BANKOVNÍ PRODUKTY POSKYTOVANÉ BANKAMI PODNIKATELŮM VE ZNOJMĚ

Transkript

1 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Marketing a management BANKOVNÍ PRODUKTY POSKYTOVANÉ BANKAMI PODNIKATELŮM VE ZNOJMĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Jana KŘÁPKOVÁ Vedoucí bakalářské práce: Ing. Věra PLHOŇOVÁ, Ph.D. Znojmo, 2010

2

3 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své bakalářské práce Ing. Věře Plhoňové, Ph.D. za poskytnutý čas, odborné rady a cenné připomínky, kterými přispěla k vypracování bakalářské práce.

4

5

6 Abstrakt Předmětem bakalářské práce,,bankovní produkty poskytované bankami podnikatelům ve Znojmě je porovnat nabídky vybraných produktů čtyř obchodních bank a vyhodnotit nejvýhodnější produkty pro podnikatele. Práce je zaměřena na charakteristiku obchodních bank, bankovního systému, centrální banky, bankovních produktů a definování podnikání. Dále se zabývá konkrétními obchodními bankami Českou spořitelnou, Československou obchodní bankou, Komerční bankou a Raiffeisenbankou. Začátek je věnován základním informacím o bankách a podrobný popis vybraných produktů, následuje analýza produktů bankovních institucí a v závěru provedení porovnání nabídky produktů. Klíčová slova Obchodní banka, bankovní produkty, běžný účet, kontokorentní úvěr. Abstract Subject of this bachelor thesis Banking products provided by banks and entrepreneurs in Znojmo is comparation of the selected products offers of the four commercial banks and to assess the best products for entrepreneurs. Work is focused on commercial banks, the banking system, central banks, banking products and defining the business. Further it deals with specific commercial banks Česká spořitelna, Československá obchodní banka, Komerční banka a Raiffeisenbank. The beginning is devoted to basic bank information and the detailed description of the selected products. It is followed by product analysis of banking institutions and finally implements cooperation of product offerings. Keywords Commercial bank, bank products, current account, overdraft.

7 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE A METODIKA TEORETICKÁ ČÁST Obchodní banky Charakteristika obchodních bank Základní funkce obchodních bank Zásady činnosti obchodních bank Bankovní rizika Bankovní systémy Základní charakteristika bankovního systému Formy uspořádání bankovní soustavy Druhy bank Centrální banka Postavení a cíle centrální banky Bankovní regulace a dohled Bankovní produkty Charakteristické rysy bankovních produktů Systematizace bankovních produktů Bankovní finančně úvěrové produkty Depozitní (vkladové) bankovní produkty Platebně zúčtovací bankovní produkty Cena bankovních produktů Druhy cen bankovních produktů Způsob stanovení ceny Podnik a podnikání Právní úprava podnikání v České republice Typologie podniků PRAKTICKÁ ČÁST Porovnání nabízených bankovních produktů u vybraných bank Základní informace o vybraných peněžních institucích Česká spořitelna, a. s Československá obchodní banka, a. s Komerční banka, a. s Raiffeisenbank, a. s Běžné účty poskytované bankami podnikatelům Česká spořitelna, a. s Československá obchodní banka, a. s Komerční banka, a.s Raiffeisenbank, a. s Porovnání běžných účtů pro podnikatele Kontokorentní úvěry poskytované bankami podnikatelům Česká spořitelna, a. s Československá obchodní banka, a. s Komerční banka, a. s Raiffeisenbank, a. s Porovnání kontokorentních úvěrů pro podnikatele ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE PŘÍLOHY

8 1. ÚVOD Bankovnictví významným způsobem ovlivňuje ekonomiku země, bez prosperujícího bankovnictví by nemohl fungovat systém platebního styku, peněžních úvěrů a vytváření rezerv peněžních prostředků. Banka disponuje majetkem, který není jejím vlastnictvím, z čehož vyplývá, že pokud nastane v podnikání banky problém, bude to mít vliv na všechny, kteří jí své peníze svěřili, stejně jako na celou ekonomiku státu. Podnikání bank, které je součástí celkového podnikatelského prostředí, je uskutečňováno za účelem dosažení zisku, stejně jako u ostatních podnikatelů a obchodních společností. V České republice působí velký počet bankovních domů. Z toho důvodu, je zde silně konkurenční prostředí v oblasti poskytování finančních služeb. V rámci konkurenčního boje se každá banka snaží přilákat nové klienty a zároveň si udržet stávající zákazníky. Proto banky musí neustále připravovat pro své klienty zajímavé novinky a inovovat již zaběhlé produkty, aby byly stále atraktivní. Současným trendem je zaměření nabízených produktů a služeb na potřeby klientů a poskytování stále většího rozsahu bankovních služeb. Téma, kterým se bakalářská práce zabývá, je velmi rozsáhlé, není mým cílem popsat ho celé do podrobností, ale je zaměřena na vybrané produkty a služby poskytované bankami podnikatelům. Práce se bude věnovat charakteristice obchodních bank, popisu základních funkcí, zásad činnosti bank a rizik, která jsou s bankovními obchody spojená, včetně zákonů, jimiž se banky musí při své činnosti řídit. V návaznosti na tyto informace práce bude charakterizovat bankovní systémy a postavení centrální banky v systému, jelikož banky podléhají bankovnímu dohledu centrální banky. Pro úplné seznámení s problematikou budou definovány úvěrové, vkladové bankovní produkty a produkty platebního styku, které obchodní banky poskytují. Banky poskytují širokou škálu služeb, pro porovnání bude zvolen běžný účet a kontokorentní úvěr. Běžné účty jsou nejvíce využívaným produktem každé banky. Kontokorentní úvěr je jedním z nejdůležitějších a nejběžnějších krátkodobých úvěrů, který dovoluje klientovi čerpat z účtu peníze i v případě, že na účtu nemá dostatečnou hotovost. Budou vybrány čtyři finanční instituce ve Znojmě, úkolem je zjistit, jaké poskytují produkty, za jakých podmínek jsou poskytovány, v jaké výši si účtují poplatky a jaké služby s nimi souvisejí. V závěru bude zhodnoceno, které z vybraných produktů jsou pro podnikatele nevýhodné a které jsou doporučeny. 8

9 2. CÍL PRÁCE A METODIKA Bakalářská práce se bude nejdříve věnovat systému bank, obchodní bance, úloze obchodních bank v tržní ekonomice, jejich zásadním činnostem a jejím druhům bankovních rizik, která obchodní banky nesou. Obchodní banky jsou součástí bankovního systému, proto budou uvedeny formy bankovních systémů a skupiny, do kterých se banky člení. Ze strany centrální banky podléhají obchodní banky regulaci a dohledu, z toho důvodu budou představeny cíle centrální banky a součásti systému dohledu bank. V další části bude práce zaměřena na samotné produkty obchodních bank. Bankovní produkty mají určité charakteristické rysy. Kromě toho jsou bankovní produkty členěny podle jejich odrazu v bilanci banky, což se nazývá systematizace bankovních produktů. Moderní přístup je orientován na zákazníka a bankovní produkty člení podle jejich účelu, který plní pro klienta banky, na bankovní finančně úvěrové produkty, depozitní bankovní produkty a platebně zúčtovací bankovní produkty. Systematizace bankovních produktů bude rovněž podrobněji popsána. V bankovnictví je cena poskytovaných produktů velmi důležitá, tudíž se práce bude zabývat také druhy cen a způsobu stanovení ceny bankovních produktů. Bakalářská práce je zaměřena na segment podnikatelů, proto bude popsána právní úprava podnikání v České republice, definice podnikání a bude uvedeno, podle jakých hledisek se podniky člení. Cílem bakalářské práce je vybrat čtyři peněžní ústavy, jejichž služby jsou nejčastěji nabízeny na lokálním trhu, zjistit, jaké poskytují běžné účty a kontokorentní úvěry, za jakých podmínek a s jakými službami je poskytují. Každá banka bude detailněji popsána, včetně jejích obchodních výsledků, na jakou klientelu je orientována, jaké produkty a služby nabízí a jaká je její struktura akcionářů. Nejdříve budou vysvětleny pojmy, které je třeba znát k pochopení problematiky bankovních produktů a provedena analýza nabízených produktů vybraných obchodních bank, včetně služeb, které zahrnují. Budou určena kritéria, podle kterých lze uskutečnit výběr nejvýhodnějšího produktu a dále budou uvedena fakta, která mohou tento výběr ovlivnit. V poslední části budou zvolená kritéria porovnána a vyhodnoceny nejlepší vybrané bankovní produkty. Jako podklad, sloužící ke zpracování bakalářské práce, bude použita odborná literatura, výroční zprávy, sazebníky a údaje z internetových stránek jednotlivých bank a poskytnuté informace od jednotlivých bankovních poradců a zaměstnanců České spořitelny, Československé obchodní banky, Komerční banky a Raiffeisenbanky. 9

10 3. TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Obchodní banky Charakteristika obchodních bank Obchodní banky jsou ve své podstatě podnikatelské subjekty, které mají ovšem ve srovnání s podniky v jiných odvětvích ekonomiky řadu specifických rysů, projevujících se v jejich postavení a celkovém významu v ekonomice. Na činnost bank se obvykle vztahují i v mnohém odlišná pravidla oproti obecné úpravě podnikání. Základní cíl činnosti banky je však shodný jako u kteréhokoli jiného podniku, tedy maximalizace zisku. (REVENDA, 2002, s. 115) K vymezení banky se přistupuje ze dvou hledisek: - funkční hledisko vychází z ekonomických funkcí a činností banky, - právní hledisko založeno na exaktním vymezení banky v příslušné právní normě. Z funkčního hlediska obvykle bývá banka charakterizována jako druh finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činností je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. (REVENDA, 2002, s. 115) Jiná definice banky podle Freixase a Rocheta vyjadřuje, že obchodní banka je instituce, jejíž bankovní operace se skládají z poskytování úvěrů a přijímání vkladů od různých subjektů. (FREIXAS, ROCHET, 1997, s. 1) Z právního hlediska zákon č. 21/1992 o bankách stanoví, že banky musí splňovat následující čtyři základní podmínky: 1. Jde o právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciové společnosti. 2. Přijímají vklady od veřejnosti. 3. Poskytují úvěry. 4. K výkonu bankovních činností mají bankovní licenci, kterou uděluje Česká národní banka. (REVENDA, 2002, s. 116) Prostředí pro činnost bank, bankovní prostředí, je zásadním způsobem vymezeno zákonem o bankách a dále je významným způsobem determinováno opatřeními České národní banky. (REVENDA, 2002, s. 116) 10

11 3.1.2 Základní funkce obchodních bank Úloha obchodních bank v tržní ekonomice založené na funkcích peněz je velmi různorodá a v mnohých směrech nezastupitelná. Banky plní celou řadu různých funkcí. Za standardní základní funkce banky lze však označit tři následující: finanční zprostředkování banky provádějí finanční zprostředkování na ziskovém principu, a tudíž se snaží umísťovat získaný kapitál tam, kde přináší nejvyšší zhodnocení. Banky peníze získané od věřitelů poskytují dále dlužníkům v jiných formách, a tím dochází k transformaci kapitálu z různých hledisek. (DVOŘÁK, 1997, s. 13) emise bezhotovostních peněz jedinou institucí ve státě, která může emitovat hotovostní peníze je centrální banka. Bezhotovostní peníze, tj. peníze v podobě zápisů na bankovních účtech však mohou vytvářet i obchodní banky. (DVOŘÁK, 1997, s ) provádění bezhotovostního platebního styku banky tím, že vedou účty pro velký počet svých klientů, mohou provádět jejich vzájemné platby pouhým účetním převodem bez potřeby převodu hotovostních peněz. (DVOŘÁK, 1997, s. 16) Zásady činnosti obchodních bank Obchodní banky jsou v podstatě standardními podnikatelskými subjekty, majícími ve většině zemí formu akciových společností. Za nejvýznamnější zásady jejich činnosti lze všeobecně považovat: (REJNUŠ, 2008, s. 66) zásadu rentability banky jsou podnikatelskými institucemi, usilujícími stejně jako kterýkoli jiný podnikatelský subjekt o dosažení zisku. Z tohot zároveň vyplývá, že rentabilita (neboli ziskovost) je základním atributem bankovního podnikání. (REJNUŠ, 2008, s. 66) zásadu likvidity likviditu banky lze charakterizovat jako její schopnost dostát kdykoli svým závazkům, a to jak v objemové, tak i v časové struktuře. (REJNUŠ, 2008, s. 66) zásadu jistoty (solventnosti) ve srovnání s jinými podnikatelskými subjekty podstupují banky jako nejvýznamnější instituce finančního zprostředkování celou řadu specifických rizik, s nimiž se musejí vyrovnat. (REJNUŠ, 2008, s. 66) 11

12 3.1.4 Bankovní rizika Obchodní banky jsou při svém podnikání vystaveny různým rizikům, která je třeba brát v úvahu a řídit jejich vývoj. Nadměrné riziko ohrožuje banku, snaha o minimalizaci rizik se může projevit v nízkém zisku. Obchod, který by byl absolutně bez rizika, neexistuje, jde tedy o únosnou míru rizika. Mezi nejdůležitější druhy bankovních rizik patří: úvěrové riziko je charakterizováno tím, že klient či obchodní partner nedodrží sjednané podmínky obchodu a bance tím vznikne finanční ztráta. Vyplývá z platební neschopnosti či platební nevůle dlužníků splatit závazky vůči bance. Úvěrovému riziku banka čelí prověřováním bonity svých klientů či obchodních partnerů a využíváním zajišťovacích instrumentů (ručení třetí osobou, pojištění obchodu, zástava movitých či nemovitých věcí, postoupení pohledávek apod.); (VELEK, 2000, s. 21) úrokové riziko vyplývá z možných změn tržních úrokových sazeb a jejich dopadu do hospodaření banky; (VELEK, 2000, s. 21) měnové riziko vyplývá pro banku ze změn měnových kurzů. Riziko je tím vyšší, čím vyšší část aktiv je refinancována pasivy v jiné měně; (VELEK, 2000, s. 21) likviditní riziko souvisí s možným oslabením schopnosti banky dostát v každém okamžiku svým splatným závazkům, zejména schopnosti vyplatit v požadované formě splatné vklady klientů, resp. provést platbu z účtu klienta podle jeho příkazu; (VELEK, 2000, s ) kapitálové riziko (riziko nesolventnosti) spočívá v tom, že výše závazků banky je větší než hodnota veškerých aktiv. Tato situace se označuje jako nesolventnost banky. Nejúčinnějším prvkem ochrany před kapitálovým rizikem je dostatečná výše vlastního kapitálu. (VELEK, 2000, s. 22) 3.2 Bankovní systémy Základní charakteristika bankovního systému Bankovní systém tvoří souhrn všech bank ve státě s přesně, většinou zákonně vymezenými kompetencemi a s uspořádáním jejich vzájemných vztahů. (KAŠPAROVSKÁ, 2003, s. 9) 12

13 3.2.2 Formy uspořádání bankovní soustavy Bankovní systém může být uspořádán na různých principech. Obvykle se bankovní systémy rozdělují na: - jednostupňové a dvoustupňové podle toho, zda je či není institucionálně oddělena centrální banka se svými makroekonomickými funkcemi od obchodních bank; - systémy univerzální a oddělené podle toho, zda je či není institucionálně odděleno obchodní a investiční bankovnictví. (REVENDA, 2002, s. 118) Jednostupňový bankovní systém v rámci tohoto systému neexistuje centrální banka, veškeré bankovní činnosti provádí obchodní banky (např. včetně emise hotovostního oběživa). (REVENDA, 2002, s. 119) Dvoustupňový bankovní systém založen na institucionálním oddělení makroekonomické funkce, kterou zabezpečuje centrální banka, a mikroekonomické funkce, kterou se zabývají sítě obchodních bank. Za hlavní cíl centrální banky se obvykle považuje zabezpečování měnové stability, obchodní banky naopak provádějí svou činnost na ziskovém principu. (REVENDA, 2002, s. 119) Model univerzálního bankovnictví založen na tom, že obchodní banky mohou poskytovat jak klasické produkty komerčního bankovnictví (zejména přijímání vkladů, poskytování úvěrů, zprostředkování platebního styku), tak i produkty investičního bankovnictví (zejména emisní obchody, obchody s cennými papíry, depotní obchody). (REVENDA, 2002, s. 119) Model odděleného bankovnictví založen na institucionálním oddělení komerčního a investičního bankovnictví. Část bank poskytuje pouze produkty komerčního bankovnictví a část bank je zaměřena na produkty investičního bankovnictví. (REVENDA, 2002, s. 119) Smíšený model existuje určité oddělení komerčního a investičního bankovnictví, není však tak striktní jako u odděleného systému. (REVENDA, 2002, s. 119) Druhy bank Jednotlivé banky se liší navzájem svým charakterem. Podle struktury bankovních služeb jsou obchodní banky členěny do skupiny: - univerzálních bank a - specializovaných bank. (BARTOŠEK, FELSBERGOVÁ, 1998, s. 44) 13

14 Univerzální banky Charakteristické pro ně je, že nabízejí veškeré produkty komerčního i investičního bankovnictví všem typům klientů, ovšem zpravidla s výraznější orientací na podnikový sektor, střední a velké firmy (whole banking). V jejich depozitním portfoliu dominují především vklady na požádání. Velkou měrou se podílejí na realizaci platebního styku a jejich aktiva jsou tvořena především krátkodobými a střednědobými úvěry pro firemní klientelu. Velký podíl mají též na emisi bezhotovostních peněz. V posledním období je v tomto sektoru patrná orientace i na drobnou klientelu (retail banking). (KAŠPAROVSKÁ, 2003, s. 13) Specializované banky V rámci univerzálního bankovnictví existují různé druhy bank, jejichž činnost se odlišuje. Tato odlišnost může mít legislativní základ (u nás samostatná právní úprava pro stavební spořitelny, úvěrová a spořitelní družstva), nebo se banky specializují pouze na určité druhy obchodů (např. pro hypoteční obchody). (VELEK, 2000, s. 20) Zpravidla se vyskytují tyto druhy specializovaných bank: Spořitelny instituce, které se zaměřují na sběr vkladů a některé další služby (vedení běžných účtů, platební styk) pro drobnou klientelu. U nás nejde o zvláštní instituce se specifickou legislativní úpravou, jsou postaveny na roveň bankám, neboli se na ně vztahuje zcela stejný režim. (VELEK, 2000, s. 20) - Stavební spořitelny speciální druh spořitelen, který se smí zabývat výhradně tzv. stavebním spořením. Přijímají účelové vklady a poskytují účelové stavební úvěry z těchto zdrojů. Podnikání stavebních spořitelen je upraveno speciálním zákonem (u nás zákon 96/1993 o stavebním spoření). (DVOŘÁK, 1997, s ) Spořitelní a úvěrová družstva zpravidla malé banky založené na družstevních principech. Jejich činnost mívá speciální právní úpravu (u nás od podle zákona 87/1995 o spořitelních a úvěrních družstvech). Jejich aktivita je deklarována jako poskytování bankovních služeb členům. (VELEK, 2000, s ) Hypoteční banky specializují se na získávání zdrojů emisí vlastních hypotečních zástavních listů a na druhé straně na poskytování tzv. hypotečních úvěrů, tj. úvěrů zajištěných stanoveným způsobem zástavním právem na nemovitost. (VELEK, 2000, s. 21) 14

15 3.3 Centrální banka Postavení a cíle centrální banky Česká národní banka je ústřední (centrální) bankou České republiky, zřízenou zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Hlavním cílem činnosti České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. V souladu se svým hlavním cílem Česká národní banka: určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled, jako ústřední banka poskytuje Česká národní banka bankovní služby pro stát a veřejný sektor. (O ČNB, 2010, online) Bankovní regulace a dohled Bankovní regulaci lze chápat jako stanovení pravidel (zákonů, nařízení, opatření, vyhlášek atd.), které upravují vznik, činnost, působnost a zánik bankovních institucí v dané ekonomice. (NEHYBOVÁ, 1999, s. 6, REGULACE A DOHLED NAD BANKAMI) Dohled nad bankami (supervize) představuje kontrolu dodržování těchto pravidel a následné uplatňování sankcí, s cílem upevnit peněžní a tržní disciplínu a zvyšovat kvalitu řízení finančních procesů a rizik z nich vyplývajících. (NEHYBOVÁ, 1999, s. 6, REGULACE A DOHLED NAD BANKAMI) Regulace bankovního systému centrální bankou a dohled nad ním jsou jednak podmíněné její funkcí banky bank a jednak souvisejí s výkonem měnové politiky. Proto je také ve všech vyspělých ekonomikách centrální banka buď hlavní (jedinou) institucí, která reguluje a dohlíží, nebo se alespoň regulace a dohledu účastní společně s dalšími institucemi. (REVENDA, 2002, s. 321) 15

16 Součásti systému regulace a dohledu bank V tržních ekonomikách se systémy regulace a dohledu bank opírají o čtyři součásti: 1. Stanovení podmínek pro přidělení bankovní licence tyto podmínky prověřují centrální banky, někdy ve spolupráci s některými ministerstvy, především s ministerstvem financí; (REVENDA, 1999, s. 122) 2. Stanovení a prověřování základních povinností bank. Mezi základní povinnosti bank patří dodržování stanovených pravidel: kapitálové přiměřenosti představuje mininální míru solventnosti banky. Je vyjádřena jako poměr kapitálu banky k rizikově váženým aktivům, což jsou jednotlivá aktiva banky vynásobená odpovídající rizikovou vahou v závislosti na stupni úvěrového rizika; (REVENDA, 1999, s. 479) přiměřenosti likvidity likvidita vyjadřuje schopnost dostát svým závazkům v době jejich splatnosti. Podstatou je vztah mezi optimální strukturou aktiv a pasiv z pohledu doby jejich splatnosti jako základního kritéria; (PÁNEK, 2005, s. 26) úvěrové angažovanosti limity úvěrů poskytovaných obchodními bankami jednomu klientovi nebo skupině navzájem propojených klientů. Další limity jsou stanoveny ve vztahu k akcionářům bank, členům vedení banky, členům statutárních orgánů a zaměstnancům. Limitovány jsou rovněž úvěry poskytované ústředím banky svým pobočkám a dceřiným společnostem; (PÁNEK, 2005, s. 26) tvorby povinných minimálních rezerv; poskytování informací povinnost banky poskytovat požadované informace orgánům bankovního dohledu je základním předpokladem možností dohledu nad bankami; (PÁNEK, 2005, s ) ochrany před nelegálními praktikami prováděnými bankami nebo jejich prostřednictvím, zejména v oblastech tzv. praní špinavých peněz; v dalších oblastech podle zákona nebo vyhlášek institucí regulace bank; 3. Povinné pojištění vkladů v bankách v případě úpadku banky představuje částečné či plné kompenzování ztráty vkladatelů, na jejichž vklady se pojištění vztahuje; (REVENDA, 1999, s. 506) 4. Úvěry věřitele poslední instance jde o úvěrovou pomoc obchodním bankám, ve výjimečných případech může jít o nenávratné poskytnutí prostředků, při jejich finančních obtížích poskytovanou centrální bankou nebo institucí k tomu pověřenou. (PÁNEK, 2005, s. 28) 16

17 3.4 Bankovní produkty Charakteristické rysy bankovních produktů Bankovnictví můžeme zařadit do sféry služeb nemateriální povahy, protože pro naprostou většinu bankovních služeb je charakteristickým rysem to, že pro jejich hodnotu jsou naprosto rozhodující nemateriální faktory a vliv materiální části je zcela irelevantní. Jednotlivé služby, které mohou banky samostatně nabízet svým klientům a zpravidla za úplatu provádět, se označují jako bankovní produkty. (DVOŘÁK, 2005, s. 252) I když se mohou jednotlivé produkty navzájem výrazně odlišovat, můžeme za jejich společné relevantní rysy považovat: nemateriální (nehmotný) charakter z nemateriálního charakteru vyplývají pro bankovní produkty tři významné vlastnosti: - nejsou skladovatelné to znamená, že není možné žádné předzásobení ze strany banky. S tím souvisí i to, že pouze u některých produktů lze oddělit vyhotovení daného produktu a jeho distribuci; - nejsou abstraktní jinak řečeno nejsou viditelné, a proto je pro úspěšnou činnost banky zapotřebí kvalitní reklama a poradenská činnost, pomocí které banka své produkty představí, vysvětlí jejich přednosti a možnosti využití; - nejsou patentovatelné to znamená, že bankovní produkty obvykle nelze patentově chránit. (DVOŘÁK, 2005, s ) dualismus je charakteristický pro většinu peněžních činností včetně bankovních produktů. Podstatou dualismu je to, že jednotlivé produkty jsou spojením hodnotové a věcné stránky. Hodnotová stránka bankovního produktu je dána jeho finančním objemem (např. objemem úvěru, vkladu, bankovního převodu) a měříme ji v peněžních jednotkách. Věcná stránka je charakterizována jako výsledek působení personálních, technických a materiálních faktorů a můžeme ji vyjadřovat počtem jednotlivých produktů (např. počet úvěrových případů, vkladů, bankovních převodů). (DVOŘÁK, 2005, s. 253) vzájemná propojenost a podmíněnost vyplývá na jedné straně z vlastní podstaty některých produktů, kdy jeden nemůže fungovat bez druhého (banka např. nemůže provádět bezhotovostní platební styk, aniž by vedla svým klientům běžné účty). 17

18 Na druhé straně spočívá ve vědomém propojování některých produktů s cílem nabídnout klientovi lepší služby (např. automatické uložení prostředků na běžném účtu do výnosnějších forem, pokud stav na účtu přesáhne dohodnutou výši). (DVOŘÁK, 2005, s. 253) Systematizace bankovních produktů Systematizace bankovních produktů není vzhledem k jejich velkému počtu a značné různorodosti jednoduchou záležitostí. V odborných publikacích i bankovní praxi se lze setkat s celou řadou přístupů k členění bankovních produktů, které se vzájemně liší volbou kritérií, podle nichž se systematizace provádí. (REVENDA, 2002, s. 131) Klasický přístup členění bankovních produktů je založen na jejich odrazu v bilanci banky. Rozděluje bankovní obchody na: (REVENDA, 2002, s. 131) a) Aktivní bankovní obchody odrážejí se v aktivech bilance banky. Banka při nich vystupuje v postavení věřitele, vznikají jí pohledávky nebo vlastnická práva; b) Pasivní bankovní obchody nacházejí svůj odraz v pasivech banky. Jde zejména o obchody, při nichž banka získává úvěrem cizí zdroje (příjem vkladů, emise vlastních dluhopisů apod.). Bance při těchto obchodech vznikají závazky; c) Neutrální bankovní obchody při nichž se banka nestává věřitelem ani dlužníkem, a proto se tyto obchody nezobrazují v bilanci banky. Obchody, které pro banku představují možný budoucí závazek (vystavení akreditivu, poskytnutí záruky), musejí banky vykázat pod bilancí. (VELEK, 2000, s. 22) Moderní přístupy k systematizaci bankovních produktů se orientují na zákazníka, rozeznávají produkty podle účelu, který produkt plní pro klienta banky. Podle tohoto přístupu lze rozdělit bankovní produkty do tří základních skupin: a) Bankovní finančně úvěrové produkty umožňují klientům získat finanční prostředky od banky; b) Depozitní (vkladové) bankovní produkty představují pro klienty možnost finančního investování; c) Platebně zúčtovací bankovní produkty umožňují klientům provádět platební a zúčtovací styk prostřednictvím banky. (VELEK, 2000, s. 22) 18

19 Bankovní finančně úvěrové produkty Poskytování úvěrů a další formy financování patří mezi nejdůležitější obchody komerčních bank. Banky poskytují celou řadu úvěrů, které se vzájemně odlišují řadou charakteristik. Sestavit přehled všech v praxi se vyskytujících úvěrů je takřka nemožné, zaměřím se proto na základní formy úvěrů. (REVENDA, 2002, s. 136) Bankovní produkty, jejichž prostřednictvím banky kryjí finanční potřeby svých klientů, můžeme rozdělit do tří základních skupin: Peněžní úvěry znamenají skutečné poskytnutí likvidních peněz někdy hotovostní, obvykle však v bezhotovostní podobě. Klient musí v dohodnuté lhůtě splatit přijatý úvěr, včetně úroků. Tyto úvěry se z hlediska banky přímo odrážejí v její bilanci, a tedy přímo ovlivňují její likviditu. Závazkové úvěry a záruky ty naopak neznamenají pro klienta bezprostřední získání likvidních prostředků. Banka se pouze v určité formě zaručuje za svého klienta a zavazuje se splnit jeho závazek, pokud tak klient neučiní sám. Alternativní formy financování ty lze charakterizovat jako produkty, které umožňují klientům získat finanční prostředky za určitých specifických podmínek. K nejvýznamnějším patří faktoring a forfaiting. (REVENDA, 2002, s. 137) Peněžní úvěry Bankovní úvěry můžeme rozdělit podle různých hledisek, která mají význam při stanovení podmínek poskytnutí úvěru. Z hlediska dlužníka dělíme úvěry na: - Komerční úvěry - poskytované podnikatelským subjektům a - Spotřební úvěry - poskytované fyzickým osobám ve formě půjčky. Spotřebními úvěry se v bakalářské práci nebudu dále zabývat, protože práce je zaměřena na podnikalské subjekty. (ŠEVČÍK, 2002, s. 72) Komerční krátkodobé úvěry: Kontokorentní úvěr úvěr využívaný ke krytí finančních potřeb klienta způsobených nesouladem příjmů a výdajů. Je poskytován na kontokorentním účtu, což je v podstatě běžný účet s možností přechodů z kreditního zůstatku do debetní strany účtu. (PÁNEK, 2001, s. 8) 19

20 Směnečné úvěry jsou úvěry založené na vlastnostech směnky. Směnečné bankovní úvěry jsou: - Eskontní úvěr představuje nákup směnky (eskont) od jejího majitele, bankou (věřitel), před dobou její splatnosti se srážkou (diskontem úrok za dobu od data nákupu do data splatnosti směnky). - Akceptační úvěr používá se v situacích, kdy klient banky není pro svého dodavatele buď dostatečně známý, nebo se mu nejeví jako dostatečně důvěryhodný. Banka akceptuje cizí směnku, kterou na ni vystavil její klient potřebující krátkodobý úvěr. Z toho vyplývá, že v daném okamžiku mu neposkytuje žádné peněžní prostředky, ale pouze se za jeho směnku zaručuje, čímž přijímá úlohu hlavního směnečného dlužníka. Tím činí předmětnou směnku důvěryhodnější a tudíž lépe obchodovatelnou, za což si účtuje tzv. akceptační provizi. Výstavce směnky je povinen složit před její splatností na svůj účet u akceptující banky směnečnou částku, přičemž případné nesplnění závazku nemá vliv na včasné uhrazení směnky bankou. (REJNUŠ, 2008, s. 74) Ručitelský (avalový) úvěr založen na zapůjčení kreditu, dobrého jména banky. Banka přebírá záruku za směnečný závazek svého klienta. Zaručuje se, že vystavená směnka bude bankou proplacena, pokud hlavní dlužník, její klient, ve stanoveném termínu nezaplatí. (LANDOROVÁ, JÁČOVÁ, 2002, s. 159) Lombardní úvěr podstatou úvěru je zajištění úvěru zástavou, a to movitou, tržně obchodovatelnou věcí nebo právem. Lombardní úvěr je na pevnou částku s určitou dobou splatnosti proti zástavě. (ŠEVČÍK, 2002, s. 80) Revolvingový úvěr úvěr poskytovaný bankou opakovaně (úvěrový limit je v časových intervalech pravidelně obnovován) k financování provozních potřeb. (ŠEVČÍK, 2002, s. 81) Sřednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry: Emisní půjčka jedná se o úvěr poskytnutý na základě odkoupení dluhopisu, které dlužník (podnik, banka, stát) emituje za účelem opatření finančních zdrojů. Dluhopisy jsou cenné papíry, kterými se emitent (dlužník), zavazuje splatit přijatý úvěrový obnos a vyplatit úroky z něho v daných termínech. (ŠEVČÍK, 2002, s. 81) Konsorciální úvěr poskytován společně podílově s jinými bankami sdruženými v konsorciu. Konsorciální úvěr je nutný tehdy, když daný úvěr není banka samostatně ochotna nebo schopna půjčit. Takové úvěry se poskytují klientům, 20