UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Brownfields v katastru města Ostravy

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE Bc. Lenka PAVELKOVÁ Brownfields v katastru města Ostravy Diplomová práce Vedoucí práce: RNDr. Aleš Létal, Ph. D. Olomouc 2010

2 Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci vypracovala samostatně a veškeré literární i elektronické zdroje použité v diplomové práci jsem uvedla v seznamu literatury. V Olomouci dne 17. května 2010

3 Poděkování: Děkuji RNDr. Aleši Létalovi, Ph. D. za vstřícnost a odbornou pomoc při vedení diplomové práce. Velké poděkování patří Ing. Jiřímu Vozňákovi z Agentury pro regionální rozvoj za konzultaci stávajících lokalit brownfields v katastru města Ostravy. Dále děkuji Ing. Martinovi Hiltavskému z Odboru ekonomického rozvoje Magistátu města Ostravy za odbornou konzultaci lokality Rozvojová zóna Hrušov a Ing. Karlovi Malíkovi za odbornou konzultaci lokality Nová Karolina taktéž z Odboru ekonomického rozvoje Magistátu města Ostravy. V neposlední řadě děkuji Mgr. Jitce Šmehlíkové z knihovny Ostravského muzea za ochotu vyhledat a poskytnout literární zdroje.

4 É ří ě á ý Í É Á Ě É Í É Ý é ří í Á íčí í í č í ř í š č í ř í š á é ě á í í á á Í í é á č ý ží ý ů ý ů ý ě á é í á é á á ří ě ří ů ž í í ů á í á ř š í ěří ý é ů í č ý á ů í í é í á Ú á ě á á í ě í č íč á

5 ý í ř á í á ž á í é á š ě á á é ÁŘ Á á ě Ú Ú ÁŘ Á á í ú í á é é á é í é á š é á í é á áíí í á í é á ě Š čí ě í áí

6 Obsah Obsah Úvod Cíle práce Použitá metodika Zhodnocení základní literatury Metodika katalogových listů Terénní výzkum Základní charakteristika zájmového území Vymezení zájmového území Historie města Ostravy Vývoj obcí na území města Znak města Ostravy Logo města Ostravy Socioekonomická charakteristika území Průmysl Těžba černého uhlí Doprava Cestovní ruch Brownfields Brownfields vymezení pojmu Výklad pojmu brownfields a jeho definice Základní okruhy problémů, které brownfields způsobují nebo negativně ovlivňují Typologie brownfields Dělení z hlediska původu vzniku brownfields Charakteristika vzniku brownfields v České republice Tuzemské projekty a studie VŠB TUO FAST: Výzkum metod regenerace devastovaných průmyslových ploch CzechInvest: Národní strategie regenerace brownfieldů CzechInvest: Brownfields Výzkumné projekty MMR ČR Základní statistické údaje o brownfieldech v ČR

7 6.6 Struktura nákladů na regeneraci Evropská unie Mezinárodní zkušenosti s řešením lokalit brownfields Francie Spolková republika Německo: Země Porýní Falc Velká Británie Vybrané lokality současných brownfields v Ostravě Projekty lokalit brownfields v Ostravě Lokalita Dolní oblast Vítkovic Lokalita Hrušov Lokalita Nová Karolina v Moravské Ostravě Příklady revitalizovaných ploch neprůmyslového charakteru vybraných lokalit v Ostravě Balcarův statek Jubilejní kolonie Martinská kolonie Sirotčí ulice Slezskoostravský hrad Stadion odborářů Závěr Summary Seznam obrázků Seznam tabulek Použitá literatura

8 1 Úvod V současnosti převládá trend opětovného využívání opuštěných průmyslových a neprůmyslových objektů a areálů. Problémem typu brownfields jsou nejvíce zasaženy vyspělé země západní Evropy, a to zejména Francie, Velká Británie a Německo. K vzniku lokalit typu brownfields docházelo v souvislosti s politickými změnami, změnami v dopravě, průmyslu a zemědělství. Zmíněné problémy a změny zasáhly taktéž Českou republiku. Diplomová práce je zaměřená na problematiku a výskyt lokalit brownfields v katastru města Ostravy. Téma je mi velice blízké, protože jsem se právě v Ostravě narodila a žádné problémy týkající se tohoto města mi nejsou cizí. Zajímám se o jeho historii, současný vývoj a samozřejmě i budoucí rozvoj. Smyslem diplomové práce je podat přehled vytipovaných lokalit brownfields a vytvořit jejich katalog obsahující základní informace doplněné souborem map a fotografií. Vytvořený katalog bude k dispozici Agentuře pro regionální rozvoj a doufám, že i pro laickou veřejnost bude sloužit k zodpovězení základních otázek týkající se této problematiky, zejména tedy v katastru města Ostravy. 8

9 2 Cíle práce Cílem diplomové práce je nastínění problematiky lokalit typu brownfields a vytvořit katalog vybraných lokalit brownfields v katastru města Ostravy včetně základních informací, souboru map a fotografií. V rámci textové části je mým cílem nastínit problematiku a řešení lokalit brownfields obecně a také konkrétně v České republice i ve světě. Dále bych chtěla uvést příklady v současnosti řešených projektů brownfields v Ostravě a příklady již revitalizovaných ploch v rámci tohoto města. V rámci vytvoření katalogu vybraných lokalit brownfields v katastru města Ostravy je cílem vytvoření a zpracování katalogového listu včetně základních informací, stručné charakteristiky historie areálu a charakteristiky stávajícího stavu, dále je nutné pořídit fotografickou dokumentaci a vytvořit mapový podklad. Cílem terénní práce je lokalizovat plochy a areály brownfields pomocí GPS a vytvořit souhrnnou mapu těchto lokalit v rámci města. Nedílnou součástí je pořízení již zmíněného souboru fotografií jednotlivých objektů a areálů. Při řešení je potřebná spolupráce s institucemi zabývajícími se touto problematikou (Agentura pro regionální rozvoj, Magistrát města Ostravy), rešerše dostupné literatury a také aktuálnost prostřednictvím webových stránek. 9

10 3 Použitá metodika 3.1 Zhodnocení základní literatury V kapitole Vymezení zájmového území jsem jako hlavní zdroj použila aktuální informace umístěné na webových stránkách Statutárního města Ostravy a Moravskoslezského kraje, jako zdroj některých informací jsem použila publikaci Chráněná území ČR (2004). Zdrojem základní literatury pro kapitolu Historie města Ostravy byla kniha Historie a současnost podnikání na Ostravsku (2001) a uvedené internetové zdroje. Vývoj obcí na území města vychází z knihy Velká Ostrava 75. výročí sloučení ostravských obcí (1999). Znak i logo města Ostravy byly přejaty z webových stránek Statutárního města Ostravy. Pro socioekonomickou charakteristiku území byly zdrojem informací knihy Stručný socioekonomický přehled krajů Česka (2005), Dějiny hornictví, aneb jak to bylo s uhlím na Ostravsku (2005), Těžba nerostných surovin na území ČR a její geografické aspekty (2008) a Průvodce městem (2009). Základním zdrojem literatury zabývající se kapitolou s názvem Brownfields byly publikace Brownfields: jak vznikají a co s nimi (2009), Specifika a možnosti využití brownfields vzniklých v důsledku útlumu hlubinné těžby na Ostravsku (2006), Nevyužívané plochy neprůmyslového charakteru vybraných lokalit v Moravskoslezském kraji (2006), Technické a geografické aspekty integrace neprůmyslových brownfieldů do území (2007), Brownfields šance pro budoucnost (2004). Informace jsou uvedeny ve velmi přehledné a plně dostačující formě. Pro téma Vybrané lokality současných brownfields v Ostravě jsem z důvodu aktuálnosti čerpala z internetových zdrojů. Mezi hlavní zdroje patří stránky Moravskoslezského kraje a Statutárního města Ostrava. Zdrojem mnoha informací kapitoly Dolní oblast Vítkovic byly webové stránky Hornictví.info ( Dolní oblast Vítkovice ( a Agentura pro regionální rozvoj ( Z literárních zdrojů jsem použila Společnost Vítkovice v dokumentech (2003). Pro kapitolu Lokalita Hrušov byla stěžejní práce Technicko ekonomické vyhodnocení lokality Hrušov (2008), kterou mi poskytl Ing. M. Hiltavský z Magistrátu města Ostravy. Významným internetovým zdrojem byly opět stránky Statutárního města Ostravy. V kapitole Nová Karolina jsem vycházela z oficiálních stránek projektu Nová Karolina ( a stránek Statutárního města Ostrava, doplněných knižní publikací Nevyužívané plochy neprůmyslového charakteru vybraných lokalit v Moravskoslezském kraji (2006). 10

11 Pro poslední kapitolu Příklady revitalizovaných ploch neprůmyslového charakteru vybraných lokalit v Ostravě byla využita kniha Nevyužívané plochy neprůmyslového charakteru vybraných lokalit v Moravskoslezském kraji (2006), taktéž doplněná aktuálními informacemi z internetových zdrojů. 3.2 Metodika katalogových listů Vzor použitých katalogových listů (viz. Příloha č. 4) byl vytvořen Agenturou pro regionální rozvoj (dále ARR). Katalog vybraných lokalit brownfields bude dále využit pro potřebu Agentury pro regionální rozvoj. Katalogové listy jsou seřazeny abecedně podle názvu lokality a podle tohoto kritéria jim bylo přiděleno číslo lokality. Jedná se pouze o lokality brownfields v Moravskoslezském kraji ležící v okrese Ostrava město. Obcí s rozšířenou působností je Ostrava. Název katastrálního území byl určen prostřednictvím webových stránek Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ( Název města/obce byl převzat z údajů o městských obvodech (viz. kapitola 4.1 Vymezení zájmového území). Údaje o rozloze lokality a výměře zastavěné plochy jsou převzaty z interních zdrojů ARR, taktéž čísla o počtu objektů v lokalitě. V případě zpřístupnění areálu byly počty objektů přepočítány. Informace o charakteristice historie areálu jsou převzaty z webových stránek nebo literárních zdrojů, které jsou uvedeny v závorce za textem. Stručná charakteristika stávajícího stavu a technická infrastruktura o daných lokalitách a objektech vychází ze stavu zjištěného v terénu a dále dle zjištěných údajů o dopravní dostupnosti, opuštěnosti areálu a poloze v rámci urbanizovaného území města/obce. Opuštěnost areálu byla ztišována v terénu. Dopravní dostupnost a poloha v rámci urbanizovaného území města/obce byly vyčteny z plánu města Ostravy (Ostrava, plán města, 1:20 000, Marco Polo, Praha 2009). Informace o vlastnických vztazích byly převzaty z interních zdrojů ARR. Předpokládaná míra kontaminace vychází z předchozího využití lokality brownfields. Funkční využití území dle platné UPD byly určeny prostřednictvím mapového serveru Statutárního města Ostrava ( Všechny zjištěné informace byly konzultovány s Ing. Jiřím Vozňákem z Agentury pro regionální rozvoj a s vedoucím práce RNDr. Alešem Létalem, Ph. D. 11

12 3.2 Terénní výzkum V rámci terénního výzkumu probíhalo šetření o stavu a výskytu vytipovaných lokalit. Seznam s lokalitami jsem vytvořila částečně pomocí databáze Strategie regenerace brownfield v ČR a částečně konzultací lokalit s Ing. Jiřím Vozňákem z Agentury pro regionální rozvoj. Pro tvorbu databáze byl využit vytvořený formulář (Příloha číslo 4). Pro zápis dat byla využita jeho elektronická verze. Při terénním výzkumu jsem k lokalizaci brownfields používala plán města Ostravy (Ostrava, plán města, 1:20 000, Marco Polo, Praha 2009). Určení přesných geografických souřadnic bylo provedeno pomocí GPS značky Garmin. Fotografie byly pořízeny fotoaparátem značky Fujifilm S5700. K tvorbě mapových výstupů bylo využito softwarových prostředků. Data získaná při terénním průzkumu byla zpracována v GIS softwaru Janitor, který je volně ke stažení na internetu. 12

13 4 Základní charakteristika zájmového území 4.1 Vymezení zájmového území Obr. 1: Poloha Ostravy v rámci České republiky (zdroj: Ostrava je rozlohou třetím největším městem republiky, a také třetím největším městem z hlediska počtu obyvatel. Má výhodnou strategickou polohu - nachází se 10 kilometrů jižně od státní hranice s Polskem a 50 kilometrů západně od hranice se Slovenskem. Od hlavního města Prahy je vzdálena 360 km, 170 km od Brna, 90 km od polských Katovic a 310 km od Vídně. 1 Obr. 2: Pohled na město z výšky (zdroj:

14 Okres Ostrava leží ve východní části České republiky v Moravskoslezském kraji na hranici mezi Moravou a Slezskem. Na východě sousedí s okresem Karviná, na severu s okresem Opava, na západě s okresem Nový Jičín a na jihu s okresem Frýdek Místek. Okres Ostrava je jádrem ostravské sídelní aglomerace s vysoce urbanizovanou krajinou s četnými těžebními a průmyslovými objekty. 2 Obr. 3: Okresy Moravskoslezského kraje (zdroj: Rozloha města Ostravy je 214 km 2. 3 Počet obyvatel k čítá a hustota osídlení je přibližně obyvatel/km 2. Území města Ostravy měří vzdušnou čarou 19,657 km ve směru východ-západ a 20,442 km ve směru sever-jih. 5 2 Weissmannová, H., (2004), str

15 Rozloha Celková rozloha města Zemědělská půda Lesní půda Vodní plochy Zastavěné plochy Ostatní plochy ha ha ha 970 ha ha ha Tab. 1: Zábor půdy města Ostravy (zdroj: Nejsevernější bod okresu se nachází na s. š. v poříční nivě řeky Odry, asi 1 km SSV od Antošovic, nejjižnější na s. š. při okraji lesa 3 km jižně od Nové Bělé. Nejzápadnější bod leží na v. d. v údolí potoka Porubky 1 km západně od okraje Krásného Pole, nejvýchodnější na při okraji lesa 2 km SV od Bartovic. 6 Nadmořská výška Průměrná nadmořská výška 227 m n. m. 336 m n. m. Nejvýše položené místo (v oblasti ulice Vodárenské, Krásné pole) 193 m n. m Nejníže položené místo (křižovatka ulic Jan Marie a Garbova, Slezská Ostrava) Zeměpisné souřadnice středu města 49 48' s.š., 18 14' v.d. Tab. 2: Nadmořská výška území města Ostravy (zdroj: Ostrava je členěna celkem na 23 městských obvodů: 7 Hošťálkovice, Hrabová, Krásné Pole, Lhotka, Mariánské Hory a Hulváky, Martinov, Michálkovice, Moravská Ostrava a Přívoz, Nová Bělá, Nová Ves, Ostrava Jih, Petřkovice, Plesná, Polanka nad Odrou, Poruba, Proskovice, Pustkovec, Radvanice a Bartovice, Slezská Ostrava, Stará Bělá, Svinov, Třebovice, Vítkovice. 8 6 Weissmannová, H., (2004), str

16 Obr. 4: Městské obvody (zdroj: 16

17 4.2 Historie města Ostravy Prehistorické osídlení na území města Ostravy Historie Ostravy se začíná odvíjet zhruba v první polovině 13. století. O počátku osídlení můžeme hovořit již v pravěku. Strategická poloha v ústí Moravské brány, na soutoku řek Odry, Ostravice a Opavy předurčovala význam a důležitost této lokality. Procházela zde prastará obchodní jantarová stezka, spojující Baltské a Středozemní moře. Za nejstarší známé doklady pobytu člověka na území dnešní Ostravy považujeme nálezy ze štěrkovny v Ostravě Přívozu. Jsou to pazourkovité úštěpy z doby před více než lety. Jedná se o artefakty, které po sobě zanechal předchůdce člověka Homo Erectus. Trvalejší sídlo bychom zde našli z doby mladšího paleolitu. Zhruba před lety jej založili pravěcí lovci mamutů na vrchu Landek. Mezi nálezy patří nástroje, kosti ulovené zvěře, pozůstatky po obytných konstrukcích stanového typu a také zbytky kamenného uhlí v ohništích, které dokládají využití výchozu uhelného sloje a jeho zužitkování jako paliva. 9 Jde o první doložené použití černého uhlí na světě. Mezi nejvýznamnější nález patří tzv. Landecké (Petřkovické) Venuše. 48 mm vysoká soška ženského těla vyřezaného z krevele byla objevena v roce Obr. 5: Odkryv černého uhlí na vrchu Landek (foto: L. Pavelková, duben 2008) Obr. 6: Sídlo lovců mamutů na vrchu Landek (foto: L. Pavelková, duben 2008) 9 Dlouhý, J., a kol., (2001), str

18 Nejstarší pozůstatky zemědělské činnosti neolitického období pocházejí rovněž z Landeku. Jedná se o zlomky zdobené keramiky a zásobní jámy. V Zábřehu, Vítkovicích nebo např. v Hrabové byly nalezeny neolitické hlazené kamenné sekerky a mlaty. 11 První písemná zmínka První písemná zmínka o existenci osídlení na území dnešní Ostravy pochází z roku Jedná se o nejstarší ostravskou ves a to Slezskou (dříve Polskou) Ostravu. Je zmíněna v jednom z dokumentů papeže Řehoře IX. 12, v papežském privilegiu, které ji potvrzovalo jako součást majetku benediktýnského kláštera v Týnci u Krakova. 13 Do roku 1327, kdy se Těšínsko stalo lénem České koruny, byla Slezská Ostrava součástí polského státu (odtud i prvotní název Polská Ostrava). 14 Ke střežení státní hranice mezi polským a českým státem byl na ostrohu nad soutokem řeky Lučiny s Ostravicí vybudován Slezskoostravský hrad, který je poprvé zmíněn v listině v roce Obr. 7: Slezskoostravský hrad (zdroj: Rozmach města Jedinou kamennou budovou ve městě byl, spolu se zámkem, kostel sv. Václava (první písemná zmínka 1297). Základní soustava městských hradeb byla vybudována v letech Budova radnice na dnešním Masarykově náměstí je poprvé připomínána v roce Současná podoba pochází z roku Dlouhý, J., a kol., (2001), str Dlouhý, J., a kol., (2001), str Dlouhý, J., a kol., (2001), str

19 Obr. 8: V pozadí stará radnice města Ostravy na Masarykově náměstí (foto: L. Pavelková, duben 2010) V první polovině 16. století se postavení Ostravy posílilo díky rozvoji řemeslné výroby, a to soukenictví, tkalcovství a krejčovství. Významnou složkou hospodářství se stalo rybníkářství. Do života Moravské Ostravy nepříznivě zasahovaly vedle vojenských tažení i živelné katastrofy, jako jsou povodně a požáry. Největší požár v roce 1556 prakticky zničil domy na náměstí. V roce 1625 zemřela asi polovina obyvatel v důsledku morové epidemie. Za třicetileté války patřila Moravská Ostrava k nejvíce postiženým městům v českých zemích. Okupovalo ji dánské vojsko, od roku 1642 ze slezské strany Švédové. Nález uhlí a výstavba železáren Objev uhlí v roce 1763 na jedné lokalitě v Polské Ostravě znamenal pro Ostravsko začátek velkého rozvoje. Jeho výskyt o čtyři roky později potvrdil báňský odborník J. J. Lutz. S pravidelnou těžbou začal majitel panství František Josef hrabě Wilczek až v roce Prudký růst aglomerace nastartovalo v roce 1828 založení železáren ve vsi Vítkovice olomouckým arcibiskupem Rudolfem Habsburským. V roce 1847 došlo prostřednictvím nádraží ve Svinově a Přívoze k napojení na Severní dráhu Ferdinandovu. Tím se Ostrava ve druhé polovině 19. století stala jedním z nejvýznamnějších průmyslových středisek Rakouska - Uherska. Rozkvět průmyslu vyvolal i příliv obyvatelstva. Počet obyvatel stoupl z roku 1830 z dvou tisíc lidí na 13 tisíc v roce Výrazně se zvýšil podíl německy a polsky mluvícího 19

20 obyvatelstva. Zejména přistěhovalci obsadili řadu dělnických kolonií v Polské Ostravě, Vítkovicích a dalších obcích. Po vzniku ČSR v roce 1918 si Ostrava díky železárnám a dolům uchovala významné hospodářské postavení. Velká Ostrava K byla vytvořena tzv. Velká Ostrava, která přinesla sloučení sedmi moravských obcí v jeden celek. Vyrostla řada obchodních domů, bank, administrativně správních budov. Nejvíce pozornosti připoutala 28. října 1930 slavnostně otevřená Nová radnice s kvadratickou 75 m vysokou prosklenou věží. Život města výrazně ovlivnila v letech světová hospodářská krize. Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 a odstoupení pohraničních území Německu, vyvrcholila tragédie Masarykova Československa 15. března 1939 nacistickou okupací zbytku republiky. Jednotky německé wehrmacht vpochodovaly do Moravské Ostravy ještě o den dříve. Největší průmyslové podniky jako Vítkovické horní a hutní těžířstvo nebo Severní dráha Ferdinandova se dostaly do správy říšskoněmeckého koncernu Göringových závodů a přeorientovaly se na válečnou výrobu. Blížící se konec války přinesl v srpnu 1944 nálety anglo-amerických spojenců, které město vážně poškodily. Ostrava a její obyvatelé se dočkali osvobození 30. dubna 1945 vojskem Rudé armády spolu s 1. čs. samostatnou tankovou brigádou a tím byly ukončeny krvavé boje tzv. Ostravsko-opavské operace. Ocelové srdce republiky Po roce 1945 a v průběhu padesátých let 20. století se Československo orientovalo na rozvoj hornictví, ocelářství a dalších oborů těžkého průmyslu. Jeho centrem se stala Ostrava. V roce 1949 se započala stavba rozsáhlého průmyslového komplexu Nová huť v Ostravě- Kunčicích. Příliv nových pracovních sil do Ostravy a okolí ústil ve výstavnu nových sídlišť v okrajových částech. Jedná se o Porubu, Zábřeh, Hrabůvku, později Výškovice a Dubinu. Ostrava se stala v roce 1945 sídlem Vysoké školy báňské a pobočky Pedagogické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Ta byla v roce 1991 začleněna do nově vzniklé Ostravské univerzity. 20

21 Obr. 10: Dnešní podoba oblouku (foto: L. Pavelková, duben 2010) Obr. 9: Stavba oblouku v Ostravě - Porubě (zdroj: ava/o-meste/historie-mesta-ostravy) Vývoj Ostravy po roce 1989 až dodnes K výrazným politickým a hospodářským změnám došlo po roce Ostrava se stala statutárním městem v čele s primátorem, městskou radou a zastupitelstvem voleným ve svobodných a demokratických volbách. V důsledku restrukturalizace průmyslu byla razantním způsobem utlumena důlní činnost. Poslední vozík uhlí vyvezený 30. června 1994 z jámy Odra v Přívoze (dříve Důl František) ukončil dějiny aktivního důlního podnikání v Ostravě. Vítkovické vysoké pece vyhasly v roce Ve Vítkovicích se začali orientovat na strojírenskou výrobu. Na území města se ocelářství soustředilo do Nové huti (dnes Arcelor Mittal). Do života města a mnoha jeho obyvatel zasáhla povodeň v červenci roku Škody způsobené nejrozsáhlejší povodní v historii Ostravy byly odhadnuty na více než čtyři miliardy korun. Od roku 2000 se Ostrava stala sídelním městem nově vzniklého Ostravského, dnes Moravskoslezského kraje

22 4.3 Vývoj obcí na území města V polovině 19. století byla Moravská Ostrava pouze jedním z řady menších, nijak zvlášť významných měst severní Moravy a ani okolní vesnice se nelišily od stovek vsí českých zemí. Myšlenka sloučení Moravské Ostravy s okolními obcemi vznikla již v období před první světovou válkou. Tehdy se jednalo pouze o sloučení se dvěma sousedícími městy. Jednalo se s Vítkovicemi, jakožto se sídlem největšího hutního podniku, a s Přívozem, jakožto významným železničním uzlem. Slibně vypadající pokus ztroskotal na neshodách mezi Moravskou Ostravou a Přívozem na jedné straně a Vítkovicemi na straně druhé. Vítkovice měly v souvislosti se železárnami nejlépe uspořádané komunální podniky (vodovod, kanalizaci, jatky, nemocnici aj.), a tak se dožadovaly ve sloučené obci privilegovaného postavení, s čímž ostatní dva partneři nesouhlasili. Myšlenka sloučení ostravských obcí se znovu objevila po vzniku Československé republiky. Úvahy o vytvoření Velké Ostravy zasáhly tentokráte širší okruh obcí. Přičleněním okolních obcí by byl výrazně posílen český vliv obyvatelstva proti převládajícímu vlivu německého měšťanstva. Obecním správním komisím jednotlivých kandidátských obcí byly předloženy elaboráty. Elaboráty obsahovaly kromě výsledků provedeného šetření (počet domů, obyvatelstvo, obecní majetek, stav hospodaření, školství, zdravotnictví aj.) také úkoly budoucího sloučeného celku. Obecní správní komise vyslovily s předloženými návrhy nakonec souhlas. Dne 24. Září 1919 byl vládě podán návrh zákona, jímž by bylo uskutečněno sloučení celkem 15 obcí (Moravská Ostrava, Přívoz, Vítkovice, Mariánské Hory, Nová Ves, Zábřeh nad Odrou, Hrabůvka, Svinov, Kunčice nad Ostravicí, Malé Kunčice, Polská Ostrava, Muglinov, Hrušov, Radvanice a Michálkovice) v takzvané Horní město Ostrava. Ministerstvo vnitra zahájilo na základě zmíněného podání jednání se zemskými orgány v Brně a v Opavě. Musely být stanoveny Slezsku náhrady za zemské přirážky z 8 slezských obcí, jež měly takto připadnout Moravě. Ve Slezsku narazil návrh na rozhodný odpor. Rozhodující se ukázala být námitka operující československými národnostními zájmy ve Slezsku. 17 č. 1. Tabulka vývoje počtu obyvatel jednotlivých obcí města Ostravy je uvedena v Příloze 17 Korbelářová, I., Žáček, R., (1999), str

23 Moravská Ostrava po sloučení obcí v roce 1924 V roce 1924 došlo ke sloučení obcí Přívoz, Mariánské Hory, Moravská Ostrava, Nová Ves, Zábřeh, Vítokovice a Hrabůvka. Obr. 11: Moravská Ostrava po sloučení obcí v roce 1924 (zdroj: Korbelářová, I., Žáček, R., 1999, str. 20) Moravská Ostrava Město nazývané původně jen Ostrava, později Německá Ostrava, a od roku 1668 Moravská Ostrava, vzniklo na obchodní cestě do Slezska. První zmínka pochází z roku Moravská Ostrava náležela do roku 1848 mezi državy olomouckých biskupů a byla počítána k hukvaldskému panství. Od 14. století byla opevněným městem. Nejstarší církevní stavbou ve městě je kostel svatého Václava. Stará radnice je v pramenech poprvé připomínána v roce V letech byla postavena budova Nové radnice. Obr. 12: Nová radnice města Ostravy (foto: L. Pavelková, duben 2010) 23

24 V roce 1850 se Moravská Ostrava stala sídlem soudního a v roce 1990 i politického okresu. Od roku 1941 je statutárním městem. Hrabůvka Ves v Moravské části Ostravy, původně nazývaná Nová Hrabová, vznikla nejspíš ve 14. století. První zmínka pochází z roku Hrabůvka byla ve srovnání s průmyslovým okolím převážně zemědělskou vsí. Teprve na konci 19. Století vzniklo na jejím katastru několik menších výrobních podniků. Nejstarší z nich byla továrna na drátěná a konopná lana z roku Život Hrabůvky ovlivnila rozsáhlá imigrace, která si vynutila i výrazný rozmach stavební činnosti. Zcela novou tvář dala obci tzv. Jubilejní kolonie, postavená v letech 1921 až 1932 pro zaměstnance Vítkovických železáren. K Ostravě byla Hrabůvka připojena v roce Mariánské Hory Ves v moravské části Ostravy, která nesla původní název Čertova Lhotka, vznikla patrně koncem 13. století. První zmínka pochází z roku Industrializaci Mariánských Hor zahájila těžba uhlí na katastru obce v polovině 19. století. Vedle jámy Ignát a k ní příslušející koksovny vznikla v obci i řada menších průmyslových podniků. K Ostravě byly Mariánské hory připojeny v roce Nová Ves Obr. 13: Nová Ves vodárna (foto: L. Pavelková, duben 2010) Ves ležící v moravské části Ostravy vznikla patrně v 1. polovině 16. století. První zmínka pohází z roku Po celou dobu své existence si Nová Ves uchovala do značné míry zemědělský charakter. Industrializace okolních obcí však měla za následek růst počtu 24

25 obyvatel, kteří pracovali v průmyslových závodech v okolí. V roce 1890 nechalo město Moravská Ostrava vybodovat v Nové Vsi vodárnu, která byla v roce 1908 rozšířena a modernizována. K Ostravě byla Nová Ves připojena v roce Přívoz Ves v moravské části Ostravy byla založena patrně kolem poloviny 14. století a první zmínka pochází z roku V roce 1847 zde bylo otevřeno nádraží Severní dráhy Ferdinandovy. Od poloviny 19. století se zde dolovalo uhlí a vznikla řada chemických, železárenských, polygrafických a jiných závodů. Vítkovice Ves v moravské části obce, původně nazývána Witchendorf, vznikla patrně kolem poloviny 14. století. První zmínka pochází z roku Industrializace obce začala roku 1828 založením tzv. Rudolfovy huti, pozdějších Vítkovických železáren. Od 80. let 19. století zde probíhala rozsáhlá průmyslová, bytová a občanský zástavba a Vítkovice tím získaly městský charakter. Obr. 14: Vítkovická radnice (foto: L. Pavelková, duben 2010) Zábřeh nad Odrou Ves v Moravské části Ostravy, původně nazývaná Heynrichsdorf, vznikla kolem poloviny 13. století. První zmínka pochází z roku Industializace obce začala v 80. letech 19. století založením továrny na lepenku, cementárny a v roce 1892 založením chemičky. Od přelomu 19. a 20. století probíhala v katastru obce značně rozsáhlá bytová výstavba pro zaměstnance Vítkovických železáren a to zejména v místní oblasti Hulváky. Po 25

26 druhé světové válce zde proběhla sídlištní výstavba, která dotvořila ráz obce (tzv. Stalingrad u Bělského lesa aj.). 18 Územní rozšíření Moravské Ostravy v roce 1941 Při územním rozšíření Moravské Ostravy byly připojeny obce Hrušov, Muglinov, Heřmanice, Slezská Ostrava, Michálkovice, Radvanice, Kunčičky, Kunčice, Hrabová, Nová Bělá, Stará Bělá a Výškovice. Obr. 15: Územní rozšíření Moravské Ostravy v roce 1941 (zdroj: Korbelářová, I., Žáček, R., 1999, str. 28 ) Heřmanice Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví. Vznikla pravděpodobně ve druhé polovině 13. století a první zmínka pochází z roku Heřmanice byly po většinu své existence zemědělskou obcí. Od 80. let 20. století zde život výrazně ovlivnil rozmach dolování a hutnictví. Heřmanice zasáhla imigrační vlna lidí pracujících v hornictví. Hrabová Ves v moravské části Ostravy vznikla ve 2. polovině 13. století. První zmínka pochází z roku Zemědělská obec, v jejímž katastru byla koncem 16. století založena řada 18 Korbelářová, I., Žáček, R., (1999), str

27 rybníků a stala se tak až do počátku 20. století centrem rybníkářství. Od 80. let 19. století se začala obec měnit v typickou příměstskou část a většina jejich obyvatel pracovala v ostravských dolech a průmyslových podnicích. Hrušov Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví. Vznikla zřejmě v 1. polovině 13. století. První zmínka pochází z roku Počátky industrializace bychom zde našly na sklonku 1. poloviny 19. století. Hlavním impulzem bylo v roce 1847 otevření Severní dráhy Ferdinandovy. V té době zde bylo zahájeno i důlní podnikání, které bylo doplněno v roce 1851 založením První rakouské továrny na sodu a dále pak rozvojem chemického průmyslu. Kunčice nad Ostravicí Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví. Založena byla asi ve 2. polovině 13. století a první zmínky bychom našli z roku Původně zemědělskou obec zasáhla imigrační vlna koncem 19. století. Z průmyslových podniků vznikl v obci cukrovar a továrna na hospodářské stroje. Většina obyvatel pracovala v hutích a dolech v okolí. Ráz Kunčic se změnil výstavbou Nové huti uvedené do provozu na přelomu let Kunčičky Ves leží ve slezské části Ostravy a náležela Těšínskému knížectví. Vznikla nejspíš v 1. polovině 14. století. První zmínka pochází z roku Důlní podnikání zde bylo založeno v roce 1896 hloubením jámy Alexandr. Michálkovice Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví a byla založena ve 2. polovině 14. století. První zmínka pochází až z roku Do poloviny 19. století byly Michálkovice zemědělskou oblastí, poté se ale během krátké doby přeměnily v centrum dolování. V roce 1843 začalo hloubení první jámy Michal a do počátku 80. let přibyly další čtyři doly. Výstavba hornických kolonií a imigrace obyvatel zcela proměnila charakter obce. Muglinov Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví. Pravděpodobně byla založena ve 2. polovině 13. století. První zmínka pochází z roku Od 40. let 19. století 27

28 zasáhl Muglinov rozvoj průmyslu. Nejprve byly prováděny na katastru obce zkušební vrty, ale k otevření dolů nedošlo. Koncem století se zde začal dobývat čedič a vznikaly cihelny. Nová Bělá Ves v moravské části Ostravy vznikla ve 2. polovině 13. nebo v 1. polovině 14. století. První zmínka pochází z roku Nová Bělá zůstala i přes industrializaci ostravská zemědělskou obcí. Stala se příměstskou obcí, ve které nacházeli útočiště zaměstnanci uhelných dolů a průmyslových podniků. Radvanice Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví. Vznikla zřejmě ve 2. polovině 13. století a první zmínka o obci pochází z roku V roce 1858 zde byl vybudován pivovar a v roce 1863 rafinerie lihu. V roce 1897 v obci započalo dolování uhlí na dole Ludvík. Slezská Ostrava Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví. Vznikla ve 12. století a první zmínka pochází z roku Právě na katastru Slezské Ostravy bylo roku 1763 objeveno kamenné uhlí. Těžbu zahájili majitelé panství roku 1787 a rozmach dolování nastal od 30. let 19. století. Roku 1849 byla Slezská Ostrava trvale sloučena se Zámostím, Hladnovem, Podborčím a Zárubkem. Stará Bělá Ves v moravské části Ostravy vznikla pravděpodobně v 1. polovině 13. století. První zmínka o obci pochází z roku Stará Bělá patřila k největším vsím na Ostravsku. Měla ryze zemědělský charakter. Industrializace ji zasáhla zvýšenou migrací od 2. poloviny 19. století. Výškovice Ves v moravské části Ostravy vznikla asi ve 2. polovině 14. Století. První písemná zmínka pochází z roku Ryze zemědělská oblast, kterou industrializace prakticky nezasáhla. Nedotkla se jí ani vlna přistěhovalectví a následující změny sociálního a 28

29 národnostního složení obyvatelstva. Až v období po druhé světové válce obec zasáhla rozsáhlá sídlištní výstavba. 19 Změny územního rozsahu Ostravy v 50. a 60. letech V roce 1957 byly připojeny obce Pustkovec, Třebovice, Poruba a Svinov. V roce 1960 byly připojeny Martinov a Bartovice a v roce 1966 byla připojena obec Výškovice. Obce Nová Bělá a Stará Bělá byly v letech 1954 a 1957 odloučeny. Obr. 16: Změny územního rozsahu Ostravy v 50. a 60. letech (zdroj: Korbelářová, I., Žáček, R., 1999, str.41) Bartovice Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví. Vznikla asi ve 2. polovině 14. století. První zmínka o obce je vedena z roku Na katastru obce nevznikly doly ani průmyslové závody a po celou dobu historie si obec zachovala zemědělský charakter. Od 80. let 19. století. zasáhla obec imigrační vlna obyvatel nacházející pracovní příležitosti v ostravských podnicích. Martinov Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Vznikla nejspíše ve druhé polovině 14. století a první zmínka je z roku Zemědělský charakter obce nebyl 19 Korbelářová, I., Žáček, R., (1999), str

30 narušen ani migrační vlnou obyvatel. V roce 1965 byly v Martinově otevřeny potravinářské závody, jeden z největších podniků tohoto druhu na území tehdejšího Československa. Poruba Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Vznikal ve druhé polovině 14. Století. První písemná zmínka pochází z roku V roce 1903 zde byla založena továrna na nábytek I. Blažeje. V roce 1948 byly v katastru obce postaveny první domy pro zaměstnance OKD. V roce 1952 pak byla zahájena výstavba městského sídliště, určeného výhledově pro sto tisíc obyvatel. Pustkovec Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Vznikal na přelomu 13. a 14. století a první písemná zmínka pochází z roku Pustkovec byl zemědělskou obcí, kterou poznamenal až populační rozvoj v 70. letech 20. století, kdy na jeho katastru započala sídlištní výstavba. Svinov Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Ves vznikla v polovině 13. Století. První písemná zmínka pochází z roku Rozvoj a význam Svinova ovlivnilo otevření severní dráhy Ferdinandovi, které se stalo nejvýznamnějším železničním uzlem regionu. Vznikla zde řada průmyslových podniků. Jako příklad je uvedena válcovna trub z roku V roce 1952 bylo zahájeno hloubení dolu Jan Šverma II. Třebovice Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Vznikla v první polovině 14. století, první písemná zmínka pochází z roku Třebovice byly zemědělskou obcí a industrializace ji zasáhla až na přelomu století. Vedle lihovaru a s ním souvisejících provozů se pak nejdůležitějším podnikem stala elektrárna z let Korbelářová, I., Žáček, R., (1999), str

31 Územní rozšíření Ostravy v 70. letech Mezi obce připojené k Ostravě v roce 1975 patří Proskovice, Stará Bělá a Nová Bělá. Obcemi připojenými v roce 1976 jsou Polanka nad Odrou, Krásné Pole, Plesná, Hošťálkovice, Lhotka, Petřkovice, Koblov a Antošovice. Obr. 17: Územní rozšíření Ostravy v 70. letech (zdroj: Korbelářová, I., Žáček, R., 1999, str.48) Antošovice Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Byla založena ba počátku 18. století. První písemná zmínka pochází z roku 1709 a 1714 (Jantošovice). Roku 1955 začala na katastru obce intenzivní těžba štěrkopísku. Hošťálkovice Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví a vznikla snad již ve 13. století, pravděpodobněji na přelomu 14. a 15století. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku Obec nebyla zasažena industrializací a zachovala si ráz zemědělské obce. Koblov Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Vznikla v 1. pol. 13st. První zmínka pochází z roku První jáma, Nanetta, byla otevřena roku Od poloviny 19. století byla těžba z koblovských a petřkovických dolů soustředěna v Petřkovicích. Po druhé světové válce se zde začal těžit štěrkopísek a byl vystavěn i nový důlní provoz. Současně se ale začaly projevovat vážné škody způsobené poddolováním. 31

32 Krásné pole Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Obec vznikla ve 13. století a nejstarší zmínka pochází z roku Zemědělská obec charakterizována nárůstem počtu obyvatel od 2. poloviny 19. století. Jedná se o příměstskou obec. Lhotka u Ostravy Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Vznik je datován na přelomu 13. a 14. století a nejstarší písemná zmínka pochází z roku Obec si zachovává zemědělský charakter i přes to, že v sousedním katastru byly otevřeny důlní provozy a část důlního pole Anselm sahalo až na její katastr. Petřkovice Ves ve slezské části Ostravy náležela k Těšínskému knížectví, vznikla v 1. polovině 14. století a první zmínka pochází z roku Na katastru Petřkovic se nachází i vrch Landek známý pravěkým sídlištěm lovců mamutů. Těžba v Petřkovicích započala na úpatí Landeku již koncem 18. století. K jejímu intenzivnímu rozvoji došlo v polovině 19. století, kdy hlučínské panství koupili majitelé Vítkovických železáren Rothschildové. Petřkovice se tak již koncem 19. století. staly nejprůmyslovější obcí Hlučínska. Plesná Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Obec vznikla v 1. polovině 13. století a první písemná zmínka o obci pochází z roku Jediným průmyslovým podnikem zde byl místní lihovar, založený již před polovinou 19. století. Plesná je zemědělskou obcí. Polanka nad Odrou Ves ve slezské části Ostravy náležela k Opavskému knížectví. Vznikla zřejmě ve 2. polovině 14. století, a nejstarší písemnou zmínku bychom našli z roku Zemědělská obec, jejíž obyvatelé pracovali zejména v ostravských průmyslových podnicích. Proskovice Ves ve slezské části Ostravy. Počátky vzniku bychom hledali ve 2. polovině 14. století a první písemný doklad o existenci obce v roce Žádný prudší nárůst obyvatelstva 32

33 bychom zde nenašli, i když řada obyvatel byla zaměstnána v ostravských průmyslových podnicích. Zemědělský charakter obce bez prudšího stavebního rozvoje Znak města Ostravy Obr. 18: Znak města Ostravy (zdroj: Znak města Ostravy znázorňuje v modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem. O původu ostravského znaku existuje několik verzí. Jednou z nich je, že figura bílého koně by mohla být zřejmě symbolem tranzitní polohy města. Město v minulosti leželo na tzv. jantarové stezce, což byla nejdůležitější obchodní stezka vedoucí z Baltu k Dunaji a poté do dalších míst Evropy. Další verze hovoří o tom, že figura koně byla převzata pravděpodobně z rodového znaku prvního fojta a zřejmě lokátora Moravské Ostravy. Růže v erbu byla doplněna později, za olomouckého biskupa Stanislava Thurza v 16. století. Každý ostravský městský obvod má svůj znak, což vychází i ze skutečnosti, že až do první poloviny dvacátého století byla řada dnešních městských částí samostatnými obcemi. Heraldický znak města se v současné době používá pouze při oficiálních a výjimečných příležitostech. Použití znaku města je možné pouze se souhlasem rady města podle zákona o obcích. K prezentaci města při kulturních, sportovních a jiných akcích se používá výhradně logo města Ostravy Korbelářová, I., Žáček, R., (1999), str

34 4.5 Logo města Ostravy Obr. 19: Azurová forma loga města Ostravy (zdroj: Podobu loga tvoří název města se třemi vykřičníky, které vyjadřují dynamiku, energii a sebevědomí města a jeho obyvatel. Světlemodrá barva v základním provedení v názvu OSTRAVA vychází z heraldické tradice a je doplněna tmavomodrou barvou pro akcentované vykřičníky. Grafické ztvárnění připouští i jiné barevné varianty, ale také umožňuje použití i samotných vykřičníků

35 5 Socioekonomická charakteristika území Moravskoslezský kraj patří od 19. století mezi nejvýznamnější průmyslové regiony střední Evropy a město Ostrava je jejím centrem. Struktura hospodářství je dána historickým vývojem. Dominantní odvětvím jsou tradiční průmyslová odvětví, která vychází z místního nerostného bohatství, zejména kvalitního koksovatelného černého uhlí. V rámci celé České republiky představuje Moravskoslezský kraj 100% výroby surového železa, 92% výroby oceli a 98% výroby koksu. Současně je zde soustředěna veškerá těžba černého uhlí Česka. Vedle tradičních odvětví se zde prosazuje výroba a rozvod elektrické energie, plynu a vody, chemický průmysl, výroba dopravních prostředků a průmysl potravinářský. Zemědělská výroba není v Ostravě stěžejní záležitostí Průmysl Nejstarším podnikem hutnického průmyslu je společnost Vítkovice Steel, podnik byl založený v roce 1828 (viz kapitola 7.1.1). Mittal Steel Ostrava (bývalá Nová Huť) je moderní kombinát s vysokými pecemi, ocelárnami, válcovnami a slévárnami. Ostrava je významným centrem chemického průmyslu. Podnik Borsod Chem MCHZ Ostrava je významným podnikem zabývající se výrobou čpavku, kyseliny dusičné, umělých hnojiv a barviv. Těžké strojírenství je zastoupeno podnikem Vítkovické strojírenství, který je největším strojírenským komplexem v České republice. Vyrábí odlitky, díly lodí, ocelové konstrukce, energetická zařízení nebo také dopravní prostředky. Firma ČKD Vagonka zde vyrábí osobní železniční vagóny. Významným producentem dopravních prostředků je také DPO Ostrava (Dopravní podnik Ostrava). Vyrábí tramvaje, trolejbusy a autobusy. Co se týká potravinářského průmyslu, tak bychom v Ostravě našli velkokapacitní pekárny a v Ostravě Martinově i moderní masokombinát. Velkou tradici má pivovarnictví a to pivovar Ostravar Bursa, M., (2005), str Bursa, M., (2005), str

36 5.2 Těžba černého uhlí Ostravsko karvinská uhelná pánev je součástí velké hornoslezské uhelné pánve, jejíž větší část leží na území Polska. Z celkové rozlohy km 2 leží na území České republiky pouze 1 500km 2. Uhelné sloje zde vznikaly zhruba před 320 miliony let v geologické éře prvohor, přesněji ve svrchním karbonu. V tomto období, které trvalo téměř 40 milionů let, vznikalo postupně na území celé části hornoslezské pánve přes 400 uhelných slojí, z nichž však pouze 86 má dobyvatelnou mohutnost. 26 Na počátku osmdesátých let 18. století byla na Ostravsku nalezena ložiska uhlí, ale od nálezu uhlí k jeho hospodářskému využití bylo ještě daleko. Teprve na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století si rozmach průmyslové revoluce v českých zemích (rozvoj Vítkovických železáren a dobudováním železnice - Severní dráhy Ferdinandovy) vynucuje rozvoj těžby uhlí. Upouští se od jeho dobývání drobnými důlními díly a přistupuje se k budování velkých dolů. V roce 1842 byla založena jáma Karolina a o dva roky později, tj. v roce 1844 se začala v prostoru u tehdejšího Senného trhu (dnešních Frýdlantských mostů) hloubit jáma Šalamoun. Obě šachty patřily od svého začátku M. S. Rothschildovi. Vítkovické železárny se rozrůstaly a potřebovaly stále více uhlí. Proto bylo v roce 1852 zahájeno hloubení jámy Hlubina. V roce 1891 k nim přibyla Nová jáma, dnešní Důl Jeremenko. Důl Alexander byl nejmladší a první uhlí začal těžit v roce V roce 1926 byl připojen k Dolu Hermenegilda (bývalý Důl Zárubek). Těžba uhlí na všech dolech postupně rostla a hloubily se další jámy a vznikaly a zanikaly postupně další doly. 27 Ostravská část ostravsko karvinského revíru byla v roce 1994 uzavřena a těžba se postupně přesunula do karvinské části revíru. V letech skončila těžba celkem ve 14 dobývacích prostorech. Jednalo se o území o velikosti 180 km 2 ležící v ostravské a petřvaldské části revíru. Důvodem byly zvyšující se náklady na těžbu ve stále větších hloubkách (i přes 1000m). Přibližně 90% současné produkce ostravsko karvinské pánve zajišťují čtyři doly s 9 ložisky, ovšem všechny tyto lokality se nacházejí mimo území města Ostravy Vopasek, S., (2005), str Smolová, I., (2008), str

37 Lokalita (důl) Rok ukončení těžby Lokalita (důl) Rok ukončení těžby Barbora 2002 Ostrava * 1992 Jeremenko * 1993 Petr Bezruč * 1992 František 1994 Alexandr * 1992 Ludvík * 1996 Jakub * 1992 Eduard Urx * 1998 Michal * 1994 Svinov * 1994 Anselm * 1992 Žofie 1995 Hubert * 1992 J. Fučík 1996 Hlubina * 1993 Heřmanice * 1993 Jan Šverma * 1993 Oskar * 1995 Odra (nová) * 1998 Petr a Pavel * 1995 * ostravská část revíru Tab. 3: Ukončení hornické činnosti v dolech ostravsko karvinského revíru (zdroj: Smolová, I., 2008, str. 96) Těžní věž je hlavní technické zařízení postavené nad těžní jámou, určené ke spouštění horníků do dolů a pro vyvážení dobytého těživa na povrch. Vynález parního stroje s postupem dobývání do hloubky si vynutily výstavbu Vysokých ocelových těžebních věží. Ty se stavěly i v městské průmyslové zástavbě a proto od počátku 20. století výstavbu věží i šachetních hal ovlivňovali významní architekti a městští urbanisté. Ostrava má celkem 11 takových věží a důlních areálů, které se po skončení těžby staly kulturními památkami. Důl Jindřich na Nádražní ulici má dominantní 36 m vysokou těžní věž. V konstrukci své lanovnicové hlavy má prvky průmyslové secese. Věž vyrobily v roce 1913 Knížecí Salmovy strojírny v Blansku. Její předchůdkyně z roku 1873 byla první ocelovou věží v celém OKR a nahradila zde dřevěnou věž zničenou požárem. 29 Obr. 20: Těžní věž dolu Jindřich (foto: L. Pavelková, duben 2010) 29 Vopasek, S., (2005), str

38 Zachráněné ostravské památkové areály z důlního a hutního podnikání se dnes staly jedinečným kulturním klenotem města. Nejvyšším zhodnocením významných kulturních památek ve světě je jejich zapsání do Seznamu světového dědictví UNESCO. Vedení města v roce 1996 na popud Hornického muzea požádalo o zapsání hornického muzejního areálu pod Landekem do tohoto seznamu. Původní seznam navržených kulturních památek byl doplněn o areály dolů Vrbice, Petr Cingr a Hlubina s areálem vysokých pecí Vítkovice. Ministerstvo kultury ČR spolu s národní komisí UNESCO zhodnotilo světovou unikátnost ostravských industriálních památek a v roce 2001 zaslalo návrhy uvedených čtyř důlních areálů do indikativního seznamu Centra světového dědictví v Paříži. Pařížské centrum tyto návrhy předběžně ocenilo a zařadili je ke schválení pro rok Doprava Celá ostravská aglomerace tvoří hlavní křižovatku kraje a dopravní uzel tří států České republiky, Polska a Slovenska. Městská silniční síť měří přes tisíc kilometrů a hlavní tahy jsou vedeny východozápadním a severojižním směrem. Městem prochází dálnice D1, která po dokončení propojí Ostravu s Prahou. Ostrava má výborné spojení s mnoha městy v okolí i s mnoha městy v Evropě prostřednictvím autobusové dopravy. Všechny dálkové spoje jsou odbavovány na Ústředním autobusovém nádraží v centru města. V Ostravě se sbíhají železniční tratě z celkem pěti směrů. Najdeme zde pět železničních stanic a několik dalších zastávek. Mezi dvě nejvýznamnější patří bezesporu Hlavní nádraží a nádraží Ostrava Svinov. Zmíněné dvě vlakové nádraží jsou zastávkou rychlovlaku SC Pendolino, který zvládne cestující dopravit z Ostravy do Prahy za 3 hodiny. Ostrava je zastávkou i mnoha mezinárodních vlaků spojující město s jinými evropskými městy, jako jsou Moskva, Varšava, Vídeň, Bratislava, Krakov nebo Košice. Velkou roli hrají ostravská vlaková nádraží také jako křižovatky regionálních tras. Vůbec první veřejné letiště fungovalo v Ostravě Hrabůvce již v období první republiky. V oblasti tohoto letiště je dnes sídlištní zástavba městské části Dubina. Zachovaná a samozřejmě zrekonstruovaná budova jednoho hangáru dnes slouží jako místní obchodní a sportovní centrum. Po druhé světové válce vzniklo letiště v Ostravě Mošnově, které leží asi 25 km jihozápadně od centra města. Pod dnešním názvem Mezinárodní letiště Leoše Janáčka 30 Vopasek, S., (2005), str

39 Ostrava je největším regionálním letištěm v zemi. Vzletová dráha má rozměry x 63 m. Jeho význam neustále stoupá. V roce 2006 byla do provozu uvedena moderní odbavovací hala s kapacitou přesahující milion cestujících za rok. Ostrava má pravidelné letecké spojení s Prahou a Vídní a v létě také s jinými destinacemi. V Ostravě funguje velmi rozsáhlá síť městské hromadné dopravy zahrnující tramvaje, autobusy, trolejbusy a vlaky. Je součástí Integrovaného dopravního systému Moravskoslezského kraje ODIS, který koordinuje spolupráci několika přepravců. Stěžejní roli hraje Dopravní podnik Ostrava, který na tramvajových, trolejbusových a autobusových linkách ročně přepraví cca 114 milionů cestujících. Trasa všech linek na území města dosahuje km a počtem zastávek převyšuje Cestovní ruch I přes svůj průmyslový charakter může Ostrava poskytnout celou řadu zajímavých přírodních i kulturních zajímavostí, a to tedy včetně těch průmyslových. Za návštěvu stojí Hornické muzeum v Ostravě Petřkovicích, oblast Dolních Vítkovic (viz kapitola 7.1.1), Národní kulturní památka Důl Michal nebo Zoo Ostrava. Výstaviště Černá louka je místem konání pravidelných festivalů (např. Janáčkův máj) a nesčetného počtu výstav. Lázeňství je zde zastoupeno od počátku 90. let, kdy bylo založeno sanatorium Klimkovice. 32 Město Klimkovice má dnes přes 4000 obyvatel. Leží 7 km od Ostravy a již nepatří do okresu Ostrava město. 33 V Ostravě jsou početně zastoupeny všechny stupně školního vzdělávání. Z vysokých škol zde nalezneme Ostravskou univerzitu a Vysokou školu Báňskou Technickou univerzitu Ostrava Šmehlík, V., (2009), str Bursa, M., (2005), str Bursa, M., (2005), str