Křesťanská víra ve stínu hrůzy z Boha. Jde i v církvi za prvé o peníze? Rozhovor s Karlem Fojtíkem str. 6

Transkript

1 cena 34 Kč / ročník 39 Jde i v církvi za prvé o peníze? Rozhovor s Karlem Fojtíkem str. 6 Bílý beránek na červených vratech Reportáž Jiřího Lukla str. 26 Romové na Zakarpatí Misie str. 32 Křesťanská víra ve stínu hrůzy z Boha Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

2 Milí čtenáři, vidět syny svých synů nebo dcery svých dcer bylo pro starozákonního člověka průkazným znamením Božího požehnání. I dnes se mnozí prarodiče shodují na tom, že kdyby věděli, jaké to je mít vnoučata, pořídili by si je dřív než vlastní děti Zkrátka děti dětí jsou nesmírnou radostí a povzbuzením pro stárnoucí a pomalu odcházející generaci. Vztahy prarodičů k vnoučatům jsou přetaveny životními zkušenostmi, nezatíženy povinnou otcovskou či mateřskou odpovědností, a proto bývají většinou z obou stran svobodně uvolněné a plné hřejivé lásky. Ne tak je tomu ale s Božími vnoučaty! Ptáte se, jak tedy? Pak vám poradíme, abyste prostudovali články hlavního tématu, které pro vás připravili Pavel P. Dušek a Zdeněk Vojtíšek. Zůstane na vás, abyste rozhodli, zda se subjektivně cítíte a nebo jste dítětem či vnoučetem nebeského Otce. Stejně tak zůstane na vás, jak s informacemi naložíte. Jistě, existuje ještě možnost nebýt tím ani oním, ale v takovém případě byste zřejmě dubnové téma časopisu Brána rychle přeskočili, nebo je jen bez zájmu proletěli. Stane-li se vám, že časopisem skutečně jen tak proletíte, rozhodně doporučujeme několik malých ale pozoruhodných přistání doma i v zahraničí. Máte docela široký výběr. Zastavit se můžete v kanceláři Rady CB s tajemníkem Karlem Fojtíkem a slyšet z první ruky, jak to bylo s církevními restitucemi. Zastavit se dále můžete na Ukrajině spolu s místním mladým kazatelem, dále v Indii u Moravských bratří a v jejich misijní škole nebo v Zakarpatí mezi Romy. Nakonec se můžete opět vrátit zpátky do Čech k průběhu a výsledku volby prezidenta republiky spolu s prof. Tomášem Halíkem, kaz. Danielem Kvasničkou a superintendentem Josefem Červeňákem. Přejeme vám čtení nejen poučné, ale i nadějné. ŠÉFREDAKTOR z obsahu: SLOVO 3 Vzkříšený pokoj Pavel Plchot ROZHOVOR 6 Jde i v církvi za prvé o peníze? Miloš Hejzlar TÉMA 10 Boží vnoučata Pavel P. Dušek, Zdeněk Vojtíšek PŘÍBĚH 22 Bible mě prostě ohromila Mekhti Mekhtiyev EXEGEZE 24 Koloským 1,24-2,5 Jiří Lukl REPORTÁŽ 26 Bílý beránek na červených vratech Jiří Lukl MISIE 32 Romové na Zakarpatí Slavoj Raszka K DISKUSI 34 Potřebujeme prezidenta? SERIÁL 37 Peníze novozákonní doby 4 Jan Luhan POST SCRIPTUM 38 Odstúpiť od seba samého Daniel Pastirčák připravujeme: TÉMA Povoláním kazatel

3 Vzkříšený pokoj Jan 20,19-23 Z čeho máte strach? Z dlouhodobé nemoci, smrti? Strach ze selhání v rodině, v práci, ve vztazích s blízkými? Strach z nových věcí, budoucnosti? Pro každého je to asi trochu něco jiného, ale všichni se strachem máme určitou zkušenost. Většinou ne moc příjemnou. Co děláte, když máte strach? Za zamčenými dveřmi Učedníci byli s Ježíšem naposledy v Getsemane a od té doby se asi potulovali po Jeruzalémě a zpovzdálí sledovali další události. Sdíleli společný zmatek a obavy. Teď je nacházíme za zamčenými dveřmi ze strachu před Židy. Už vědí, že Ježíšovo tělo nebylo v hrobu, a ženy říkaly něco o vzkříšení. Proč tedy mají strach? Měli strach, zda to není nějaká léčka ze strany Židů? Vzkříšení se jim zdá jako neskutečný sen. Nebo se bojí mluvit o vzkříšení, protože by to mohlo mít stejné následky pro ně, jako pro Ježíše jeho zvěstování? Je to takový trefný obraz když jsou učedníci sami, jsou ze strachu schováni za zamčenými dveřmi. Neznáte to náhodou taky? Být ze strachu uzavřen, ze strachu před zraněním, před druhými lidmi, nároky, očekáváními, obviněními. Dnes žijeme v době, kdy se skoro každý může sám zavřít ve svém pokoji. Asi máme naději, že pokud se zavřeme, nic a nikdo na nás nemůže, snad ten strach odejde, zajistíme si bezpečí. Být dlouhodobě za zavřenými dveřmi však proti strachu nepomáhá. Učedníci asi mají hlavně strach sami o sebe - dopadnou stejně jako Ježíš? Strach ochromuje, paralyzuje. Způsobuje, že se uzavíráme jako květina v temnu či chladu. Ježíš uprostřed nich Najednou vstupuje Ježíš a staví se doprostřed. Do středu strachu a obav. Učedníci možná do té doby očekávali, že někdo z nich se ujme iniciativy. Někdo na sebe vezme zodpovědnost a povede je dál. Třeba Petr jako dřív. Nikomu se však nechtělo. Momentálně nikdo nechtěl být ve středu dění. Ještě nedávno se hádali, kdo bude první v Božím království, ale teď... Stále potřebují, aby to nakonec byl Ježíš, kdo bude první, kdo bude uprostřed. Ježíš přichází a staví se právě do toho prázdného prostoru uprostřed. Přichází se slovy pokoj vám - jak moc je potřeba pokoj do ustrašených srdcí. Pokoj vám byl tehdy běžný pozdrav, ale teď zní výjimečně, výjimečně mocně. Má nový význam, vzhledem k tomu, co se stalo na kříži a v hrobu, vzhledem k tomu, co prožívají. Pokoj vám, já jsem i teď s vámi. Dává se jim poznat, ukazuje jim ruce a bok, aby byli ujištěni, že je to opravdu On. Díky utrpení na kříži je jim teď k dispozici pokoj, který má základ v Kristově oběti, ne ve vnějších okolnostech či jejich schopnostech. Doufám, že také znáte situace, kdy Ježíš vstupuje do vašeho života s upokojením nebo přímo se slovy pokoj vám/tobě, já jsem s tebou a vezmu to na sebe. Pro nás je to ale často tak neuvěřitelné, že potřebujeme ujištění, že je to opravdu Ježíš, že si to nenalháváme, že to není sebeklam. 3

4 Z pohledu učedníků to vypadá na druhou šanci. Nejdříve jim připadlo, že to vše skončilo špatně a je před nimi dost neradostná budoucnost, které se bojí. Ježíš teď přináší novou naději. Nemusíme se bát, vypadá to, že nás čeká i něco hezkého. Květina jejich životů se zase otevírá působením paprsků slunce a tepla Ježíšovy přítomnosti. Jako mne poslal Otec Ježíš hned do těch očekávajících a teď už i pokojnějších myslí a srdcí vkládá poslání - jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Jsou to velice silná slova, která se netýkala jen učedníků tehdy, ale i všech jeho učedníků dnes: - Otec Ježíše poslal jako to nejcennější, co měl, Ježíš posílá také to nejcennější, co má - své učedníky, radši by měl Otec Syna u sebe, ale z lásky jej poslal k nám, stejně i Ježíš by asi radši měl učedníky u sebe v království, ale z lásky ke světu je posílá. Neboť Ježíš tak miloval svět, že posílá své učedníky (nás), aby... - Otec poslal Ježíše jako dar světu a Ježíš posílá učedníky jako dar světu, my jsme darem z Božích rukou - Otec poslal Ježíše jako spojení s nebem, my také máme vznešený úkol být pro lidi spojením s nebem - Otec poslal Ježíše jako oběť, stejně tak učedníky posílá Ježíš, aby dali (obětovali svůj život na oltář) Bohu k dispozici - Ježíš byl nezasloužený dar, my jsme si jej nezasloužili, a přesto jej Bůh poslal, ani nás si svět nezaslouží, ale Ježíš se rozhodl nás darovat - Otec poslal Ježíše v návaznosti na svoje předchozí působení v historii - navázání na tradici (SZ postavy až k Janu Křtiteli) zároveň přináší nové věci, jsme posláni navazovat, ale také přinášet obnovu - Otec poslal Ježíše jako služebníka - odpuštění, vysvobození, uzdravení, lásky a pravdy, milosti, stejně posílá Ježíš nás Přijměte Ducha - moc odpouštět Ježíš na ně dechl - Co vám to připomíná? Gen 2:7 Pavel Plchot (37) kazatel CB nyní již 5 let v Praze 1, předtím 9 let v Benátkách nad Jizerou, s manželkou Petrou mají syna Ondřeje Alexe, kterému je 1 rok. (případně Ez 37), kdy Bůh svým dechem dává život - Ježíš dává nový život - věčný život. Předává život, který má On sám - vzkříšený život a s tím spojené požehnání. Boží Duch je nyní (nebo od letnic) učedníkům k dispozici novým způsobem. V našem textu spojuje Ježíš přijetí Ducha svatého s odpuštěním hříchů. Jako mne poslal Otec - jedno ze základních poslání Ježíše bylo přinést odpuštění hříchů a s tím spojený pokoj do lidských životů. Nyní předává Ježíš štafetu do rukou učedníků - církve. Ať již chápeme tento text jakkoliv, každopádně platí, že máme obrovskou zodpovědnost i zmocnění přinášet odpuštění. Neodpuštění znamená zůstávat v poutech. Asi všichni jsme už někdy zažili touhu po odpuštění. Jeden španělský příběh vypráví o otci a synu, kteří se odcizili, a syn odešel z domu. Otec jej však po nějaké době začal hledat, ale nedařilo se mu to. Několik měsíců se pokoušel, ale neúspěšně. Nakonec, jako poslední pokus, dal do novin inzerát: Drahý Paco, sejdeme se před kanceláří těchto novin v sobotu v poledne. Vše jsem ti odpustil. Mám tě rád. Tvůj otec. V sobotu se před budovou novin objevilo 800 mužů jménem Paco, kteří hledali odpuštění a lásku svých otců (z Bits & Pieces, October 15, 1992, pp. 13.). Odpuštění přináší pokoj, který zde zvěstuje i Kristus dvakrát za sebou učedníkům. Ježíš zde přináší odpuštění i učedníkům, že jej v nejtěžší chvíli opustili. Sice to Ježíš takto přímo neříká, ale učedníci to tak pochopili, a tentokrát správně. Vzkříšený pokoj - není z tohoto světa Co tedy s našimi strachy a obavami? No, ideální by bylo, kdyby přišel Ježíš doprostřed našeho zavřeného pokoje a řekl: Pokoj vám. Vzhledem k tomu, že se takovýmto způsobem už tak často od svého nanebevstoupení nezjevuje, je třeba hledat jinou cestu. Seslal nám svého Ducha, který nám zpřítomňuje vzkříšeného Krista. Vstupuje do našich zavřených srdcí a nabízí pokoj, který má základ v jeho ranách a vzkříšení. Je to vzkříšený pokoj, který přežil i ukřižování a všechny bouře hříchů, nemocí a bolestí. Pokoj, který není z tohoto světa a není závislý na tomto světě. Dává však zmocnění k životu v tomto světě. Přijímáme-li pokoj vyvěrající z Kristovy oběti, přijímáme s ním i poslání být nástroji odpuštění. Máme úžasné poslání, jsme vysláni Kristem, jako byl On poslán nebeským Otcem. PAVEL PLCHOT 4

5 Adresa redakce: Brána, Soukenická 15, Praha 1 brana@cb.cz Vážená redakce časopisu Brána, rád čtu časopis, protože vždy najdu něco, co mne zaujme a rozšíří můj myšlenkový obzor. Postrádám však větší rozsah rubriky otázek čtenářů a odpovědí redakce. V prosincovém čísle Brány s nadpisem Hudba v církvi jsem marně hledal alespoň nějaké věty v souvislosti s hudbou a zpěvem, vyjádření členů naší církve ke kvalitě vydaného nového zeleného zpěvníku. Uplynul již určitý čas od vydání Křesťanského kancionálu a bylo by možná zajímavé poslechnout si názory členů naší církve. Souhlasím s mnohými názory sester a bratrů, že ne vždy je nový kabát šťastnější než ten předchozí. Pro mne je naprosto nepřijatelný způsob zakončení volných ploch listů zpěvníku ozdobami různých malůvek. Nemyslím, že kánonů muselo být takové množství a je otázkou, jak často se zpívají. Milá redakce, nezbývá mně, než vám všem popřát mnoho Božího požehnání při vydávání dalších čísel Brány. VÁŠ KOTRLA MILOŠ A dost! Přes množství nalíčených pastí v podobě redakčních editorů, korektorů a dalších zodpovědných pracovníků (což je v našem případě celá redakce), náš redakční šotek v čísle 3/08 opět As - lícová strana udeřil. Z jeho kanadských žertíků radost nemáme a omlouváme se především autorovi seriálu, jehož třetí pokračování bylo také postiženo. Zveme si tedy našeho šotka na nejbližší jednání redakční rady a budeme od něj požadovat záruky, že své kousky minimálně omezí na přijatelnou míru. REDAKCE BRÁNA INZERCE Noemi seznamka pro křesťany pobyty pro nezadané V seznamce je přihlášeno cca 2000 lidí z ČR a Slovenska. Bližší informace: Noemi, Na Mušce 1124, Holice, ČR Tel.: * info@noemka.com VIKTORA CENTRUM Cílené poradenství a osobní rozvoj Spravování financí Podnikání a investice Zdravý životní styl Kou ink Partnerské a rodinné vztahy Skryté schopnosti a efektivní využití v praxi Celostní pojetí - Individuální p ístup es anský pohled Základem jsou osobní zkušenosti Tel: 608 / www:viktoracentrum.com poradenstvi@viktoracentrum.com Redakce a administrace: Soukenická 15, Praha 1 tel , fax brana@cb.cz Číslo 4/2008, ročník Bratrské rodiny 40, Českobratrské rodiny 67 Vyšlo Vychází 10x ročně, cena 34 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík Redakční rada: Mgr. Miloš Hejzlar, Jiří Sedláček, Jana Matulíková, Ing. Peter Komrska, Anna Chrásková, Ing. Karel Fojtík j.h. Výtvarník: Ondřej Košťák Sazba: Olga Sovová Vydavatel: KODEX o.p.s. IČ Ev. č. MKČR: E 5080 Tisk: UNIPRESS s.r.o. Turnov Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce. 5

6 Jde i v církvi za prvé o peníze? Rozhovor s tajemníkem Rady Církve bratrské Karlem Fojtíkem V květnu na konferenci CB proběhne volba nového tajemníka. Jaké bylo tvoje rozhodování, když jsi zvažoval před lety kandidaturu na tuto funkci? Působil jsem jako místopředseda ostravského staršovstva a zároveň jako člen Rady Církve bratrské. Byl jsem v centru dění a vnímal jsem potřebu najít kandidáta po odstupujícím tajemníkovi Karlu Taschnerovi. Závěrem hledání se tehdy Rada na mě spontánně obrátila, což mne překvapilo. Bylo by to poprvé v historii církve, kdy by tajemníkem nebyl kazatel. Byl jsem přesvědčen, že by tuto funkci měl dělat duchovní, i když tajemníka nekazatele připouštěla naše Ústava. Navíc jsem zastával poměrně zajímavé zaměstnání. Moje rozhodování nebylo jednoduché. Domníval jsem se, že mám své úkoly v mateřském sboru a v církvi. Pochopil jsem však, že mne Pán snad i proto pro- Foto Bronislav Matulík 6

7 vedl určitými zodpovědnostmi a získané zkušenosti by se mohly nově využít. Vstoupil jsem do této služby s bázní a třesením a přijal ji jako Boží povolání. Pracoval jsi jako tajemník ostravského magistrátu, takže si se z tajemníka stal tajemníkem. V čem se služba tajemníka magistrátu velkého města liší od tajemníka rady malé církve? Být tajemníkem na magistrátu je vyloženě manažerská funkce. Téměř jsem se nedostal k žádným výkonným činnostem. K tomu zde byl profesní aparát - odborníci, právníci, výkonní pracovníci. Dohromady jsem řídil asi 1200 zaměstnanců. Politická rozhodnutí prováděla Rada a Zastupitelstvo města. Na mně pak bylo tato rozhodnutí úředníky magistrátu zajišťovat. Při vstupu do služby tajemníka církve nastala změna i v tom, že jsem musel celou řadu činností zařizovat a dělat sám. Byl jsem tak říkajíc na dotek životu. Tam to bylo manažerské zvládání toho, co nastavili politici, tady jsem duchovně spolurozhodoval a pak zabezpečoval. Co je tvým hlavním úkolem v církvi, jak bys tu funkci tajemníka popsal? Je těžké popsat pracovní režim tajemníka, protože moje povinnosti jsou pestrá kytička úkolů a v podstatě každý den je jiný. Z časové analýzy mi vyšlo, že asi třetina mé práce spočívá ve správní agendě Rady. Další třetinu zabere udržování kontaktů s kazateli, vikáři, hospodáři, staršovstvy, senioráty a neposlední řadě pak služba na sborech. Zvláštní kapitolou je péče o stavějící sbory, vedení Waderovy nadace a hledání dalších možností financování. Třetí část úkolů tvoří zastupování v rámci ekumeny, v orgánech ETS, Diakonie CB, při budování našeho areálu ve Chvalech a další. V posledních letech dominovala činnost týkající se narovnání vztahu mezi státem a církvemi. V čem se církev za dobu tvého působení ve funkci tajemníka změnila? Domnívám se, že se dají vystopovat některé změny, ale nepřeceňoval bych zde působení tajemníka. Pokračoval proces zakládání sborů. Za deset let se zvýšil počet sborů ze 45 na 66. Máme odvahu ustanovit sbory s pracovníkem i na menších místech jen v pronajatých prostorách. To není snadné. Možná, že jsme to někdy přehnali. Celkově je však podle mě tento záměr správný. Počet dospělých členů a dětí narostl o 1200 na Tento nárůst přináší změny i ve složení členské základny, kde kromě dětí vyrůstajících ve sborech přicházejí také noví lidé obrácení ke Kristu. Do jisté míry se to odráží i ve složení kazatelského sboru, ve kterém je skupina služebníků, kteří nevyrostli v církvi. Zároveň se rozšířilo pojetí naší práce. Když se podíváte na Schematismus sborů, zjistíte, že klasická podoba programů typu nedělní shromáždění, biblická hodina a generační schůzky (besídka, dorost, mládež) bývá rozšířena o další typy setkávání a služeb (domácí a chválící skupinky aj.). Není vždy jednoduché domlouvat se o hlavních směrech, důrazech a prioritách. To platí jak na úrovni celé církve, tak i na úrovni jednotlivých sborů. Když jsou ve staršovstvu lidé s různým vnímáním věcí, bývá to i složitější. Závěrem bych dodal, že naše církev se přes mnohé slabiny, které nelze nevidět, stala v posledních letech jistou alternativou a domovem mnohých hledajících duší a získala kredit mezi církvemi ČR i uprostřed společnosti. Ožehavou otázkou, a to i v církvi, je otázka peněz. Jaký je přibližný roční obrat církve a kam tyto prostředky směřují? Má o tom přehled tajemník? Udělali jsme si průzkum a vyžádali si od sborů informace. Na základě těchto podkladů činil rozpočet církve asi 100 mil. ročně. Započteme-li k tomu inflaci, potom je to dnes určitě víc. Necelá třetina z těchto prostředků směřuje do oblasti financování duchovních, další část slouží k investiční výstavbě. Zakládáme nové sbory, stavíme nové modlitebny a opravují se stávající sborové budovy. Poslední třetina financí je využita na provoz sborů a patří sem např. i příspěvky na diakonické a vzdělavatelné projekty či podpora misionářů a další potřeby. Je to ale jen velice hrubé rozdělení, protože sbory jsou v těchto otázkách velmi samostatné. Ing. Karel Fojtík (63) Narozen v Třebíči. Maturoval na gymnáziu v Ostravě a absolvoval Vysokou školu dopravní v Žilině. V roce 1990 byl zvolen tajemníkem magistrátu města Ostravy. S manželkou Alenou rozenou Urbanovou mají dvě dcery Alici a Michaelu a z jejich rodin celkem 5 vnoučat. Od roku 1998 slouží třetí funkční období jako tajemník Rady CB. V posledních letech se v pozici zástupce ERC účastnil přípravy zákona o narovnání vztahů mezi státem a církvemi. 7

8 Lidé berou církev, že je placená státem. Kolik z těch 100 mil. přijímá církev od státu a kolik od věřících? To je dobrá otázka, protože ukazuje, že se obětavost v CB drží stále na dobré úrovni. Mohla by být samozřejmě vyšší a možná to v budoucnosti bude zapotřebí % celkových potřeb financí si zajišťuje církev sama. Státní příspěvek tvoří tedy cca 20-25% finančních prostředků. Stát přispívá především na mzdy kazatelů, něco málo na provoz ústředí a na opravy církevního majetku. Byl jsi jedním z těch, kteří stáli u zrodu nového církevního zákona, který prošel v minulých měsících vládou. Můžeš nám jej ve stručnosti představit? Jaké jsou jeho klady či úskalí? Je to historická chvíle, kdy lze pozorovat snahu narovnat křivdy, které se vůči církvím nahromadily. Přitom se církve, kromě církevních řádů, vzdávají majetkových nároků. To byl dříve problém. Dochází k částečnému vyrovnávání napáchaných křivd. Stát bude církvím vyplácet dohodnuté částky po dobu 60 let jako náhradu za nevydaný majetek. Velkorysé je rozdělení financí mezi katolickou a nekatolické církve v poměru 82% ku 18%. Podíl nevypořádaného majetku mezi ČBK a ERC je totiž 97% ku 3%. Dále je zde návrh dvacetiletého překlenovacího období, kdy se stávající příspěvek církví bude ročně snižovat o 5%. Cílem je to, aby se církve postavily ve finále na vlastní nohy a byly na státu nezávislé. Řada církví neměla v minulosti představu o ukončení financování státem. Na pořad dne se dostávají otázky, jak budovat vlastní ekonomické mechanismy. Takovéto úkoly církve léta nemohly řešit. Nový zákon nabízí církvím soběstačnost a na samofinancování mohou přejít postupně, nemusí to být žádný náhlý náraz. Úskalím je také, že finanční vyrovnání je dlouhodobá záležitost, která bude podléhat devalvaci. Miliardy, o kterých se nyní jedná, ztratí časem hodnotu. Určitou otázkou je stabilita stávajícího rozhodnutí státu při plnění závazků. Rozhodně však je významné, že se všechny církve na tomto společně se státem dohodly. Jak to bude v zajištěno v Církvi bratrské je samozřejmě otázka pro nového tajemníka či celou Radu. Jaká je však tvoje představa? Církvi bratrské by podle návrhu zákona mělo být po dobu 60 let vypláceno 47 mil Kč a 20 let překlenovací příspěvek začínající na úrovni 30 mil Kč. Nám se osvědčil systém, který funguje ve Waderově nadaci. Zde se prostředky stavějícím sborům půjčují a pak dlouhodobě vracejí. Myslím, že obdobně by se mohly financovat některé naše projekty. Finančních modelů s využitím nástrojů bankovních domů, investování do nemovitostí, akcií se nabízí celá řada. Aktuální bude, aby z hlediska inflace neztrácely získané prostředky svoji hodnotu. Tyto koncepční úvahy bude muset řešit nejen budoucí tajemník a Rada uprostřed církve. Není vyloučeno, že k zajištění těchto složitých úkolů založíme profesně zdatnou organizaci. Rozhodně by církev měla usilovat o to, jak mobilizovat sama sebe. Myslím na potřebu zvyšování obětavosti. Můžeš čtenářům poodhalit něco z toho, jak probíhalo jednání se státem i s církvemi? Jednání nebylo jednoduché. Na vrcholové úrovni České biskupské konference si člověk uvědomí, jak v tomto kolosu je složité něco prosadit. Jednak 8

9 nepožadovat majetek a pak, aby financování ze strany státu bylo jednou ukončeno. Po staletích, kdy to fungovalo jinak, se to katolické církvi těžko přijímalo. Snadno se to říká malé církvi, jak má žít ta velká. Když však vidíte tu spoustu zničených kostelů a máli si to církev zajišťovat v dlouhodobém horizontu sama, to je náročné. Každopádně je třeba říci, že ze strany biskupské konference se jednalo korektně. Nekvalifikovaných stanovisek a žabomyších válek jsme si užili spíše na půdě Ekumenické rady církví, kde nám tu a tam některé denominace dělaly vrásky na čele. Je to pokořující a k zahanbení. Nicméně všechna úskalí se překonala a dosáhlo se konsenzu. Ze strany státu jsme dlouhodobě zakoušeli přezírání úřednického aparátu a politiků. Avšak z mnoha jednání je patrné, že se současná státní reprezentace chce s církvemi domluvit. A to jsem rád, bez ohledu na to, jestli to vyjde či nevyjde. Zároveň se modlím, aby Pán Bůh v dalším čase zprůchodnil, korigoval nebo i zamítl připravovaný zákon. Někteří lidé zákon kritizují proto, že vychází církvím příliš vstříc. Jaký je na to tvůj názor? Tyto frekventované názory jsou poznamenány určitou setrvačností z minulosti, že cokoliv je ve prospěch církví, i když je to spravedlivé, tak je to špatně. Druhou věcí je to, že to jsou i populistické názory, které se nezakládají na faktech. Cifry, které se nyní omílají, nejsou v nominální hodnotě tak vysoké. Když si někdo vezme úvěr na stavbu domku, tak za 20 let zaplatí dvojnásobek toho, co si půjčil, a je to normální. Stát dostane majetek 60 let dopředu, léta to bude splácet a měli bychom to považovat za vstřícnost vůči církvím? Pokud bychom měli mít smlouvy čistě na bázi ekonomické, tak by to musela být čísla daleko větší. A kdo z nás víme, co bude za 60 let? I někteří lidé v církvi by uvítali, kdyby se církev zřekla veškerého majetku, který se má vracet. Hlásíme-li se k svobodné církvi, proč se na stát ohlížet? Nesplatil již letitým vyplácením mezd kazatelů dost za zabavený majetek? Na to není jednoduchá odpověď. To, co se církvím v 50. letech začalo vyplácet, byly žalostné almužny, že bychom se vůbec nedopracovali k reálným číslům toho, co církvím bylo zabaveno. Nehledě k tomu, že to byly dříve hospodářsky prosperující celky a stát se pak na nich celou dobu obohacoval, nebo církevní majetky užíváním či nezájmem devastoval. Jak ostatně stát hospodařil, bylo jasně vidět např. v areálu ve Chvalech, kdy nám byl vrácen bývalý sirotčinec ve zbědovaném stavu. Dnes je zde zařízení, které skvěle církvi a potřebným ve společnosti slouží, a chystá se další rozvoj. Na počátku však byla restituce tohoto majetku. Co se týče principu svobodné církve, pak model směřuje k osamostatnění od státu. Zároveň však řešíme svoje stanoviska v rámci všech českých křesťanských společností a nevidím jako solidární odtrhnout svoji církev od ostatních. Máme v tomto ohledu zkušenosti dvou denominací, které chtěly plnou nezávislost financování na státu. Před léty se pokusila jít touto cestou Bratrská jednota baptistů, ale nakonec tuto variantu opustili. Asi polovina kazatelů sborů BJB je nyní placena státem. Na přelomu 2007/2008 českou ekuménu překvapilo rozhodnutí Církve adventistů sedmého dne, kteří se připojili k církvím usilujícím o vyrovnání se státem a pro rok 2008 požádali o příspěvek na platy svých duchovních. CASD je známá svými desátky, ale nyní se obrací na stát spolu s námi. Co plánuješ po odchodu z funkce tajemníka? Myslím, že je dobré na úrovni sborů i církve v určitý čas umožnit, aby se uplatnili noví lidé s novými charismaty. Co jsem mohl, to jsem se snažil církvi dát. Mám přání se i nadále výkonně účastnit na životu církve. Chci pomáhat dalšímu harmonickém rozvoji církve, ne však v pozici tajemníka. Dále se těším na návrat a zapojení do služby ve svém ostravském sboru. Trochu mně chybělo, že jsem ztratil kontakt se svým sborem. Ale to je daň služby každého celocírkevního pracovníka, kterou mně Pán Bůh bohatě vynahradil nevšedními možnostmi a rozhledem, který jsem získal na mnohých místech. Pokud mi Pán Bůh dá zdraví a bude zájem ze strany budoucí Rady, jsem připraven se svými nabytými zkušenostmi být dle potřeby k dispozici. MILOŠ HEJZLAR 9

10 PAVEL P. DUŠEK ZDENĚK VOJTÍŠEK Ilustrace Ondřej Košťák 10

11 Z podobenství o ztraceném synu známe Boha jako laskavého rodiče, který svým dětem odpouští jejich selhání. Rovněž v modlitbách je Bůh s důvěrou oslovován jako otec. A Ježíš dokonce ujišťuje, že Boží otcovská láska k lidem je silnější než náklonnost pozemských rodičů. Z tohoto hlediska jsou tedy všichni lidé dětmi Boha a vůči sobě navzájem jsou bratry a sestrami. N ejde jen o poetický výraz pro Boží zájem o člověka. Pojetí Boha jako duchovního otce udává charakter vzájemného vztahu mezi Stvořitelem a lidmi. Ten není založen na právnických formulacích, nevytváří pravidla pro pravidla, není zákonický. Je to rodinný vztah. To mimo jiné znamená, že pravidla Bůh lidem nabízí, aby jim usnadnil cestu životem, nebo jinak řečeno: aby jim poskytl vodítko. Není prchlivý soudce, který bez ustání kontroluje dodržování svých nařízení. Je laskavým otcem, který by za své děti dal všechno, co má. Na obraze Boha záleží Přesto se někdy stává, že upřímně věřícího člověka pohltí strach z Božího hněvu a následného trestu. Ne proto, že by udělal něco opravdu neodpustitelného, ale proto, že se naučil představovat si Boha právě jako přísného soudce. Mnohokrát za den se v myšlenkách vrací k drobným (byť třeba i jen domnělým) prohřeškům a sžírá se obavami o svou spásu. Trápí se nejistotou, zda jsou jeho modlitby dost upřímné a jeho účast na bohoslužbách dost soustře- 11

12 děná. Bojí se, že má příliš nečisté myšlenky. Zakazuje si pochybnosti nebo určité představy ty se však přesto občas vnucují do vědomí. Často zažívá úzkost, strach a nejistotu. Připadá si špatný, nedostatečný nebo dokonce zavržený. Bývá depresivně naladěný, celkově skleslý, málo sebevědomý a submisivní, nebo naopak podrážděný a útočný. V některých případech se dokonce bojí nahlas říkat určitá slova (např. Bůh, Duch svatý) nebo přemýšlet o určitých tématech, protože by jej mohly napadat bezbožné asociace. O svém trápení se obvykle stydí mluvit. Pokud však najde odvahu si promluvit, chodí se pak opakovaně ujišťovat ke svým duchovním rádcům, že mu Bůh může odpustit, že ještě není pozdě na upřímné pokání a záchranu. Znovu a znovu lituje svých skutků, slov i myšlenek; znovu a znovu si své hříchy vyčítá a slibuje si, že napříště už ve své horlivosti nepoleví. 12 Dotazník Božích vnoučat Následující dotazník není psychologický test. Nemá tedy žádné přesné vyhodnocení. Slouží jen k zamyšlení. Pokud na většinu otázek odpovíte kladně, pravděpodobně se velmi trápíte a stálo by za to vyhledat pomoc. Trpíte perfekcionismem, tj. věčnou nespokojeností s vlastní odvedenou prací a nutkáním neustále ji opravovat a vylepšovat? Napadá vás často, že jste špatný člověk? Kontrolujete často a důkladně odvedenou práci nebo drobné úkony (např. zamčení dveří, zavření plynového sporáku apod.)? Stává se vám, že něco kontrolujete třikrát po sobě nebo i častěji? Stává se vám, že si velmi dlouho umýváte ruce, a přesto máte pocit, že nejsou čisté? Napadá vás opakovaně, že jste možná zhřešili proti Duchu Svatému? Napadá vás někdy, že vám Bůh nemůže odpustit vaše hříchy? Máte potíže v sexuálním životě? Míváte velké výčitky kvůli sexuálním fantaziím? Zadrháváte se při modlitbě nebo při čtení Bible, protože vás napadlo něco neslušného či rouhavého? Trpíte nejistotou ve styku s druhými lidmi? Trápí vás časté obavy, že smrtelně onemocníte, dostanete se do vězení, přátelé vás odvrhnou, vyhodí vás z práce apod.? Musíte někdy své soukromé modlitby nebo jejich části několikrát opakovat, protože se vám nepovedly? Výchova doma i ve společenství Příčinou takového trápení může být přehnaně přísná výchova. Ať chceme či ne, rodiče (a to i ateisté) ovlivňují náš způsob uvažování o Bohu. A přísní rodiče učí své děti očekávat, že rodičovské postavy (osoby s rodičovskou autoritou) dovedou být tvrdé a nesmlouvavé. I Bůh je pro věřícího člověka někým, kdo má rodičovskou autoritu. Jak už bylo řečeno na začátku, charakteristika Boha jako nebeského rodiče je důležitou teologickou výpovědí. Naznačuje nám, že se Bůh má k lidem jako otec ke svým dětem. Což zároveň znamená, že se lidé mohou na Boha obracet s důvěrou a beze strachu z jeho hněvu. Mohou přitom pociťovat tichou radost - podobně, jako se malé dítě raduje z příchodu otce domů. Ježíš dokonce říká, že Bůh je k lidem ještě laskavější než rodiče k dítěti: Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! (Mt 7, 11) Co když jsou ale rodiče tak přísní, že na citové rovině nedokáží dávat dobré svým dětem? Ti, kdo zažili takto tvrdou výchovu, mohou mít tendenci představovat si Boha spíše jako přísného soudce než jako milujícího otce. V psychologii náboženství se jim říká Boží vnoučata. Jejich rodiče se často dovolávají Boží autority, rádi mluví o Božích trestech za neposlušnost a své vlastní nedostatky si obvykle nepřipouštějí. Bůh jako by byl vždy na jejich straně je jen jejich Nebeským Otcem. Děti se pak snaží rodičům ve všem poslušně vyhovět. Nedělají to však ani tak z lásky, ale spíše ze strachu, že by jim Bůh mohl za trest odepřít svou náklonnost. Název Boží vnoučata trefně vystihuje, co takový člověk zažívá. Nevnímá Boha jako svého otce, ale jako sebestředného patriarchu, který dbá na prosazování svých vlastních pravidel i za tu cenu, že se svým dětem (vlastně spíše vnoučatům ) citově vzdálí a že se ho pak budou bát. Představy o Bohu však nejsou

13 pouze dílem rodičů. Svůj vliv mají texty kázání, Bible, texty bohoslužebných písní a rozhovory s lidmi, kterým důvěřujeme. Velkou váhu má prostředí, v němž se pohybujeme nejčastěji. Ať tak či onak, Bůh je lidským očím neviditelný. Nutně si o něm vytváříme své (více nebo méně správné) představy. A v těchto představách může být otcovsky laskavý a milosrdný nebo také chladně spravedlivý a přísný, jako je tomu právě u tzv. Božích vnoučat. Jaký obraz Boha v sobě nosíš? Představ si, že v hádce jsi řekl něco velmi ostrého člověku, kterého si vážíš. Tvoje slova ho ranila. S odstupem času svého chování lituješ. Mrzí tě, že jsi někomu ublížil. Cítíš to jako vinu nejen před tím člověkem, ale i před Bohem. A chystáš se za to Bohu omluvit v modlitbě. Jakou reakci od Boha očekáváš (jakou si představuješ)? Pohladí tě láskyplně po tváři a řekne něco povzbudivého? Projeví zklamání nad tvým selháním? Nebo odpoví ještě jinak? Dvojí utrpení Situace Božích vnoučat je komplikovaná tím, že strádají duchovně a současně i duševně. Často mívají příznaky typické pro některé duševní poruchy (deprese, fobie nebo nutkavou neurózu). Trpí například stavy úzkosti, nadměrným strachem z určitých situací, obsesemi (vtíravými myšlenkami a představami), nespavostí a různými psychosomatickými potížemi. Na duchovní rovině trpí zejména nevyrovnaným vztahem k Bohu. V modlitbách i ve svých úvahách mu věnují velkou úctu, pokoru a poslušnost. Na druhou stranu se nedovedou plně spolehnout na Boží milosrdenství a lásku. Brání jim v tom strach z vlastního selhání, strach z těžkého hříchu, kterým by se mohli provinit. Jako by celou váhu vztahu mezi Bohem a člověkem museli nést sami, bez Boží pomoci. V případě nějakého vážnějšího klopýtnutí by pak tento vztah byl ztracen. Jinými slovy, Boží vnoučata postrádají útěchu plynoucí z vědomí, že Bůh svůj vztah k vlastním dětem udrží i v případě jejich náhlé slabosti. Pokud by Bůh nebyl takový, šlo by z jeho strany o vztah založený na vysoké Boží vnoučata Metafora Božího vnoučete výborně vystihuje, že vztah takového věřícího k Bohu není přímý, ale zprostředkovaný osobou, která jakoby stojí mezi ním a Bohem. Touto osobou může být samozřejmě rodič, ale také jiná významná a silná osobnost (např. pastor nebo jiný duchovní vedoucí), nebo dokonce celé společenství. Tyto osoby chtějí vytvářet dokonalou rodinu nebo dokonalé křesťanské společenství a chtějí se dokonale a nekompromisně orientovat podle toho, jak rozumějí Bibli nebo Boží vůli. Sami tito lidé jsou často schopni žít se svými nedokonalostmi (ignorovat je, všelijak se vymlouvat nebo si je omlouvat), navenek ale vytvářejí velký tlak na dokonalost. Ten se jich samých nedotýká zdaleka tolik jako jejich dětí (skutečných dětí, následovníků, oveček, podřízených, mladších apod.). Tlak, který jako takové dítě pociťuji ze strany těchto pro mě významných osob, může být natolik silný, že mi Boha vlastně zcela zastíní. Aniž bych si to uvědomoval, snažím se pak vyhovět tomu, co si tyto osoby přejí, a považuji jejich vůli za Boží vůli. Protože tito lidé (narozdíl od Boha) vyžadují dokonalost, nemohu se pak se svými nedokonalostmi vyrovnat bez velkých výčitek svědomí. Snažím se proto nepřipouštět si žádné pochybnosti o víře ani žádné vnitřní diskuse nad spornými nebo nejasnými body věrouky, snažím se potlačovat emoce, které by dokonalost narušovaly (hněv, smutek), a neprojevovat se jinak, než jak ode mě tito moji rodiče očekávají. Nejsem sám svůj, žiji jakoby nějaký cizí život. Ztrácí se ve mně všechna spontaneita, nedovedu se uvolnit, udělat vtip, přirozeně se pro nic nadchnout ani nic přirozeně odmítnout. Nemám také rád sám sebe, nelíbí se mi, jak vypadám; často se zaobírám tím, jak mě asi druzí vnímají a co si o mně asi myslí (nevychází mi z toho pochopitelně nic dobrého). Bojím se také projevů svého těla; moje sexualita je stálým zdrojem mých pocitů znečištění a hanby. Bůh se mi někam ztratil, je kdesi daleko, za rohem. Vím o něm, ale nemám k němu přirozený, bezprostřední vztah, natožpak dětskou důvěru, spíš se ho bojím jako někoho, kdo může nevyzpytatelně přijít s nějakou další výčitkou a dalším požadavkem a kdo mě může vždycky na něčem nachytat. Často bych si přál, aby Bůh raději nebyl anebo abych o něm raději nikdy neslyšel. Někdy ve mně propukne hrozná zlost na něj, myslím, že ho nenávidím. Dělá se mi špatně také ze všeho, co si s ním spojuji z modliteb, ze čtení Bible, z písní, ze společenství Pociťuji ale naprostou bezmoc a nakonec se vracím s velkými výčitkami k němu i k ostatním věřícím lidem. Tento návrat ovšem není návratem marnotratného syna do náručí laskavého otce, spíše si připadám jako pes, který se zaběhl a teď očekává, že právem dostane holí. ZDENĚK VOJTÍŠEK 13

14 mravní výkonnosti člověka. Pro něj by pak z tohoto vztahu plynula nutnost skutkařství. Není náhodou, že Martin Luther, který skutkařství hlasitě kritizoval, si musel ve svém mládí projít stejnými obavami, jaké zažívají Boží vnoučata. Často se bál, že možná nezmínil u zpovědi všechny své hříchy, že se nekál zcela perfektně, a že ho Bůh proto zavrhne. Později si uvědomil, že spásu si člověk nemůže zasloužit skvělými skutky, jako by to byla výplata za dobře odvedenou práci. A pokud pracuje na svém mravním zdokonalení, dělá to hlavně sám pro sebe, nikoliv pro Boha. V zajetí strachu Náš život je však orientován na výkon, ať chceme či ne. Bez neustálého podávání výkonu ani nelze přežít. Je potom těžké přijmout, že Bůh výměnou za svou lásku žádné (ani mravní) výkony nežádá. Teolog a psychoterapeut Karl Frielingsdorf si tohoto důležitého detailu povšiml u mnoha svých pacientů. Jako by se drželi Boha za nohavici. Mají strach polevit ve své snaze zůstat perfektní a zcela bez poskvrny (obrazně: ve snaze držet se Boha co nejpevněji). Bojí se, aby Bůh kamsi neodešel a je nenechal ležet tam, kde zrovna upadli. Vlastně tím vyjadřují, že se na Pána Boha nespoléhají. Jako by mu nedůvěřovali. Přitom to nemyslí nijak zle. Mají nejupřímnější touhu zachovat si takovou mravní úroveň, jakou od nich v jejich představách Bůh požaduje. Jde o zajímavý paradox lidské psychiky: přílišná snaha (vyplývající z příliš silné motivace) může způsobit opak toho, co si přejeme. Dalším paradoxem je, že Boží vnoučata mluví o Bohu hezky, zdůrazňují, jak je milosrdný a laskavý, ale chovají se, jako by od něj čekali kruté zacházení. Tento rozpor si pak vysvětlují přehnanou sebekritikou: i takový laskavý Bůh mě nakonec prostě bude muset potrestat. Mgr. Pavel Petr Dušek (31) je teologem (studoval v Praze a ve Frankfurtu nad Mohanem) a doktorandem v oboru obecné psychologie na Masarykově univerzitě v Brně. INZERCE CESTOVNÍ KANCELÁŘ PRÁCHEŇ ZÁJEZDY DO IZRAELE od roku 1992 se specializujeme na poznávací zájezdy, od roku 1996 pořádáme cesty do Svaté země Velký biblický okruh Izrael a Palestina + Jordánsko a Sinaj 11-denní zájezd po trase: Tel Aviv, Jaffa, Karmel, Haifa, Akko, Nazaret, Genezaretské jezero, hora Tabor, Tiberias, Jordán, Jericho, klášter sv. Jiří, Jeruzalém, Betlém, Massada, Mrtvé moře, Eilat, NP Timna, korálové útesy, kráter Ramon, kaňon Ein Avdat, Berševa. Výlety: Petra, klášter sv. Kateřiny a Mojžíšova hora. Cena zahrnuje: 8x ubytování s polopenzí v hotelech** a***, obousměrnou letenku, letištní taxy, dopravu klimatizovaným busem, průvodce a zákonné pojištěné ,- Kč Malý biblický okruh Izrael a Palestina ,- Kč Předvánoční Betlém a Jeruzalém + Mrtvé moře. Cena zahrnuje: 3x ubytování s polopenzí v hotelech** a***, obousměrnou letenku, letištní taxy, dopravu klimatizovaným busem, průvodce a zákonné pojištění ,- Kč Léčebný pobyt u Mrtvého moře + Poznávání Izraele 15-denní zájezd do lázní na pobřeží Mrtvého moře, které má takřka zázračné léčebné účinky na kožní choroby a nemoci pohybového ústrojí Fakultativní výlety: po Izraeli a do jordánské Petry Cena zahrnuje: 13x ubytování v hotelu Tsell Harim *** (bazény) v těsné blízkosti písečné pláže, 13x polopenzi (formou švédských stolů), obousměrnou letenku, letištní taxy, transfer z letiště, průvodce, asistenci českého lékaře a zákonné pojištění ,- Kč CK Prácheň Písek, s.r.o. Nerudova 88, Písek * Plachého 20, České Budějovice tel./fax: , mob.: * tel./fax: , mob.: info@ckprachen.cz, AKCE pro čtenáře časopisu BRÁNA: Při zakoupení zájezdu do bude poskytnuta sleva 5% 14

15 Boží vnoučata tedy mají řadu psychických problémů a také rozporuplný vztah k Bohu. Tato dvojí zátěž (duchovní a duševní, jak již bylo řečeno výše) jim často komplikuje hledání účinné pomoci. Často se totiž samo Boží vnouče zdráhá odbornou pomoc vyhledat, protože by to považovalo za další z řady svých selhání. Takový člověk také snadněji přijímá hloupou myšlenku, že opravdová víra v Boha nepotřebuje, anebo dokonce vylučuje zásah psychologického odborníka. Když se už pro vyhledání pomoci rozhodne, může se stát, že psychoterapeut se bojí pouštět do náboženských témat, protože je nepovažuje za svůj vlastní obor, ale za starost pro faráře a kazatele. Ale velká část duchovních nemá znalosti psychologie a psychoterapie (např. o příznacích deprese nebo typicky neurotických potížích). Žel, někdy si farář a psychoterapeut takového klienta vzájemně posílají s tím, že jde o obor toho druhého. Jindy může znovunalezení ztracené rovnováhy bránit prostředí (rodina, sbor), které vyděšeného věřícího utvrzuje v domnění, že intenzivní strach z Boha je vlastně správný a čím je větší, tím je lepší. Zde je třeba poznamenat, že bázeň před Bohem nemá se strachem nic společného. Strach je emocí, která jedince varuje před nebezpečím. Je to signál vyzývající k boji nebo útěku. Strach nám vlastně říká, že bychom svou situaci měli urychleně změnit, abychom nedošli újmy. Naproti tomu bázeň před Bohem je slovy těžko uchopitelné vědomí Božího majestátu, před kterým se vše sklání v rozechvělé úctě. Jak říká německý religionista a teolog Rudolf Otto, i kdybychom strach vystupňovali na maximum, to, co získáme, nebude Boží bázeň, ale jen veliký strach. Nad světem se klene milosrdenství Je-li Bůh milujícím otcem a nikoliv neúprosně přísným dědečkem, měla by myšlenka na něj vzbuzovat radost, ne strach. Milosrdenství je jedním z nejdůležitějších Božích atributů. Na tom se shodnou všichni významní teologové. Boží laskavost a ochota odpouštět i velmi těžké hříchy se zdůrazňuje na mnoha místech Bible. Z těchto textů je zřejmé, že si Bůh přeje spásu všech. A právě v této věci se diametrálně liší od lidské společnosti. Narozdíl od pozemských soudů, Bůh nikdy neodmítá milosrdenství tomu, kdo o něj upřímně prosí. PAVEL PETR DUŠEK 15

16 Zneužití dítěte a zneužití Boha O zneužívání dětí se nyní hodně hovoří a snad tedy nebude na škodu zmínit se i o duchovním zneužívání. Ano, dítě může být zneužíváno obrazně řečeno např. jako razítko na vysvědčení o správné víře svých rodičů. Takové dítě musí být dobře vychováno za každou cenu (třeba i za cenu přehnaných nároků nebo velkých trestů) a hlavně musí být za každou cenu také věřící (a vzít si věřícího a vychovat věřící děti a tak do nekonečna). Pokud by si dítě vybralo jinou duchovní či životní cestu, pociťoval by to rodič jako selhání ve své křesťanské i rodičovské roli. Hlavní ctností takového dítěte je pak poslušnost. Výchova k této (do jisté míry) chvályhodné vlastnosti ale může zakrývat zneužívání dítěte jeho rodiči k potvrzování jejich duchovní cesty a k rozptylování jejich nejistot. Dítě může být zneužíváno také jako vstupenka do dobré společnosti. Rodiče (zvláště mladší, nezralejší nebo nedávno konvertovaní) cítí, že musejí naplnit očekávání, která má jejich duchovní společenství ohledně výchovy dětí, aby byli tímto společenstvím plně přijati a bráni vážně jako jeho příslušníci. Jejich dítě pak může být úzkostlivě vychováváno tak, že je potlačována jeho spontaneita hlavně aby mělo vždy čisté šatečky, slušně odpovídalo dospělým a nikdy nezapomnělo biblický veršík, který se mělo zpaměti (bez porozumění odpovídajícímu jeho věku) naučit. Speciálnímu druhu tohoto zneužívání mohou být vystaveny děti duchovních pracovníků (tzv. kazatelské nebo farářské děti). Ty nejsou jenom vstupenkou, ale přímo výkladní skříní duchovních ctností. Jejich okolí od nich někdy nerozumně očekává, že budou svým chováním a vystupováním vlastně také kázat a vydávat svědectví ostatním dětem i dospělým. Zneužíváním dítěte může být i jeho zanedbávání ve prospěch duchovního cíle, např. ve prospěch misie. Takovou necitlivost vůči dítěti vyjadřuje dopis Bohu, který cituje finský psycholog Nils G. Holm: Mám hrůzné vzpomínky, které se mi někdy vynořují, když se setkávám se svými někdejšími protivníky. Tyto vzpomínky jsou silnější než vzpomínky na to, jak jsem zastřelil svou první lišku, jak jsem poprvé spal se ženou, jak jsem maturoval... Myslel jsem si, že mi nikdo na světě nerozumí. Nepřišel nikdo, aby mě utěšil a řekl, že nemám plakat. Věděl jsem ovšem, že tito věřící lidé to myslí jen dobře, navštěvují chudé a slabé, mají poctivou vůli pomáhat. Stále mluvili o Ježíšovi. Prostě jsem nerozuměl tomu, proč se mi kvůli tomu všemu smějí. Když se křesťané scházeli u nás doma, vyvěšovala se ručně psaná oznámení na sloup elektrického vedení na vesnickém rozcestí nebo na stěnu kiosku. Z toho jsem měl přímo smrtelný strach, zvlášť když tam lístek visel celé týdny. I když jsem se chtěl večer projet na kole, slýchal jsem ze tmy proti sobě hrubý smích a volání haleluja a s pláčem jsem jel domů... Proč mě děti i dospělí lidé nenáviděli, když jsem byl malý, co jsem jim udělal zlého, co jim udělala maminka?... 16

17 Je nenávist k Bohu dědičná, je to pozůstatek od Adama? Kdo ví, ať mi odpoví. Milý Dědečku, odpusť jim jejich viny! Tvůj dnes mlčící vnuk. Nejen dítě může být zneužíváno pro Boha (vlastně ale spíše pro jistotu víry rodičů), ale také naopak může být zneužíván Bůh pro dítě (ale zase ve skutečnosti spíše pro dobrý pocit rodičů). Bůh a jeho přikázání či moc se totiž může stát výchovným argumentem tam, kde se rodiče snaží si svou výchovnou situaci ulehčit. Vyhrožovat dítěti Bohem, odnětím jeho přízně ( Nebude tě moci mít rád! ) a i jakkoliv jinak spojovat poslušnost Boha s vykonáváním rodičovských příkazů je zneužívání, od něhož stejně jako od dalších výše zmíněných a snad i dalších případů může vést přímá cesta k vytvoření komplexu Božího vnoučete. Nedokonalost a polehčující okolnosti Velkým zdrojem úzkosti se mohou stát i některá místa Bible. Zvláště tehdy, pokud jsou opět pod vlivem úzkostlivosti brána doslovně. (Tato úzkostlivost přehlíží skutečnost, že význam slov se v jiných jazycích a v jiných dobách podstatně liší, a že tedy každá biblická pasáž potřebuje odpovědný výklad.) V tomto smyslu nebezpečným místem Nového zákona mohou být Ježíšova slova Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský otec. Ze samotných těchto českých slov není patrné, v jakém smyslu je zde slovo dokonalý (teleios) použito. Tento smysl vysvítá až ze skutečnosti, že v původním jazyce řečtině je toto slovo odvozeno od pojmu účel (telos). Smyslem těchto slov je tedy vybídnout Ježíšovy posluchače nikoli k dokonalosti ve smyslu bezhříšnosti a neomylnosti, ale ve smyslu naplnění poslání, pro něž je Ježíš povolal. Tímto posláním (účelem) je milovat nepřátele stejně, jako je miluje Bůh. Dokonalost by byla nesplnitelným úkolem a snaha o ni může končit jen špatně: buď potlačením vědomí vlastní nedokonalosti, anebo pocity viny a hrůzou ze selhání. Podobně nebezpečná jsou při povrchním čtení i Ježíšova přísná slova o tom, že každý hřích a rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno (Mt 12,31, podobně L 12,10). Ještě více je toto varovaní vyhroceno v evangeliu podle Marka: Takový člověk nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem (Mk 3,29). Z kontextu, v němž se tato slova podle všech těchto tří evangelií nacházejí, přitom jasně vyplývá, že byla pronesena v obraně před nařčením, že Ježíš koná zázraky ve jménu Belzebula, knížete démonů. Jednalo se tedy o to, zda Ježíšova mise má původ v Bohu, anebo zda je od ďábla. Tato otázka, která byla v Ježíšově době pro židy jistě zcela zásadní, ovšem před křesťanem nestojí, a tak na ni dost dobře nemůže s plnou vážností odpovědět rouhavě. V této souvislosti musíme zdůraznit, že žádná náhodná myšlenka, neslušný vtip, agresivní fantazie, ba ani věty vynášené ve stavu rozčílení nemohou být neodpustitelným hříchem, byť by se to na první pohled zdálo (třeba když někdo ve vzteku skutečně nahlas řekne cosi proti Duchu svatému). Aby něco takového bylo neodpustitelné, aby něco v tomto smyslu bylo absolutním hříchem, musel by se toho dopustit dokonalý člověk, který by pak neměl žádné polehčující okolnosti. Všichni se ale rodíme jako nedokonalé bytosti nedokonalým rodičům do nedokonalého světa; všichni proto máme nějaké polehčující okolnosti. Bůh rozhodně nad sebou nenechává vládnout žádný zákon, který by mu zabránil v odpuštění nedokonalému člověku, který o své nedokonalosti ví a který o odpuštění stojí. PhDr. Z. Vojtíšek, Th.D. (45) ZDENĚK VOJTÍŠEK je religionistou se zájmem o současný duchovní život; psychoterapeutickou kompetenci získává v rogersovském výcviku. 17

18 Co mohu udělat? Nestyďte se požádat o odbornou pomoc. Pokud denně trpíte pocity viny, depresemi či úzkostmi, není ostuda přijmout pomoc psychoterapeuta nebo také pomoc psychiatra. Psychickými problémy v podobě depresí, fobií, nutkavých myšlenek či úzkostných stavů trpí ve skutečnosti miliony lidí. Vytrvalé úzkosti obvykle souvisí s biochemickou rovnováhou v mozku. V lidském těle jsou látky, které způsobují skleslost, a jiné, které naopak působí radost či zklidnění. Někdy (např. při dlouhodobé nebo nadměrné psychické zátěži) může být rovnoměrný koloběh takových látek narušen, a pak je na místě odborná pomoc lékaře. Přinejmenším není důvod, abyste zůstávali ve svém trápení sami. Než se k vyhledání lékaře či psychoterapeuta odhodláte, můžete zvážit několik následujících doporučení: Zkuste vypozorovat, v jakých chvílích máte největší strach z vlastní nedostatečnosti. Jsou nějaké situace, v nichž se strach objevuje častěji? Do budoucna budete vědět, že v takových situacích vás čekají nepříjemné pocity. A tyto pocity jsou naučenou reakcí, která se sama spouští za dané situace. Jinými slovy, budete si pak moci říct: aha, je mi teď úzko a bojím se, ale to neznamená, že mám opravdu důvod ke strachu - jsou to jen nepříjemné pocity, které v takových chvílích vždy přicházejí. (Pamatujte: vyhýbání se nepříjemným situacím vám v daném momentě může ulevit, ale z dlouhodobé perspektivy se tím váš strach upevňuje. Pokud na to budete mít dost sil, nepříjemným situacím se raději nevyhýbejte.) Když je vám zle, na co přitom myslíte, co cítíte? Pozorujte vše, co se objeví, a pokuste se to věcně pojmenovat, jako byste chtěli zdokumentovat prožívání někoho jiného. Všimněte si, jak dýcháte, kde v těle cítíte napětí, jaké zvuky slyšíte v tu chvíli ze svého okolí, jak se pohybujete... Buďte zkrátka pozorovatelem, jenž všechno nestranně zaznamenává a pojmeno- Martinův příběh Martin studuje na gymnáziu. Je věřící stejně jako jeho rodiče. Měl poměrně přísnou výchovu. Nesmí mnoho věcí, které jsou pro jeho spolužáky samozřejmostí: kupovat si časopisy, které čtou vrstevníci, oblékat se jako oni, poslouchat populární hudbu, chodit do kina na dobrodružné filmy, používat internet mimo školu, jezdit na tábor Hlavně otec je v záležitostech disciplíny nesmlouvavý a přestupky tvrdě trestá. Chce, aby byl Martin dobrý křesťan. Bojí se o jeho vývoj ve světě plném nebezpečných lákadel. Aby Martina uchránil, nešetří příkazy, zákazy a tresty za jejich nedodržování. Pravidelně promlouvá Martinovi do duše. Rád připomíná, že Bůh všechno vidí a všechnu nepravost potrestá v pravý čas. Až do srdce ti vidí a zná každou tvou myšlenku, říkává s oblibou. Když Martin neposlechne, zdůrazňuje otec, jak tím zarmucuje Boha a pokouší Jeho trpělivost. Martin se snaží dělat otci radost. Málokdy však slyší pochvalu, povzbuzení či útěchu. Když se mu něco podaří, říká mu otec, aby na sebe nebyl pyšný a dál na sobě pokorně pracoval. Martin se opravdu snaží, seč může. Přesto měl od dětství problémy, které se s příchodem puberty rapidně zhoršily. Trpí malou sebedůvěrou, depresemi, stavy úzkosti a pocity viny. Se spolužáky si nerozumí. Když mluví s druhými lidmi, stále se omlouvá, koktá nebo se červená. Je uzavřený a volný čas tráví čtením. Neví, komu by se svěřil. Považuje se za špatného člověka. Neustále se děsí, že zhřešil v myšlenkách. Nezná uspokojení z dobře vykonané práce. Cokoliv udělá, nesčetněkrát zpětně kontroluje jako by nevěřil, že se mu může také něco podařit. Občas pochybuje o názorech svého otce nebo na něj dostane vztek. Následně ho ale přemůže strach, že mu to Bůh nikdy neodpustí. Ve svém pokoji pak tajně pláče a prosí Boha o ještě jednu šanci... -PPD- 18

19 vává, ale nic nehodnotí. Nezlobte se na sebe kvůli myšlenkám nebo pocitům. Pouze pozorujte. Už jen přemýšlení o tom, jaké emoce přesně v daném okamžiku pociťujete, vám pomůže pročistit si hlavu. Navíc emoce, když jsou pozorovány, mají tendenci slábnout nebo dokonce mizet. Ze začátku to vůbec není snadné, zejména udržet koncentraci vyžaduje cvik. Nezoufejte a prostě to občas zkuste. Když čtete nějakou duchovní literaturu nebo mluvíte s někým o duchovních věcech, prověřujte, zda je přitom Bůh vykreslován jako chladně přísný nebo naopak laskavý a shovívavý. Pamatujte: Bůh není přísný, je laskavý. A nikdy neprosazuje pravidla, která by vedla k odsouzení lidí spíš, než k jejich spáse. (V Ninive také netrval na svém rozsudku. Proč by tedy odsuzoval vás, když toužíte po Jeho odpuštění?) Všimněte si, které příběhy v Bibli nebo jiné literatuře vám přinášejí duchovní útěchu, radost a ztišení. Vracejte se k nim a čtěte je častěji než jiné. Můžete si udělat také seznam utěšujících a povzbudivých témat, které vám v těžké chvíli pomohou. (Pozor: Ne všechny části Bible jsou vhodné do všech situací. Některé by čtenář měl číst jen tehdy, když je dostatečně silný a vyrovnaný.) Neodsuzujte se za špatné myšlenky nebo představy. O lidské mysli se někdy říká: člověk není pánem ve svém domě. To znamená, že své myšlenky a představy do značné míry nemůžeme kontrolovat (zkuste si teď na 10 minut zakázat veškeré myšlenky na tento článek). Nikdo neumí silou vůle přikázat své mysli, kde se smí toulat. Pokud jsou vám některé myšlenky nepříjemné, nechte je přijít a nechte je odejít. Můžete od nich také jemně odvést pozornost nějakou činností (např. četbou). Rozhodně s nimi nebojujte silou. A když se přece vrátí, nezlobte se kvůli tomu na sebe. Neříkejte si moc často, že jste hříšní a špatní. A když se při podobných myšlenkách přistihnete, hned si připomeňte také to, co jste udělali dobrého (jak jste třeba někomu pomohli). Pokora je užitečná. Na druhou stranu výčitkami se zpravidla netrápí arogantní a sebejistí lidé. Pokud vás často tíží vaše nedostatky, potřebnou míru pokory už máte. Naopak je pravděpodobné, že svou sebekritiku přeháníte. A pravidelné sebeobviňování může působit jako sugesce - jak říká jedno indické úsloví: v poutech je ten, kdo věří, že je v poutech; svobodný je ten, kdo věří, že je svobodný. Snad nejdůležitější (a také nejhůře proveditelné) pravidlo zní: nebuďte na sebe příliš přísní. Když si kladete laťku vysoko, zvyknete si na následný nezdar a budete ho automaticky očekávat. V psychologii se tomu říká naučená neschopnost. Kvůli ní se vám pak méně věcí podaří. Ve všem, oč se v životě snažíte, zkuste být sami na sebe trochu laskaví. Pravděpodobně tak dokážete uskutečnit více svých plánů a předsevzetí. A také se tím učíte být laskavější vůči druhým. Máte-li přesto strach, že vám Bůh neodpustí, ptejte se sami sebe: Co je silnější můj hřích, nebo Boží milosrdenství? PAVEL PETR DUŠEK Další četba v češtině Dušek, P. P., Fenomén Božích vnuků, Dingir 9 (3), 2007, s Frielingsdorf, K., Falešné představy o Bohu, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří Holm, N. G., Úvod do psychologie náboženství, Portál, Praha 1998, s INZERCE Přímé přenosy nedělních shromáždění prostřednictvím internetu (audio živě, vhodné zejména pro nemocné) poskytuje každou neděli od 10 hodin Sbor CB v Praze 1, Soukenická 15. Odkaz je možno nalézt na webových stránkách sboru kazatel Petr Grulich, správce sboru DOVOLENÁ NA VYSOČINĚ turistická ubytovna u Pípalů, koupání na přehradě, plná penze za 265 Kč na den, polopenze za 215 Kč. Tel.: , mob.: , info@cervenarecice.name, DOVOLENÁ V KARLOVÝCH VARECH V měsících červnu září nabízím, k využití na dovolenou dvě zařízené bytové jednotky a dva pokoje zařízené jako turistická ubytovna. futtl@seznam.cz 19

20 Christival v Bundestagu Ještě nikdy nevzbudila žádná evangelikální akce takový ohlas v německé politice, jako evangelikální festival mládeže Christival, který se má konat od 30. dubna do 4. května v Brémách a očekává se na něm kolem dvaceti tisíc účastníků. Z iniciativy předsedy frakce německých zelených Volkera Becka se jím v lednu zabýval při interpelacích dokonce i Bundestag. Důvodem je kritika zelených vůči třem seminářům Christivalu, jež se týkají potratů, homosexuality a sexuálního zenužívání. Volker Beck protestoval zejména proti semináři Rozumět homosexualitě šance na změnu. Politik zelených, který se sám hlásí k homosexualitě, vyzval ministryni pro rodinu Ursulu von Leyen (CDU), aby buď prosadila zrušení tohoto semináře na Christivalu, nebo aby odmítla svoji záštitu nad touto mládežnickou akcí. Případ má dodnes své pokračování v politických a mediální střetech; například noviny Stuttgarter Zeitung uveřejnily článek s názvem: Berlín podporuje křesťanské fundamentalisty. Šéf frakce zelených Beck již vloni ostře zaútočil na kolínského kardinála Maisnera, jehož označil za kazatele nenávisti. Později však toto vyjádření korigoval. Irácký arcibiskup zavražděn Tělo chaldejského katolického arcibiskupa Paulose Faraje Rahha z Mosulu, který byl unesen 29. února, bylo 13. března nalezeno nedaleko tohoto města na severu Iráku. Arcibiskupa unesli v Mosulu, asi 370 kilometrů severně od Bagdádu, neznámí ozbrojenci, kteří také zabili tři jeho tělesné strážce. Mosul je metropolí provincie Ninive, která dnes patří k nejnebezpečnějším v zemi; právě do této oblasti se soustředili stoupenci teroristické organizace Al-Káida. Již loni v červnu zabili ozbrojenci v Mosulu chaldejského katolického kněze a jeho tři pomocníky. V Iráku žije asi 700 tisíc chaldejských katolíků. Jméno této církve pochází od původních obyvatel Babylonu, Chaldejců. Chaldejští katolíci KNĚZ HODIL PŘI FOTBALU DRES NA SUDÍHO Vatikán chtěl turnajem církevních činovníků vylepšit jméno italského fotbalu, ale i zde se objevil stín. Postaral se o to kněz z Burkiny Faso, který při utkání Clericus Cupu o druhém březnovém víkendu hodil na sudího dres a dostal za to červenou kartu. Clericus Cup je mezinárodní fotbalový turnaj katolických kněží a seminaristů, kteří pobývají v Římě a Vatikánu a zúčastní se ho celkem 16 celků. První ročník Clericus Cupu se konal loni na jaře. Vatikán tak chtěl ukázat, že jde hrát fotbal i bez projevů nenávisti a násilí. Hráčům jsou podle pravidel přísně zapovězeny nadávky či kritika rozhodčího. od počátku 19. století respektují autoritu papeže a vyznávají stejnou víru jako římští katolíci. Po začátku války v Iráku se situace tamních křesťanů dramaticky zhoršila a statisíce jich odešly do exilu. Zemřela Chiara Lubichová Ve věku osmaosmdesáti let zemřela 14. března zakladatelka světového k ř esť anského Hnutí fokoláre Chiara Lubichová. Hnutí fokoláre má dnes ve svých řadách více než dva miliony lidí nejrůznějšího věku, sociálního postavení, jazyka, rasy a náboženského vyznání ve 182 zemích světa. Lubichová založila Fokoláre za druhé světové války v roce 1943 v severoitalském Tridentu. Jejím prvotním cílem tehdy bylo pomáhat bližním. Později se hnutí rozšířilo do celého světa. Snaží se o uspořádání lidské rodiny narušené násilím, sociální nerovností a kulturní nerovnováhou. Počátky hnutí leží v katolické církvi, ale rozšířilo se mezi křesťany vůbec. Hlavní hodnotou, kterou fokolaríni vyznávají, je život v lásce a přátelství napříč různými vyznáními a církvemi jako předzvěst jejich budoucí jednoty. Lubichová si za svou činnost vysloužila četná mezinárodní uznání, včetně Ceny UNESCO za výchovu k míru v roce 1996 a Ceny lidských práv Rady Evropy v roce K hnutí fokolarínů se v Česku hlásí mimo jiné sám kardinál Miloslav Vlk. Zakladatelem a duchovním otcem mezinárodního katolického Hnutí fokoláre byl u nás katolický kněz Karel Pilík. Chiara Lubichová patřila mj. k iniciátorkám celoevropských setkání nových církevních hnutí ve Stuttgartu Společně pro Evropu v letech 2004 a 2007, o nichž již v Bráně informoval Pavel Černý. 20