farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově

Transkript

1 noviny únor 2015 farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově roč ník XVII Milí přátelé z naší farnosti! Blížíme se cestě pouští do země krásné, zaslíbené. Naše putování nám může pomoci, abychom sami sebe, druhé i Pána Boha dokázali vzít vážně. Našim slovům abychom dali význam tím, že za nimi budou stát naše skutky. Aby slovo nebylo prázdné nebo urážlivé, ale laskavé a dobré. Člověk tak může najít lidskou i královskou důstojnost pro sebe i druhé. K tomu nám může pomoci radostná doba postu. Zkusme tedy každý z nás zvláště v této době dát důležitost tomu, co je pro nás v životě opravdu podstatné. Druhá věc, kterou bych nám chtěl navrhnout, je, že bychom mohli postní pátky a pak třeba první pátky v měsíci (pokud nebude zrovna nějaká farní oslava) prožít jako den, kdy se budeme postit na společné úmysly farnosti. Každý to může pojmout dle svého. Někdo třeba bude jíst jen jedno jídlo, někdo si něco odřekne, někdo se navíc pomodlí. Chtěl bych vám z naší farnosti svěřit v modlitbě především rodiny, snoubence a mladé, kteří hledají své povolání, a jejich těžkosti. Také hledající lidi kolem nás a zvláště Dny víry. Radostné putování! + Jakub

2 2. strana farní noviny únor 2015 farní noviny únor 2015 strana 3 Téma: Rok zasvěceného života My tři králové jdeme k vám Život zasvěcený pro evangelium je svědectvím absolutního primátu věčnosti, je poselstvím, a to výmluvnějším než všechna slova, že Bůh sám stačí a že on sám je schopen dát životu a dějinám smysl a naději. V době, kdy se jistoty řítí a zjevně krachuje totalitní namyšlenost moderního rozumu, život zcela svěřený Bohu, bláznivě do Něho zamilovaný, jeví se jako zářící zpráva, zvěst o možné alternativě. Vtělení není jen pohyb od věčnosti k času, ale také jinak nemyslitelná možnost opačného pohybu, pohybu schopného nést do Božího srdce bolest a smrt lidí, úseky času i rozpory dějin. Bruno Forte Jeden ruský básník defi noval řeholníky jako jezera smyslu. Bohatství významu tohoto vyjádření z nich dělá orientační body téměř z povolání. V dnešním zvláště západním světě je člověk obětí kultury charakterizované sekularizací, v níž Bůh stále více mizí z veřejného povědomí, jedinečnost Kristovy postavy bledne a hodnoty utvářené tradicí církve stále více ztrácejí svou účinnost. Tak také pro jedince je víra stále obtížnější; životní plány a způsob života stále více určuje osobní chuť (papež František). V této situaci je více než jindy důležité prorocké svědectví zasvěceného života: potvrzení životem i slovem primátu Boha, jeho přítomnosti v dějinách, existence života po smrti a osobní odpovědnosti za něj. Svědectví potvrzující primát Boha a přesažnost člověka. Proto papež vybízí řeholníky, aby svítilo jejich světlo, i když je to jen malé světlo uprostřed množství pošetilých ohňů: dostává však svou sílu a jas z velké Jitřní hvězdy, vzkříšeného Krista, jehož světlo září chce zářit skrze nás a nikdy nezapadne. Ptám se teď sebe: proč jsem nemiloval jen v mžiku vykvetlé růže, znamení června, měsíc nad mořem? Protože jsem musel milovat růži a spravedlnost, moře a spravedlnost, spravedlnost a světlo. Juan Gonzalo Rose Kdyby proroci pronikli branami noci / a vryli by rány do polí zvyku, / kdyby proroci pronikli branami noci / a hledali by něčí sluch jako domovinu, / sluch lidí, zahlušený kopřivami, / uměl bys naslouchat? Nelly Sachs Když nemůžeš být borovicí na hoře, buď rákosem v údolí, ale buď tím nejlepším malým rákosem na břehu potoka. Když nemůžeš být stromem, buď keřem. Když nemůžeš být dálnicí, buď pěšinou. Když nemůžeš být sluncem, buď hvězdou. Ale buď vždy tím nejlepším, co můžeš být. Martin Luther King Připravil bratr Regalát Začátkem roku proběhl další ročník Tříkrálové sbírky. Letos jsme všichni společně vybrali ,86 CZK, v kasičkách spořilovských koledníků se sešlo celkem CZK. Částka je zase o něco vyšší než v letech předchozích. Zpět k nám do farní charity se vrátí CZK, fi nanční prostředky využijeme k fi nancování péče o seniory tady v regionu. Děkuji všem, kteří se na sbírce aktivně podíleli, vedoucím jednotlivých skupinek, malým i velkým koledníkům a samozřejmě vám všem, kteří jste nám do kasiček přispěli. Již druhým rokem pro naši charitu kromě farníků z chodovské a spořilovské farnosti koledovaly i dva skautské oddíly ze 7. skautského střediska Blaník v Krči, dívčí oddíl Sněhová vločka a chlapecký oddíl Utahové. Ti se letos vydali na tradiční koledu po domcích v okolí Roztylského náměstí. Kluci se rozdělili na několik skupin a vyrazili v podvečer na tradiční koledu s písničkou a křídou. Každá skupinka s sebou měla hudební doprovod kytaru, fl étnu, jedna dokonce klarinet. Kluci chodili po domech, zvonili na dveře a koledovali. Zkušenost byla prý velmi dobrá. Většina obyvatel Spořilova jim otevřela a opravdu do kasiček přispěla. Kluci potom říkali, že dostávali papírové peníze. Kromě toho malí kluci většinou ještě pochvalu, čokoládičku nebo bonbóny. Takže spokojení byli všichni. Utahové akci zakončili u jednoho z vedoucích doma s konvicí horkého čaje, koláčem a hromadou vykoledovaných sladkostí. Kluci potom říkali, že to bylo daleko příjemnější, než koledovat v metru. Vždycky jsem si přála, aby naši koledníci koledovali tímto tradičním způsobem. Tak doufám, že se k Utahům přidají i další skupinky a příští rok jich vyrazí do ulic s požehnáním zase o něco více. Přeji všem pokojný únor. Eva Černá

3 4. strana farní noviny únor 2015 farní noviny únor 2015 strana 5 Přinášíme rozhovor s vitální, optimistickou, houževnatou pamětnicí paní Marií Kůstkovou, která se před pětaosmdesáti lety narodila na Spořilově. Jaké bylo vaše dětství, kdy jste se vlastně narodila? Už to bude osmdesát pět let, co jsem se 13. února narodila jako čtvrté dítě do lékařské rodiny Karla Kulhánka na Spořilově. Naši se sem přistěhovali hned FARNÍCI KOLEM NÁS ROZHOVOR S MARIÍ KŮSTKOVOU v roce 1928, a to už měli tři děti Václava, kterému se říkalo Sláva, Jirku a holku Karlu po tátovi. Dětství, ať je, kde je, vždycky je to nejkrásnější. A Spořilov byl nejen kouzelný tím, že to byla enkláva uprostřed přírody na kraji Prahy. Připadala jsem si tady jako ve velké zahradě. Pak tady byl ohromně společenský život všechno žilo kolem sokolovny, kostela a kolem školy. A loutkové divadlo to byla naše láska, malá jsem tam chodila jako divačka a jako dorostenka jsem pak vodila Kašpárka. Pan řídící Nejedlý dělal vlastnoručně loutky i podle vizáží Spořilováků, třeba Kašpárek měl rysy pana Sochra. Potom bych zmínila pana Jiřího Bauera, to byla taky významná osoba kulturní. Vlastně náš ročník hned po válce vzkřísil jak loutkové divadlo, tak i Sokol. Paní Marie, vy jste z katolické rodiny? Všichni jsme katolíci, ale jsem ze smíšeného manželství. Tatínek byl katolík a mamka pravoslavná. Jak tomu říkám, maminka byla válečná kořist první světové války z Ruska, kde byl tatínek jako lékař. Seznámili se v Čeljabinsku a do Československa přijeli v roce 1920 přes Vladivostok již s mým dvouletým bráchou, který se narodil ještě v Rusku v roce Měli jsme dvoje Velikonoce, protože jsme s mamkou chodili i do pravoslavného kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Za rohem byla cukrárna, kde prodávali chalvu, tak to bylo pro nás sváteční. Maminka pocházela z jakých poměrů? Asi se měli dobře, podotýkám ale, že to bylo za cara. Její tatínek byl majitelem restaurace na nádraží. Styk se svou rodinou, co přišla do Československa, neměla, protože tam byli už bolševici, nějakou dobu si psala s jedním bráchou. Už se neviděli a ani o sobě nevěděli. Měli jsme příbuzné vlastně jen z taťkovy strany. Táta začínal po medicíně jako praktický lékař, pak přešel na zubařinu a měl ordinaci v Myslíkové. Když se z Kunratic přestěhovali na Spořilov, tak mamka měla zubařskou praxi u nás na domě jsme měli velikými písmeny napsáno zuby a taťka v Myslíkové. Žili jsme si dobře, měli jsme i soukromého pana učitele na doučování. Na to naši neměli čas, oba hodně pracovali. Pokřtěná jste byla tady u Anežky? To já vám snad ani svoji anabázi se křtem nemůžu moc vyprávět. Mamka, když přišla z porodnice se čtvrtým dítětem, nevěděla, kam dala rodný list, doma se nemohli dohodnout, jestli se mám jmenovat Naděžda po mamce, nebo Marie po tetičce, která s námi bydlela. Čas utíkal, byl fofr, rodiče pracovali v ordinaci, tak si vzpomněli, když už mi bylo asi pět. Ke křtu jsem si došla dolů ještě do kaple sv. Kláry. Měla jsem tedy jenom křestní list z roku 1935, a protože vybombardovali porodnici, kde jsem se narodila, a shořel zrovna ročník 1930, neměla jsem platný doklad o datu narození, což v socialismu vyžadovali. Problém byl, když jsem se vdávala, můj muž musel dát dobrozdání, že jsem se tehdy skutečně narodila a oni to tam dopsali. To jste byla asi jedna z posledních pokřtěných v kapli před vysvěcením kostela. Naši to ještě stihli. Na vysvěcení si nepamatuji, ale samozřejmě jsme sem chodili. Náš krásný kostel. Na nějaký přepych, jak je vidět, zdejší neměli a je ohromný, že za takovou krátkou dobu, když každý musel splácet domek, se to podařilo. Naši přispěli na jedno okno, taťka se samozřejmě se všemi znal, s Jechentálovými jsme byli vzdálená přízeň. Ve škole jsme měli náboženství, učil nás františkán, pater Kunovjánek. Měl ohromný respekt, protože bílou šňůrou, co měl přepásaný hábit, vyplácel na předpažené ruce, když se zlobilo. To byl přísný františkán. Ono je to třeba na ty děti. Nikdo se kvůli tomu nezlobil a jenom na to rádi vzpomínáme. Já nedostala, prosím. A pak jsme dostali půvabnou učitelku, která vyučovala jenom náboženství, nevzpomínám si na jméno, účastnili jsme se pod jejím vedením májových pobožností, organizovala průvody na Boží tělo. Byl to takový náš anděl. Do skauta jsem nechodila, na to už nezbýval čas, ale byla jsem sokolka, dělala balet, pak step, piano, to mi moc nešlo, měla jsem doučování. Bývalo zvykem zvát kněze na nedělní oběd. Maminka se česky výborně naučila, ale někdy byla legrace. To u nás byl právě ten kněz, sváteční tabule, upečená husa a maminka se ho ptala: Dáte si stehýnko nebo biskupa, jé, pardon, arcibiskupa. Už nevím, co si vzal, ale zaručeně to chutnalo. Zmiňovala jste průvody o slavnosti Božího těla. Mám dojem, že byla čtyři zastavení průvodu dole na náměstí se čtyřmi oltáři. foto M. Tučková

4 6. strana farní noviny únor 2015 farní noviny únor 2015 strana 7 První svaté přijímání 4. června 1939, vzadu slečna katechetka Rita Nezavdalová a P. Mořic Kunovjánek Nejstarší bráška byl chirurg, mladší v kanceláři, sestra ještě začínala u nás doma jako asistentka v ordinaci rodičů a pak pracovala jako mzdová účetní. V roce 1968 emigrovala se svou rodinou do Švýcarska. Zůstala jsem s maminkou bydlet na Spořilově, pak i s mým mužem a synem. Sestru jste viděla až po roce 1989? Dostali jsme v roce 1977 jako tenisový oddíl Sokola povolení vyjet na spřátelený turnaj k Bodamskému jezeru. Mladší bratr byl velký tenista, jel taky třeba Pavel Roček. Byla jsem nasazená jako druhá dáma, raketu jsem v životě pořádně nedržela, ale byla to záminka, jak se potkat se sestrou a její rodinou. Po roce 1948 jste přestala chodit pravidelně do kostela. Důležité svátky jsem si nenechala ujít půlnoční na Štědrý den, to byl kostel narvaný, ať byla jakákoli doba, a poklonit se Božímu hrobu na Velikonoce. Myslím si, že jestli je k víře člověk vedený z rodiny, pak se vracet nemusí, je v něm, dostal základ. Bohužel častěji, a to je lidský, je to tehdy, když se stane nějaká nepříjemnost, trápení, když si myslíme, že nějaká věc je tak moc důležitá, tak to potom se vracíme a máme kam. Co vás těší, čím se zaměstnáváte, když už nechodíte do divadla? Trvalo dobře rok, než jsem si zvykla na jiný režim. Jezdím k synovi na srub, scházíme se velmi často se zbytkem třídy z gymplu, pokud nám to chodí, víme, kam jdeme a nezabloudíme cestou domů, musíme toho využít. Očekáváte něco v novém roce? V mém věku, jaké představy a nároky? Jestli budu zdravotně jako vloni, tak jen Pán Bůh zaplať. Připravila Michaela Tučková Monstrance se nosila pod nádherným baldachýnem, myslím, že ho nesli čtyři, nevím, jestli se střídali, protože to byla taková pocta. Jak to bylo po Únoru s vaší soukromou lékařskou praxí? To bylo dost jednoduchý, protože to hned chtěli zabavit místnosti v přízemí, kde byla ordinace, že z toho bude bytová jednotka. Jak se to taťka doslechl, tak nechal vybourat jedny dveře, ordinace byla průchodná. Táta pak šel do důchodu a mamka jako dentistka jezdila do Záběhlic. Kudy jste se v životě profesně ubírala? Dá se říct, tak socialisticky. Po maturitě na vršovickém gymnáziu jsem nastoupila do účtárny ve spořilovské výrobně betonových prefabrikátů a pobyla jsem tam skoro třicet let. Dělala jsem pak v mezinárodní ústředně na Žižkově a končila jsem na ministerstvu školství v kanceláři. A nejkrásnější zaměstnání, kde jsem byla jednadvacet let, byla uvaděčka ve Stavovském divadle, přízemí vlevo. Před dvěma lety jsem tam skončila, že jsem stará, jak nám říkali. Jak často musí uvaděčka chodit do práce? Ze začátku téměř každý den. Sobota a neděle dvě představení, někdy i dopoledne, takže tři. A co Vaši sourozenci? Spořilovští zahradníci opakovaně prosí, aby řidiči nevjížděli při parkování svých aut u kostela sv. Anežky za krajnice vozovky na trávníky. Působí jim to mnoho problémů, musí probíhat náročná rekultivace.

5 8. strana farní noviny únor 2015 farní noviny únor 2015 strana 9 Podě kování a zprávy z katolické školy v Tartu Milí přátelé! Zdravíme V vás v novém roce a srdečně děkujeme za vaše modlitby a peníze za prodané vánoční pohledy, které nakreslily spořilovské děti pro školu v Tartu. Peníze za vánoční pohlednice použijeme do fondu sociálně slabších dětí. Děti z rodin, které nemohou z nějakých důvodů platit plné školné (nízký příjem, více dětí ve škole, děti z dětského domova), jsou tímto fondem podporovány. Podíl školného, který rodina platí, je u sociálně slabších po dětí různý. Sociální situace v rodinách podléhá změnám a někdy je potřeba pomoc krátkodobější, proto je mnohem praktičtější a pružnější použití fondu, než podpora jednotlivých dětí. Naše katolická škola je vedena jako soukromá škola. Státem je škola fi nancována jen zčásti, což pokryje zhruba náklady na platy učitelů. V novém školním roce ve spolupráci s estonským biskupem a pod záštitou Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze začaly vzdělávací kurzy Doctrina Christiana (Křesťanská nauka) a Sapientia Christiana (O pravé moudrosti). Výuka je koncipována na čtyři roky, probíhá v blocích třikrát ročně v Estonsku a přednášejí převážně lektoři z pražské univerzity (děkan KTFUK Prokop Brož, P. Vojtěch Brož a další). Doctrina Christiana je povinný kurz pro všechny pedagogy Katolické základní devítileté školy a mateřské školy v Tartu, je v něm nabídnuta základní ucelená představa o tom, co je to křesťanství, v čem spočívají základní vědomosti o učení katolické církve. Sapientia Christiana je kurz pro zájemce, kteří chtějí prohloubit svůj duchovní život. V tomto kurzu jde o osobní osvojení tajemství víry a uvedení do perspektivy svátostného života ve společenství církve. Účastníci tohoto kurzu se o letošních Velikonocích zúčastní výukového pobytu v Praze. Další velkou událostí je stavba tělocvičny. První práce začaly v srpnu 2014 archeologickým průzkumem, protože na části pozemku kdysi býval hřbitov, a potom už se budovaly základy. Stavba nám roste před očima. V adventu probíhaly koncerty, školní besídky, adventní bazar jako v jiných letech. V Estonsku je tradice, že na sv. Kateřinu chodí koledníci. Nosí bílé oblečení a přejí dobrou zimu. Dětem se dnes dávají bonbóny, ale dříve, když chodili koledovat chudí lidé, dostali živobytí, aby přežili zimu. Ve škole i školce se konaly různé besídky podle této tradice a také večer k nám domů přicházeli koledníci, většinou žáci ze školy. Před Vánocemi jsme navštívily luteránský dětský domov Kristliku kodu, ve kterém žije 16 dětí od 5 do 18 let. V domově je rodinné prostředí, děti jsou moc pěkně vedeny, jsou velmi slušné a samostatné. Některé z nich jsou také žáky naší školy. V sobotu a neděli samy připravují jídlo, aby se naučily vařit. Učí se hrát na různé hudební nástroje, rády navštěvujeme jejich adventní koncerty. První sníh se svou bílou pokrývkou zkrášlil naše město těsně před Vánocemi. Na Štědrý den po obědě se konala v kostele řecko-katolická bohoslužba, kterou sloužil otec Volodymyr z Tallinnu, v noci byla naše půlnoční mše svatá. Na venkově se prý v minulosti o Vánocích nespávalo v posteli, ale lidé nechávali své lůžko volné pro sv. Rodinu. Na okno dávali lampu, aby k nim Josef s Marií našli cestu. Děkujeme vám za přízeň a přejeme, aby nový rok byl plný naděje a požehnání, nových inspirací, hlubšího chápání Božích záměrů s námi a radostné odvahy k následování Krista. Vaše sestry Neposkvrněného Početí P. M. z Tartu. Pomoci škole v Taru můžete finančním příspěvkem na účet sester v Olomouci: /0800. Variabilni symbol je 333 a do poznámky lze připsat: EE fond.

6 10. strana farní noviny únor 2015 farní noviny únor 2015 strana u Kudrnů, foto Daniel Čáslavka Taizé setkání hostitelů a iniciativy do budoucna V neděli 11. ledna odpoledne proběhlo setkání hostitelů a dalších zájemců, jehož účelem a náplní bylo společně zhodnotit setkání Taizé u nás ve farnosti, sdílet své zkušenosti a názory a připomenout si něco z promluv bratra Aloise, představeného komunity. Celé setkání se neslo v příjemné a radostné atmosféře. Myslím, že to hlavní, co spojovalo nás všechny, byla vděčnost za prožitou zkušenost, za vnitřní obohacení, jež nám setkání přineslo. Konkrétně se mluvilo o objevení hloubky společné modlitby se zpěvy a s chvílí ticha, o radosti z ubytování mladých cizinců o veselostech při vzájemném dorozumívání nebo při objevování odlišností ve stravovacích návycích, o jejich nadšení, ochotě v domácnostech pomoci s běžnými věcmi (vynášení košů, mytí nádobí, venčení psů) atd. Pozitivní zkušenosti daleko převážily misku s těmi negativními, které se také objevily, zvláště zpočátku. Zpravidla se jednalo o informační šumy mezi organizátory, rodinami a účastníky, vše se ale v dobré obrátilo, když se nejasnosti vysvětlily. Součástí setkání bylo také promítání fotek, které jsme měli k dispozici od jednoho ze zahraničních účastníků setkání, a také prezentace několika zajímavých bodů ze závěrečné promluvy bratra Aloise. Bratr Alois v ní nejprve děkoval především všem rodinám, ale také všem společenstvím za vlídné přijetí mladých poutníků. Dále pak mluvil o jednotě křesťanů a o výzvě přinášet světu pokoj, což není možné bez smíření mezi křesťany. Smíření, které v sobě ovšem respektuje a zachovává pluralitu a zároveň počítá s další diskuzí o teologických otázkách. Apeloval při tom na naši křestní identitu jako základnu smíření. Nechal zaznít mimo jiné i tuto otázku k zamyšlení: Neměly by se dnes křesťanské církve odvážit shromáždit se pod jednou střechou dokonce ještě předtím, než bude dosaženo shody v teologických otázkách? Mezi konkrétními návrhy, jak vyjádřit jednotu, zmínil bratr Alois mimo jiné pozvání k respektování autority římského biskupa, který by měl nad touto jednotou bdít, a dále také pozvání k větší eucharistické pohostinnosti pro ty, kdo věří v Kristovu přítomnost. Zdůraznil, že eucharistie není pouze vrchol jednoty, je také cestou k ní. Vyzval křesťanská společenství ke společným aktivitám, především ke společné modlitbě. Všechny promluvy bratra Aloise během setkání je možné si přečíst na stránkách nebo V naší farnosti jsme se na tyto výzvy rozhodli odpovědět společnými modlitbami Taizé, které by se mohly v našem kostele konat jednou za měsíc. Připravovat modlitbu a společně se modlit chceme také s místním společenstvím církve husitské. Domluvili jsme se na tom s jeho představitelem Janem Hlavsou, který byl na našem setkání hostitelů přítomen. První modlitba Taizé na úmysl smíření a jednoty křesťanů bude u nás v sobotu v Všichni jste srdečně zváni, děti jsou taktéž vítány! Budeme rádi za ohlasy, který den a čas by byl pro příští (březnovou) modlitbu nejvhodnější. Své návrhy můžete sdělit našim bratrům, případně mně. S vděčností a nadějí do dalších dní! Markéta Štromerová Svědectví pouť do Filipova Nevím, zdali budu mít dostatek vhodných slov, abych vyjádřil vnitřní uspokojení a klid duše, kterou jsme všichni, zúčastnění poutníci, zažili. Odjezd byl 12. ledna ve 24 hodin od kostela Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích. Příjezd do Filipova se zastávkami ve 3 hodiny a slavná mše sv. začala ve 4 hodiny ráno, tj. čas, kdy došlo 13. ledna 1866 po zjevení Matky Boží k zázračnému uzdravení Magdalény Kadetové, dívky ležící na smrtelné posteli. Od té doby se každoročně v tento čas konají mše svaté. Nejdříve byla ve Filipově postavena malá kaplička a nyní zde stojí překrásná bazilika Panny Marie, která pojme 500 až 600 lidí. Byly objednány dva autobusy, které bylo nutné zaplatit Kč. Poutníci se přihlašovali a pozvánky byly rozneseny do mnoha farností v Praze. Kolik to bylo příslibů a poté zklamání nepojedu. Uvažovalo se o zrušení zájezdu, protože týden před odjezdem bylo přihlášeno 22 poutníků a tři dny před do druhého autobusu jen poutníci dva. Nezbývalo nic jiného než sepnout ruce a prosit Matičku Boží o pomoc. A výsledek? Odjíždělo 67 poutníků, kteří se sami rozdělili do dvou autobusů a požadovaných 250 Kč na osobu tak z vlastních sil mohlo být uhrazeno. Poutníci byli přivítáni panem biskupem Mons. Baxantem a jeho kázání bylo úchvatné. Mimo jiné vyzdvihl místo a význam tohoto setkávání a pouti. Probděli jste celou noc, přiblížili jste se k Pánu Ježíši a spočinuli v jeho náručí. Vždyť také on probděl mnoho nocí na modlitbách a rozmlouval se svým Otcem. Přes všechny nepředstavitelné potíže se zájezd vydařil. Matku Boží nemůžeme nikdy oddělit od Syna. Narušili bychom tak Bohem stanovený pořádek. Jděme tedy k Ježíšovi vždy skrze Marii a nikdy je od sebe neoddělujme. Václav Sixta

7 12. strana farní noviny únor 2015 farní noviny únor 2015 strana 13 Cyrilometodě jská pouť 2015 Duchovní téma 34. ročníku: Rodina (především v návaznosti na připravovaný synod o rodině) Vážení přátelé cyrilometodějské pouti! Máme radost, že s námi letos opět chcete putovat z Levého Hradce až na Velehrad. A také oslovujeme vás, kteří se pouti nemůžete zúčastnit, ale chcete se s námi podílet na modlitbě. Prosíme, abyste se s námi modlili vždy v den pouti, a to všechny růžence. Modlíme se je na tyto úmysly: Dopoledne: Radostný růženec za církev v České republice, na úmysly našich biskupů a za farnosti, jimiž procházíme, za nová kněžská povolání. Růženec světla za Evropu a její sjednocení na základě křesťanství, za pokoj a dobro ve světě, za smír muslimů s křesťany. V poledne se modlíme Anděl Páně, se zastávkou u nějakého kříže nebo kapličky a odpoledne: Bolestný růženec za nás poutníky, naše blízké, na naše úmysly. Slavný růženec za církev ve světě, na úmysly svatého otce Františka. V neděli slavíme mši svatou obvykle v místě, odkud vycházíme. A tam, kde jsme ubytováni, se modlíme večerní a ranní chvály. Program únorových etap pouti: mše svatá v kostele sv. Václava ve Vršovicích v 18 hod. Setkání veteránů CMP, potom posezení ve farním sále u kostela. I. etapa , zahájení tradiční mší svatou v 9.30 v kostele sv. Klimenta Ubi christianitas incepta est. Celebruje Dr. Jiří Korda, OFS. Trasa: Levý Hradec přívoz Roztoky Troja Letná nábřeží Braník Lhotka, 22 km II. etapa , odchod v 8 hodin ze Lhotky, mše v 11 hodin na Zbraslavi. Trasa: Lhotka Zbraslav Měchenice žel. st. Bojanovice, 24 km Pokud nedojde k přeměření nebo změně tras, pak letos ujdeme na Velehrad rekordních cca 400 km během 17. etap, včetně pětidenní srpnové pouti ( ), která se jde paralelně s moravskou Poutí na Velehrad. Předpokládáme, že na všech etapách bude doprovodné vozidlo zajišťovat přepravu zavazadel. Celkové i aktuální informace jsou na webových stránkách: Ohlédnutí za CMP 2014 V loňském roce jsme během 33. ročníku ve 14 etapách putovali z Levého Hradce na Velehrad čtyřmi diecézemi: pražskou, českobudějovickou, brněnskou a olomouckou. V poslední (srpnové) jsme šli z Netína závěrečných šest etap společně s poutníky 14. moravské poutě na Velehrad. Celkem jsme ušli přes 350 km, v každé etapě byla účast 25 až 30 poutníků. Duchovní téma minulého ročníku bylo Naše matka církev, kterou jsme si jednak připomínali články z Katechismu katolické církve, jednak modlitbami všech čtyř růženců v každé etapě, jak odpovídá tradici poutě. Na Velehrad v poslední etapě v sobotu 24. srpna dorazilo na závěrečnou mši svatou celkem 570 poutníků, kteří se modlili nohama a děkovali a prosili za církev a národ, za rodiny a mír. Bohu díky a také všem, kteří se k nám během cesty připojovali v modlitbách růžence i těm, kteří se na mnoha místech o nás starali. František Reichel, , f.reichel@volny.cz Závěrečná modlitba: Bože, tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem. Dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství, řídíme se jím ve svém životě a na jejich přímluvu ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky. Amen.

8 14. strana farní noviny únor 2015 farní noviny únor 2015 strana 15 Pozvání do společenství mládeže Co pro mě znamená přátelství? Můžu vnímat Boha? Ovlivňuje mě reklama? To jsou některá témata, která jsme probírali na dosavadních setkáních spolča mladých. Scházíme se každý čtvrtek v sedm večer pod kostelem. Mohli jste se s námi setkat už na promítání iránského filmu Božské děti. Filmy pro farnost plánujeme pořádat příležitostně i nadále. Občas si vyjedeme někam na výlet Vánoce jsme například oslavili v lese. Chceme také někdy pozvat zajímavého hosta, anebo uspořádat něco netradičního, jako bylo natáčení krátkého animovaného filmu, které proběhlo v prosinci. Zkrátka: Je-li ti 15 až 18 let (plus mínus na každou stranu), přijď se k nám podívat. Ve spolču objevujeme svoje dary a jsme si jistí, že i ty můžeš přispět k pestrosti našich společných chvil. Život i víru může sice prožívat každý sám; v partě mladých lidí to jde ale mnohem líp. bratr Bernard Farní filmový večer Děkujeme bratru Šimonovi a dívkám Anežce a Kláře, že se uskutečnilo promítání v Iránu nejnavštěvovanějšího fi lmu Božské děti, který roku 1997 natočil iránský režisér Majida Majidí. Film nominovaný na Oskara pojednává o sourozenecké lásce Aliho a Zahry, statečnosti chlapce a děvčete, o skutečné hmotné chudobě, o tom, jak se děti snaží si pomoci samy, aby nezatěžovaly už tak ustarané rodiče. Bylo úžasné moci nahlédnout do problémů, které v naší zemi řeší asi málokdo (tedy, že by dvě děti měly k dispozici pro chození do školy jen jeden pár obuvi). Kdo se podívá na internet, docela snadno tam najde i celý obsah fi lmu. Hlavní ovšem je, že jsme tady u svaté Anežky dostali možnost zamýšlet se nad jinou kulturou a dozvědět se i o tom, že v Čechách probíhal festival íránské tvorby, který bychom jinak třeba úplně opominuli. Myslím, že i papež František by měl velkou radost z toho, že se v jedné pražské farnosti uskutečnila taková akce. Jen škoda, že nás nepřišlo víc. Moc doufáme, že se další promítání podobně závažného díla uskuteční co nejdříve. Eva a Jiří Petrusovi Novinky na webu farnosti Masopustní karneval pro rodiče s dětmi 8.2. v 15 hodin zveme všechny děti z okolí do sálu pod kostelem sv. Anežky čekají na vás soutěže, písničky, občerstvení (prosíme přineste nějaké pochutiny) a TOMBOLA Na farním webu farnost-sporilov.cz v lednu přibyla v sekci Historie -> P. Řehoř Vojtěch Mareček stránka věnovaná knize Bohu nejprve buď slouženo Řehoř Vojtěch Mareček člověk, kněz a františkán I. kapitola, životopis otce Řehoře. Ve Fotogalerii jsou nové fotografi e od bratra Regaláta, např. z poutní slavnosti s biskupem K. Herbstem nebo z novokněžského požehnání P. T. Kábeleho. Na stránce Videa si můžete pustit záznam z novoročního Festivalu národů, který se konal v našem kostele během setkání Taizé. Daniel Čáslavka Beseda s Oldřichem Seluckým Místní společenství sekulárních františkánů u kostela sv. Anežky České vás zve v pátek 6. února od 19 hodin (po mši svaté) do sálu kostela na besedu se spisovatelem Oldřichem Seluckým o jeho poslední knize Vzpoura v Assisi (2014), dobrodružném románu pro mládež, odehrávajícím se v době života Františka z Assisi. Oldřich Selucký vystudoval v Praze MFF UK, v Rakousku a ve Francii poté filozofii, teologii a staré jazyky. Mezi lety 1990 až 1993 vyučoval filozofii a etiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jako scenárista se podílel na vytvoření několika dětských animovaných seriálů, je autorem televizních dokumentů a knih Pavel, dobrodruh víry; Strážce ohně a Vojmírova cesta. Farní masopustní veselice se koná farní Masopust. Po mši svaté se sejdeme v sále pod kostelem ke společné oslavě. Postní farní obnova Duo Semplice komorní koncert s poezií 20. února v 19 hodin vás srdečně zveme do kostela sv. Anežky na koncert seskupení Duo semplice. Účinkují: Blanka Suriaková přednes, Lukáš Dobrodinský harfa, Vít Homér fl étna. Na programu skladby autorů: V. Homér, W. Shakespeare, J. S. Bach, J. Kř. Krumpholtz, V. Blodek, F. Halas, J. Hruška, B. Hilse, E. Elgar, P. Claudel, M. Ravel, J. Prevert, J. Ibert proběhne postní farní obnova pod vedením Václava Čápa. Téma: Naše rány zdroj požehnání (Příběh samařské ženy, Jan 4,4-42) aneb Jak se mohou naše rány stát zdrojem požehnání. Do katechumenátu byly slavnostně přijaty při nedělní mši Michaela Pávová a Michaela Nyklíčková. Petra Nyklíčková onemocněla, takže ji tato velká událost teprve čeká po uzdravení.

9 16. strana farní noviny únor oslavíme při mších svatých slavnost Uvedení Páně do chrámu (Hromnice), svěcení svíček, tento den si připomínáme jako Den zasvěceného života, zvl. v letošním roce, kdy slavíme rok zasvěceného života dětská kytarová mše pod vedením R. Koběrského, zkouška v 9 hodin v sále pod kostelem při mši v bude pověření a požehnání těm, kdo budou sloužit ve farnosti podáváním sv. přijímání a jeho donášením nemocným farníkům od do probíhá Škola kontemplativní modlitby tichá adorace v v 16 hodin pravidelné setkání františkánských terciářů 6.2. v 19 hodin se uskuteční v sále pod kostelem beseda s Oldřichem Seluckým v se koná modlitební setkání Taizé. Všichni jsou srdečně zváni v 15 hodin zveme všechny děti z okolí na MASOPUSTNÍ KARNEVAL v 16 hodin se koná v Komunitním centru Matky Terezy přednáška P. Ing. Miloslava Fialy Únor 1948 a katolíci se koná FARNÍ MASOPUST. Po mši svaté se sejdeme v sále pod kostelem v hodin velká ministrantská schůzka (valná hromada) cyklus Biblických hodin v ve 14 hodin přijmou Jiří Mataj a Andrea Kornucová v našem kostele svátost manželství bude na Levém Hradci v 9.30 zahájena Cyrilometodějská pouť na Velehrad. STANE SE zveme na kůr všechny, kteří si chtějí zazpívat o třetí neděli na dětské mši svaté. Zkouška se bude tentokrát konat v pátek od v sále pod kostelem. V neděli bude generální zkouška opět od 9 hodin. Vilma Petrusová, zkouška na zpívání malých dětí pod vedením Ivy Ryzové proběhne v neděli od 10 hodin pod kostelem. Iva Ryzová: ivaryzova@seznam.cz od do probíhá Škola kontemplativní modlitby v 18 hodin mše svatá u vozíčkářů v Petýrkově ulici Popeleční středa v 19 hodin setkání pastorační rady františkánští terciáři zvou na křížovou cestu na Petříně, sraz u prvního zastavení v 16 hodin, vede P. Michal Pometlo, OFM v 19 hodin Večer hudby a poezie, účinkuje Duo semplice mají děti z Prahy 4 jarní prázdniny. Z tohoto důvodu odpadá středeční výuka náboženství i sobotní cyklus Biblických hodin dětská kytarová mše pod vedením R. Koběrského, zkouška v 9 hodin v sále pod kostelem od do probíhá Škola kontemplativní modlitby tichá adorace v v 16 hodin setkání františkánských terciářů Pravidelný úklid kostela v 8 hodin, tentokrát v pátek 13. a stránky farnosti číslo účtu farnosti /0800 u České spořitelny Náklad na výtisk: 16 Kč. Číslo vyšlo Redakce: Michaela Tučková misatuk@ seznam.cz, Magdalena Martinovská mancam@seznam.cz: