Víra v dnešním světě

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Víra v dnešním světě"

Transkript

1 Studijní texty z náboženství pro 6. ročník ZŠSV zpracováno podle: Belgická biskupská konference, Dar víry, Zvon 1994 Víra v dnešním světě Ve světě, v němž žijeme, existuje mnoho nejrůznějších duchovních, politických a kulturních proudů. Tato rozmanitost má své stinné stránky, ale na druhé straně i naprosto zřejmé přednosti. K hospodářskému, sociálnímu, vědeckému a kulturnímu pokroku lidstva přispěli především také křesťané. Zde si však může položit otázku: Proč vlastně jsme křesťany?", Co to pro nás i pro ostatní znamená být křesťanem v dnešní mnohonázorové a roztříštěné společnosti?" Nejen že žijeme ve světě nejednotné, roztříštěné kultury, ale stali jsme se křesťany v menšině, jsme rozptýleni, roztroušeni mezi své současníky, mezi ostatní lidi, kteří mají jiné názory než my. Co je podstatou křesťanství? V takovéto době, v takovéto situaci jsou pro nás aktuální slova sv. Lva Velikého: Křesťane, poznej svou důstojnost! Řekni si, kdo jsi a na čem stavíš svou víru." Můžeme však říci, kdo jsme, nejsme-li spjati s vírou těch, kdo žili před námi, a s vírou těch, kdo žijí se stejným přesvědčením jako my v různých zemích světa? Dříve než křesťanství jednotlivce existuje společná tradice, společné Vyznání víry. Jsme Božím lidem, společenstvím, církví, tajemným tělem Ježíše Krista. Mnohým lidem kolem nás se zdá, že křesťanská víra nenabízí nic, co by mohlo přinášet uspokojení dnešních požadavků: ani štěstí, ani vyřešení problémů, ani uzdravení, ani pokoj v srdci, ani blahobyt, ani osvobození. Skutečnost je jiná, jádrem Ježíšova poselství je uzdravení celého člověka - těla i duše, ducha i srdce. Kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu (...) Přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápeními (...) a uzdravoval je" (Mt 4,23-24). Ježíš uzdravuje chromého a zároveň mu odpouští hříchy. Uzdravení a odpuštění hříchů - to je význam slova spása; je to zdraví celého člověka, hluboký soulad. Spása není omezena jenom na jednotlivé lidi, ale týká se všech národů a celého světa. Zahrnuje všechny naše vztahy a všechny struktury naší společnosti. Spása je založena na Ježíšově poselství a má svůj základ v jeho životě, v jeho smrti a zmrtvýchvstání: Ježíš, Bůh a člověk, se celý obětoval za nás a za všechny lidi, aby měli život a měli ho v hojnosti" (J 10,10). Ježíšovým zmrtvýchvstáním je celé lidstvo vytrženo z moci smrti a mocností zla. Kristův Duch dává lidem víru, naději a lásku. Co je to víra a jak vzniká Na tuto otázku nenalezne odpověď člověk sám u sebe, je mimo něho, nachází ji v modlitbě, protože ta mě vyvádí z mého já, přesahuje mě. Nemohu věřit, jestliže jsem chtěl celý svůj život budovat jen sám na sobě nebo jen lidskými silami. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu" (Mk 1,15), hlásá Ježíš. Volá tedy k obrácení. Obrátit se znamená přiklonit se k někomu jinému, otevřít se mu, přijmout ho. Podle apoštola Pavla víra je ze zvěstování a zvěstování je z Kristova pověření" (Ř 10,17). Stále znovu a znovu slýcháme stejné texty Písma. Ale rozhodující je vnímat, co nám skrze ně říká Bůh. Samo poslouchání slov Písma tedy nestačí, posluchači musí být Božím slovem zasaženi v srdci" (Sk 2,37), jak se to stalo při Petrově kázání o letnicích. 1

2 Jak mluví Bůh k člověku? Boží slovo nám zprostředkovávají druzí lidé: rodina, křesťanské společenství, muži a ženy, kteří žijí podle víry církve. Dřív než jsme mohli začít číst o Ježíšově utrpení v evangeliích, ukázal nám někdo zobrazení Krista na kříži a vyprávěl nám o jeho smrti a zmrtvýchvstání. Dřív než jsme chápali, věřili jsme. Na dlouhé cestě dějinami lidstva a církve dospělo evangelium až k nám. Do naší země přišli kdysi misionáři, věrozvěsti, aby zaseli semeno evangelia, a později i z naší země začala církev vysílat misionáře k dalším národům, aby jim přinesli Boží slovo života. Šíření evangelia, evangelizace, je působena Božím Duchem, který zapaluje srdce. V dějinách lidí, kteří žijí podle víry a předávají ji z generace na generaci, působí Bůh. Bůh k sobě lidi přitahuje - někoho od dětství a mládí, druhého v dospělosti. Mluví k lidem krásou přírody, svědectvím věřících, radostmi i různým utrpením v životě, bojem a pronásledováním, krví prolitou mučedníky pro Krista. Někdy nám k víře pomáhá naše matka - jejími ústy mluví církev, která nám evangelium klade na srdce. Někdy je to třeba neznámý člověk, jehož víra vyzařuje z jeho řeči i skutků... Ve všech těchto znameních nám vychází Bůh vstříc - Bůh předchází naši víru a dává nám ji jako dar. Věřit, i když nás potká neštěstí Ani láska, ani víra není pojištěním proti neštěstí a proti životním těžkostem. Nechrání před zoufalstvím, omrzelostí ani lhostejností. K životu víry patří i zkoušky víry. Víra není vázána na určité životní podmínky. Lidé, kteří víru odmítají, nepatří vždy k těm, jimž se po celý život žilo těžce. A naopak člověk, který měl všechno, lásku i možnost všestranného rozvoje, víru mít nemusí nebo ji může ztratit a věřit už jen sám v sebe. Míra zla ve světě je tak velká, že může dát vzniknout pochybnostem o Bohu. Aby byla víra věrohodná, musí také být někde vidět Boží působení i život z víry druhých lidí. Stává-li se víra radostným poselstvím pro druhé, pak se Bůh jistým způsobem zviditelňuje". Věřit znamená o někoho se opřít Naše Vyznání víry nezačíná slovy: Věřím, že Bůh existuje", ani Věřím, že Bůh je všemohoucí", nýbrž Věřím v Boha. Někomu důvěřovat je mnohem víc než vědět, že je. Kdo Bohu důvěřuje, dává najevo, že ten, v něhož věří, je věrohodný a že stojí za to se namáhat se zůstat mu věrný v radostech i starostech. Při Vyznání víry říkáme, kdo Bůh je a co pro nás Bůh učinil. Jinými slovy: konkretizujeme obsah své víry v Boha. Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil (2K 4,13) Kdo věří, nemůže mlčet o tom, v něhož uvěřil. Sv. Pavel se cítil přímo puzen k tomu, aby předával slova života dále: Běda mi, kdybych nekázal" (l K 9,16). Všichni máme za úkol svoji víru v Pána projevovat navenek, každý podle svých darů. Apoštolské vyznání víry. V den seslání Ducha svatého apoštolově začali jako první hlásat víru církve veřejně. Jejich horoucí vyznání, když byli naplněni Duchem svatým, můžeme shrnout do tří hlavních bodů: Ježíš zemřel a Bůh ho vzkřísil: obraťte se!" (srov. Sk 2, ) 2

3 Toto vyznání potvrzujeme pokaždé, když slavíme eucharistii. Po proměňování a po pozdvihování těla a krve Páně zpíváme: Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste." To je zrod Vyznání víry, které nám bylo v nejstručnější podobě svěřeno v Apoštolském vyznání víry". Když měla být ve starověku uzavřena smlouva, bylo zvykem rozlomit nějakou věc a oba kusy od sebe oddělit. Každá smluvní strana obdržela takovéto poznávací znamení, jemuž se říkalo symbol" (toto řecké slovo znamená příslušný kus, který zapadá do celku"), protože když se tyto kusy zase složily dohromady, ukázalo se, že patří k sobě. Ti, kdo uzavřeli smlouvu, se poznali a obnovili své vztahy. Proto se Vyznání víry říká též symbolum. Křesťan si svoji víru nevymyslel. Přijímá ji od Boha skrze církev. Za svou vírou stojí, zůstává věrný víře apoštolů. Apoštolské vyznání víry je znamením, podle něhož se křesťané poznávají a které nás spojuje (vyznání víry se také říká Krédo" (latinsky credo = věřím"). Během přípravy na křest (katechumenátu) přijímá mladý i dospělý katechumen od obce věřících Vyznání víry a je ve víře vyučován. Těsně před křtem se od něho žádá, aby Vyznání víry křesťanské obci vrátil": Silou milosti obrácení slavnostně opakuje Vyznání víry před církví a zavazuje se, že své víře zůstane věrný. Kdo přijal víru, ten skrze toto vyznání uznává, co pro něho i pro všechny lidi činí Bůh Otec, Syn a Duch svatý". Přijímá tyto Boží skutky do svého života, a tím i do života církve a celého světa. Potvrzuje, že chce svůj život stavět na Bohu a prožívat jej v bratrství. Apoštolské vyznání víry Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen. Vyznání víry, které se používá při mši svaté, tzv. nicejsko-cařihradské (sestavené na všeobecných koncilech v Niceji r. 325 a v Cařihradě r. 381). Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem:, skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. 3

4 Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen. ' Jeden Bůh V jakého Boha věříme? V Boha věří nejen křesťané. Bohu se svěřuje mnoho set miliónů mužů a žen na celém světě. K Bohu vedou různé cesty, např. úžas nad přírodou, zkušenost lásky, hlas svědomí. Přijmout existenci Boha je rozumné, ale v žádném případě k tomu nikdo není nucen. Pro Boží existenci mluví jasné rozumové důvody, které však nenutí člověka věřit. K Bohu vedou i důvody lidského srdce, cesta lásky a obětavosti: v člověku se pak objeví obraz jeho Stvořitele. Ale existují čestní, poctiví lidé, kteří naši víru nesdílejí. Jistě však nejsou daleko od Boha, v něhož věříme my. Věřit v Boha znamená totiž nejen být přesvědčen, že Bůh existuje, ale ten, kdo věří v Boha, na něm staví celý svůj život. Po rozhodnutí pro víru dostává jeho život nový smysl, jinou orientaci pro jednání, pro chování, je prodchnut novou nadějí. Kým je však Bůh pro nás křesťany? Náš Bůh, v něhož věříme, žije ve společenství, je Nejsvětější Trojice tří osob - Otec, Syn a Duch svatý, ale přitom jediný Bůh. Skrze Syna, který se stal člověkem, jsme se naučili oslovovat Boha Otče náš". Pro nás křesťany Bůh mluví a jedná v lidských dějinách: je Bohem mezi námi (což vyjadřuje jeho hebrejské označení Emmanuel"). Jak Boha poznáváme? Dříve než člověk začal hledat Boha, hledal už Bůh člověka. Bible nám Boha představuje jako toho, který promluvil prvnímu muži a první ženě do srdce. Uzavřel s Noem a ostatními v arše smlouvu. Z Abraháma, Izáka a Jákoba i z jeho synů, dvanácti patriarchů, si vyvolil svůj lid. V hořícím keři se zjevil Mojžíšovi a na hoře Sinaj uzavřel se svým lidem smlouvu. Mluvil ústy proroků. Bůh se stal člověkem v Ježíšovi, který na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu" (Žd 4,15), který tuto smlouvu obnovil obětí vlastního života.bůh se nám dal poznat nejen v Ježíši Kristu, ale také nám dal svého svatého Ducha, skrze něhož můžeme poznat, že Ježíš je Boží Syn. Avšak Bůh přesahuje všechno lidské chápání. Klaníme-li se mu, stále znovu ho poznáváme jako toho, jenž je Láska. Sv. Augustin řekl: Pane, jsi veliký a nekonečně hodný chvály... Stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je nepokojné, dokud nespočine v tobě." Poznávat Boha znamená stále hlouběji si osvojovat takový životní postoj, jímž budeme Otce, Syna i Ducha svatého vděčně uznávat a chválit. Jedině Bůh je svatý. Ale jeho svatost vyzařuje a sděluje se andělům, prorokům, Božímu lidu. Boží lid je svatý, protože s ním vstoupil do styku a spojil se s ním Bůh. Všemohoucí Otec Dřív než vyznáme, že je Bůh všemohoucí, je dobré, poznáme-li, že je naším Otcem. Bůh je Láska, protože láska, která je v Trojici poutem jednoty, má svůj původ v Otci. Potom je Bůh i naším Otcem, protože nás stvořil a protože nás tak velice miluje, že nás přijal dokonce za své syny a dcery. Potřebujeme ještě nějakého Otce? Každý člověk je formován vztahem ke svému otci a matce. Protože však bývá vztah mezi dětmi a rodiči často narušen, může i náš vztah k Bohu jakožto Otci být těžce deformován. Mnohé falešné obrazy Boha vyvolávají úzkost nebo protest: Bůh 4

5 jako otec (či matka), který dává na všechno pozor a dovolává se své autority, který s velkou přísností zakazuje, anebo naopak v slabosti nechává všemu volný průběh. Mnoho našich vrstevníků prožívá obtížnou volbu: Buďto Bůh, anebo já!" prohlašují. Domnívají se, že v dospívání a dospělosti musí ze svého myšlení, z kultury a společnosti Boha odstranit. Není však naše společnost chorá naopak právě tím, že postrádá Boha? Kde se o Bohu mlčí, tam mnoho lidí strádá, protože už nemají Otce. Není-li Otec, nejsou ani sourozenci. Otec nám dává sám sebe. Jak bychom mohli být bratry a sestrami, kdybychom neměli jednoho Otce? Podle víry křesťanů byl Bůh vždy Bohem, který se s vášnivou láskou stará o člověka. Bůh je náš Otec, protože to ve své lásce tak chtěl. Bůh nás miluje. Miluje nás tolik, že nám dává svého Syna, abychom pochopili, že chce být naším Otcem. Stejná láska je důvodem toho, že nás Ježíš přijímá za své bratry nebo sestry a Otec za své děti, a to právě tím, že umožňuje, abychom ho i my přijímali. V tom, že Bůh přijímá nás a my Boha, tkví tajemství smlouvy mezi Bohem a lidmi. Může Bůh všechno, co bychom chtěli? Často slýcháme: Proč Bůh nezasáhne? Proč nezabrání té či oné katastrofě? Slyší naše modlitby? Jakou má moc? A k čemu ji užívá?" Bůh je všemohoucí, protože dal všemu kolem nás vzniknout. Stvořil vesmír takový, jaký je, a moc i sílu své lásky ukazuje ve všem, co existuje, a ne v tom, co my si představujeme, že by mohl udělat. Není proto chybou Boha, že se lidé stávají obětí zemětřesení nebo tajfunu. Přes to všechno víme, že Bůh je stále neomezeným Pánem nad svým stvořením a že jeho všemohoucnost převyšuje všechno, co si dokážeme představit. Boží všemohoucnost je jedním z Božích tajemství. Proč Bůh dopouští zlo? Každé zlo nemusí být trestem za hřích. Teprve ve věčném životě může být vše spravedlivě vyrovnáno. Jak může Bůh dopustit zlo? Bůh je činný v dějinách a v srdcích lidí, ale jeho všemohoucnost nás nenutí, nýbrž nám ponechává naši svobodu, respektuje ji. Nejsme Božími otroky, proto si lidé mnohé zlo způsobují sami svou neopatrností apod. Ani z žádné války nemohou lidé vinit Boha. Tu vyvolali lidé, jednotlivci nebo národy. Každý člověk má svobodnou vůli, bez ní by nebyl člověkem. Proto ji Bůh nemůže brát ani tomu, kdo se staví proti němu a kdo jí zneužívá ke škodě své nebo druhých. Někdy sám trpící člověk poznává, že se utrpením rozmnožila jeho víra nebo že jeho utrpení Bůh použil, aby jeho samotného nebo druhé zachránil před horším zlem. Anebo člověk pozná, že v druhém trpícím člověku čeká na jeho pomoc sám Kristus. Atak trpělivost trpících a obětavost zdravých stojí Bohu za to", aby dopouštěl v životě lidí těžkosti. Stvořitel nebe a země Pro koho Bůh stvořil vesmír? Všechno, co existuje, existuje skrze Boha a je zde pro člověka. Vesmír, který je vůči člověku na jedné straně odmítavý, na druhé příznivý, nabízí prostor, v němž se daří životu, prostor, který je však také zdeformován dědičným hříchem člověka: Člověk musí zemřít! Ale je vyzýván k tomu, aby učinil svět lidštějším: to je jeho povolání. Lidé žijí v očekávání, že Bůh, v Ježíši Kristu bude žít mezi námi. 5

6 Svět je krásný. Svět nebyl učiněn pro to, aby se točil sám kolem sebe. Je stvořen pro Krista, protože Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou" (J 3,35). Všechno, co bylo stvořeno, je však také svěřeno lidem; je jim odevzdáno všechno neživé i živé, aby toho užívali a živili se tím, aby nechávali zemi přinášet užitek a aby chválili Stvořitele. Jak rozumět vyprávění bible o původu člověka? Bible vypráví, a to básnickou formou, jak byl stvořen svět i člověk. Její optimismus se jasně liší od vyprávění ostatních starých náboženství. Lid Izraele nám ve světle své víry v Boha vypráví, odkud člověk pochází a kam směřuje. V průběhu svých - někdy dramatických - dějin zakusil Izrael věrnost svého Boha. Den co den objevuje nezlomnou Lásku, která je zde od počátku Existuje rozpor mezi biblí a přírodovědou? Jsou biblická vyprávění pouhými báchorkami? Stvořil Bůh svět jednou provždy?kam svět směřuje? Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi..." (Gn 1,1). To jsou první slova bible. Stvořil všechno skrze své Slovo" (J 1,3). Vdechuje člověku, který je prach ze země", dech života (srov. Gn 2,7). Země je symbolem toho, co je v člověku slabé a křehké, a dech je symbolem života. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, jako muže a ženu je stvořil" (Gn 1,27). Muž a žena jsou natolik pány celého světa, nakolik jsou obrazem Božím, to znamená, jak ovládají svět rozumem a láskou skrze svou svobodnou vůli s ohledem na nesmrtelnost lidské duše. Bible a věda se dívají na svět a na lidi ze dvou zorných úhlů. Bible se zajímá především o důvod a smysl věcí. Věda si spise klade otázku, jak vše bylo. Jsou to dvě hlediska odlišná, ale doplňující se, ba související spolu. Bible ukazuje lidem smysl jejich života, ukazuje věřícím životní orientaci. Obrazná vyprávění, v nichž bible zjevuje člověku, že svět stvořil Bůh a že ho udržuje a řídí, vyjadřují hlubokou pravdu. Mluví symbolickou řečí. Biblická prehistorie (Gn l.-11. kap.) je vyjádření zkušenosti víry, kterou učinil člověk se svou svobodou a s jejími mezemi, s vpádem zla a svou svobodnou součinností s ním, ale také s Boží mocí a dobrotou, s níž se setkával. Celý vesmír pochází od Boha - dnes, jako v prvním okamžiku. Neexistuje sám od sebe - existuje skrze Boha, který nepřetržitě tvoří dál a dává život. Bůh nenechává svět existovat tak, jako by sám byl daleko. Vede lidi i celé tvorstvo k svému Synu, který se za nás obětoval. Proto svět není v žádném případě beze smyslu, nýbrž směřuje, veden Boží prozřetelností, k dokonalosti. To, že při tom působí Bůh, nijak nenarušuje svobodu člověka, naopak. Mluvíme-li o Boží prozřetelnosti, neznamená to, že všechno je dopředu určeno nebo že Bůh jedná místo nás. Všemi věcmi a ve všem, co nás lidi potkává, chce Bůh naše dobro. V tom tkví hluboký optimismus, který se výrazně staví proti názorům, že všechno je nutně předurčeno nebo že se všechno děje podle slepé závislosti na osudu. Je i člověk tvůrcem? Člověk nemůže tvořit z ničeho, je však spolupracovníkem Boha při jeho tvoření. Objevuje skryté bohatství tvorstva, neustále nalézá a vynalézá nové možnosti, které jsou ve světě připraveny a které mu Stvořitel svěřil. Lidská bytost je plna mimořádné vynalézavosti: každý den může ve všech možných oborech (umění, technika, jazyk atd.) vytvářet něco nového. Tím je obrazem svého Stvořitele. Avšak smí člověk dělat vše, co je schopen dělat? Musí při všem dbát mravní zodpovědnosti. Lidská vynalézavost se musí inspirovat zákonem lásky, který dostává člověk od Boha. Pro člověka je těžké smířit se s tím, že je pouhým tvorem. Nejsme-li však schopni tohle přijmout, nemůžeme přijmout ani Boha. Jsme bytosti slabé, porušené hříchem, 6

7 ohrožené neštěstím, nemocí a smrtí. Přes to všechno život milujeme, milujeme jeho krásy a radosti. Zlo ve světě a v člověku Neztratil svět i člověk hříchem úplně svůj cíl? Každého z nás svádí mnoho vlivů ke vzpouře proti Bohu: Proč nás učinil tak křehkými a zranitelnými? O takové vzpouře nám vypráví bible (Gn 3). Na počátku, praví se v ní, zatoužil člověk po tom, aby byl jako Bůh a aby všechno poznal - dobré i zlé. Od počátku přepadá lidi touha, aby měli život sami ze sebe, aby byli pány svého osudu, aby všechno věděli a byli nesmrtelní. Ale skutečnost je jiná. Člověk zakouší, jak je malý a má strach sám ze sebe, je plný úzkostí. Svět byl stvořen, aby prostřednictvím člověka dospěl k Bohu, ale člověk v této úloze selhal, protože zaměřil všechno na svou vlastní osobu. Tím svět ztratil směr. Co znamenají Adam, Eva a had? Biblický autor mluví o prvotním hříchu. Představuje první lidský pár, ale v něm se mohou poznat všichni lidé všech dob. Ráj znamená prvopočáteční štěstí, které Bůh člověku daroval. Všechno je člověku k dispozici. Může jíst ovoce ze stromů, vyjma strom poznání dobrého a zlého" (Gn 2,17). Jedině v tom je omezen. Sám nesmí z vlastní moci rozhodovat o dobru a zlu. Ale on chce být jako Bůh, proto sahá po ovoci stromu, který si Bůh vyhradil pro sebe: Jedná proti Bohu, rozhoduje se pro jednání bez Boha. Když my hřešíme, snažíme zůstat bez viny, svalujeme ji na jiné příčiny mimo nás. Já to nebyl," říká Adam, to Eva!", a Eva přesouvá vinu na lstivého hada. Jestliže s hříchem bojujeme, zlo z nás vychází, ale také nás může překvapit zvenčí: jsme jím svedeni. Osud prvních lidí je osudem celého lidstva. Každý den přece získáváme zkušenost, jak jsme slabí, a je pravda, že se prohřešujeme proti Božímu zákonu ze svého svobodného rozhodnutí. A přece z vyprávění Geneze vyplývá také to, že člověk se ve vzpouře proti Bohu neujal iniciativy. Zhřešil, protože byl sveden. Tomu odpovídá i naše zkušenost. Když přicházíme na svět, zlo na světě už existuje. Prožíváme ho a spolčujeme se s ním. Nejsme však úplně zlí, nejsme zlem prolezlí skrz naskrz. Ježíš - nový Adam Naopak, říká bible, člověk byl stvořen jako dobrý; stal se hříšníkem jedině proto, že podlehl lsti ďábla. Všichni jsme oběťmi a spoluviníky toho zlého, všichni musíme být zla zbaveni. Podle křesťanské víry přichází Ježíš jako nový Adam", skrze něhož byly hřích a smrt přemoženy. Jako se Eva stala matkou všech živých, tak je Maria, matka Ježíše Krista i všech věřících, novou Evou", matkou nového lidstva. Dědičný hřích je stavem, v němž člověku a vůbec celému lidstvu chybí spása - možnost věčného života. Křtem se křesťan znovu rodí k novému životu v Kristu. Je z dědičného hříchu vysvobozen, protože po křtu v něm přebývá Duch Boží, který ho nechává z Boží lásky žít. Andělé a satan (ďábel) Kdo by mohl tvrdit, že tvorstvo je omezeno na viditelné bytosti? Starý zákon se zmiňuje o neviditelných Božích služebnících, andělech, kteří slouží jako prostředníci mezi Bohem a lidmi a jsou to rozumné duchové bytosti. Vyznáváme-li v Krédu, že všechno stvořil Bůh, svět viditelný i neviditelný", pak souhlasíme s tím, že existují duchové bytosti, a odmítáme víru, že existují samy ze sebe jako bohové. Všechno je podrobeno Bohu, tedy i neviditelný svět. Proto tradice vidí v ďáblovi a v démonech bytosti, které Bůh stvořil jako dobré a které se staly zlými svou vlastní vůlí. 7

8 Nový zákon mluví o zlých mocnostech a silách", jimž člověk musí čelit jako svým nepřátelům. Ale když se o nich mluví, chce se tím také vyjádřit, že Kristus je vítěz nad zlem a že nás vytrhl z moci satana. Hebrejské slovo satan" znamená odpůrce, protivník". A řecký ekvivalent diabolos" znamená ten, kdo působí zmatek"; z něho vzniklo české ďábel" a německé Teufel". Ježíš začíná svůj veřejný život na poušti, kam ho přivádí Duch Boží. Zde je od ďábla pokoušen. Ten jde dokonce tak daleko, že Ježíšovi říká: Budeš-li se mi klanět..." (Mt 4,9). Ale je Ježíšem odhalen a přemožen. Ďábel uvádí do pokušení učedníky, vstoupil do Jidáše, podrobuje lidi každého jednotlivě i všechny společně zkoušce a definitivně bude přemožen na posledním soudu. V čem je ďáblova moc? Bůh stvořil člověka svobodného, to znamená rozhodovat se pro dobro a dobro také konat. Tato svoboda byla porušena hříchem. Církev nás vybízí, abychom se vzepřeli ďáblovi (srov. l Pt 5,9) i všemu, co je plné lsti, lži a klamu, protože ďábel se snaží zmanipulovat srdce člověka a spoutat jeho svobodu. Církev nás vybízí k bdělosti a modlitbě, abychom neupadli do pokušení. Pokřtěný člověk, spojený se zmrtvýchvstalým Kristem, získává sílu, aby se mohl podílet na Kristově vítězství nad zlem v sobě samém i ve světě - zlo ani smrt nebudou mít poslední slovo, protože nad nimi Pán už zvítězil. Jeden Pán Ježíš Kristus, jednorozený Syn Boží Pro nás je označení Ježíš Kristus zcela běžné. A tak si snad už ani neuvědomujeme, že Ježíš je různě chápán a na různě označován: Kristus, Pán, Syn, Mesiáš, Syn Davidův. Ježíš" bylo v Izraeli běžné jméno. Znamená Bůh zachraňuje". Ježíš pochází z prosté židovské rodiny z Nazareta, tehdy malé galilejské vesnice.ti, kdo se s ním setkali, s jeho znepokojivým svědectvím, stavěli se buď na jeho stranu, anebo proti němu. Mnozí se mu obdivovali, někteří ho následovali. Poznali, že nejen zvěstuje Boží království a uzdravuje nemocné, ale že také odpouští hříchy. Odpouštět hříchy však může jedině Bůh. Kdo je tedy tento člověk? Učedníci byli svědky, jak se Ježíš choval vůči Zákonu a chrámu. Objevili jeho zvláštní vztah k Bohu, jehož oslovuje důvěrným slovem abba", tzn. otče", či spíše tatínku". Ježíš nejen hlásá příchod Božího království, ale také říká, že Boží království už je zde. Ačkoli neříká výslovně, že je Bohem, dá se tajemství jeho osoby vytušit z jeho chování a kázání. Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání a na základě velikonočních setkání se Zmrtvýchvstalým poznávají učedníci, kteří byli po odsouzení a ukřižování svého Mistra zcela zmateni: Ježíš žije! Bůh ho vzkřísil. V Ježíšovi vítězí život nad smrtí. Ve světle této zkušenosti i zaslíbení Starého zákona si začínají apoštolové připomínat všechno to, co Ježíš od počátku svého veřejného působení říkal a dělal. Především pak skrze dar Božího Ducha o letnicích chápou, jak velice se v Ježíši zjevoval Bůh s plnou svou spasitelnou mocí. Ve jménu Ježíše budou kázat a konat zázraky, křtít a odpouštět hříchy. Z Marie se narodil Ježíš řečný Kristus České Kristus" vzniklo z řeckého slova christos", které znamená toho, kdo přijal pomazání" (vyvolení, požehnání), a odpovídá hebrejskému výrazu mesiáš". Tento titul Ježíšovi dali učedníci proto, že v něm poznali toho, jenž byl předpověděn v Písmu: On je Boží Pomazaný (tj. Mesiáš, Christos). Neočekáváme už žádného dalšího a jiného Mesiáše a neuznáváme žádného jiného Spasitele. Nikdo jiný nás 8

9 nemůže vykoupit, jedině jím jsme vykoupeni - Ježíšem Kristem: tak věříme. Při křtu se každému dostává účasti na Kristově životě a poslání. Proto od prvních dob církve ti, kdo věří v Ježíše Krista a byli pokřtěni v jeho jménu, přijímají jméno Kristovo, křesťané". Je jediný Pán Ježíš Kristus Protože Hospodin stvořil svůj lid a vůbec všechno, je Pánem světa a všech národů. První křesťané nazývají Ježíše, který umřel a vstal z mrtvých, Pánem", čímž vyznávají, že je týmž Pánem jako sám Bůh. Ježíš je zdrojem života. Když umíral, dal nám svůj božský život. Bůh mu položil všechny nepřátele k nohám" (Ž 110,1): zlo, utrpení a smrt. Jednorozený Boží Syn Vyznáváme, že Ježíš je jediný Pán", jediný, kdo má právo na naši poslušnost ve víře, protože se stal služebníkem všech. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše..., aby každý jazyk vyznával: Ježíš Kristus je Pán" (Flp 2,9-11). Řekneme-li, že Ježíš je Pán, vyznáváme tím jeho božství. V Ježíšově lidství se zjevil Bůh. Ježíš Kristus o sobě mluví jako o Synu, protože Bůh je jedinečným způsobem jeho Otec, který všechno, co je jemu vlastní, předal Synovi. Tím, že Ježíš zjevuje Boha jako svého Otce, zároveň zjevuje, že sám je Synem (J 5,19-30). Je jediným Synem Božím ( jednorozený Syn" J 1,14), tzn., že mu Otec jedinečným způsobem daroval celou svoji lásku. Syn má tutéž božskou podstatu jako Otec a Duch svatý: Bůh z Boha,... pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem" (Krédo). Stal se člověkem Ježíš je Boží dar, nesmírný dar: byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny. To je jádro radostné zprávy, která je zaznamenána na prvních stránkách evangelia podle Matouše a Lukáše. Na základě Písma svatého vyznává církev Mariino panenství. Ježíš se z ní narodil, ačkoli nepoznávala" žádného muže (L 1,34), tzn., že se žádným mužem nežila tělesným manželským životem. Ježíšovo panenské zrození je nejenom znamením toho, že u Boha není nic nemožného" (L 1,37), ale především vypovídá o tom, kdo je zaslíbeným dítětem, Božím darem. Uvádí nás do hloubi tajemství Kristovy osoby. Přijal Tělo z Marie Panny proč je to tak řečeno? V Ježíši na sebe Bůh vzal naše tělo, tělo v celé jeho křehkosti, celou osobu v její slabosti a pomíjivosti. Utvořen v matčině lůně, zrodil se Ježíš nahý. Maria a Josef (který byl jeho pěstounem, ne skutečným otcem) milovali své dítě, které se jako všechny lidské děti smálo a plakalo. Od Marie se učil mluvit, od Josefa se učil jeho řemeslu. Kristus prošel všemi věkovými stupni člověka, a tak přináší všem lidem společenství s Bohem" (sv. Irenej). Poznal hlad, utrpení, pokušení, opuštěnost - všechno jako my -, ale nedopustil se hříchu (srov. Žd 4,15). Proč byla Maria uchráněna dědičného hříchu? Bezvýhradná Mariina ochota, kterou vyjádřila svým ano při andělově zvěstování (L 1,38), byla možná jen díky předchozí Boží lásce, díky milosti. Její srdce bylo uchráněno dědičného hříchu, ani trochu nebyla v moci zla, ani v nejmenším nebyla zaměřena sobecky na sebe samu. Maria je vykoupena prostřednictvím toho, jehož porodila a který zemřel za všechny lidi, i za ni. Dřív než začal čas, Bůh Marii vyvolil, aby se stala Matkou jeho Syna. Proto je milosti plná": od počátku, od okamžiku jejího početí, ji naplňovala Boží láska a chránila ji před jakýmkoli hříchem. 9

10 To je tajemství, které si s velkou radostí připomínáme 8. prosince, o slavnosti Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Ustavičná panna Mluvíme-li o Mariině čistotě, o jejím Neposkvrněném početí ", není tím míněn, jak si leckdo myslí, akt, jímž byla Maria svými rodiči zplozena, ani panenské početí Ježíše. Jde o to, že Maria byla od prvního okamžiku svého života bez dědičného hříchu, jde o čistotu jejího ustavičného zaměření na Boha, který přijala jako dar. Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen." Magnificat Maria ničím není sama ze sebe, za všechno vděčí Boží milosti. Proto spolu s Marií církev opěvuje v chvalozpěvu Magnificat div, který na ní Pán učinil. Podle vzoru Marie, která jako první uvěřila v Ježíše a přijala ho od Boha, poznává církev své vlastní povolání. Poznává v Marii novou Evu", první věřící ženu, jíž se dostalo ovoce vykoupení. Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté. A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky." (L l,46-55) Maria matka Boží Že je Maria matkou Ježíše Nazaretského, to chápeme. Ale že je Matkou Boží, to naše chápání přesahuje. Již pro první křesťany není Ježíš obyčejný člověk, který ze sebe udělal Božího Syna, ale je to Boží Syn, který se stal člověkem. Ježíš Kristus je bohočlověk, tj. celý Bůh i celý člověk, jeden s druhým není smíšen ani jeden od druhého oddělen. Jeho Matka Maria je Matka Boží, protože její dítě Ježíš je Boží Syn. Toto tajemství slavíme osm dní po vánocích - první den v roce o slavnosti Matky Boží, Panny Marie. Maria srdce církve Maria nestojí nad církví, ale v ní - jako první vykoupená. Církev v ní spatřuje své vlastní tajemství. Maria a církev se navzájem podobají. Maria počala Syna nebeského Otce ve víře a z Ducha svatého. Podobným způsobem církev rodí lidi k božskému životu -jako syny a dcery Boží- ve víre a při křtu působením Ducha svatého. 10

11 Maria, Matka Boží, je také naší matkou, protože ji Kristus na kříži ustanovil za matku Janovu a jeho prostřednictvím za matku všech učedníků: Hle, tvá matka!" a Ženo, hle, tvůj syn!" (J 19,27.26). Na Marii se obrací všechen křesťanský lid Panna Maria není jakási nadpozemská bytost, anebo bezmocný, pasivní, ponížený člověk. Naopak, Maria je vzorem naděje a touhy pro dnešní lidi. Je to zdatná žena, která zakusila chudobu, bolest, útěk a vyhnanství. Křesťané nacházejí v Marii vzor a pomoc. Mariino mateřství se nevztahuje pouze na jejího Syna. U paty kříže se její láska ke Kristu proměňuje na lásku ke všem lidem a proto se na Marii obracejí lidé na celém světě andělským pozdravením Zdrávas, Maria, milostiplná!", modlitbou Anděl Páně, poutěmi, modlitbou růženec a milióny rozžatých svíček. Nesčetné obrazy a sochy představují Marii, jak nám ukazuje Krista, cestu k němu i jej jako jedinou cestu k Otci. Byl za nás ukřižován Byli jsme vykoupeni jen Ježíšovou smrtí na kříži Po celý život byl Ježíš pramenem spásy, protože všechno, co říkal a dělal, se Bohu líbilo. Ve Vyznání víry je jeho pozemské bytí shrnuto v jeho utrpení a ukřižování. Církev nám tím chce povědět: Ježíšova smrt není pouze záležitostí jeho prorockého působení. Smrt a zmrtvýchvstání Páně jsou základem naší spásy. Ježíš na sebe bere krajní ponížení a lidské hříchy a tak dokazuje svoji bezmeznou lásku k lidem i svoji stálou poslušnost vůči Otci, který ho poslal. Často se na Ježíšovu smrt díváme jako na tragickou událost. Představujeme si, že Bůh poslal svého Syna na smrt. Víc bereme v úvahu hrůznost ukřižování než lásku, kterou při něm Ježíš projevil. Nás však vykoupila nejen Ježíšova smrt, ale jeho nekonečná láska, která kvůli nám podstoupila smrt a která se ve smrti zjevuje. K ní bohužel můžeme být odmítaví Proč Otec nezabránil smrti svého syna? Otec nechtěl zabránit tomu, aby se jeho Syn, pravý člověk mezi lidmi, podrobil tomu osudu, jemuž jsou podrobeni i jeho bratři a sestry ve světě lhostejném k lásce. V milovaném Synovi, jenž trpí, je přítomna celá Otcova láska. V Ježíšovi se nám Bůh zjevuje jako někdo, kdo člověka nikdy neopustí a kdo s námi sestupuje až na dno toho největšího utrpení. Jeho smrt není pouhou smrtí jednoho spravedlivého, který byl ponížen, mučen a obětován. Protože Ježíš je Boží Syn, není jeho smrt jen jednou smrtí mezi mnoha jinými. Kdo miluje, trpí více - právě pro svou lásku. A nikdo nás nemiluje tolik, jako nás miluje Bůh! Musíme si uvědomit, že na kříži se nám zjevuje Bůh. Nesmíme křesťanství omezit jenom na ušlechtilý humanismus (lásku k lidem a dobré jednání). Nebylo by pak ničím víc, než že člověk Ježíš chtěl budovat lepší svět a při tom přišel o život. Potom bychom však museli mluvit o zklamané naději, nikoli o vykoupení. V čem je Ježíšova smrt na kříži významná? Evangelia nám popisují Ježíšovu smrt jako zjevení Boha v jeho Synovi. Matouš, který se opírá o starozákonní zaslíbení, píše, že v okamžiku, kdy Ježíš umírá, mrtví vyšli z hrobů" (Mt 27,52-53). Tato věta je pro naši víru důležitá. Ukazuje nám, že je to Pán živých i mrtvých! Jím je smrt poražena a vítězí život. Ježíšova smrt je jediná svého druhu, jedinečná, neboť Boží Syn je jedinečný. Na tomto kříži je zpečetěno všechno, co Ježíš mluvil a konal. Ježíšově smrti neporozumíme, oddělíme-li ji od jeho života: Já jsem přišel, aby (lidé) měli život a 11

12 měli ho v hojnosti" (J 10,10). Tímto životem je sám život Boží. Ne život končící smrtí, ale život přesahující smrt. Ježíš před smrtí necouvl; šel jí ve jménu života vstříc. Ježíš je Život (srov. J 14,6). Nikdo mi život nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout" (J 10,18), říká Ježíš. Jan pozoruje tajemství Ježíšovy smrti na kříži a vidí, jak z Ježíšova otevřeného boku proudí krev a voda. Voda je pramenem života - ohlašuje křest. Krev je život - ohlašuje eucharistii. Co znamená, že nás Ježíš svou smrtí vykoupil? Bohatství Božího tajemství, které nám bylo zjeveno v Ježíši Kristu, je tak veliké, že se dá těžko vyjádřit lidskými slovy. Spolu s apoštoly pro ně hledali první křesťané vhodné obrazy a pojmy. Když chtějí knihy Nového zákona vyjádřit, že se za nás Ježíš Otci obětoval, mluví o vykoupeni"' a vysvobozeni"'. Ježíš Kristus platí svou vlastní osobou. Vykupuje nás, protože nás miluje. A jeho lásku nemůže nic zadržet - ani lhostejnost, odmítnutí, ba ani sama smrt. Sotva kdo je ochoten podstoupit smrt za spravedlivého člověka... Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní" (Ř 5,7.8). Ježíšova smrt je obětí Ježíšovo ukřižování bylo pro první křesťany naplněním slov o oběti velikonočního beránka (J 19,36). Učedníci zažili, jak se za městem Jeruzalémem odehrála otřesná Ježíšova smrt právě v okamžiku, kdy na chrámovém nádvoří byli zabíjeni beránci na velikonoční svátky. Pro nás křesťany je velikonočním beránkem přímo Ježíš Kristus. Ježíšovým umučením se naplnila také Izajášova prorocká slova: Jako beránek vedený na porážku... ústa neotevřel" (Iz 53,7). V této písni usmiřuje trpící Boží služebník" hříchy lidu a přivádí nevěrné a rozptýlené ovce zpátky do jednoho stáda. Ježíšova oběť dává židovské připomínce záchrany z Egypta nový obsah, Ježíšova smrt zachraňuje každého. Máte doma kříž? Pak se podívejte na Ukřižovaného s vírou. Kříž se tak často stává něčím všedním, že v něm můžeme vidět pouhou ozdobu na krk a vůbec nás neoslovuje. Kříž nám ukazuje tvář Boha, jeho probodené srdce, z něhož pramení milost. Říká nám, že každý učedník, který chce Ježíše následovat, bude nevyhnutelně narážet na lhostejnost, těžkosti, opovržení, kříž, ale také, že dosáhne v Kristu vítězství. Kříž, to není škola rezignace; neoslavuje utrpení. Musí se zdolávat nebo nést v lásce, protože právě v něm má být zjevena láska. Kříž je znamením křesťana. Křesťan se jím znamená, aby se s tělem i duší posílil v lásce k Bohu a k ostatním lidem. Rodiče učí své děti žehnat se znamením kříže a rádi jim dělají křížek na čelo. Znamením kříže se rovněž loučíme s našimi zesnulými a poroučíme je do Božího náručí. Vstal z mrtvých Mnozí, kdo měli něco společného s Ježíšovou smrtí, tuto událost nepochopili a zachovali se špatně: Kaifáš, Pilát, Jidáš, Petr. Apoštolově byli při ukřižováni plni strachu a zbabělosti. O zmrtvýchvstání Páně vydávali naopak neohroženě a odvážně svědectví: Toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem" (Sk 2,36), volá Petr o letnicích. Kristovo zmrtvýchvstání je reálný fakt. Ale tato skutečná událost má dvě stránky. Na jedné straně má zmrtvýchvstání historickou rovinu, nám přístupnou, která zanechala v lidské historii konkrétní stopy: prázdný hrob, zjevení, hlásání víry apoštoly bez ohledu na hrozící smrt, a zrození církve. Na druhé straně je pro nás nepřístupným dějem, tajemstvím, jímž Bůh Ježíše Nazaretského probouzí ze smrti k životu a 12

13 přijímá ho do své slávy. Velikonoční tajemství, že Ježíš přechází z tohoto světa do Otcovy slávy, začíná v hodině Ježíšovy smrti: Otče, oslav svého Syna!" (J 17,1). Proč Bůh Krista vzkřísil z mrtvých? Ježíš zemřel, protože nás miloval. Proto ho Bůh vzkřísil, povýšil a dal mu slávu, jaká přísluší Božímu Synu. Bůh koná vše z lásky a moudrosti. Jednání Boha, který vzkřísil svého Syna, se vymyká našemu rozumu. Žádné evangelium nám nepopisuje, jak zmrtvýchvstání probíhalo. Všechna čtyři evangelia mluví o nalezení prázdného hrobu. Proto volá Maria Magdalská: Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili" (J 20,2). Prázdný hrob je velmi výmluvným znamením, odkazujícím na tajemství. Plný význam tohoto nepřímého znamení se nám odhaluje ve světle zvěsti andělů: Proč hledáte živého mezi mrtvými?" (L 24,5). Zjevování dosvědčuje lidským smyslům přítomnost Zmrtvýchvstalého. Zmrtvýchvstalý Kristus způsobuje, že ho druzí vidí: zjevuje se anebo jejich zrakům mizí - ať v Jeruzalémě či v Galileji, ve večeřadle, anebo cestou do Emauz - protože je s námi stále, i tehdy, když ho nevidíme. Přítomnost Zmrtvýchvstalého našim tělesným očím uniká. Proto se Ježíš prvním svědkům viditelně ukázal. V Novém zákoně máme zprávu celkem o 11 zjeveních. Můžeme rozlišovat dva druhy zjevení: jednotlivým lidem (ženám, Marii Magdalské a učedníkům v Emauzích) a apoštolům (od velikonočního večera až po Ježíšovo nanebevstoupení - v Jeruzalémě i v Galileji). Druhá skupina zpráv o zjeveních hovoří o vyslání apoštolů do světových misií: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky" (Mt 28,19); Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás" (J 20,21). Víra ve zmrtvýchvstalého Ježíše je základem církve. Zprávy o zjeveních ukazují, jak se církev rodí z Ducha, pramene víry ve zmrtvýchvstalého, a jak se opírá o společnou víru apoštolů. Není Ježíšovo zmrtvýchvstání snad pouhým produktem víry apoštolů? Evangelia nám představují zmrtvýchvstání jako událost, která apoštoly překvapila, která se jim vnutila", ačkoli jim připadala neuvěřitelná. Když jim ženy přinášely poselství o zmrtvýchvstání, pokládali jejich řeči za blouznění a nevěřili jim" (L 24,11). Když se jim zjevil sám Ježíš, nemohli tomu uvěřit a byli plni strachu" (L 24, 37-41). Tomáš nevěřil ničemu z toho, co mu ostatní vyprávěli, dokud se Ježíš neukázal i jemu. Pavel cestou do Damašku potkal zmrtvýchvstalého Ježíše a navzdory vší horlivosti, s níž zuřivě pronásledoval křesťany, ho tato zkušenost uchvátila. Proto je zmrtvýchvstání skutečnost, ne pouze přání a představa apoštolů. Kristovo zmrtvýchvstání Kristus vstal z mrtvých v určitém dějinném okamžiku, ale v jistém smyslu čeká ještě na to, aby mohl vstát z mrtvých" v životě mnoha lidí. To je zmrtvýchvstání", které se neuskuteční bez lidí. Kdyby člověk vsadil jen na skutečnosti tohoto světa, musel by vůči smrti rezignovat, neboť svět, ponechán sám sobě, neobsahuje žádný zárodek nesmrtelnosti. V Ježíšovi, který zemřel a vstal z mrtvých, jsou lidé pozváni, by se s odvahou a zodpovědností účastnili Božího jednání. Ježíš je Bůh, který žije, je to Bůh žijících. Tam, kde je člověk z lásky solidární s těmi, kdo jsou v nouzi, tam i dnes dochází v jistém smyslu ke Kristovu zmrtvýchvstání. Tam, kde víra vede k účinné angažovanosti a spravedlnost a opravdový mír, tam smrt ustoupí a prosadí se Kristův život. Tam, kde umírá člověk, který žil s vírou a láskou a který přijímal své utrpení, tam přináší Kristovo zmrtvýchvstání naději na nový život. 13

14 Sestoupil do pekel, vstoupil na nebesa Svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním zachránil Ježíš celé lidstvo. Křesťané východních církví znázorňují smrt a zmrtvýchvstání jako sestoupení do podsvětí, do říše mrtvých, do pekel". Sem Kristus vstupuje obtížen hříchy všech lidí, jejichž stopy je vidět v jeho ranách. Vyhledává zemřelé všech dob, všechny, kdo přebývají v temnotách, ve stínu smrti: Adama, Evu, patriarchy, krále, židy i pohany... Na ikonách (obrazech) se mezi nimi objevuje jako Pán života, zářící světlem. K němu se vztahují ruce zesnulých. Jeho ruka je vytrhuje ze smrti. Rozbořené brány a rozlámané zámky ukazují silu a dynamiku Ducha proti bránám a závorám, které nás drží v zajetí smrti. Ježíšovo sestoupení do říše mrtvých zdůrazňuje, že Ježíš opravdu zemřel. Jeho vystoupení na nebesa, kde sedí po pravici Boží", znamená, že je Pán - poté, co zvítězil nad smrtí, vládne s Otcem.. Ježíšova vláda nemá konce ani v prostoru, ani v čase. Pro náš denní život to znamená, že všechno, i naše minulost a naše plány do budoucna, docházejí ve zmrtvýchvstalém Ježíši svého smyslu. Celý náš život tak probíhá pod ochranou Páně. Znovu přijde ve slávě Čekáme na druhý Kristův příchod Vyznání víry prvních křesťanů obsahuje víru v druhý Kristův příchod: Přijď, Pane Ježíši!" (Zj 22,20). Toto volání na konci Nového zákona je toužebnou odpovědí na zaslíbení Páně: Ano, přijdu brzo!" (tamtéž). Křesťané čekají na druhý Kristův příchod, očekávají ho pro církev a pro svět. Bdí, aby se lidstvo probudilo ze spánku a mohlo s radostí jít vstříc Pánu. Každý rok se církev během adventu (toto latinské slovo znamená příchod") s nesmírnou touhou připravuje na Kristův příchod slavením vánočního tajemství. Vánoční svátky nejsou jen vzpomínkou na Ježíšovo narození, ale oslavují i Ježíšovu přítomnost v dnešním světě a ohlašují jeho definitivní příchod na konci časů. I když můžeme ve víře objevit mnoho podob jeho příchodu, přece jen všechny závisí na posledním Kristově příchodu k všeobecnému soudu. Boží soud Říká-li Písmo svaté, že Bůh svět soudí, vyjadřuje tím, že je Král, že řídí vesmír a dějiny ke spáse všech lidí. Boží soud je něco podobného jako rozlišování mezi tím, co je v člověku i ve světě stálé a co bezvýznamné. Často je přirovnáván k očistnému ohni. Soudit znamená tedy nejenom určovat, co je dobré a co zlé; na soudu se rovněž vyjevuje a uplatňuje dobro, podobně jako oheň vylučuje z rudy kov a strusku. Osobní soud Říkáme-li, že Bůh řídí dějiny a že Ježíš Kristus je Pán, pak je tím především míněn všeobecný soud související s koncem světa, s posledním příchodem Krista. Na základě celého našeho života, každého našeho důležitého rozhodování probíhá v okamžiku smrti osobní soud, který lze úplně pochopit jen v souvislosti se s posledním soudem. Postoj, který máme zaujmout vůči Božímu soudu, není v první řadě strach, ale důvěra. Bible nám však nezastírá, že existuje i odsouzení a že konec světa bude také dnem úzkosti pro toho, kdo Boží spásu tvrdošíjně odmítá. Zlý bude zavržen, dobrý odměněn. Čeho se musíme obávat je, že naše víra ochabne, že se naše obrácení neuskuteční a že naše láska ochladne. Chceme doufat a vyprošovat si Boží milost, aby nám den po dni proměňovala naše srdce, aby bylo schopné s radostí přijmout Pána v den jeho příchodu a soudu. 14

15 Uděláme dobře, když budeme věřit Od dob apoštolů až po naše časy trpí církev násilím a pronásledováním. Kvůli víře stojí za to snášet potupy a posměšky, dokonce i podstoupit smrt. Ježíš říká svým učedníkům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle" (Mt 10,28). A dodává: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi" (10,32-33). Obstojí naše víra? Ne každé z nás prolije pro víru. Ne každý se stane v přísném slova smyslu svědkem (řecky martyr") víry, totiž mučedníkem. Ale všem Ježíš říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, ber na sebe každého dne svůj kříž a následuj mě... Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů" (L 9,23.26). I dnes nám společenství s Kristem propůjčuje sílu a odvahu. Stavíme-li svůj život na víře, stavíme ho na skále. Zmrtvýchvstalý Kristus, jehož jsme přijali do svého života, je u Otce; a tam, kde je on, budeme také my. Z čeho budeme souzeni? Křesťané budou souzeni ze své víry v Krista, ze své naděje a hlavně z lásky, která buduje společenství církve a ujímá se chudých a trpících. Bůh nesoudí jako lidé; nehledí v první řadě na naše skutky, ale především na lásku, kterou jsme do svých skutků vložili. Všem, kdo žili z lásky Boží, Ježíš řekne: Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou." Tu mu odpovědí - a my s nimi: Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?" A on nám odpoví: Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili (Mt 25,34-40). Budeme souzeni podle lásky. Naše srdce se však může rovněž zatvrdit. Před tím nás Pán varuje: Cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili" (Mt 25,45). Takový soud znamená odsouzení, zavržení. Bible ukazuje, jaká je to osobní urážka Boha, jestliže jeho láskou pohrdáme. Boží milosrdenství bude vždy větší než trest, který si zasloužíme. Tam, kde nás svědomí leckdy nelítostně obžalovává, smiluje se nad námi Boží milost a milosrdenství. Kde by nás nelítostný úsudek lidí mohl přivést k zoufalství, tam v nás chce Bůh probudit naději. Doba, kdy Syn člověka přijde, zůstává tajemstvím nebeského Otce. Jeho příchod je tak jistý jako smrt každého člověka, ale hodina zůstává neznáma. Evangelium o tom neříká nic, přesný čas neurčuje ani Ježíš, ani lidé, je to tajemství Otcovo. Není tedy křesťanské chtít vypočítávat, kdy tato událost nastane. Našemu očekávání soudného dne odpovídá jen jediný křesťanský postoj: být vždy připraven. Času ke konání dobra není nikdy nazbyt. Dobro nesmíme odsouvat proto, že si Pán se svým příchodem zdánlivě dává na čas. Inspirujme se podobenstvím o deseti pannách (Mt 25,10) a neotálejme s vírou, nadějí a láskou. Toto varování platí nejen pro každého jednotlivce, ale i pro křesťanské společenství. Proto Ježíš říká učedníkům: Bděte, protože neznáte den ani hodinu" (Mt 25,13). 15

16 Věříme v Ducha svatého Kdo je Duch svatý? Na Boha Otce nebo na Ježíše se obracíme často. Ale na Ducha svatého? Nemůžeme však věřit v Otce a v Syna, aniž zároveň věříme v Ducha: On je s Otcem i Synem zároveň uctíván a oslavován", říká se ve Vyznání víry. Duch je také Bohem. Je to vlastní božská osoba a má svůj vlastní způsob působení ve světě i v dějinách. Je dechem života. Naplňuje věřící, učí je a uvádí je do veškeré pravdy" (srov. J 16,13); je jejich obhájcem a zastáncem při pronásledování. Duch svatý neupoutává sám na sebe: učí nás milovat Ježíše, obrací nás k Otci, navzájem nás sbližuje, protože je zdrojem společenství. S Otcem a Synem tvoří svět a je původcem spásy všech lidí. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého Každá křesťanská modlitba začíná oslovením Otce, Syna a Ducha svatého, přitom děláme kříž. Tak vyznáváme víru v Otce, Syna a Ducha svatého. Na konci modlitby znovu děkujeme, a proto prokazujeme úctu Otci, který nám dává svého Syna, i úctu Synu, který se za nás všechny obětoval, a Duchu svatému, který v nás přebývá a dává nám Otce a Syna poznat: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen." Nejsme pouze nezúčastnění svědkové tohoto vztahu, který spojuje v jednom jediném Bohu tři božské osoby. Jsme také jejich příbytkem a žijeme uprostřed jejich vztahů: Kdo mě miluje, toho bude můj Otec milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek" (J 14,23). Zkušenosti prvních křesťanů O letnicích učinili učedníci převratnou, osvobozující zkušenost: dar Ducha svatého jim dal sílu překonat strach i pochybnosti a vyznávat Ježíše. Seslání Ducha bylo provázeno znameními budícími rozruch (obrácení, zázrak, ohnivé jazyky, ), ale i méně nápadnými znameními, jako je radost, bratrská láska a odvaha při pronásledování. Tehdy rozuměli apoštolům lidé, kteří přišli z nejrůznějších zemí. Každý je slyšel mluvit svou řečí. To je znamení univerzálního (celosvětového) poslání církve. V Ježíši Kristu jsou shromážděny všechny národy. Seslání Ducha svatého se stává východiskem pro misii církve: neodolatelná síla proměňuje hrstku mužů, kteří byli zklamáni ukřižováním svého Mistra, v hlasatele víry, kteří se přes všechno nebezpečí pouštějí s velkou radostí do práce. Duch je trvalým darem církvi. Odkazuje na zmrtvýchvstalého Ježíše a připomíná nám všechno, co Pán říkal (J 14,26). Podle čeho poznáme působení Ducha svatého? V apoštolech i ve všech lidech, kteří přijali Ducha svatého, se rozvíjejí nové dary, které ohlašují spásu: dar jazyků, dar uzdravovat, dar sloužit a ještě mnoho jiných. Nejnápadnější z nich nejsou nutně těmi nejdůležitějšími. Dary nesmí vyvolávat rozpory, pak přestávají plnit svou funkci a přináší zmatek. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání"(gal 5,22-23). Duch svatý jistě většinou působí v tichosti, ale projevuje se i nápadným způsobem v odvaze mučedníků a ve schopnosti církve obnovovat se, ať by se dostala do jakýchkoli historických krizí, či byla ovládána panujícími mocnostmi. Od křtu a biřmování v nás působí Duch svatý, stali jsme se kvasem, který má prokvasit těsto. Skrze Ducha je Bůh opravdu s námi. 16

17 Prorok je mluvčím Boha. Od počátku mluví a působí Duch svatý v srdci člověka, v tvorstvu a v událostech, v lidském svědomí a v dějinách vyvoleného národa, z něhož Bůh povolal Abraháma, Mojžíše, Davida a tolik proroků..., ale národ ne vždy jejich slova poslechl. Tomuto lidu hlásali proroci novou smlouvu" (Jer 31,31). Vyzývají ke spravedlnosti, ale nedokáží zajistit, aby byla uskutečněna; k tomu dojde až příchodem Mesiáše. Bůh svůj lid připravuje a posvěcuje. Tato proroctví máme zapsána ve Starém zákoně. V této řadě proroků stojí i Ježíš. Ale na něm Duch svatý spočívá, v něm přebývá jedinečným způsobem, a tak může být poznán jako Bůh. Duch svatý k nám mluví v Písmu svatém Říkáme, že celé Písmo je svaté a inspirované. To znamená, že autoři biblických knih psali proto, že je vyvolil Bůh, a psali pod vlivem síly vlité Duchem svatým. Každý však psal podle svého nadání i na základě svých omezených schopností, v různých literárních druzích v rámci mentality a kultury své doby. Přesto jsou tato slova lidí zároveň slovem Božím Církev čerpá každý den z Písma svatého jako z pramene. Nachází v něm milost a odvahu k modlitbě, k boji a k utrpení i k odpouštění. V biblických knihách k nám promlouvá Duch svatý. A přijímáme-li Boží slovo s vírou, posvěcuje nás. Bez Ducha svatého by Písmo bylo mrtvou literou a církev by byla bez duše. Apoštolská tradice je v církvi předávána dále oživujícím působením Ducha svatého. Toto podání je v průběhu času hlouběji prožíváno a chápáno, protože ho Boží lid - církev prožívá, uvažuje o něm a uchovává ho ve svém srdci. Tak Bůh vede církev k plnosti pravdy. Poznávat s pomocí Ducha svatého znamení doby Každý z nás má prostřednictvím Ducha svatého vnímat svět a jeho potřeby, aby mohl dobře a účinně vydávat svědectví o Kristu. Znamení času dovedl rozeznávat také náš otec František kardinál Tomášek. Ve svém pokročilém věku neohroženě promlouval k našemu lidu a nebál se totalitní moci. Když vyhlásil Desetiletí duchovní obnovy národa jako přípravu na milénium smrti sv. Vojtěcha (+997), zaktivizoval tím církev u nás a vyburcoval ji k modlitbám a duchovnímu boji, který přispěl ke svatořečení Anežky České i k historickému obratu v listopadu Znamení doby, to jsou události, v nichž křesťané ve světle víry rozeznávají přicházející Boží království. Tato znamení nám zjevují přítomnost Ježíše Krista mezi námi. Duch působí, že vnímáme přítomnost Páně, že ji objevujeme v každém projevu něžnosti, v každém spravedlivém skutku, v každém výkřiku bídy a utrpení. Dějiny jsou plné Kristovy přítomnosti. Modlitba o moudrost a sílu Ducha svatého v našem životě: Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno a obnovíš tvář země. Modleme se: Bože, ty jsi srdce svých věřících Duchem svatým osvítil a poučil; dej, ať v tvém Duchu správně smýšlíme a vždy se radujeme z jeho útěchy; skrze Krista, našeho Pána. Amen." 17

18 Církev Kristova Mnoho našich vrstevníků by rádo přijalo Ježíše, který mluvil i jednal jako prorok, ale církev nepřijímá. Tomu, aby církev přijali, překážejí pochybnosti, zklamání, křivdy, zdánlivá propast mezi Kristem a církví, vadí jim vnější obřady, temné stránky dějin, kompromisy s politickou mocí a s penězi, hierarchie a fakt, že křesťané jsou často tak málo křesťanští. Tomu, aby byla objevena pravá tvář církve, brání přílišná nejednotnost a slabost, ale i předsudky a jednostranné úsudky. Církev je zároveň lidská i božská, pozemská i naplněná nebeskými hodnotami. Všechny tyto procesy musí být viděny nezaujatě, v jejich historické, sociální, kulturní,.. souvislosti Známe církev? Jedna básnířka napsala: I kdybych tě pozorovala dnem i nocí, i kdybych tě následovala všude, kamkoli půjdeš, i kdybych mohla proniknout do tvých myšlenek i tvého srdce, přece bych tě ještě neznala; poznám tě teprve tehdy, až tě budu milovat." Milovat církev? Milovat ji a potom teprve posuzovat? Po celá staletí byla oporou naší víry a kultury, byla v radosti i bolesti naší matkou. Živila nás a rozvíjela naši víru. Jak jsme k ní nevděční a lhostejní! Milujme církev, protože ji Kristus miloval a za ni se obětoval. Milujme církev, jak ji dnes miluje Kristus - to znamená namáhejme se, aby se stala takovou, jakou ji on chce mít! Kristova láska k jeho církvi Bible říká, že nás Bůh miluje jako matka, která nikdy nezapomene na své dítě a má slitování se synem, tělem z vlastního těla (srov. Iz 49,15-16). Bůh nás miluje i jako otec, který když spatří svého syna, jak se vrací z ciziny domů, běží mu naproti, obejme ho a políbí (L 15,20). Mezi Kristem a církví existuje ještě mnohem tajemnější láska, která nás uvádí do nejvnitrnější podstaty Boží. Je to láska ženicha k nevěstě. Církev žije ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mne" (Gal 2,20). Tato snoubenecká láska je zcela osobní. Je plná něhy. Zrcadlí se na nevěstině tváři. Ježíš církev chtěl založit Ježíš nežil v izolaci, sám pro sebe. Narodil se jako Žid, patřil k lidu, který byl formován tradicí, tradicí o smlouvě, kterou Bůh neuzavřel s jednotlivci, ale se vším lidem. Když vystoupil Ježíš na břeh Jordánu, kázal: Království Boží je blízko! Ježíš si ze svých učedníků vyvolil Dvanáct. Dvanáct je počet, který znamená plnost, jako dvanáct Jakubových synů představuje celý vyvolený národ, dvanáct izraelských kmenů. Mezi Dvanácti dostal Petr od Ježíše - a ne od lidí- úlohu posilovat své bratry" ve víře. Ježíš ho určil za skálu, základ jednoty: Ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou" (Mt 16,18). K povolání apoštolů dochází svobodně, nečekaně, ale tak naléhavě, že Ježíš vyžaduje svobodnou, úplnou a bezpodmínečnou oddanost své osobě. Toto povolání vede k tomu, že nastává konec dosavadních životních poměrů, protože učedníci nejsou vyvoleni sami pro sebe, ale aby byli vysláni: apoštol" znamená poslaný". Vyvoleni dvanácti apoštolů ohlašuje nový lid, shromáždění všech lidí, protože v Ježíšovi přišla spása pro všechny. Řecké slovo církev" znamená svolané shromáždění". Církev je svolána, povolána od Boha v jednotě Ducha svatého. Bůh ji chtěl mít podle svého obrazu a podobenství: společenstvím lásky a jednotlivých osob, jako je tomu v samém 18

19 Bohu. Bůh ji chtěl a nám ji dává darem. Církev má svůj původ v Trojici. Čím více z ní vyzařuje toto veliké tajemství lásky, vzájemné úcty a společenství, tím více poznáváme tajemství samotného Boha. V církvi se musí počítat se všemi, zvláště s těmi, kdo jsou nemocní, bez domova, chudí nebo bez pomoci, to znamená s trpícími. Pro církev je společenství mezi bohatými" a chudými" něčím podstatným, protože církev je lidem Božím, v němž Bůh shromažďuje lidi všeho věku, všech sociálních vrstev, všech ras, lidi, kteří by normálně nebyli bratry a sestrami, kdyby nevěděli, že jsou dětmi téhož Otce Tajemství církve je prožíváno v rodině Křesťanská rodina je podle obrazu Boží Trojice společenstvím různých osob. Proto ji můžeme nazvat církev v malém". Povoláním rodiny je být domovem lásky, být otevřeným společenstvím, znamením Božího království v rozděleném světě, v němž tolik mužů a žen, tolik dětí a starých lidí strádá osamělostí a nedostatkem zájmu druhých. Manželé, spojeni milostí svátostného manželství, jsou přesvědčeni o tom, že mají účast přímo na lásce Boží, aby mohli svědčit i v těžkostech denního života o moci Boha, který je spojil. Jak velká církev, tak i malá církev" se podílí na službě evangelizace, službě hlásání evangelia. Církev a chrám Obrazem církve je i chrám, jehož živými kameny jsme my sami. Chrám, právě tak jako pokřtění lidé, je zasvěcen Bohu a patří mu. Budova chrámu, postavená tvůrčími silami věřícího lidu, podobně jako církev - tělo Kristovo, vyjadřuje tajemství, jemuž rozumějí prostí. Pravý chrám Ducha svatého" představuje přece sám Boží lid. Tento lid, jejž Bůh bez ustání zve, aby slyšel jeho slovo a slavil eucharistii, je posílán do světa, aby zde byl znamením Boží přítomnosti. Tak i chrám, postavený v určité farnosti z kamenů, je znamením Boží přítomnosti na tomto místě. (Není divu, že v řadě jazyků existuje pro chrám i pro církev jediné slovo, např. Kirche" v němčině, košciól" v polštině, cerkov" v ruštině, church" v angličtině, légli-se" ve francouzštině.) Vznik církve Počátek církve je v Ježíšově radostné zvěsti. Jádrem, kolem něhož se začal shromažďovat nový Boží lid, byli Ježíšovi učedníci. Po Ježíšově smrti na kříži potvrdil Bůh poslání svého Syna sesláním Ducha svatého. Od té chvíle vzniká křesťanské společenství, společenství vybudované na Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém. Začátkem církve je jeruzalémská obec, svědkyně velikonočních i letnicových událostí. Církev si uvědomila, že je novým Izraelem, který shromažduje všechny ty, kdo jsou připraveni nechat se zachránit Ježíšem Kristem. Je plna úcty a vděčnosti vůči vyvolenému národu, jemuž svěřil Bůh svá zaslíbení, svatá Písma a naději celého lidstva. Služby v církvi Stále je mezi námi Petr a ostatní apoštolové: V čele církve stojí papež, římský biskup, a to ve společenství s ostatními biskupy, svými spolubratry v biskupském úřadě. Biskupové nejsou osamoceni. Jako Ježíš i oni kolem sebe shromažďují lidi. Žijí uprostřed Božího lidu, slouží mu. Kolem jednotlivých biskupů se odedávna vytvářel sbor kněží a jáhnů, kteří mají podíl na kněžském úřadě biskupově. Biskupové i kněží jsou účastni kněžství Ježíše Krista, který je jediným veleknězem a prostředníkem mezi Bohem a lidmi. 19

20 Od počátku byla pro církev charakteristická péče o chudé. Proto již apoštolova ustanovovali jáhny, to znamená služebníky, kteří měli na starosti především ty, kdo strádali nouzí a doufali v láskyplnou pomoc církve. Tato hierarchie (svatá vláda) - biskupové, knězi, jáhni - Božímu lidu nevládne, ale slouží mu. V církvi mají zvláštní povolání laici (všichni ostatní, kteří nemají kněžské svěcení): být ve světě svědky Božího království. Všude, kde se má šířit evangelium (v rodině, ve světě práce, volného času, vzdělání, bádání, politiky atd.), jsou povoláni angažovat se pro nový život. Mezi všemi vládne opravdová rovnost, protože křest propůjčuje všem v Božím lidu stejnou důstojnost; ale úlohy jsou rozdílné a nezaměnitelné. Církev je jedna Církev tím, že vznikla skrze samého Boha v jednotě Otce, Syna a Ducha svatého je dokonale jedna. Je na cestě ke své jednotě, při čemž v ní je hybnou silou Duch svatý. Jednota církve byla už v 1. století ohrožena. Křesťany, kteří byli rozštěpeni pýchou a svou zaujatostí pro různé skupiny a s pravou vírou neslučitelné názory. Pravdivá a laskavá rozmanitost je však církvi k prospěchu a dobru tím, že dochází k výměně darů, k vzájemné sounáležitosti a závislosti údů. Ale církev není s tělem jenom srovnávána, ona Kristovým tělem je! Je snad Kristus rozdělen?" ptá se apoštol Pavel (l K 1,13). Pro pochopení církve je nutné si uvědomit, že je společenstvím mezi Bohem a lidmi a mezi lidmi navzájem. Tuto jednotu církve zahrnující různost je jasně vidět především na místní církvi (diecézi či biskupství). V ní je Boží církev realizována zcela. Diecéze není částí církve jako kostička ve skládance, dílčí, pouhá součástka nadřazeného celku. Každá diecéze představuje celek Božího lidu a má všechny známky Kristova těla. Proto mluvili první křesťané o církvi v Korintě, v Efezu; jako kdybychom my dnes řekli církev v Praze nebo církev v Olomouci či v Trnavě, v Berlíně, v Krakově. Ze společenství všech místních církví mezi sebou a s Petrovým nástupcem vzniká jednota celé církve. To znamená o to větší bohatství, že se každá místní církev vyznačuje zvláštností křesťanů, kteří jsou jejími členy. Co je to ekumenismus? Bůh chce, aby ti, kdo v něho věří, tvořili jednotný lid. Duchem svatým inspirované hnutí sbližování mezi různými křesťanskými církvemi, které se vinou neporozumění, chybného jednání a sporů v minulosti od sebe odloučily, se nazývá ekumenismus. Zvlášť v naší době si křesťané jsou stále více vědomi, jak velice jejich rozkol odporuje Boží vůli. Stále více touží odloučené církve po jednotě jednoho Kristova těla. Jednota je zároveň úkolem církve i Božím darem církvi. Nepotlačuje rozmanité způsoby vnímání a projevů uvnitř jedné apoštolské tradice, která je křesťanům společná. Smířit se, to neznamená jednat tak, jako kdybychom nebyli nejednotní. Během několika desítek let nelze překonat staletí odloučení a sporů, kdy vládlo nepochopení, nedůvěra a často otevřené nepřátelství. Ke sblížení křesťanů nemůže docházet na úkor pravdy, ale touha po vzájemném porozumění a bratrské spolupráci je jistě jednou z největších milostí našeho století. Každý rok se od 18. do 25. ledna koná v církvích Týden modliteb za sjednocení křesťanů". Těchto 8 dnů se na celém světě vyznačuje intenzivní modlitbou, setkáními a bohoslužbami, kterých se účastní křesťané různých vyznání. V tomto týdnu nejvýrazněji vrcholí naše stálá snaha o sblížení. 20

Květná neděle. Neboť ty jsi, Pane, zemřel, abychom my mohli žít. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Květná neděle. Neboť ty jsi, Pane, zemřel, abychom my mohli žít. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Květná neděle S vírou v Ježíše Krista, který se z lásky k nám ponížil a byl poslušný až k smrti na kříži, se modleme za církev a za celý svět. (Budeme odpovídat: Pane, smiluj se). Prosme za jednotu církve

Více

Slavný růženec - Věřím v Boha...

Slavný růženec - Věřím v Boha... Slavný růženec - Věřím v Boha... I. Ježíš, který z mrtvých vstal. - Otče náš... 1. První den v týdnu časně ráno přichází ke Kristovu hrobu Marie Magdaléna a spatří kámen od vchodu odvalený. - Zdrávas Maria...

Více

Růženec Panny Marie. Sláva Otci, i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen.

Růženec Panny Marie. Sláva Otci, i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Amen. Růženec Panny Marie V Lurdech a ve Fatimě Panna Marie doporučuje růženec. Růženec, věnec růží, je modlitební úvahou nad životem Ježíše a Marie vybranými evangelijními obrazy: tajemstvími. 16. října 2002

Více

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE KRISTŮV RŮŽENEC 1 UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE Bůh každého z nás volá a vede. Každý na toto volání odpovídá podle rozhodnutí svého srdce v osobním projevu své modlitby. Křesťanství zná tři výrazové

Více

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Primice P. Jakuba Vavrečky 12. července 2014 5 EUCHARISTICKÁ MODLITBA Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti

Více

LITANIE JEŽÍŠ LIDSTVU 1

LITANIE JEŽÍŠ LIDSTVU 1 Z poselství Ježíše ze dne 19. srpna 2012 v 10:56. LITANIE JEŽÍŠ LIDSTVU 1 ZA OCHRANU PŘED FALEŠNÝM PROROKEM Nejdražší Ježíši, zachraň nás před klamem falešného proroka. Ježíši, smiluj se nad námi. Ježíši,

Více

2. ledna. S vírou v Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele, prosme za církev a za celý svět. (Budeme odpovídat: Pane, smiluj se.)

2. ledna. S vírou v Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele, prosme za církev a za celý svět. (Budeme odpovídat: Pane, smiluj se.) 2. ledna S vírou v Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele, prosme za církev a za celý svět. (Budeme odpovídat: Pane, smiluj se.) Prosme za církev, aby byla v dnešním světě prorockým, statečným a kompetentním

Více

10. neděle po svátku Trojice. 9. srpna 2015

10. neděle po svátku Trojice. 9. srpna 2015 10. neděle po svátku Trojice 9. srpna 2015 evangelium podle Jana 14 Ježíš řekl: 1 Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak

Více

Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha.

Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha. 1 KNÍŽKA MODLITEB Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha. 8 Srdce Ježíšovo a Mariino 9 Modlitba

Více

čtyři duchovní zákony? Už jsi slyšel

čtyři duchovní zákony? Už jsi slyšel čtyři duchovní zákony? Už jsi slyšel Stejně jako existují fyzikální zákony, které určují dění ve vesmíru, jsou i zákony duchovní, které určují náš vztah k Bohu. 1. Bůh tě miluje a má s tvým životem ten

Více

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

Radostný růženec - Věřím v Boha...

Radostný růženec - Věřím v Boha... Radostný růženec - Věřím v Boha... I. Ježíš, kterého jsi z Ducha svatého počala. - Otče náš... 1. Bůh poslal archanděla Gabriela do galilejského Nazaretu. - Zdrávas Maria... 2. K panně, zasnoubené muži

Více

Pobožnost podle Františka Kalouse

Pobožnost podle Františka Kalouse Pobožnost podle Františka Kalouse D: - duchovní (liturg) O: - obec (bohoslužebné shromáždění) ÚVODNÍ PÍSEŇ APOŠTOLSKÝ POZDRAV ÚVODNÍ MODLITBY D: Hospodine, slavný Bože náš, tobě zasvětíme život svůj. O:

Více

1. CESTA: Nemilujte svět (První Janova 2,15-17)

1. CESTA: Nemilujte svět (První Janova 2,15-17) 1. CESTA: Nemilujte svět (První Janova 2,15-17) Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho

Více

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Slavnost Narození Páně 25. prosince (vigilie, v den slavnosti) V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. S touto vírou se modleme

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve. 3. ročník / 4. číslo. Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky.

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve. 3. ročník / 4. číslo. Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky. Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve duben 2009 3. ročník / 4. číslo Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky. Slovo úvodem Milé sestry, milí bratři, začíná nejdůležitější

Více

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Název: KŘESŤANSTVÍ Autor: Horáková Ladislava Předmět: Dějepis Třída: 6.ročník Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Ověření: 10.5. a 16.5.2012 v 6.A a 6.B Metodické poznámky: prezentace je určena pro 6. ročník

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení

Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení Bohoslužba se koná na podzim (4. neděle v září), z podnětu ERC. Předložený liturgický formulář je soustředěn k připomínce křtu podle liturgie,

Více

Deset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z

Deset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z DUCH SVATÝ Když Pán Ježíš vstoupil do nebe, apoštolové se cítili sami, a proto se báli. Ježíš už nebyl mezi nimi. Jednoho dne však, jak slíbil, poslal Ducha svatého. Od té chvíle apoštolové zase měli odvahu.

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

Křesťanství v raně středověké Evropě

Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství v raně středověké Evropě Křesťanství Nejrozšířenější světové monoteistické náboženství Navazuje na judaismus Učení odvozuje od Ježíše Nazaretského kolem roku 30 n.l. veřejně působil jako kazatel

Více

VSUVKY PRO RŮZNÉ PŘÍLEŽITOSTI. Na začátku školního roku:

VSUVKY PRO RŮZNÉ PŘÍLEŽITOSTI. Na začátku školního roku: VSUVKY PRO RŮZNÉ PŘÍLEŽITOSTI Na začátku školního roku: Prosme na počátku školního roku za žáky a jejich učitele a rodiče; zvláště pak za děti, kterým se učení nedaří nebo jsou od ostatních šikanovány.

Více

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Neděle 02.08.2015 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Úvodní slovo Zjevení 7,9-17 Zj 7,9-10 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů,

Více

Duch svatý, chvála a uctívání

Duch svatý, chvála a uctívání Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě. Jan 4,24 (B21) Cíle tohoto kázání: Lépe pochopit, kdo je Duch svatý Více poznat, co říká Bible Silněji motivovat k chvále a uctívání

Více

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha...

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: Já jsem Světlo světa. - Věřím v Boha... Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha... Zdráva buď, nebes Královno, - Maria, přesvatá Panno. S andělem tebe zdravíme, - růžencem svatým slavíme. Ó, Matko Páně přemilá,

Více

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn

Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Ježíšovi nepřátelé zvítězili. Ježíš byl mrtev, jeho učedníci rozptýleni. Všemu byl konec. Zlí lidé nechtěli poslouchat Ježíšovo učení a teď, když byl mrtev, se radovali. Ježíš však řekl:

Více

Nápěvy a harmonizace chorálu Petr Chaloupský. chorální nápěv. Modulace: D, D7, gmi, C, C7, F

Nápěvy a harmonizace chorálu Petr Chaloupský. chorální nápěv. Modulace: D, D7, gmi, C, C7, F 8. srpen Našeho svatého Otce Dominika, kněze, slavnost OP II. VEČERNÍ CHVÁLY Nápěvy a harmonizace chorálu Petr Chaloupský VSTUP HYMNUS Modulace: D, D7, gmi, C, C7, F Ant. 1 Žalm 14 (15) kdo neukřivdí ja-zykem,

Více

II. MODLITBY K SOUKROMÉMU POUŽITÍ VĚŘÍCÍCH, KTEŘÍ MUSEJÍ BOJOVAT PROTI MOCI TEMNOT

II. MODLITBY K SOUKROMÉMU POUŽITÍ VĚŘÍCÍCH, KTEŘÍ MUSEJÍ BOJOVAT PROTI MOCI TEMNOT II. MODLITBY K SOUKROMÉMU POUŽITÍ VĚŘÍCÍCH, KTEŘÍ MUSEJÍ BOJOVAT PROTI MOCI TEMNOT MODLITBY 1. Smiluj se nade mnou Pane, můj Bože, měj slitování se svým služebníkem [svou služebnicí]: sužuje mě zástup

Více

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI 1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho

Více

Řád Křesťanského sboru Pyšely

Řád Křesťanského sboru Pyšely Řád Křesťanského sboru Pyšely Úvod Pro plnohodnotný křesťanský život a společné soužití členů Křesťanského sboru Pyšely (KSP) přijímáme následující články. Článek I Cíle a poslání (KSP) Cíle a poslání

Více

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Chválená a velebená budiž bez ustání 3x Též Neposkvrněné početí nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. Úvod Dn. 1746: Buď veleben, milosrdný Bože, Že ses

Více

25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B

25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B 25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B VSTUPNÍ ANTIFONA Srov. Iz 40,5 Pán mi řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil. Nebo: Radujte se všichni v Pánu, protože se nám narodil Spasitel. Dnes

Více

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících.

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. OBSAH MODLITEB I. Krátké modlitby 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. 4. Modlitba pro nevěřící při Varování I. 5. Modlitba pro nevěřící při Varování

Více

Bože, tys vyvolil Pannu Marii, aby se stala matkou tvého Syna. Na její přímluvu vyslyš naše prosby. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Bože, tys vyvolil Pannu Marii, aby se stala matkou tvého Syna. Na její přímluvu vyslyš naše prosby. Skrze Krista, našeho Pána. Amen. Sudý týden - sobota Lichý týden - pondělí Modleme se s důvěrou k všemohoucímu Bohu: 1. Dávej své církvi hojnost darů Ducha Svatého. 2. Upevňuj víru všech služebníků církve. 3. Dej všem lidem poznat Krista.

Více

NEŠPORY MARIÁNSKÉ. doprovod

NEŠPORY MARIÁNSKÉ. doprovod NEŠPORY MARIÁNSKÉ doprovod 2 800 ÚVODNÍ VERŠ Bo Kněz: po že, spěš mi na po moc! Lid: Slyš na vo še lá ní! Kněz: Sláva Otci i Synu, * i Du sva chu té mu, Lid: jako byla na počátku i nyní i vždycky, * a

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce.

Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce. Já budu jásotem oslavovat Hospodina Máme Bibli? To je úžasná kniha. Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce. A já bych hned na začátku

Více

Souhrn: Církev? Ježíš zopakoval své pozvání, aby se každý z nás stal jeho učedníkem-misionářem,

Souhrn: Církev? Ježíš zopakoval své pozvání, aby se každý z nás stal jeho učedníkem-misionářem, Souhrn: Církev? Ježíš zopakoval své pozvání, aby se každý z nás stal jeho učedníkem-misionářem, aby v tom objevil nejvzácnější poklad svého života a sdílel toto bohatství s ostatními lidmi, blízkými i

Více

2. třída - Poznáváme Boží lásku

2. třída - Poznáváme Boží lásku 2. třída - Poznáváme Boží lásku Vazba učiva 2. ročníku na klíčové kompetence: Kompetence k učení V tematickém celku věnovaném stvoření a počátkům dějin spásy žáci získávají základy lidského a křesťanského

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Pohřební obřad. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Naše pomoc je ve jménu Hospodina, on učinil nebe i zemi.

Pohřební obřad. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Naše pomoc je ve jménu Hospodina, on učinil nebe i zemi. Pohřební obřad V kostele v obřadní síni Otevření Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen Introit A Naše pomoc je ve jménu Hospodina, on učinil nebe i zemi. Introit B Pochválen buď Bůh a Otec našeho

Více

Ježíš Dárce života. Texty na tento týden: Žd 1,3; Ko 1,16.17; 1K 8,6; Gn 1,29.30; 2,8.9; Jb 42,1 6; Ž 65,10.11; Mt 5,44.45; 6,25.

Ježíš Dárce života. Texty na tento týden: Žd 1,3; Ko 1,16.17; 1K 8,6; Gn 1,29.30; 2,8.9; Jb 42,1 6; Ž 65,10.11; Mt 5,44.45; 6,25. Týden od 17. do 23. února 8 Texty na tento týden: Žd 1,3; Ko 1,16.17; 1K 8,6; Gn 1,29.30; 2,8.9; Jb 42,1 6; Ž 65,10.11; Mt 5,44.45; 6,25.26; 10,28 31 Základní verš Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete,

Více

NEŠPORY SVATÉ RODINY ÚVODNÍ VERŠ. Kněz: Lid: Slyš. Sláva Otci i Synu, * jako byla na počátku i nyní i vždycky, * a na věky.

NEŠPORY SVATÉ RODINY ÚVODNÍ VERŠ. Kněz: Lid: Slyš. Sláva Otci i Synu, * jako byla na počátku i nyní i vždycky, * a na věky. NEŠPORY SVATÉ RODINY revidovaná verze Kněz: Bo Slyš - že, po - spěš mi Lid: Kněz: na - še vo ÚVODNÍ VERŠ Sláva Otci i Synu, * Lid: po - moc! na - lá - ní! i Du - chu sva jako byla na počátku i nyní i vždycky,

Více

Křížová cesta A co já?

Křížová cesta A co já? Křížová cesta A co já? Úvod Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Úvodní modlitba: Pane Ježíši Kriste, který jsi za nás zemřel na kříži, pomoz nám na chvíli poodstoupit od všeho, co nás rozptyluje

Více

Odpovědi na osobní testy

Odpovědi na osobní testy 270 Odpovědi na osobní testy Lekce I 1. a Pravdivé b Pravdivé c Nepravdivé e Nepravdivé 2. a Pravdivé b Nepravdivé c Pravdivé e Pravdivé f Nepravdivé g Pravdivé 3. a Pravdivé b Nepravdivé c Pravdivé e

Více

NEDĚLE SVATODUŠNÍ. formulář D1 (bohoslužby s večeří Páně)

NEDĚLE SVATODUŠNÍ. formulář D1 (bohoslužby s večeří Páně) NEDĚLE SVATODUŠNÍ formulář D1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. POZDRAV K: Milost a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

Více

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Jan 1,1 V něm byl život a ten život byl světlo lidí. Jan 1,4 1 Ježíš k nim opět promluvil: Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude

Více

Slovo dětem: Píseň ze Svítá:

Slovo dětem: Píseň ze Svítá: 1 Vršovice 5.12.2010 Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 2. neděli adventní, při kterých bude pokřtěna Viktorka Venclů a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost

Více

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008 Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Základní verš Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní krví se stal smírnou obětí pro ty, kdo

Více

Základní principy křesťanství

Základní principy křesťanství STUDIJNÍ PRACOVNÍ SEŠIT PRO UČITELE A STUDENTY Základní principy křesťanství ZÁKLADNÍ BIBLICKÉ NAUKY (I) autor ROBERT HARKRIDER MLUVÍ, KDE MLUVÍ BIBLE A MLČÍ, KDE MLČÍ BIBLE TÉMA BIBLE OBECNÉ INFORMACE

Více

DUCHOVNÍ DARY A PROROCTVÍ

DUCHOVNÍ DARY A PROROCTVÍ Týden od 11. ledna do 17. ledna 2009 DUCHOVNÍ DARY A PROROCTVÍ Biblické texty na tento týden: Sk 2,1 11; Ř 12,6 8; 1 K 1,6.7; 13,9; Ef 4,11; 2 Te 2,9.10 Základní verš Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž

Více

Katolictví x Židovství. Žák poznává, proč byla během staletí židovská víra potírána a jak se to odrazilo v období 20. století.

Katolictví x Židovství. Žák poznává, proč byla během staletí židovská víra potírána a jak se to odrazilo v období 20. století. Šablona č. VII, sada č. 3 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Dějepis Dějepis Dějiny 20. století Katolictví x Židovství Ročník 9. Anotace Materiál slouží pro pochopení rozdílnosti víry

Více

a to uvnitř manželství i mimo něj, neboť právě manželství je opevněnou tvrzí vašich budoucích nadějí. Znovu vám všem zde opakuji, že erós nás chce

a to uvnitř manželství i mimo něj, neboť právě manželství je opevněnou tvrzí vašich budoucích nadějí. Znovu vám všem zde opakuji, že erós nás chce 2. Rodina 17. Vytvářet rodinu Drazí mladí, mějte především velkou úctu ke svátosti manželství. Skutečné štěstí nemůže rodina nalézt, pokud si zároveň manželé nejsou věrní. Manželství je institucí přirozeného

Více

Řád Křesťanského sboru Pyšely

Řád Křesťanského sboru Pyšely Řád Křesťanského sboru Pyšely Úvod Abychom mohli vést a řídit práci Křesťanského sboru Pyšely (KSP) řádným a biblickým způsobem, stanovujeme a přijímáme jako domácí (viz. čl IV bod 1) následující články.

Více

ČESKY. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. (Sk 1,8)

ČESKY. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. (Sk 1,8) ČESKY Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. (Sk 1,8) Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne,

Více

Bible pro děti. představuje. Narození Ježíše

Bible pro děti. představuje. Narození Ježíše Bible pro děti představuje Narození Ježíše Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot Upravili: E. Frischbutter; Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org BFC PO Box

Více

PRIVATIZACE PÁNA JEŽÍŠE KRISTA A SPÁSY

PRIVATIZACE PÁNA JEŽÍŠE KRISTA A SPÁSY BRNO KOUNICOVA 14.11.2011 NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ, POSLEDNÍ NEDĚLE CÍRK.ROKU A Slavnost Ježíše Krista Krále PRIVATIZACE PÁNA JEŽÍŠE KRISTA A SPÁSY Vedení shromáždění: Petr Raus Text kázání: Matouš 25,31-46 Sobectví

Více

PAMÁTKA SV. BARBORY 1. NEDĚLE ADVENTNÍ

PAMÁTKA SV. BARBORY 1. NEDĚLE ADVENTNÍ 1. NEDĚLE ADVENTNÍ Začíná nový církevní rok a doba adventní, čas přípravy na, která potrvá týdny. Znamením je adventní se svícemi. PAMÁTKA SV. BARBORY Barbora byla dívka, která položila pro svůj život.

Více

2.12.2012 1. neděle adventní

2.12.2012 1. neděle adventní 2.12.2012 1. neděle adventní Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl a kterýž přijíti má. Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král,

Více

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap

Malý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se

Více

Epištola Židům. část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3)

Epištola Židům. část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3) Epištola Židům část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3) Podklady: Nedělní kázání: 19. 07. 2015 Téma: Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš. Použit: Český studijní překlad Bible Sloužil:

Více

Růst v Kristu. Texty na tento týden: J 8,34; Ř 6,18.22.23; 8,38.39; Ga 4,3.9; Ko 2,12 15

Růst v Kristu. Texty na tento týden: J 8,34; Ř 6,18.22.23; 8,38.39; Ga 4,3.9; Ko 2,12 15 Týden od 28. října do 3. listopadu 5 Texty na tento týden: J 8,34; Ř 6,18.22.23; 8,38.39; Ga 4,3.9; Ko 2,12 15 Základní verš S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha,

Více

Ekumenická liturgie z Limy Praha - Vinohrady LP 1998, verze 2

Ekumenická liturgie z Limy Praha - Vinohrady LP 1998, verze 2 Ekumenická liturgie z Limy Praha - Vinohrady LP 1998, verze 2 (P = předsedající, S = SBOR) I.Úvod 1) Úvodní zpěv 2)Pozdrav P: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a obecenství Ducha svatého s vámi

Více

Informace ke slavení

Informace ke slavení Informace ke slavení Čtyři oltáře jsou inspirovány čtyřmi oblastmi, o nichž se ve farnostech také konají katecheze. Podle místních podmínek je možné použít všechna čtyři zastavení, nebo z nich vybrat jen

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve duben 2010 4. ročník / 4. číslo Proč je tato noc jiná než všechny ostatní noci? Dnes padá světlo do našeho temného a ztraceného života. Křtem v Krista

Více

KONFERENCE Poznámky pro účastníky

KONFERENCE Poznámky pro účastníky PROZKOUMEJTE velké životní otázky KONFERENCE pro účastníky Brno, Česká republika 13. 14. ledna 2012 SETKÁNÍ 1 Vize pro službu mladým lidem SETKÁNÍ 2 Co je Alfa pro mládež? Kurz Alfa pro mládež představuje

Více

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO 10 HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO Činnost Ducha svatého je velmi bohatá a pestrá. Klademe si otázku: Existuje nějaká základní, ústřední činnost Ducha, k níž se všechno soustřeďuje? Můžeme najít podstatu,

Více

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje?

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? 1 2 Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Rozpor? Bůh je láska 1. Janova 4,16. Mnozí lidé znají tento text z dopisu učedníka Jana a často bývá také citován v kázáních.

Více

NEŠPORY SLAVNOST VŠECH SVATÝCH

NEŠPORY SLAVNOST VŠECH SVATÝCH NEŠPORY SLAVNOST VŠECH SVATÝCH (revidovaná verze) Kněz: Lid: Bo Slyš Lid (Kněz): - že, po na - še vo ÚVODNÍ VERŠ - spěš mi Sláva Otci i Synu, * (Lid): - lá - ní! i po - moc! na chu té Du- sva - - mu, jako

Více

Jan Křtitel. 1. Izrael

Jan Křtitel. 1. Izrael Jan Křtitel 1. Izrael 2. Šema Izrael Lk 1, 5-8 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

Modleme se společně za mladé lidi, aby našli správný životní směr a toužili po Kristu.

Modleme se společně za mladé lidi, aby našli správný životní směr a toužili po Kristu. Drazí, Biskup Pavel Posád, určený jako delegát pro mládež nás vyzývá: Chci Vás poprosit o neustálou modlitbu za mladou generaci, ale pak zvláště v tomto společném modlitebním zápase během Týdne modliteb

Více

Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista

Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista Jon Paulien Pavlovy listy Tesalonickým Církev ve světle druhého příchodu Ježíše Krista Obsah Osnova listů apoštola Pavla do Tesaloniky...9 První list do Tesaloniky...9 Druhý list do Tesaloniky...10 1.

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

v celé Bibli spasení skrze Krista není zaslíbeno nikomu jinému, než špatným lidem spasení je jen pro špatné lidi

v celé Bibli spasení skrze Krista není zaslíbeno nikomu jinému, než špatným lidem spasení je jen pro špatné lidi Kdysi jsem se zeptal jednoho člověka: Myslíte si, že někteří špatní lidé budou spaseni? Ne, to si nemyslím, odpověděl. Pak nemám žádnou vyhlídku, řekl jsem. Vy máte nějakou? Jistě, nejsem špatný člověk.

Více

Tento zákon se ozývá v jeho svědomí.

Tento zákon se ozývá v jeho svědomí. Svým rozumem člověk poznává hlas Boha, který ho stále volá, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu. Tento zákon se ozývá v jeho svědomí. 2. vatikánský koncil, Gaudium et spes 22 Základní pravdy víry

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006 Týden od 16. září do 22. září 2006 OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU Text na tento týden: Oz 1 3 Základní verš Hospodin mi řekl: Jdi opět a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právě tak miluje Hospodin

Více

9. neděle po Trojici svaté

9. neděle po Trojici svaté 9. neděle po Trojici svaté Správci Boží milosti Heslo týdne: Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. (L 12,48b) F: Plnit, Bože můj, tvou vůli

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve červen 2009 3. ročník/6. číslo Když kocour není doma... Slovo úvodem Když kocour není doma, myši mají pré.. Ježíš odešel. Oblak Otcovy slávy ho vzal našim

Více

7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí

7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí 7. třída - Boží pomoc k růstu člověka Vazba učiva 7. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Na základě zprávy o stvoření žák porozumí symbolickému způsobu vyjadřování v jazyce Bible a v jazyce

Více

04/2014. Slovo víry. A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8

04/2014. Slovo víry. A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8 04/2014 Slovo víry A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8 Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet

Více

neposlušnost porušenost Smrt (Satan) vládne od Adama i nad těmi, kdo hřeší jiným způsobem než Adam. (Řím. 5,14)

neposlušnost porušenost Smrt (Satan) vládne od Adama i nad těmi, kdo hřeší jiným způsobem než Adam. (Řím. 5,14) 3 PLÁN ZÁCHRANY 1 EVANGELIUM V předcházejícím oddíle jsem se pokusil vysvětlit dvojí povahu hříchu, neposlušnost a porušenost. Vysvětlil jsem, že Bůh stvořil člověka obdařeného svobodnou vůlí, která umožnila

Více

Křestní obřady křest jednoho dítěte mimo mši

Křestní obřady křest jednoho dítěte mimo mši Křestní obřady křest jednoho dítěte mimo mši Pozn: Následující text je převzat z Křestních obřadů křest malých dětí ČBK 1999. Nejedná se o oficiální text, ale pouze pomůcku pro studium nebo osobní potřebu.

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování 27. kapitola Uzdravení snu I. Obraz ukřižování 1. Přání, aby s vámi bylo zacházeno nespravedlivě, představuje pokus učinit kompromis, který by spojil útok s nevinou. Kdo však dokáže spojit to, co je naprosto

Více

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31.

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31. Týden od 25. do 31. května 2008 Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7 Základní verš Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013 ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE Strašnice Středa 3.dubna 2013 Univerzální vlastnosti lidstva VE VŠECH KULTURÁCH V KAŽDÉM ČLOVĚKU Touha po životě Obava z budoucna Strach ze smrti Tajemno co je po smrti? Je nějaká

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve listopad 2012 6. ročník / 11. číslo Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. (J 18,37b) Slovo úvodem Milé sestry, milí bratři, když jsem byl na gymnáziu,

Více

Moleben k Božímu milosrdenství

Moleben k Božímu milosrdenství Obvyklý začátek K: Požehnaný Bůh náš v každé době, nyní i vždycky a na věky věků. Amen L: Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. 3x Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky

Více

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe Pracovní listy Pracovní list č. 1 Téma: Máme krásný úkol modlit se a milovat (sv. J.M. Vianney) V tichosti rozjímejte o jednotlivých částech modlitby Otče náš. Každý den projevte svou lásku k Bohu - modlitbou,

Více

Slavnost Ježíše Krista Krále. Cyklus C Lk 23,35-43

Slavnost Ježíše Krista Krále. Cyklus C Lk 23,35-43 Slavnost Ježíše Krista Krále Cyklus C Lk 23,35-43 Čtení z druhého listu svatého apoštola Jana. (Vyvolená paní,) měl jsem velikou radost, když jsem našel mezi tvými dětmi takové, které žijí v pravdě, jak

Více

JEŽÍŠ V NEDĚLNÍCH EVANGELIÍCH

JEŽÍŠ V NEDĚLNÍCH EVANGELIÍCH JEŽÍŠ V NEDĚLNÍCH EVANGELIÍCH 29. Pašije Cyklus C J 8,1-11 POZORNĚ NASLOUCHEJ!!! Nasloucháme Evangeliu K: Pan s vámi. L: I s Tebou K: Slova svatého evangelia podle Lukáše L: Sláva Tobě Pane Udělej křížek

Více

Kristus Druhý Adam a Nové Stvoření

Kristus Druhý Adam a Nové Stvoření Kristus Druhý Adam a Nové Stvoření V Bibli nalézáme celý příběh stvoření. Je to příběh všech příběhů s fakty o Bohu, lidstvu a o světě, který byl odcizen od Boha ale smířen skrze Krista. Bible pojednává

Více

Spravedlnost tvých svědectví je věčná, / dej mi rozum a budu žít. Haleluja! (Ž 119,144)

Spravedlnost tvých svědectví je věčná, / dej mi rozum a budu žít. Haleluja! (Ž 119,144) 1. NEDĚLE PO TROJICI SVATÉ TÉMA: Písma svědčí o Mně Heslo týdne: Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne. (L 10,16) Žalm týdne: Ž 34,2-11 Píseň týdne: 683/1 Pán Bůh je láska, dal svého Syna

Více