Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra Managementu firem a institucí. Rizikové úvěry. Bakalářská práce. František Zvěřina. Bankovní management

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Managementu firem a institucí Rizikové úvěry Bakalářská práce Autor: František Zvěřina Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Hana Ţelezná Praha Červenec,

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Praze dne František Zvěřina 2

3 Poděkování: Děkuji paní Ing. Haně Ţelezné za pomoc s mojí bakalářskou prací a pracovníkŧm firmy Administrativa A-Z, s.r.o. za odborné konzultace. V Praze dne František Zvěřina 3

4 Anotace Tato práce si stanovila za cíl charakterizovat rizikový bankovní úvěr, agregovaným zpŧsobem vytipovat rizika plynoucí z poskytování jednotlivých druhŧ bankovních úvěrŧ pro podnikatelské subjekty. Dalším úkolem práce je analyzovat proces poskytování bankovních úvěrŧ s dŧrazem na prevenci vzniku rizikových úvěrŧ, charakterizovat činnosti předcházející schválení poskytnutí bankovního úvěru. Dále se práce zabývá vztahem mezi bankovním úvěrem a jeho zajištěním, jakoţ i mírou rizika, resp. mírou potenciálu eliminování rizika poskytnutého bankovního úvěru. Další částí práce je řízení rizika jako takového, tzn. sledování a hodnocení klienta, hodnocení prŧběhu splácení úvěru, hodnocení, resp. klasifikace pohledávek. Navazujícími činnostmi v procesu financování podnikatelských subjektu prostřednictvím bankovních úvěrŧ je vymáhání těchto pohledávek, restrukturalizace bankovních úvěrŧ a jiných forem řešení, tzn. zabezpečení splacení bankovního úvěru. Práce se také prŧběţně věnuje prostředí a subjektŧm účastnících se celého procesu, ve kterém se tyto transakce (postupy, procesy, operace) odehrávají. 4

5 Annotation The main point of my bachelor thesis is to define risky bank loans, by the aggregated way determine risks which are resulting from granted particular sorts of bank loans for entrepreneurial subject. The another step of this thesis is to analyse a process of giving bank credit with a view of prevention of the origination of risky loans, to describe activities antecedent to approval of giving bank credit. Below is mentioned the relationship between the bank loan and its security and also exposure, it means potential of measure of elimination of granting bank loan. The next part of this thesis is risk management; it means monitoring and client rating, rating of repaying a credit process, classification of debt. The consequential activity in process of financing enterprise subject through the bank loans is debt collection, restructuring bank loans and another form of solution, it means securing of repaying the bank loan. The thesis devote to corporate environment and the subjects, which are presenting at the process, in which are these transaction done. 5

6 Obsah OBSAH... 6 ÚVOD DRUHY RIZIK DRUHY RIZIK ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ ÚVĚRŦ: podle doby splatnosti na podle poskytnuté měny na podle zajištění poskytnutých úvěrů na podle způsobu čerpání na podle subjektu, kterému je úvěr poskytován PREVENCE RIZIKA BONITA KLIENTA Úvěrové registry Rating, ratingové stupnice Scoring a ověřování Hodnocení a měření úvěrového rizika podle pravidel Basel II SCHVALOVÁNÍ ÚVĚRŦ Systémy schvalování Omezení pravomocí při schvalování úvěrů INFORMACE PŘEDKLÁDANÉ PŘI SCHVALOVÁNÍ ÚVĚRU ODBORNÁ PŘÍPRAVA A KVALIFIKAČNÍ RŦST ZAMĚSTNANCŦ ZPŦSOBY ZAJIŠTĚNÍ ÚVĚRŦ ŘÍZENÍ RIZIKA CÍLE SLEDOVÁNÍ RIZIKA SLEDOVÁNÍ ÚVĚRU Průběžné sledování Formalizovaná podrobná prověrka Směrnice pro sledování úvěrů na základě klasifikace rizika Postupy sledování (kontroly) úvěrů Rozdělení povinností Zprávy o výsledcích prověrky úvěru SLEDOVÁNÍ (KONTROLA) PORTFOLIA Centralizace informací o úvěrovém riziku Trendy v portfoliu Typy globálních limitů Zprávy o výsledcích kontroly portfolia Ziskovost portfolia REZERVY Odepsání úvěrů ZPŮSOBY ŘEŠENÍ PROBLEMATICKÝCH ÚVĚRŮ

7 4.1. SANKCE ZMĚNY PODMÍNEK ÚVĚROVÉ SMLOUVY PRODEJ POHLEDÁVEK KONVERZE POHLEDÁVEK REALIZACE ZAJIŠŤOVACÍCH INSTRUMENTŦ VYMÁHÁNÍ ÚVĚRŮ PŘÍZNAKY VČASNÉHO VAROVÁNÍ STANOVENÍ STRATEGIE VYMÁHÁNÍ ÚVĚRŦ PODROBNÉ ŘEŠENÍ SITUACE KLIENTA Formy a důsledky porušení závazku MOŢNÉ ALTERNATIVNÍ STRATEGIE Pokračování obvyklé činnosti podniku Restrukturalizace Postup při platební neschopnosti a úpadku ZÁVĚRY SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

8 Úvod Procesu poskytování, spravování, splácení, vymáhání bankovních úvěrŧ a souvisejících činností v širším slova smyslu se účastní řadu subjektŧ, ke kterým rozhodně patří banky a finanční instituce a podnikatelské subjekty, jako nejvýznamnější články procesu poskytování bankovních úvěru. Těmito subjekty se práce bude dále zabývat. Vedle těchto existují subjekty, které se více či méně procesu účastní, jejich činnost mŧţe riziko spojené s poskytováním bankovních úvěrŧ významnou měrou ovlivňovat. Jedná se o poradenské a zprostředkovatelské společnosti a ratingové agentury. Tyto subjekty mají pouze poradenskou, zprostředkovatelskou, informativní, analytickou a podobnou funkci, jejich sluţby jsou v procesu obvykle vyuţívány, vzhledem k tomu, ţe smluvními stranami v procesu poskytování bankovních úvěrŧ jsou banky a podnikatelské subjekty, práce se těmito poradenskými subjekty bude zabývat pouze okrajově, a to pouze v případech, kdy jejich činnost má bezprostřední podíl na vzniku, existenci, analýze a vymáhání rizikových úvěrŧ. Nezanedbatelným prvkem pro poskytování, správu, splácení a vymáhání bankovních úvěrŧ je podnikatelské prostředí jako takové, tzn. podmínky pro podnikání v nejširším smyslu. K těmto podmínkám patří podnikatelské prostředí, které je charakterizováno státními a soukromými institucemi, soustavou zákonŧ, daní, cel, měn, pobídek, atd. vč. institucí globalizovaného trhu se všemi jeho výhodami a nevýhodami. Toto prostředí má v řadě případů rozhodující význam z hlediska míry uspokojení pohledávky banky, příkladem jsou například podmínky pro realizaci prodeje nemovitosti nedobrovolnou draţbou nebo způsob uspokojování nároků banky v podmínkách platného insolventního zákona. Protoţe si práce jako taková dala za cíl věnovat se rizikovým úvěrŧm, je přirozené, ţe první krok bude směřovat právě k úvěrŧm, hledání příčinné souvislosti mezi poskytnutým úvěrem jako takovým v příslušném členění a jeho vlivem na vznik rizikového úvěru. 8

9 1. Druhy rizik Poskytování úvěrŧ a další formy financování patří mezi velmi významné obchody komerčních bank, i kdyţ jejich význam z pohledu podílu na výnosech banky klesá, a to právě z dŧvodu rizikovosti těchto obchodŧ. Těţiště výnosŧ se přesouvá do oblasti bankovních poplatkŧ, které nejsou rizikové, banka si je obvykle inkasuje přednostně z prostředkŧ na bankovním účtu klienta. Bankovní úvěry jako takové mají dlouhou historii, vţdy byly prostředkem a nástrojem k podpoře a rozvoji obchodŧ a ekonomiky, úvěry, pŧjčkami a jim podobnými deriváty se zabývá mnoho bankovních, finančních i nebankovních a dalších podnikatelských subjektŧ, všechny tyto subjekty akceptují určitou míru rizika plynoucí z těchto obchodŧ. Stejně starý jako úvěr je i bankovní riziko Druhy rizik trţní operační úvěrová ostatní rizika (riziko ztráty likvidity, reputační riziko, riziko země) nepředstavují v současné době váţnou hrozbu pro český bankovní sektor. Trţní riziko souvisí s pohybem cen trţních aktiv a kurzŧ měn a je ovlivnitelné zajištěním proti výkyvŧm. Operační riziko je v současné době stále ještě obtíţně kvantifikovatelné, jako příklad lze uvést selhání počítačových systémŧ, sítě bankomatŧ nebo telefonní sítě, v České republice se tyto případy vyskytují, provozovatelé těchto systémŧ nejsou dostatečně otevření, aby bylo moţno případnou analýzu vyuţít pro kalkulaci případných rizik. Úvěrové riziko je rizikem, které je s bankami pŧsobícími v České republice spojováno nejčastěji. Pro mnohé z domácích bank zŧstává typická převaha klasických bankovních 9

10 operací, to znamená významný podíl úvěrové emise na straně aktiv a obdobně významná klientská depozita na straně pasiv. Ačkoliv se úvěrové riziko objevuje také jako součást jiných bankovních aktivit, stále je nejčastěji spojováno s poskytováním úvěrŧ. Z hlediska řízení úvěrového rizika rozlišujeme: a) riziko nesplnění závazku proti stranou je dáno odhadem pravděpodobnosti vzniku ztráty z dané transakce. Jedná se o: - riziko klienta (klient nebude schopen či ochoten dostát svému závazku) - riziko země (všechny či většina subjektŧ dané země nebude schopny splnit své mezinárodní závazky) - riziko transferu (stát nebude schopen či ochoten splnit své mezinárodní závazky z dŧvodu nedostatku devizových prostředkŧ) - riziko koncentrace (tzn. nedostatečné diverzifikace aktiv mezi rŧzná odvětví) b) inherentní riziko produktu je dáno výší ztráty v dŧsledku nesplnění závazku protistranou. Nezabývá se pravděpodobností vzniku ztráty, ale její výší a pŧvodem vzniku. Jedná se o: - přímé úvěrové riziko riziko jistiny a úrokŧ (banka nebude schopna získat v době splatnosti jistinu a úroky) - riziko neposkytnutého plnění z derivátového kontraktu - riziko zajištění (banka není schopna obhájit své nároky vyplývající ze zajištění, změna hodnoty zajištění v čase) - riziko nevrácení poskytnutých záloh - riziko vypořádání (u obchodŧ s cennými papíry) 10

11 1.2. Základní rozdělení úvěrů: Bankovní úvěry lze charakterizovat a členit podle mnoha hledisek, základní skupinami jsou: peněţní úvěry tzn. peníze poskytnuté obvykle bezhotovostně, klient musí úvěr v dohodnuté lhŧtě splatit včetně úrokŧ. Z hlediska banky se tyto úvěry promítají do její bilance a ovlivňují tak přímo její likviditu. Do této skupiny patří úvěry kontokorentní, eskontní, hypoteční a spotřební, dále provozní a investiční úvěry, charakteristice jednotlivých skupin a jejich vlivu na rizikovost se práce věnuje níţe, závazkové úvěry a záruky, jedná se zejména o akceptační úvěr, avalový úvěr a rŧzné druhy bankovních záruk, tato skupina se sice liší formou a charakteristickými prvky, ale s ohledem na úvěrová rizika je tato forma v mnohých směrech podobná. Tato práce se závazkovými úvěry a zárukami nezabývá, přesto však povaţuji za vhodné uvést příklad dokládající stejné dŧsledky a dokonce i větší riziko. Příkladem je např. situace, kdy banka poskytne klientovi klasickou bankovní záruku ve prospěch třetí osoby za úhradu závazků spojených s dodávkou investičního celku. Této transakci předcházejí se strany banky i klienta stejné postupy, tzn. předání ţádosti o poskytnutí bankovní záruky, zpracování analýz, rozhodování úvěrového výboru, schválení bankovní záruky a zajištění. Je uzavřena smlouva o poskytnutí bankovní záruky, klient je spokojen, protoţe náklady na bankovní záruku jsou obvykle niţší neţ náklady na bankovní úvěr, dodavatel je také spokojen, neboť si je jist úhradou a proto ani nepoţaduje vyšší cenu z titulu odloţení úhrady. Smlouva o poskytnutí bankovní záruky obsahuje ustanovení, ţe pokud bude banka vyzvána k plnění z bankovní záruky, poskytne klientovi úvěr, ze kterého bude závazek uhrazen. Budoucí úvěr je zajištěn budoucí smlouvou, závazkem klienta uzavřít smlouvu o zástavě nemovitosti v případě čerpání úvěru. Příklad dokládá situaci, kdy se plnění z bankovní záruky realizuje vynuceným bankovním úvěrem, novým nezanedbatelným rizikovým prvkem je smlouva o 11

12 smlouvě budoucí na zástavu nemovitosti, která zajišťuje tento obchod. Bankovní záruky jsou poskytovány solidním a prověřeným klientům aby nehrozilo nebezpečí vzniku situace, kdy klient dá nemovitost do zástavy někomu jinému, případně zřídí na nemovitosti věcné břemeno, které tuto nemovitost znehodnotí, nebo dokonce odmítne zástavní smlouvu uzavřít. Z pohledu těchto rizik se poskytnutí bankovní záruky jeví jako daleko rizikovější obchod neţ klasický bankovní úvěr zajištěný zástavou nemovitosti. alternativní formy financování - jedná se o získání peněz za určitých specifických podmínek, k nejvýznamnějším patří faktoring a forfaiting, rizika plynoucí z těchto obchodŧ jsou částečně shodná a částečně specifická, tato práce se jimi nezabývá. Peněţní úvěry Kontokorentní úvěr - ve vyspělých ekonomikách patří k nejvýznamnějším krátkodobým úvěrŧm. Jedná se o sloučený vkladový a úvěrový účet. Klient tak mŧţe platit ze svého účtu i v případě, kdy na něm nemá dostatek peněz. Maximální výše úvěru je dána dohodnutým úvěrovým rámcem, který udává výši moţného dluhu /debetní zŧstatek na účtu/. V případě debetního zŧstatku platí klient úrok z úvěru, v případě kreditního zŧstatku dostává klient úrok z vkladu. Banka obvykle povoluje i určité krátkodobé překročení úvěrového rámce, coţ mŧţe pro klienta znamenat dodatečné /sankční/ úroky. Splatnost úvěru je krátkodobá, např. 30 dnŧ, a vyplývá jak z účelu pouţití poskytnutého úvěru, tak i doby, na kterou je smlouva uzavřena. Pokud banka vyţaduje zajištění, vyuţívají se prakticky všechny známé formy, k nejkvalitnějšímu běţně pouţívanému zajištění patří zástava nemovitosti. Pro klienta je velkou výhodou moţnost pruţného čerpání podle momentální potřeby (úroky platí pouze z aktuálního stavu). Firma tak má moţnost překlenout krátkodobý nedostatek peněz na běţném účtu. Úroková sazba bývá obvykle vyšší. 12

13 Pro banku je poměrně vysoká úroková sazba výhodou, ale výhodou diskutabilní, protoţe i vysoké náklady pro klienta jsou prvkem, který zvyšuje riziko vzniku situace, kdy klient nebude schopen své závazky splácet. Z pohledu rizika se tento úvěr jeví jako poměrně málo rizikový, ale to platí pouze za předpokladu, ţe úvěrový rámec, který je bankou stanoven, respektuje reálné moţnosti firmy splácet tento úvěr. Běţná praxe bank je bohuţel často taková, ţe dlouhodobou potřebu klienta čerpat bankovní úvěr řeší krátkodobými bankovními úvěry, tento úvěr je pravidelně obnovován, tzn. ţe je splácen z výnosu dalšího úvěru a úvěr se tak stává prakticky nesplatitelný. Banka se tak stává rukojmí klienta, aby klient nebyl klasifikován jako problémový, je nucena úvěr obnovovat. Toto je problém řady velkých společností, příkladem nedávného období jsou sklárny a porcelánky, které nebyly schopny splácet své bankovní závazky, i kdyţ v zájmu objektivity je nutno konstatovat, ţe impulzem k jejich bankrotu byla přetrvávající neschopnosti konkurovat cenou levnému asijskému zboţí. Eskontní úvěr - jedná se o krátkodobý úvěr, banka odkupuje /eskontuje/ směnku od majitele před její splatností a poskytuje majiteli směnky tento úvěr, přičemţ si sráţí úrok diskont za dobu od eskontu do dne splatnosti směnky. Základem pro stanovení výše úroku jsou smluvně dohodnuté podmínky mezi klientem a bankou, banka inkasuje úrok stanovený na základě diskontní úrokové sazby obchodní banky, eskontní provizi a související poplatky a výlohy. V tomto případě se jedná o úvěr s poměrně vysokým rizikem, neboť celá transakce je z pohledu hodnocení rizika postavena na bonitě dluţníka, úvěr nebývá jiným zpŧsobem zajištěn. Hypoteční úvěr česká legislativa vymezuje hypotéční úvěry jako úvěry poskytované na investice do nemovitostí na území ČR, na jejich výstavbu či pořízení, rekonstrukci, druhou charakteristikou je zajištění úvěru zástavním právem k této nebo jiné nemovitosti. 13

14 Obvykle se jedná se o úvěr dlouhodobý /doba splatnosti 5 20 let/, banka získává zdroje na tyto úvěry zejména emisí hypotéčních zástavních listŧ, výhoda těchto úvěrŧ spočívá v tom, ţe výnosy z hypotéčních zástavních listŧ jsou osvobozeny od daně z příjmŧ, ekonomická teorie je charakterizuje jako relativně velmi bezpečné, obvykle i dobře obchodovatelné, coţ zvyšuje atraktivitu pro investory, kteří jsou díky tomu ochotni se spokojit i s niţším výnosem. Pro banku jako emitenta to potom znamená niţší náklady na získání zdrojŧ. Úroková sazba mŧţe být stanovena jako pevná sazba po celou dobu splatnosti nebo pohyblivá v závislosti na vývoji trţních úrokových sazeb, často se pouţívá i kombinace obou zpŧsobŧ, tzn. v prvních letech pevná sazba, pak pohyblivá. Stát obvykle podporuje hypotéční úvěry, u nás je to ve formě příspěvkŧ fyzickým osobám, které sniţují úrokovou sazbu úvěru nebo dotacemi právnickým osobám. Na rozdíl od výše uvedených konstatování současná realita dokazuje, ţe i tyto úvěry jsou rizikové. Současná ekonomická krize, resp. recese je prakticky vyvolána neschopností dluţníků v Americe splácet hypotéční úvěry, čímţ nastal přetlak na trhu s nemovitostmi, došlo ke zhroucení trhu s nemovitostmi, coţ se negativně projevilo v zajištění těchto úvěrů, potaţmo ve schopnosti bank splácet své závazky z titulu vystavených hypotéčních zástavních listů. Ta situace vedla ke zhroucení likvidity a bankrotu některých bank. Spotřební úvěr tato skupina v širším významu zahrnuje úvěry poskytované soukromým osobám a domácnostem, které slouţí k financování nákupu spotřebních předmětŧ, pořízení nebo stavbě bytŧ a rodinných domkŧ. Od komerčních úvěrŧ se spotřební úvěr zásadním zpŧsobem liší z hlediska svého uţití, komerční úvěr obvykle financuje objekt, který vytváří zdroje na splátku úvěru, naproti tomu spotřební úvěry slouţí ke krytí spotřebních výdajŧ a tudíţ úvěrovaný objekt přímo neprodukuje zdroje ke splácení úvěru. Spotřební úvěry se od komerčních liší i dalšími rysy, mnoţství informací pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru bývá mnohem menší, zdrojem ke splácení spotřebního úvěru je běţný příjem klienta, poskytované částky u spotřebních úvěrŧ jsou mnohem niţší neţ u komerčních. 14

15 Z pohledu existujícího rizika se jedná o velmi rizikové úvěry, tyto úvěry s výjimkou hypotéčních jsou obvykle nezajištěné, resp. jsou zajištěny jen závazkem dluţníka, případně partnera dluţníka, poskytnutý úvěr splácet. Spotřební předmět, který je zakoupen, není obvykle pro zajištění úvěru vyuţitelný a jeho hodnota v případě jeho prodeje je mizivá a nepokrývá ani náklady spojené s vymáháním tohoto úvěru. Banky své riziko ošetřují vysokou úrokovou sazbou, poplatky za uzavření transakce, smluvními pokutami apod., čímţ si vytvářejí zdroje na ztráty, které z těchto obchodŧ plynou. Tato práce se riziky spojenými s poskytováním spotřebních úvěrŧ nezabývá, i kdyţ lze konstatovat, ţe problematika vymáhání úvěrŧ je velmi podobná vymáhání podnikatelských úvěrŧ, určité odlišnosti vyplývají z právního postavení dluţníka a zajištění těchto úvěrŧ. Podnikatelské úvěry je moţno členit: podle doby splatnosti na - krátkodobé ( do 1 roku) - střednědobé (od 1-5 let) - dlouhodobé (více neţ 5 roky) Z pohledu potenciálu vzniku rizikového úvěru se jeví podstatné, na jakou dobu byl úvěr poskytnut. Delší splatnost úvěru klientovi vytváří pozitivní podmínky a prostor v tvorbě zdrojů, na druhou stranu to můţe znamenat, ţe klient není schopen úvěr v kratší době splatit. Skutečný stav je nutno odhalit při analýze finanční situace klienta a výhledu finančního plánu aţ do doby konečné splatnosti úvěru. Finanční plán je vhodné zpracovat ve variantách, i ta nejhorší varianta by měla zajišťovat plánované splátky úvěru. Dalším prvkem, který se u úvěrů s delší dobou splatnosti přidruţuje, je riziko změny podmínek trhu, vznik konkurence, odliv zakázek, změny kurzu apod., tzn. ţe můţe dojít ke změně výchozích předpokladů, které nebylo moţno v době před poskytnutím nebo v průběhu čerpání dostatečně odpovědně vyhodnotit. Další 15

16 variantou je podcenění vlivu některých okolností, finanční plán nebyl zpracován ve variantách, s některými moţnými riziky finanční plán vůbec nepočítal, na místě je proto konstatování, ţe úvěry s delší dobou splatnosti produkují velmi významný rizikový faktor. podle poskytnuté měny na - korunové (úvěr v Kč) - devizové (v jiné měně) V obecné rovině lze konstatovat, ţe korunový i devizový úvěr jsou z hlediska rizika srovnatelné, při bliţším pohledu však je nutné vzít v potaz hledisko vývoje kurzu. Problematika vzniku rizika je závislá na předmětu podnikání klienta, tzn. zda nakupuje či prodává v tuzemsku či v zahraničí, event. v jaké měně. Banky sice nabízejí pro eliminaci rizika negativního dopadu vývoje kurzu na klienta nástroje /forvard, futures, swap, opce/, jejichţ účinnost je však limitována, v kaţdém případě však zvyšují nákladovost a tím i výnosnost, ziskovost, rentabilitu a další jim podobné ukazatele. Z tohoto pohledu je jednoznačně měna a vývoj kurzu významným rizikovým faktorem. Volání českých firem pro přijetí eura je toho dokladem, neboť jedna měna znamená odstranění dopadů vývoje kurzu a je stabilizujícím prvkem pro výrobce i obchodníky. podle zajištění poskytnutých úvěrů na - zajištěné - úvěr je zajištěn vybraným instrumentem, dŧraz je kladen na kvalitu a likvidnost zajištění, - nezajištěné - banka nevyţaduje zajištění, úvěry jsou poskytovány jen dobrým klientŧm. Je naprosto zřejmé, ţe nezajištěné nebo špatně zajištěné úvěry jsou významným rizikem pro banky. Navazující problematikou, a to i u dobře zajištěných úvěrŧ je 16

17 vymahatelnost práva, tzn. existence a účinnost právních nástrojŧ pro dosaţení uspokojení pohledávky banky z titulu nesplaceného bankovního úvěru realizací zajištění v relativně přijatelném časovém horizontu. Současná právní praxe je bohuţel taková, ţe přiznání nároku na pohledávku soudem je procesem trvajícím několik let, realizace např. zástavního práva prodejem nemovitosti nedobrovolnou draţbou je v případě nespolupracujícího klienta procesem na roky a bance je z prodejní ceny sníţené o náklady na prodej nemovitosti na umoření dluhu poukázána pouze část stanovená zákonem. Pouze v případě, ţe je poskytnutý bankovní úvěr tzv. přezajištěn, tzn. minimálně na 200 %, nebo v případě, ţe je pouţití zajišťovacích instrumentů kombinováno, lze předpokládat, ţe banka vyinkasuje svou pohledávku v plné výši. Problematika zajištění bankovních úvěrů a bonity jednotlivých zjišťovacích instrumentů bude hodnocena v dalších částech práce. podle způsobu čerpání na - jednorázové úvěry ( klient vyčerpá předem stanovenou částku jednorázově nebo postupně v předem dohodnutých termínech) - ve formě úvěrové linky (klient si opakovaně pŧjčuje finanční prostředky na financování vlastních potřeb do výše stanoveného úvěrového limitu) Z hlediska moţného vzniku rizikového bankovního úvěru jsou obě formy srovnatelné, poskytování úvěru formou úvěrové linky se jeví jako rizikovější z důvodů uvedených výše, tzn. kdy je dlouhodobá úvěrová potřeba zabezpečována krátkodobými zdroji. podle subjektu, kterému je úvěr poskytován - úvěry pro podnikatelské účely, provozní a investiční, - úvěry občanům, účelové např. nákup pozemku, nebo neúčelové, - mezibankovní úvěry, - úvěry obcím a městům. 17

18 Právní subjektivita subjektu čerpajícího bankovní úvěr je rozhodně významným faktorem při poskytování bankovních úvěrŧ, tato práce si však nebere za cíl analyzovat rizika spojená s bankovními úvěry poskytovanými mimo podnikatelský sektor, obecně platí, ţe nejméně rizikoví jsou klienti s dlouhodobými stabilními diversifikovanými příjmy, naproti tomu nejrizikovější jsou začínající klienti, bez zázemí, historie, tradice a bez obchodní sítě. z hlediska reprodukčních fondů rozlišujeme úvěry - provozní, - investiční úvěry. Rizika při poskytování provozních a investičních úvěrŧ podnikatelským subjektŧm jsou do určité míry shodná, v určitých pohledech se však významně odlišují. Společnými prvky jsou například bankovní úroky, které musí být zakalkulovány do finančního plánu firmy, investiční úvěry mají obvykle středně dobou splatnost. Významný rozdíl v úvěrovém riziku představuje způsob tvorby zdrojů na splacení úvěru, jiným způsobem se tvoří zdroje na jednorázové splacení bankovního úvěru, jiným způsobem jsou vytvářeny zdroje na postupné splacení bankovního úvěru. Podnikatelská praxe tento poţadavek příliš nerespektuje, avšak ekonomická teorie potvrzuje, ţe pokud charakter tvorby zdrojů není v souladu s charakterem potřeby, dochází postupně k omezování moţností rozvoje klienta, coţ ve svých důsledcích vede ke vzniku platební neschopnosti, omezení objemu provozního kapitálu a finančním problémům klienta. Např. krátkodobý bankovní úvěr na jednorázový nákup zboţí za účelem dalšího prodeje při respektování obvyklých pravidel nevytváří potřebu tvorby zdrojů ze zisku, úspěšné prodej zboţí a inkaso trţeb vytvoří zdroje na placení bankovního úvěru a zároveň vytvoří tvorbou zisku vlastní zdroje. Naproti tomu financování investice si vyţaduje bankovní úvěr s delší dobou splatnosti, protoţe zdroje na splátku tohoto úvěru jsou obvykle vytvářeny 18

19 postupně z výnosu produkce pořízené investice, výjimkou jsou postupy developerských firem, které investují např. do výstavby nákupního centra a po dokončení tuto nemovitost prodají obchodnímu řetězci a splatí tak poskytnutý úvěr. z hlediska účelu se úvěry dělí na - účelové, bankovní úvěr je přísně účelově čerpán na objekt uvedený v úvěrové smlouvě, míru dokladovosti s stanoví banka, obvykle se pouţívá na financování investičních potřeb, - neúčelové, úvěr je čerpán bez ohledu na účel, prostředky jsou buď čerpány přímo z úvěrového účtu nebo jsou z úvěrového účtu přesunuty na běţný účet klienta, další eventualitou je poskytnutí úvěrového rámce na běţném účtu klienta, v tomto případě si banky obvykle vyhrazují povinnost klienta vést platební styk prostřednictvím tohoto běţného účtu, coţ relativně přispívá k zajištění úvěru, praktický význam je však omezený. Z pohledu rizika jsou samozřejmě méně rizikové účelově čerpané úvěry, zde se riziko obvykle soustřeďuje na rizika spojená s bonitou klienta, výnosností investice, druhu obchodu apod.. U neúčelového úvěru ještě navíc přistupuje riziko nehospodárného pouţití těchto obvykle drahých úvěrů, coţ ve svých konečných důsledcích nepřispívá k lepším finančních výsledkům firmy a nevede k tvorbě zdrojů na splácení úvěrů. Návazně na jednotlivé druhy bankovních úvěrů můţe vzniknout situace, kdy se úvěrové riziko sčítá, event. aţ násobí. Jako příklad je moţno uvést modelovou situaci, kdy banka poskytne bankovní úvěr např. na pořízení výrobní linky, jejíţ ekonomická návratnost je vypočtena na 6 let, realizací produkce výrobní linky vznikají zdroje - zisk, který je po zdanění zdrojem pro splácení bankovního úvěru. Banka poskytne úvěr jednorázovým převodem na běţný účet klienta a poţaduje splatnost úvěru do 4 let, protoţe nemá 19

20 limit pro poskytování delších bankovních úvěrů. Úvěr je zajištěn investicí, tzn. pořizovanou výrobní linkou. Z naznačeného je zřejmé, ţe v tomto případě dochází k násobení existujícího rizika, a to z těchto důvodů: úvěr nebyl čerpán účelově, hrozí reálné riziko, ţe prostředky přisunuté na běţný účet klienta budou pouţity na úhradu provozních potřeb a investice nebude dokončena, event. nebude dokončena v termínu, splatnost úvěru není v souladu s návratností investice, tzn. ţe zdroje vytvořené za 4 roky nebudou dostatečné, aby úvěr byl splacen beze zbytku, zajištění poskytnutého úvěru prakticky nevzniklo, neboť movitými věcmi nelze tímto způsobem zajišťovat poskytnuté bankovní úvěry, aby firma zajistila splácení úvěru podle plánu, bude muset krátit financování jiných potřeb, mohlo by dojít k významnému nárůstu závazků po lhůtě splatnosti, čímţ by se významně zvýšilo nebezpečí podání návrhu na konkurz ze strany některého z věřitelů, v případě vyhlášení konkurzu by banka nebyla odděleným věřitelem a její uspokojení pohledávky by bylo prakticky nulové. Souhrnně lze konstatovat, ţe rizikové bankovní úvěry vznikají z těchto důvodů: ţádost klienta neuvádí pravdivě všechny poţadované údaje, resp. ţádost není zpracována s patřičnou odpovědností, nejsou respektovány, event. jsou podceněny obecně platné zásady pro poskytování úvěrů, např.: - nedostatek obezřetnosti na straně banky vůči klientovi, - nesoulad mezi tvorbou zdrojů na splátku úvěru se splatností úvěru, - finanční plán je nadhodnocen, není zpracován ve variantách, není doloţen reálnými smlouvami, pracuje s nepřesnými odhady, - nedostatečná pozornost a opatrnost banky při vyhodnocování bonity klienta, 20

21 - nedostatek zkušenosti banky při vyhodnocování návratnosti poskytnutého úvěru ve vztahu k podnikatelským záměrům klienta, - nedostatečné posouzení komplexu rizik plynoucího z připravované úvěrové transakce, nedodrţení účelovosti poskytnutého úvěru, druhotná platební neschopnost, podcenění moţnosti působení vnějších vlivů finanční krize, konkurence, válečné konflikty, embarga, nedostatečné zajištění, podcenění průběţného vyhodnocování bonity klienta a předcházení vzniku rizika, cílená kriminalita a pokusy o podvod a řada jiných důvodů. Závěrem lze uvést, ţe úvěrové riziko vzniká z mnoha příčin, přičemţ jeho projev je prakticky totoţný, klient nemá dostatek prostředků na úhradu poplatků, úroků, a splátek úvěru v plánovaném termínu. Potřeba předcházet úvěrovému riziku znamená posílit roli prevence rizika a zajištění poskytnutého bankovního úvěru. 21

22 2. Prevence rizika Chce-li klient zaţádat o úvěr, měl by se připravit na to, ţe kaţdá banka má vlastní úvěrovou politiku a při poskytování úvěrŧ klientŧm uplatňuje řadu zásad a metodologických postupŧ. Neţ banka poskytne úvěr resp. uzavře s klientem úvěrovou smlouvu, prověří bonitu klienta tzn. zda je klient schopný dostát svým závazkům a splácet případný úvěr. Při posuzování bonity bankovní klientely banka obvykle provede úvěrovou analýzu, při které zkoumá: zda poskytnutí úvěru odpovídá úvěrové politice banky, zda výše úvěru je v souladu s moţnostmi banky a zda je poskytnutí úvěru v souladu se zákonem, serióznost klienta a jeho ochotu platit dluhy, schopnost splatit úvěr i s úrokem, coţ je u firmy posuzováno podle finanční situace, výši vlastního kapitálu a výši závazků, moţnosti zajištění úvěru jako druhotného zdroje příjmů pro případ, ţe dluţník nemá dostatek peněţních prostředků na splácení úvěru a úroku. Hlavními kritérii při samotném rozhodování o poskytnutí úvěru jsou: návratnost, tj. schopnost dluţníka splatit úvěr ve sjednané lhŧtě, tato schopnost závisí na mnoha faktorech, prakticky kaţdá poloţka uvedená v rozvaze a ve výkazu zisku a ztrát se významnou měrou podílí na schopnosti dluţníka splácet úvěr ve sjednané lhŧtě, výnosnost úvěru je závislá především na výši úrokové sazby, tato sazba je ovlivňována mnoha faktory, ke kterým např. patří: - výše sazeb ČNB, - sazby konkurence, - výše nákladŧ banky, - charakter úvěru, - ekonomickými podmínkami např. mírou inflace, atd.. 22