GYBEAT. Taneční. ročník 3. číslo 1.

Transkript

1 GYBEAT ročník 3. číslo 1. Taneční gybu times taneční turistika 1kultura šuplík zahraničí sport

2 obsah Gybu Times: Dalším z profesorů, kterého si zvídaví reportéři vzali do hledáčku, je Stanislav Búth. Zbytek GyBu Times se nese ve znamení výměnného pobytu 4.D v Madridu a nechybí ani Gossip Rozhovor Zápisky z cest vol.2 Gossip Výměna s Madridem: Qué mono! 4 Taneční: Osobní zkušenosti i pohled profesionálky. Naším tématem jsou taneční! V jednom kole Rozhovor s Růženou Chladovou Historky z tanečních 10 Turistické okénko: Lukáš se tentokrát v doprovodu skupinky studentů GyBu vydal do útrob tajného protiatomového krytu pod hotelem Jalta. 15 Lukášovo turistické okénko 8. díl 15 Kultura: Naše nová rubrika Kultura startuje ve velkém, a to rozhovorem s bývalým studentem GyBu a hercem Národního divadla, Igorem Orozovičem. Dále reportáž ze Signal Festivalu a WTF is MBP? Rozhovor s Igorem Orozovičem Budiž světlo WTF is MBP?! 16 Ze studentova šuplíku: Rubrika pod taktovkou Emy Labudové opět přináší něco k zamyšlení i pobavení. Například anglicky psanou povídku! Něco vtipnýho The Dog and the Bone xxx 24 Zahraničí: Naši pilní reportéři tentokrát na zahraničí poněkud zanevřeli (nebo jsme to prostě všechno vyčerpali v GyBu Times), zahraniční rubriku tak drží pouze cestopis Kryštofa Synka z Albánie. 28 Střemhlav do země nezemě 28 Sport: GyBu sportuje i když to není tématem Gybeatu. Jak, to už vám přiblíží Adam 29 GyBu liga v plném proudu! Kolář z vedení GyBu ligy. 29 2

3 SLOVO REDAKCE Vážení čtenáři, ani nám se tomu nechce věřit, ale skutečně držíte v rukou nové číslo GyBeatu. Už jsme pomalu ztráceli naději, ale náš milovaný časopis přeci jen nabral druhý dech a rozhodně Vám má co nabídnout. V první řadě je to slib pravidelného vycházení (vážně se o to pokusíme!), novinka v podobě rozhovorů s úspěšnými absolventy GyBu a v neposlední řadě i nová šéfredaktorka. Přejeme Vám příjemné počtení! Vaše redakce 3

4 GyBu Times Dámy a pánové. Je nám ctí, že Vám můžeme představit jednoho z nejvýraznějších profesorů naší školy. Humorem a energií nás zahrnul hned, jak jsme vstoupily do kabinetu. Rozporuplná osoba budící respekt, zároveň vás vždy dokáže pobavit. Ale kdo je vlastně pan profesor Búth? Jak dlouho učíte na naší škole? Já tady učím od roku Co Vás na učení baví? Předávat vědomosti studentům a čerpat od nich životní energii. Cítím se dobře mezi mladými. A čím Vás studenti nejvíce štvou? Mně nějak poslední dobou, jak stárnu, jsem už tady 21 let, nevadí nic. Dopracoval jsem se časem k tomu, že mladí už jsou jiná generace a mají jiné představy o životě, a nechci jim vnucovat trošku zkostnatělé představy Zuzka Říhová, Anna Michnová Rozhovor s panem Brambůrkou 4 starší generace. Tedy snažím se o to, snažím se, tak snad se mi to daří. Jaké profesi byste se věnoval, kdybyste nebyl profesorem? Chtěl jsem studovat veterinu. Chtěl byste si zkusit být v kůži jiného profesora? zdroj: osobní archiv O tom jsem vůbec nepřemýšlel a jsem spokojený s tím stavem, který tady je. Máte nějakou vtipnou historku z hodin? Že bych řekl poslední dobou něco legračního, to si nějak nevzpomínám Možná z opravy písemek, ale nevím, jestli by to někomu připadalo vtipné, to ocení odborník, když mi student napíše, že obojživelníci se vyvinuli z obojživelníků, tak to někomu může připadat komické, mně třeba ano. Nebo nedávno mi někdo napsal, že ptáci se vyvinuli z ptáků. Jinak semtam říkám studentům nějaké své oblíbené vtípky.

5 Jaké jsou Vaše mimoškolní záliby? Rád jezdím se studenty do přírody, každoročně jezdíme do Bílých Karpat. Mám to rád, protože je to tam takové volnější, nejsme ve škole. Jezdí tam lidi, které to baví, mě to baví, a navíc rád cestuju. Mám rád i dobré knížky a docela se zajímám o film, ale dlouhodobě, už od mládí. Naposledy jsem teď viděl 2. díl Hunger Games. Bez čeho se neobejdete na svých výletech se studenty? Bez čeho se neobejdu To bude pořádná turistická obuv a jako povzbuzovač černý kafe. Nemusím ani jíst, to kafe ale potřebuju. Jako kofeinista. To už asi ne. Už jsem starší, takže klouby nejsou jako zamlada, což poznáte jednou sami. Jakou hudbu rád posloucháte? Líbí se mi spíš populární hudba, ani tolik neposlouchám české zpěváky, víc ty zahraniční a méně známé. Třeba na festivalu Europe Song Conquest se mi líbíla turecká zpěvačka Chadiz nebo jedna z Albánie. Zajímám se tedy spíš o hudbu populární než třeba o tu vážnou. Je známo, že máte rád rostliny. Pěstujete nějaké? Já jsem celá léta pěstoval kaktusy, ovšem když jsem ze svého bydliště, z Příbrami, přesídlil do Prahy ke studiu na vysoké škole, tak mi je rodina zničila a už jsem sbírku neobnovil, ale mám alespoň kaktusy na chodbách, to jsou takové poslední záchvěvy. Jinak se mi líbí rostliny v přírodě. A znáte třeba nějaká přírodní afrodisiaka? Asi hlavně koření, třeba například pepř. zdroj: osobní archiv Tématem GyBeatu jsou taneční, proto bychom se chtěly zeptat na Vaše zkušenosti z tanečních? Já jsem chodil do tanečních v gymnáziu a je fakt, že mě nakonec vybrali do tanečního kroužku, takže jsem pár let závodně tancoval, ale pak mě jednak nebavilo držet dietu a jednak to bylo hodně časově náročné. Nemohl jsem to skloubit se školou a musel jsem toho nechat. A chtěl byste zkusit taneční znovu? Třeba nějaké kurzy pro dospělé? zdroj: osobní archiv 5

6 GyBu Times Myslíte si, že i město má své kouzlo, nejenom příroda? Město má určitě své kouzlo. V Praze se mně líbí Staré Město, nějaký čas jsem bydlel na Malé Straně, hned pod hospodou U Dvou Slunců, tam se mi líbilo. A z cizích měst se mi líbilo třeba v Paříži, hlavně galerie; nebo Edingbourgh. Každé město má své kouzlo. zdroj: osobní archiv Kam byste se rád přestěhoval, kdybyste měl možnost? Já bych se nejradši přestěhoval, jak pořád tvrdím, na nějaké klidné místo. Mně by vyhovovala nějaká opuštěná usedlost v lesích. Nevím, jak dlouho bych to vydržel, asi bych se po několika málo týdnech, měsících s radostí vrátil do ruchu velkoměsta. Mluvil jste o tom, že máte rád knihy. Jaký je váš oblíbený autor? Já mám rád Stephena Kinga takový ponurý, černý, trochu sci-fi, trochu hororový. Líbí se mi i filmová zpracování jeho knih: The Mist, Carrie, Hřbitov zviřátek, Mlha. Jako poslední jsem od něj četl, už před delší dobou, právě Mlhu. Jenom díky tomu, že jsem viděl film, jsem si ji přečetl. Sportujete rád? Dělal jsem sportovní gymnastiku, závodně, ale přestal jsem s tím, což je asi výsledek nějaké pohodlnosti ve starším věku. A poslední otázka. Jak jste přišel na oslovení brambůrko? To se trochu opičím po své kolegyni, se kterou jsem učil několik let v základní škole. Ta říkala studentům brambůrko, a když zlobili, tak bramboro, a mně se to nějak zalíbilo, tak to používám. Nevymyslel jsem to já, nechci se chlubit cizím peřím Kristý Hrdličková Zápisky z cest vol.2 aneb Tengo que saber hablar espaňol Milý deníčku, jakkoliv jsem pohořela se svými znalostmi španělštiny na rodinné dovolené, rozhodla jsem se to nevzdat a nezanevřít na tento krásný jazyk. Čeká nás výměnný pobyt v Madridu. Jestli se ukáže, že jsem se za ten rok nezlepšila, tak už vážně nevím. 6 Milý deníčku, čekáme. My všichni, kteří máme letět do Madridu, čekáme. Zatímco naši spolužáci «Sevillané» si už dva týdny chatují se svými hostitelskými rodinami, my, «Madriďané «šest dní před odletem stále ještě netušíme, kde budeme bydlet.

7 Přemýšlím, že zkusím sehnat kontakt na toho bezdomovce, se kterým budu v Madridu sdílet místo pod mostem. Začínám se bát Deníčku, konečně! Poslali nám jména našich výměnných studentů! Děsivá zpráva číslo jedna: bydlím u kluka. Děsivá zpráva číslo dvě: jako jediný ze všech studentů neuvedl kontakt na sebe, ale na své rodiče. Co je proboha zač?! Přílet do Madridu Milý deníčku, víkendové plány s rodinou zrušeny. Pablo se musí učit. Nevadí, uděláme si s Dájou fajn odpoledne. Těším se na pondělí Deníčku, Hernandézovi se omlouvají, že mě nemůžou vyzvednout, tak jestli zvládnu dojet domů sama. Řeknu ti, vyznat se v madridských jízdních řádech je nadlidský úkol. V tabulce se totiž nepíše, v kolik hodin přijíždí autobus na konkrétní zastávku, ale v kolik vyjíždí z konečné a cirka za jak dlouho tady bude. Co to znamená pro mě? Stepovat na zastávce pro jistotu o deset minut dřív, aby pak autobus přijel podle španělských zvyků s dvacetiminutovým zpožděním. Snad se domů nějak dostanu Deníčku, Hernandézovi se omlouvají, že mě nemůžou vyzvednout, tak jestli zvládnu dojet domů sama. Autobus mi nezastavil na zastávce, takže jsem o půl dvanácte v noci skončila kdesi uprostřed kruhového objezdu. Civilizace v nedohlednu. Je mi zima a Pablo nebere telefon. Pomoc! Deníčku, Hernandézovi se omlouvají, že mě nemůžou vyzvednout, tak jestli zvládnu dojet domů sama. Mám pocit, že z celé rodiny se mi nejvíc věnuje jejich pes. A metro tu jezdí v opačném směru Milý deníčku, ať už se s Pablem nudím sebevíc, Madrid si vážně užívám. Tak třeba učit Agustína česky je vážně zábava, už kvůli jeho «dokonalé» výslovnosti. Z «křupek» se mu totiž podařilo udělat «čubky» a «dívka mých snů» je v jeho podání «děvka mých snů». Jen si nejsem jistá, jak s tím obstojí na jaře v Praze Milý deníčku, tak jsem se v pořádku vrátila. Začínám mít pocit, že používání španělštiny se v mém případě rovná boji o přežití. Na druhou stranu, zatím to přežívání zvládám celkem dobře, tak že bych to zkusila příští rok v Mexiku? 7

8 Všechno hezké jednou končí. VB ze 3.D a RZ ze 7.B se rozešli kvůli nedostatku času, a to i přesto, že V za nim neustále jezdila na kole 15 kilometrů tam a zpátky... Soutěž o nejčastěji obnovovaný vztah vyhrávají ŽH (6.A) a PF (6.A)! Čtyři rozchody a čtvrté usmíření se je docela slušný výsledek. Nový školní šéffotbalista DL má čím dál tím blíže ke krásce MB. Jsou k sobě natolik blízko, že spolu chodí? Držíme palce! Že by se nám zaostalá 5.B začala lepšit? Po pár privátech máme jen v této třídě nejméně dva nové páry, například NT a DP. Náš drahý básník z 8.C MN našel novou múzu. Po románcích s KH (8.C) a KH (4.D) byl okouzlen úsměvem KH (5.D). Jiný zdroj nám však poskytl informaci, že vztah se rozpadl především proto, že VB dávala před RZ přednost svému domácímu mazlíčkovi... Po detailech budeme nadále pátrat! Po úspěšném minulém slunovratu, kdy jsme měli asi 20 nových párů, máme další úspěšný, sice méně ale přece. Třeba z kvinty dívky KN a BK zamilovaly do chlapců z céčkové septimy TN a JFa ono se to nakonec povedlo! Gratulujeme! Roztomilá hubeňoučká MF se nám začíná pěkně rozjíždět. Bude jí stačit kamarád FZ, nebo si hledá další oběť? Pozor, vypadá hodně náročně. A co na její chování FZ? Náš milovaný vždyusměvavý PH odletěl daleko, kým ho MI asi nahradí? 8

9 Lucie Štěpánková Výměna s Madridem: Qué mono! Studenti bilingvního studia se již tradičně ve čtvrtém ročníku vydávají na výměnný pobyt do Španělska a ani letošní 4.D to samozřejmě neminulo. Rozdělili jsme se na dvě poloviny: Madrid a Sevilla. My z Madridu jsme se tiše vysmívali sevillským, jejichž cesta čítala mezipřistání v Lisabonu, kdežto náš let byl přímý, a dokonce i v relativně přijatelnou hodinu. Úspěšně jsme přečkali i cestu, byť rozsazeni náhodně po celém letadle mezi upovídanými španělskými spolucestujícími a neschopni pohnout nohama v tom maličkém prostoru mezi řadami sedaček. zdroj: flickr.com Uvedu příklad: Odpoledne půjdeme ven, lze volně přeložit, V deset večer tě vezmu na večeři. Po víkendu stráveném převážně v rodině jsem s obrovským vděkem uvítala setkání s ostatními Čechy a krátký návrat do mateřského jazyka, protože mi pomalu začínal mozek přepínat do španělštiny. Do mého slovníku se pomalu ale jistě vkrádaly výrazy, jako Qué chulo! nebo Qué mono!, jimiž Madriďané reagovali na úplně cokoli. Přemýšlela jsem, jak by se to řeklo česky, nakonec jsem ale dospěla k názoru, že je to prostě nepřeložitelná, nadšení (byť třeba jen falšované) vyjadřující fráze. Autobusem jsme dojeli ke škole, kde jsme se setkali s našimi partnery. Ti nás přeochotně začali představovat všem svým kamarádům, kteří nás vítali typickým španělským způsobem: dos besos (=vzdušné polibky), což se, uznejte, s tradiční českou povahou většiny z nás moc neslučuje. Po několika dnech už jsem si začala zvykat na přílišnou španělskou vřelost a přátelskost, udivené výrazy, jakmile má hostitelka při představování zmínila, že sice pocházím ze země, o které nejspíš většina z nich nikdy neslyšela, ale přesto mluvím španělsky, na vlastní koupelnu (hostitelské rodiny byly tak trochu za vodou. Hodně za vodou. Přesněji, za vodou v dvoupatrovém střešním bytě s výhledem na celé město.) a dokonce i fakt, že metro jezdí opačně. Mohu vás také všechny ujistit, že pověstná španělská nedochvilnost není pouze mýtem. 9 Náš týden se pomalu začínal chýlit ke konci, až nadešel poslední večer. Kufr jsem měla sbalený a tak akorát po okraj napěchovaný, když přede mne u večeře má rodina postavila asi pět krabiček jídla, které mi u nich chutnalo, abych ho dovezla domů. Jak jsem tak stála nad kufrem, který se nehodlal zvětšit, ať jsem na něj křičela sebevíc sprostě ve všech jazycích, které ovládám, a ručička hodin se pomalu blížila ke druhé hodině ranní, takže už i Španělé šli na kutě, učinila jsem radikální rozhodnutí, na kufr praskající ve švech jsem si sedla, hrubou silou ho donutila pojmout veškeré mé věci a smířila se s tím, že sušenky budou, až je vybalím, na prášek. Domů jsme se vrátili v pořádku a živí, ačkoli značně unavení. A (málem bych zapomněla) prosím, minutu ticha za ty sušenky.

10 taneční Zuzka Říhová V jednom kole Spousta světel, klasická taneční hudba, slečny na vratkých podpatcích, pánové s motýlky, načesané páry se míhají sem a tam. Taneční jsou zpět! Je to místo navazování nových přátelství, vztahů a zábavy.takže, dámy a pánové, můžete se jít zadat! Chtěla bych poznamenat, že jsem do tanečních chodila do Národního domu na Vinohradech, takže ne všechno, co se dělo tam, se děje i jinde, proto při čtení tohoto článku nemusíte propadat zoufalství. 10 zdroj: Kačka Šumová Na úvod, když už jsem nakousla to zadávání, doporučuji všem, kteří do tanečních teprve půjdou, najít si tanečního partnera/ partnerku ještě před zápisem. Zaprvé se tam můžete přihlásit spolu, díky čemuž vás kurzy vyjdou levněji, zadruhé nezůstanete na ocet. Nikdo ale neříká, že s ním/ ní pak musíte tancovat pořád. Střídání partnerů je super, obzvlášť pokud ten váš funguje jenom na heslo před použitím protřepat (musím podotknout, že já

11 jsem patřila k těm šťastným), ale znám pár lidí, kteří neměli zrovna šikovné tanečníky/tanečnice). Pokud je pro vás seznamování s lidmi v tanečních nepříjemné a přijde vám stejně trapné jako mě, radím vám, prostě to překousněte. S tím člověkem už nemusíte nikdy mluvit.zkusíte si styl ostatních a nebudete pak vyvedeni z míry, pokud někdo tancuje jinak, než jste zvyklí. Pro někoho mohou být taneční neuvěřitelná nuda a bude chtít zatahovat. Nejsem z těch, co by nějak lpěli na dobré docházce, ale účast nikoho nezabije. Alespoň ze začátku - naučit se základní kroky není nijak těžké Pak je to spíš o tom, jestli to člověka baví, nebo ne. Já jsem poctivě chodila asi prvních 6 týdnů a zbytek se už nesl v takovém volnějším duchu. Většina mých kamarádů pak trávila hodiny v nedaleké čínské restauraci nebo na sedačce v temném zákoutí haly u šaten. Základy=dobrý. S lekcemi, kde se učí pokročilejší taneční figury, bych to moc nehrotila. Zažila jsem spoustu vtipných situací. Na denním pořádku byly kolize během polky a valčíku, kdy upadl jeden pár, přes něj další a další a jistě si dokážete domyslet, jak to skončilo. To není nic strašného, ale když vám povím, že nás v sále tančilo sto dvacet párů a takhle přes sebe spadlo třeba 30 lidí, je to už něco jiného. Nebo během Mikulášské, při jednom vystoupení, rumbě, našemu milému lektorovi,představujícímu anděla, nedopatřením stáhla jeho ďábelská partnerka kalhoty. Vzhledem k tomu, že rumba je tanec plný vášně, podařilo se jim to opravdu dobře zakamuflovat, takže vše vypadalo předem připravené, kdyby ovšem to samé vystoupení neshlédli diváci i v jiném sále, kde o tuto podívanou byli ochuzeni. Kromě normálních hodin existují ještě prodloužené, což je vlastně to samé jako normální hodiny, jenom delší (surprise!). 11 A pak to nejlepší. Plesy! Pokud máte dost rozumu a nepozvete rodiče, prarodiče, atd., tak máte celkem velkou šanci si ples užít. Chápu, že některé dívky se chtějí blýsknout svými šaty, pánové se pochlubí partnerkami, ale věřte mi, pozvete rodinu a nečekejte nic jiného než nekonečný tanec s maminkou/tatínkem, popř. dalšími členy rodiny. Pokud máte cool příbuzné, kteří vás nechají dělat si, co chcete, a nebudou od vás vyžadovat neustálou pozornost, směle do toho, jinak nedoporučuji. Bez dozoru pak můžete hýřit, jak se vám zlíbí. Už jsem zmínila temný koutek v hale u šaten, a pokud se budete snažit, určitě vypátráte další zákoutí pro zamilované páry.pro větší skupinky, které nechtějí být rušeny, najdete spoustu prázdných chodeb, kam nikdo nechodí. Celkově pro mě byly taneční skvělá zkušenost. Protože jsem chodila na nedělní lekce, probírali jsme s kamarády události z víkendu, a jelikož jsme byli odpočatí, s chutí jsme se mohli vrhnout do tance. Vždycky jsme se hodně nasmáli, když někdo při tanci vypadal jako chromý krocan (většinou já) nebo způsobil další valčíkovou kolizi. Když si odmyslím bolest nohou z vysokých podpatků, tak se v tanečních prostě nešlo nebavit. A tady pár faktů o tanci, které jste možná neslyšeli: Je vědecky dokázáno, že díky tanci budete zdravější a chytřejší. Tanec, zpěv a masturbace jsou ověřené způsoby boje s depresí. Vztahy párů, které spolu tančí, zpívají a poslouchají hudbu,bývají silnější a trvají déle.

12 taneční Jak dlouho řídíte Taneční školu? Školu řídím od roku Je to vlastně více jak čtvrt století. Tato práce je zajímavá a všestranně mě naplňuje, že ubíhající roky nemám čas ani počítat. V září se rozjede taneční sezóna, přijdou prodloužené, plesy, taneční soutěže, společenské večery A tak běží jedna taneční sezóna za druhou. A jak jste se stala ředitelkou školy? Místo ředitelky školy jsem nejprve nechtěla přijmout, protože můj syn šel zrovna do první třídy a věděla jsem, jak náročné období nás čeká. Na naléhání tehdejšího ředitele Ústředního kulturního domu železničářů (tak se tehdy Národní dům na Vinohradech jmenoval) jsem ale nakonec nabídku přijala. Škola měla tehdy 6500 žáků a pracovalo v ní 6 tanečních mistrů s partnerkami a 30 asistentů. Mohu se zeptat, co jste vlastně vystudovala? Vystudovala jsem gymnázium a následně obor Kulturně výchovná práce a její řízení. Když řídíte tak velkou školu, musíte mít znalosti nejen taneční, ale především manažerské. Musíte být dobrý organizátor, dobrý ekonom. Musíte mít znalosti z pedagogiky, psychologie, sociologie. Ovládat společenskou etiketu a umění jednat s lidmi. Co pro Vás znamená tanec? Tanec jsem milovala od dětských let, nejen tanec společenský, ale zejména balet. Často jsem s rodiči navštěvovala baletní představení v Národním divadle. Napjatě jsem sledovala i krasobruslení, zejména tance na ledě. Nezapomenu na tu nádheru, když taneční pár Jayne Torvillová a Christopher Dean tančili na olympiádě v Sarajevu v roce 1984 na Ravelovo Bolero svůj volný tanec. Dostali od všech dvanácti rozhodčích známku šest to se v dějinách krasobruslení stalo pouze jedenkrát. Můj Anna Michnová Rozhovor s Růženou Chladovou 12 nejkrásnější zážitek ze společenského tance bylo vidět na vlastní oči tančit Marcuse a Karen Hiltonovi, nositele Řádu Britského impéria. Chodila jste do tanečních? Jaké byly rozdíly oproti dnešním tanečním a jak se v čase mění účastníci kurzů? Do tanečních jsem chodila na Žofín k tanečním mistrovi Dušanovi Konečnému. Vyučoval s paní Doris Papouškovu, s dámou, kterou jsme všechny dívky obdivovaly pro její nádheru a eleganci. Pan Dušan Konečný byl laskavý, vzácný člověk. Velký zdroj inspirace. Jako žáci jsme si mohli do života odnést mnohem víc, než znalost tanečních kroků a společenského chování. Mohli jsme si odnést celoživotní vztah a úctu ke kultuře, historii, umění. Toto je také cílem našich kurzů. A tento přístup k mladým lidem je jistě nadčasový. Účastníci kurzů se samozřejmě mění, tak jak se mění společnost. Mladí mají dnes daleko širší možnosti. Mohou cestovat, jsou vyspělejší, cílevědomější. Uvědomují si, že tanec patří ke všeobecnému vzdělání, že jim otvírá dveře do společnosti. Předpokládá se, že taneční mistři jsou dobří společníci, jak se mezi nimi cítíte? A je s nimi legrace? Taneční mistři jsou lidé vzdělaní a kultivovaní, takže se mezi nimi cítím dobře. Jsou vtipní, rozhodně nezkazí žádnou legraci. Rádi vyprávějí vtipy. Ale nikdy nevolí humor vulgární nebo humor, který by se dotkl druhého člověka. Tančila jste někdy profesionálně? Profesionálně ne, ale strávila jsem roky právě v tanečním klubu pan Konečného. Který tanec považujete za nejelegantnější? Nejelegantnější tanec je pro mě valčík. Je to tanec poměrně těžký, ale nádherný. Je zdroj: osobní archiv

13 to prostě král tanců. Tančit ho na melodie pánů Johanna Strausse mladšího i staršího je pro tanečníky jistě potěšení. Co si myslíte o lidových tancích? A speciálně o polce? Lidové tance mám velmi ráda. Vztah k nim jsem získala hlavně tím, že v Národním domě na Vinohradech dlouhá léta působil Soubor písní a tanců Josefa Vycpávka, který patřil ke špičkovým folklorním souborům. Lidové tance jsou nedílnou součástí národní kultury. Pro jejich rozvoj byla živnou půdou lidová hudba. Polka je tanec českého původu a jsme na ni právem hrdi. Je to kolový tanec, měl velký význam v době Národního obrození pro zvyšování národní hrdosti. Polka se z venkova rychle šířila, nejprve do Prahy, z Prahy do Vídně, Berlína, Londýna. Do Paříže ji přijel vyučovat pražský učitel Raab. Polka se tančila po celé Evropě, v Rusku, v Americe a stala se velkou módou. A oblečení? Jaké doporučujete, a jaké nedoporučujete? Jak se změnila móda od dob Vašich tanečních? Oblečení pro pány se příliš nemění. Tmavý oblek, bílá nebo jemně pastelová košile, motýlek, rukavice. Pouze materiály na oblecích jsou již odlehčené, více prodyšné, obleky se příjemně nosí. Dívky mají daleko širší možnosti. Pestrý trh nabízí velké množství šatů, různých barev, střihů a materiálů. Nevhodné jsou úzké přiléhavé šaty, nebo úzké minisukně, protože mnohdy při pohybu odkryjí ty partie, které by dáma na veřejnosti ukazovat neměla. Móda od dob mých tanečních se změnila hlavně v tom, že dříve se šaty do tanečních šily z materiálů, které nebyly prací, mnohdy se ani příjemně nenosily. 13 Čemu se věnujete ve volném čase? V taneční sezóně volného času příliš mnoho nemám. Pokud to jde, trávím volný čas na chalupě v Podkrkonoší. Úžasně se tam zregeneruji. Ráda tam jezdím na kole, plavu, chodím po horách. V zimě lyžuji, bruslím. Bez sportu si zatím neumím život představit. Jak moc ovlivňují taneční Váš osobní život? Každá práce, kterou člověk dělá rád, ovlivňuje jeho osobní život. Tato profese je náročná na skloubení rodinného života, zejména když jsou děti malé. Pokud by nefungovaly v široké rodině vztahy, nemohla bych tuto profesi dělat. Já měla to štěstí, že rodinné zázemí fungovalo dobře. Na co by si měli dát mladí, kteří si vybírají kurzy, pozor? Zejména na to, jak dlouho škola na trhu funguje, jak dlouhou má tradici. V jakých sálech se vyučuje. Jistě bude rozdíl, zda budete kurzy navštěvovat v krásné, historicky cenné budově, nebo nějaké sklepní tělocvičně. Důležitá je i živá kapela, která napomáhá žákům naučit se správné tempo a rytmus. Tým profesionálních mistrů a partnerek by měl být samozřejmostí. Dobré je hledat mistry, kteří již získali určité pedagogické zkušenosti, než úplné začátečníky. A na závěr, co Vás v poslední době opravdu pobavilo v taneční sféře? Se zájmem jsem sledovala Mistrovství světa v latinsko-amerických tancích v Ostravě. Skvělý byl výkon italského páru Nino Langella a Khrystyna Moshenska, který získal titul mistra světa již potřetí, což bylo v tak silné konkurenci velmi těžké.

14 taneční? Historky z tanečních Z celých kurzů jsem si zatančila nejlépe na plese, kdy mi dělal doprovod kluk, který měl za sebou už i pokračovačky. Všechno bylo super, dokud jsme se nedostali do soutěže o nejlepší taneční pár - samozřejmě pouze pro ty ze základů. Zatímco ostatní soutěžní páry trénovaly všemožné figury, my se domlouvali, co všechno by se dalo zkazit. Někdy prostě nechcete vyhrát a nám se to podařilo, byli jsme úspěšně druzí. A záznam z našeho vystoupení pak odvysílali na Nově... Poslední den září jsem se vydal na svoje první taneční do Obecního domu. Kurz moje očekávání splnil, nedá se ale říct, že bych se nějak zvlášť pobavil Pokud nepočítám spolužačku, pro kterou musela na konci tanečních přijet sanitka, jelikož se otrávila alkoholem. Hodiny tanečních jsem vydržel celkem dvě. I za tu dobu jsem se ale stihnul dobře pobavit. Taneční mistr obcházel páry s mikrofonem v ruce a ptal se slečen i pánů na jméno partnera. Já a mí čtyři další kamarádi jsme se vždycky představili stejným vymyšleným jménem. I taneční mistři dokážou občas pěkně pobavit: Když tančíte polku a všimnete si, že máte rozvázanou tkaničku, nesmíte se zastavit! Když jsme se učili, jaké je správné taneční držení při tangu, taneční mistr nás instruoval: A teď se pomalu partneři zasunou do partnerky. 14

15 Lukáš Nekolný Lukášovo turistické okénko 8. díl: Prominentní protiatomový kryt Milí GyBuíni, v tomto vydání turistického okénka vás zavedu pod zem v místě, kde by to asi jen málokdo čekal. Totiž pod Koňský trh, kterému dnes nikdo neřekne jinak než Václavák. Nuže, pojďte se, stejně jako já a několik málo mých kamarádů odvážlivců, podívat do jednoho z nejluxusnějších hotelů v Praze, do hotelu Jalta. Ohlaste se na recepci a nastupte do výtahu. Ten vás zaveze do dlouho utajovaného protiatomového krytu. Kryt i hotel, který podzemní prostory zamaskoval, vznikl v letech jako sídlo vojenského štábu zemí Varšavské smlouvy pro případ další světové války. Do krytu se v případě potřeby mohlo vejít až 150 osob. turistické okénko i dalších prostorách budovy byly na řadě míst rozmístěny štěnice různé velikosti, jež je možné si také v expozici prohlédnout. Protiatomových krytů je sice v Česku nepočítaně, ale jen do málokterého máte možnost se dostat na prohlídku. Za návštěvu rozhodně stojí třeba kryt s muzeem techniky v Sokolově nebo muzeum civilní obrany v Ústí nad Labem, kde je zpřístupněno půl kilometru chodeb. Každý kryt je jiný, a tak až budete mít cestu kolem kteréhokoliv z nich, vzpomeňte si na tento článek. Každopádně zavítejte pod dlažbu Václavského náměstí na netradiční prohlídku, při níž vás bude průvodce v dobové uniformě oslovovat soudruhu, či soudružko. A jak Jirka Brožek dodává: Vybavení není sice původní, je to ale plně vyváženo praktickou ukázkou zbraní a bonů! Bohužel je dnes zpřístupněna jen část podzemního komplexu. Veřejnosti jsou totiž uzavřeny rozsáhlé prostory s velkými nádržemi na vodu i prostory, v nichž byla umístěna nemocnice. Návštěvník se tak dostane do 7 místností, které leží zhruba 10 metrů pod povrchem. V jedné z nich je k vidění vybavení operačního sálu, které upozorňuje na zmíněnou nemocnici, v další prostoře pak expozice Pohraniční stráže. Zde se vám do rukou dostane několik dobových zbraní. Následuje výslechová místnost Veřejné bezpečnosti včetně dálnopisu. Vrcholem prohlídky je však prostor s původním odposlouchávacím zařízením. Kromě odposlechů telefonů v hotelových pokojích 15 Na závěr drobná rada: až budete plánovat cestu pod Jaltu (myšleno hotel, nikoliv město), dejte si pozor, kryt je zpřístupněn pouze dva dny v týdnu. V sudé týdny v úterý a čtvrtek a v liché týdny v pondělí a středu, a to mezi 17. a 20. hodinou. Prohlídka trvá zhruba 30 minut a vzhledem k malým prostorám je určena maximálně pro 7 osob. Navíc je vždy nutné se předem objednat. Tak tedy čest práci, soudruzi! :)

16 kultura Kristý Hrdličková a Zdeněk Völfl Igor Orozovič Je slunečné odpoledne a celí nervózní sedíme v lehce zakouřené kavárně Louvre. Očekáváme totiž velmi zajímavou osobnost bývalého absolventa naší školy, DAMU, ale také herce Národního divadla. Rozhovory jsme už párkrát dělali, ale tohle je úplně něco jiného. Po chvíli konverzace už z nás úplně spadl stres a připadáme si, spíše jako bychom se bavili se starším spolužákem než známým hercem. Jaké vzpomínky se mu tedy vybaví, když se řekne Gymnázium Budějovická? To se nedá takhle najednou vychrlit. Je jich tolik, že by stačily na několik filmu á la Cesta do hlubin študákovy duše. Ale všechny mají barvu růžovou. Ne, že by byly všechny tak pěkné, ale protože všechny zastřešuje jedna vizuální vzpomínka, která se nedá vytěsnit: růžová budova! Já vím, dá se polemizovat, že to je fialková a já nevím jaká, ale pro mě to 16 Strakonický dudák, zdroj: Národní Divadlo Z lina našeho ústavu na prkna Národního divadla byl Růžový gympl. Ovšem pozor, já zažil ještě pěknou hnědou fasádu se slídovými šupinkami. A díky velikému rozptylu studijních témat nekonečně pestrá paleta vjemů a inspirace k přemýšlení a tvorbě. Samozřejmě, že během studia nás to všechny s****, ale takovou paletu informací a vzdělaní už jen tak v životě nepotkáme. Mám práci, která je jednou z nejpestřejších. Práci, která se dotýká všech témat a složek života, ale jak se mi někdy stýská po fyzice, biologii, dějáku, sockách jen po matice nikdy. Není už čas ani enthusiasmus číst, pídit se, hledat informace jen pro zábavu. A do důchodu daleko. Nemluvě o pocitu, že gympl mi utvořil základní pohled na světopět díky zaměření na všechny složky A ještě dodám domněnku, že už v žádné škole ani zaměstnání se člověk nesetká s tak zájmově a společensky různorodou společností. Tak a teď to vypadá, že mě J. A. Komenský a pan Vačkář podmázli (Prof.

17 Vačkář právě J. A. Komenského ztvárnil na akademii 2008, pozn. red.), abych dělal obrodu vzdělání a pěl ódu na Růžový gympl. Chtěl jsem jen říct, že to byla paráda a že se mi stejská. A teď už budou jen pikantnosti. (nahodí šibalský úsměv) Filmové novinky Hned se zajímáme, jaké pikantnosti má vlastně na mysli? Například, že bych rád pozdravil pana Kvirence. Mám pro něj vzkaz: Drahý Jane, pane profesore, všiml jste si, jakým papírem a grafickou úpravou se může chlubit Gybeat? Tedy když to srovnám s vaším kopírkovým, černobílým Čelem vzad Je mi jasné, že přijde protiargument, že záleží hlavně na obsahu, korunovaný odkazem na tento rozhovor, ale nemohl jsem si to odpustit. Tím otevírá téma profesorů. Jaký k nim měl vztah? S většinou z nich ještě snad i vztah mám. A jasně, že vzpomínám. Pedagogický sbor tvoří ducha školy (ušklíbne se). A my jsme měli pedagogický allstar team! V čele by asi stál zrovna dějepisný guru Kvirenc. Víme, že umí být tyran a že umí leckomu pěkně zavařit, ale my jsme si nějak sedli. Takový pěkný vztah - směska souboje a humoru. Podle mě je to skvělý pedagog a děják s ním jsem miloval. Ale nemyslete si, byl jsem totální loser a velmi často jsem se blížil k hranici propadu. Čtyřka u něj pro mě byla slušná známka. A legrace byla, když mě, absolutně dutého, nechával při zkoušení nakreslit na tabuli ilustrace, kterými jsem si zpestřoval zápisky v sešitu. Pamatuju si, když jsem na tabuli kreslil ilustraci k tomu, jak Německo drtilo Francii - veselý pan Hitler v tanku přejížděl šneka. Škola hrou, ne? Ale jednou jsem to přešláp. To když jsem do hlavičky veliké pololetní písemky napsal titulek: Pane profesore, neotáčejte to, na druhé straně také nic není. To se mnou pak půl roku nemluvil. Ale, pane profesore, mně bylo tak hloupé, že nevím základní informace k druhé světové válce, že jsem se nechtěl ztrapňovat plácáním 17 Interstellar Akční, Mysteriozní, Sci-fi Nový snímek Christophera Nolana vypráví příběh o skupině průzkumníků, cestujících skrze červí díru do paralelní dimenze. Premiéra: Pohádkář Drama, Romantický Příběh muže mezi dvěma ženami, příběh o vášni, touze, podvodu a lži a věčném odpouštění vznikl podle knihy populární spisovatelky Barbary Nesvadbové. Premiéra: zdroj: hollywoodreporter.com, marlenefilm.cz

18 kultura a radši jsem hrdě přijal kouli. Tejchman kreslí tak pěkné ilustrace k vektorům apod. Ale teď chodí na má představení a společně vypité panáky mluví za všechno. (směje se) Dodneška poznám architektonický sloh jakékoliv stavby ve vesmíru. Pak vzpomíná na svého třídního profesora, šarmantního a férového Jaroslava Tejchmana. Už tehdy říkal, že s nimi bude končit a víte, jak to je. Přesto mu zůstala jedna křivdička : Když jsme mu poprvé měli odevzdávat sešit z laboratorních prací, kladl veliký důraz na úpravu a na celkový estetický vjem. A to já pojal poctivě. Do tří do rána jsem klasicky rýsoval nákresy, podtrhával výsledky tak, jak se to má dělat. A abych tomu dal nějakou přidanou estetickou hodnotu, vymyslel jsem kreslenou postavičku takového fyzikálního ducha, Když jsme u ilustrací asi jako každý jsem se pedagogickým sborem dost zabýval A tak nám převádí své umělecké ztvárnění profesorského sboru, z něhož nám do Gybeatu přidal pár ukázek. S Davidem Černohorským jsme dělali celé komiksy. V těch samozřejmě zaznívaly hlásky a ozývaly se některé charaktery. Evergreeny určitě znáte: kočičky, koťátka, konecšmitecpadlabalit pani Böhmové, Búthovy brambůrky a kvikly, kvikly, nemáme time, mocné ššš Nataši Šimků, kterým dokázala uklidnit celou třídu. Raškovi jsme čárkovali, kolikrát za hodinu řekne že jo. Zásadní byly také plusy a minusy profesora Mikulenky při zemáku když nás ještě neznal jmény, rafinovaně který sešitem procházel a trochu ho oživoval. Například jsem tam měl přesný nákres ampérmetru a jeho připojení a k tomu jsem pro zpestření přikreslil toho ducha, sedícího v elektrickém křesle, které je zapojeno k zmíněnému ampérmetru. Byla to fuška a geniální dílo. A to si představte - dostal jsem kouli! Nemohl jsem to pochopit a bral jsem to jako veliké nedocenění a zradu, a přitom sám pan 18 jsme nechávaly svoje minusy připsat spolužákům, jednoduše jsme řekli, že jsme někdo jiný. Nebo jsme se bavili tím, jak Ivo Klein lezl v zápalu výkladu až na lavici, aby nám ukázal jsoucno. Mimochodem k němu jsem od primy chodil do oddílu! Zásadní a skvělá byla také pani Dušková! Která češtinářka by vám vykládala o

19 lovecké sezóně a jak chodí střílet kachny? A obdivuji její karieru Lesního rohu. Všechny jsem měl vážně rád až asi na dvě minivýjimky, ale ty si ani nepamatuju. Filmové novinky A samozřejmě Vačkář, při maturitním plese jsme udělali muzikálovou pecku: na melodii z Pomády. Místo jó náš auťák! jsem zpíval jó náš Vačkář! Zpíval jsem pochopitelně ve fialovém saku a pamatuju si například rým: V každý kapse telefon, vše zařídí právě on! To byla jízda! A na maturiťáku jsme dělali ještě zápis do Guinessovky: hromadné prásknutí papírovým pytlíkem. Každý návštěvník dostal pytlík s číslem a pak jsme to odstartovali. Byla to fikce, ale doufám, že alespoň pár lidí si dodnes myslí, že se podíleli na vytvoření světového rekordu. Od maturitního vystoupení se přesouváme k našemu společnému zážitku a tím byla Školní akademie On sám vystupoval v legendárních SkoroAlexandrovcích a písni pro Esmeraldu v neopakovatelném podání Nataši Šimků. Hunger Games: Síla vzdoru 1. část Akční, Drama, Sci-fi, Thriller Katniss Everdeen opět zjišťuje, že o svém osudu nerozhoduje sama, ale do jisté míry se stává nástrojem v mocenském souboji. Třetí díl podle úspěšné knižní trilogie. Premiéra: No, když mě Nataša Šimků s Kvírou oslovili, říkal jsem si, že to bude trapas. Ale fakt mám ten náš Růžový gympl rád, tak proč ne. No a jaká to nakonec byla jízda? Drazí pedagogové potvrdili, že jsou pankáči! Takhle kvalitně pobavit žáky a udělat si ze sebe legraci, to je na metál pro všechny, co do toho šli! Tak třeba zas příště. Při vzpomínání na všemi milovanou dějepisářku se dostáváme k velkému tématu taháky. Rád bych hrdě a sebevědomě prohlásil, že jsem byl mistr taháků. Není to teda nic k chlubení, ale jsem na nich závislý. Nemám moc paměť na data, jména, a hlavně vzorečky! Měl jsem od primy až do maturity jeden takový penál. Ne že by se mi tolik líbil, ale byl mým druhým mozkem. V primě jsem prořízl horní plátýnko, a vznikla tak důmyslná kapsička na taháky. Stačilo jen povysunout a zasunout. A během let se 19 Tučňáci z Madagaskaru Animovaný, Komedie, Rodinný Skipper, Kowalski, Rico a Vojín - čtyři tučňáci z Madagaskaru přichází ve svém vlastním filmu. Premiéra: zdroj: scifinow.co.uk, digitalspy.co.uk

20 kultura nafukovala, až doslova přetékala. Takže to každý profesor musel vidět. Ale nikdy se nic nestalo. Já bych rád věděl, jestli a jak moc o těch našich super tajných opisovacích akcích věděli/vědí. Ale metodiku užívání taháků jsem zlepšoval a dospěl k zásadnímu poznání: (Následující část o technikách taháků byla z důvodu citlivých informací a širokého čtenářského spektra i v učitelském sboru zcenzurována.) Hodně jsem jich měl na francouzštinu kvůli časovacím koncovkám. Brr. Byl jsem pro fráninu zapálený čtyřkař. A musím říct, že paní profesorka Marešová, kromě toho, že mě zamilovala do francouzštiny, pro mě byla a bude nejvíc sexy profesorka, jakou jsem poznal. A je to venku! Po vyčerpávající zpovědi jsme se rozhodli vzdálit se od tématu GyBu a ptáme se, kdy se vlastně rozhodl pro herectví. Tak já šel na gympl z jediného důvodu: chtěl jsem naprosto vážně být veterinář. No a ono prd. To, že jsem tím, kým jsem, se stalo tak nějak postupně. Biologii jsme měli skvělou. Pan profesor Búth hodně naučí. Nedávno jsem byl několikrát jen tak pro zábavu na zoologické přednášce na ostravské univerzitě a normálně jsem se chytal. Problém ale byl s matikou a jinými přírodními vědami. Nakonec se tedy rozhodl pro humanitní blok a herectví prý nakonec přišlo samo. Největším krokem k divadlu byly autorské divadelní hry, které jsme dělali s oddílem, jehož lídrem byl profesor Klein. Všem bych vám přál vidět ho v roli hypochondra Třešňáka! Když budete škemrat, určitě vám to pustí. Všichni mi říkali, že skončím na DAMU a asi mi to vsugerovali. Ještě jsem koketoval s psychologií, ale v momentě, kdy jsem se v lednu před maturitou dostal na Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor muzikálové herectví, bylo jasno. Na DAMU jsem to ani nezkoušel, neměl jsem vlastně žádné zkušenosti. A bylo pak dost příjemné maturovat s vědomím, že už mám kam jít. Stačilo to nějak dát. Podobné štěstí jsem měl s nabídkou Ostravského angažmá. Byl jsem teprve ve třeťáku na DAMU a už jsem to měl dohodnuté. Ostrava je, co se týče divadla u nás, number one! Tak to byla jasná volba. A co mu město dýmu a vysokých pecí přineslo? Prý se tam naučil pít rum a hulit trávu. Ale nebylo to pro něj jen šedivé, mrtvé město se špatným vzduchem. Ostrava má takový genius loci, takové charisma a lidi, že každému musí přirůst k srdci. A k plícím. O ostravském divadle (Národní divadlo moravskoslezské, pozn. red.) mluvím všude pořád, protože to je fenomén a protože jsem nadosmrti vděčný za to, jací na mě všichni byli a jaké příležitosti mi dali. Kdybych si už nikdy nic nezahrál, můžu žít z toho, co jsem zažil Ostravě. A nejen v divadle i mezi lidmi. Pro rodilého Pražáka úplně jiný svět. Ale nádherný. Bohužel nejsem hospodský typ a v Ostravě je hospoda zásadním místem k žití, kde se všichni schází. Mým šálkem kávy jsou spíš kavárny. Ačkoli se mu v Ostravě líbilo, zastesklo se mu po pražském tempu života. Jak reagoval na nabídku na hlavní roli v nové inscenaci Strakonického dudáka od J. K. Tyla ve zpracování režiséra Jana A. Pitínského v pražském Národním divadle? Když jsem dostal nabídku do ND v Praze, vzal jsem ji. Ale nemůžu říct, že bez váhání. Bylo to dost složité rozhodování. Krok do velikého nejistého světa. 20

21 S režisérem Pitínským je to zážitek na celý život. Úchvatný člověk. Až se bojím, jestli mě vůbec ještě někdo dokáže takhle strhnout k práci. Dudáka miluju! I když Přiznávám, měl jsem ten titul ve škatulce Nudná školní povinná četba! Ale když jsem pak Dudáka začal ve vlaku číst, málem jsem nevystoupil, protože jsem chtěl vědět, co se bude dít dál. Je to skvěle napsané! Je škoda, jaký vliv má na naše (nebo na moje) vnímání literatury ten popisek Povinná četba. Když člověk něco musí, obrní se proti tomu. Nedávno jsem poprvé četl Krakatit a překvapilo mě, jak je to skvěle napsané. Ostuda, no. O jakém další angažmá uvažuje? Nechtěl by si zahrát třeba v nějakém filmu či seriálu? Zjišťujeme, že již několikrát odmítl nabídku na tak zvané nekonečné seriály. Žánr seriálů má rád, vždyť v Americe se teď točí lepší seriály než filmy, ale mýdlové seriály nekonečného typu ho nelákají. Přijdeš, řekneš, dostaneš prachy. Divadelní provoz je časově náročný a vstávat v pět jen kvůli penězům a laciné popularitě, za kterou se člověk pak stydí, to nemá smysl. Nechá si, prý, tu energii na zajímavější projekty, například na autorský Cabaret Calembour, na který vás všechny zve! ( stránky moc nefungují na mobilech) Divadelní novinky Mezi náma dobrý Černá komedie s melancholickou tesknotou tří generací, které spolu navzájem neumí komunikovat. Kde: Divadlo Komedie Režie: Ondřej Mataj Premiéra: Paní Warrenová Konkrétně řečeno, pokládám většinu současné morálky v oblasti ekonomických a sexuálních vztahů za katastroficky špatnou. Kde: Činoherní klub Režie: Ladislav Smoček Premiéra: Nakonec se náš rozhovor zvrhává ve filosofickou rozpravu nad dobrou kávou a sodou s panákem citronu (je to něco skvělého vřele doporučuji) o novinkách digitálního věku. Sám nemá Facebook a při společenských událostech zakazuje YouTube party. Diskutujeme nad všemi těmi velkými změnami, kterými škola za těch deset let prošla, nad tím, jak se změnili sami studenti. Taháky už se taky nepíší v ruce ale na počítači. Vzpomíná na ručně dělané referáty i hry, které vymýšlel, aby zpestřil hodiny. V jednom se ale učitelé nezměnili v názoru, že je to rok od roku horší. 21 Dům bez Boha Příběh o poněkud divokém návratu do rodinného kruhu. «Co když naše stíny si na nás počkaly doma?» Kde: Švandovo divadlo Režie: Petr Štindl Premiéra: zdroj: Divadlo Komedie, Švandovo divadlo

22 kultura bylo světlo. Praha se totiž A již podruhé rozzářila pod taktovkou Signal Festivalu a ten ani podruhé nezklamal. Umělci bořili i stavěli pražské budovy, vypustili do Vltavy Krakena, ale také dávali průchod kreativitě samotných návštěvníků. Velmi sympatické bylo rozhodnutí dát možnost zazářit zcela jiným umělcům a uskupením než v prvním roce, což do vysoké míry zajistilo originalitu a neokoukanost letošních instalací. Obměnouprošla také místa, která vzali kouzelníci se světlem útokem. Festival tak téměř opustil Nové Město a stáhl se k Vltavě. Již tradiční lokací zůstal kostel sv. Ludmily na náměstí Míru, který opět ožil působivou projekcí barcelonského studia Onionlab. Tommy Rybecký Budiž světlo zdroj: Tommy Rybecký Revolučním způsobem pojalo videomapping turecké uskupení Nerdworks, které tuto již celkem běžnou techniku rozšířilo do třetí dimenze. Netradiční 3D zážitek jste si mohli vychutnat na Michnově paláci a po zásluze se jednalo o jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí letošního Signalu. Další světelné divadlo rozpohybovalo sochy z fasádyměstské knihovny na Mariánském náměstí. Šest postav od sochaře Kofránka oživila australská skupina The Electric 22 Canvas, která již má na kontě nasvícení opery v Sydney či světelné prvky na otvíracím ceremoniálu olympiády ve Vancouveru. zdroj: Tommy Rybecký Široká byla i nabídka interaktivních instalací. Na Staroměstské mostecké věži mohli návštěvníci pouhým zašeptáním rozhýbat různé obrazce, a pestrost projekce tak závisela jen na tom u mikrofonu. Na první pohled nepochopitelná parta skákajících lidí patřila k další instalaci. Do parku Kampa se totiž nastěhoval The Pool, sto kruhových stupínků, které na vyvinutý tlak reagují změnou barvy. Co dodat, jen lítost nad absencí dronu s kamerou, z ptačí perspektivy musel tanec světel vypadat úžasně. Podobným principem se řídilo duo francouzských umělců, kteří na Palackého náměstí z 256 balonků naplněných heliem a LED žárovkamivytvořili gigantickou obrazovku s nízkým rozlišením. Ale nezůstalo jen u světla, Signal nezapomněl ani na druhý nejvýznamnější lidský smysl. Stejně jako jsou chuť a čich při jídle nedílně doplňovány zrakem, zásadní součástí Signal Festivalu je hudba. Většina projekcí a instalací byla doplněna odpovídající hudební kulisou, jež rozhodně nezklamala, naopak podtrhla vysokou úroveň této začínající tradice. A tak nezbývá, než vyhlížet na obzoru záři příštího ročníku.

23 Mattia Natale a Kristý Hrdličková WTF is MBP?! mnohých z nás dřímá umělecká V duše. Častokrát se probudí třeba při hodině chemie, kdy na okrajích sešitu začnou vznikat díla o podobenství vyučujícího s Rimmerem z Červeného trpaslíka, nebo při snaze zkrátit si dlouhou chvíli čmáráním po stěnách veřejných toalet. Najdou se ale i tací, kteří básnění věnují více úsilí a se svou tvorbou veřejně vystupují. Jsou jimi členové nově vzniklého uskupení Mladí básníci pražští. Skupina Mladí básníci pražští vznikla před letními prázdninami z náhodného setkání literárních nadšenců z Budějárny a Resslovky 8, kdy se tito nadšenci rozhodli spojit své síly a vytvořit něco, co doposud nemá na české scéně obdoby. Vzniklo tak uskupení, které si klade za cíl přinést mladou poezii blíže lidem a vytvořit živou komunitu lidí se společnými zájmy. Členy MBP jsou básníci a prozaici narozeni po Sametové revoluci. Za čtyři měsíce uspořádali již pět autorských čtení, jako hosté vystupovali na více než deseti kulturních akcích a pravidelně čtou v pražské MHD. Kromě toho svými příspěvky podporují i jiné kulturní události, jako jsou Zlatoválky či Literární dílny. Aktuálně můžete MBP vidět 18. a 20. listopadu na celostátním básnickém festivalu Den poezie. Na závěr bychom vás rádi pozvali na některou z akcí, a pokud byste měli zájem se k MBP přidat, neváhejte a napište na facebook skupiny Mladí básníci pražští. 23 Knižní novinky Korektor V bezmála sto padesáti komiksových stripech obsažených v knize vás cynický korektor rozebere, poučí i pobaví. Autoři: Vilém Koubek, Jana Kilianová Nakladatelství: Plus Sběratel kůží Kriminalista a začínající policistka řeší výjimečný případ hledají vraha, který se zjevně inspiroval Sběratelem kostí. Autor: Jeffrey Deaver Nakladatelství: Domino zdroj: Plus, Domino

24 ze studentova šuplíku Ema Labudová Něco vtipnýho Mnohem vhodnějším názvem by bylo něco jako Inspirace je mrcha, protože přesně to se mi honilo hlavou, když jsem onehdy vstávala z postele, hledala papír a tužku a potom jenom přecházela po pokoji jako tygr v kleci a přemýšlela, jak mám tu úžasnou myšlenku,která mě napadla, vyjádřit, načež jsem ji zapomněla, ale jsem prostě rebel od přírody (asi jako Ian McKellen, když měl sex před rokem 1967). Zní to hrozně teatrálně a pateticky, tedy vítejte v mém životě. Inspirace má tendenci hrát takovou pěknou hru: jakmile sednete s kafem, hudbou a potenciální kočkou ke stolu, schová se někam mezi mozek a skalní kost a vyleze ven v nepříliš ideální dobu (když ukrutně spěcháte na zábavnou rodinnou večeři, když máte pohotově odpovědět na otázku De qué toman energía los agentes internos? a tak podobně) a občas si dokonce přivede kamaráda jménem musíš si zapnout google, abys měl správně fakta, hahaha. Ukázková věta by asi zněla Ema ve dvě ráno hledá, jak fungoval anglický vzdělávací systém v padesátých letech minulého století (a Irving Macrae je dobrý jméno pro tlustou kočku a cynickýho pubescenta, kterýmu jde fyzika, pravil padawan). Vzdychám, jen na to pomyslím. Jednou jsem se zeptala spolužačky, co si představí pod slovem psaní. Odpověděla, že cigarety, kavárny a notesy ne. Špatně. Ve skutečnosti trávím 67,3% volného času v kavárně kvůli wifině, takže můžu bezmezně stalkovat Dana Howella, aniž by po mně kdo vrhal pohledy říkající to se zajímavě učíš. A notesů mám asi dvanáct, to je pravda, a každý je na něco jiného. A každý skončí v zapomnění (nebo z něj budu jednoho dne trhat stránky, až nebudu moct najít kus papíru.) Rovnou jsem si sundala kabát, ještě než jsem k ní (nebo němu) došla, klíče v zubech. Celý ten talent na psaní spočívá ve slovní zásobě, kterou si člověk snadno načte, a citu pro neopakování slov, ale abyste napsali něco dobrého, musíte nejdřív vědět, o čem chcete psát teda pokud vám nestačí dát dohromady nulovou zápletku, přihlouplé postavy a takový popis soukromých scén, že se přítomným dámám zvednou vaječníky (a ani Tolstoj se mi nelíbí, řekl Bukowski). Samozřejmě, když máte život naplněný vzrušujícími událostmi každý druhý den trávíte na place, lidé se scházejí do pochybných, a právě tím šarmantních podniků, jen aby si poslechli vaše dílo a tak dále máte to lehké (sad to see you go), ale když je největší vzrůšo vašeho dne to, že si ráno zapálíte cigáro levou rukou, máte to těžké (was sorta hoping that you d stay). A je to ještě těžší, když jste pitomec, co neudrží pozornost na jedné, JEDINÉ věci (Jim nebo James Moriarty?), a ať už dělá cokoli (James. Určitě James), na co by se měl soustředit (počkej, to je ňáký divný), mysl mu vždycky sklouzne (Prdlajs. Jim) k těm nejnemožnějším kravinám (if you said help me kill the president ). V takovém případě dejte svoje hnusný zpocený pracky od papíru a přenechte jej laskavě někomu schopnějšímu (split sleep reaps through rewards and ill fitting thoughts). A twilight force, she doesn t wanna walk, broukala jsem si a cítila jsem se absurdně pyšná na tu slovní eleganci někoho jiného. Aspoň někdo byl obdařen nějakou obratností... Bůhvíjak jsem skončila u mohutně gestikulovaného bybyby the way, what he say? He can tell i ain t missing no meals, a to prosím do chvíle, kdy do pokoje vstoupila moje matka, zazářila svou neotřesitelnou aurou svrchované bohyně autority a řekla mi, ať koukám vypnout ten počítač a jestli jsem náhodou neříkala, že píšem pět testů. 24

25 Kryštof Synek The Dog and the Bone Once there was a dog called Rob. He looked like a normal dog from a small town, maybe a bit disordered for a usual clever young dog, who could easily catch a fish in the most dangerous river wide away. Every morning when he got up, he would catch one for breakfast and then he would play with his most favourite thing in the world. His bone. It was the tastiest bone he d ever known. Rob used to lick it and bite it every single moment that he could. He was licking it in the morning after breakfast, after his lunch and before he went to bed. Sorry, before he jumped on his pillow. But one morning, he woke up with a terrible desire to enjoy his bone. So he caught his breakfast as usual and ate or engorged it as fast as he could. Then he ran home drooling. When he returned to his kennel, he started digging, but he 25 zdroj:kryštof Synek could not find it. His bone was gone. He sniffed around, but with no success. He got really anxious. Somedog must have stolen it, he thought. He checked the whole garden again, but he still didn t find it. Anxiety overtook his brain, although he tried to calm down. He ran out of the garden when he suddenly met a dog with a bone. He knew him, it was his neighbour Fred. That s him, he must have stolen it! I m pretty sure that the bone he s chewing is my bone! he thought. Thief! he barked, He s stolen my bone! Me? Fred asked in surprise. Yeah, you! You nasty dog! Rob kept barking. All the dogs in the street raised their snouts in excitement. Rob started shouting louder and louder, while Fred was just defending himself. He was totally confused, as he had just woken up and was just walking down the street to get some food chewing the bone, when