Psi a veganská strava

Transkript

1 Psi a veganská strava ETIKA JE BEZHRANIČNÁ ODPOVĚDNOST VŮČI VŠEMU ŽIVÉMU. (A. Schweitzer) Kateřina Sapíková, 2015

2 ÚVOD VEGANSKÁ STRAVA SE STÁVÁ Z MNOHA DŮVODŮ STÁLE POPULÁRNĚJŠÍ. MEZI NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY, PROČ SE LIDÉ ROZHODNOU KONZUMOVAT POUZE ROSTLINNOU STRAVU, PATŘÍ PŘEDEVŠÍM ETICKÉ A ZDRAVOTNÍ DŮVODY. A PRÁVĚ ETICKÉ DŮVODY VEDOU MNOHÉ PSÍ MAJITELE K OTÁZCE, ZDA JE MOŽNÉ SE ZCELA VYHNOUT POUŽÍVÁNÍ ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ I V SOUVISLOSTI S KRMENÍM SVÝCH ČTYŘNOHÝCH PŘÁTEL. OBAVY SE MOHOU NA PRVNÍ POHLED JEVIT JAKO OPRÁVNĚNÉ. VŽDYŤ PSI BYLI VYŠLECHTĚNI Z VLKA, KTERÝ JE MASOŽRAVCEM A DRTIVÁ VĚTŠINA JEHO POTRAVY POCHÁZÍ ZE ŽIVOČIŠNÝCH ZDROJŮ. CÍLEM TOHOTO TEXTU NENÍ PŘESVĚDČIT ČTENÁŘE O TOM, ŽE PES JE OD PŘÍRODY VŠEŽRAVEC ČI DOKONCE BÝLOŽRAVEC A ŽE VEGANSKÁ STRAVA JE PRO PSY PŘIROZENÁ A TA NEJVÍCE SPRÁVNÁ. NEPOPIRATELNÝM FAKTEM JE, ŽE TRÁVICÍ SOUSTAVA PSA (POPŘ. I JINÉ FYZIOLOGICKÉ ZNAKY) ODPOVÍDÁ TOMU, ŽE PES JE PŘEDEVŠÍM MASOŽRAVEC. PES SI VŠAK POSTUPNOU DOMESTIKACÍ NAVYKL NA ŽIVOTNÍ STYL I STRAVU LIDÍ. KLÍČOVÝM KROKEM V DOMESTIKACI PSŮ BYLA JEJICH SCHOPNOST EFEKTIVNĚ STRÁVIT JÍDLO NA BÁZI ŠKROBU (NA ROZDÍL OD ŠPATNÉHO TRÁVENÍ ŠKROBU MASOŽRAVÝMI VLKY). DOMESTIKACÍ A OCHOČOVÁNÍM UDĚLALI LIDÉ ZE PSŮ NĚCO NAPROSTO ODLIŠNÉHO OD JEJICH PŘEDKŮ. ROZDÍLY MEZI PSI A VLKY JSOU NEJEN NA ÚROVNI CHOVÁNÍ, ALE ROVNĚŽ FYZICKÉ. NAVÍC O PŘIROZENOSTI ŽIVOTA NAŠICH PSÍCH KAMARÁDŮ UŽ V DNEŠNÍ DOBĚ NEMŮŽE BÝT ANI ŘEČ. AČKOLI NENÍ V ČESKÉ REPUBLICE OBVYKLÉ KRMIT PSY ROSTLINNOU STRAVOU, V ZAHRANIČÍ JE TENTO TREND MNOHEM BĚŽNĚJŠÍ A ZE ZKUŠENOSTÍ MNOHA LIDÍ PO CELÉM SVĚTĚ PŘEKVAPIVĚ VYPLÝVÁ, ŽE PŘI KRMENÍ PSA ZCELA ROSTLINNOU STRAVOU LZE VYHOVĚT VŠEM JEHO VÝŽIVOVÝM POŽADAVKŮM, A TO VE VŠECH FÁZÍCH PSÍHO ŽIVOTA. NĚKDO MOŽNÁ NECHÁPE, PROČ SI VLASTNĚ TAKTO SMÝŠLEJÍCÍ LIDÉ VŮBEC POŘIZUJÍ PSY. ASI NENÍ TĚŽKÉ UHODNOUT, ŽE DRTIVÁ VĚTŠINA TZV. ETICKÝCH VEGANŮ NEPODPORUJE CHOVATELE A MNOŽITELE ZVÍŘAT A POSKYTUJE DOMOV ZVÍŘATŮM ZE ŠPATNÝCH PODMÍNEK ČI Z ÚTULKŮ. OTÁZKOU JE, CO SI MYSLÍME, ŽE JE PRO ZVÍŘE LEPŠÍ, POPŘ. CO BY SI SAMO VYBRALO - STRÁDÁNÍ V ÚTULKU, KDE BUDE DOSTÁVAT MASO NEBO DOMOV A MILUJÍCÍ RODINU, KTERÁ MU BUDE DÁVAT CHUTNOU A PLNOHODNOTNOU ROSTLINNOU STRAVU? KAŽDÝ SI NA TUTO OTÁZKU MUSÍ ODPOVĚDĚT SÁM ALE DŮVOD, PROČ TITO LIDÉ NĚJAKÉ ZVÍŘE ZACHRÁNÍ A TO, PROČ NECHTĚJÍ ANI KVŮLI NĚMU KUPOVAT ŽÁDNÉ ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY JE ÚPLNĚ STEJNÝ LÁSKA KE ZVÍŘATŮM - 2 -

3 1 PŘEDSTAVENÍ PSÍHO PŘEDKA - VLKA Pes domácí patří mezi psovité šelmy a stavbou těla je podobný svým nejbližším divokým příbuzným, vlku obecnému, indickému a himalájskému a dále šakalovi obecnému. 1.1 Obecné znaky masožravců Zuby jsou špičaté, zaostřené. Čelisti neumožňují téměř žádný pohyb do stran, proto masožravci potravu nedokážou žvýkat. Střihavým pohybem jí ostrými zuby nařežou a zhltnou relativně velká sousta vcelku. Díky tomuto způsobu přijímání potravy neprodukuji slinné žlázy masožravců enzymy, které pomáhají štěpit polysacharidy (škroby), jenž by zabezpečily nastartování trávicích procesů co nejdříve. Na druhé straně jsou však sliny masožravců kyselé a jsou tak mnohem lépe přizpůsobené na rozklad masité potravy. Prostředí v žaludku je velmi kyselé. Zatímco např. u člověka je ph v žaludku 2 až 5, u masožravců je to velmi silná kyselina s ph 1 až 2, což je nevyhnutelné pro efektivní rozklad bílkovin. Masožravci jsou díky této silné kyselině, v porovnání s trávicím systémem všežravce, připraveni na mnohem lepší využití koncentrovaného zdroje energie a bílkovin masa. Jsou také přizpůsobeni na nepravidelný přísun velkého množství potravy plné masa a tuků. Pro masožravce je přirozená a zdravá méně častá, zato ale na bílkoviny a tuky velmi vydatná a hutná strava s menšinovým podílem těžko stravitelných látek (škroby, vláknina, apod.). Tenké střevo je mnohem kratší, než u všežravců či býložravců. Dosahuje troj až pětinásobku délky jejich těla, protože na štěpení látek potřebuje mnohem kratší čas. Tlusté střevo je velmi jednoduché a krátké. Játra jsou největší zásobárnou vitaminu A a dokážou se vypořádat i s takovým množstvím, které by bylo pro člověka toxické. Ledviny masožravců produkují mírně kyselejší moč. Masitá strava posouvá moč směrem ke kyselejšímu prostředí, vegetariánská strava posouvá ph moči víc k zásaditému. 1.2 Přirozená strava vlků Vlci jsou predátoři. Protože loví ve skupině, mohou zabíjet i větší zvířata, než jsou oni sami. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona nebo pižmoně. Nejčastěji však loví srny, divoká prasata, králíky, zajíce, sviště, bobry, menší hlodavce, ryby či rozličné druhy plazů. Na některých místech se zaměřují na vodní ptactvo a jeho vejce. Potravou vlka je také spousta drobných savců a hlodavců, s nimiž (protože je konzumuje vcelku) pozře i množství natrávených semen, různých plodů a množství bezobratlých živočichů, především hmyzu, larev či měkkýšů, kteří jsou cenným zdrojem proteinů a dalších látek. Zabíjejí i menší konkurenční predátory lišky, kuny, lasičky, jezevce, divoké psy aj. Je-li nouze, nepohrdnou ani hmyzem či mršinami a svou stravu občas doplní také o bobuloviny, ovoce (např. hroznové víno či jablka), trávu, luční byliny a kořínky

4 Vlci se nejdříve vrhnou na zažívací trakt ulovené zvěře i s obsahem, který je jim zdrojem natrávené rostlinné potravy, tedy vitaminů, stopových prvků a minerálních látek. Potom sežerou další vnitřnosti a teprve nakonec maso, šlachy, kosti a kůži. Při loveckém nezdaru jedí vlci občas také trus, protože ve výkalech býložravců jsou pro psy potravinové doplňky. Např. koňské výkaly jsou bohaté na obsah vlákniny a minerálů z nestráveného krmení. Stejně tak divoká kočka získává minerální látky, stopové prvky a vitaminy snědením hlodavce s natrávenými zrny, nebo ptáka s hmyzem a peřím, které pomáhá obalit kosti v žaludku. Je to vlastně to, co se dodává ve vařených přílohách a co psovitá šelma nedokáže jednodušeji získat. Z výše uvedeného výčtu potravinových zdrojů vyplývá, že vlk ke své výživě potřebuje pestrou paletu rozličných živočišných i rostlinných živin, které jí syrové. V případě, že není k dispozici dostatek velkých býložravců, pokud vlci žijí mimo smečku nebo mají odlišnou specializaci, je jejich potrava jiná. Udává se, že vlk může najednou sníst až 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je přibližně 1,5 2 kg masa. Když je potřeba, vydrží dlouho hladovět. Nemusí žrát klidně dva týdny, aniž by ho to nějak oslabilo či omezilo jeho aktivitu. Ačkoli se přirozená strava masožravců ve skutečnosti neskládá jen ze živočišných zdrojů, pro udržení jejich zdraví musí být tyto zdroje většinové. 2 DOMESTIKACE PSA Pes je největší domestikovaná šelma. K domestikaci psů došlo zhruba před 10 tisíci lety v jihovýchodní a západní Asii. Během domestikace byl vyšlechtěn nespočet psích plemen rozdílných velikostí, proporcí, délky a struktury srsti i povahy. V současnosti Mezinárodní kynologická federace uznává 343 plemen. Nejmenším je čivava (s ideální hmotností 1,5 až 3 kg) a obecně největším psem je irský vlkodav 1 (s kohoutkovou výškou minimálně 71 cm). Nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif, kteří mohou přesahovat i 100 kg. I přes značné rozdíly jsou všichni psi příslušníci jednoho živočišného druhu a jejich vnitřní anatomie je do značné míry totožná. Domestikací psů však došlo nejen k prodloužení trávicího traktu, ale také k tomu, že se psi přizpůsobili stravě založené na větším podílu škrobů. Během posledních několika desítek let došlo v chovu psů k mnoha zásadním změnám. Jednou z těch nejvýznamnějších je zavedení suché a konzervované stravy, což vneslo do naší společnosti úplně nový pohled na správné stravování psů. 1 Rekordmanem je však německá doga s kohoutkovou výškou přesahující 1 m

5 3 PES VS. VLK Ačkoli jsou mezi psem a vlkem neoddiskutovatelné podobnosti, dnešní pes domácí není už dávno totéž co vlk. Není volně žijící šelmou a nemusí si obstarávat potravu sám. Nehladoví několik dní jako vlk v přírodě, než najde vhodnou a tučnou kořist, za kterou se musí honit a vydávat mnoho energie. Netrpí chladem a stresem a i když má dostatek pohybu, nedá se to s volným pohybem v přírodě srovnávat. Přešlechtěná domácí plemena psů, jako jsou čivava či irský vlkodav, jsou od svých předků natolik vzdálená, že tyto odlišnosti nelze zohlednit pouhým množstvím předložené stravy. 3.1 Rozdíly mezi vlky a psy Rozdíly mezi vlky a psy lze obecně rozdělit do dvou skupin - fyzické rozdíly a rozdíly v chování (etologii). Mezi rozdíly fyzické patří zejména: trávicí trakt vlka je kratší než u psa většina vlků má klešťový skus, zatímco většina plemen psů má skus nůžkový vlci nosí ocas volně svěšený dolů, psi většinou nosí ocas zdvižený a často bývá zakroucený vlci mají na rozdíl od psů ocasní pachovou žlázu vlci se páří pouze jednou do roka, zatímco většina psů dvakrát ročně psi mají větší počet štěňat v jednom vrhu (u velkých plemen není 12 štěňat výjimkou) čenich většiny psů je širší a kratší než čenich vlků vlk má odlišnou tvář díky dlouhým chlupům pod ušima, které rostou směrem dolů a ven pes má oproti stejně velkému vlku až o 30 % menší hmotnost mozku 2 pes má menší a kulatější tlapy než stejně velký vlk pes má různou strukturu a délku srsti u jednotlivých plemen vlk je typický masožravec a domestikovaný pes něco mezi všežravcem a masožravcem Rozdíly v chování spočívají především v tom, že: psi jsou mnohem méně agresivní než vlci pes je velmi fixovaný na člověka při každé těžké činnosti, naproti tomu vlk se na člověka vůbec nespoléhá pes se lépe přizpůsobí lidem 2 Snížení hmotnosti nemá vliv na inteligenci psa, ale je zapříčiněno dlouhodobým soužitím s člověkem. Změna hmotnosti nastala v důsledku závislosti psa na člověku a postupné ztráty jeho samostatnosti. U psa tak došlo ke zmenšování smyslových center

6 hlasový projev psa jako dorozumívací prostředek s lidmi je štěkání, vlci neštěkají, pouze kňučí a vyjí psi používají hlasové signály častěji vlci mají silné instinkty pro život ve smečce psi nemají tak kompletní repertoár vizuálních signálů jako vlci spolupráci při lovu velké kořisti lze pozorovat jen u vlků vlci se společně podílí na péči o mláďata 3.2 Je pes masožravec nebo všežravec? O tom, zda je pes masožravec či všežravec, se vedou relativně velké spory. Pes patří svým biologickým zařazením mezi masožravce a tomu odpovídá i stavba jeho trávicího traktu. Jeho zuby jsou typické zuby masožravce - jsou přizpůsobené k trhání živočišných tkání a ne ke žvýkání rostlinných pletiv. Trávicí trakt psa je, ve srovnání s býložravci i pravými všežravci, poměrně krátký a málo objemný. Jeho nejobjemnější částí je žaludek, který dokáže pojmout naráz velké množství potravy. Žaludeční šťávy mají díky vysokému obsahu kyseliny chlorovodíkové nízkou hodnotu ph, což usnadňuje trávení bílkovin a napomáhá při ochraně před patogenními bakteriemi, které se mohou nacházet v potravě. Střevo psa je kratší než u pravých všežravců, zvláště tlusté střevo je velmi krátké a jednoduché, slepé střevo je zakrnělé a nefunkční. Ve slinách psů se (jako u všech masožravců) nenachází ptyalin, enzym, který štěpí rostlinný škrob. Tato skutečnost pravděpodobně vedla k naprosto mylné domněnce, že pes nedokáže dobře trávit škrob a jiné sacharidy. To ale zdaleka není pravda. Pes sice netráví sacharidy v dutině ústní, ale v počátečním úseku tenkého střeva se u něj vylučuje účinná pankreatická amyláza 3, která dokáže škrob rozštěpit. Stejně tak se u něj ve střevní šťávě nachází maltáza, sacharáza a další enzymy, které tráví štěpné produkty škrobu a jednodušší sacharidy, jako je řepný cukr (sacharóza). Poslední výzkumy dokonce ukazují, že právě schopnost trávit efektivně škrob a jiné sacharidy byla jedním z klíčových znaků, který urychlil proces domestikace a oddělil psa od vlka. Počátkem roku 2013 vydal mezinárodní vědecký časopis Nature studii, v níž je uvedeno, že v genomu psa a vlka se nachází odlišné oblasti, které kódují produkci amylázy a maltázy, dvou klíčových enzymů při trávení škrobu. Pes má ve srovnání s vlkem několikanásobně vyšší aktivitu genů kódujících oba enzymy. Schopnost trávit rostlinné složky se ukázala v raném prvopočátku domestikace jako výhodná, protože takoví jedinci dokázali lépe využívat zbytky lidské potravy. Ve světle těchto nových vědeckých poznatků je zřejmé, že trávení psa a vlka je odlišné, domácí pes už zdaleka není vlk. Potřeby psů jsou sice v některých ohledech podobné jako u vlků, byly ale formovány jejich dlouhodobým vztahem s lidmi. Ve srovnání se svými divokými předky mají psi slabší čelisti, menší zuby a delší střevo. V žádném případě psi nepatří mezi tzv. pravé 3 Enzym produkovaný slinivkou břišní

7 masožravce, kam řadíme kočky nebo fretky. To mimo jiné znamená, že mají plně funkční metabolismus sacharidů (podobně jako všežravci). V průběhu domestikace se navíc trávicí trubice částečně prodloužila na 5-6:1 v poměru k tělu (oproti divokým předkům, kde délka trávicí trubice je 4:1). Toto prodloužení umožňuje trávení krmiv i rostlinného původu. Také mohou využívat některé rostlinné zdroje esenciálních látek, např. rostlinný beta-karoten, který umí, na rozdíl od koček, přeměnit na aktivní vitamin A. Přesto, že je trávicí trakt psů uzpůsoben k příjmu především masité potravy, nejsou na příjmu živočišné potravy životně závislí. Navíc z masa a jiných živočišných produktů získá pes obrovské množství bílkovin a energie, jejichž dlouhodobý nadbytek pro něj může být velmi škodlivý (může způsobovat např. přílišné zatěžování ledvin, jater apod.). Proto můžeme říct, že dnešní pes domácí se nachází někde na hranici mezi masožravci a všežravci a z hlediska výživy může být dokonce považován za všežravce, i když jeho schopnost zpracovávat rostlinné složky je přece jen menší než např. u člověka nebo prasete. 4 PŘIROZENOST Ačkoli pes pochází z vlka (masožravce), bylo by velmi ukvapené automaticky usuzovat, že mají obě tyto šelmy stejné potřeby. Mnoho lidí se domnívá, že nejpřirozenější strava pro psa je pouze maso. Z výše uvedeného textu je však patrné, že tomu tak ve skutečnosti není. Pokud bychom chtěli být v uplatňování přirozenosti důslední, měli bychom si uvědomit, že samotné každodenní krmení psů rozhodně není přirozené. Přirozené je, aby si psi potravu hledali (popř. lovili) sami. Stejně tak pro psy není přirozená konzumace granulí či konzerv, které by v přirozeném prostředí jen těžko našli. V této souvislosti se zdá být velmi úsměvné, když veganské krmení psů striktně zavrhují ti, kteří krmí své psy granulemi. V zájmu co nejlevnější výroby obsahuje většina krmiv velké množství rostlinných produktů a z těch živočišných jsou to pak především levné odpadní moučky. Vzhledem k množství a kvalitě masa v typických granulích, jejichž hlavní složkou jsou v drtivé většině obiloviny, je tedy otázkou, zda je z pohledu prosazování masité stravy u psů vůbec nějaký rozdíl mezi těmito granulemi a těmi čistě rostlinnými. Průmyslová krmiva také obsahují různé doplňkové látky (umělé konzervanty, barviva aj.), které mohou představovat zdravotní rizika. Při procesu výroby krmiv dochází k poměrně razantnímu tepelnému opracování, které má za následek snížení využitelnosti některých živin. Granulemi je od jejich zavedení v 50. letech minulého století krmeno stále více psů. Zřejmě nebude daleko od pravdy tvrzení, že strava založená na granulích či konzervách tvoří v současnosti drtivou část jídelníčku většiny dnešních domácích psů. Spousta pejsků se však i na této stravě (i přes její naprostou nepřirozenost) těší relativně dobrému zdraví a dlouhému životu

8 Rovněž by bylo velmi naivní se domnívat, že naši předkové krmili psy (ještě před existencí suchých a konzervovaných krmiv) masem, neboť bylo vzácné i pro lidi. Psům dávali nejčastěji brambory s otrubami, možná kozí mléko, chleba a pro lidi nevhodné zbytky. Je známo, že v Indii přežívají pouliční psi na potravinách, jež jsou bohaté na sacharidy (zbytky chleba, sušenky, rýže atd.). Další otázkou také je, zda je přirozené krmit psy druhem masa, které by si sami nedokázali ulovit. Vlci si sice v přírodě dokážou ve smečce ulovit podstatně větší zvíře, ale automatické přiřazení této dovednosti všem psům je více než sporné. Mnohdy není výjimkou, že někteří naši psí přátelé nejsou úspěšní ani při konfrontaci s hmyzem. V psím světě se díky člověku objevuje stále více nepřirozeností. Zdá se být proto pokrytecké vypichovat nepřirozenost veganské stravy u psů a zapomínat na jiné nepřirozenosti, které navíc psům skutečně škodí. Psi často nemají dostatek pohybu či čerstvého vzduchu. Proč většinu lidí nepobuřuje např. to, že spousta psů tráví většinu dne zavřená v bytě, často navíc osamocení? Proč jim nevadí nezodpovědnost lidí, kteří jim dávají naprosto nevhodné přesolené jídlo od stolu? Bohužel dnes už není vzácné potkat na ulici obézního psa, a to často velmi mladého. Mnohdy také chybí pochopení psí duše ze strany jejich majitelů, kteří jim velmi rádi přiřazují lidské vlastnosti, což může pejsky často dostat do nepříjemných situací. Někteří si psa například dokonce zaměňují s hračkou či dítětem a podle toho k němu i přistupují. S polidšťováním psů také souvisí nedobrovolné přejímání životního stylu jeho rodiny. Z tohoto pak pramení i nebývale vysoký výskyt tzv. civilizačních onemocnění, které byly donedávna typické spíše pro lidi (nadváha, cukrovka, alergie, problémy se srdcem, rakovina apod.) a které jsou způsobeny především nevhodnou stravou a nedostatkem pohybu. A kdo může za všechny tyto psí problémy? Samozřejmě člověk. Přirozené by bylo nechovat psy v zajetí. Nedržet je na vodítku. Neurčovat jim, kdy a kam mohou jít, co, kdy a kolik mohou jíst. Nekastrovat je. Neočkovat je. Nepečovat o ně v nemoci či ve stáří. Neoddělovat štěňata od matek. Nestříhat je. Nedávat jim v zimě či dešti psí oblečky. Přesto většinu těchto věcí dělají i ti, kteří se snaží pejskovi dopřát co nejvíce přirozený způsob života. Naprosto nepřirozené je přešlechťování psů, kteří následkem toho trpí výraznými genetickými poruchami či zdravotními problémy již od narození. Vrcholem nepřirozenosti je potom vyšlechtění takové rasy psa, která je závislá na člověku i v takových, pro zvířata zcela intuitivních situacích, jako je třeba porod (například pro velmi drobné čivaví fenky může porod vzhledem k jejich velikosti představovat velmi reálné ohrožení života). A co samotný proces domestikace? Je vůbec ochočování divoce žijících druhů ve své podstatě přirozené? - 8 -

9 Je vhodné si také položit otázku, zda přirozené znamená automaticky správné. V přírodě se vyskytuje celá řada přirozeného chování, které nám lidem z různých důvodů správné nepřipadá a mnohdy se my lidé do této přirozenosti nepřirozeně vměšujeme (např. péčí o samicí zavrhnutá mláďata, o zraněná či stará zvířata apod.). V dnešní nepřirozené době se jednoduše jakékoli argumenty o nutnosti brát v potaz přirozenost (ať už se jedná o jakoukoli problematiku) nezdají být úplně na místě. Zvláště pak, když se jedná o rozpor přirozenosti s morálními zásadami člověka. 5 SPRÁVNOST Lidé, kteří se z etických důvodů stravují vegansky, tak činí proto, aby nepodporovali zbytečné trápení a smrt zvířat. Většina z nich také prosazuje, aby společnost přestala zvířata rozlišovat na tzv. hospodářská, pokusná, domácí aj. a brala všechny druhy zvířat jako rovnocenné. V souvislosti se stravováním jejich domácích mazlíčků však mnozí na tyto zásady zapomínají. Najednou nepochopitelně někteří z nich staví psa na vyšší úroveň než některé ostatní druhy zvířat a argumentace ohledně respektování psích potřeb má v tomto případě větší váhu. Je správné, aby kvůli jednomu zvířeti umíraly desítky či stovky jiných (stejně krásných) zvířat (zvláště, když to není pro jeho přežití nutné)? Otázkou také je, proč tedy vůbec mají psy ti, kteří jsou přesvědčeni o nesprávnosti krmení psa vegansky, avšak nemají dobrý pocit z toho, že ve své kuchyni mají výrobky z masa. Je intuitivní se domnívat, že lidé, kteří se z etických důvodů stravují vegansky, mají k problematice ochrany zvířat velmi blízko, a to nejen, pokud se jedná o zvířata hospodářská. Lze tedy předpokládat, že jsou tito lidé z mnoha důvodů proti tzv. chovným stanicím a množírnám psů a pejsek se k nim tedy zpravidla dostane jako opuštěný a bez domova. Už jen tím, že se opuštěného pejska někdo ujme a dá mu domov a lásku, může udělat tu nejsprávnější věc. Asi není těžké uhodnout, zda by si pejsek vybral pobyt v útulku, kde bude dostávat maso 4, nebo by byl raději členem milující rodiny, která mu sice maso nedopřeje, zato od ní bude dostávat veškerou lásku a péči, kterou bude potřebovat. Ti, kteří se rozhodnou nedávat svému psovi maso (v jakékoli podobě), jsou často napadáni, že rozhodují za své psy a že to, co dělají, není správné a přirozené. Na druhou stranu ale tito bojovníci za psí práva záměrně přehlíží skutečnost, že vzhledem k dnešnímu přístupu ke psům (i ke zvířatům obecně), je člověk vždy ten, kdo rozhoduje, ať se jedná o výběr stravy či o cokoli jiného. Ať dáváme psovi jakoukoli 4 Abstrahujeme-li od faktu, že krmení psů kvalitním syrovým či vařeným masem v útulcích je holá utopie

10 stravu, vždy o tom rozhodujeme my a v konečném důsledku je to vždy člověk, kdo má poslední slovo. Rozumný člověk psovi nedá např. hranolky, slanou tyčinku nebo čokoládu, i když je pes chce, protože ví, že by mu tyto potraviny mohly ublížit. Stejně tak většina z těch, kteří (na rozdíl od psa ví a dokážou pochopit), jaké hrůzy se skrývají za živočišným průmyslem, se na nich jednoduše nechtějí podílet. Pojem správnost je však velmi subjektivním faktorem, a je proto na uvážení každého člověka a jeho morálním přesvědčení, aby určil, co je podle něj správné a co ne. Pokud ale člověk kvůli své lásce ke zvířatům zachrání zvíře z útulku, ale nechce kvůli pokrytecké snaze o přirozenost zbytečně obětovat životy jiných zvířat, lze tohoto člověka (od)soudit? Zvlášť, když ví, že v očích krávy, prasete, kuřete nebo jiného hospodářského zvířete je tolik podobného tomu, co vidí v očích právě svého psa. 6 PLNOHODNOTNÁ PSÍ STRAVA Kompletní a vyvážená strava je důležitá pro zajištění zdraví, kondice a celkové pohody pejska. Přitom je vždy třeba vycházet z individuálních potřeb každého zvířete, jeho věku, aktivitě a prostředí, ve kterém žije. Rozhodujícím ukazatelem správného krmení je dobrý zdravotní stav, aktivita, kvalitní srst a absence jakýchkoliv trávicích či jiných zdravotních problémů. Obecně pes potřebuje přijímat v krmné dávce vyvážený poměr bílkovin, tuků a sacharidů. Celkový obsah energie by měl být rozložený tak, aby přibližně 30 % celkové energie pocházelo z bílkovin, % z tuků a % ze sacharidů. Kromě toho musí z krmiva získávat esenciální živiny, které jsou pro něj životně důležité, ale nedokáže si je sám vyrobit v dostatečném množství. Uvádí se, že u psa je těchto esenciálních živin celkem 37 a patří k nim kromě minerálních látek a vitaminů také esenciální aminokyseliny z bílkovin a esenciální mastné kyseliny z tuků. Bílkoviny jsou základní stavební látky, ze kterých se skládá každý živočišný organismus a jsou důležité pro stavbu tkání a buněk. Potřeba bílkovin závisí na řadě faktorů, zejména na jejich kvalitě, stravitelnosti, obsahu aminokyselin a také na energetické hodnotě krmiva. Obecně platí, že čím kvalitnější bílkoviny jsou, tím jich stačí méně, protože dokážou lépe pokrýt potřebu aminokyselin. Existuje 10 esenciálních aminokyselin z bílkovin 5, které psí organismus nedokáže syntetizovat a musí být do organismu dodávány s potravou. Požadavky na všechny tyto esenciální aminokyseliny mohou být uspokojeny i pomocí rostlinné stravy. Tuky (oleje) jsou nezbytné pro zdravou kůži a kožich, a také pro správnou biologickou činnost. Jsou pro psy hlavním a nejbohatším zdrojem energie, zvyšují chutnost krmiva a patří k nejlépe stravitelným živinám, jejichž stravitelnost se pohybuje přes 90 %. Tuky jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin omega-3 a omega-6. I když se mnohdy uvádí, že sacharidy nejsou pro psy zcela nezbytné, protože umí účinně 5 Arginin, histidin, isoleucin, leucin, lysin, methionin, fenalalanin, threonin, tryptofan a valin

11 využívat aminokyseliny z bílkovin pro syntézu glukózy v játrech, je obsah přiměřeného množství sacharidů v krmivu pro psa z řady důvodů výhodný. Sacharidy jsou rychlým zdrojem energie a pomáhají psům významně šetřit bílkoviny. Jejich metabolické zpracování je jednodušší než u bílkovin a dochází při něm k menšímu zatížení jater a ledvin. Trávení sacharidů v tenkém střevě také představuje menší zátěž na slinivku než trávení velkého množství tuků a bílkovin. 6 Nejvýznamnějším sacharidem je škrob obsažený v obilovinách, luštěninách a hlízách některých rostlin. Zatímco jednoduché cukry, jako je glukóza nebo sacharóza, dokážou psi trávit syrové, škrob je nutné pro dobrou stravitelnost tepelně upravit. Vařením nebo jinou tepelnou úpravou (např. extruzí při výrobě granulí) dochází k rozrušení škrobových zrn, škrob bobtná a mazovatí (želatinizuje). Postupně se rozkládá na nižší sacharidy - dextriny, které jsou dobře stravitelné a mají sladší chuť. Konečným produktem rozkladu škrobu je sladový cukr - maltóza, který se štěpí v tenkém střevě enzymem maltázou na glukózu. Na základě experimentálních výsledků je prokázáno, že vařený škrob je 2-12krát lépe stravitelný než syrový. Vláknina pomáhá pejskům s trávením a vitaminy společně s minerály zajišťují správnou buněčnou a tělesnou činnost. Pro psy jsou důležité vitaminy A, D, E a K (rozpustné v tucích) a B1, B2, B3, B5 (kyselina pantotenová), B6, B12 7, C, kyselina listová a karnitin (rozpustné ve vodě). Pro zdraví pejska mohou být přínosné rovněž fytochemikálie, což jsou chemické látky obsažené v rostlinných pletivech (např. flavonoidy, isoflavonoidy, steroly aj.). Díky moderním způsobům zpracování potravy (včetně vaření) jsou však často zničeny. Z minerálů jsou pro psa důležité vápník, fosfor, draslík, sodík, chlorid, hořčík, železo, zinek, měď, mangan, selen, jód, kobalt, bor a chróm. Rostlinná strava sice vždy nemusí obsahovat veškeré živiny, které psi potřebují, avšak i tyto látky lze spolehlivě doplnit synteticky. Ve skutečnosti se většina těchto živin uměle přidává i do masových granulí, neboť během výrobního procesu je většina živin z masa zničena. Každá živina, kterou pes ke svému zdravému životu potřebuje, může být buď přirozeně pokryta rostlinnými produkty, anebo doplňky. 6.1 Veganská psí strava Studie a zkušenosti prokázaly, že psům vegetariánská či veganská strava nejen neubližuje, ale dokonce jim prospívá a pomáhá vyléčit některé nemoci, např. dermatitidu a různé druhy alergií. Je to zejména z toho důvodu, že veganská psí strava neobsahuje žádné jateční odpady, konzervanty a umělá barviva. Podstatné je, aby strava obsahovala všechny důležité látky a byla vyrobena z přírodních produktů. Rostlinná strava může být obecně pro všechny pejsky obrovským přínosem zejména v pozdějším věku (8 let a více u malých a středních plemen, 6 let a více u velkých plemen). Psi v tomto věku mají totiž 6 Vyšší potřeba sacharidů je u březích a kojících fen, které mají zvýšené nároky na přísun glukózy pro syntézu mléčného cukru. 7 Pes se zdravými střevy si údajně umí vitamin B12 vytvořit v těle sám

12 nižší potřebu bílkovin a jejich nadměrný přísun potravou jim zbytečně a nadměrně zatěžuje ledviny i játra. Pohyb střev může být v pokročilejším věku pejska již zhoršený, a proto je vhodné zařadit větší množství vlákniny pro jejich správnou funkci. Z toho důvodu někdy využívají pro své psy veganské granule či konzervy i nevegani. Navzdory mylným představám některých skalních příznivců masité stravy tráví většina zdravých psů obiloviny velmi dobře, musí být ale dobře tepelně upravené. Negativní vlastností obilovin je, že jejich bílkoviny (gluteny) mají nízkou biologickou hodnotu a mohou vyvolávat potravní alergie. Nejčastěji se vyskytují alergie na pšeničný lepek, ale jsou známé i případy alergií na kukuřičnou nebo rýžovou bílkovinu. U psů trpících alergií je třeba tyto obiloviny vysadit. Vhodnou alternativou zdroje škrobu pro ně mohou být brambory 8 (i sladké) nebo tzv. nepravé obiloviny jako jsou pohanka, amarant nebo quinoa (merlík). Některé druhy obilovin mají významné dietetické působení. Vařená bílá rýže se pro svou vysokou stravitelnost používá při průjmových onemocněních, není však vhodnou přílohou pro diabetiky, protože má vysoký glykemický index. Vařené nebo spařené ovesné vločky mají díky vysokému obsahu slizovitých látek (mukopolysacharidů) ochranný vliv na sliznici trávicího traktu a mírně projímavý účinek. Proto jsou prospěšné při zácpách, nehodí se ale při akutních průjmech. Zelenina se může psům dávat v syrovém i vařeném stavu. Syrová zelenina má význam jako zdroj vlákniny a některých vitaminů. Působí příznivě na udržování střevní peristaltiky a je sytící složkou krmné dávky. Kvůli dobré stravitelnosti by však měla být vždy dobře rozmělněná (postrouhaná, rozmixovaná). Syrovou kusovou zeleninu pes netráví nebo jen velmi špatně. Vařením zeleniny se ničí nebo ztrácí ve vodě především některé vitaminy skupiny B a vitamin C. Na druhou stranu ale vaření zvyšuje stravitelnost všech rostlinných produktů. Z jednotlivých druhů zeleniny je velmi vhodná mrkev 9, která se může dávat vařená i syrová. Vařenou mrkev je možné s úspěchem použít také při průjmu. Okurky, cukety nebo dýně mají výrazný alkalizující účinek a jsou bohatým zdrojem draslíku a hořčíku. V dýňových jádrech je navíc obsažené velké množství zinku. Z dalších druhů kořenové zeleniny je vhodná červená řepa, o něco méně celer a petržel. Mrkev a červená řepa obsahují hodně beta-karotenu, cukry a rozpustnou vlákninu pektiny. Jsou bohatým zdrojem draslíku, rizikem bývá ale vyšší obsah dusičnanů. Celer a petržel obsahují éterické oleje, jsou výrazně aromatické a působí močopudně. Jsou zdrojem draslíku, vápníku a vitaminu E. 8 Škrob z brambor je nejlépe stravitelný u čerstvých brambor, po vychladnutí jeho stravitelnost klesá. 9 V případě, že má pejsek problém s játry, není mrkev příliš vhodná

13 Často se vedou diskuse o vhodnosti brambor pro psy. Syrové brambory jsou nevhodné, protože mohou obsahovat toxický alkaloid solanin. Kromě toho je také syrový bramborový škrob prakticky nestravitelný. Avšak vařené brambory je možné použít, protože ty je pes schopen strávit. Dále se mohou podávat i různé druhy listové zeleniny (salát, špenát, mangold, čínské zelí). Listová zelenina je zdrojem kyseliny listové, beta-karotenu, draslíku a hořčíku. Špenát, mangold a rebarbora obsahují šťavelany (oxaláty), které brání využití vápníku a představují rizikový faktor pro vznik močových kamenů. Proto by se tyto druhy zeleniny měly u psů používat jen omezeně. Méně vhodná je také zelenina z čeledi brukvovitých (zelí, kapusta, kedluben, květák či brokolice), protože má nadýmavé účinky a obsahuje některé rizikové látky (glukosinoláty, hemolytické aminokyseliny). Jejich nepříznivé působení lze zmírnit jejich povařením. Z dalších druhů se mohou dávat pouze příležitostně a v malém množství zralá rajčata nebo paprika. Nezralá rajčata jsou nebezpečná, protože obsahují toxický alkaloid tomatin. Zdroje bílkovin: quinoa (merlík), čočka, slunečnicová a lněná semínka 10, mandle, různé druhy fazolí, popř. sója (pokud na ni není pejsek alergický), rýže, cizrna, špenát, brokolice aj. Zdroje tuků: kokosový, cedrový, řepkový, lněný 11, olivový, konopný, slunečnicový, kukuřičný, pšeničný, sójový či jiný rostlinný olej, důkladně rozdrcená semínka (např. lněné) atd. Zdroje sacharidů: celozrnná rýže, ovesné vločky, ječmen, loupaný a půlený hrách, pšenice, quinoa, špalda a jiné druhy obilovin. Zdroje vlákniny, vitaminů a minerálů: např. různé druhy ovoce a zeleniny (dle chuti pejska). Jako tzv. superpotraviny bývají pro psy doporučovány např. quinoa, melasa, petržel či pšeničné klíčky. Quinoa je ceněná především jako výborný zdroj vysoce stravitelných bílkovin, hořčíku, fosforu a manganu. Melasa je bohatá na vitamin B6, selen, vápník, železo, magnézium, draslík, mangan a měď. Petržel je doporučována jako skvělý zdroj bílkovin, thiaminu, ribloflavinu, niacinu, vitaminu A, B6, C a K, kyseliny panthotenové, fosforu, zinku, vlákniny, vápníku, železa, manganu, draslíku a mědi. Pšeničné klíčky jsou skvělým zdrojem vlákniny, bílkovin, vitamíinu B6, hořčíku, mědi, thiaminu, fosforu, zinku, 10 Semínka nutno je před podáváním důkladně rozdrtit či namlít, jinak projdou neporušeně trávicím traktem pejska, aniž by mu do těla přinesla cenné látky. Drcená či namletá lněná semínka je nutno podávat čerstvé. Tuky, vč. omega-3 mastných kyselin, se velmi rychle ničí při styku se světlem, vzduchem (kyslíkem) i teplem a může dojít i k jejich oxidaci (žluknutí). 11 V oleji z kyseliny listové se nachází nejvíce kyseliny alfa-linoleové (která patří do skupiny tzv. omega-3 mastných kyselin)

14 manganu a selenu. Do krmiva je rovněž možné přidat lahůdkové droždí, a to zejména kvůli vitaminům B a chuti. Při různých zdravotních problémech se u mnoha psů osvědčilo podávání řasy chlorella či zeleného ječmene (lze podávat i preventivně u starších pejsků). U nemocných jater je vhodné do jídelníčku psa přidat ostropestřec (např. ve formě tablet) nebo kustovnici čínskou (tzv. goji), kterou lze díky její sladké chuti použít i jako pamlsek. Za zmínku rovněž stojí doplněk stravy VegeDog 12, který je vhodný zejména pro ty pejsky, kteří jsou krmeni především domácí vařenou stravou, neboť v ní by mohly některé důležité vitaminy chybět. Obsahuje živiny, vitaminy a minerály, které pejsci potřebují. Jedná se především o L-karnitin, vitamin B12 a taurin 13, jež se doporučuje do stravy suplementovat v případě, že v granulích a konzervách nejsou obsaženy. Dále obsahuje riboflavin (B2), kyselinu pantotenovou (B5) a cholin (B8). Psi by se měli zcela vyhnout konzumaci kakaa (tzn. i čokolády) 14, syrové i vařené cibuli a česneku 15, makadamovým ořechům 16, chmelu 17, rozinkám 18, avokádu a houbám! Nevhodné jsou také všechny kořeněné a solené potraviny. Ty mohou způsobit trávicí potíže, onemocnění jater a ledvin, záněty análních váčků nebo zhoršení kvality srsti. Pro psy je nebezpečné také umělé sladidlo xylitol 19, které bývá součástí různých cukrovinek, bonbónů a žvýkaček. 12 V ČR zatím není k dostání. 13 U vitaminu B12 (viz pozn. pod čarou 7) a u taurinu nepřevažuje jednotný názor v tom, zda je jeho suplementace u psů nutná. Vitamin B12 je nicméně součástí drtivé většiny veganských granulí. U taurinu údajně velmi záleží na velikosti, popř. i rase psa. 14 Vyvolává zejména poškození ledvin a při vyšších dávkách může způsobit smrt v důsledku srdečního a respiračního selhání. 15 Obsahují N-propyldisulfid a alylpropylsulfid, které způsobují hemolytickou anémii. 16 V makadamových oříšcích se nachází toxin, který může poškodit trávicí a nervový systém a svaly. 17 Ve chmelu je obsažena látka způsobující dušnost, zrychlení srdeční činnosti, zvýšení teploty, záchvaty a smrt. 18 Obsahují dosud neznámý toxin, který může poškodit ledviny (totéž se údajně týká rovněž hroznů). 19 Stimuluje slinivku, která do krve vyloučí velké množství hormonu inzulínu, což vyvolá prudký pokles koncentrace krevního cukru. Otrava nastupuje v průběhu několika málo minut za příznaků slabosti, poruch koordinace, někdy i křečí

15 6.2 Výživové požadavky v jednotlivých stádiích života a různých životních stylech S věkem psa se mění i jeho nutriční potřeby. Obecně potřebují psi vyšší příjem energie v období růstu, březosti a laktace a také velmi fyzicky aktivní psi. Pro správný vývoj štěněte je důležité mateřské mléko, které poskytuje nejen všechny důležité živiny, ale rovněž chrání pejska před různými škodlivými patogenními látkami. Odborník na zvířecí chování James O Heare se ve své knize o veganské výživě psů (viz odkaz v poslední kapitole) zmiňuje o tom, že pokud je fenka krmena veganskou stravou, může to mít pro štěně výhodu v tom, že bude predisponováno k tomu, aby jedlo rostlinnou stravu. Později bude pravděpodobně spíše preferovat suroviny, které jedla jeho matka. Okolo 3. až 4. týdne se obecně doporučuje obohacovat jídelníček štěněte pevnou stravou. Ideálně je nejlepší začít s kašovitou stravou a udává se, že okolo 7. týdne může být štěně úplně odstaveno. Energetické požadavky štěněte jsou přibližně dvojnásobné v porovnání s dospělým psem. Velká plemena by ale neměla být krmena vysokoenergetickou potravou, neboť to by mohlo urychlit jejich růst a představovat tak možnou hrozbu pro jejich kosti. Bílkoviny by měly tvořit přibližně 25 až 29 % a tuky asi 17 % z celkové přeměněné energie. V dospělém věku se doporučuje zastoupení bílkovin v rozmezí 15 až 30 % (ideálně bývá doporučováno 18 %) a tuky 10 až 20 %. Pokud je pejsek fyzicky velmi aktivní a podává vysoký výkon, potřebuje ze své stravy přijímat větší množství energie. Bílkoviny by v tomto případě měly tvořit 25 až 30 % energie a tuky 20 až 30 %. Mezi vhodné zdroje energie jsou v tomto případě doporučovány kukuřičný olej, tofu či sójové boby. Období stáří začíná u psa mezi 5. a 7. rokem, ale velmi záleží na aktivitě, rase a velikosti psa. Menší psi mají obecně tendenci dosahovat stáří v pozdějším věku. Ve starším věku se přirozeně mění potřeby pejska, a to včetně těch výživových. Pes má obvykle méně pohybu a často také pomalejší metabolismus. Energetické nároky se u většiny starších pejsků sníží o 30 a 40 %. 7 GRANULE NEBO DOMÁCÍ STRAVA? Mnoha lidem se nelíbí představa, že by měl jejich pejsek jíst po celý svůj život (pouze) granule. Je jistě možné připravovat pejskovi jídlo doma a má to hned několik výhod: víte, co přesně váš pes jí, znáte kvalitu a poměr jednotlivých látek, jídlo je čerstvé a bez zbytečných konzervantů. Takový způsob krmení má ovšem také celou řadu (zcela zásadních) nevýhod a může být mnohdy pro zdraví pejska dokonce nebezpečný, a to ať se jedná o stravu masitou či bezmasou. U stravy připravované doma je totiž zapotřebí, aby kuchař znal dokonale všechny nutriční potřeby pejska. Vzhledem ke složitosti této problematiky (navíc pokud je pejsek krmen výhradně rostlinnou stravou) se tak snadno může stát,

16 že ve stravě chybí nějaké důležité živiny. Pokud se tedy rozhodnete i přes všechna rizika připravovat pro svého pejska domácí stravu, je nanejvýš vhodné si zjistit co nejvíce informací o správné veganské výživě psa, o všech makro a mikroživinách, které pejsek potřebuje, včetně jejich množství a především nezapomenout na ty látky, u nichž se doporučuje suplementace. 20 Je také vhodné pečlivě sledovat zdravotní stav pejska, jeho váhu a aktivitu, kvalitu srsti apod. a chodit s ním pravidelně na krevní testy, abyste se ujistili, zda v jeho těle něco nechybí. 21 Při zohlednění náročnosti na sběr informací a přípravu domácí stravy se zdá být jako nejvhodnější použití veganských granulí (konzerv), které jsou nutričně vyvážené a obsahují pro psa všechny důležité živiny. Pro některé je ideálním řešením kombinace obojího. V dnešní době je na trhu celá řada čistě veganských granulí a konzerv, které pejskům nejen chutnají, ale také zajišťují plnohodnotnou, lehce stravitelnou a vyváženou stravu. Na škodu není doplňovat takovou stravu o rozličné druhy dobře uvařených obilovin (např. merlík), nastrouhanou zeleninu (např. mrkev, paprika aj. dle individuální chuti každého pejska), rozdrcených semínek či pár kapek rostlinného oleje, který pejskovi chutná. Každý pejsek jistě ocení také občasné dochucení granulí lahůdkovým droždím, které je bohaté na bílkoviny. V rámci zajištění vyváženosti stravy by však tyto příkrmy neměly přesahovat 10 % z celkové denní dávky. *** TIP NA DOMÁCÍ VEGANSKOU PSÍ PAŠTIKU *** NA NOC NAMOČÍME HRST CELOZRNNÉ RÝŽE A ŽLUTÉHO HRACHU, KTERÉ POTÉ UVAŘÍME SPOLEČNĚ DO MĚKKA. MEZITÍM NASTŘÍHÁME KOUSEK MOŘSKÉ ŘASY KELP, NASTROUHÁME PŮLKU BATÁTU NEBO VĚTŠÍ BRAMBORY, ČTVRTKU JABLKA, PŮLKU MRKVE A ČTVRTKU CUKETY. DO UVAŘENÉHO HRACHU A RÝŽE NEJDŘÍVE PŘIDÁME ŘASU, BATÁT (BRAMBORY) A 10 MINUT VAŘÍME, POTÉ PŘIDÁME ZBYTEK NASTROUHANÉHO OVOCE A ZELENINY A VAŘÍME JEŠTĚ 5 MINUT. PODLE POTŘEBY DOLÉVÁME VODU. ODSTAVÍME A NECHÁME VYCHLADNOUT. SMĚS ROZMIXUJEME SPOLEČNĚ SE 2-3 KS DATLÍ ČI KOUSKY KUSTOVNICE ČÍNSKÉ. PŘIDÁME MENŠÍ HRST MLETÝCH OŘECHŮ (MANDLE, KEŠU, LÍSKOVÉ OŘECHY AJ.) A PEČLIVĚ ROZDRCENÁ SEMÍNKA (SLUNEČNICOVÁ, LNĚNÁ A JINÁ DLE CHUTI). ZAKAPEME KOKOSOVÝM (DÝŇOVÝM, OLIVOVÝM) OLEJEM, PŘIDÁME LAHŮDKOVÉ DROŽDÍ A PEČLIVĚ PROMÍCHÁME, ABY SE SPOJILY VŠECHNY CHUTĚ. V LEDNICI SMĚS VYDRŽÍ KLIDNĚ I NĚKOLIK DNÍ, ALE JE NEJLEPŠÍ, KDYŽ JE PAŠTIKA CO NEJVÍCE ČERSTVÁ. JEDNOTLIVÉ DRUHY LUŠTĚNIN, ZELENINY 20 Vhodný je např. již zmíněný doplněk stravy VegeDog. 21 Jako dobrý zdroj informací a tipů na přípravu domácí veganské stravy pro pejsky poslouží celá řada zahraničních internetových portálů, je však velmi důležité se ujistit o věrohodnosti informací

17 A OSTATNÍCH SUROVIN LZE SAMOZŘEJMĚ OBMĚŇOVAT DLE CHUTI KAŽDÉHO PEJSKA, DŮLEŽITÉ JE ZACHOVAT VYVÁŽENÝ POMĚR MAKROŽIVIN 7.1 Druhy veganských krmiv dostupných v ČR V České republice je na trhu několik firem, které nabízí komplexní vyváženou veganskou psí stravu, a to zejména v podobě granulí, u některých značek i konzerv. V obecném porovnání s tradičními masovými granulemi a konzervami (u nichž může být skutečný obsah a kvalita masa velmi sporná) pochází převážná část surovin z tzv. ekozemědělství. Tyto produkty jsou navíc v drtivé většině hypoalergenní, bez umělých barviv, aromat či geneticky modifikovaných surovin a často se také pyšní mnohými eko certifikáty. K dostání jsou zatím ve většině případů pouze přes internet (s výjimkou Prahy a Brna). V Praze je mnoho prodejen, které nabízí veganská psí krmiva, zejména zdravé výživy. V Brně můžete v současné době sehnat např. krmivo Benevo ( a Perro. Vegetariánské/veganské 22 granule či pamlsky Perro lze na stránkách objednat s tím, že po Brně a Břeclavsku je rozvoz zdarma bez ohledu na hodnotu objednávky. Na těchto stránkách najdete také konzervy Ami Dog (popř. i veganské krmivo pro kočky Ami Cat). Granule Ami Dog jsou často považovány za nejžádanější a mezi pejsky nejoblíbenějšími. Další veganské granule, které lze v Česku lze sehnat, jsou např. granule V-Dog ( či granule konzervy Yarrah. AMI DOG Složení: Rostlinné proteiny, obilniny, oleje a tuky, deriváty rostlinných látek, kvasnice, minerály, konzervováno vitaminem E, obsahuje také kyselinu linoleovou (4,24 %). VÝHODY: vhodné i pro velmi malé pejsky (řada Ami Dog mini) nabízí také konzervy Ami Love jsou zcela bez obsahu umělých barviv a konzervantů neobsahují geneticky manipulované suroviny hypo-alergenní složení jsou ekologické žádná ze surovin nebyla testována na zvířatech 22 Tyto granule mají sice označení vegetariánské, podle tvrzení výrobce však neobsahují žádné živočišné složky

18 BENEVO-ORIGINAL Složení: sója, kukuřice, rýže, přečištěný slunečnicový olej, hrách, cukrová řepa, kvasnice, zeleninový extrakt, frukto-oligosacharidy (FOS), minerály, vitaminy. BENEVO-ORGANIC Složení: sója, rýže, ječmen, oves, slunečnicový olej, cukrová řepa, minerály, vitaminy. VÝHODY: balení po 2kg a 15 kg obsahuje yuccu vážící amoniak, která snižuje zápach výkalů k dostání i konzervy (obsahují např. taurin, hnědou rýži, borůvky, brusinky, sušené pivovarské kvasnice či ovesné kroupy a jsou vhodné i pro kočky) 2 druhy granulí (verze Organic- z kontrolovaného ekozemědělství) hypoalergenní složení bez obsahu pšenice, geneticky modifikovaných surovin, umělých barviv a aromat obsahuje prebiotika pro podporu trávení k dostání i speciální krmivo pro štěňata PERRO VEGETARIAN Složení: Kukuřičný lepek (min. 25 %.), rýže (min. 22 %), kukuřice (min. 19 %), ječmen (min. 15 %), mouka z rýžových otrub (min. 9%), minerální látky, kukuřičný olej, lněné semínko, řepné řízky, kvasnice, hydrolyzovaný kvasnicový extrakt, inulin. VÝHODY: k dostání různé druhy balení (2,5 kg, 3 kg, 10 kg, 20 kg) výhodná cena krmiva Perro nejsou v průběhu vývoje ani v průběhu výroby testována na zvířatech nejsou použity pšenice ani lepek neobsahují barviva, konzervační látky či aromata u prodejce rozvoz zdarma po Brně a Břeclavsku YARRAH VEGETARIAN Složení: obilniny (pšenice, kukuřice), vedlejší rostlinné produkty (slunečnicová semínka, pšeničná krupice), kvasnice, sójové boby, minerály

19 VÝHODY: nabízí i konzervy (malé balení - praktické pro malé pejsky) krmivo neobsahuje zbytky antibiotik, herbicidů ani pesticidů neobsahuje přídavky chemických barviv, dochucovadel nebo aromat neobsahuje umělé konzervační látky krmivo neobsahuje geneticky pozměněné organismy 100 % biologické, se známkou EKO, výroba a zpracování podle standardů EU žádné produkty Yarrah nejsou testovány na zvířatech V-DOG Složení: sušený hrášek, hnědá rýže, hrachový protein koncentrát, oves, čirok, čočka, kanolový olej, arašídy, slunečnicová semínka, bramborový protein, sušené pivovarské kvasnice, moučka z vojtěšky, lněné semínko, přírodní rostlinné aroma, quinoa, proso, uhličitan vápenatý, fosforečnan vápenatý, sůl, chlorid draselný, rostlinná drť (mrkev, celer, řepa, petržel, hlávkový salát, řeřicha, špenát), taurin, vitaminy (vitamin E, vitamin B3 (niacin), D-pantothenát vápenatý, vitamin A, vitamin B7 (biotin), vitamin B12, vitamin D2, vitamin B2 (riboflavin), vitamin B1 (thiamin mononitrát), vitamin B6 (pyridoxinhydrochlorid), kyselina listová, vitamin B8 (cholin)), minerály (síran zinečnatý, síran železnatý, síran měďňatý, oxid manganatý, seleničitan sodný, jodičnan vápenatý), DL-methionin, L-Lysin, L- karnitin,petrželové vločky, L-askorbyl-2- polyfosfát (zdroj vitaminu C), sušené brusinky, sušené borůvky, konzervováno kyselinou citronovou a směsí tokoferolů (forma vitaminu E). Postupně se k nám dostávají nové druhy granulí, ovšem jen některé jsou skutečně veganské. Např. vitamin D může být buď v podobě D2 (vždy rostlinný) nebo D3, který může být buď synteticky vyroben, nebo může pocházet ze živočišného zdroje (nejčastěji z ryb či vlny). Mnohdy pochází ze živočišného zdroje rovněž vitamin A a B12. Bližší informace o tom, které granule jsou skutečně veganské a které se tak pouze tváří, lze nalézt v doporučované publikaci na konci textu Vegan Dogs od Jamese O Heareho. 7.2 Veganské pamlsky O různé druhy pamlsků nejsou v dnešní době ochuzeni ani ti pejsci, kteří jsou krmeni výhradně rostlinnou stravou. Psí pochoutky bez živočišných složek totiž nabízí relativně mnoho firem. Například Ami má ve své nabídce několik druhů rostlinných kostí, které díky obsahu FOS fruktooligosacharidů údajně působí na posílení imunity, jsou vhodné po léčbě antibiotiky a zlepšují vstřebávání živin. Benevo má ve své nabídce měkké žvýkací proužky, které se snadno trhají a jsou ideální jako odměna. Navíc

20 neobsahují kromě živočišných složek ani sóju. Yarrah nabízí Bio Multi Dog sušenky, složené z obilovin (pšenice, kukuřice), glukózového sirupu, slunečnicového oleje, minerálních látek, špenátu, sladu, kvasnic, mořských řas a spiruliny. Virbac Animal Health vyrábí chutné žvýkací plátky VeggieDent vhodné pro ústní hygienu pejska, které je možno sehnat i v kamenných prodejnách. Značka Perro nabízí rostlinné psí pamlsky PERRO Zoologika, které jsou ve formě zvířecích motivů. Někteří pejsci mohou jako pamlsek ocenit již zmiňovanou chlorellu či kustovnici. Výbornou odměnou je také lžička kokosového oleje, který navíc prospěje i zubům a dásním. *** TIP NA DOMÁCÍ VEGANSKÉ PSÍ SUŠENSKY *** POTŘEBUJEME 150 G CELOZRNNÉ MOUKY, 75 G JEMNÝCH OVESNÝCH VLOČEK, NASTROUHANÉ JABLKO, PŮL LŽIČKY SKOŘICE, 1 LŽÍCE KOKOSOVÉHO OLEJE, HRST NAMOČENÝCH A ROZMIXOVANÝCH BRUSINEK A PŘIBLIŽNĚ 40 ML VODY. VŠECHNY INGREDIENCE POŘÁDNĚ PROMÍCHÁME, VYVÁLÍME TĚSTO NA ASI 4 MM ŠIROKÝ PLÁT, ZE KTERÉHO VYKRÁJÍME TVAR DLE LIBOSTI (VELIKOST JEDNOTLIVÝCH SUŠENEK JE NEJLEPŠÍ PŘIZPŮSOBIT VELIKOSTI PEJSKA). DÁME PÉCT NA 180 C DO ZLATOVA (CCA 8-15 MINUT) A PO VYCHLADNUTÍ MŮŽEME PODÁVAT DODATEK 1: Syrová strava (BARF) V poslední době se stávají velmi populární syrové diety (BARF), které se snaží přizpůsobit výživu domácích psů složení potravy volně žijících psovitých šelem. Krmná dávka se skládá ze %, někdy dokonce i z většího množství živočišných komponent, mezi kterými převládají tzv. masité kosti, jako jsou drůbeží křídla, hřbety a krky, hovězí a vepřová žebra apod. Masité kosti představují podle různých doporučení % z celkové dávky, zbytek tvoří svalovina, vnitřnosti, mléčné výrobky a vejce. Rostlinný příkrm je obvykle zastoupen pouze zeleninou a ovocem v množství % celkové dávky. V některých případech se dokonce nedává vůbec a pokrm se skládá pouze z masa, kostí a vnitřností (tzv. prey model). Obiloviny se nedávají žádné nebo jen ve velmi omezeném množství. Vše (s výjimkou obilovin) se podává syrové, tedy bez jakékoli tepelné úpravy. Výhodou syrových diet je především to, že jsou v nich zachovány všechny obsažené živiny v nezměněné podobě. Syrová krmiva mohou obohatit krmnou dávku o biologicky plnohodnotné živiny. Na druhou stranu však jejich větší prospěšnost oproti vařeným dosud nebyla dostatečně prokázána. Syrové maso má zachovány všechny obsažené živiny včetně enzymů, jejichž význam ve výživě je ovšem sporný. 23 Ve srovnání s vařeným masem má vyšší výživnou hodnotu a vyšší obsah energie. Stravitelnost syrového masa je vysoká. 23 Díky velkému množství žaludečních kyselin však údajně dochází v těle psa ke znehodnocování enzymů ze syrové stravy (viz výše)

21 U většiny svalových bílkovin vařením klesá jejich stravitelnost, s výjimkou bílkovin pojivové tkáně (kolagen, elastin), u kterých se naopak zvyšuje. Pejsci krmení syrovou stravou mají údajně krásnou lesklou srst a zuby bez zubního kamene (což mnohdy vede k mylnému závěru, že tento způsob stravování je pro zdraví psů nejvhodnější). Rizikovou stránkou syrových diet bývají vysoké dávky kostí, které mohou způsobit zácpu, poranění nebo omezení průchodnosti trávicího traktu a mohou obsahovat těžké kovy, fluoridy a jiné toxické látky, které se v nich usazují. Dále jsou to hygienická rizika spojená s podáváním syrových živočišných produktů, výskyt zbytků hormonů, antibiotik, přítomnost patogenních bakterií 24, parazitů, případně i virů či jiných zdraví škodlivých látek. Syrové diety bývají také často živinově nevyvážené (zejména v obsahu vápníku, fosforu a dalších minerálních látek). Podle studií chyběly v syrových dietách nejčastěji hořčík, měď, zinek a mangan, v některých případech i železo a jód. Obsah vápníku a fosforu závisel na množství podávaných kostí a vyskytoval se v nedostatku i v nadbytku. Problémem může být také nadbytek tuků a bílkovin, neboť syrové maso má vyšší obsah tuku než vařené, protože při vaření tuk přechází do vývaru. Tento problém je nejvýraznější u již zmíněného prey modelu, který je bez jakékoliv rostlinné přílohy. Vysoké dávky tuku však neodpovídají potřebám většiny domácích psů. Také koncentrace bílkovin v mase a dalších živočišných produktech je pro ně příliš vysoká, což představuje zvýšenou zátěž zejména pro játra, ledviny a slinivku. Podle mnohých veterinářů je tato strava z dlouhodobého hlediska naprosto nevhodná právě kvůli velmi často se vyskytujícímu selhání ledvin a jater. Velmi nebezpečné je údajně také podávání syrových ryb, které mohou (kromě parazitů) obsahovat enzym thiaminázu, který rozkládá vitamin B. Jeho nedostatek může vést např. k nechutenství či dokonce k neurologickým poruchám. Je proto otázkou, zda podávání syrové (převážně) živočišné stravy (s cílem přiblížit stravu co nejvíce k přirozenosti), je pro dnešní domácí psy opravdu tak zdravotně přínosné, jak její skalní příznivci tvrdí. Zvláště vezmeme-li v úvahu fakt, že psi nejsou praví masožravci jako jejich předchůdci (jejichž jídelníček se však také neskládá 100 % ze živočišných složek). Psi mají navíc jiné složení mikroflóry než vlci. Také je nutno si uvědomit již zmíněnou skutečnost, že v přírodě vlci nejdříve konzumují zažívací trakt uloveného zvířete (i s jeho obsahem) a až poté konzumují zbylé části těla (vnitřnosti, maso atd.). 24 V našich podmínkách je nejpravděpodobnější výskyt bakterií Salmonella, Campylobacter, Listeria a Escherichia coli