ANDREA CREMEROVÁ. TeMNé dny. Novela k sérii. SMeČka KNIŽNÍ KLUB

Transkript

1 TeMNé dny

2 SHADOW DAYS. A NIGHTSHADE Novella (Philomel Books, New York, 2010) Copyright 2010 by Andrea Cremer. All rights reserved. Translation Lenka Faltejsková, 2011 PfieloÏila Lenka Faltejsková Redigovala Iveta Poláãková Odpovûdná redaktorka Martina Beke ová Technick redaktor David Dvofiák Sazba Olaf najder, Brand s n. L.

3 ANDREA CREMEROVÁ TeMNé dny Novela k sérii SMeČka KNIŽNÍ KLUB

4 PODùKOVÁNÍ Psát tenhle prequel byla dost zvlá tní zku enost, ne nepodobná tafetovému bûhu úspûch vyïadoval rychlost, pfiesnost a dovednost celé skupiny. Na tûstí spolupracuji s neobyãejnû schopn m t mem redaktorû, nakladatelû a obchodníkû. Nemohu dost podûkovat své redaktorce Jill Santopolové za pevnou víru v tenhle bleskurychl projekt a za to, Ïe se mnou dobûhla aï do cíle. Marketingová sekce nakladatelství Penguin je jednodu e fantastická. Lisa DeGroffová, Shanta Newlinová, Emily Romerová, Erin Dempseyová, Courtney Woodová i Ann Jarzabová investovaly do celé kampanû spoustu energie a nápaditosti. Mé díky patfií také senzaãním lidem z Campfire za to, Ïe pfiivedli na svût Rowanovu vilu, pfiedev ím pak Danu Rodriguezovi, Brianu Cainovi, Bretu Kaneovi a Charisse Kaneové, ktefií mû uvedli do svého svûta. Will Browning si zaslouïí hromady konfet a rachejtlí za to, jak je bájeãn a ohromnû nadan. Neuplyne den, kdy bych vdûãnû nevzpomenula na skvûlé kolegy z InkWellu. Richard Pine, Charlie Olsen a Lyndsey Blessingová jsou oporou v eho, do ãeho se pustím. A koneãnû dûkuji vám, v em neuvûfiiteln m, chytr m a nápadit m pfiíznivcûm, ktefií jste putovali se Shayem aï do Rowanovy vily právû díky vám stojí za to psát. Díky, Ïe jste Shayovi pomohli vstoupit do skuteãného svûta; jsou to na i pfiátelé, kdo nám dodává odvahu a sílu fie it hádanky, které s sebou nese Ïivot. Tenhle román je vûnován vám.

5 JEDNA

6 Slovo domov pro mû nemûlo Ïádn zvlá tní v znam, ale asi nejvíc se mu blíïil Portland. MÛj Ïivot na tomhle místû bohuïel ukonãil jedin telefonát, jako obvykle. Dobré ráno, chlapãe, ozval se na druhém konci hlas str ce Bosquea. ProtoÏe mi na zaãátku mûsíce bylo osmnáct, nebyl jsem zrovna tûstím bez sebe, Ïe mi pofiád fiíká chlapãe. Jenom- Ïe to byl zkrátka Bosque a já pochyboval, Ïe by mohl vnímat jako rovnocenného ãlovûka nûkoho, kdo nevlastní akcie v hodnotû minimálnû pût milionû dolarû. Pfievalil jsem se v posteli a podíval se na budík. Sedm hodin ráno. Navíc sobota. Bosque patfiil k workoholikûm, ktefií jsou nezdravû posedlí v konností. Ahoj, str ãku, zaskfiehotal jsem rozespale. Mám pro tebe skvûlou zprávu, oznámil mi. Vezmu tû domû. Posadil jsem se a promnul si oãi. CoÏe? DomÛ, mil synovãe. Koneãnû pojedeme domû. Já ti asi nerozumím. Vylezl jsem z postele a doklop tal ke ko i s prádlem. Vylovil jsem z nûj ãisté dïíny a jednou rukou si je zaãal natahovat. Chce jet na v let do Irska? Nic jiného mû v té souvislosti nenapadalo. Irsko pro mû sice Ïádn zvlá tní domov nepfiedstavovalo, ale narodil jsem se tam. 6

7 Ale ne, kdepak, zasmál se blahosklonnû, jako bych se ho zeptal, jestli mû chce vzít na Severní pól a seznámit se Santa Clausem. Budeme se stûhovat, tentokrát do rodinného sídla. Telefon mi vypadl z ruky. Ti e jsem zanadával. Shayi? ozval se tlumenû str cûv hlas. Rychle jsem telefon zvedl. PromiÀ, jsem tady. My máme rodinn sídlo? Tohle bylo poprvé, co jsem nûco takového sly el. No jistû. Jeho tón naznaãoval, Ïe je to stejnû samozfiejmé jako vlastnit rodinné fotoalbum. A kde to je? Koneãnû jsem se trochu probudil a vzápûtí se dostavil ten znám pocit, jako bych mûl cihlu v Ïaludku. Dal í stûhování. Mluví o dal ím stûhování. V Coloradu. Zavfiel jsem oãi. Kdy? Ani ses mû nezeptal, kde to v Coloradu je, vyãetl mi. Myslím, Ïe bude mít radost. Kde? zeptal jsem se ze slu nosti. Ve Vailu, odpovûdûl samolibû. Jenom si pfiedstav v echny ty skály, na které bude moct vylézt, koneckoncû nesou název Skalisté hory. Zasmál se vlastnímu nepodafienému vtipu. KdyÏ se pfied lety dozvûdûl, Ïe rád lezu po skalách, pfiijal to pobavenû a zeptal se mû, jestli nemám propfií tû v plánu krocení elem. Moje koníãky ho prostû nezajímaly. S pfiírodou se blíï seznámil jen jednou, to kdyï se rozhodl vyhovût mi a koupil zakrslého králíka, o kterém jsem ve sv ch ãtyfiech letech snil. U áka jsem se musel vzdát o tfii t dny pozdûji, protoïe jsme se z Oxfordu pfiestûhovali do Bombaje. Ve Vailu, opakoval jsem ti e. Bezva. Mají tam prvotfiídní kolu, vykládal. Je to pfiíjemné mûsteãko, bude nám tam dobfie. Ohánûl se slovem my, ale vsadil bych se, Ïe já budu trãet ve Vailu a Bosque bude jako vïdycky cestovat po svûtû. 7

8 Urãitû to bude fajn, povzdechl jsem si. TakÏe kdy? Za dva dny pro tebe pfiijede fiidiã. A taky nûkoho po lu pro tvé vûci. Bylo mi celkem jedno, kam to bude, protoïe jsme se stûhovali v jednom kuse. TakÏe podstatné bylo jen kdy. V tomhle pfiípadû mûlo b t ono kdy dva t dny pfied zaãátkem posledního roãníku stfiední koly. Za dva dny? vyjekl jsem. To pfiece nemyslí váïnû! Na druhém konci se rozhostilo ticho. Napoãítal jsem v duchu do deseti a snaïil se to rozd chat. PromiÀ, str ãku, ale doufal jsem, Ïe kolu dochodím tady. Chápu, Shayi, fiekl na to. Uji Èuji tû, Ïe stfiední kola ve Vailu je prvotfiídní a mnohem lep í neï ta, kterou nav tûvuje teì. Spolkl jsem námitky, Ïe mi ta souãasná v bornû vyhovuje. KdyÏ Bosque rozhodl, Ïe se stûhujeme, tak se prostû stûhujeme. Str c si odka lal. V pondûlí v poledne pro tebe pfiijede auto a odveze tû na leti tû, kde na tebe budu ãekat ve svém letadle, takïe domû pfiiletíme spoleãnû. Doufám, Ïe se zvládne sbalit. Pfiekvapilo mû to tak, Ïe jsem doãasnû zapomnûl na to, Ïe mám vztek. Vût inou jsem se stûhoval sám a str ce zahlédl jen letmo, kdyï se rozhodl zastavit za mnou v nové kole. âili stûhování do rodinného sídla pro nûj skuteãnû muselo mít nûjak v znam. Tak nashle v pondûlí, fiekl jsem. Zavûsil. Do kobrtal jsem do kuchynû, protoïe mi bylo jasné, Ïe uï stejnû neusnu. Horeãnû jsem pfiemítal a snaïil se pfiedstavit si Colorado. Hory, lyïování, lezení. Mûlo to urãit potenciál, stejnû mû ale na tvalo, Ïe mû chce Bosque odvléct z Portlandu. Byl jsem tu uï rok a to byl za posledních deset let nejdel í pobyt na jednom místû. Na el jsem si pfiátele, 8

9 bydlel jsem v pfiíjemném mûstû a právû mûl nastoupit do ãtvrèáku. JenÏe z toho zase nic nebude. Ve spoleãné kuchyni jsem narazil na Ally. Stála tu v jogínské pozici, oãi zavfiené, za ní chroptûl a koufiil kávovar. Otevfiela jedno oko. Ví doufám, Ïe je sobota? Zamumlal jsem nûco na souhlas, popadl hrnek a nalil si kafe z konvice, která je tû ani nebyla plná. TakÏe pfiijímá nabídku, Ïe tû budu ráno uãit jógu? Ironicky se usmála. Sesul jsem se na Ïidli. Stûhuju se. Zapomnûla na du evní harmonii a posadila se ke mnû. CoÏe? Volal mi strejda, stûhujeme se do Colorada. Ale vïdyè za dva t dny zaãíná kola, co ho to popadlo? To, co vïdycky. Napil jsem se a vyh bal se jejímu pohledu. Takhle to prostû v m m Ïivotû chodí. Ten tvûj strejda je fakt troglodyt, co? pronesla s pochopením. Poprvé od toho telefonátu jsem se usmál. Ally ke klení zásadnû pouïívá netradiãní v razy vesmûs vlastní produkce. KdyÏ jsem se s ní seznámil a poznamenal nûco na to téma, informovala mû: Nejlep í na angliãtinû je, jak se neustále vyvíjí. Pofiád vznikají nov slova. TakÏe kdyï pouïívá jenom star nadávky, znamená to, Ïe jsi línej pfiem let. No, dá se to tak fiíct, k vl jsem. To bude dobr. Pohladila mû po rameni a zvedla se. To nám teda nezb vá moc ãasu. Dojdu probudit ostatní. O dvû hodiny pozdûji uï jsme já i mí spolubydlící doplnili hladinu kofeinu a snaïili se nacpat v echny moje vûci do krabic. Dám ti za nû svoje prvorozen dítû, navrhl Mike, kter právû drïel hromadu m ch komiksû Îiví mrtví. 9

10 Nezájem. SloÏil jsem dal í svetr a hodil ho do kufru. Dej je do loìáku a ruce pryã. Krucibeìar! Ally uskoãila tûsnû pfiedtím, neï se na místo, kde stála, zfiítila hromada knih. Sam, dal í z m ch spolubydlících, sedûl na posteli, brnkal na kytaru, a místo aby balil, dával v em dobré rady. Teì se na ni otoãil. Potvoro pitomá, fiekl. CoÏe? Ally po nûm vrhla nebezpeãn pohled. Zazubil se. To bylo samozfiejmû na tu knihovnu. Mike Ally objal. Hele, neopovaïuj se uráïet mou drahou poloviãku, mohlo by se stát, Ïe budu hájit její ãest. Sam pfiedstíral, Ïe se kryje. Já se bez tv ho rytífiství v pohodû obejdu. Ally Mika odstrãila. Ten se jen zasmál a zaãal knihy sbírat. Ty uï teda maj nûco za sebou, brácho. Proã si nekoupí taky nûjak nov? Na chvíli jsem si pfiál zastavit ãas a zûstat tam s nimi napofiád. Se str cem jsme se kvûli ubytování v tomhle domû hádali skoro celé léto. Nedafiilo se mi ho pfiesvûdãit, Ïe bydlet se skuteãn mi lidmi je tisíckrát lep í neï v poloprázdném kolním internátû. Mûl jsem dojem, Ïe mû teì odtrhl od pfiátel právû proto, aby se mi pomstil za vítûzství v té poslední bitvû. Mike navr il zaïloutlé broïované v tisky do vysokého komínku. Kdybych je chtûl v echny prodat, nebylo by za to ani pût babek. Dej pokoj, napomenula ho Ally a omluvnû se na mû usmála. Koukni na tuhle, fiekl Mike a zvedl rozedran v tisk Impéria od Arthura C. Clarka. Tak uï si to pfiiznej, Miku, nemá vkus. Na kníïky z antikvariátu nedám dopustit, ani na geniální pfiebaly ze sedmdesátejch let. 10

11 Fakt? Mike podal kníïku Ally a vzal do ruky dal í. Obálka z ní odpadla a obnaïila tak první stranu. Byla to Vonnegutova Snídanû ampionû. Tfieba tohle je váïnû umûleckej obal. Pokrãil jsem rameny. UÏ jsem to ãetl mockrát a jednou mi bohuïel spadla do jezera. MoÏná bys to mûl taky zkusit, tfieba bych ti pak nemusela napovídat pfii písemkách z literatury, r pla si do Mika Ally a vyplázla na nûj jazyk. Mûl jsem dojem, Ïe jse moje holka. Pfiitáhl si ji k sobû a políbil ji. To bys ke mnû mûla bejt milá, ne? O tom ve smlouvû nic nebylo, odsekla, ale polibek mu vrátila a usmála se. Mike se s pfiihloupl m úsmûvem, jak se mu rozlil po tváfii pokaïdé, kdyï ho políbila, zahledûl na police plné svazkû z klasické fiady nakladatelství Penguin, které bylo tfieba naskládat do krabic. Stejnû tû nechápu, chlape. Augustin, Tomá Akvinsk, Hobbes, Seneca. Pfiece jsi v echny tyhle filozofy neãetl? Nevypadá jako suchar. Ale jo, ãetl, ujistil jsem ho. Filozofie není nudná. Kdybys nûkterou z tûch kníïek nûkdy zkusil otevfiít, taky bys na to pfii el. Já dávám pfiednost uãení v zastoupení, prohlásil a vzal Ally kolem pasu. Vzdychla. Stvofiila jsem monstrum. Tupé monstrum. Uskoãil jsem stranou, kdyï se po mnû ohnal. Bouchly venkovní dvefie a vzápûtí pfiibûhla do pokoje zad chaná Kate. Tak jsem tady! ekni, Ïe to není pravda! Na sobû mûla dïíny, triãko a rozepnutou mikinu s kapucí, kterou jsem jí pûjãil minul víkend, kdyï jsme sedûli u ohnû. Posmutnûle jsem se na ni usmál. Myslel jsem si na ni, sbíral jsem odvahu pozvat ji na rande. Byla hezká, chytrá a byla s ní 11

12 legrace. Teì by to mohlo b t maximálnû rande na rozlouãenou, ve stylu bude se mi po tobû st skat, jenïe to bych si pfiipadal jako naprost pitomec. Strejda je váïnû troglodyt. Jasnû Ïe ne, v echny tyhle krámy tu balíme jen tak pro zábavu, u klíbl se Sam a zahrál mollov akord. Tys zatím nesbalil ani prd, usadila ho Ally. Jo, Shay se stûhuje, otoãila se na Kate. Proã? V podstatû se na mû vrhla. Tak nûjak jsem ãekal, Ïe mû obejme, takïe jsem ji zachytil. Vonûla po jahodách a mû napadlo, Ïe bych si to s tou schûzkou mohl je tû rozmyslet. Pak jsem si ale vzpomnûl, Ïe se nechci chovat jako parchant aspoà vût inou ne. Jako vïdycky, fiekl jsem a uïíval si, jak se ke mnû tiskne. Strejda musí pracovnû pfiesídlit jinam a mnû nezb vá neï se pfiesunout s ním. Stejnû musí bydlet na internátech, tak proã tû pofiád tahá s sebou? nechápal Mike. ZaÈal jsem zuby a pustil Kate. To netu ím, ale uï jsem pochopil, Ïe nemá cenu se s ním o tom dohadovat. KdyÏ fiekne, Ïe se stûhuju, tak se prostû stûhuju. To je fakt na nic, konstatoval Sam. Napi mi o tom písniãku, fiekl jsem mu, protoïe jsem tohle citlivé téma nechtûl moc rozebírat. MoÏná napí u, zazubil se. Ale uï Ïádn napodobeniny Elliotta Smithe, upozornil ho Mike. To, Ïe umfiel, neznamená, Ïe v ichni ãekaj na jeho náhradu. Sam po nûm stfielil pohledem. Já se rozhodnû nesnaïím hrát jako Elliott Smith. No jasnû, akorát Ïe tvoje Sobotní trhy znûj pfiesnû jako Rose Parade. To teda ne, bránil se Sam a prosebnû se ohlédl po Ally. BohuÏel, pokrãila rameny Sakra. Sam odloïil kytaru. 12

13 Nezapomínej na obohacování jazyka, upozornila ho. Sam vzal kytaru znovu do ruky a odloïil ji stejnû razantnû jako pfiedtím. Hlenoflus! prohlásil a snaïil se zachovat kamennou tváfi. Ally s úsmûvem pfiik vla. Správnû. Tohle v echno mi bude chybût, neudrïel jsem se a vzápûtí toho litoval. V ichni ztichli, Kate vzdychla. Ally, rozená matka kvoãna, mi poloïila ruce na ramena. Ale no tak, vïdyè nás neztrácí. Chce ho tu drïet jako rukojmí? zeptal se Mike. No bezva, aè si jeho strejda trhne. Ignorovala ho. Já vím, Ïe nesná í sociální sítû, ale Rozhodnû rad i ãtu nebo lezu po skalách, odpovûdûl jsem automaticky. Maximálnû jsem schopnej psát textovky. Nevymlouvej se, zahrozila mi prstem. Hned teì ti zaloïíme profil na Facebooku. No Chtûl jsem se nûjak vymluvit, ale ona uï mífiila k mému notebooku. Ne, rad i mu zaloïte blog! Sam vyskoãil z postele a usadil se u psacího stolu dfiív, neï k nûmu Ally stihla dojít. Hele, poãkejte, zaprotestoval jsem, jenïe to nemûlo smysl, Ally uï se smíchem nûco pitala Samovi, kter rychle psal na klávesnici. Dejte mu s tím pokoj, zastal se mû Mike. Staãí, Ïe ho vyhánûj z nejlep ího mûsta ve Státech, a vy mu teì je tû naloïíte domácí úkoly. Ally se po nûm podráïdûnû ohlédla. Já vím, co dûlám. No jasnû, kapituloval a omluvnû pokrãil rameny. Vlastnû jsem to chápal, Ally byla jako na e slunce, kolem kterého jsme my ostatní rotovali. TakÏe to bude blog i Facebook, oznámil Sam. Pfiepnul mezi dvûma okny s dosud nevyplnûn mi registraãními údaji. Tabula rasa, nepopsan list, jako nov Ïivot. A o ãem tam mám podle vás psát? Pochybuju, Ïe by nûkoho bavilo ãíst si o m m nudn m Ïivotû. 13

14 Tak tam mûïe psát hezk vûci o nás, navrhla Ally. Na lichotky budeme zvûdaví vïdycky. A na vtipn komentáfie. Povytáhl jsem oboãí. Jako tfieba? Jestli potfiebuje pfiíklad, tak jsem se v tobû asi spletla, opáãila. Hlavnû nám musí dát vûdût, jak se má. Kate si utáhla ÀÛrku na mikinû. Pochyboval jsem, Ïe mi ji nûkdy vrátí. Nakoukl jsem Samovi pfies rameno. Jasnû, ale jak se k tomu dostanu, kdyï jste heslo vymysleli vy a já ho neznám? Ally se zazubila. Ale zná. Dívala se na mû a ãekala. Rozesmál jsem se. Troglodyt. Co jin ho? Objala mû a já si v duchu umínil, Ïe to heslo musím okamïitû zmûnit, jakmile na to bude vhodná chvíle. Ani jsem si nechtûl pfiedstavit, co v echno by mi na stránky umístili Mike se Samem, kdybych jim nechal otevfien pfiístup. Ally zabzuãel telefon. Podívala se na displej a pustila se do psaní odpovûdi. Klávesy maãkala pfiímo kybernetickou rychlostí. TvÛj první rozluãkovej mejdan bude dneska veãer u Lisbeth, oznámila. MÛj první rozluãkovej mejdan? opakoval jsem uïasle. No jasnû. Usmála se. V Portlandu ti pfiece zb vaj dvû noci, ne? BoÏe, jak mi tohle místo bude chybût! 14

15 DVA

16 Po dvou rozluãkov ch mejdanech jsem nebyl psychicky ani fyzicky zpûsobil vlézt do auta. idiã byl hrana, vypadalo to, Ïe mu skrz tmav oblek kaïdou chvíli vyhfieznou svaly. Nikdy jsem nepochopil, proã v ichni fiidiãi m ho strejdy vypadají jako profesionální zápasníci. Celou cestu jsem se schovával za sluneãními br lemi. Odvezl mû na soukromou odletovou dráhu na leti ti, kde uï ãekal str cûv Gulfstream G650. SnaÏil jsem se Bosquea pfiesvûdãit, Ïe by mi mnohem víc vyhovoval normální komerãní let turistickou tfiídou neï cesta v letadle, kde je kromû mû jenom pilot a letu ka. JenomÏe ani tentokrát jsem neuspûl. Letu ce bylo jako obvykle nûco pfies dvacet, mûla záplavu inkoustovû ãern ch kadefií a horní knoflíãky halenky vypoãítavû rozepnuté, aby dávaly víc neï tu it její bujné vnady. Pro jiného kluka by to asi byl vítan bonus, ale protoïe lo o strejdovo letadlo, byl jsem z toho dost nesvûj. Po dvou bujar ch veãírcích jsem potfieboval obejmout spí toaletní mísu neï sexy dívku, takïe mû to jenom otrávilo. Cesta z Portlandu do Vailu byla milosrdnû krátká. Letu - ka mi servírovala jedno zázvorové pivo za druh m, a kdyï jsem vystupoval z letadla, uï mi bylo celkem fajn. Pfiekvapenû jsem se zarazil. Nezaskoãilo mû, Ïe tu ãeká dal í podsadit fiidiã, ale Ïe vedle nûj stojí mûj str c. KdyÏ jsem s ním mluvil po telefonu, tvrdil, Ïe tam bude, jenïe já tomu stejnû nevûfiil. Za celou dobu bûhem v ech tûch stûhování mû 16

17 nebyl ani jednou pfiivítat v novém domovû pfiipadalo mi to trochu, jako kdyby se dostavil samotn fieditel FBI, aby dohlédl na stûhování informátora v rámci programu na ochranu svûdkû. Zvedl ruku na pozdrav a krátce se usmál. Seamusi. Ahoj, str ãku, pozdravil jsem ho. Nikdy jsem nedokázal odhadnout jeho vûk. Podle chování bych ho tipoval na matãina star ího bratra, ale na hlavû nemûl jedin ediv vlásek. Vzhledem k tomu, Ïe roãnû vydûlával asi tak bilion dolarû, si mohl dovolit nechat udûlat slu n sestfiih, místo toho v ak nosil vlasy uhlazené dozadu, lepily se mu k hlavû jako helma. Ani v oblékání zrovna nedrïel krok s módou. Jeho obleky se podobaly tûm z dvacát ch let, i kdyï byly zjevnû zbrusu nové. Poplácal mû po rameni. Na objímání si nikdy nepotrpûl a mnû to vyhovovalo. idiã otevfiel dvefie a str c mi pokynul, abych nastoupil. Vklouzl na sedadlo vedle mû. Auto se rozjelo po silnici vyhrazené pro obsluhu leti tû. Nejrad i bych se pfiilepil k oknu a pfies tmavá skla si prohlíïel okolní hory, ale usoudil jsem, Ïe se mnou Bosque zfiejmû potfiebuje mluvit, jinak by tu nebyl. Doufám, Ïe se má dobfie, zaãal. Ujde to. Hlava uï mû nebolela, pfiesto jsem se tû il, Ïe zbytek dne prospím. Doufal jsem, Ïe mi nenaplánoval jin program. Bosque si sundal tmavé sako a poloïil si je do klína. Napadlo mû, Ïe bude nejlep í, kdyï tady s tebou strávím pár dnû, zvlá È protoïe v tomhle domû spoãívá tolik rodinného dûdictví. Pfiik vl jsem, i kdyï jsem moc nechápal, o co mu jde. Taky budu muset zajít do té nové koly, pokraãoval. Je - tû jsem se nesetkal s tak striktním pfiijímacím protokolem, jak mají tady. Nastoupí o nûco pozdûji, neï jsem myslel. To mû pfiekvapilo. V ãem je problém? Známkami to b t nemohlo, ty jsem mûl dobré. Navíc i kdybych pfiedstavoval 17

18 akademickou katastrofu, Bosque patfiil k lidem, kter m staãí lusknout prsty a v ichni skáãou, jak oni pískají. Zavrtûl hlavou. Jde jen o administrativní záleïitosti, které se tû pfiímo net kají. Pfiedpokládám, Ïe se dokáïe nûjak zabavit, neï v echno vyfiídím. Jak dlouho to bude trvat? zeptal jsem se. ProdlouÏit si prázdniny by nebylo patné, ale na druhou stranu se jedinû ve kole mûïu s nûk m seznámit. Pár t dnû, odpovûdûl. Otevfiel jsem pusu a zase ji zavfiel. Chtûl jsem namítnout, Ïe jsem mûl rad i zûstat v Portlandu a absolvovat poslední roãník tam, jenïe nemûlo smysl se s ním dohadovat. Asi trochu prozkoumám okolí, vyrazím na túru do hor, povzdechl jsem si schlíple. Tak se mi to líbí. V tu chvíli mu zazvonil telefon. Odvrátil se a zaãal s nûk m ti e hovofiit. Otoãil jsem se k okénku a rozhlíïel se po zasnûïen ch vrcholcích hor a svazích, jejichï barvy pfiecházely od svûtle zelené aï po tmavû hnûdou. V Portlandu se mi líbilo, proto- Ïe jsem tam mohl trávit hodnû ãasu venku. Bylo to místo stvofiené pro dobrodruïství, ale pfiitom pfiívûtivé. V Oregonu byla velká vlhkost a v echno pûsobilo tak nûjak mûkce. Zato Colorado vypadalo divoce. KdyÏ jsem pootevfiel okno, pronikl dovnitfi such mraziv vzduch. Otfiásl jsem se. Zvlá tní, Ïe? Zjistil jsem, Ïe mû str c pozoruje. Jo, pfiitakal jsem. Vtom mi v kapse zavibroval telefon. Vytáhl jsem ho a zjistil, Ïe mi pfii la zpráva od Ally. Uz jsi tam? Proc jsi jeste neaktualizoval status? Vzdychl jsem a vymaãkal odpovûì. Pristali jsme, jeste nejsme doma. Je tu strejda. Fakt??? Fakt. Pak se ozvu. KamarádÛm se uï po tobû st ská? zeptal se Bosque. Vypadá to tak. Strãil jsem telefon do kapsy a snaïil se nepodlehnout touze okamïitû se vrátit do Portlandu. 18

19 Najde si nové. MÛÏu tû ujistit, Ïe se tu o tebe dobfie postarají. Ve kole, která mû nechce pfiijmout? opáãil jsem. Bosque na mû upfiel odmûfien pohled a poãkal, aï se omluvím. Zbytek cesty jsme jeli mlãky. Mû zase rozbolela hlava, str c si ãetl noviny. Ani nevím, kolik ãasu uplynulo, protoïe jsem usnul, ale najednou mû probralo zaka lání. Promnul jsem si slepené oãi. NeÏ jsem se staãil ovládnout, uklouzlo mi sprosté slovo, to kdyï jsem uvidûl monstrum, pfied nímï jsme zastavili. Str c se zasmál. PÛsobivé, Ïe? NepouÏil bych zrovna tenhle v raz. Auto stálo na konci dlouhé pfiíjezdové cesty lemované pûstûn mi stromy. Pfied námi se tyãil obrovsk tfiípatrov dûm, pokud se tomu tak dá vûbec fiíkat. Pfiízemí a první dvû patra byla osázená vysok mi vitráïov mi okny, vik fie v posledním poschodí zfiejmû ukr valy pûdu. Tedy pokud se nûco takového v tak obrovské budovû vûbec naz vá pûdou. Horní okraj fasády zdobily desítky kamenn ch so ek. Nûkteré pûsobily celkem nevinnû, ztváràovaly lesní zvûfi, sovy, konû. Zato jiné zpodobàovaly zlovûstné netvory, jací se vyskytují leda v bájích a povûstech. KdyÏ jsem vystoupil z auta, civûli na mû okfiídlení plazi, chrliãe a chiméry. Kamenné sídlo mûlo tmavû edou barvu a na pozadí horsk ch hfibetû pûsobilo velmi nepatfiiãnû. Takov dûm by ãlovûk ãekal spí na blatech v Anglii. Nastehoval jsem se do Bradavic, napsal jsem Ally. Odpovûì pfii la obratem. Prima. Skoda ze jsi mudla. Oãividnû jí to pfiipadalo vtipné, mnû z toho místa ale naskakovala husí kûïe. Ne lo jen o to, jak vypadal ten dûm. MÛj nepfiíjemn pocit sílil s kaïd m krokem. Byl tepl záfiijov den, pfiesto jsem se najednou otfiásl zimou. 19

20 Str c vypadal naprosto klidnû, dlouh m krokem mífiil ke vchodu. Dvefie se rozlétly jako na zavolanou. Dobré odpoledne, pane, pfiivítal ho vysok huben muï. V echno je pfiipraveno, pfiesnû jak jste si pfiál. V bornû, fiekl Bosque a pokynul mi, abych vstoupil. Jako bych mûl nohy z olova. KdyÏ jsem procházel kolem toho cizího ãlovûka, poklonil se mi a já se rázem cítil je tû nepfiíjemnûji. V hale ãekal asi tucet lidí. V ichni na sobû mûli na krobené ãernobílé stejnokroje, hlavy uctivû sklopené. Chtûlo se mi kfiiãet a skákat kolem jako ílenec, abych zjistil, jestli mû budou pokornû sledovat, nebo mû vezmou nûãím po hlavû, jak by to udûlal kaïd normální ãlovûk. Jejich mlãení mû znervózàovalo, ale v porovnání s halou samotnou to nic nebylo. Byla velmi prostorná, mûla kruhov tvar, ze stropu visel masivní kfii Èálov lustr. Na protûj í stranû se táhla dvû schodi tû na ochoz v prvním podlaïí. Z rozjímání mû vytrhlo zadunûní to za námi zapadly dvefie. Shayi, oslovil mû str c, tohle je personál Rowanovy vily. Byli tak laskaví a se li se tu, aby ses s nimi mohl seznámit. Jinak je takhle pohromadû nepotká. Jsem rad i, kdyï je pfii plnûní povinností není moc vidût. Vûnoval jsem mu kritick pohled. Jak mûïe takhle mluvit o lidech? Nikdo ze shromáïdûn ch ani nemrkl, hlavy mûli dál uctivû sklopené. Nejen Ïe se mám nastûhovat do malého zámku, ale oãividnû jsme se vrátili do devatenáctého století. Kdyby mûj synovec cokoli potfieboval, postarejte se o to, instruoval Bosque toho hubeného muïe ode dvefií. Thomas je éf personálu, Shayi. Nechám ti tu jeho telefonní ãíslo, v mé nepfiítomnosti ho mûïe kdykoli kontaktovat. K vl jsem. Thomas se mi hluboce poklonil. Rád pro vás udûlám, co budu moct, pane Shayi. 20

21 Unikl mi pfii krcen zvuk. Pokud jde o mého synovce, asi bude nejlep í upustit od formalit, usmál se Bosque. Tihle mladí lidé mají ponûkud odli n náhled na svût. Jistû, pane, pfiitakal Thomas. Veãefie se bude podávat o pûl osmé. A na i hosté? Mají pfiijít v sedm, pane. Dobrá. Bosque mû vzal za rameno a vedl mû ke schodi ti po pravé stranû kruhové haly. Pojì, ukáïu ti tvûj pokoj. Tvé vûci tam donesou co nejdfiív, pokud uï tam nejsou. My budeme mít hosty? zeptal jsem se, kdyï jsme stoupali po schodech. Poveãefií s námi dva mí velmi dobfií pfiátelé, vysvûtloval. Obchodní partner a jeho syn, se kter m také bude chodit do tfiídy. Jistû se rychle spfiátelíte. V bornû, je tû mi bude dûlat dohazovaãe. Zaujaly mû vysoké dvoukfiídlé dvefie uprostfied ochozu, ale Bosque smûfioval dlouhou chodbou dál. Zastavil jsem se a ukázal na nû. Co je za nimi? Zadíval se na mû, ale pak se odvrátil. Knihovna. Tady je knihovna? MoÏná to tu pfiece jenom nebude tak zlé, pomyslel jsem si. Je mi líto, ale to je jediné místo v tomhle domû, kam nesmí. Chtûl jsem nûco namítnout, ale nesmlouvavû zavrtûl hlavou. Nejedná se o knihovnu v tradiãním slova smyslu, Shayi. Jsou tam velmi cenné svazky, sbûratelské kusy a osobní záznamy. Je nezbytné, aby zûstaly v prvotfiídním stavu. Smí je pouïívat jedinû zku en archiváfi. NemÛÏu se tam aspoà podívat? zeptal jsem se. Má spousty vlastních knih, Seamusi. Pokud by sis pfiál nûjaké dal í, staãí je objednat a nechat si je sem poslat. V mé knihovnû není nic, co by tû mohlo zajímat. Respektuj, prosím, mé soukromí. 21

22 ekl to s takovou neústupností, Ïe nemûlo smysl o tom dál diskutovat, ale pofiádnû mi to hnulo Ïluãí. Bosque vûdûl, Ïe jsem náruïiv ãtenáfi a Ïe se mi líbí staré knihy. StaroÏitnost v m ch oãích propûjãovala knihám obzvlá tní zajímavost. Navíc mû tvalo, jak se ke mnû chová jako k malému dûcku, které by mohlo umazat jeho pfiepychov nábytek. Jako bych mûl nastoupit do první tfiídy, a ne do ãtvrèáku. Jak jsem o tom pfiemítal, znovu mû to rozãílilo tak, Ïe jsem mu to chtûl pûknû od plic fiíct, ale v tu chvíli mû zaujala umûlecká sbírka na chodbû. Hork vztek vystfiídalo mrazení, udûlalo se mi patnû. Zakopl jsem a pak zûstal stát. Zahledûl jsem se na jeden z mnoha ohromn ch obrazû, které sahaly témûfi od podlahy ke stropu. V Ïivotní velikosti zachycoval zaklonûného nahého muïe. Kolem nûj vífiily stíny, plazily se po jeho svûtlé kûïi, jako by byly Ïivé a pomalu ho trhaly na kusy. Aãkoli na obraze nebylo nic, co by dokládalo muãení, muïovo utrpení bylo víc neï zfiejmé. Odtrhl jsem od nûj oãi a podíval se na obraz na protûj í stûnû. Ten zpodob- Àoval Ïenu, obleãenou jen v chatrn ch cárech. Byla na kolenou, hlavu odevzdanû sklopenou. Na ramenou, na bfii e i na l tkách mûla hluboké rámy, kleãela v kaluïi krve, která se rozpíjela do tmavého pozadí. Tak jde uï, Shayi? Bosque do el na konec chodby a právû zah bal za roh. Nedokázal jsem promluvit, bál jsem se, Ïe bych se pozvracel. Proto jsem jen pfiik vl. Co je tohle za umûní? Samozfiejmû jsem si uvûdomoval, Ïe v tvarné umûní ãasto zachycuje utrpení. Jen obrazû s umuãením svatého ebestiána jsemvidûl v evropsk ch muzeích snad stovky, ale z tûch zdej ích se mi dûlalo zle. VÛbec se nejednalo o tragické malby neevokovaly Ïal ze smrti, ztráty nebo obûtování se jako jiné obrazy muãedníkû. Naopak znázoràovaly utrpení Ïivota jako takového a muka, která jako by je tû stále probíhala. Proã str c nûco takového sbírá? Proã by to vûbec nûkdo chtûl mít doma? 22

23 Rad i jsem se tím moc nezab val. Rozhodl jsem se, Ïe prostû pûjdu rovnou za nosem a budu se dívat jenom pfied sebe. V tu chvíli jsem si v iml mramorové sochy na rohu, kolem kterého str c zaboãil. Nádherná lesklá postava pfiipomínala dílo antick ch mistrû. MuÏ vypadal jako zpodobnûní fieckého ãi fiímského bájného hrdiny, aï na jednu v jimku: mûl kfiídla. Ov em nebyla to Ïádná hebká a nûïná kfiídla andûlû. Z ramen mu ra ily dlouhé sloïené pfiívûsky, které vypadaly, jako by je ukradl obrovskému netop rovi nebo snad malému drakovi. To je teda fakt divn, zabruãel jsem sám pro sebe, kdyï jsem procházel kolem. Sice byla ta socha lep í neï obrazy, ale ne o moc. Str c na mû ãekal na konci dal í chodby. Otevfiel poslední dvefie nalevo. TvÛj pokoj. Ve el jsem do místnosti a dost se mi ulevilo, Ïe na rozdíl od zbytku domu nepfiipomíná rozlohou leti tní hangár. Nábytek byl z tmavého dfieva a stála tu postel mnohem vût í, neï jsem byl zvykl, ale jinak to vypadalo jako místo, kde se dá zabydlet. U postele uï leïel mûj lodní kufr a vedle skfiínû se tyãila hromada krabic s m mi vûcmi. Na ustlané posteli jsem si v iml balíãku zabaleného v hnûdém papíru. Je to tu hezk, díky, fiekl jsem. Koupelna je hned naproti pfies chodbu, vykládal Bosque. Personál sem chodí uklízet kaïdé úter. Kdybys potfieboval nûco vyprat, dej prádlo na chodbu. Uklidí ti v pokoji i v koupelnû. No a ne lo by to bez toho? zeptal jsem se a strãil ruce do kapes. Prosím? pfiekvapenû si mû prohlíïel. Úklid koupelny je v pohodû, ale mûj pokoj je prostû mûj pokoj. Nechtûl bych, aby mi sem kaïdej t den chodili cizí lidi. Budu si tady uklízet sám, slibuju. 23

24 Zasmál se. Jestli ti jde o jejich diskrétnost, nemusí si dûlat starosti. Urãitû by mûli pochopení, kdyby mezi tv mi knihami na li i nûjakou pánskou literaturu. Rozka lal jsem se a do tváfií se mi nahrnula krev. Nebyl jsem si jist, co je hor í, jestli to, Ïe str c právû oznaãil pornografii za pánskou literaturu, nebo Ïe podle nûj nûco takového mám. O to nejde, váïnû. Nedokázal jsem se na nûj podívat. Nikdy v Ïivotû jsem nemûl uklízeãku a nepotfiebuju ji ani teì. Rád bych mûl v tomhle monstrózním domû alespoà trochu soukromí. Usmíval se a z jeho v razu bylo zfiejmé, Ïe mû i nadále povaïuje za pubertálního fandu pornografie. O to nepfiíjemnûj- í pro mû bylo vyrovnat se s tûmi zrûdn mi obrazy na chodbû nebo s pfiedstavou, jakou pánskou literaturu má asi on v té své knihovnû. Fuj. Jak si pfieje. Oznámím jim, Ïe tvûj pokoj je tabu. Dûkuju. Posadil jsem se na postel. A to tu budu bydlet jenom já? VÏdyÈ ten dûm je tak obrovskej. To je, pfiitakal. Je tu vzácná sbírka umûní, proto jsem dovolil místnímu historickému spolku, aby sem v dobû mé nepfiítomnosti podnikali exkurze. Obávám se, Ïe je zklame, Ïe odteì bude dûm zase slouïit k soukrom m úãelûm. Ze kdy vûbec pochází? Myslel jsem, Ïe na západû se takov stavby nenajdou. To je taky jeden z dûvodû, proã mû Ïádali o ty prohlídky, odpovûdûl. Z hlediska architektury je tohle jedineãná stavba. Na konci devatenáctého století ji postavil jeden z na- ich pfiedkû, kterému se podafiilo zbohatnout bûhem zlaté horeãky v Coloradu. Mluví o r Ïování kolem Pikes Peaku? Tû í mû, Ïe ses v tûch kolách, kam jsem tû posílal, nûco nauãil, prohlásil. Teì tû nechám, aby ses zabydlel. Veãefie bude brzy. 24

25 Str ãku? vypravil jsem ze sebe pfii krcenû. tvalo mû, jak dûtsky a ustra enû to zní. Bude tu taky bydlet? Podíval se na mû. Ví pfiece, jak to v mé branïi chodí. Spolkl jsem dal í otázky. Nechápal jsem, proã vûbec stojím o to, aby se mnou bydlel nûkdo, koho v podstatû vûbec neznám. Ale byl to mûj jedin Ïijící pfiíbuzn. Dnes tu budu, ale zítra musím znovu vyrazit na cestu. Vrátím se, aï kola uzavfie pfiijímací fiízení. Chci mít jistotu, Ïe v echno pûjde hladce, aï nastoupí. Jasnû. Budu tû ãekat ve své pracovnû, fiekl je tû. Je na konci západního kfiídla. AÏ bude hotov, pfiijì za mnou a já tû pfied veãefií provedu po domû. Pfiik vl jsem. Najednou mû zmohla únava. Bosque ode el a já se svalil na postel. Narazil jsem hlavou do balíãku, na kter jsem mezitím úplnû zapomnûl. Podle razítka pfii el z Portlandu, datum odeslání bylo ze vãerej ka. Rozbalil jsem ho a na el v nûm svou mikinu, úpravnû sloïenou, a sáãek ãokoládov ch su enek. Na pfiilo- Ïené kartiãce stál vzkaz, napsan Katin m písmem. NezapomeÀ na nás. Xoxo Bylo to milé a pfiátelské gesto, pfiesto jsem mûl pocit, jako bych dostal pûstí. Zítra budu sám. Nemám tu Ïádné pfiátele, budu Ïít v domû, kter je tak velk, Ïe by se do nûj ve la celá armáda. Pfiesto v nûm budu jenom já. Abych se nezbláznil, neï budu moct zaãít chodit do nové koly, budu si muset vymyslet nûjak program. Pfievalil jsem se na bfiicho a napsal Kate textovku. Nevim, jak to tu bez vas zvladnu. Nebude ti bez ty mikiny zima? Témûfi vzápûtí telefon zabzuãel. Urcite neodmitnu, kdyz mi ji budes chtit poslat zpatky. Uz ted se mi po tobe styska. Chtûl jsem jí odepsat, najednou mi ale do lo, Ïe mûïu udûlat nûco lep ího. 25

26 T I

27 Díval jsem se na obrazovku a nechápal, odkud se v ichni ti lidi na Facebooku vzali. Buìto je naverbovala Ally, nebo jim prostû seznamování s cizíma lidma po síti pfiipadá jako prima zábava. Je tû pofiád jsem se vûnoval tvorbû svého blogu, kdyï mû vyru ilo zaklepání. âekal bych, Ïe si bude chtít prohlédnout dûm. Byl to Bosque. PromiÀ. Zavfiel jsem notebook. Docela jsem na to zapomnûl. Blog bude muset poãkat. Vyrazili jsme klenutou chodbou. Uvnitfi tûchto zdí nenajde nic, co by nemûlo znaãnou hodnotu. Doufám, Ïe se podle toho bude chovat. Jasnû. Právû jsem civûl na jeden z tûch zvrácen ch obrazû, rychle jsem se otoãil na str ce. Podíval se na obraz a pak na mû. âekal jsem, Ïe nûco fiekne, ale mlãel. Nastalo nepfiíjemné ticho. ObchÛzka panství nám zabrala skoro hodinu a já nabyl dojmu, Ïe bych se tu docela dobfie mohl ztratit. První a druhé poschodí zaplàovaly loïnice pro hosty a tiché salonky, ve tfietím byla spousta úloïn ch prostor. Vût í spoleãenské místnosti se nacházely v pfiízemí. Byla tu taky ohromná kuchynû, která mi pfiipomínala Beowulfa jako by byla urãená k nakrmení hordy hladov ch bojovníkû, a ne jednoho jediného kluka. V jídelnû stál stûl, k nûmuï by se pohodlnû ve ly dva tucty hostû. âtyfii místa byla prostfiená 27

28 kostnímporcelánem, kfii Èálov mi poháry a stfiíbrn mi pfiíbory. Byl jsem rád, Ïe jsou v echna na jednom konci stolu, jinak bychom na sebe museli bûhem veãefie mluvit s megafony. Z jídelny se vcházelo do taneãního sálu, kde byly parkety tak nale tûné, Ïe v nich ãlovûk vidûl svûj odraz. Prohlídku jsme zakonãili v místnosti, kterou Bosque nazval pánsk m salonem. Pfiedstavovala ztûlesnûní noãní mûry kaïdého ochránce pfiírody. Na stûnách visela vycpaná zvífiata, bûïná jako vlci, li ky, hlavy jelenû a norkové koïe iny i exotická, napfiíklad na zemi u krbu leïela ohromná lví koïe ina i s hlavou. Bosque si z humidoru vytáhl doutník a já se v duchu ptal, proã se pánové rádi dívají na mrtvá zvífiata, kdyï si dávají skleniãku po veãefii. Trochu jsem se obával, Ïe tu nûkde na stolku najdu vyrovnané tosy str covy pánské literatury. Bosque rozmáchl m gestem opsal celou místnost. Tohle v echno je tvoje. Dokonce se mi podafiilo ne klebit se. Je to tvoje dûdictví, drah synovãe. Usmál se na mû. Doufám, Ïe se ti v Rowanovû vile bude líbit. Díky, fiekl jsem. Je to fakt pûsobiv. Îe? Jsem rád, Ïe jsi koneãnû tady a mûïe se pfiesvûdãit, jaké bohatství pro tebe tví pfiedci nashromáïdili a peãlivû stfieïili, abys je jednoho dne mohl pfievzít. Jsou tu nûjak rodinn záznamy? zeptal jsem se. Tfieba v t knihovnû? Rázem se pfiestal usmívat. UÏ jsem ti fiíkal, Ïe do knihovny má vstup zakázan. Já vím, ale Pfieru il mû. V echno, co o minulosti potfiebuje vûdût, má pfied sebou. Tohle místo. Tenhle dûm a ve keré vybavení, umûlecké sbírky to ti pfienechala tvá rodina. Jména a data na papífie v porovnání s tím nic neznamenají. PfiestaÀ se tím zab vat. Otevfiel jsem pusu, a on mû probodl pohledem. Musel jsem se odvrátit. Nikdy jsem si nezvykl na zvlá tní znepokojivou barvu jeho oãí. Byly stfiíbrné. 28

29 Do knihovny prostû nesmí, zdûraznil. To je jediné omezení, které tu pro tebe platí, a já oãekávám, Ïe je bude dodrïovat. Pfiik vl jsem, ale nepodíval se na nûj. Ode dvefií se ozvalo Thomasovo zdvofiilé zaka lání. Upjatû se na nás usmál. Pane Bosque, va i hosté uï pfiijeli. V bornû. Bosque pro el kolem nûj a nechal mû tam samotného, ztraceného v my lenkách. Pfiemítal jsem, co byla má rodina vlastnû zaã a jak mám asi Ïít úplnû sám v tak monstrózním domû. Pane Shayi, oslovil mû Thomas. Vzhlédl jsem, i kdyï se mi tohle nové oslovení vûbec nezamlouvalo. Tentokrát se v ak tváfiil soucitnû. Omlouvám se, pane Shayi. Mohl byste mû následovat do jídelny? Pokrãil jsem rameny a vlekl se za ním. Pfiitom jsem hádal, jací asi budou str covi pfiátelé. Krátce nato jsem to zjistil oãividnû pracovali jako modelové pro Armaniho, nebo tak aspoà rozhodnû vypadali. PovaÏoval jsem je za otce a syna, ale pfiece jen jsem si nebyl úplnû jist. Ten star í totiï vûbec nevypadal tak stafie, aby mohl b t otcem mladíka, kter byl zhruba v mém vûku. Oba mûli zlatavé blond vlasy. Bosque na mû mávl. Shayi! Rád bych ti pfiedstavil na e drahé pfiátele. Tohle je Efron Bane a tady jeho syn Logan. Efron napfiáhl ruku. Stisk mûl pevn, úsmûv oslniv, zuby bûloskvoucí. Vítej ve Vailu. Postrãil ke mnû svého syna. Logan uï se na tebe moc tû il. Budete spolu chodit do koly. Logan by oãividnû nejrad i obrátil oãi v sloup. Chodí do ãtvrèáku? zeptal jsem se ho. Zdvofiile se usmál, pfiesto vypadal silnû znudûnû. Ano. Rozhodl jsem se zkusit je tû jedno pfiátelské gesto. Nerad to pfiiznávám, ale uï se do koly fakt tû ím. Bez ní je to celkem nuda. Koho by to napadlo? 29

30 Sly el jsem, Ïe do lo k nûjakému zdrïení, konstatoval. MÛj vtip ho zjevnû nepobavil. Ale na e kola má pfiísné po- Ïadavky, urãitû to chápe. Hm. Na víc jsem se nezmohl. Bylo nad slunce jasné, Ïe nejsme ze stejného tûsta. Zaãínal mi lézt na nervy po pouh ch dvou minutách. Nepfiíjemná hlodavá osamûlost, která mû skliãovala, jako by se rázem je tû prohloubila. Tak se posadíme, co fiíkáte? Bosque pfie el k Ïidli v ãele stolu. Naznaãil mi, abych se posadil po jeho levé ruce, Efron s Loganem usedli naproti mnû. KdyÏ uï jsme v ichni sedûli, dvefie z kuchynû se rozlétly a do jídelny se nahrnul zástup uniformovan ch zamûstnancû, ktefií pfied nás zaãali nosit horké pokrmy. Moje asociace kuchynû z Beowulfa nebyly zas tak pfiehnané. I kdyï jsme nebyli armáda, rozhodnû se nás jako armádu rozhodli nakrmit. Sledoval jsem, jak zvedají poklopy z velk ch servírovacích talífiû, a pfiitom se mi sbíhaly sliny. Vonûlo to pfiímo neodolatelnû. Str c zfiejmû holdoval loveckému tématu nejen v pánském salonu, ale i v jídelnû; v echny chody byly vesmûs masité. Bylo tu roïnûné sele, du ená zvûfiina a peãen ba- Ïant, k tomu nám pfiipravili rûzné omáãky, zeleninu a koufiící hromady Èouchan ch brambor. Do té doby jsem si ani neuvûdomil, jak hrozn mám hlad. ProtoÏe jsem se nastûhoval do ráje jídla, dychtivû jsem si navr il na talífi plátky masa a hromadu brambor. Zelenina mûïe poãkat. Logan mû pozoroval s takov m znechucením, jako by musel stolovat s neandrtálcem. Zato Efron i str c vypadali potû enû, Ïe mi chutná. Bosque se spokojenû otoãil k Efronovi. Jak uï ví, bohuïel tu se sv m synovcem nemohu zûstat. K vl k Loganovi. Doufám, Ïe Shayovi pomûïete, aby se ve Vailu cítil jako doma. Nic jiného ani nepfiipadá v úvahu, ujistil ho Efron. Místo díkû jsem mu pok vl a pfiitom myslel na to, Ïe ten baïant je asi nejlep í maso, jaké jsem kdy v Ïivotû ochutnal. 30

31 Vila je trochu odlehlá, podotkl Logan, kter se Èoural v jídle. Bude potfiebovat auto, aby se dostal do koly. To je pravda, souhlasil Bosque. Právû teì tu ale Ïádné auto nemám. Nûjak mû to vûbec nenapadlo, kdyï jsem zafiizoval v echno ostatní. Eakfioaí, fiekl jsem s pln mi ústy. Mûlo to b t nûjak si poradím. Efron se otoãil k synovi. Má rad i lotus, tak co kdybys Shayovi pûjãil svûj mercedes? Logan pokrãil rameny a podíval se na mû, jako bych se mûl rozpl vat vdûãností, ale já rychle odmítl. Ne, váïnû, to je dobr. Celkem se mi ulevilo, Ïe jsem ho nepoprskal Èouchan mi bramborami. Zlatovlas mladík povytáhl oboãí. Chtûl bys snad rad i nûco jiného? Máme taky BMW, jestli ti nevadí, Ïe je to loàsk model, fiekl a znechucenû se otfiásl, nebo mi to tak aspoà pfiipadalo. Já moc na auta nejsem, vysvûtloval jsem a snaïil se pfiijít na to, jak z toho vybruslit, aniï bych nûkoho urazil. Byla to velkorysá nabídka, ale já chtûl Vail poznat pofiádnû a najít si tu své místo. Rozhodnû jsem nemûl chuè dûlat první dojem nabl skan m fárem. Jestli jsou tu vztahy mezi studenty, ktefií bydlí na internátu, a místními tak patné jako v nûkter ch místech, kde jsem dfiív Ïil, pak bych si ve zbrusu novém autû asi pfiátele nenadûlal. Já to nûjak vyfie ím. Musíte ho omluvit, usmál se Bosque, Shay se povaïuje za jakéhosi bohéma. Aha, fiekl Logan a semkl rty. Efron syna napomenul pohledem. Samozfiejmû, je to jen na nûm. Samozfiejmû, zopakoval Logan a s odporem si prohlíïel koufiící plátky prvotfiídního hovûzího na talífii. UÏ mû zaãínalo unavovat, jak se o mnû baví, jako bych tam vûbec nebyl. Rad i bych mûl nûco, ãemu nebude vadit pár krábancû. Asi nebudu jezdit jenom po silnici. 31

32 Logan pfiestal Ïv kat a podíval se na mû. A kde teda? Rád lezu po skalách a nûkdy se k nim prostû nedá dostat jinak neï polní cestou, co je samá díra. Efron s Loganem si vymûnili pohledy. Bosque se usmál, pak se uï bez úsmûvu ohlédl na Efrona. Seamus je zku en lezec, nedostane se do potíïí. Není tfieba dûlat si starosti. KdyÏ to fiíkáte, pokrãil Efron rameny. Ukázal na mû piãkou steakového noïe. Tady kolem je to divoãej í, neï bys tu il. Nezapomínej na to, aï pûjde na v pravu. Samozfiejmû. VÏdycky si nejdfiív prostuduju mapu terénu a nûco si o nûm pfieãtu, neï vyrazím. Nesmí mi mít za zlé, Ïe tû nebudu doprovázet, informoval mû Logan. Toulky pfiírodou mû nikdy nelákaly. Tomu fiíkám pfiekvapení. V pohodû, jsem zvyklej chodit sám. Nezávisl duch, jak okouzlující, prohlásil Efron. Logan se usmál, ale vûbec to nevypadalo pfiívûtivû, spí jako by se bavil na mûj úãet. Urãitû se ti ale bude líbit v na em soukromém sportovním klubu, pokraãoval Efron. Logan a jeho kamarádi tam tráví spoustu ãasu. Mám dojem, Ïe by se mu víc líbilo lítat po lesích s vlky neï b t s námi v klubu, u klíbl se jeho syn. Logane! napomenul ho pfiísnû str c. Logan zbledl a roztfiásl se jako králík, kterého obklíãili loveãtí psi. Efron sevfiel okraj stolu, aï mu zbûlely klouby. Pfiinutil jsem se zasmát. To je dobr, má pravdu. Já bych do Ïádn ho klubu nezapadl. Nedokázal bych odpálit golfovej míãek, ani kdyby mi to mûlo zachránit Ïivot. Jsi velkorys, otoãil se na mû Bosque. Mnû se vûbec nelíbí, kdyï se nûkdo baví na úãet mé rodiny. Upfiímnû se omlouvám, za eptal Logan. Nechtûl jsem Ale váïnû, vloïil jsem se do toho. Bylo milé, Ïe se mû str c tak zastal, ale pfiece jen to trochu pfiehnal. O nic nejde. 32

33 Shay si tu urãitû najde své místo, pronesl Efron ti e. Bosque se uvolnil. To ano. Logan upíral oãi do talífie a ruce se mu je tû pofiád tfiásly. Bûhem dezertu vládla pfiinejmen ím napjatá atmosféra, mluvili jen str c s Efronem, kter ho seznamoval s posledním v vojem na vailském trhu s nemovitostmi. Ulevilo se mi, kdyï po veãefii odmítl str covo pozvání na sklenku a doutník. Mûl jsem dojem, Ïe uï to v jejich spoleãnosti nevydrïím ani minutu. Logan se od str cova v buchu nedokázal podívat na mû ani na nûj, ale i kdyby k Ïádnému incidentu nedo- lo, stejnû bychom se mûli jen sotva o ãem bavit. KdyÏ jsme se v ak u dvefií louãili, pfiistoupil ke mnû a sáhl do kapsy. Kdybys nûco potfieboval, ozvi se, fiekl a vtiskl mi do dlanû nav tívenku. Jasnû, vypravil jsem ze sebe. Kdo u sebe, krucinál, nosí v osmnácti vlastní vizitky? Jestli jsou v ichni mí budoucí spoluïáci jako on, pak bude poslední rok ve kole fakt na nic. Totálnû. 33

34 âty I

35 Nakonec jsem musel Loganovu nav tívenku pouïít hned druh den. Vstal jsem v devût ráno. Kdybych byl vûdûl, Ïe to je naposledy, co jsem se v Rowanovû vile pofiádnû vyspal, byl bych zûstal v pelechu mnohem déle. KdyÏ jsem se el do kuchynû, Bosque uï byl pryã. âekal tu na mû jen vzkaz na rozlouãenou. Letí mi to ãasnû. Mûj se dobfie. TakÏe to by bylo rodinné shledání. Brzy jsem zjistil, Ïe o snídani si rozhodnû nemusím dûlat starosti. Obrovitánská ledniãka byla plná ãerstvého ovoce, mléka, jogurtû, s rû i salámû. Ve spiïírnû jsem na el chleba a spoustu trvanliv ch potravin. Usoudil jsem, Ïe kdyby nastala apokalypsa, jsem aspoà na dobfie zásobeném místû. Doufal jsem, Ïe najdu nûjaké zbytky toho vynikajícího ba- Ïanta, v Rowanovû vile se ale bohuïel Ïádné zbytky oãividnû nepfiechovávaly. V lednici nebylo po pfiede lé hostinû ani stopy, i kdyï jsme veãer spofiádali jen mal zlomek v eho, co nám pfiinesli. Udûlal jsem si sendviã a vyrazil zpátky do svého pokoje. Mohl jsem se najíst v kuchyni nebo kdekoli jinde, ale mimo svûj pokoj jsem mûl nepfiíjemn pocit, jako zvífie, které si pfiipadá v bezpeãí jedinû ve svém doupûti. NeÏ jsem zaãal na netu hledat nûjak dopravní prostfiedek, pfiihlásil jsem se na Facebook. No páni. Jak mû mohlo najít tolik lidí? 35

36 Zaãal jsem si proãítat komentáfie, u toho pofiádal snídani a usmíval se. Párkrát jsem se málem zadusil, zaskoãen, Ïe se mi ozvali známí, které jsem uï roky nevidûl. Nevím, jestli to bylo pln m Ïaludkem nebo tím, Ïe jsem ãetl pozdravy od lidí z celého svûta, ale pfiece jenom mi bylo o nûco líp. KdyÏ jsem si tak pfiipomnûl v echna ta místa, kde jsem Ïil, rozhodl jsem se dát na své stránky jejich fotky, ale místo abych je jednodu e oznaãil, pojal jsem to jako kviz a vyzval pfiátele, aby hádali, odkud jsou. íkal jsem si, Ïe to pro nû bude mnohem zajímavûj í, neï jen prohlíïet sérii fotek. Usoudil jsem, Ïe teì uï mi Ally nemûïe vyãítat, Ïe bych zanedbával její projekt ShayÛv spoleãensk Ïivot. Zamûfiil jsem se na hlavní cíl dne: dopravní prostfiedek. Netrvalo dlouho a na el jsem, co jsem hledal. Star í ford pick-up, nijak zvlá È velk, ale pofiád v nûm bylo dost místa, abych do nûj nacpal ve keré lezecké vybavení. Cena byla rozumná, navíc uï bylo auto trochu po krábané a já nechtûl kupovat nic lechtûného, abych se s tím pak kodrcal po polních cestách. Zavolal jsem na telefonní ãíslo uvedené v inzerátu a jak si chlapík na druhém konci mi slíbil, Ïe mi auto podrïí, ale jen do veãera. KdyÏ jsem vymaãkal Loganovo ãíslo, snaïil jsem se zapomenout, jak mi nesedí. Ano? UÏ tohle první slovo znûlo znudûnû. Ahoj, Logane, tady Shay, ohlásil jsem se. Ano, Shayi, co potfiebuje? Mûl jsem sto chutí zeptat se ho, jestli se nepfiipravuje na kariéru vrátného. Odka lal jsem si a pak jsem spustil: Nerad tû s tím otravuju, ale chci tû poprosit, jestli bys mû nûkam neodvezl. Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo: Jistû. V kolik tû mám vyzvednout? Sice jsem vûbec nebyl nad en tím, Ïe budu trávit ãas s Loganem Banem, ale musel jsem obdivovat jeho dochvilnost. 36

37 Pfiijel k nám s nabl skan m stfiíbrn m mercedesem pfiesnû v KdyÏ jsem nastoupil a usadil se vedle nûj, pousmál se. Ahoj, fiekl. Na sobû mûl bûloskvoucí ko ili a pfies ramena pfiehozen ãern ka mírov svetr. Chtûl jsem se ho zeptat, kdy mu zaãíná zápas v pólu, pak jsem ale usoudil, Ïe by to mohl vzít váïnû. Podle toho, jak se o klíbal nad m mi pomaãkan mi dïínami a pohorkami, mûl na mûj atník dost podobn názor jako já na ten jeho. Ahoj, pozdravil jsem. Napsal jsemti tu adresu na papír. Vzal si ho ode mû a zamraãil se. To nejedeme do normálního autosalonu? Ne, to je zbyteãn, auto, co jsem vybral, mi bude skvûle vyhovovat. Hmm, fiekl jen. Kupodivu se nám dafiilo vést jakousi konverzaci, byè naprosto nezajímavou. Bavili jsme se o nemovitostech ve mûstû, které patfií Loganovu otci, a to nám vydrïelo celou cestu. Jsme tady. Támhle zahni, pfieru il jsem jeho v klad o luxusních vilov ch ãtvrtích a ukázal na unavenû vyhlíïející modr ford s nápisem NA PRODEJ za stûraãi. Logan se rozesmál, ale kdyï pochopil, Ïe to myslím váïnû, snaïil se svûj smích vydávat za ka el. Zamraãil se. Copak ti Bosque nedává nûjaké slu né kapesné? Tohle mi staãí, odpovûdûl jsem, aniï jsem se na nûj podíval. Cítil jsem se nepfiíjemnû i s tím svazkem bankovek, co jsem mûl v kapse. Rad i jsem ani nechtûl myslet na to, Ïe bych si za peníze, které mi str c dává kaïd mûsíc na útratu dle vlastního uváïení, mohl koupit nové auto a je tû by mi zbylo tak na dal í tfii. Byl jsem samozfiejmû vdûãn, Ïe mi chce umoïnit, abych si mohl koupit, co potfiebuju, ale na druhé stranû jsem nechtûl, aby mû lidi posuzovali podle penûïenky. Jin mi slovy jsem nechtûl b t jako Logan Bane. Rychle jsem vystoupil a chystal se mu fiíct, Ïe mûïe klidnû jet, ale on uï byl taky venku. 37

38 Z domu ve stylu ranãe vy el muï, kter by klidnû mohl b t m m dûdeãkem, anebo taky b val m motorkáfiem. Ty jse Shay? zeptal se, podíval se na mû a pak na mercedes. Nasadil jsem úsmûv. Jo, to jsem já. A chce ten ford? Jestli jezdí tak dobfie, jak tvrdíte. Zasmál se a pfiedvedl nám, Ïe má v ústech víc mezer neï zubû. Kupoval jsem ho novej a vopravoval ho sám. Mûl by vydrïet nejmíà dal ích deset let, neï s ním bude muset nûco dûlat. To zní dobfie. Chlapík nás znovu oba pfielétl pohledem, jako by se snaïil pfiijít na to, jak jsme se my dva mohli dát dohromady. Já se v duchu ptal na totéï. AspoÀ Ïe Logan pfiijel mercedesem a ne lotusem. MoÏná si myslel, Ïe kdyï mi mercedes pfiedvede, zmûním názor a budu si ho chtít vypûjãit. V tom pfiípadû mu to nevy lo. MÛÏu vám zaplatit hotovû? zeptal jsem se. Povytáhl huàaté oboãí. Jasnû. Podal jsem mu peníze. Zamraãil se. Chtûl jste patnáct stovek, ne? uji Èoval jsem se. Jo. Znovu se zadíval na Logana, kter si ho prohlíïel, jako by byl cirkusov klaun. Pak se otfiásl. Stál jsem tam a ãekal. Zdálo se, Ïe si nûco rozm lí. Papíry jsou v pfiihrádce na rukavice, klíãe taky. Díky. Chtûl jsem mu podat ruku, ale on uï se odvrátil a rychle se vracel domû. Místní jsou zvlá tní, co? ozval se Logan a já málem nadskoãil, jak jsem se lekl. Usmál se a ukázal na pick-up. Netu il jsem, Ïe sbírá staroïitnosti. Díky za svezení, Logane, fiekl jsem. Kdybys zase nûco potfieboval, dej vûdût. Ledabyle mi zamával a vrátil se k mercedesu. 38

39 Najednou se ozvaly hlasité rány. Otoãil jsem se k domu a zjistil, Ïe muï, kter mi právû prodal auto, nûco pfiitlouká na dvefie. Vzápûtí znovu zmizel uvnitfi a zavfiel za sebou. Uprostfied bílého dfieva se skvûl krucifix. KdyÏ jsem otoãil klíãkem v zapalování, motor oïil. Opfiel jsem si hlavu o volant a pofiád dokola si opakoval, Ïe zpátky do Portlandu se prostû vrátit nemûïu. 39

40 PùT

41 O pûlnoci jsem mohl spokojenû konstatovat, Ïe se mi podafiilo dosáhnout dvou úspûchû: pofiídil jsem si vozidlo, které nepochybnû zvládne úplnû v echno, a spustil jsem svûj blog. Nikdy by mû nenapadlo, Ïe by mû psaní blogu mohlo doopravdy uspokojovat, ale bylo to tak. Trochu mi kazily radost obavy, Ïe ta neãekaná záliba v notebooku je v podstatû v sledek toho, Ïe nemám s k m mluvit, a pfiedstavuje jak si zpûsob, jak si povídat sám se sebou, aniï bych si pfiipadal jako blázen. Na druhé stranû jsem si fiíkal, Ïe Ally by to schválila, navíc mé stránky na Facebooku nav tûvovalo ãím dál víc lidí a já mûl chuè nûco pro nû napsat. Taky se zaãaly objevovat hezké holky. Sice jsem je neznal, ale to nebylo na závadu. Konkrétnû jistá Melissa mû litovala a psala mi krásné vzkazy, abych se necítil osamûl. No, mnû to rozhodnû nevadilo. MoÏná bych se mûl tváfiit je tû ne Èastnûji. TakÏe vzato kolem a kolem, byl to celkem slu n den. Pfiísahal bych, Ïe jsem sotva zavfiel oãi, kdyï mû najednou nûco probudilo. Budík mi prozradil, Ïe jsem spal asi pût hodin. V pokoji se zdálo b t v echno v naprostém pofiádku, ale já vûdûl, co mû vzbudilo. Zvuk. Nûjaká rána shora. Zatajil jsem dech a naslouchal. Nic. Sly el jsem jen tlukot svého srdce. Muselo se mi to zdát. Vytáhl jsem ipod, pustil si Broken Bells a zavfiel oãi. * * * 41