2 ENERGETIKA ČR A JEJÍ POSTAVENÍ V EKONOMICE ČR SOUČASNÝ STAV A RETROSPEKTIVA VÝVOJE SOUČASNÝ STAV A TRENDY VÝVOJE ČESKÉ EKONOMIKY 5

Transkript

1

2 Obsah studie 1 ÚVODNÍ SLOVO PŘEDSEDY EK ČR/WEC 3 2 ENERGETIKA ČR A JEJÍ POSTAVENÍ V EKONOMICE ČR SOUČASNÝ STAV A RETROSPEKTIVA VÝVOJE SOUČASNÝ STAV A TRENDY VÝVOJE ČESKÉ EKONOMIKY SOUČASNÝ STAV A OČEKÁVANÝ VÝVOJ ČESKÉ ENERGETIKY Zdroje energie v ČR a jejich užití Trendy vývoje české energetiky 9 3 ČESKÝ TRH S ELEKTŘINOU V RÁMCI EU POSTAVENÍ ENERGETIKY ČR V EU A VLIVY SVĚTOVÉ EKONOMICKÉ RECESE CHARAKTERISTIKA ČESKÉ ENERGETIKY A POSTAVENÍ ES ČR V RÁMCI ENERGETIKY SOUČASNÝ STAV A STRUKTURA ČESKÉHO TRHU S ELEKTŘINOU POZICE ES ČR VE STŘEDOEVROPSKÉM REGIONU PODMÍNKY VÝVOJE ES ČR 17 4 OČEKÁVANÝ VÝVOJ ENERGETIKY V DLOUHODOBÉ PERSPEKTIVĚ STÁTNÍ ENERGETICKÁ KONCEPCE A PERSPEKTIVY ROZVOJE EKONOMIKY A ENERGETIKY ČR DLOUHODOBÝ ROZVOJ ČESKÉ ES VÝVOJ POSTAVENÍ ES ČR VE STŘEDOEVROPSKÉM REGIONU PŮSOBENÍ ENERGETIKY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V ČR ÚLOHA ZEMNÍHO PLYNU A PLYNÁRENSTVÍ V ČESKÉ ENERGETICE ENERGETIKA V DOPRAVĚ 25 5 ZÁVĚR PERSPEKTIVY UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V ČR 25 2

3 ČESKÁ ENERGETIKA V SOULADU S ENERGETICKOU POLITIKOU EVROPSKÉ UNIE 1 ÚVODNÍ SLOVO PŘEDSEDY EK ČR/WEC Vážení čtenáři, česká energetika má za sebou velice úspěšné desetiletí, ale před sebou mnoho výzev. První dekáda třetího tisíciletí byla ve znamení vstupu ČR do EU. Již v období přístupových jednání byla v ČR provedena harmonizace národní legislativy s předpisy EU, prověrky stavu a výkonnosti ekonomiky země a v oblasti energetiky byly implementovány směrnice EU o liberalizaci a zavádění jednotných trhů s elektřinou a plynem. Od roku 2006 začaly v ČR fungovat trhy s elektřinou a posléze i s plynem, založené na přístupu třetích stran k sítím a právu konečného zákazníka volit si dodavatele. Proběhlo právní oddělení provozovatelů sítí od výrobců a obchodníků oddělení regulovaných a soutěžních segmentů trhů. Rozvinul se i mezinárodní obchod s elektřinou podporovaný aukční kanceláří pro koordinované přidělování přeshraničních kapacit přenosových soustav v regionu střední a východní Evropy. Do konce roku 2010 by měly být přijaty novely energetické legislativy implementující tzv. třetí klimaticko-energetický balíček EU do českého práva. Tím by měly být dotvořeny podmínky pro dokončení evropského vnitřního trhu s elektřinou a plynem a integraci regionálních energetických trhů včetně nových členských států Evropské unie. Vývoj energetiky v České republice v budoucích letech se stal v poslední době předmětem často vzrušených politických i mediálních debat, což je oproti minulým letům posttransformačního období přechodu od bývalé plánované ekonomiky k tržní naprosté novum. Vláda ČR v roce 2007 ustanovila nezávislou odbornou komisi k posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém horizontu. Závěrečná zpráva komise byla oponována a zveřejněna koncem roku 2008 a stala se podkladem pro zpracování aktualizace Státní energetické koncepce energetické politiky. Aktualizovaná energetická politika byla zpracována ve druhé polovině roku 2009 odborníky v období fungování tzv. prozatímní úřednické vlády ČR. To umožnilo oslovit řadu problémů a navrhnout jejich řešení bez vážnějších politických tlaků a bez nutnosti respektovat různá tabu a kompromisy, čemuž se nemůže vyhnout žádná politická vláda. Aktualizovaná energetická politika hovoří o nových blocích jaderných elektráren, o nutnosti přehodnocení ekologických limitů z počátku 90. let pro pokračování těžby tuzemského hnědého uhlí, o potřebě přehodnocení podpory obnovitelných zdrojů energie. K jejím dalším pozitivům patří zahrnutí sektoru dopravy a identifikace rizika nedostatku technických odborníků v energetice v příštích letech, nezmění-li se systém vzdělávání. Československo patřilo k zakládajícím členům WEC v roce 1924 a přední odborníci z různých oborů energetiky byli vždy zapojeni v činnostech WEC. Od roku 1994 působí jako národní orgán WEC v České republice Energetický komitét ČR/WEC, který je asociací společností, organizací a osob z energetických odvětví uhelného průmyslu, těžby a zpracování ropy, plynárenství, elektroenergetiky a teplárenství, včetně dodavatelských, výzkumných, vzdělávacích a poradenských organizací. Komitét ČR/WEC poskytuje nejnovější údaje a informace o událostech v energetických odvětvích celého světa i informace z kongresů a dalších mezinárodních akcí WEC. Svým členům předává vybrané odborné materiály a pozice k vývoji a událostem v domácí i světové energetice. Energetický komitét ČR/WEC rovněž uplatňuje a zprostředkovává spolupráci s dalšími zahraničními partnery a mezinárodními organizacemi z energetických odvětví. Kromě toho je nezávislým partnerem orgánům vlády v otázkách energetiky a zpřístupňuje energetické informace ze zdrojů WEC. Předkládáme vám tuto publikaci s přesvědčením, že přináší užitečné informace a údaje o energetice České republiky zapojené do kontextu evropské energetické politiky. Miroslav Vrba Praha, květen

4

5 2 ENERGETIKA ČR A JEJÍ POSTAVENÍ V EKONOMICE ČR SOUČASNÝ STAV A RETROSPEKTIVA VÝVOJE Základní údaje o České republice Česká republika (ČR) zaujímá rozlohu km 2 a k zde žilo 10,5 milionů obyvatel. Podíl osob s vysokoškolským vzděláním je na úrovni 10 % z celkového počtu obyvatel. V Evropské unii (EU27) patří ČR ke středně velkým zemím; z hlediska počtu obyvatel je na 12. místě z 27 zemí. Hrubý domácí produkt (HDP) na jednoho obyvatele ve standardu kupní síly byl v roce 2009 na úrovni 80 % průměru EU27. Meziroční dynamika tvorby HDP dosáhla v období průměrně 3,4 %. Průměrná obecná míra nezaměstnanosti v období činila 7,2 %, průměrná meziroční míra inflace byla 3,0 %. Národní měna česká koruna (CZK) posilovala v období v průměru vůči euru (EUR) o 2,9 % a vůči americkému dolaru (USD) o 5,6 % ročně. 2.1 SOUČASNÝ STAV A TRENDY VÝVOJE ČESKÉ EKONOMIKY V období byl v ČR v podstatě zvládnut přechod k tržnímu hospodářství. Sociální podmínky a životní úroveň nebyly přitom ekonomickou transformací zásadně ohroženy, a proto domácí subjekty, především obyvatelstvo, ekonomickou transformaci podporovaly. Transformace ekonomiky byla zpočátku provázena výrazným poklesem HDP. Hodnota HDP byla v roce 1995 reálně o 5,9 % pod úrovní roku Podíl nestátního sektoru na tvorbě hrubé přidané hodnoty (HPH) činil v roce 1995 téměř 60 %, zatímco v roce 1990 se nestátní sektor podílel na tvorbě HPH jen 12 %. V roce 2009 v souvislosti s globální ekonomickou recesí došlo k poklesu HDP o 4,1 %, ale již v závěru roku 2009 se objevily známky možného oživení a lze očekávat, že dlouhodobý růstový trend se postupně obnoví. Dynamika růstu hrubé přidané hodnoty (HPH) v jednotlivých sektorech národní ekonomiky není stejná, a tak dochází ke změnám struktury tvorby HPH. Obr. 2.2 Vývoj struktury tvorby HPH Zdroj dat: ČSÚ ČR se významně podílí na evropském zahraničním obchodu. Objem zahraničního obchodu vykazuje dlouhodobě významný růst a navzdory poklesu objemu zahraničního obchodu v roce 2009 zůstalo zachováno pozitivní saldo obchodní bilance. Obr. 2.3 Index vývoje zahraničního obchodu Obr. 2.1 Vývoj HDP v ČR ve stálých cenách roku 2000 Zdroj dat: ČSÚ Zdroj dat: ČSÚ Obr. 2.4 Saldo obchodní bilance Do roku 2000 ve srovnání s rokem 1995 vzrostl HDP reálně o 7,6 %. Průměrná meziroční dynamika tvorby HDP činila v tomto období 1,5 %. Podíl nestátního sektoru na tvorbě HDP dosáhl v roce 2000 hodnoty téměř 71 %. Pro období od roku 2001 do roku 2008 je pro ČR charakteristický růst HDP. V období 2001 až 2008 činila průměrná meziroční dynamika tvorby HDP 4,3 %. Podíl nestátního sektoru na tvorbě HDP se pohybuje kolem 72 %. Výrazně vzrostl podíl zahraničních soukromých společností. Zatímco v roce 2000 podíl zahraničních společností na tvorbě HDP činil jen necelých 16 %, v současnosti se tento podíl pohybuje kolem 30 %. Významnou pozitivní úlohu při zrychlování ekonomického růstu měl vstup ČR do Evropské unie v květnu Zdroj dat: ČSÚ 5

6 Negativní saldo zahraničního obchodu (export minus import), charakteristické pro 90. léta, pak od roku 2000 trvale klesalo a v roce 2005 byl již objem vývozu vyšší než dovozu, a to o téměř 39 mld. CZK. Na obchodní bilanci v posledních letech působily pozitivně zejména pokračující růst konkurenceschopné průmyslové produkce a příliv přímých zahraničních investic v uplynulých letech, které vyvolaly růst výroby v řadě odvětví zpracovatelského průmyslu, především v automobilovém průmyslu a v odvětví elektrických strojů a přístrojů. Zahraniční obchod byl ovlivňován eskalací světových cen průmyslových surovin a potravin a posilováním CZK vůči EUR a USD. Růst nákupních cen ropy a zemního plynu byl poněkud tlumen posilováním CZK vůči USD. Konkurenceschopnost vyváženého zboží byla naopak snižována dlouhodobým posilováním CZK vůči EUR. Zahraniční obchod byl ovlivněn i nižším ekonomickým růstem ve vyspělých evropských státech, zejména v Německu. Obr. 2.5 Vývoj průměrného ročního směnného kurzu CZK Obr. 2.7 Mezinárodní srovnání HDP na obyvatele Roční průměr harmonizovaného indexu spotřebních cen (Harmonized Index of Consumer Prices HICP/EUROSTAT) za období činil v ČR 2,8 % (EU27: 2,2 %), v Maďarsku 6,4 %, Slovensko vykázalo hodnotu 5,7 % a Polsko 3,5 %. Obr. 2.8 Harmonizovaný index spotřebitelských cen Zdroj dat: ČNB Obr. 2.6 Vývoj cenových indexů v ČR Průměrná míra nezaměstnanosti v EU27 za období byla 8,4 % a blízko této hodnoty byla i průměrná míra nezaměstnanosti v Německu. V ČR dosahovala tato míra nezaměstnanosti mírně nižší hodnoty (7,2 %), ale v Polsku a na Slovensku dosahovala téměř 16 %, zatímco v Maďarsku byla pouze 6,6 % a v Rakousku dokonce jen 4,3 %. V souvislosti s ekonomickou recesí se v roce 2009 nezaměstnanost významně zvýšila ve všech státech EU27. Obr. 2.9 Vývoj indexu HDP na obyvatele (ve standardu kupní síly PPS) Zdroj dat: ČSÚ Míra inflace se dlouhodobě udržuje na přijatelné úrovni; v období činila průměrná míra inflace 3 %. Česká národní banka (ČNB) od roku 1998 realizuje politiku stanovení cílových hodnot inflace, přičemž do roku 2009 byl inflační cíl stanoven na hodnotu 3 %. Od roku 2010 je stanoven inflační cíl ČNB ve výši 2 %. Postavení české ekonomiky v rámci EU27 charakterizují následující údaje: HDP na jednoho obyvatele (ve standardu kupní síly PPS) dosáhl v posledních dvou letech hodnoty kolem 80 % průměru EU27; průměrný meziroční růst HDP v ČR v období 2000 až 2009 byl 3,4 %, zatímco průměr v zóně EU27 byl 1,6 % (ve stálých cenách roku 2000). 6

7 Dlouhodobé trendy růstu ekonomiky ČR stejně jako trendy ostatních evropských zemí byly od poloviny roku 2008 a zejména v roce 2009 narušeny globální ekonomickou recesí. Nicméně lze předpokládat, že v následujících létech dojde k postupnému oživování ekonomiky, dopady ekonomické recese budou odeznívat a následně dojde k návratu ke dlouhodobým trendům. 2.2 SOUČASNÝ STAV A OČEKÁVANÝ VÝVOJ ČESKÉ ENERGETIKY Základní údaje o energetice ČR Česká republika má významné zásoby černého a hnědého uhlí, jejichž těžba pokrývá tuzemskou potřebu. Těžba ropy a zemního plynu v ČR není příliš významná, tuzemská potřeba ropy a zemního plynu je téměř plně kryta dovozem, který je diverzifikován. Česká republika má i významné zásoby uranu. Provozovány jsou dvě jaderné elektrárny: Dukovany MW a Temelín MW. Elektrizační soustava (ES) synchronně spolupracuje v rámci propojeného elektroenergetického systému kontinentální části evropské asociace ENTSO-E. Ceny všech druhů paliv pro všechny skupiny odběratelů jsou liberalizovány od května Ceny tepla z centralizovaných zdrojů jsou pro obyvatelstvo věcně usměrňovány. Trh s elektřinou byl plně liberalizován k , trh zemním plynem byl plně liberalizován k Česká legislativa týkající se energetického hospodářství je plně kompatibilní s legislativou EU. Spolehlivě fungují všechny instituce decizní sféry, nezbytné pro chod energetického hospodářství v tržním prostředí. Podporováno je rovněž energetické vzdělávání a výchova k úspornému chování Zdroje energie v ČR a jejich užití TUHÁ PALIVA Černé uhlí Celkové geologické zásoby černého uhlí na území ČR jsou kolem 16 miliard tun, ale z tohoto množství necelých 10 % tvoří tzv. bilanční zásoby, které vyhovují průmyslovému využití a hornicko-technickým podmínkám pro těžbu. Plnému využití bilančních zásob brání požadavky na ochranu krajiny a životního prostředí, nehledě k nutnosti extrémně vysokých investic. Vytěžitelné zásoby jsou uváděny kolem 200 mil. tun, ale jejich plné využití je podmíněno dalšími investicemi do těžby. Odbytová těžba černého uhlí se od roku 2000 pohybovala kolem 14 mil. t ročně s tím, že vykazuje mírně klesající trend a v posledních třech letech byla pod 13 mil. t ročně. Historicky byla těžba černého uhlí v ČR významně vyšší a v 70. a 80. létech minulého století se pohybovala až na více než dvojnásobné úrovni. Těží se černé uhlí vhodné pro koksování a uhlí pro energetické účely, jehož podíl je kolem 44 %. Černé uhlí je využíváno zejména pro výrobu koksu (více než 4 mil. t), pro výrobu elektřiny, včetně kombinované výroby elektřiny a tepla, (kolem 4 mil. t ročně) a zbylý objem se spotřebovává zejména v průmyslu. Od roku 2000 se v ČR vyrábělo průměrně kolem 3,5 mil. t koksu ročně. V domácnostech a pro výrobu centralizovaného tepla ve výtopnách se černé uhlí používá jen ve velmi malém rozsahu. Hnědé uhlí Celkové geologické zásoby hnědého uhlí na území ČR jsou kolem 9 miliard tun, ale z tohoto množství pouze kolem 25 % tvoří prozkoumané bilanční zásoby. Vytěžitelné zásoby dosahují přes 900 mil. tun, tj. kolem 10 % celkových zásob. Možnosti těžby hnědého uhlí jsou omezeny územně-ekologickými limity, což jsou administrativně stanovená omezení rozvoje konkrétních uhelných lokalit, které byly definovány počátkem 90. let minulého století. V současnosti (2010) probíhá diskuse o možnosti modifikace nebo rušení těchto limitů těžby. Odbytová těžba hnědého uhlí se v současnosti pohybuje mírně nad 40 mil. tun ročně, zatímco v 80. letech minulého století byla více než dvojnásobná. Hlavními příčinami poklesu poptávky po hnědém uhlí jsou vyřazení starých elektrárenských bloků o celkovém výkonu MW (do konce roku 1998) a substituce hnědého uhlí plynem ve výrobnách tepla a v konečné spotřebě domácností. Charakteristickým rysem tuzemského hnědého uhlí je velký rozsah výhřevností těženého uhlí, a to od zhruba 10 GJ/t až po téměř 18 GJ/t, což je mj. důvodem pro nesnadnou záměnu tohoto paliva při výrobě elektřiny. Hnědé uhlí je v podmínkách České republiky specifickým primárním zdrojem. Na straně jedné je rozhodujícím palivem pro elektroenergetiku a na straně druhé je jeho spotřeba v jiných sektorech malá jedná se o malospotřebitele (obyvatelstvo, menší výtopny). Minimální objemy uhlí (kolem 1 mil. tun) směřují na export, zejména do slovenských tepláren. Hnědé uhlí je využíváno téměř výlučně pro výrobu elektřiny, resp. pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Malé množství hnědého uhlí se využívá pro výrobu briket a také přímo pro spalování v domácnostech. Pro výrobu centralizovaného tepla ve výtopnách se hnědé uhlí používá jen v minimálním rozsahu. Ostatní tuhá paliva Kromě uhlí se v ČR využívají i další tuhá paliva (biomasa), zejména palivové dřevo a dále dřevní odpad, průmyslové odpady (celulózové výluhy), komunální odpad a cíleně pěstovaná biomasa. Využívání těchto paliv má vzrůstající trend v souvislosti s podporou obnovitelných zdrojů energie ze strany státu. V roce 2008 se spotřebovalo kolem 6 mil. tun těchto paliv. Z celkové spotřeby biomasy v roce 2008 se zhruba polovina využila pro výrobu elektřiny a centralizovaného tepla a druhá polovina tvořená téměř výlučně dřevem byla využita pro přímé spalování v domácnostech. Kromě přímého spalování se biomasa v ČR využívá i pro výrobu kapalných (bionafta) a plynných (bioplyn) biopaliv. ROPA A KAPALNÁ PALIVA Na rozdíl od uhlí nemá ČR dostatečné zdroje ropy. Zdroje a ložiska ropy jsou soustředěny především na jižní Moravě. Tuzemské zásoby ropy jsou kolem 31 mil. tun, ale prozkoumané bilanční zásoby jsou jen kolem 14 mil. tun. Vytěžitelné zásoby jsou pod 2 mil. tun. Tuzemská těžba ropy činila v roce 2008 celkem 242 tis. tun, což představuje jen necelá 3 % tuzemských primárních zdrojů. V roce 2008 bylo dovezeno 8 mil. t ropy. Ropa je dopravována dvěma ropovody: Družba (67 % celkového množství) a TAL-IKL (33 %). Ropovod Družba byl postaven v 60. letech minulého století a jeho přepravní kapacita je 9 mil. t/rok. Tímto ropovodem je dopravována ropa z Ruské federace. Ropovod IKL, který je napojen na ropovod TAL, vede z Ingolstadtu a má přepravní kapacitu 10 mil. t ročně. V provozu je od roku 1996 a je jím dopravována ropa ze západní Evropy. Oba ropovody vstupují do Centrálního tankoviště ropy Nelahozeves, jehož celková skladovací kapacita je 1,3 mil. m 3. Vlastníkem a provozovatelem české části ropovodu Družba a ropovodu IKL je akciová společnost MERO. Pro zajištění energetické bezpečnosti 7

8 8 ČR jsou vytvořeny nouzové zásoby ropy a ropných produktů ve výši překračující devadesátidenní průměrnou vnitrostátní spotřebu předcházejícího roku. Tyto zásoby spravují společnosti MERO, a. s., a ČEPRO, a. s. Obě tyto akciové společnosti jsou ve vlastnictví státu. Ropu zpracovávají dvě společnosti, a to Česká rafinérská, a. s. (rafinerie Kralupy a Litvínov) a Paramo, a. s. Tyto rafinerie jsou dceřinými společnostmi skupiny Unipetrol, a. s., jejímž majoritním vlastníkem je od roku 2005 polská skupina PKN Orlen. Tuzemská poptávka po kapalných palivech je pokrývána produkcí zmíněných rafinerií a přímým dovozem kapalných paliv. Celková konečná spotřeba kapalných paliv (tvořená převážně motorovými palivy a topnými oleji) v období vzrostla o 40 % vlivem prudce rostoucí motorizace obyvatelstva a také vlivem rostoucí tranzitní nákladní dopravy. Přes 80 % kapalných paliv se spotřebuje v dopravě a zbytek se využívá převážně v průmyslu a zemědělství. Použití těchto paliv při výrobě elektřiny a centralizovaného tepla je zcela ojedinělé. PLYNNÁ PALIVA Převážnou část plynných paliv využívaných v ČR tvoří zemní plyn, ale v menším rozsahu se využívají i technologické plyny a bioplyn. Podobně jako v případě ropy nemá ČR dostatečné zdroje ani zemního plynu. Ložiska a zdroje jsou soustředěna na jižní i severní Moravě. Ložiska zemního plynu na jižní Moravě jsou většinou spjata s ropou a na severní Moravě jsou vázána na uhelné sloje hornoslezské pánve. Celkové tuzemské zásoby zemního plynu jsou kolem 46 mld. m 3, ale vytěžitelné zásoby jsou jen kolem 28 mld. m 3. Tuzemská těžba zemního plynu v roce 2008 činila 180 mil. m 3, což jsou necelá 2 % z konečné roční spotřeby zemního plynu v ČR, která je téměř plně kryta dovozem. Dovoz zemního plynu, zejména v první polovině 90. let minulého století, dynamicky rostl v důsledku razantní substituce především hnědého uhlí v teplárenství a v přímé konečné spotřebě. Od tohoto roku se hodnota dovozu zemního plynu pohybovala mezi 9 a 10 mld. m 3 /rok. Zemní plyn je dopravován dvěma plynovody jednak z Ruské federace, jednak z Norska. S dodavateli z obou zemí jsou uzavřeny dlouhodobé kontrakty. Provozovatelem přepravní soustavy zemního plynu je společnost NET4GAS, s. r. o. Tranzitní soustava plynovodů zajišťuje mezinárodní přepravu zemního plynu pro zahraniční obchodní partnery a současně přepravu zemního plynu pro zásobování ČR. Tranzitní plynovod je tvořen tzv. severní a jižní větví, které jsou v západní části ČR vzájemně propojeny. Zemní plyn je na vstupu a výstupu z ČR přejímán a předáván na hraničních předávacích stanicích v Lanžhotě a na Hoře Svaté Kateřiny a na hraničních předávacích stanicích Waidhaus a Olbernhau, které jsou na území Německa. Technologie plynárenské soustavy umožňuje na hraničních předávacích stanicích tok plynu diverzifikovat. K rozvoji přepravní plynárenské soustavy společnosti NET4GAS významně přispěje připravovaný plynovod Gazela. Nová trasa spojí dvě hraniční předávací stanice krušnohorskou Horu Svaté Kateřiny s německým Waidhausem nedaleko hraničního přechodu Rozvadov. Českou republiku napojí na ruský zemní plyn, který má v budoucnu do Evropy proudit zejména tzv. Severní cestou. Ta bude vytvořena spojením s plynovodem Nord Stream, který povede po dně Baltického moře z Ruska do německého Greifswaldu. Na něj naváže plynovod OPAL, jenž bude směřovat až na hranice Německa a České republiky u obce Brandov. Kolísání spotřeby zemního plynu v ČR je vyrovnáváno soustavou podzemních zásobníků plynu, které provozuje společnost RWE Gas Storage, s. r. o. Na území ČR je šest podzemních zásobníků plynu s objemem přesahujícím 2,3 mld. m 3, což představuje přibližně dvouměsíční spotřebu plynu ČR v období zimních měsíců. Distribuce zemního plynu je v Česku zajišťována šesti distribučními společnostmi. Majoritním vlastníkem čtyř distribučních společností je RWE AG. Více než 40 % zemního plynu se spotřebovává v průmyslu a více než 30 % se spotřebovává v domácnostech. Pro výrobu elektřiny se zemní plyn dosud využívá jen v malém rozsahu. Významnější je využití zemního plynu pro centralizované zásobování teplem. V roce 2005 byla zahájena postupná liberalizace trhu se zemním plynem. Od 1. ledna 2007 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci včetně domácností. Na území ČR je organizován trh se zemním plynem na základě regulovaného přístupu k přepravní soustavě a distribučním soustavám a sjednaného přístupu k zásobníkům. V ČR se kromě zemního plynu využívají i další plynná paliva. Jsou to zejména plyny na bázi uhlí (koksárenský plyn, energoplyn, generátorový plyn a vysokopecní plyn), které se vyznačují nízkou až velmi nízkou výhřevností. V menší míře je využíván i propan-butan (LPG). V souvislosti s podporou obnovitelných a druhotných zdrojů energie roste i využívání bioplynu. V roce 2008 bylo k energetickým účelům využito 176 mil. m 3 bioplynu. Energetický obsah veškerého využitého bioplynu v roce 2008 činil necelé 4 PJ (kolem 1 % z celkové energetické spotřeby plynných paliv). Zemní plyn zůstává majoritním plynným palivem a jeho energetický podíl na konečné spotřebě plynných paliv se pohybuje kolem 90 %. ELEKTŘINA Celkový instalovaný výkon v elektrizační soustavě ČR k činil 18,3 GW. Z tohoto výkonu 60 % tvořily uhelné elektrárny, 21 % jaderné elektrárny, 5 % plynové a paroplynové elektrárny a 14 % obnovitelné zdroje energie (12 % vodní elektrárny). Uhelné elektrárny tvoří především hnědouhelné bloky o jednotkovém výkonu 55, 110, 200 MW a blok 500 MW v elektrárně Mělník 3. Hnědé uhlí se významně využívá i pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Černé uhlí se spaluje v elektrárně Dětmarovice s bloky 200 MW a v menších jednotkách pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Jaderná elektrárna Temelín MW (bloky uvedené do provozu v letech 2002 a 2003), stejně jako jaderná elektrárna Dukovany MW, pracují pod přísným dozorem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), přičemž jednotlivé mise MAAE skončily vždy pozitivními závěry. V posledních létech se intenzivně rozvíjejí obnovitelné zdroje energie (OZE). Jsou budovány zejména nové větrné a fotovoltaické elektrárny. V roce 2009 dosáhla výroba elektřiny brutto hodnoty 82,3 TWh, z čehož činilo 61 % uhelné elektrárny, 32 % jaderné elektrárny, 3 % plynové a paroplynové elektrárny a 4 % obnovitelné zdroje energie. Spotřeba elektřiny v období meziročně vzrůstala v průměru o 1,8 %, ale v roce 2009 meziročně poklesla o 5,6 % v důsledku ekonomické recese. Spolehlivě a bezpečně fungující česká elektrizační soustava od roku 1995 synchronně spolupracuje v rámci propojeného elektroenergetického systému kontinentální části evropské asociace ENTSO-E. Dominantní postavení ve výrobě elektřiny v ČR zaujímá Skupina ČEZ. Její podíl na celkové výrobě elektřiny činí kolem 70 %. Rozhodující část elektřiny vyrobené ve Skupině ČEZ je určena pro domácí trh, zbývající část pro zahraničí. V roce 2009 činil čistý vývoz elektřiny (saldo) z ČR 13,6 TWh (více než 16 % z brutto výroby elektřiny).

9 V ČR působí jediný provozovatel přenosové soustavy, kterým je společnost ČEPS, a. s. V oblasti distribuce na území ČR působí tři významné subjekty: Skupina ČEZ, Skupina E.ON a Pražská energetika Holding, a. s. V těchto subjektech byla právně oddělena (legally unbundled) distribuce jako regulovaná činnost od obchodu, který není regulován. V roce 1998 byl ukončen šestiletý program ekologizace všech provozovaných uhelných elektráren společnosti ČEZ, a. s., do něhož tato společnost investovala více než 46 mld. Kč. Tento program umožnil proti úrovni na počátku devadesátých let snížit emise SO2 a emise pevných částic o více než 90 % a emise NOx o 50 %. Liberalizace trhu s elektřinou byla v ČR zahájena v roce 2002 a od 1. ledna 2006 je český trh s elektřinou plně liberalizován. Cena elektřiny pro konečného zákazníka se skládá z ceny silové elektřiny (obchodní komodity) a dalších složek, které oceňují přenos, distribuci a systémové služby. Cena elektřiny pro konečného zákazníka je zatížena DPH a ekologickou daní. Cena elektřiny (obchodní komodity) není regulována. Regulovány jsou pouze ceny činností s monopolním charakterem (přenos, distribuce, systémové služby) a složky ceny pro podporování aktivit, specifikovaných legislativou. Regulaci elektroenergetiky a plynárenství v ČR zajišťuje Energetický regulační úřad (ERÚ). CENTRALIZOVANÉ TEPLO Výroba tepla pro rozvod v ČR je zajišťována převážně v rámci kombinované výroby elektřiny a tepla. Výroba tepla pro rozvod ve výtopnách (kotelnách) tvoří jen kolem 25 % celkové výroby centralizovaného tepla, zatímco kolem 75 % je vyráběno v teplárnách a elektrárnách. Více než polovina centralizovaného tepla je vyráběna ve veřejných teplárnách, elektrárnách a výtopnách a zbytek je vyráběn v závodních elektrárnách, teplárnách a výtopnách. Celkem se vyrábí kolem 200 PJ tepla pro rozvod, přičemž kolem 4 % výroby tepla pro rozvod je vyráběno z obnovitelných a druhotných zdrojů. Pro výrobu centralizovaného tepla se využívá především uhlí (kolem 65 % z celkové spotřeby paliv) a zemní plyn (kolem 30 %). Kapalná paliva se využívají jen velmi málo. Ve výtopnách se přitom využívá přednostně zemní plyn (kolem 70 % z celkové spotřeby paliva ve výtopnách). Konečná spotřeba centralizovaného tepla je kolem 170 PJ, přičemž přes 60 % se využívá v průmyslu a více než 25 % v domácnostech. Silný tlak na ekologizaci výroby centralizovaného tepla řešili provozovatelé středních a velkých zdrojů především přechodem na fluidní spalování a také substitucí uhlí zemním plynem. Do konce roku 1997 byly ceny tepla pro domácnosti regulovány formou maximálních cen. Od 1. ledna 1998 byly zrušeny maximální ceny tepelné energie dodávané domácnostem a zavedeno jejich věcné usměrňování. Ceny tepla pro ostatní odběratele jsou deregulovány. ENERGETIKA V DOPRAVĚ V ekonomice ČR hraje doprava významnou roli, neboť mobilita osob i zboží se stále zvyšuje a ČR díky své poloze je také významnou zemí pro tranzit zboží. Od roku 2000 do roku 2009 vzrostla hrubá přidaná hodnota v dopravě o 40 %, zatímco celkový růst HPH byl jen 34 %. Mírně vyšší růst byl zaznamenán jen u průmyslu. Ve stejném období však konečná spotřeba energie v dopravě vzrostla téměř o 90 %, což vedlo ke zhoršení energetické náročnosti tvorby HPH v dopravě o více než 25 % a ke zvýšení negativního vlivu dopravy na životní prostředí. Z hlediska konečné spotřeby energie se doprava stala po průmyslu druhým odvětvím spotřebovávajícím nejvíce energie a předstihla tak (po roce 2005) domácnosti. Doprava je téměř výhradním spotřebitelem kapalných paliv (kolem 80 % konečné spotřeby kapalných paliv) a kapalná paliva tvoří v dopravě kolem 95 % konečné spotřeby energie. Kromě kapalných paliv se v dopravě využívá i elektřina (v železniční dopravě) a plynná paliva (LPG a zemní plyn), ale jejich podíl dosud není příliš vysoký. V souvislosti se snahou o omezování dovozní závislosti, spolu s omezování negativních dopadů na životní prostředí, se v ČR zavádí i biopaliva. V roce 2007 začala první fáze povinného zavádění biopaliv na český trh s pohonnými hmotami. V roce 2009 se podíl biosložky povinně zvýšil na 4,5 % u nafty a 3,5 % u benzínů. Tato opatření vyplývají z novely zákona o ochraně ovzduší, která do českého právního řádu zavádí legislativu EU na podporu využívání biopaliv v dopravě Trendy vývoje české energetiky Tuzemská spotřeba primárních energetických zdrojů (TSPEZ) může být pouze v tuhých palivech a jaderné energii kryta domácími přírodními zdroji. Spotřeba kapalných paliv a zemního plynu je téměř zcela kryta dovozem. TSPEZ v období od roku 1995 rostla jen nepatrně, což se projevuje významným poklesem energetické náročnosti (EN), která je definována jako podíl TSPEZ a HDP (ve stálých cenách roku 2000). V období po roce 2000 vykazovala TSPEZ růst, který byl vyvolán růstovou fází tvorby HDP. V dalších letech po roce 2003 se projevilo výrazné snižování dynamiky TSPEZ. Hlavní příčina je především ve snížení energetické náročnosti zpracovatelského průmyslu, která od roku 1995 poklesla o více než 30 %. Od roku 1995 se výrazně změnila i struktura TSPEZ. V období od roku 1995 TSPEZ vzrostla jen mírně, zhruba o 4 %, ale vývoj v jednotlivých složkách nebyl rovnoměrný. Tuhá paliva poklesla o více než 14 %, přičemž největší pokles byl zaznamenán u černého a hnědého uhlí, zatímco významně narostla biomasa. Kapalná paliva se zvýšila o téměř 30 %, zatímco plynná paliva jen o 4 %. Největší nárůst byl zaznamenán u primárního tepla, které zahrnuje teplo vyrobené v reaktorech jaderných elektráren (využívání ostatního primárního tepla je v ČR zanedbatelně nízké). Zmíněný nárůst primárního tepla je způsoben náběhem dvou MW bloků v jaderné elektrárně Temelín. Primární elektřina (saldo import minus export, výroba vodních, větrných a slunečních elektráren) je po roce 1997 záporná, vzhledem ke značnému exportu elektřiny. Obr Vývoj TSPEZ, HDP a energetické náročnosti v ČR Zdroj dat: ČSÚ 9

10 Konečná spotřeba energie v ČR v období od roku 1995 kolísala kolem hodnoty PJ s velice mírným růstovým trendem. V tomto období došlo k výraznému poklesu konečné spotřeby tuhých paliv (přitom byl výrazný nárůst spotřeby biomasy) a centralizovaného tepla. Spotřeba centralizovaného tepla poklesla především v produkčních sektorech díky omezení energeticky náročných výrob, zatímco v domácnostech spíše stagnuje. Nejvyšší nárůst konečné spotřeby byl zaznamenán u kapalných paliv. Spotřeba plynných paliv spíše stagnuje. Největším spotřebitelem energie je průmysl, kde se spotřebovává kolem 40 % energie. Do roku 2005 druhým největším spotřebitelem energie byly domácnosti a po tomto datu je to doprava. V současnosti domácnosti spotřebovávají kolem 21 % a doprava kolem 26 % energie. Obr Struktura TSPEZ v ČR Obr Rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v ČR Zdroj dat: MPO 10 Zdroj dat: ČSÚ Obr Struktura konečné spotřeby energie v ČR Zdroj dat: ČSÚ Obr Rozdělení konečné spotřeby energie v ČR do sektorů Zdroj dat: ČSÚ K významným trendům vývoje české energetiky patří dynamický rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE), jejichž podíl v energetické bilanci ČR není příliš vysoký. Podíl obnovitelných zdrojů energie na TSPEZ je kolem 5,5 % a na konečné spotřebě energie přes 8 %. Ve struktuře konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů zaujímá 90 % biomasa, 8 % elektřina z vodních elektráren a pouze zbytek připadá na ostatní obnovitelné zdroje. Obnovitelné zdroje energie jsou v ČR podporovány energetickou legislativou, která zavádí i dotace těmto zdrojům. ČR nemá vhodné hydrologické podmínky pro budování dalších velkých vodních elektráren, a proto roste především podíl biomasy při výrobě elektřiny a tepla a v posledních letech jsou masivně budovány větrné a fotovoltaické elektrárny. Na výrobě elektřiny se obnovitelné zdroje energie podílejí kolem 5 %, přičemž v posledních létech se rozvíjí výroba elektřiny a tepla z biomasy a bioplynu a intenzivně se budují větrné a fotovoltaické elektrárny. Velká pozornost je v ČR věnována ochraně životního prostředí a klimatu. V 90. letech prošla elektroenergetika procesem ekologizace (instalace nových odsiřovacích zařízení, přechod na kvalitnější paliva a zavedení nových technologií spalování), který se projevil výrazným snížením emisí škodlivých látek i skleníkových plynů. Kvalita životního prostředí v ČR je zajišťována legislativními i ekonomickými nástroji. Státní politika životního prostředí prosazuje princip udržitelného rozvoje, usiluje o stabilizaci a zlepšování současného stavu. Od počátku devadesátých let jsou v ČR každoročně vyhlašovány státní programy na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie. Tyto programy jsou zaměřeny především na snižování energetické náročnosti, vyšší využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, podporu rozvoje kombinované výroby elektrické energie a tepla, optimalizaci energetického zásobování územních celků a zpracování energetických koncepcí měst a obcí. Dotace jsou poskytovány i na informační a osvětovou činnost pro veřejnost v oblasti úspor energie. Projekty v rámci vzdělávání a studií mají zvýšit zájem veřejnosti o problematiku energetických úspor a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie. Cílem je rovněž motivovat profesní zástupce sektoru oblasti úspor energie a využívání OZE a druhotných zdrojů energie k další činnosti a zatraktivnění této oblasti, což má přilákat více studentů na technické vysoké školy a přírodovědecké fakulty vysokých škol. Očekává se, že tyto aktivity budou mít nepřímý vliv na snižování energetické náročnosti průmyslu, veřejného a soukromého sektoru a zvýšení podílu využívání obnovitelných zdrojů energie.

11 Základním dlouhodobým trendem vývoje v ČR od počátku 21. století je trend k dosažení udržitelného rozvoje energetiky v rámci udržitelného rozvoje celé ekonomiky. K tomuto trendu přispívá především: Obr. 3.1 HDP na obyvatele ve středoevropském regionu Udržování přiměřené soběstačnosti ČR v zásobování palivy a energií. Vyvážený energetický mix s přiměřeným podílem obnovitelných zdrojů energie. Udržování a rozvoj spolehlivé síťové infrastruktury energetiky s postupným přechodem k inteligentním sítím. Podpora úspor energie ve všech sektorech ekonomiky i v domácnostech. Minimalizace negativních dopadů energetiky na životní prostředí a klima. Optimálně funkční trh s palivy a energiemi, a to jak na vnitrostátní, tak i mezinárodní úrovni. Obr. 3.2 Vývoj reálného HDP (ve stálých cenách roku 2000) Základní podmínkou dlouhodobé udržitelnosti rozvoje energetiky v rámci celé ekonomiky je bezpečné a spolehlivé zásobování ekonomiky i obyvatelstva palivy a energií za přiměřené ceny, s minimálními negativními dopady na životní prostředí a klima. 3 ČESKÝ TRH S ELEKTŘINOU V RÁMCI EU 3.1 POSTAVENÍ ENERGETIKY ČR V EU A VLIVY SVĚTOVÉ EKONOMICKÉ RECESE Evropskou unii (EU27) v současnosti tvoří 27 zemí s téměř 500 mil. obyvatel. Česká republika leží ve středoevropském regionu (Central and East Europe CEE), ke kterému se kromě ČR řadí Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Rakousko. Středoevropský region je zhruba třetinou EU27 z hlediska počtu obyvatel i z hlediska hlavních ekonomických a energetických ukazatelů. Tab. 3.1 Základní ekonomické ukazatele v roce 2008 HDP ve středoevropském regionu se vyvíjí v průměru nižším tempem, než je průměr EU27. Tranzitivní země (ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko) se však vyvíjí rychleji než země vyspělé (Rakousko, Německo). Nejdynamičtěji se v regionu dosud vyvíjelo Slovensko. Ekonomická recese se v regionu stejně jako v celé Evropské unii projevuje významným poklesem HDP. Tab. 3.2 Základní energetické ukazatele v roce 2007 PPS = standard kupní síly (Purchase Power Standard) Středoevropský region není homogenní. Tvoří jej 2 velké země (Německo a Polsko), zatímco ostatní 4 země mají charakter středních až menších zemí. Z ekonomického hlediska 2 země (Rakousko a Německo) patří mezi nejvyspělejší země světa a ostatní jsou rychle se rozvíjející země s tzv. tranzitivní ekonomikou. Z hlediska HDP na obyvatele je CEE mírně pod průměrem EU27, ale Rakousko a Německo jsou výrazně nadprůměrné. ČR se blíží průměru CEE a z hlediska HDP na obyvatele je 3. zemí ve svém regionu. Použité zkratky: HSPE Hrubá spotřeba primární energie (gross inland consumption of primary energy) v absolutní velikosti a na obyvatele. Poznámka: HSPE, kterou uvádí EUROSTA, odpovídá TSPEZ, s níž pracuje ČSÚ. EN Energetická náročnost (energy intensity) definovaná jako podíl HSPE a HDP ve standardu kupní síly (PPS). KSE Konečná spotřeba energie (final energy consumption) v absolutní velikosti a na obyvatele. KSEL Konečná spotřeba elektřiny (final electricity cosumption) v absolutní velikosti a na obyvatele. EEN Elektroenergetická náročnost (electricity intensity) definovaná jako podíl KSEL a HDP ve standardu kupní síly (PPS). 11

12 Obr. 3.3 Srovnání energetických charakteristik středoevropského regionu Obr. 3.4 Vývoj energetické náročnosti HDP Bezpečné dodávky paliv a energií jsou základní podmínkou pro rozvoj ekonomiky všech zemí, a proto je této problematice trvale věnována pozornost jak na úrovni jednotlivých států, tak na celoevropské úrovni. Česká republika se vyznačuje vysokou energetickou i elektroenergetickou náročností HDP, což je dáno nižší produktivitou oproti nejvyspělejším zemím, strukturou české ekonomiky s vysokým podílem energeticky náročného průmyslu a také vysokým podílem energetických transformací, které mají nízkou účinnost přeměny energie (výroba elektřiny z uhlí). Energetická náročnost HDP ve všech zemích EU dlouhodobě vykazuje tendenci k poklesu a ke snižování rozptylu hodnot mezi státy. Vývoj základních ekonomických a energetických ukazatelů je v ČR obdobný jako v průměru EU27, ale vykazuje vyšší dynamiku (rychlejší růst). Struktura primární energie je v ČR odlišná oproti průměru EU27 a vyznačuje se především vysokým podílem tuhých paliv a nižším podílem ropy, ropných produktů a zemního plynu. Rovněž dynamika vývoje HSPE je v ČR vyšší než průměr EU27. Konečná spotřeba energie na obyvatele je v ČR nižší než v Rakousku a Německu, ale vyšší, než je průměr EU27. Struktura konečné spotřeby energie v ČR je mírně odlišná od průměru EU27, a to jak z hlediska sektorů spotřeby, tak z hlediska forem energie. Dynamika vývoje konečné spotřeby energie v ČR je vyšší než průměr EU27. Vývoj konečné spotřeby elektřiny je v EU27 výrazně rovnoměrnější než u konečné spotřeby energie, což je dáno mj. nižší teplotní závislostí spotřeby elektřiny oproti jiným formám spotřeby energie. Vývoj spotřeby elektřiny vykazuje také vesměs vyšší růst než ostatní formy spotřeby energie. Obr. 3.5 Vývoj ekonomických a energetických ukazatelů Obr. 3.6 Struktura hrubé spotřeby primární energie 12

13 Obr. 3.7 Struktura konečné spotřeby energie z hlediska sektorů Obr. 3.9 Vývoj konečné spotřeby energie Obr Vývoj konečné spotřeby elektřiny Obr. 3.8 Struktura konečné spotřeby energie z hlediska forem energie ČR vzhledem ke své poloze uprostřed středoevropského regionu se významně podílí na mezinárodním obchodu a tranzitu, což se týká mj. energetických komodit zemního plynu, elektřiny, ropy a kapalných paliv a částečně i uhlí. Přes ČR jsou přepravovány značné objemy zemního plynu z Ruska do zemí západní Evropy. V současnosti ČR patří k nejvýznamnějším exportérům elektřiny v EU27 a z hlediska relativního podílu exportu na výrobě elektřiny je dokonce na 1. místě. Tranzitní trasy energetických komodit přes ČR byly dosud vytvářeny především ve směru východ západ, ale v budoucnu se předpokládá i vytvoření nových tras ve směru sever jih. Ekonomická recese se v roce 2009 mj. projevila výrazným poklesem poptávky, a to i po energetických komoditách. Zvláště markantně se to projevilo na poklesu spotřeby elektřiny. 3.2 CHARAKTERISTIKA ČESKÉ ENERGETIKY A POSTAVENÍ ES ČR V RÁMCI ENERGETIKY Z hlediska primárních zdrojů energie lze českou energetiku století popsat následujícími atributy: Vysoký podíl tuhých paliv (kolem 45 %; podíl hnědého uhlí kolem 33 %) na primárních energetických zdrojích. Dovozní závislost ČR (podíl čistého importu a hrubé spotřeby primárních energetických zdrojů) se pohybuje nad 25 %, ale je výrazně nižší, než je průměr EU27, který je nad 53 %. Významný podíl jaderné energie (kolem 15 % z primárních energetických zdrojů). Relativně nízký podíl obnovitelných energetických zdrojů (kolem 5 %; průměr EU27 činí 8 %). 13

14 Základním energetickým zdrojem v bilanci ČR jsou tuhá paliva (zejména hnědé a černé uhlí, částečně i biomasa a odpady). Tato paliva se používají především pro výrobu elektřiny (téměř 60 % z primárních zdrojů tuhých paliv) a centralizovaného tepla (více než 15 %). Podíl tuhých paliv v energetické bilanci ČR v průběhu 90. let poklesl, ale tato paliva dosud tvoří velmi významný zdroj energie. Při výrobě elektřiny jsou tato paliva částečně substituována výrobou v jaderných elektrárnách, nicméně je pravděpodobné, že i v budoucnosti bude uhlí a pravděpodobně i biomasa tvořit významný podíl primárních zdrojů pro výrobu elektřiny a pro výrobu tepla. Kapalná paliva se v ČR využívají především v dopravě jako palivo pro spalovací motory a výrazně méně jako zdroj tepla. Při výrobě elektřiny se kapalná paliva využívají jako základní palivo jen v několika menších elektrárnách, resp. teplárnách. Ve velkých (nad 50 MW) výrobních jednotkách pro výrobu elektřiny se kapalná paliva prakticky nevyužívají s výjimkou minimální spotřeby pro zatápky a stabilizaci hoření. Podíl kapalných paliv v energetické bilanci ČR v posledních letech vzrůstá v souvislosti s rozvojem dopravy. V rámci elektroenergetiky se s výraznějším uplatněním kapalných paliv nepočítá ani v budoucnu. Plynná paliva v energetické bilanci ČR tvoří téměř výhradně zemní plyn, ale v menším měřítku se využívají i technologické plyny zejména na bázi uhlí a částečně i plyny na bázi ropy (LPG). Využití zemního plynu v ČR v průběhu 90. let výrazně vzrostlo a toto palivo vytěsňovalo z bilance zejména tuhá paliva, ale částečně je konkurentem i kapalným palivům a elektřině. Zemní plyn je významným zdrojem tepla, a to jak v jednotlivých sektorech NH, tak i v domácnostech. Při výrobě elektřiny se v ČR plynná paliva dosud uplatňují pouze v nevelkém počtu méně významných zdrojů. Plynná paliva se na brutto výrobě elektřiny v ČR podílí kolem 5 %. Většina této výroby elektřiny je zajištěna technologickými plyny a pouze kolem 1 % z brutto výroby elektřiny je vyráběno ze zemního plynu. Výraznější uplatnění zemního plynu pro výrobu elektřiny v budoucnosti je v ČR pravděpodobné. Jaderné palivo se v ČR používá prakticky výhradně pro výrobu elektřiny. Roční spotřeba tohoto paliva je do značné míry stabilní, neboť jaderné bloky pracují v základním provozním režimu (tj. po většinu doby s konstantním výkonem). Změny ve spotřebě tohoto paliva nastávají převážně při změnách v sestavě jaderných bloků (v minulosti např. náběh jaderné elektrárny Temelín). V ČR tvoří jaderná energetika významný sektor energetiky a další rozvoj jaderné energetiky v budoucnu je pravděpodobný. Vodní energie je v ČR využívána vesměs pro výrobu elektřiny. Využitelný hydroenergetický potenciál není v ČR dosud plně využit, ale přírodní podmínky pro výstavbu velkých vodních elektráren (s elektrickým výkonem nad 10 MW) nejsou příznivé a jedinou možností je případné další budování malých vodních elektráren. Rychlejšímu rozvoji těchto zdrojů elektřiny brání jejich vysoká investiční náročnost, ale i odpor veřejnosti proti narušování krajiny. Kromě vodní energie je v poslední době věnována velká pozornost i netradičním obnovitelným zdrojům energie, kam patří větrná energie, sluneční energie, geotermální energie, energetické využití biomasy a odpadů. Stejně jako v případě malých vodních elektráren rychlejší využití těchto zdrojů energie omezovaly především jejich vysoká investiční náročnost a dlouhé doby návratnosti vložených prostředků, a proto je rozvoj těchto zdrojů podporován ze strany státu. Díky významné podpoře ze strany státu dochází v posledních letech k rozsáhlé výstavbě zejména fotovoltaických, ale i větrných elektráren. Využití geotermální energie a energie okolí (tepelná čerpadla) je zatím vesměs omezeno na získávání tepla a dosud není příliš rozsáhlé. Z hlediska konečné spotřeby energie českou energetiku charakterizují následující znaky: Relativně vysoký podíl uhlí na konečné spotřebě energie (kolem 10 %). Relativně vysoký podíl centralizovaného tepla na konečné spotřebě energie (kolem 15 %). Průměrný podíl spotřeby elektřiny na konečné potřebě energie (kolem 19 %). Vysoký podíl spotřeby energie v průmyslu (kolem 40 %) oproti domácnostem (kolem 22 %). Podíl elektřiny na konečné spotřebě energie se pohybuje v současnosti kolem 19 %; nejvyšší je ve službách, kde dosahuje hodnot kolem 40 %, a nejnižší je v dopravě, kde činí pouze cca 3 % konečné spotřeby energie. V průmyslu a domácnostech spotřeba elektřiny tvoří kolem 20 % konečné spotřeby energie. Výroba elektřiny spotřebovává více než 40 % primárních energetických zdrojů ČR. Z fosilních paliv je pro výrobu elektřiny využito více než 30 %, přičemž u tuhých paliv je tento podíl téměř 60 % a u hnědého uhlí dokonce více než 80 %. Pro výrobu elektřiny je využito prakticky stoprocentně teplo z jaderného paliva a dále hydroenergetický potenciál, energie větru a významně se začíná uplatňovat i fotovoltaická přeměna. Z hlediska nároků na primární zdroje v ČR (vedle výroby tepla) představuje nejvýznamnější transformační energetický proces výroba elektřiny. Bohužel se jedná o proces s relativně nízkou účinností danou fyzikálními zákony platnými při přeměně tepelné energie paliv v energii elektrickou. Elektřina je přitom již prakticky nezastupitelná jak v produkčních sektorech národního hospodářství, tak v domácnostech. 3.3 SOUČASNÝ STAV A STRUKTURA ČESKÉHO TRHU S ELEKTŘINOU V ČR se uskutečňuje trh s elektřinou na základě regulovaného přístupu k přenosové soustavě a k distribučním soustavám. Český trh s elektřinou je plně otevřen od 1. ledna 2006, a tedy v současnosti jsou oprávněnými zákazníky, s možností svobodného výběru dodavatele, všichni koneční zákazníci. Základní pravidla českého trhu s elektřinou vymezuje zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podnikat v elektroenergetice na území ČR za podmínek stanovených energetickým zákonem mohou fyzické či právnické osoby pouze na základě státního souhlasu, kterým je licence udělená Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Obr Struktura výroby elektřiny ČR z hlediska vlastnictví Zdroj dat: ERÚ 14

15 Největším výrobcem elektřiny v ČR je ČEZ, a. s. Tato akciová společnost, která vznikla v roce 1992, je z hlediska základního jmění a počtu zaměstnanců jedním z největších podniků v ČR. Instalovaný výkon zdrojů ČEZ, a. s., k byl přes 12 GW (téměř 70 % instalovaného výkonu české ES). Pozice ČEZ, a. s., v brutto výrobě elektřiny je patrná z grafu. V České republice je jednotná přenosová soustava tvořená sítí o napětí 400 kv a 220 kv a jediný provozovatel přenosové soustavy, kterým je společnost ČEPS, a. s., jejímž majoritním vlastníkem je stát. Společnost ČEPS, a. s., zajišťuje bezpečný a spolehlivý přenos elektrické energie pro uživatele přenosové soustavy v ČR i v rámci mezinárodní spolupráce. Je odpovědná za údržbu, obnovu a rozvoj přenosové soustavy. Česká přenosová soustava je vzhledem ke své poloze významným článkem evropské soustavy a kromě vlastního exportu elektřiny zajišťuje i tranzit elektřiny. Ceny za přenos elektřiny a za systémové služby jsou regulovány a každoročně aktualizovány Energetickým regulačním úřadem. Kapacita přeshraničních vedení přenosové soustavy je zájemcům přidělována v aukcích. Obchod s elektřinou se uskutečňuje na základě účasti na obchodování na energetické burze, účasti na organizovaném krátkodobém trhu s elektřinou, dvoustranných obchodů mezi účastníky trhu s elektřinou, účasti na vyrovnávacím trhu s regulační energií, nebo účasti na trhu s podpůrnými službami. Významným subjektem trhu s elektřinou (ale také trhu s plynem) je operátor trhu (OTE, a. s.), který mj. zpracovává obchodní bilanci elektřiny a předává ji provozovateli přenosové soustavy a provozovatelům distribučních soustav, organizuje tzv. krátkodobý trh s elektřinou a ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy organizuje vyrovnávací trh s regulační energií a na základě vyhodnocení odchylek zajišťuje zúčtování a vypořádání odchylek mezi subjekty zúčtování. Operátor trhu je akciovou společností, kde většinovým vlastníkem je stát. Obr Přenosová soustava ČR Zdroj: ERÚ V České republice je více než 280 držitelů licence na distribuci elektřiny, ale pouze tři distributoři mají největší význam, a to ČEZ Distribuce, a. s., PREdistribuce, a. s., a E.ON Distribuce, a. s. Tito tři distributoři dodávají elektřinu převážné většině konečných zákazníků. Ostatní distributoři mají pouze lokální charakter (např. velké průmyslové podniky). Ceny za distribuci jsou regionální a jsou regulovány (a každoročně aktualizovány) Energetickým regulačním úřadem. Obchodníci s elektřinou v ČR mají právo na dopravu dohodnutého množství elektřiny (pokud mají uzavřenu smlouvu o přenosu a o distribuci elektřiny) a mají právo nakupovat elektřinu na území ČR i v zahraničí a prodávat ji ostatním účastníkům trhu s elektřinou. V současnosti je v České republice evidováno více než 320 obchodníků s elektřinou. Výkon státní správy v energetických odvětvích v ČR náleží: Ministerstvu průmyslu a obchodu, Energetickému regulačnímu úřadu, Státní energetické inspekci. 3.4 POZICE ES ČR VE STŘEDOEVROPSKÉM REGIONU ES ČR je charakteristická vysokým podílem elektřiny vyráběné z fosilních paliv a v jaderných elektrárnách a nízkým podílem elektřiny vyráběné ve vodních elektrárnách a ostatních obnovitelných zdrojích. V okolních soustavách je struktura výroby elektřiny značně různorodá, jak ukazuje následující graf. 15

16 Obr Struktura výroby elektřiny z hlediska primárních zdrojů energie Obr Struktura instalovaného výkonu ES ČR podle technologie výroby Zdroj dat: ERÚ Zdroj dat: ENTSO-E Podíl ES ČR na výrobě elektřiny ve středoevropském regionu se pohybuje kolem 8 %, ale ČR je z hlediska relativního podílu exportu na výrobě elektřiny nejvýznamnějším exportérem elektřiny v regionu. Celková brutto výroba elektřiny v ČR v roce 2008 činila 83,5 TWh a v roce 2009 poklesla na 82,3 TWh. Obr Podíl zemí na výrobě elektřiny ve středoevropském regionu V roce 2009 byl čistý export (export minus import) elektřiny z České republiky 13,6 TWh, což činilo téměř 17 % z celkové roční brutto výroby elektřiny 82,3 TWh. Poptávka po elektřině v ČR stále vykazuje dlouhodobě rostoucí trend, který byl v roce 2009 narušen poklesem vyvolaným ekonomickou recesí, ale po oživení ekonomiky se očekává návrat k růstovému trendu. Obr Dlouhodobý vývoj spotřeby elektřiny v ČR Zdroj dat: ENTSO-E Tab. 3.3 Bilance elektřiny ČR v roce 2008 Zdroj dat: ERÚ Obr Vývoj spotřeby a výroby elektřiny v ČR Zdroj dat: ERÚ 16 Zdroj dat: ERÚ Česká přenosová soustava je součástí synchronně propojeného systému kontinentální Evropy a provozovatel přenosové soustavy společnost ČEPS, a. s. je členem evropského sdružení ENTSO-E, které koordinuje činnosti operátorů přenosových soustav a významně se podílí na vytváření jednotného evropského trhu s elektřinou v rámci EU27.

17 3.5 PODMÍNKY VÝVOJE ES ČR Středoevropský trh s elektřinou je výrazně ovlivněn ekonomickou recesí, provázenou poklesem poptávky po elektřině v roce 2009, přičemž lze očekávat, že odeznívání ekonomické recese bude dlouhodobým procesem. Z čistě technického hlediska a z hlediska odběratelů elektřiny lze vliv ekonomické recese na ES hodnotit částečně pozitivně, neboť pokles poptávky po elektřině jednak obecně může mít pozitivní vliv na provoz a kromě toho dočasný převis nabídky nad poptávkou vyvolává tlak na snižování cen elektřiny. Podmínky trhu s elektřinou jsou určovány energetickou politikou a legislativou, jejichž prioritním záměrem je zajištění energetické bezpečnosti. Úsilí o bezpečnou, udržitelnou a efektivní energetiku je ze strany EU dlouhodobé a stojí i za vytvářením jednotného evropského vnitřního trhu s elektřinou. V platných směrnicích EU pro trh s elektřinou se primárně požaduje, aby členské státy zabezpečily sledování bezpečnosti dodávek. Trendy a legislativu EU reflektuje i aktualizovaná Státní energetická koncepce (SEK), která vidí poslání energetiky v zajištění spolehlivé, bezpečné a k životnímu prostředí šetrné dodávky energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR za konkurenceschopné a přijatelné ceny za normálních podmínek. Energetika musí současně zabezpečit nepřerušenou dodávku energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek infrastruktury státu a zajištění šance obyvatelstva na přežití v krizových situacích a následnou obnovu jejích standardních funkcí. Obr Vývoj cen elektřiny pro průměrnou domácnost Obr Vývoj cen elektřiny pro průměrného průmyslového odběratele V oblasti elektroenergetiky se klade důraz na udržení trvale přebytkové výrobní i výkonové bilance a schopnosti zajistit nezbytné dodávky elektřiny i v případě omezení nebo přerušení dodávek ze zahraničí. Důležitá je rovněž schopnost zajistit dostupnost potřebných regulačních a rezervních výkonů ve všech běžných provozních podmínkách a jejich přiměřené rozdělení do možných ostrovních provozů. Trh s elektřinou v České republice stejně jako v celé EU prošel procesem liberalizace, jejímž hlavním cílem bylo odstranění cenových deformací a minimalizace ceny působením tržních sil (konkurence). V současnosti však tento cíl není důsledně plněn, neboť funkce trhu je ovlivňována reálně existujícími omezujícími faktory, které lze členit do tří hlavních skupin: Technický faktor existují tzv. úzká hrdla, tj. silně limitované přenosové kapacity mezi státy, a tak trh je doposud spíše národní. Tržní faktor existují silní dominantní výrobci a obchodníci s elektřinou, kteří mohou ovlivňovat cenu silové elektřiny na trhu. Ekonomický faktor světové ceny energetických komodit po roce 2000 výrazně vzrostly. Z uvedených důvodů evropské ceny elektřiny, po částečném poklesu v počátcích liberalizace, měly v poslední době spíše růstovou tendenci, a to vytváří tlak i na ceny na českém trhu. V této situaci je vývoji cen elektřiny věnována zvýšená pozornost ze strany všech subjektů trhu s cílem omezit případný nadměrný růst. Z prezentovaného vývoje cen elektřiny je zřejmé, že ceny elektřiny v České republice se přiblížily průměrným cenám v EU27 a v průmyslu byly i vyšší. V současnosti v České republice na cenu elektřiny působí 4 základní činitele, a to: Nutnost rekonstrukce výrobního parku a výstavby nových zdrojů v důsledku očekávaného růstu poptávky po elektřině. Dlouhodobý růstový trend cen energetických komodit. Podpora výstavby obnovitelných zdrojů elektřiny a přenášení externalit (náklady na ochranu životního prostředí a klimatu) do cen pro konečné zákazníky. Nedostatečná nabídka levné elektřiny v ČR i v zahraničí. Scénáře dalšího vývoje ES ČR, ve shodě se Státní energetickou koncepcí, jsou vesměs založeny na předpokladu dlouhodobé soběstačnosti ČR v zásobování elektřinou. Česká aktualizovaná Státní energetická koncepce předpokládá, že rozvoj ES bude založen na využívání nejmodernějších technologií výroby elektřiny. Tato koncepce v souladu s energetickou politikou EU27 deklaruje, že využívány budou technologie, které: vykazují vysokou bezpečnost a spolehlivost výroby elektřiny, vykazují minimální negativní vliv na životní prostředí a klima, vykazují vysokou účinnost přeměny primární energie na elektřinu, využívají obnovitelných primárních zdrojů energie. Účinnost energetické přeměny je v ČR sledována na základě zákona o hospodaření energií a příslušných vyhlášek, kde je mj. stanovena minimální účinnost pro technologie výroby elektřiny. 17

18 18 Cestou ke zvyšování účinnosti energetických přeměn v rámci ES je využívání nejlepších dostupných technologií výroby a distribuce energie, včetně podpory kombinované výroby elektřiny a tepla. Legislativně je v ČR podporováno i využívání obnovitelných zdrojů energie zákonem 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). 4 OČEKÁVANÝ VÝVOJ ENERGETIKY V DLOUHODOBÉ PERSPEKTIVĚ 4.1 STÁTNÍ ENERGETICKÁ KONCEPCE A PERSPEKTIVY ROZVOJE EKONOMIKY A ENERGETIKY ČR Posláním sektorů energetiky je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR za konkurenceschopné a přijatelné ceny za normálních podmínek a současně zabezpečit nepřerušenou dodávku energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůležitějších složek infrastruktury státu a zajištění šance obyvatelstva na přežití v krizových situacích a následnou obnovu jejích standardních funkcí. Z tohoto strategického úkolu energetiky vychází i Státní energe tická koncepce (SEK) zpracovávaná a pravidelně aktualizovaná Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky. SEK je dokumentem, který stanovuje strategické cíle státu v energetickém hospodářství s výhledem na minimálně 30 let a je výrazem odpovědnosti státu za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energií a pro jejich efektivní využívání za ekonomicky oprávněné a přitom přijatelné ceny způsobem, který je v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Klíčovým předpokladem účinné energetické politiky na evropské úrovni je správně fungující jednotný vnitřní trh s plynem a s elektrickou energií. Trh musí zajistit fungující konkurenci ve výrobě a dodávkách, transparentní a likvidní veřejné trhy s elektřinou a plynem, jednoduchý přístup konečných zákazníků na trh a rychlou a efektivní možnost změny dodavatele a propojení doposud národních trhů do regionálních celků a postupné integraci do celoevropského trhu. Liberalizace trhu s energií v EU spolu s vytvářením jednotného trhu se projevuje omezením role státu v energetickém sektoru, a tím i souboru nástrojů, které mohou použít členské země pro prosazování své energetické politiky. Liberalizace podstatně změnila dlouhodobě relativně stabilní podnikatelské prostředí. Investice energetických společností již nejsou posuzovány v rámci státních celků, ale primárně v kontextu konkrétní situace na trzích (zejména) s elektřinou a s plynem v celé EU. Přestože stále existují národní přenosové a přepravní systémy a přenosoví a přepravní operátoři, tak z hlediska výroby jsou již rozhodnutí o investicích posuzována z hlediska fungování evropského trhu jako celku. Proces globalizace propojuje národní energetické trhy s evropskými a světovými. Specifická lokální cena se stává minulostí. Lokální hodnotou však může být spolehlivost dodávek. Tržní modely nejsou schopny správně ocenit spolehlivost a energetickou bezpečnost. Vzhledem k nízké cenové elasticitě proto musí v této oblasti při jejich vyvažování sehrát klíčovou roli stát. V liberalizovaném prostředí má stát pro ovlivňování vývoje energetického hospodářství k dispozici základní nástroje, které se týkají: Legislativy stanovení pravidel pro podnikání v energetických odvětvích a podmínky pro výkon státní správy. Vlastního výkonu státní správy s využitím celé škály nástrojů jako jsou povolovací procedury pro výstavbu energetických zařízení, dohled nad trhem s elektřinou, plynem a dalšími komoditami, daně, dotace, podpora výzkumu a vývoje, školství, přístup k domácím primárním zdrojům energie, mechanismy pro krizové řízení, státní rezervy vybraných nositelů energie apod. Zvláštní roli hraje výkon vlastnických práv státu ve významných energetických společnostech, který by měl podporovat naplňování cílů energetické politiky to se týká rozhodování o výstavbě nových zdrojů a sítí i oblasti nejvýznamnějších vztahů s dodavateli a odběrateli. Zahraniční politiky účast na tvorbě politik EU, zásad a postupů pro integraci trhů, uzavírání bilaterálních smluv a řešení vztahů uvnitř i vně EU, bezpečnostní aliance apod. Česká aktualizovaná SEK vytváří podklad pro tvorbu a využívání uvedených nástrojů. SEK je zaměřena jak na politickou sféru a státní správu, tak na podnikatelský sektor a v neposlední řadě na konečné spotřebitele. Pro politickou sféru a státní správu je zadáním dlouhodobých priorit a cílů, které budou systematicky a předvídatelným způsobem ovlivňovat vytváření energetické a s ní související legislativy a provádění výkonu státní správy. Pro podnikatelskou sféru a energetické trhy poskytuje jasnou a formalizovanou informaci o dlouhodobých strategických záměrech státu a jeho programu, který garantuje stabilitu a předvídatelnost vývoje legislativy a výkonu státní správy a vymezuje konkrétní směry a oblasti podporované státem, a tím současně vytváří stabilní prostředí pro plánování, rozhodování a investice soukromého sektoru. Navzdory ekonomické recesi po roce 2007 lze aktuální stav české ekonomiky a energetiky charakterizovat jako příznivý. HDP na obyvatele v paritě kupní síly se pohybuje na úrovni kolem 80 % průměru EU27, ale dynamika vývoje českého HDP je oproti průměru dlouhodobě vyšší. Dosavadní vývoj české ekonomiky vytváří podmínky pro dosažení meziročních temp růstu HDP do roku 2030 v intervalu 3 4 %, přičemž očekávané meziroční změny HDP v průměru EU27 by se měly pohybovat v rozmezí 1,5 až 2,0 %. Pokud se tento trend do budoucna podaří udržet, pak by k vyrovnání českého HDP na obyvatele s průměrem EU27 mohlo dojít po roce 2020, jak ilustruje následující graf, kde je znázorněn možný scénář vývoje českého HDP v porovnání s očekávaným vývojem v EU27. Obr. 4.1 Scénář vývoje HDP, MPO

19 V české energetice patří k pozitivům: Vysoký podíl uspokojení energetických potřeb z vlastních zdrojů a zlepšující se diverzifikace zdrojů (dovozní závislost energetiky ČR je kolem 25 % oproti 53 % v průměru EU27). Soběstačnost a spolehlivost v oblasti výroby elektrické energie mj. díky tomu, že se ČR nevzdala jaderné energetiky. Klesající podíl tuhých paliv a rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů. Postupně dochází ke snižování energetické náročnosti tvorby HDP, která je však dosud vysoká ve srovnání s průměrem EU27. Česká energetická náročnost (podíl tuzemské spotřeby primárních energetických zdrojů a HDP ve standardu kupní síly) je v současnosti o více než 30 % vyšší oproti průměru EU27. Česká SEK předpokládá relativně rychlé snižování energetické náročnosti HDP a postupné vyrovnávání s průměrem EU27. Udržitelný rozvoj energetiky předpokládá masivní nasazování obnovitelných zdrojů energie. Česká SEK předpokládá uplatnění obnovitelných zdrojů energie při výrobě elektřiny a centralizovaného tepla, ale i v dopravě a v přímé spotřebě domácností. To se promítne do očekávaného vývoje struktury tuzemské spotřeby primárních energetických zdrojů. V roce 2030 by obnovitelné zdroje energie (OZE) měly tvořit kolem 10 % tuzemské spotřeby primárních zdrojů energie. Obr. 4.4 Očekávaný vývoj struktury konečné spotřeby energie v ČR Obr. 4.2 Očekávaný vývoj energetické náročnosti HDP Zdroj dat: MPO Obr. 4.5 Očekávaný vývoj tuzemské spotřeby primárních zdrojů energie v ČR, MPO Budou-li splněny předpoklady o vývoji HDP a energetické náročnosti, pak konečná spotřeba energie by se měla vyvíjet v pásmu vymezeném vysokým a nízkým scénářem podle následujícího grafu. Obr. 4.3 Scénář vývoje konečné spotřeby energie Zdroj dat: MPO Významný vliv na budoucí vývoj může mít růst cen paliv a energií na světovém trhu. V roce 2009 tržní cena ropy, elektřiny i zemního plynu poklesla v souvislosti s ekonomickou recesí, ale po jejím odeznění lze očekávat další růst. Obr. 4.6 Očekávaný vývoj cen energetických komodit, MPO Podmínkou budoucí stagnace, nebo dokonce poklesu konečné spotřeby energie, je podpora investic do energeticky efektivních technologií, podpora úspor energie a také podpora výzkumu, vývoje a vzdělávání. V průběhu vývoje se předpokládá značná změna struktury konečné spotřeby energie charakterizovaná poklesem spotřeby zejména uhlí, ale částečně i kapalných paliv vyráběných z ropy. Na druhé straně se očekává růst spotřeby elektřiny a zejména energie z obnovitelných zdrojů (OZE). Zdroj dat: EIA 19

20 Dlouhodobý růst cen energetických komodit ovlivňuje hospodářský rozvoj, ale vliv rostoucích cen primárních zdrojů energie může být významný i v tom, že vyvolává tlak na uplatňování nových efektivnějších technologií a zvyšuje význam úspor energie. Očekávaný růst cen energetických komodit spolu se snahou o udržitelný rozvoj povede mj. k širšímu využívání netradičních zdrojů energie především OZE a již v současnosti vede i k oživování zájmu o jadernou energetiku. Uplatnění obnovitelných zdrojů energie se očekává při výrobě elektřiny, tepla, ale také v dopravě (biopaliva) a v konečné spotřebě domácností. Rozvoj netradičních zdrojů energie je v ČR podporován i ze strany státu mj. v rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie. Využívání těchto zdrojů ale není bez problému, neboť vyvolávají tlak na zvyšování cen pro konečné spotřebitele, mohou narušovat stabilitu provozu ES, mohou negativně ovlivňovat ráz krajiny apod. Racionální podíl těchto zdrojů na spotřebě energie je proto stále předmětem analýz a široké odborné diskuse. Obr. 4.7 Očekávaný vývoj primární spotřeby OZE v ČR který lze charakterizovat především propojením energetických a informačních technologií. ČR aktivně podporuje principy udržitelného rozvoje ekonomiky a energetiky a průběžně aktualizuje svou strategii s cílem minimalizovat rizika budoucího vývoje. Růst cen primárních zdrojů energie představuje jedno z rizik udržitelného rozvoje energetiky, ale není to riziko jediné. Dalšími riziky mohou být zejména: vysoká energetická náročnost rozvoje ekonomiky, nesprávné hodnocení významu ochrany životního prostředí, nesprávné hodnocení významu obnovitelných zdrojů a úspor energie, podcenění významu bezpečného zásobování energií, nedostatečná nebo nevhodná diverzifikace primárních zdrojů energie, nedostatečné investice do energeticky efektivních technologií. Česká Státní energetická koncepce vytváří předpoklady, aby tato rizika byla minimalizována. 20 Zdroj dat: MPO V rozvoji energetiky a zejména elektroenergetiky vznikají nové trendy, z nichž lze zmínit zejména růst decentralizované výroby elektřiny a rozvoj inteligentních sítí (smart grids). Rozvoj decentralizované výroby elektřiny je mj. důsledkem rozvoje obnovitelných zdrojů energie, kde se často uplatňuje větší počet geograficky rozptýlených jednotek malých výkonů. Důvodem k vývoji smart grids je snaha o zlepšení: spolehlivosti (řízení poptávky (Demand Side Management DSM), řízení v reálném čase), flexibility (aktivní účast spotřebitelů, optimalizace v reálném čase), přístupnosti (podpora rozptýlené výroby (distributed generation) a obnovitelných zdrojů) a ekonomiky provozu ES (úspory energie, snižování exhalací a odpadů, snižování nákladů). Distribuční soustavy dvacátého století byly svojí architekturou navrženy k zajištění distribuce z malého počtu zdrojů o vyšším výkonu k milionům spotřebitelů. S velmi rychle rostoucím množstvím zdrojů různých velikostí, připojovaných na všech úrovních distribuční soustavy, přestává tato architektura distribuce vyhovovat nejen z hlediska zajištění samotné distribuce elektřiny, ale i z pohledu její kvality a spolehlivosti. Distribuční sítě s plně centrálním řízením by měly být postupně přeměněny na inteligentní sítě s řízením spotřeby označované jako smart grids. Takové sítě představují kvalitativně nový stupeň vývoje ES, 4.2 DLOUHODOBÝ ROZVOJ ČESKÉ ES Příprava a realizace nových elektráren je záležitostí dlouhodobou a finančně velmi náročnou. Celý proces od počátečních studií, přes projektování, schvalovací řízení a vlastní výstavbu, až po zahájení zkušebního provozu může u velkých elektráren trvat i více než 15 let. Z tohoto důvodu se v ČR již v současnosti připravují elektrárny, jejichž realizace se očekává v časovém horizontu mnohdy přesahujícím rok Stejná pozornost je věnována i rozvoji přenosových a distribučních sítí. V souvislosti s vytvářením jednotného evropského trhu s elektřinou se analyzují přeshraniční přenosové kapacity a možnosti jejich posilování. Dlouhé termíny realizace nových projektů jsou hlavním důvodem ke zpracovávání dlouhodobých výhledů rozvoje ES, z nichž vychází i Státní energetická koncepce ČR. Přes významné prosazování úspor energie, které by se mělo projevit snížením tempa růstu poptávky po energii, následovaným stagnací nebo dokonce mírným poklesem poptávky, u elektřiny se další růst poptávky v dlouhodobém výhledu očekává. Současné prognózy předpokládají, že do roku 2030 se česká poptávka po elektřině zvýší o více než 25 % oproti stavu v roce Očekávaná česká spotřeba elektřiny do roku 2030 je uvedena na následujícím grafu. Obr. 4.8 Očekávaný vývoj konečné spotřeby energie a spotřeby elektřiny Zdroj dat: MPO

21 Obr. 4.9 Očekávané trendy výroby a spotřeby elektřiny Výstavba OZE v ČR často naráží i na odpor obyvatelstva motivovaný obavami z narušení krajiny. ČR aktivně využívá pro výrobu elektřiny i jadernou energii. V provozu jsou jaderné elektrárny Dukovany (4 440 MW) a Temelín ( MW), které v roce 2009 vyrobily přes 27 TWh elektřiny, tj. 33 % z celkové brutto výroby. SEK počítá s výstavbou dalších jaderných bloků, takže podíl výroby z jaderných elektráren by mohl do roku 2030 dosáhnout i více než 45 %. Obr Vývoj výroby elektřiny v jednotkách pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla Zdroj dat: OTE Většina českých elektráren byla vybudována v 70. a 80. létech minulého století, a tak se v současnosti blíží konci své životnosti a budou muset být rekonstruovány nebo nahrazeny novými. Přitom se počítá s uplatněním nových technologií výroby elektřiny s vysokou účinností energetické přeměny a s minimálními negativními dopady na životní prostředí. Významný podíl elektřiny vyrobené v ČR se exportuje v roce 2009 to bylo více než 16 % a do budoucna se předpokládá, že exportní charakter české ES zůstane zachován. Reálná výroba elektřiny bude ovlivněna nejen poptávkou po elektřině, ale i změnami ve výrobní základně ES vyřazováním dožívajících výrobních jednotek a náběhem nových jednotek. Tyto změny se promítnou do změn ve struktuře výroby elektřiny, kde se očekává pokles výroby elektřiny z hnědého uhlí a nárůst výroby z plynu, z obnovitelných zdrojů i nárůst podílu jaderných elektráren. Zdroj dat: OTE Obr Vývoj výroby elektřiny v obnovitelných zdrojích energie Obr Vývoj struktury výroby elektřiny Zdroj dat: MPO Zdroj dat: OTE Významná část elektřiny v ČR (kolem 14 % z brutto výroby) je vyráběna v jednotkách pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET) a do budoucna se počítá s dalším růstem této výroby. Jednotky KVET jsou v současnosti převážně uhelné, ale do budoucna se počítá s významným uplatněním OZE (biomasa) a také zemního plynu. SEK předpokládá významný nárůst výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, což by přineslo významnou úsporu fosilních paliv, ale využívání OZE při výrobě elektřiny s sebou nese i problémy. Zejména výstavba větrných a fotovoltaických elektráren zvyšuje nároky na podpůrné služby a může ohrožovat stabilitu provozu ES. OZE jsou rovněž nákladnější než klasické elektrárny, a jejich rozvoj tak vyvolává tlak na zvyšování cen elektřiny pro konečné spotřebitele. 4.3 VÝVOJ POSTAVENÍ ES ČR VE STŘEDOEVROPSKÉM REGIONU Subjekty české elektroenergetiky (zejména ČEZ, a. s., a ČEPS, a. s.) jsou významnými hráči na středoevropském trhu s elektřinou. V rámci EU27 je podporován rozvoj mezinárodního obchodu s elektřinou. Je vytvořen nový systém spolupráce provozovatelů přenosových soustav v rámci evropského sdružení ENTSO-E. Provozovatelé přenosových soustav jsou odpovědni za koordinované plánování sítí, podávání zpráv vnitrostátním regulačním orgánům, ale i Komisi EU. Tento systém má rovněž za úkol navrhovat minimální normy pro bezpečnost sítí, u nichž by po schválení regulačními orgány a Komisí byla navržena právní závaznost. V tomto procesu lze očekávat, že dále vzroste význam celého středoevropského regionu včetně ČR. 21

22 Obr Toky elektřiny ve střední Evropě v roce 2008 [TWh] Obr Podíl sektorů na emisích CO 2 Zdroj dat: CENIA Zdroj dat: EGÚ Brno, a. s. Budoucí rozvoj elektroenergetiky ve středoevropském regionu je významně ovlivněn očekávaným vývojem v Německu, jehož soustava je v regionu největší. Německo se zavázalo do roku 2022 ukončit provoz svých stávajících jaderných elektráren. V souvislosti s celosvětovým oživením zájmu o rozvoj jaderné energetiky lze předpokládat, že dojde k přehodnocení německých záměrů v jaderné energetice a jaderné elektrárny budou nahrazeny rekonstruovanými nebo novými jadernými zdroji. Pokud se tento předpoklad naplní, pak výroba elektřiny ve středoevropském regionu by se mohla vyvíjet podle následujícího grafu. Obr Vývoj výroby elektřiny ve středoevropském regionu Zdroj dat: ENTSO-E 4.4 PŮSOBENÍ ENERGETIKY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V ČR Vliv energetiky na životní prostředí je značný, přičemž v současnosti je za nejzávažnější faktor považován vliv energetiky na ovzduší a klima. Hlavním negativním faktorem, kterým energetika působí na kvalitu ovzduší, jsou látky emitované do okolního prostředí (emise), které jsou obsaženy v kouřových plynech ze spalování fosilních paliv. Sledované látky v emisích dělíme do dvou základních skupin, a to na: škodliviny, skleníkové plyny (GHG greenhouse gases). Česká elektroenergetika prošla v 90. letech minulého století investičně náročnou rekonstrukcí parních elektráren zaměřenou na snížení emisí. Uvedená opatření se projevila dramatickým snížením škodlivých emisí zejména SO 2 a tuhých znečišťujících látek. Množství emisí je neustále monitorováno a evidováno a regulováno prostřednictvím legislativy i ekonomickými nástroji. Jak již bylo řečeno, v ES ČR došlo k výraznému poklesu všech druhů emisí, včetně emisí tuhých znečišťujících látek. Výjimkou jsou emise CO 2, které poklesly jen nepatrně a spíše stagnují v závislosti na produkci elektřiny v tepelných elektrárnách spalujících fosilní paliva. Nicméně na základě mezinárodního srovnání vlivu elektroenergetiky na životní prostředí lze konstatovat relativně dobrou současnou kvalitu ES ČR ve vztahu k životnímu prostředí, srovnatelnou s energetikami vyspělých zemí EU27. Vzhledem k tomu, že v podmínkách ČR úspory elektřiny a obnovitelné zdroje elektřiny nemohou plně vyřešit pokrytí rostoucí poptávky po elektřině při současném dožívání stávajících výroben, v podstatě jedinou ekonomicky výhodnou a ekologicky přijatelnou cestou k zajištění dostatečných dodávek elektřiny zákazníkům zůstává další rozvoj jaderné energetiky. Takový rozvoj ES by mj. přispěl ke snížení emisí škodlivých látek i skleníkových plynů. Předpokladem udržitelného rozvoje v oblasti zásobování energií je sladění rozvinutých ekonomických a sociálních aspektů s moderním environmentálním pohledem. K podpoře aktivit směřujících k udržitelnému zásobování energií se v ČR vytváří i vhodné legislativní, ekonomické a informační prostředí. V oblasti legislativních nástrojů probíhá v ČR průběžná transpozice nově přijímaných právních předpisů Evropských společenství do národní legislativy a zároveň novelizace legislativy již přijaté. V oblasti ekonomických nástrojů bylo zavedeno obchodování s emisemi skleníkových plynů, které patří mezi významné tržně ekonomické nástroje environmentální politiky. Byla realizována ekologická daňová reforma a aktualizuje se systém plateb za znečišťování a využívání životního prostředí. V oblasti informačních nástrojů byl zřízen a je provozován Integrovaný registr znečištění a v oblasti institucionálních nástrojů byla provedena transformace Českého ekologického ústavu na CENIA, Českou informační agenturu životního prostředí. V současnosti je velká pozornost věnována problematice emisí oxidu uhličitého (CO 2 ), který je hlavním produktem při spalování všech fosilních paliv. Jako jeden s nástrojů k dosažení svého závazku snižovat emise skleníkových plynů bylo vytvořeno evropské schéma obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU Emission Trading Scheme EU ETS). 22