5%, Lathyrus vernus 33-20%, kapradiny 1%, mechy 0,5%, řasy 0,1%, parazitické rostliny.

28 Světelný kompenzační bod Určuje minimálně nutné ozáření Dýchání = fotosyntéza

29 Typy listů Slunné listy - mají menší plochu, větší tloušťku listu, větší počet chloroplastů, nižší obsah chlorofylu na jednotku sušiny, více malých průduchů, obsahují méně vody Stinné listy větší obsah chlorofylu, nižší světelný kompenzační bod.

Podobné dokumenty

Ekologie základní pojmy. Michal Hejcman

Ekologie základní pojmy. Michal Hejcman Ekologie základní pojmy Michal Hejcman Ekologie jako věda Ekologie poprvé se objevila v roce 1869 (Hackel), odvozena od řeckého oikos domov. Terním byl použit v souladu s hledáním paralel mezi přírodou