BIOLOGIE PŘÍSTUPY A METODY ZKOUMÁNÍ ŽIVOTA VČERA, DNES A ZÍTRA
|
|
- Zdenka Hájková
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 BIOLOGIE PŘÍSTUPY A METODY ZKOUMÁNÍ ŽIVOTA VČERA, DNES A ZÍTRA Mgr. Kateřina Hotová Svádová, PhD. Podpora přednášky kurzu Mezioborové dimenze vědy
2 SYSTEMATICKÁ BIOLOGIE Carl Linné (* ) švédský přírodovědec a lékař (1) zavedl pojem druhu jako základu přirozené soustavy organismů, díky čemuž bývá označován za zakladatele botanické a zoologické nomenklatury (2) pokusil se popsané organismy systematicky klasifikovat, tedy zařadit je do základních taxonomických kategorií Systema Naturae poprvé vyšla roku 1735
3 SYSTEMATICKÁ BIOLOGIE PROBLÉM DRUHU diskrétní skupina organismů podobného vzezření, genetického vybavení, nároků... nerozmnožuje se s jinými
4 SYSTEMATICKÁ BIOLOGIE DRUH A) typologický druh soubor jedinců majících určité vlastnosti (od Linea) šlo jednoduše o to jak vypadají (každá odlišnost jiný druh) B) nominalistický druh hranice mezi druhy se vytváří uměle; jen jednotkou pro klasifikaci (umělou) C) populační druh (odděleny hyáty od jiných populací) a) morfospecies druh se liší morfologicky (blíží se koncepci typologického a nominalistického druhu)
5 POZOR Vnitrodruhová variabilita Pstruh obecný (Salmo trutta) forma mořská forma potoční
6 SYSTEMATICKÁ BIOLOGIE DRUH C) populační druh (odděleny hyáty od jiných populací) b) reprodukční druh mohou se úspěšně rozmnožovat navzájem a ne s jinými druhy biospecies (Ernst Mayr 1963) RIM (soubor populací rozmnožujících se mezi sebou (alespoň potenciálně pokud jsou geograficky oddělené allopatrické), ale reprodukčně oddělených reprodukčně izolačními mechanismy od jiných druhů (kůň x osel mláďata sterilní) rekogniční druh (Paterson) SMRS (zdůrazňuje populace jednoho a téhož druhu samci a samice se musí nějak rozeznávat specific mate recognition system) genospecies (Dobzhanský) sdílejí jeden a tentýž genofond nevyměňují geny s jinými druhy (populacemi) (pole které vytvoří genetické kombinace všechny možné)
7 SMRS (specific mate recognition system) Pohlavní výběr 2.RL Budníček menší (Phylloscopus collybita) Budníček větší (Phylloscopus trochilus)
8 Pohlavní výběr kde se nevytvořily SMRS (Specific mate recognition systems) Siven americký (Salvelinus fontinalis) kříženec (hybrid) tzv. tygrovitá ryba Pstruh obecný forma potoční (Salmo trutta m. fario)
9 Pohlavní výběr lejsci (opětovné setkání druhů po para- nebo alopatrické speciaci???) Lejsek černohlavý Ficedula hypoleuca F Lejsek bělokrký Ficedula albicollis F M M
10 SYSTEMATICKÁ BIOLOGIE Carl Linné (* ) švédský přírodovědec a lékař (1) zavedl pojem druhu jako základu přirozené soustavy organismů, díky čemuž bývá označován za zakladatele botanické a zoologické nomenklatury (2) pokusil se popsané organismy systematicky klasifikovat, tedy zařadit je do základních taxonomických kategorií Systema Naturae poprvé vyšla roku 1735
11 SYSTEMATICKÁ BIOLOGIE Základními taxonomickými kategoriemi jsou: říše = regnum kmen, oddělení = phyllum, divisio třída = classis řád = ordo čeleď = familia rod = genus druh = species
12 SYSTEMATICKÁ BIOLOGIE METODY popis druhů holotypy sbírky v muzeích digitalizované sbírky
13 EVOLUČNÍ BIOLOGIE Erasmus Darwin (* ) britský přírodovědec Lichfieldská botanická společnost překlady děl Carla Linného z latiny do angličtiny A System of Vegetables, according to their classes, orders The Families of Plants with their natural characters anglická jména rostlin, která se používají dodnes Zoonomia or Laws of Organic Life ( )
14 EVOLUČNÍ BIOLOGIE Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet, chevalier de Lamarck (* ) francouzský přírodovědec poprvé použil termíny bezobratlí a biologie první ucelená evoluční teorie Philosophie zoologique (1809) LAMARCKISMUS organismus se během svého života setkává s prostředím, adaptuje se na něj a vylepšení, která si tak za svého života vytvořil, předává svým potomkům VYVRÁCENO možná někteří jednobuněční za určitých podmínek
15 Charles Robert Darwin (* ) britský přírodovědec EVOLUČNÍ BIOLOGIE
16 EVOLUČNÍ BIOLOGIE Alfred Russel Wallace (* ) britský přírodovědec
17 EVOLUČNÍ BIOLOGIE Charles Darwin roku 1831 se vydal na výzkumnou cestu kolem světa na lodi Beagle shromáždil ohromné množství přírodovědeckého materiálu uspořádal svou základní koncepci přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí 1859 On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life = O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život DARWINISMUS Svou evoluční teorii Darwin opíral o přírodní výběr a pohlavní výběr.
18 gibonovití (Hylobatidae) orangutan (Pongo) gorila (Gorilla) člověk (Homo) šimpanz (Pan) orangutanovití (Pongidae) STREPSIRHINI (dříve Prosimiae) poloopice opice HAPLORHINI (dříve Simiae)
19 EVOLUČNÍ BIOLOGIE TEORIE PŘÍRODNÍHO VÝBĚRU 1. existence variability 2. něco z této variability musí být dědičné 3. organismy kompetují o limitující zdroje 4. výsledkem kompetice je rozdílná fitness jedinců 5. adaptace organismů na své prostředí
20 EVOLUČNÍ BIOLOGIE TEORIE POHLAVNÍHO VÝBĚRU není důležité jen přežít, ale dožít se reprodukčního věku a rozmnožit se 1. existence asymetrie v investici do reprodukce 2. samčí versus samičí strategie 3. kompetice o vhodné sexuální partnery 4. samičí výběr pohlavní výběr versus přírodní výběr
21 bažant argus okatý (Argusianus argus)
22 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Z čeho vycházíme? taxonomie Carl Linné klasifikace binomická nomenklatura princip priority jmen hierarchické třídění organismů
23 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Emil Hans Willi Hennig německý entomolog základ pro vytvoření školy fylogenetické taxonomie = kladistiky kladogramy Basic Outline of a Theory of Phylogenetic Systematics a další práce Ernst Mayer německo-americký biolog nazval tuto disciplínu kladistikou z řeckého klados větev
24 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Kmen: Strunatci (Chordata) A. podkmen: Pláštěnci (Urochordata, Tunicata) B. podkmen: Kopinatci (Cephalochordata, Acrania) C. podkmen: Obratlovci (Vertebrata, Craniata) nadtřída: Bezčelistnatci (Agnatha) třída: Kruhoústí (Cyclostomata) nadtřída: Čelistnatci (Gnathostomata) třída: Paryby (Chondrichthyes) třída: Ryby (Osteichthyes) třída: Obojživelníci (Amphibia) třída: Plazi (Reptilia) třída: Ptáci (Aves) třída: Savci (Mammalia) Jelínek & Zicháček 2005
25 taxonomické kategorie Hypotézy o fylogenetických vztazích živočišných druhů, mohou být tedy správné i nesprávné. Kmen: Strunatci (Chordata) A. podkmen: Pláštěnci (Urochordata, Tunicata) B. podkmen: Kopinatci (Cephalochordata, Acrania) C. podkmen: Obratlovci (Vertebrata, Craniata) nadtřída: Bezčelistnatci (Agnatha) třída: Kruhoústí (Cyclostomata) nadtřída: Čelistnatci (Gnathostomata) třída: Paryby (Chondrichthyes) třída: Ryby (Osteichthyes) třída: Obojživelníci (Amphibia) třída: Plazi (Reptilia) třída: Ptáci (Aves) třída: Savci (Mammalia) člověk sumka mihule
26 sumka člověk mihule taxonomické kategorie Hypotézy o existenci příslušných předků. obratlovci
27 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Jelínek & Zicháček 2005
28 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA archosauria diapsida plazi amniota čtyřnožci
29 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA přirozené versus nepřirozené taxony 1. monofyletická skupina 2. parafyletická skupina 3. polyfyletická skupina
30 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA korunové skupiny kmenová linie
31 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Monofyla
32 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Parafyla
33 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Polyfyla
34 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Monofyletická skupina
35 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Parafyletická skupina
36 EVOLUČNÍ BIOLOGIE KLADISTIKA Polyfyletická skupina
37 Rekonstrukce fylogenese! správně homologizovat struktury (znaky) pozor na analogie (konvergence)! správně polarizovat znaky pro to je dobré studium ontogenese - při srovnání začínat od počátečních stádií - pozor na to s čím srovnávám! používat více znaků najednou! princip parsimonie! outgroup
38 POLARIZACE ZNAKŮ HOMOLOGIE apomorfní znaky plesiomorfní znaky HOMOPLÁZIE paralelizmy konvergence reverze
39 POLARIZACE ZNAKŮ HOMOLOGIE autapomorfie (unikátní znaky specifické pro jediný taxon) vynikající diagnostické znaky nepoužitelné pro řešení otázek vzájemných vztahů synapomorfie (odvozené znaky sdílené) sdílené odvozené znaky poskytují fylogenetickou informaci symplesiomorfie (starobylé znaky) sdílené původní znaky výhodné pro všeobecnou charakteristiku taxonů
40 POLARIZACE ZNAKŮ
41 Rekonstrukce fylogenese Matice distribuce znaků u taxonů A,B,C (0-plesiomorfní stav, 1- apomorfní) znaky /taxony: A B C a b c d e f g Matice distribuce znaků U taxonů A, B, C 0 plesiomorfní stav 1 apomorfní stav A B C A B C B A C 1 pro 3 pro 1 pro synapomorfie 4 proti 2 proti 4 proti homoplasie
42 znaky a metody... morfologie paleontologie embryologie molekulární biologie EVO-DEVO
43 Ontogenese a fylogenese
44 Ontogenese a fylogenese pravidlo rekapitulace - von Baer (1848), E. Haeckel (1865): ontogenese = rekapitulace fylogenese fylogenetický význam ontogenetických znaků - počáteční stadia (blastula, gastrula, neurula, pharyngula) universální fylotypické stadium (u strunatců pharyngula) změna ontogenese - jediná cesta k fixaci nového znaku
45 GENETIKA Gregor Johann Mendel (* ) německo-český přírodovědec důležitost matematiky a statistiky pro vysvětlování přírodních dějů
46 METODY BIOLOGIE OBECNĚ biologie je exaktní věda komplexní živé systémy chovají se dle určitých zákonitostí (dle fyzikálních, chemických i biologických zákonů) ale při opakovaném testování dospějeme ke stejnému výsledku dospějí jen s určitou pravděpodobností
47 METODY BIOLOGIE OBECNĚ biologie je exaktní věda 1. zformulování testovatelné hypotézy 2. testování hypotézy 3. statistické vyhodnocení je možné dojít k obdobnému výsledku náhodou? ano hypotézu zamítáme ne hypotézu se nepodařilo zamítnout HYPOTÉZA NELZE POTVRDIT!!!
48 GENETIKA Gregor Johann Mendel (* ) německo-český přírodovědec důležitost matematiky a statistiky pro vysvětlování přírodních dějů jako mnich a později opat augistiniánského kláštera na Starém Brně, se věnoval křížení hrachu a dalších rostlin a sledování jejich potomstva na základě těchto pokusů formuloval tři pravidla později - Mendelovy zákony dědičnosti William Bateson nechal přeložit Mendelovu práci do angličtiny roku 1906 také navrhl název nového oboru genetika Studium křížení a šlechtění rostlin
49 GENETIKA A EVOLUČNÍ BIOLOGIE TABU polovina 20.století SSSR a země pod jeho vlivem Trofim Denisovič Lysenko buržoázní pavěda současnost Spojené státy americké
50 GENETIKA STRUKTURA DNA A VZNIK MOLEKULÁRNÍ GENETIKY POTAŽMO MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE OBECNĚ Friedrich Miescher švýcarský lékař roku popsal deoxyribonukleovou kyselinu Phoebus Levene litevsko-americký biochemik rozpoznal, že DNA se skládá z cukrů, fosfátů a bází
51 GENETIKA STRUKTURA DNA Chemická struktura krátkého úseku DNA: v každém ze čtyř nukleotidů je deoxyribóza, fosfátová skupina a dále jedna náhodná nukleová báze (ze čtyř možných).
52 GENETIKA STRUKTURA DNA A VZNIK MOLEKULÁRNÍ GENETIKY POTAŽMO MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE OBECNĚ Oswald Avery, Colin MacLeod a Maclyn McCarty 1943 zveřejnili sérii pokusů s transformací pneumokoků DNA slouží k přenosu genetické informace James Watson a Francis Crick roku 1953 zveřejnili dvoušroubovicový model DNA vycházeli z rentgenové difrakční analýzy, kterou o rok dříve provedli Rosalind Franklin a Raymond Gosling a kterou publikovali ve stejném čísle Nature
53 GENETIKA STRUKTURA DNA Struktura dvoušroubovice DNA. V této formě se vyskytuje většina DNA například v lidských buňkách. Dvoušroubovice je tvořena dvěma řetězci nukleotidů.
54 GENETIKA STRUKTURA DNA A VZNIK MOLEKULÁRNÍ GENETIKY POTAŽMO MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE OBECNĚ Francis Crick v roce 1957 předložil sérii pravidel, která jsou dnes označována jako centrální dogma molekulární biologie a popisují vztahy mezi DNA, RNA a proteiny.
55 GENETIKA DOGMA MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE základní
56 GENETIKA DOGMA MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE rozšířené
57 GENETIKA DOGMA MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE Základní rozšířené neznámé DNA DNA RNA DNA protein DNA DNA RNA RNA RNA protein RNA RNA protein DNA protein protein protein
58 GENETIKA STRUKTURA DNA A VZNIK MOLEKULÁRNÍ GENETIKY POTAŽMO MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE OBECNĚ Har Gobin Khoranovi, se na počátku 60. let 20. století podařilo vyluštit genetický kód Robertu W. Holleymu a Marschall Warren Nirenbergrovi John Craig Venter osekvenoval se svým týmem jako první kompletní genom bakterie Haemophilus influenzae 2001 dokončení sekvenace kompletního lidského genomu
59 GENETIKA TEORIE PŘÍRODNÍHO VÝBĚRU PODRUHÉ To co se mění během evoluce, je tedy relativní frekvence genů. 1) Organismy mají geny, které kódují syntézy proteinů. Proteiny regulují vývoj nervové soustavy, svalů a dalších struktur jedince, tedy determinují to, jak vypadá i jeho chování. 2) V rámci populace je mnoho genů přítomno v jedné nebo více alternativních formách neboli alelách, které kódují částečně odlišné formy toho kterého proteinu. 3) Mezi alelami dochází ke kompetici o určité místo neboli lokus na jednom chromozómu. 4) Alela, která vytvoří více přeživších kopií sebe sama, než dokázala vytvořit její alternativa, může nakonec tuto alternativní alelu zcela vytlačit (nahradit).
60 GENETIKA TEORIE PŘÍRODNÍHO VÝBĚRU PODRUHÉ přírodní výběr tedy znamená různé přežívání alternativních alel Clinton Richard Dawkins 1976 Selfish Gene (Sobecký gen) - individua jsou tedy jen dočasní nositelé těchto alel, prostředky šíření (anglicky vehicles), prostřednictvím kterých geny přežívají a replikují se Jedinci jsou geny naprogramováni tak, aby umožnili genům co nejlépe přežít a replikovat se. Mark Ridley princip červené královny
61 GENETIKA METODY A VYUŽITÍ MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE techniky izolace, separace, barvení, sekvenování i umělé syntézy DNA jsou používány jak lékaři nebo kriminalisty tak i evolučními biology Prostřednictvím DNA se dají např. diagnostikovat nemoci, testovat otcovství, vyšetřovat zločiny, vytvářet nové plodiny či hledat fylogenetické vztahy mezi organismy.
62 GENETIKA METODY A VYUŽITÍ MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE Roku 1975 vyvinul Edwin Mellor Southern DNA hybridizační metodiku na bázi gelové elektroforézy pro identifikaci molekul DNA o specifické sekvenci. Různé techniky sekvenování DNA byly vyvinuty v letech Následně roku 1985 se podařilo Kary Banks Mullisovi a jeho kolegům vynalézt PCR (Polymerase Chain Reaction, tedy polymerázová řetězová reakce). Roku 1990 vytvořil kolektiv Lipmanna aplikaci BLAST, což je algoritmus používaný pro vypočítání podobnosti studovaných sekvencí DNA a následné dohledávání genů, sekvencí DNA a proteinů.
63 GENETIKA METODY A VYUŽITÍ MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE Gene bank (genová banka)
64 PROTEOMIKA interdisciplinární obor na pomezí biologie, chemie a fyziky zabývá se studiem proteinů, jejich struktury, vlastností a funkce hledání a popis proteinů a jejich forem v organismech s cílem stanovit proteom studovaného organismu Proteom je soubor všech proteinů ve všech formách, které se v organismu nachází v průběhu celého jeho života. popisuje strukturu proteinů měří rozdíly v expresi proteinů, a to jak mezi jednotlivými buňkami, tak v závislosti na čase či způsobených reakcí na podněty z vnějšího prostředí studuje posttranslační úpravy proteinů a vzájemné interakce mezi proteiny
65 PROTEOMIKA KOMPLIKACE 1) Proteom je velice rozsáhlý (v lidském těle se vyskytuje dle odhadů přes proteinů). 2) Proteiny podléhají degradaci, a to i v prostředí buňky. 3) Proteiny se vyskytují v mnoha různých formách (podléhají posttranslačním úpravám, jako jsou např. fosforylace, metylace, glykosylace, oxidace). 4) V různých buňkách jednoho organismu se často vyskytuje výrazně jiná množina proteinů. 5) Exprese proteinů se i v rámci jedné buňky mění v průběhu času a v závislosti na podmínkách, a to druhově i kvantitativně; 6) mrna podléhá po transkripci (u eukaryot) alternativnímu sestřihu, navíc ne všechna mrna je translatována, pročež ani znalost genomu nevede k odhalení proteomu. 7) Proteiny mohou být velmi náchylné na změny prostředí, což klade nemalé nároky na laboratorní testy.
66 PROTEOMIKA METODY A VYUŽITÍ Proteomika často pracuje s enormními objemy dat, proto hojně využívá metody bioinformatiky. elektroforézy (speciálně SDS-PAGE a 2D gely) hmotnostní spektrometrie hybridizační metody využívající vazbu na protilátky (proteinové microarray čipy,imunoafinitní chromatografie). Studium proteomiky přispívá k hledání metabolických drah, k vývoji léčiv či ke studiu biomarkerů.
67 EVO-DEVO evolution development česky trochu nešikovně vývoj vývoj evoluce ontogeneze HOX geny
68 INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE VERSUS BIOLOGIE digitalizace sbírkového materiálu telemetrie, satelitní sledování speciální programy pro záznamy průběhu experimentů speciální programy pro zpracování výsledků experimentů statistické programy pro statistická vyhodnocování výsledků experimentů elektronické časopisy elektronické databáze (Gene bank apod.)
69 EKOLOGIE poprvé termín použil Ernest Haeckel v roce 1869 a definoval ji jako vědecké studium vzájemného působení mezi organismy a jejich prostředím tedy organismus versus 1) organismus event. více 2) podmínky prostředí event. více termín EKOLOGIE je odvozen od řeckého OIKOS, což znamená domov tedy něco jako studium domácího života živých organismů Krebs (1972) navrhl definici: Ekologie je vědecké studium interakcí, které ovlivňují výskyt a hojnost organismů. Podle této teorie si klademe v ekologii otázky dvou typů: 1) Proč daný organismus žije/nežije zrovna tady? 2) Proč ho tu je/není tolik a tolik?
70 EKOLOGIE Ochrana životního prostředí Ochrana přírody ZACHOVÁNÍ BIODIVERZITY EXISTENCE A PROSPERITA LIDSTVA
71 Ochrana životního prostředí Ochrana přírody OCHRANÁŘSTVÍ je značně schizofrenní Ochrana přírody musí přestat bránit ochraně životního prostředí.
72 EKOLOGIE Ekologie organismů zabývá se morfologickými i fyziologickými reakcemi a způsoby chování, jakými organismus reaguje na biotické a abiotické faktory životního prostředí. Populační ekologie se zaměřuje na faktory, které určují, kolik jedinců určitého druhu může žít v dané oblasti. Ekologie společenstev zabývá se vzájemným působením všech druhů patřících do společenstva. Studuje tedy vzájemné vztahy a jak tyto vztahy ovlivňují strukturu a organizaci společenstva. Ekologie ekosystémů zkoumá toky energie a chemické cykly, které fungují mezi různými biotickými a abiotickými prvky.
73 EKOLOGIE Ekologie organismů zabývá se morfologickými i fyziologickými reakcemi a způsoby chování, jakými organismus reaguje na biotické a abiotické faktory životního prostředí. vliv abiotických faktorů - podmínky k životu, tolerance adaptace, specializace genetický a fenotypický polymorfismus zdroje nika fitness jedinec?!
74 EKOLOGIE Populační ekologie se zaměřuje na faktory, které určují, kolik jedinců určitého druhu může žít v dané oblasti. vztahy mezi jedinci jednoho druhu INTERAKCE ZÁVISLÉ NA POČTU JEDINCŮ prostorové rozmístění jedinců změny struktury a početnosti populace - růst populace vnitrodruhová kompetice životní strategie populací molekulární ekologie - genetický drift, imbreeding, migrace vztahy mezi více druhy mezidruhová kompetice predace mutualismus saprofytismus
75 EKOLOGIE Ekologie společenstev zabývá se vzájemným působením všech druhů patřících do společenstva. Studuje tedy vzájemné vztahy a jak tyto vztahy ovlivňují strukturu a organizaci společenstva. struktura společenstva, ohraničení druhová diversita ekologická sukcese, kolonizace volného prostoru stabilita, pružnost a resistence společenstva
76 EKOLOGIE Ekologie ekosystémů zkoumá toky energie a chemické cykly, které fungují mezi různými biotickými a abiotickými prvky. Rozdíly mezi vodními a terestrickými ekosystémy Tok energie Pohyb látek v biosféře = biogeochemické cykly hlavních biogenních prvků/sloučenin biomy Biosféra vliv člověka na biosféru
77 POLYFÁGNÍ DRAVCI - PREFERENCE POTRAVY A JEJÍ ZMĚNY Další příklad - Notonecta Asellus + Cleon. "predator switching". V tomto případě (viz obr. b) záleželo na zkušenosti. Tinbergen predátoři (hlavně obratlovci) si vytvářejí specifický obraz kořisti (specific searching image), což jim umožňuje efektivněji lovit (vědí, co hledají), a tím relativně podhodnocují ostatní možné úlovky. Navíc lze předpokládat, že specifický obraz kořisti vychází z nejčastěji potkávané kořisti, proto když tato se stane vzácnou, přeškolí se na jinou.
BIOLOGIE PŘÍSTUPY A METODY KE ZKOUMÁNÍ ŽIVOTA VČERA, DNES A ZÍTRA Mgr. Kateřina Hotová Svádová, Ph.D.
BIOLOGIE PŘÍSTUPY A METODY KE ZKOUMÁNÍ ŽIVOTA VČERA, DNES A ZÍTRA Mgr. Kateřina Hotová Svádová, Ph.D. studijní materiál ke kurzu Mezioborové dimenze vědy Fakulta informatiky a managementu Univerzity Hradec
VíceFylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Fylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod literatura taxonomie a systematika znaky a klasifikace Carl Linné Willy Hennig Charles
VíceTaxonomický systém a jeho význam v biologii
Taxonomie Taxonomický systém a jeho význam v biologii -věda zabývající se tříděním organismů (druhů, rodů, ), jejich vzájemnou příbuzností a podobností. 3 úrovně: 1) charakteristika, pojmenování, vymezení
VíceGENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie
GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti Historie Základní informace Genetika = věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav sleduje variabilitu (=rozdílnost) a přenos druhových a dědičných
VíceJaro 2010 Kateřina Slavíčková
Jaro 2010 Kateřina Slavíčková Obsah: 1. Biologické vědy. 2. Chemie a fyzika v biologii koloběh látek a tok energie. 3. Buňka, tkáně, pletiva, orgány, orgánové soustavy, organismus. 4. Metabolismus. 5.
VíceSystém a evoluce obratlovců I.Úvod
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a evoluce obratlovců I.Úvod literatura taxonomie a systematika znaky a klasifikace Carl Linné Willy Hennig Literatura 2007
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
VíceMaturitní témata Biologie MZ 2017
Maturitní témata Biologie MZ 2017 1. Buňka - stavba a funkce buněčných struktur - typy buněk - prokaryotní buňka - eukaryotní buňka - rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou - buněčný cyklus - mitóza
VíceMaturitní témata - BIOLOGIE 2018
Maturitní témata - BIOLOGIE 2018 1. Obecná biologie; vznik a vývoj života Biologie a její vývoj a význam, obecná charakteristika organismů, přehled živých soustav (taxonomie), Linného taxony, binomická
VíceSystém a evoluce živočichů
Systém a evoluce živočichů 1. Bezobratlí (Dipl.-Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D.; RNDr Jana Schenková, Ph.D.) 2. Strunatci (Mgr. Tomáš Bartonička, Ph.D.) Osnova pro část bezobratlí : 1) Úvod do zoologické
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
VíceBiologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)
- Oktáva, 4. ročník (humanitní větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti
VíceBiologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)
- Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k
VíceÚvod (1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie. (1/1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie.
Úvod (1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie. (1/1) 1 Biologie = přírodní věda řec. Bios = život Řec. logos = nauka studuje vlastnosti a funkce organismů vztahy mezi organismy
VíceDeoxyribonukleová kyselina (DNA)
Genetika Dědičností rozumíme schopnost rodičů předávat své vlastnosti potomkům a zachovat tak rozličnost druhů v přírodě. Dědičností a proměnlivostí jedinců se zabývá vědní obor genetika. Základní jednotkou
Více1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně
Obsah Předmluvy 1. Definice a historie oboru molekulární medicína 1.1. Historie molekulární medicíny 2. Základní principy molekulární biologie 2.1. Historie molekulární biologie 2.2. DNA a chromozomy 2.3.
VíceSystematická biologie je věda o rozmanitosti organizmů (E. Mayr 1969: Principles of systematic zoology. Mac Graw Hill Book Co., New York X+428 p.).
základy taxonomie a systematiky Systematická biologie je věda o rozmanitosti organizmů (E. Mayr 1969: Principles of systematic zoology. Mac Graw Hill Book Co., New York X+428 p.). Základním posláním systematiky
VíceZpracování tohoto DUM bylo financováno z projektu OPVK, Výzva 1.5.
Autor: Mgr. Jiří Šálený Datum: leden 2013 Ročník: sexta osmiletého gymnázia Vzdělávací oblast: Biologie Tématický okruh: Druhoústí Téma: Vznik, vývoj a systém strunatců Klíčová slova: strunatci, pláštěnci,
VícePřírodopis. 8. ročník. Obecná biologie a genetika
list 1 / 8 Př časová dotace: 1 hod / týden Přírodopis 8. ročník P 9 1 01 P 9 1 01.5 P 9 1 01.6 P 9 1 01.7 P 9 1 01.9 P 9 1 03 P 9 1 03.1 P 9 1 03.3 rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje
VíceZákladní pojmy I. EVOLUCE
Základní pojmy I. EVOLUCE Medvěd jeskynní Ursus spelaeus - 5 mil. let? - 10 tis. let - 200 tis. let? Medvěd hnědý Ursus arctos Medvěd lední Ursus maritimus Základní otázky EVOLUCE Jakto, že jsou tu různé
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceAplikace DNA markerů v mykologii a molekulárni taxonomii
Mendelova genetika v příkladech Aplikace DNA markerů v mykologii a molekulárni taxonomii doc. RNDr. Michal Tomšovský, Ph.D., Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF MENDELU, Brno Tento projekt je spolufinancován
VíceProjevy života. přijímání potravy dýchání vylučování růst pohyb dráždivost rozmnožování dědičnost
Projevy života přijímání potravy dýchání vylučování růst pohyb dráždivost rozmnožování dědičnost Projevy života přijímání potravy dýchání vylučování růst pohyb dráždivost rozmnožování dědičnost zbavení
VíceNUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
VícePopulační genetika III. Radka Reifová
Populační genetika III Radka Reifová Genealogie, speciace a fylogeneze Genové genealogie Rodokmeny jednotlivých kopií určitého genu v populaci. Popisují vztahy mezi kopiemi určitého genu v populaci napříč
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Genetika populací Studium dědičnosti a proměnlivosti skupin jedinců (populací)
VíceM A T U R I T N Í T É M A T A
M A T U R I T N Í T É M A T A BIOLOGIE ŠKOLNÍ ROK 2017 2018 1. BUŇKA Buňka základní strukturální a funkční jednotka. Chemické složení buňky. Srovnání prokaryotické a eukaryotické buňky. Funkční struktury
Více6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?
6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života? Pamatujete na to, co se objevilo v pracích Charlese Darwina a Alfreda Wallace ohledně vývoje druhů? Aby mohl mechanismus přírodního
VíceMoravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. -pro učitele i žáky
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno s.r.o. Autor Tematická oblast RNDr. Monika Jörková Biologie1 obecná biologie Systém rostlin a binomická nomenklatura Taxonomické
VíceVyužití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin
Mendelova genetika v příkladech Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin Ing. Petra VESELÁ Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován
Více1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním
1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním školám Genetika - shrnutí TL2 1. Doplň: heterozygot,
VíceUNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku) B I O L O G I E 1. Definice a obory biologie. Obecné vlastnosti organismů. Základní klasifikace organismů.
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Víceanalýzy dat v oboru Matematická biologie
INSTITUT BIOSTATISTIKY A ANALÝZ Lékařská a Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Komplexní přístup k výuce analýzy dat v oboru Matematická biologie Tomáš Pavlík, Daniel Schwarz, Jiří Jarkovský,
VíceGenetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat Gregor Mendel a jeho experimenty Gregor Johann Mendel (1822-1884) se narodil v Heinzendorfu, nynějších Hynčicích. Během období, v kterém Mendel vyvíjel svou teorii dědičnosti, byl knězem
VíceVýuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze
Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze Studium biologie na PřF UK v Praze Bakalářské studijní programy / obory Biologie Biologie ( duhový bakalář ) Ekologická a evoluční biologie ( zelený
VíceMaturitní zkouška z Biologie 2016 Gymnázium Hostivice, příspěvková organizace Komenského 141, Hostivice
1. Buňka a. Podobnosti a rozdíly rostlinné a živočišné buňky b. Jednobuněčné organismy 2. Viry, sinice, bakterie a. Virové a bakteriální choroby b. Hospodářský význam bakterií 3. Prvoci a. Charakteristika
VíceGenetika zvířat - MENDELU
Genetika zvířat DNA - primární struktura Několik experimentů ve 40. a 50. letech 20. století poskytla důkaz, že genetický materiál je tvořen jedním ze dvou typů nukleových kyselin: DNA nebo RNA. DNA je
VíceGENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita
GENETIKA - věda zabývající se dědičností (heredita) a proměnlivostí (variabilitu ) živých soustav - sleduje rozdílnost a přenos dědičných znaků mezi rodiči a potomky Dědičnost - heredita - schopnost organismu
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Molekulární základy genetiky 1/76 GENY Označení GEN se používá ve dvou základních významech: 1. Jako synonymum pro vlohu
VíceZákladní genetické pojmy
Základní genetické pojmy Genetika Věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů Používá především pokusné metody (např. křížení). K vyhodnocování používá statistické metody. Variabilita v rámci druhu Francouzský
VíceBiologie - Sexta, 2. ročník
- Sexta, 2. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence občanská Kompetence sociální a personální Kompetence k podnikavosti Kompetence
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Definice Současný stav Úrovně Indikátory Ochrana Druhová ochrana Genová centra
VíceSylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
VíceŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
Vyučovací předmět : Období ročník : Učební texty : Přírodopis 3. období 9. ročník Danuše Kvasničková, Ekologický přírodopis pro 9. ročník ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií, nakl. Fortuna Praha 1998
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 LRR/OBBC LRR/OBB Obecná biologie Úvod do studia obecné biologie Mgr. Lukáš Spíchal, Ph.D. Cíl přednášky uvedení do studia obecné
VíceČíslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor Mgr. Martin Hnilo Tematická oblast Biologie 2 Zoologický systém. Embryogeneze. Ročník 2. Datum tvorby 02.09.2013
VíceEpigenetická paměť v ekologii a evoluci rostlin. Vítek Latzel
Epigenetická paměť v ekologii a evoluci rostlin Vítek Latzel Epigenetika Věda zabývající se změnami v expresi genů. Lidské tělo jedna DNA, ale buňky velmi rozdílné Jaterní buňky Kožní buňky Nervové buňky
VíceSSOS_ZE_1.10 Příroda projevy živé hmoty
Číslo a název projektu Číslo a název šablony CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT DUM číslo a název SSOS_ZE_1.10
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VícePROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY
PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ORGANISMY 2010 Ing. Andrea Sikorová, Ph.D. 1 Problémy životního prostředí - organismy V této kapitole se dozvíte: Co je to organismus. Z čeho se organismus skládá. Jak se dělí
VíceObecná charakteristika živých soustav
Obecná charakteristika živých soustav Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D. TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Kategorie živých soustav Existují
VíceZkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
VíceDědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování
Dědičnost pohlaví Vznik pohlaví (pohlavnost), tj. komplexu znaků, vlastností a funkcí, které vymezují exteriérové i funkční diference mezi příslušníky téhož druhu, je výsledkem velmi komplikované série
VíceVzdělávací obor Přírodopis - obsah 6.ročník
6.ročník Hlavní kompetence Učivo Navázání na dosažené kompetence Metody práce obor navázání na již zvládnuté ročník 1. OBECNÁ Kompetence k učení, k řešení problémů, 1.1 Vznik a vývoj života Vlastivěda
VíceMgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita
Mgr. et Mgr. Lenka Falková Laboratoř agrogenomiky Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita 9. 9. 2015 Šlechtění Užitek hospodářská zvířata X zájmová zvířata Zemědělství X chovatelství
Více4. Úvod do kladistiky. kladogram podobnost a příbuznost homologie (sym)plesiomorfie, (syn)apomorfie polarizace znaků kritérium parsimonie
4. Úvod do kladistiky kladogram podobnost a příbuznost homologie (sym)plesiomorfie, (syn)apomorfie polarizace znaků kritérium parsimonie Willi Hennig (1913-1976) německý entomolog 1950: Grundzüge einer
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Mendelovská genetika - Základy přenosové genetiky Základy genetiky Gregor (Johann)
VíceZákladní škola Fr. Kupky, ul. Fr. Kupky 350, 518 01 Dobruška 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA - 5.6.3 PŘÍRODOPIS - Přírodopis - 7. ročník
OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA RVP ZV Obsah 5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA 5.6.3 PŘÍRODOPIS Přírodopis 7. ročník RVP ZV Kód RVP ZV Očekávané výstupy ŠVP Školní očekávané výstupy ŠVP Učivo P9101 rozliší základní projevy
VíceGymnázium, Brno, Elgartova 3
Gymnázium, Brno, Elgartova 3 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: GE Vyšší kvalita výuky Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0925 Autor: Mgr. Hana Křivánková Téma:
VíceJe-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru.
EKOLOGIE SPOLEČENSTVA (SYNEKOLOGIE) Rostlinné společenstvo (fytocenózu) můžeme definovat jako soubor jedinců a populací rostlin rostoucích společně na určitém stanovišti, které jsou ovlivňovány svým prostředím,
VícePřírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika
list 1 / 7 Př časová dotace: 2 hod / týden Přírodopis 6. ročník (P 9 1 01) (P 9 1 01.1) (P 9 1 01.4) (P 9 1 01.5) (P 9 1 01.6) (P 9 1 01.7) (P 9 1 02) P 9 1 02.1 rozliší základní projevy a podmínky života,
VíceVelká rodina života. mlha se zvedá
Úvod Jen málo národů a lidských pospolitostí na Zemi nemá svůj mýtus o stvoření. Američtí Irokézové věřili, že svět a všechno v něm stvořili nebeští lidé, podle starověkých Japonců byl svět výtvorem bohů,
VíceZesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií
Obecná genetika Zesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií Ing. Roman Longauer, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů, LDF MENDELU Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceTématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky
Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky Obor Povinný okruh Volitelný okruh (jeden ze dvou) Forenzní biologická Biochemie, pathobiochemie a Toxikologie a bioterorismus analýza genové inženýrství Kriminalistické
VíceVědní odvětví orientovaná na poznávání rostlinstva. Nauka o lese 001
Vědní odvětví orientovaná na poznávání rostlinstva Nauka o lese 001 Rostliny a člověk Rostliny jsou po tisíciletí předmětem zájmu člověka. Důvodem je jejich všestranná upotřebitelnost jak z hlediska užitečnosti
VíceNIKA A KOEXISTENCE. Populační ekologie živočichů
NIKA A KOEXISTENCE Populační ekologie živočichů Ekologická nika nároky druhu na podmínky a zdroje, které organismu umožňují přežívat a rozmnožovat se různé koncepce: Grinell (1917) stanovištní nika, vztah
VíceÚvod do studia biologie vyučující: RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D. Mgr. Robert Vlk, Ph.D. Mgr. Martina Jančová, Ph.D. Doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.
Úvod do studia biologie vyučující: RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D. Mgr. Robert Vlk, Ph.D. Mgr. Martina Jančová, Ph.D. Doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc. studijní literatura: Nečas O. et al.: Obecná biologie
VíceMolekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
Víceorientuje se v přehledu vývoje organismů a rozliší základní projevy a podmínky života
Přírodopis ZŠ Heřmánek vnímá ztrátu zájmu o přírodopis na úkor pragmatického rozhodování o budoucí profesi. Náš názor je, že přírodopis je nedílnou součástí všeobecného vzdělání, především protože vytváří
VíceVyužití metagenomiky při hodnocení sanace chlorovaných ethylenů in situ Výsledky pilotních testů
Využití metagenomiky při hodnocení sanace chlorovaných ethylenů in situ Výsledky pilotních testů Stavělová M.,* Macháčková J.*, Rídl J.,** Pačes J.** * Earth Tech CZ, s.r.o ** ÚMG AV ČR PROČ METAGENOMIKA?
VíceVyužití metod strojového učení v bioinformatice David Hoksza
Využití metod strojového učení v bioinformatice David Hoksza SIRET Research Group Katedra softwarového inženýrství, Matematicko-fyzikální fakulta Karlova Univerzita v Praze Bioinformatika Biologické inspirace
VíceOsnova přednášky volitelného předmětu Evoluční vývoj a rozmanitost lidských populací, letní semestr
Osnova přednášky volitelného předmětu Evoluční vývoj a rozmanitost lidských populací, letní semestr Evoluční teorie Základy evoluce, adaptace na životní podmínky - poskytuje řadu unifikujících principů
VíceSystém a fylogeneze strunatců
Systém a fylogeneze strunatců Podklady pro vás Gaisler J. & Zima J. 2007: Zoologie obratlovců. Academia, Praha. Zrzavý J. 2006: Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha. 1 Teoretický úvod: outline přednášky
VíceGymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162
Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Prameny 8. třída (pro 3. 9. třídy)
VíceZákladní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice. Za vše mohou geny
Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice Za vše mohou geny Jméno a příjmení: Sandra Diblíčková Třída: 9.A Školní rok: 2009/2010 Garant / konzultant: Mgr. Kamila Sklenářová Datum 31.05.2010
VíceJak se matematika poučila v biologii
Jak se matematika poučila v biologii René Kalus IT4Innovations, VŠB TUO Role matematiky v (nejen) přírodních vědách Matematika inspirující a sloužící jazyk pro komunikaci s přírodou V 4 3 r 3 Matematika
VíceUčební osnovy předmětu Biologie
(kvinta a sexta) Učební osnovy předmětu Biologie Charakteristika předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacích oborů Biologie a Geologie. Integruje část vzdělávacího
VíceSpeciace a extinkce. Druh
Speciace a extinkce Druh Tři procesy biogeografie evoluce vymírání šíření = tři základní způsoby jimiž organismy odpovídají na prostorovou a časovou dynamiku geografických podmínek jen pro připomenutí
VícePŘÍRODOPIS. 6. 9. ročník. Charakteristika předmětu. Obsahové, časové a organizační vymezení
Charakteristika předmětu PŘÍRODOPIS 6. 9. ročník Obsahové, časové a organizační vymezení Předmět Přírodopis je vyučován jako samostatný předmět v 6., 7., 8., a 9., ročníku po 2 vyučovacích hodinách týdně.
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Populační genetika (KBB/PG)
VíceMaturitní témata BIOLOGIE
Maturitní témata BIOLOGIE 1. BIOLOGIE ČLOVĚKA. KŮŽE. TERMOREGULACE LIDSKÉHO ORGANISMU. 2. BIOLOGIE ČLOVĚKA. SOUSTAVA OPĚRNÁ A POHYBOVÁ. 3. BIOLOGIE ČLOVĚKA. SOUSTAVA KREVNÍHO OBĚHU, TĚLNÍ TEKUTINY. 4.
VíceEnvironmentální výchova základní podmínky života, ekosystémy, lidské aktivity a problémy životního prostředí, vztah člověka k prostředí
Předmět: PŘÍRODOPIS Vzdělávací oblast: ČLOVĚK A PŘÍRODA Charakteristika předmětu Časové a organizační vymezení předmětu Průřezová témata Metody a formy práce Předmět vede žáky k seznámení s živou i neživou
VíceEvoluce fenotypu I. web.natur.cuni.cz/~kratoch1/
Evoluce fenotypu I web.natur.cuni.cz/~kratoch1/ Pojem fenotyp: genotyp dnes zpravidla chápán jako sekvence DNA fenotyp soubor všech vlastností organismu (např. morfologie, fyziologie, vývin, chování) (zavedl
VíceChromosomy a karyotyp člověka
Chromosomy a karyotyp člověka Chromosom - 1 a více - u eukaryotických buněk uložen v jádře karyotyp - soubor všech chromosomů v jádře jedné buňky - tvořen z vláknem chromatinem = DNA + histony - malé bazické
VíceTeorie neutrální evoluce a molekulární hodiny
Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny Teorie neutrální evoluce Konec 60. a začátek 70. let 20. stol. Ukazuje jak bude vypadat genetická variabilita v populaci a jaká bude rychlost evoluce v případě,
VíceMATEMATICKÁ BIOLOGIE
INSTITUT BIOSTATISTIKY A ANALÝZ Lékařská a Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita MATEMATICKÁ BIOLOGIE Přírodovědecká fakulta Masarykova univerzita, Brno Studijní obor Matematická biologie Masarykova
VíceNukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace
Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace Centrální dogma Nukleové kyseliny Fosfátem spojené nukleotidy (cukr s navázanou bází a fosfátem) Nukleotidy Nukleotidy stavební kameny nukleových
VíceTento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 ZÁKLADNÍ GENETICKÉ POJMY Genetika je nauka o dědičnosti a proměnlivosti znaků. Znakem se
VíceTypy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
Více4. Centrální dogma, rozluštění genetického kódu a zrod molekulární biologie.
4. Centrální dogma, rozluštění genetického kódu a zrod molekulární biologie. Od genu k proteinu - centrální dogma biologie Geny jsou zakódovány v DNA - Jakým způsobem? - Jak se projevují? Již v roce 1902
VíceTechnická univerzita v Liberci fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. ZÁKLADY EKOLOGIE.
Technická univerzita v Liberci fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. ZÁKLADY EKOLOGIE Studijní texty 2010 Struktura předmětu 1. ÚVOD 2. EKOSYSTÉM MODELOVÁ JEDNOTKA 3.
VíceEkologická společenstva
Ekologická společenstva Společenstvo Druhy, které se vyskytují společně v prostoru a čase Složená společenstva jsou tvořena dílčími společenstvy soubory druhů spojené s nějakým mikroprostředím nebo zdrojem
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
VíceRozptyl a migrace. Petra Hamplová
Rozptyl a migrace Petra Hamplová Terminologie Rozptyl a migrace jsou dva nejčastější termíny k označení prostorových pohybů ROZPTYL Krátká vzdálenost Individuální Zpravidla bez návratu Nesměrované Nepravidelné
VíceTěsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková
Těsně před infarktem Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod Jan Kalina, Marie Tomečková Program, osnova sdělení 13,30 Úvod 13,35 Stručně o ateroskleróze 14,15 Měření genových expresí 14,00
VíceZemě živá planeta Vznik Země. Vývoj Země. Organické a anorganické látky. Atmosféra Člověk mění složení atmosféry. Člověk mění podnebí planety
Vyučovací předmět Přídopis Týdenní hodinová dotace 2 hodiny Ročník Prima Roční hodinová dotace 72 hodin Výstupy Učivo Průřezová témata, mezipředmětové vztahy Žák porozumí rozdělení nebeských těles ve vesmíru
VíceCentrum aplikované genomiky, Ústav dědičných metabolických poruch, 1.LFUK
ové technologie v analýze D A, R A a proteinů Stanislav Kmoch Centrum aplikované genomiky, Ústav dědičných metabolických poruch, 1.LFUK Motto : "The optimal health results from ensuring that the right
Více