Roèník 16. Èíslo

Transkript

1 Roèník 16 Èíslo SVATÝ VOJTÌCH - MARTYR V letošním roce nám díky pozdnímu termínu Velikonoc ze svatovojtìšské farní pouti zbyl jen svatovojtìšský jarmark a kolotoèe. Rád bych se spolu s vámi alespoò v tomto úvodníku zahledìl na našeho svìtce Vojtìcha z té køes anské strany pohledu a dovolil bych si toto své zahledìní spojit s Velikonocemi i blížící se slavností biømování. Velikonoèní události nám znovu nabízejí pohled na hluboký smysl toho, proè se Bùh stává v Ježíši z Nazareta èlovìkem. Je jistì dùležité naslouchat Ježíšovým slovùm a inspirovat se jeho stylem života a jednáním s lidmi, protože se takto urèitým zpùsobem naplòují jeho slova, která øekl Filipovi Kdo vidí mne, vidí Otce. Ale nesporným vrcholem v Ježíšovì životì jsou velikonoèní události utrpení, smrt na køíži, pohøeb a zmrtvýchvstání. Tyto skuteènosti nám teprve otevírají onu ztracenou cestu k Bohu, k daru odpuštìní a plnosti vìèného života. Ježíš se takto stává velkým svìdkem Boží lásky. Sv. Vojtìch je martyr. Toto slovo, pocházející z øeètiny, se do èeštiny pøekládá jako muèedník, ale i svìdek. Vojtìch umírá muèednickou smrtí hned na poèátku své misijní èinnosti. Ale umírá proto, že byl svìdkem ukøižovaného a zmrtvýchvstalého Krista. Celý jeho život i slova vydávají svìdectví o tomto jeho otevøení se Kristu byl nároèný na sebe i na druhé, zasvìtil svùj život Kristu jako knìz, biskup a benediktinský mnich. A po mnoha obtížných zápasech s našimi pøedky jeho svìdectví vrcholí právì v muèednické smrti. Svìdèí tedy o tom, že pro Krista stojí zato žít, vzít ho vážnì jako Pána a Pøítele, a dokonce stojí pro Krista zato i umøít. Jak øíká apoštol Pavel: A žijete nebo umíráte, patøíte Pánu. Pøi svých studiích v Magdeburku byl Vojtìch jako mladý tamním biskupem Adalbertem biømován. Z úcty k tomuto buskupovi také pøijal jeho jméno, proto je sv. Vojtìch ve svìtì znám pod jménem Adalbert. V biømování pøijímáme dar Ducha Svatého, který v nás chce upevnit rozhodnutí patøit Kristu a být jeho opravdovými svìdky, v duchu slov sv. Pavla Vím, komu jsem uvìøil. Co udìlala síla Ducha Svatého v životì sv. Vojtìcha, vidíme na jeho životì i vrcholném svìdectví. Rád bych nám všem popøál hlubokou jistotu, že Kristus ukøižovaný a zmrtvýchvstalý je živì a skuteènì pøítomný nejen ve svátostech církve, ale i uprostøed našich lidských spoleèenství, ba dokonce i v životech každého z nás, za pøedpokladu, že se mu otevíráme a jsme jím oslovitelní. Biømovancùm chci popøát tutéž otevøenost pro živého Krista, aby Duch Svatý mìl co upevòovat a posilovat v jejich životech. Kéž se sv. Vojtìch martyr za nás všechny pøimlouvá a je pro nás velkou inspirací na cestì za Kristem. P. Miroslav Strnad Na prahu jara se otevírají studánky. Je tøeba je vyèistit, aby se mohly naplnit z èistého pramene a dávat obèerstvující vodu všem. Velikonoce nás vyzývají, abychom i my vyèistili studánky svých duší, aby je mohla naplnit voda, tryskající z èistého pramene darující se lásky, který vyvìrá z paty køíže. - PASTÝØ strana 1-

2 Pastýř skýlistvelikonoce201 Drazí bratøi a sestry, naplnila nás velikonoèní radost, protože jsme spolu s Kristem pøešli ze smrti do života. V postní dobì jsme se letos zvláš pøipravovali na obnovu køtu, který má pro èlovìka zásadní význam, protože mìní jeho hodnotu. Ve køtu jsme dostali poklad, který nám Pán Ježíš získal svou smrtí na køíži. Dostali jsme Boží život a jsme Božími dìtmi. Nesmíme se povyšovat nad druhé lidi, ale kdybychom nebyli hrdí na svého otce, kterým je Bùh, byla by to nejen nevdìènost, ale i hloupost. Kdo má Ducha Svatého, nežije už jako èlovìk tìlesný, ale duchovní, protože má Ducha. Èlovìk tìlesný se soustøeïuje na tìlo. Dùležité je pro nìho to, co jí, vidí, slyší, cítí. Pøevládá smyslnost. Když city pominou a èlovìk se snaží dostat do nitra, aby sebe èi druhého opravdu poznal, naráží na jakousi vnitøní hradbu zpùsobenou dìdièným høíchem. Všechno intelektuální bádání skonèí na této hradbì v nitru èlovìka, na níž se prožitky promítají jako film, ale to není výpovìï o lidském nitru. Jiní hledají ke vstupu do tajemství lidského srdce cestu rùzných pohanských pøístupù, ale do opravdového nitra nevstoupí. Kdo pøijal ve køtu Ducha Svatého, má nitro naplnìné Boží láskou, která prozaøuje jeho duši i tìlo, pokud má nitro èisté. Køtem byla zbourána ona hradba dìdièného høíchu. Pokud èlovìk nestaví svými høíchy novou hradbu, není v nìm pøekážka pro vyzaøování Boží lásky. Køes an také vnímá tìlesnými smysly, ale díky køestní milosti se dívá i duchovním zrakem, dovede vidìt ve svìtle víry víc, dovede vidìt a poznávat Boží vìci. Køes anská moudrost se ukazuje, když necháme pùsobit Boha v nás, když on je náš život. Proto se náš život liší od života svìta. Svìt se nám mùže sice smát, jako se posmíval Kristu, ale on nakonec zvítìzil. A my, i když musíme podstoupit ještì nìjaký boj, už dnes jsme na stranì vítìze, když jsme s ním. První køes ané v øadì zemí žili mezi pohany, ale sami budovali novou kulturu, protože jejich hlavním zákonem bylo vyzaøování lásky Ducha Svatého. Láska hledá dobro druhého. Proto mezi nimi nebylo nuzných, protože KØÍ OVÁCESTA...a potom nastala Cesta køížová, bøemeno pøetìžké vložili tvému Synu na ramena, a já s úlekem vidím, že i já jsem se svou vinou podílel na tíze toho bøemena... K postní dobì neodmyslitelnì patøí pobožnost køížové cesty, která je velkou inspirací a posilou ke zmìnì života. Vznik tohoto projevu lidové zbožnosti sahá hluboko do støedovìku a podle legend už Panna Maria, apoštolové a také první køes ané navštìvovali místa, kudy v Jeruzalémì procházel a kde trpìl Pilátem odsouzený Ježíš Kristus. Evropané, kteøí zùstali ve Svaté zemi po køížových výpravách, zaèali vyjadøovat spoluúèast na utrpení Ježíše kráèením po cestì køíže. Od poloviny 14. století zde usídlení františkáni zaèali organizovat dva druhy pobožností - cestu pádù a poslední cestu Pána Ježíše. Od roku 1458 je už jenom jedna, a to pobožnost pod názvem Køížová cesta. Na zaèátku 15. století se tato tradice dostává do západní Evropy. Asi kolem roku 1420 ji zavádí ve Španìlsku dominikánský mnich Alvarus a dále se pak rozšiøuje do sousedního Portugalska, Francie, Nìmecka a také do èeské zemì. V této dobì se ještì nejedná o køížovou cestu v podobì, jak ji známe dnes, ale šlo o sérii obrazù ještì pod spoleèným názvem Kalvárie. Poèet tìchto všichni se umìli rozdìlit a pomáhat si. Èasem vznikl i jakýsi seznam milosrdných skutkù, kterým dnes øíkáme skutky milosrdenství duchovního: uèit, radit, tìšit, posilovat, odpouštìt a trpìlivì snášet. A skutky milosrdenství tìlesného: sytit hladové, pøijímat ty, kdo nemají støechu nad hlavou, odívat ty, kdo nemají co na sebe, navštìvovat nemocné a vìznì, pohøbívat zesnulé. Lidé svìta si toho zaèali všímat a zaèali o køes anech øíkat: To jsou ti, kteøí se milují. A mnozí se zaèali pøidávat. Dnes to konkrétnì pro nás znamená: S láskou pøijmout každý poèatý život. Je-li ve farnosti poèetná rodina, která se díky zvýšeným daním a omezením dìtských pøídavkù dostává do vìtších problémù než ostatní, láska vìøících najde cestu k pomoci. Jsou-li kolem nás lidé nábožensky nevzdìlaní a tìch je mnoho, tøebas jsou i pokøtìní, pak se máme s kým dìlit o radost z poznání Krista. Starý a nemocný by nemìl zùstat opuštìný a bez svátostí, když má farní rodinu. Jestli je køes anským skutkem pohøbívat mrtvé z lásky ke Kristu, na jehož pohøbu jsme nemohli být, pak by se mezi køes any nemìlo stát, že zemøelý bude spálen, aniž by mìl dùstojný køes anský pohøeb. Nemá-li pøíbuzné, má sestry a bratry v Kristu. Abychom však dovedli jednat jako lidé duchovní, nesmí naše myšlení øídit svìt prostøednictvím veøejného mínìní. Nemùžeme být ve všem jako nevìøící a k pohanskému zpùsobu života pouze pøidat nìjakou modlitbu. Tak to èasto dopadá v rodinì, kde je centrem televize. Jako jediná autorita je pak uznáváno veøejné mínìní svìta a už ne Bùh. Víra takových lidí èasem zanikne. První køes ané po setkání se Vzkøíšeným zaèali slavit každou nedìli jako jeho svátek. Vezmìme tedy slavení nedìle za základ rodinného života. Dejme nedìlní mši svaté pøednost pøed vším ostatním a pak ukazujme svou lásku zvláštì tím, že budeme mít èas jeden na druhého, že si budeme naslouchat, že se spolu budeme i modlit. Pak budeme moci zažívat radost z pøítomnosti vzkøíšeného Krista i v našem domácím spoleèenství. Každému z Vás pøeji, aby radost z Boha byla Vaší silou. K tomu Vám ze srdce žehnám arcibiskup Jan obrazù (zastavení) byl rùzný. Nìkdy sedm, dvanáct nebo devatenáct, ba dokonce až ètyøicetsedm. V 16. století karmelitán Jean Van Paesschen zavádí ètrnáct zastavení, ale tento poèet se ustálil až v první polovinì 17. století. Køížová cesta se stala oblíbená u prostého lidu, nebo se mohli aktivnì zapojit do slavení tohoto obøadu. Také církev si uvìdomila krásu a sílu této pobožnosti, a proto papež Inocenc XI. udìlil stejné odpustky na køížové cesty, jaké byly udìlovány poutníkùm k Božímu hrobu v Jeruzalémì. Køížová cesta se vztyèovala ve volné pøírodì, pøedevším na poutních místech. V kostelích se na zdi zavìšovaly obrazy pøipomínající Kristovu poslední cestu. Pod širým nebem tvoøily jednotlivá zastavení tøeba jenom jednoduché obrázky pøipevnìné na stromy nebo se budovaly zdìné kaplièky s výjevy utrpení Ježíše Krista. Vìtšina z nich smìøovala do kopce a na jeho vrcholu byla ukonèena køížem nebo Božím hrobem. U nás mají Køížové cesty velkou tradici. Mùžeme navštívit takové, které mají umìleckou hodnotu, nebo je navrhovali umìlci, jako byl tøeba architekt Dušan Jurkoviè. Ale mùže se jednat i o malé a skromné Køížové cesty, vytvoøené obyèejnými lidmi z úcty k Ježíšovu utrpení. text a foto Josef Floreš Pøi svém nanebevstoupení Ježíš shlédl dolù na zem. Byl veèer a v potemnìlém Jeruzalémì se nesmìle mihotalo jen nìkolik malých svìtélek. Archandìl Gabriel, který pøišel Pánu naproti, se ho otázal: Pane, co je to za malá svìtélka? To jsou moji uèedníci. Modlí se spolu s mou matkou. A jakmile vystoupím nahoru na nebe, chci jim seslat svého Ducha, aby se ty rozechvìlé plamínky staly požárem, který nikdy neuhasne a který postupnì zazáøí ve všech národech zemì. Archandìl Gabriel opovážlivì namítl: A co udìláš, Pane, jestli Ti ten plán nevyjde? Chvíli bylo ticho. Pak Pán mírným hlasem odpovìdìl: Já žádný jiný plán nemám. - PASTÝØ strana 2 -

3 Pou do Svaté zemì. Poèátkem dubna jsme se vrátili z osmidenní pouti po Svaté zemi - Izraeli a jsme stále plni krásných vzpomínek a dojmù a chceme se i s vámi o nì podìlit a pøiblížit vám naše prožitky z této pouti. Pøihlásilo se nás 140 poutníkù a po pøíletu do Tel Avivu jsme byli rozdìleni do tøí skupin. Každá skupina mìla knìžský doprovod a prùvodce. Naší první zastávkou byl Ein Karem, místo narození Jana Køtitele a místo navštívení Panny Marie u Alžbìty. Obsáhlý výklad našeho prùvodce byl samozøejmostí u všech námi navštívených památek. Ubytovaní jsme byli v Betlémì, odkud jsme vyjíždìli na místa, kde žil a kudy putoval i Ježíš Kristus se svými apoštoly. V Betlémì a blízkém okolí jsme navštívili Pole pastýøù s kostelem Gloria in excelsis, baziliku Narození Ježíše Krista vèetnì jeskynì Narozeni, podzemní jeskyni Sv. Josefa, jeskyni Betlémských neviòátek, jeskyni sv. Jeronýma, který pøeložil z hebrejštiny Písmo svaté do latiny, katolický kostel sv. Kateøiny aj. Odtud jsme pøecházeli k jeskyni Mléka, kde Panna Maria kojila Ježíška. Jeruzalém je vzdálen 2 km od Betléma. Je to místo zrození katolické církve. Zde Pán Ježíš naposledy poveèeøel se svými uèedníky (Veèeøadlo), zde byla ustanovena svátost Eucharistie a svátost knìžství, zde sv. Petr hovoøil aramejsky a všichni mu rozumìli. Tady jsme si mohli uvìdomit, do jaké hloubky bral Pán Ježíš naši spásu (L 22,42). Mìli jsme možnost navštívit všechna význaèná místa tohoto historického mìsta, kde pro køes any je nejvýznamnìjší Chrám hrobu Pánì, kde se nachází i Kalvárie, pro Židy je to Zeï náøkù a pro muslimy Dùm na skále. Chrám Božího hrobu a Kalvárie je ve vlastnictví šesti køes anských církví. Kalvárie je místo umuèení našeho Pána Ježíše Krista, ale také místo lásky a vykoupení nás, høíšných lidí. POSVÁTNÁ ZNAMENÍ (pokraèování z minulého èísla) Liturgické pøedmìty 2. Paténa Byla pùvodnì miskou (patina, patané) znaèné velikosti (Konstantin Veliký daroval lateránské bazilice patény, které vážily 10 kg), které sloužily k lámání konsekrovaného chleba a k pøijímání. Papež z ní pøijímal ze svého trùnu a z ní podával pøítomné šlechtì. Paténu pøinesl akolyta na poèátku kánonu a držel ji až do lámání chleba, kdy ji podal jáhnovi. Když se zaèalo na Západì užívat nekvašených chlebù a malých hostií pro vìøící, pozbyla paténa svého významu a stala se od 11. století v dnešní známé podobì V dalších dnech jsme pøi cestì do Jericha, ke Galilejskému jezeru a k øece Jordán navštívili Betanii Lazarùv kostel a hrob s krásnou zahradou. Toto místo se nachází na východním svahu Olivové hory. Velmi úrodný kraj je v okolí Galilejského jezera a v povodí øeky Jordán. Zde také Pán Ježíš dlouho pobýval a získával své uèedníky rybáøe. Byl také pokøtìn vodou z Jordánu Janem Køtitelem (Yardenit). I my jsme mohli obnovit takto svùj køest. Také jsme mìli èas na krátké koupání v Mrtvém moøi. Judskou a sinajskou pouští jsme projíždìli cestou na horu Sinaj a k Rudému moøi až do Egypta (Eliat, Taba), kde jsme strávili krátce i noc. Cestou nás zaujal Qumrán u Mrtvého moøe, kde v jeskyních byly nalezeny r hebrejské texty, pevnost Massada (150 let pøed K.), samostatný vrch, vypínající se v Judské poušti, kde jsme se dostali lanovkou. Jsou zde zbytky opevnìní, stráž. vìží, palácù, nádrží na vodu, lázní ap., s krásným výhledem do kraje. O všech událostech spojených s pevností se mùžete doèíst i v knize Židovská vojna. Na horu Sinaj Mojžíšovu horu - jsme se vydali ještì v noci, abychom vidìli východ slunce. Autobus nás vyvezl k nejstaršímu mnišskému klášteru na svìtì, klášteru sv. Kateøiny a odtud jsme vystupovali po svých. Vrchol se nachází ve výšce 2285 metrù nad moøem. Výstup nám trval 3,5 hod. Východ slunce byl úžasný. Po cestì zpìt jsme si prohlédli klášter a prožili mši sv. Poté jsme se z Egypta vrátili do Betléma. Další den jsme opìt cestovali na horu, horu Tábor, avšak tentokrát už jsme na vrchol vyjeli taxíkem až k bazilice Promìnìní Pánì. Pán Ježíš se zde promìnil pøed Petrem, Janem a Jakubem a apoštolové ho spatøili vedle prorokù Mojžíše a Eliáše, kterým jsou zde zasvìceny také dvì kaple. Odtud jsme se pøesunuli do Tabghy plochým talíøkem, sloužícím k lámání velké hostie. Dnes jsou užívány tøi patény: 1. menší, která patøí ke kalichu 2. konsekraèní novì zavedená miska polokulatého tvaru s podstavcem 3. paténa k pøijímání, sloužící k zachycení možných úlomkù sv. hostie pøi podávání. První dvì jsou paténami ve vlastním slova smyslu. Mešní patény s uloženou velkou hostií pro celebranta se užívá, nekoná-li se obìtní prùvod, je pøipravena na kredenèním stolku spolu s kalichem, purifikatoriem a ciboriem s partikulemi a je pøinesena na oltáø s ostatním pøíslušenstvím k ofertoriu. Koná-li se obìtní prùvod, užívá se konsekraèní patény, obìtní misky, 1. Je zde postaven chrám. Zde Pán Ježíš rozmnožil 5 chlebù a nasytil zástup lidí. Následuje Tabgha 2 místo udìlení Petrova primátu (J 21). Ještì krátce vzpomenu další místa ve Svaté zemi, která jsme navštívili a jsou také velmi významná, jako je Nazaret, Kafarnaum, hora Blahoslavenství, Kána, kde si manželské páry obnovili manželské sliby. Pou po Svaté zemi vnímáme tak, že není možné to všechno popsat slovy, mùžeme dát jen popis cesty, ale to nestaèí a ani to není to pravé. Hlavní je, co tam každý poutník cítí, dostane nebo najde. Chtìli jsme tímto jen krátce vzpomenout naše nezapomenutelné prožitky s nadìjí, že vás to osloví a kdo mùže, a se do Svaté zemì rozjede. Dìkujeme všem za vaše modlitby, které nás na naší pouti doprovázely. Za všechny poutníky Ludmila Koudelová do níž se vloží velká hostie pro celebranta a malé pro vìøící a pøisluhující. V tom pøípadì se už mešní patény neužívá, v ní se konsekruje a láme obìtní chléb. Materiál pro paténu mùže být látka, vhodná pro liturgické úèely, pokud je pevná a vzácnìjší, kov, tvrdá døeva, slonovina. O pozlacení platí totéž jako o pozlacení vnitøku èíše kalicha. Kromì patén už vyjmenovaných slouží ještì paténa k donášení viatika nebo sv. pøijímání nemocným, ta je podobná mešní, jen opatøena víèkem, aby z ní hostie nevypadly. Tato paténa k zaopatøování, stejnì jako konsekraèní, slouží k podávání sv. pøijímání. Dle Posvátných znamení Josefa Bradáèe pøipravila Jana Adámková Zákopy z první svìtové války jako hluboké rány hyzdily drsnou krásu hor. Jejich linie, poseté výklenky a jámami, byly propojené vyhloubenými podzemními chodbièkami s otvory podobnými okénkùm do podsvìtí, kudy prosvítal cípek nebe. Zùstaly tu zbytky nesmyslného dobrodružství: rezavé plechovky, cáry plachet, pytle, úlomky z beden a nìjaké staré zrezivìlé náboje. V jedné z tìch dìr ležela helma, zpola zasypaná štìrkem a odpadky. Oprýskaná, rezavá vojenská helma. Nìjaký neznámý voják vyryl na helmu kapesním nožem: Maminko, jestli to pùjde, vrátím se. Ani tirády o vítìzství, ani výhrùžky nepøíteli, jen tenhle pøíslib mamince jako modlitba. - PASTÝØ strana 3 -

4 Kristus žije, øekni všem, øekni to všem! Pro nì Ježíš umíral, øekni všem, že z mrtvých vstal! Toto jsou slova písnì, která nás vybízí k hlásání té úžasné, radostné zprávy, že Ježíš Kristus z lásky zemøel za nás na køíži, a vstal z mrtvých, je to úžasná zpráva o velikosti Boží lásky. Jak píše v evangeliu Jan 3,16-17: Nebo Bùh tak miloval svìt, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí, nezahynul, ale mìl život vìèný. Vždy Bùh neposlal svého Syna na svìt, aby svìt soudil, ale aby skrze nìj byl svìt spasen. Skuteènost vykoupení ve svém lidském rozmìru odhaluje nesmírnou velikost èlovìka, který si zasloužil tak velikého a vznešeného Vykupitele, jeho božský rozmìr nám umožòuje odhalit hloubku lásky, která se nezastaví ani pøed obìtováním jediného Syna, aby uèinila zadost vìrnosti Stvoøitele a Otce vùèi lidem stvoøeným k jeho obrazu a vyvoleným k milosti a slávì. Ježíš Kristus jako èlovìk, který v Getsemanské zahradì a na Kalvárii strašnì trpí, obrací se k Otci: k tomu Otci, jehož lásku lidem hlásal a jehož milosrdenství celým svým poèínáním dosvìdèoval. A pøece mu není odòato toto strašné utrpení na køíži. V Kristovì utrpení a smrti, v tom, že Otec vlastního Syna neušetøil, ale kvùli nám s ním jednal jako s nejvìtším høíšníkem, nachází svùj výraz absolutní spravedlnost, protože Kristus snáší utrpení a smrt kvùli høíchùm lidského rodu, høíchy èlovìka jsou vyvažovány obìtí Bohoèlovìka. Spravedlnost tohoto druhu se rodí z lásky, a to výslovnì z lásky mezi Otcem a Synem. Boží spravedlnost, která se zjevila na Kristovì køíži, podle míry Boží, protože z lásky vzniká a v lásce se dovršuje, když pøináší ovoce spásy. Neuskuteèòuje se jen tím, že je potrestán høích, ale tím, že se v lásce v èlovìku navrací tvùrèí síla, díky níž mùže dojít k plnosti života a svatosti, která pochází od Boha. Vykoupení pøináší zjevení milosrdenství v celé jeho plnosti. Ježíš Kristus, Syn Boží, který ve svém zmrtvýchvstání na sobì do hloubky prožil milosrdenství, to jest Otcovu lásku silnìjší než smrt. Je to Kristus, který je nevyèerpatelný zdroj lásky a milosrdenství. (Z encykliky Jana Pavla II. O BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ). Zve nás k následování: Vždy i Kristus trpìl za vás a zanechal vám tak pøíklad, abyste šli v jeho šlépìjích. On høíchu neuèinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpìl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivì. On na svém tìle vzal naše høíchy na køíž, abychom zemøeli høíchùm a byli živi spravedlností. Jeho rány vás uzdravily. Vždy jsme bloudili jako ovce, ale nyní jsme byli obráceni k pastýøi a strážci svých duší. 1Pt 2,21-25 V nìm jsme zrozeni k novému životu. Veleben buï Bùh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, nebo nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkøíšením Ježíše Krista novì se narodit k živé nadìji. 1Pt 1,3 Chceme ti, Pane, dìkovat za tvoji spásu, chceme vyvyšovat velikost tvé lásky, protože z lásky ses stal èlovìkem, abys nás mohl vykoupit. Jsi to Ty jediný, kdo nám pøinesl spásu. Není na svìtì jiného jména, ve kterém bychom mohli být spaseni, jen ve jménu Ježíš a naší povinností køes ana je svìdèit životem i slovem o veliké lásce Boží, která nám byla darovaná v Ježíši Kristu. Èasto si malomyslnì stìžujeme, že je nás ve farnostech málo, že lidé v naší zemi ztrácejí zájem o duchovní hodnoty a že je všechno hrozné, papež Benedikt XVI. nás pøi návštìvì v naší zemi povzbudil k odvážnému a nadšenému svìdectví. Víra, je-li živá, musí být hlásaná. Svìdectví víøe je dùležitý zpùsob, jak víru prožívat. Zpùsob, který jako vìøící dlužíme tomuto svìtu. Jedinì Kristus mùže být naší spolehlivou nadìjí. To je zvìst, kterou my køes ané jsme povoláni každodennì hlásat a dosvìdèovat. I vy, milí laici, mladí i dospìlí, vy milé rodiny, opøete o víru v Krista své rodinné, pracovní a školní plány, jakož i aktivity v každé oblasti spoleènosti. Ježíš nikdy své pøátele neopustí. Ujiš uje o své pomoci, protože nic nelze konat bez nìho, zároveò vyžaduje, aby se každý osobnì nasadil a šíøil jeho univerzální poselství lásky a pokoje. (Benedikt XVI. v Brnì ) Jak být svìdkem vzkøíšení? Ježíšùv svìdek je ten, kdo zažil toto promìòující setkání s živým Pánem a vydává svìdectví o jeho úèinné moci. Ve Skutcích apoštolù 1,8 se píše: Dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svìdky až na sám konec zemì. Svìdek si je vìdom, že Ježíš žije a koná mocné èiny dnes jako v minulosti. Jak být svìdkem a jak obnovit svìdectví. Svìdèit oslavou života Jako køes ané oslavujeme nový život darovaný nám ve køtu Ježíšem, když pøijímáme a chráníme život ve všech podobách od poèetí až do smrti. Rodièe oslavují život vždy, když vdìènì pøijmou poèaté dítì. Vychovatelé oslavují život, když druhé vedou k životu plnìjšímu a krásnìjšímu a odstraòují vše, co život jakkoli pošpiòuje. Oslavujeme život pokaždé, když s láskou peèujeme o staré a nemocné a doprovázíme je až do konce života. Toto je svìdectví o vzkøíšení skrze pøijetí utrpení. Svìdectví skrze spoleèenství Všichni jsme souèástí jednoho pøíbìhu Boží lásky, která nám byla zjevena v Ježíši Kristu. To mùžeme poznat, pokud svoji víru prožíváme a sdílíme ve spoleèenství. Ve spoleèenství se také mùžeme nauèit o víøe beze strachu mluvit. První køes ané se scházel po domech. Uèili se tak vzájemnosti, sounáležitosti a pohostinství. My zatím velice málo prožíváme víru v malých spoleèenstvích modlitby, èetby Písma a obyèejného lidského sdílení. Žijeme v uspìchané dobì, dìláme mnoho vìcí a realit. V jedné písni se zpívá: jsou jen chvíle setkání a mimo nì nic není. Mluví se tu o lidském setkání jako o první a základní realitì. Jsme-li s lidmi, poznáváme jejich radosti, nadìje, smutky a úzkosti a mùžeme jim dodat nadìji svìdectvím o nadìji, kterou máme v živém Bohu. Jedna podmínka Tou podmínkou je živý vztah k Ježíši Kristu jako k Pánu a Spasiteli. Mnohdy bohužel prožíváme svoji víru spíš jako nìjaký folklór èi koníèek. Zvykli jsme si na své ranní a veèerní modlitbièky, zvykli jsme si na mši svatou, samozøejmì ve svém kostele. Jsme pìknì za zavøenými dveømi a pomalu vymíráme. (To platí o Evropì. Na øadì kontinentù je naopak køes anství nejrychleji se šíøícím náboženstvím. Napø. v Èínì již poèet køes anù pøekroèil sto milionù! Paradoxnì je jich dnes víc než sedmdesát milionù èlenù èínské komunistické strany, která byla pùl století protìžována. Køes anství bylo naopak pronásledováno, pøesto se lavinovitì šíøí právì prostøednictvím malých spoleèenství ) Víra je však tisíckrát víc. Je to živý vztah k živé osobì Ježíše Krista, který mì miluje, chce se mnou sdílet svùj život a touží, abych já s ním sdílel vše ze života svého. S lidmi okolo nás tyto vztahy uskuteèòujeme v rámci každodenního setkávání pøi nejrùznìjších pøíležitostech. Vztah k Ježíši se uskuteèòuje skrze modlitbu živenou Písmem svatým, do které vnáším celý svùj život, svá rozhodování, a skrze svátosti. Pak se obnoví i naše chrámové bohoslužby. Stanou se naší spoleènou oslavou pøijaté víry a stanou se také mocným nástrojem našeho svìdectví. To vše však stále nestaèí Papež Pavel VI. ve svém listì apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi o zvìstování evangelia z roku 1975 píše: Toto vše ale ještì nestaèí, ponìvadž i to nejkrásnìjší svìdectví nebude mít po dlouhou dobu žádnou úèinnost, nebude-li osvíceno, odùvodnìno a zvýraznìno jasným a nepochybným hlásáním. Radostná zvìst, hlásaná vlastním životem, musí být tedy, døíve èi pozdìji, hlásaná pøímo slovem života. Nelze mluvit o skuteèné evangelizaci, jestli se pøi ní nehlásá i jméno, uèení, život, zaslíbení, království a tajemství Ježíše z Nazareta, Božího Syna. Svìdectví života je dùležité, ale je také tøeba, abychom mluvili o Ježíši Kristu, který miluje každého èlovìka, který za každého èlovìka zemøel na køíži a vstal z mrtvých. Pøitom budeme mluvit také o høíchu, pokání, usmíøení, o Božích darech, o naší nadìji, o zaslíbení vìèného života. Abychom o tomto všem mohli svìdèit, musíme to nejprve sami na sobì prožít. Bude tøeba, abychom byli milujícími, chápajícími, radostnými, dùvìryhodnými lidmi, kteøí nikoho nesoudí, jsou trpìliví a moudøí. Zdá se, že se toho od nás žádá hodnì, ale tím spíš je už tøeba prostým zpùsobem zaèít. (Z èasopisu Milujte se) Ludmila Dulíková Gazánie, kterou zdobil kvìt jemné, lahodné barvy, toužila dnem i nocí po spoleènosti vèel. Ale ani jedna vèelka nepøilétla, nesnesla se k jejím okvìtním lístkùm. A tak kvìtina stále celé dlouhé noci snila, pøedstavovala si, jak nad sebou vidí kroužit spousty vèel, které se k ní snášejí a jemnì ji líbají. Tyto sny jí vždycky pomohly š astnì pøeèkat noc až do rána, kdy se se sluneèními paprsky její kvìt znovu otevøel. Mìsíc, který vìdìl, jak ji trápí osamìlost, se jí jednu noc zeptal: Neunavuje tì to èekání? Možná ano, ale nesmím pøestat bojovat. Proè? Protože když se nerozevøu, zvadnu. - PASTÝØ strana 4 -

5 A ŽIVOT SVÝM ZMRTVÝCHVSTÁNÍM OBNOVIL (preface velikonoèní) Jako student jsem byl na studentských exerciciích na Velehradì. Knìz, který je vedl, byl vynikající. Pøi úvahách o evangeliu knìz položil otázku: Èím potvrdil Ježíš své uèení a božství? Jeden z úèastníkù odpovìdìl: Svou smrtí na køíži. Knìz si opakoval: Svou smrtí, svou smrtí Pak se s výzvou zeptal: No tak, študiósové. Co na to øíkáte? Nikdo nic. A tak po chvíli napovìdìl: A co Hus? A když zase žádná odezva, tak nám sám dal pouèení: Pøece svým zmrtvýchvstáním. Ježíš potvrdil své uèení a své božství svým zmrtvýchvstáním. Žádný èlovìk nemùže sám vstát z mrtvých. To mohl jedinì Bùh - vtìlený Bùh druhá Božská osoba Ježíš Kristus. Vstal však skuteènì z mrtvých? Apoštol Pavel píše do Korintu: Chci vám, bratøi, vyložit radostnou zvìst, kterou jsem vám kázal Vyuèil jsem vás o tom, co jsem sám pøijal, že Kristus umøel ve shodì s Písmem za naše høíchy, že byl pohøben a že vstal z mrtvých tøetího dne ve shodì s Písmem, že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. A pak se zjevil více než pìti stùm bratøí najednou vìtšina z nich dosud žije, nìkteøí však už umøeli. Potom, se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolùm. A po všech jako poslední jsem ho vidìl i já, nedochùdèe. O tom, že Kristus vstal z mrtvých, podalo svìdectví mnoho lidí. A ti, kteøí z nich dosud žili, když Pavel psal dopis, pokud by to nebyla pravda, mohli ho kompromitovat. Neudìlali to, tím vydali svìdectví. (1 Kor 15, 1-8) A Pavel dodává: Tak to kážeme a tak jsme v to uvìøili Není-li však žádné vzkøíšení z mrtvých, pak nevstal ani Kristus. A jestliže Kristus nevstal, marná je naše víra. Pak však my vypadáme jako lživí svìdci o Bohu Ale Kristus vstal, a to jako první z tìch, kteøí zesnuli. (1 Kor 15, 12-20) Ježíš vstal z mrtvých, obnovil život dal nám nadìji vìèného života. Stalo se to zjara, kdy také všechna pøíroda obnovuje život rostliny i zvíøata. Proto jako symbol Velikonoc a jara klíèícího života kreslíme zajíèky, kuøátka a jiné zvíøecí mláïátka nebo jarní kvìtiny fialky, snìženky, prvosenky apod. Nebo alespoò zárodek života vajíèka malovaná, kraslice. Také èlovìk poci uje blízkost jara, rodícího se života, a to bez rozdílu vìku. Každá babièka stará je veselší zjara. Èlovìk je ale vyšší tvor, je vrcholem Božího stvoøení. Pro nìj toto jaro, toto zrození lidského mládìte dì átka se uskuteèòuje v kteroukoliv roèní dobu. A je vždy pøijímáno radostnì a š astnì. Vždy se zrodil nový èlovìk, nová nesmrtelná duše pro Boha. Dítì je vzácný Boží dar. V nìm se nám zjevuje Boží láska a dobrota. Dítì je nejvìtší radost a štìstí pro èlovìka. Pro štìstí a lásku k dítìti jsme ochotni obìtovat svùj život. Jmenovala se Jana Beretta Molla. Narodila se v øíjnu 1922 jako desáté ze tøinácti dìtí. Byla lékaøka. Manžel byl inženýrem. Do sešitu si zapsala motto pro svùj život: Ježíši, slibuji Ti, že pøijmu vše, co se mi stane. Jen mi dej poznat svou vùli. V roce 1942 ve vìku 53 let jí náhle zemøela maminka. A za ètyøi mìsíce ji následoval na vìènost její manžel Janin tatínek. Jana byla pøíkladnou mladou ženou, i pøíkladnou manželkou a matkou. Byla radostná a veselá. Být povován k lásce ve službì nemocným a trpícím pomáhat a léèit, to byla potøeba jejího srdce. Získala si dùvìru malých i velkých pacientù. Ke všem pacientùm pøistupovala s láskou, pozorností a porozumìním. Jako žena a matka se mohla dobøe vcítit do radostí a strastí matky a dítìte, léèit, tìšit, pomáhat. Ve svìtle evangelia konala mnoho dobrého pro matky a mladá dìvèata, když k ní pøicházely s problémem v tìhotenství. Dodávala jim odvahu. Èasto se jí podaøilo svým pozitivním postojem zabránit potratu. S inženýrem Petrem Molla se potkali v roce 1954 na jedné primici. Za rok mìli svatbu. Narodil se jim syn a pak dcera. Tøetí tìhotenství nesla tìžce. V osmém mìsíci musela být odvezena do nemocnice na pozorování. Narodilo se jim tøetí dítì dcera. Jana toužila po ètvrtém dítìti. V roce 1961 otìhotnìla poètvrté. Ale zdravotní potíže se znásobily. V dìloze se objevil nádor naštìstí nezhoubný. Ten rychle rostl a ohrožoval rùst dítìte. Bylo nutno jej odstranit. Øešení bylo nìkolik, každé však znamenalo smrt dítìte. Jenom jedno øešení bylo, jak dítì zachránit. To však bylo velmi riskantní. Nepodaøí-li se, znamená to smrt matky i dítìte. Pro Janu však bylo jen jedno øešení: zachránit dítì. Lékaøùm zdùrazòovala: Když se bude jednat o to, zda se rozhodovat mezi mnou a dítìtem, vùbec neváhejte. Žádám, abyste zachránili dítì. Vìdìla, co øíká byla chirurg a dìtská lékaøka. Bylo jí 39 let. Sedm mìsícù prožila ve velkých bolestech. Velmi ji trápila myšlenka, že by musela zanechat své dìti a svého manžela. Šance na pøežití, operace, byla 10%. Operace se zdaøila. Zotavila se a dítì donosila. Ještì mìsíc pøed porodem øekla manželovi: Petøe, prosím tì, jestli se budete muset rozhodovat mezi mnou a dítìtem, rozhodnìte se pro dítì. Ne pro mne. Prosím tì o to. Rozhodnutí nebylo lehké. Milovala svého manžela a své dìti i svùj život. Porod byl dlouhý a tìžký. Na Velikonoce se jim narodilo dìvèátko. Na památku na hrdinnou matku jí dal otec jméno Jana Emanuela. Za nìkolik hodin po porodu se dostavily tušené komplikace. Bolesti, horeèka, nehmatatelný puls, ztráta vìdomí. Uvìdomila si: Bùh její pøipravenost k obìtování života pøijal. Pøed Velikonocemi pøivezli umírající Janu domù. Slyšela ještì hlasy svých dìtí. Ráno, za pøítomnosti svého manžela a dvou bratrù a sestry, odešla do vìèného života. Pan faráø nikdy pøed tím nezažil tolik lidí u svaté zpovìdi. V nedìli 29.dubna 1962 byla Jana Emanuela pokøtìna a zasvìcena Matce Dobré Rady. Jana Beretta Molla zemøela pro život. Dne 16.kvìtna 2004 ji Jan Pavel II. prohlásil za svatou. (Z knihy Jana Beretta Molla Zemøela pro život. Milovala do krajnosti. Kniha je ve farní knihovnì.) Dokud nás smrt na vìky nespojí tak si slibují snoubenci vìrnost ve svatebních obøadech byzantské liturgie. Petr se dožil Janina svatoøeèení. Navìky se s Janou spojil vloni (2010) o Velikonocích ve svých 98 letech. Jejich životní pøíbìh ukazuje, jak úžasnou mravní a duchovní sílu dává svátost manželství. (Immaculata 2/2011.) Ježíš nás svým zmrtvýchvstáním vybízí, abychom také my s láskou a radostí pøijali nový, rodící se život. S takovou láskou, že jsme pro nìj ochotni i svùj život obìtovat, jak nám ukazuje pøíklad Jany Beretty Molla. Tato žena nebyla zdaleka jediná, která pro záchranu života svého dosud nenarozeného dì átka obìtovala život svùj. A mnoho dalších maminek bylo vystaveno nebezpeèí, ale hrdinnì se nabídly jej riskovat a jaké štìstí pak prožily, když pøišlo na svìt zdravé nebo tøeba i zdravotnì postižené dì átko jejich dì átko. Jak byly š astné pro své rozhodnutí. Bohužel, jsou však také krkavèí mámy, které neváhají své krásné zdravé dì átko, dosud nenarozené, ale i už narozené, pro své pohodlí krutì zabít. Svìt je za to odsuzuje a pøísnì trestá. Toto odsouzení se však vztahuje jen na vraždu tìch dìtí, které už opustily matèino tìlo, které se už zrodily. Ale nebohé dìti, které matèino tìlo dosud neopustily na ty jako by se zákon a pøikázání nezabiješ nevztahoval. Ty je povoleno bezohlednì a krutì zabíjet, bez omezení takové jsou zákony. Nìmecká psychoterapeutka a spisovatelka Christa Meves píše, že takto je v Nìmecku zavraždìno cca 140 tisíc dìtí roènì. (Immaculata 1/2011.) Podle èasopisu Immnaculata 2/2011 bylo za Velké francouzské revoluce bìhem 5 let popraveno témìø 1 milión lidí. Nìmeètí nacisté bìhem 12 let zavraždili cca 15 miliónù lidí. Komunismus bìhem 70 let na celém svìtì zavraždil témìø 100 miliónù lidí. To všechno je však pouze zlomek toho, co dokázali novodobí potratáøi. Ti bìhem posledních 50 let na celém svìtì zavraždili témìø 1 miliardu nevinných lidských bytostí v mateøském lùnì. A každých 11 vteøin umírá nìkde na svìtì nenarození dítì, zabité umìlým potratem. Èetl jsem, že u nás je dennì potratem interrupcí pøerušením tìhotenství zabito snad 7 nenarozených dìtí (nemám to ovìøeno) tedy cca dìtí roènì. Zrùdnost potratového zákona odsoudil americký president Ronald Reagan slovy: Nikdy bychom nemohli pøežít jako velký národ, kdyby jedni lidé mohli rozhodovat, kteøí z jednotlivcù si zaslouží narodit se a žít a kteøí musí být pøed narozením zabiti. (Immaculata 2/2011.) Vím, že množství maminek by k tomu nikdy nepøistoupilo, kdyby znaly pravdu. Ale byl jim vnucován názor, že to ještì není dítì, ale jen tkáò a shluk bunìk. Nìjaký fetus, který ještì nemá žádné vìdomí ani cit. Kdyby znaly pravdu, že to je jejich dì átko, plnì vyvinuté, neudìlaly by to. Paní Abby Johnson byla øeditelkou jednoho potratového institutu Když prošel Ježíš tvrdou zkouškou utrpení, svým vzkøíšením nám otevøel dokoøán svìt, ve kterém panuje pravá láska, plné spoleèenství, spravedlnost, pokoj, svatost, radost. Je to svìt, do nìhož už nemá pøístup høích a zkaženost a ve kterém se dokonale projevuje Boží plán lásky. Do tohoto svìta jsou nejen všichni povoláni, ale skrze køest je možné do nìho patøit už nyní. - PASTÝØ strana 5 -

6 v Texasu. Ve snaze pomoci ženám, které se v dùsledku otìhotnìní ocitly v tísni, v dobrém úmyslu jim pomoci, potrat jim takto vysvìtlovala, jak byla sama pouèena. Sama se tìchto operací neúèastnila. Jednou jim pøišel vypomáhat cizí lékaø. K výkonu odsáváním používal vlastního ultrazvukového zaøízení, které obsahuje celý obraz. Potøebovali k tomu ještì jednoho na pomoc. Zavolali ji. A tato žena vzpomíná, co poprvé vidìla, co naprosto zmìnilo její život. Podle mìøení mìl plod 13 týdnù. Abby úplnì strnula, když vidìla, co se v lùnì matky dìje. Píše: Kanyla (konec odsávací hadice) se již otáèela k dítìti a nyní jsem mohla vidìt malinké tìlo, jak se v ní prudce toèí. Po kratièkou dobu vypadalo, jako by bylo ždímáno, jako hadr krouceno a maèkáno. A pak se zmáèklo a zaèalo mizet do kanyly pøed mýma oèima. Poslední, co jsem vidìla, byla malá páteø, která byla vysáta do hadièky. Pøed tím, než proces zaèal, vidìla, jak po pøiblížení kanyly dì átko škublo nožièkou, pak zaèalo kopat, jako by se snažilo od kanyly vzdálit. Když se kanyla pøiblížila k boku, zaèalo se namáhat, aby se odvrátilo a zkroutilo od toho pryè. Vidìla ruèièky i nožièky, ba i prstíèky nikoliv nìjakou fetální tkáò bez citu, ale dítì. Celá se zhroutila, když si uvìdomila, jakou lží maminky pøesvìdèovala. Mívala rozepøe se svým manželem. Ten jí udìlal pøirovnání: vidìlas na ultrazvuku naši dceru v 13 týdnech, že to nebyl fetus bylo to dítì. Dnes mu dala za pravdu. Její život se v tíži svìdomí obrátil. Øíká: Z hloubky ve mnì pøišla myšlenka: Už nikdy! (Hnutí pro život è. 1/2011.) KDO JE NEJVÌTŠÍM NEPØÍTELEM CÍRKVE? Tati, kde bydlí Bùh? A umí Bùh kouzlit? Byl Ježíš opravdu Božím dítìtem? Je Maria Boží manželkou? Když Maria Magdalena našla prázdný hrob, kde byl Ježíš? Budou zvíøátka také v nebi? A co je to høích? Proè byly køížové výpravy? Kdo je papež? Jak se mùže stát chléb tìlem Kristovým? Toto jsou skuteèné dìtské otázky rodièùm. Umí oni na nì odpovìdìt? Na P. Petra Šikulu v brnìnské diecézi se obracejí rùzní lidé vìøící i nevìøící. Zejména mládež s rùznými otázkami. A on jim pøes internet odpovídá. Nìkteré závažné otázky a odpovìdi vydal též knižnì. Dovedete odpovìdìt nevìøícímu, protestantovi nebo i neznalému katolíkovi napøíklad na následující otázky? Jak nevìøícímu èlovìku popsat nebe? A jak peklo? Proè máme prosit o odpustky? Katolíci uctívají sochy a obrazy. Když se modlím k Pannì Marii, odporuji tím Bibli, podle níž mám vìøit jen v Krista? Papež Jan XXIII. øíká: Nejvìtším nepøítelem církve není ateismus nebo komunismus. Nejvìtším nepøítelem církve je neznalost katolíkù. Porovnejme si své znalosti naší víry jen na tìchto uvedených otázkách. Poznáme, kde máme mezeru ve znalostech? Dnes se už nemùžeme vymlouvat, že nemáme možnost se nábožensky vzdìlávat. Je dostatek hodnotných knih i èasopisù na knižním trhu. A u nás máme velkou výhodu máme farní knihovnu. Tam se nám dostane odpovìdí na všechny naše dotazy a pochybnosti. I uvedené knihy Tati, kde bydlí Bùh? a knihy P. Petra Šikuly tam najdete. Nemusíte se obávat, že si nebudete umìt dobøe vybrat. V knihovnì vám dobøe a fundovanì poradí. Nechtìjte se øadit mezi nepøátele církve. Neváhejte a navštivte farní knihovnu. Knihy se pùjèují zdarma. A knihovna je otevøena na faøe v pøízemí každou støedu. K navštívení knihovny vás zve Ing.Novák Antonín Mnohé ženy se neoèekávaným tìhotenstvím dostanou do tìžké tísnì sociální nebo ekonomické. Jediným východiskem z tísnì vidí jen potrat. Ty, které jej podstoupí, které si pozdìji uvìdomí svùj èin vraždu vlastního dì átka, velmi èasto pak prožívají tìžké trauma, hrozné výèitky svìdomí. A pøece je u nás øada organizací, které jsou ochotny s láskou jim nabídnout pomoc. Pomoc morální povzbuzení, radu, vysvìtlení, ale také pomoc hmotnou. Máme u nás øadu azylových domù, které jim nabídnou domov po dobu, než se samy zaopatøí. Nebo jim alespoò zprostøedkují pro jejich dítì adopci. A naše spoleènost by mìla mít za úkol seznámit tyto ženy v tísni s tím, co znamená interrupce a jaké mùže mít morální i zdravotní následky a kam se mohou v tísni obrátit o pomoc. Velikonoce, radost z Ježíšova zmrtvýchvstání, obnova života a nadìje vìèného života má také nám pøinést radu a sílu do našeho života. Jako Ježíš se obìtoval pro lásku k nám za naši spásu, tak také my nemáme váhat pøinášet obìti pro své bližní. Zejména máme mít lásku k rodícímu se životu. Nechte malièkých pøijít ke mnì jejich je království nebeské, øíká Ježíš uèedníkùm. A jako Ježíš vstal z mrtvých, dal také nám nadìji, že také my jednou z mrtvých vstaneme. Milí pøátelé, pøeji vám (i sobì), aby nám Ježíš dal sílu a zachoval lásku, abychom podle jeho pøíkladu žili a pak jednou, na konci èasu, byli také vzkøíšeni k vìènému životu. Ing. Novák Antonín BÙH MÌ MILUJE a proto se mnou tak snadno neztrácí trpìlivost. a proto okolnostmi mého života konstruktivním zpùsobem slouží k mému rùstu. a proto se mnou nejedná jako s pøedmìtem, který lze vlastnit a manipulovat jím. a proto mì nepotøebuje ohromovat svojí božskou velikostí. Neprohlašuje mì svým dítìtem proto, aby mì umenšil a zdùraznil svou dùležitost. a proto stojí na mé stranì. Chce mì vidìt rùst a zrát ve své lásce. a proto na mì nevylévá svùj hnìv za každou malièkou chybu (i když jich dìlám hodnì). a proto nepoèítá všechny mé høíchy, aby mi je pøi nejbližší pøíležitosti vmetl do tváøe. a proto jej hluboce bolí, když nejdu po jeho cestách, protože to znamená, že v nìj nemám dùvìru a nemiluji ho, jak bych mìl. a proto je š astný, když poci uji jeho sílu a moc, a snáším tìžké životní situace z lásky k jeho jménu. a proto ve mnì stále trpìlivì pùsobí i tehdy, když mám chu se vzdát a nejsem schopen pochopit, proè se nevzdá také On. a proto má ve mne neustálou dùvìru i tehdy, když já sebedùvìru nemám. a proto nikdy neøíká, že pro mì není žádná nadìje. Naopak, stále ve mnì trpìlivì pùsobí, miluje mì a opatruje tak, že si alespoò trochu uvìdomuji, jak hlubokou starostlivost o mì má. a proto na mì nikdy nezapomíná, i když by to mohli udìlat mnozí moji pøátelé. Bruno Ferrero Deset slov o víøe Co bych na svém životì zmìnil, kdybych dospìl k pøesvìdèení, že Bùh není, že nebude žádné zmrtvýchvstání, že není vìèný život, že vše konèí smrtí? Jaký lepší návod na život bych mohl najít? Jaký jiný smysl? Nepøímo na to odpovídá svatý Jan Maria Vianney: I kdyby nebylo vìènosti, jsem si jist, že jsem se nezklamal, protože jsem žil láskou. - PASTÝØ strana 6 -

7 Otazník Byl jednou jeden otazník. Byl velmi pùvabný a jako všechny otazníky vypadal velmi inteligentnì. Nìjakou dobu však chodil po bezútìšné, zatrpklé, zklamané a sklíèené zemi. Zjevnì s ním nikdo už nechtìl nic mít. Všichni vyhledávali stále èastìji jeho úhlavního nepøítele vykøièník. Všichni køièeli: Vpøed! Zastavit! Pohyb! Uhni! Vykøièník je typický pro násilníky a násilníci teï také ovládli svìt. Také na cestách, silnicích a v mìstských ulicích, kde se otazník døíve cítil jako král, se už nenašel nikdo, kdo by se zeptal: Jak se máš? Nahradilo to: Ahoj! Už nebyl nikdo, kdo by zastavil auto, otevøel okénko a zeptal se: Prosím vás, jedu dobøe na Brno? Teï používali všichni satelitní navigaci, která udílí rezolutní pøíkazy: Na výjezdu odboète vpravo! Otazník už byl ze svého cestování unavený, a tak se uchýlil k jedné rodinì. Dìti mìly ještì poøád rády otazníky. Ale i tady našel otce a dospívajícího syna, kteøí soupeøili celý den s vykøièníky. Vùbec mì neposloucháš! Je mi jedno, co si myslíš, tady rozkazuji já! A dost! Odcházím a už se nevrátím! Nakonec byl otec vyèerpaný a znechucený, a syn uražený a sklíèený, a proto agresivní. A trpìli oba, protože nic nedrásá víc, než vìdomí fyzické blízkosti, ale vnitøní vzdálenosti. Otazník se usadil pod lampou a pøi první pøíležitosti zasáhl. Otec, zamraèený, se sevøenými pìstmi, pøipravený na støetnutí, však jenom hlesl: Co si o tom myslíš? A samotného ho to ohromilo. Syn se pøekvapením odmlèel. Opravdu to chceš vìdìt, tati? Otec pøisvìdèil. Zaèali spolu mluvit. Nakonec se zeptali skoro jednohlasnì: Máš mì ještì rád? Otazník štìstím udìlal nad lampou pøemet. - PASTÝØ strana 7 - Bruno Ferrero Úsmìvy pro duši

8 A NÌCO PRO ROZVESELENÍ Ve snaze oživit mši svatou nechá knìz pøed oltáøem tanèit dìti. Jeden farník ho vyhledá a vyèítá mu: To, co jsem dnes pøi mši svaté vidìl, je nepøijatelné, pane faráøi! Je to absolutní nedostatek úcty k Nejsvìtìjší svátosti! Faráø mu namítá: Ale vzpomínáte si, co se odehrálo k Kánì galilejské bìhem svatby? Lidé také pøed Ježíšem tancovali! Pøed Ježíšem možná, odpovìdìl farník, ale rozhodnì ne pøed Nejsvìtìjší svátostí! V jednom výèepu visí cedule: Máme dùvìru jen k Bohu. Zákazníci musí platit pøedem. Pan faráø má zvláštní zvyk: když zpovídá, ukládá ten den všem kajícníkùm naprosto stejné pokání. Jeden malý chlapec se pøizná, že dìlal bìhem hodiny dìjepisu hrušeò, aby provokoval uèitelku. Hrušeò? ptá se starý faráø. Jak jsi dìlal hrušeò? Jestli chcete, já vám to ukážu, navrhuje chlapec. Pak dokonèí své vyznání, dostane rozhøešení a vyjde ze zpovìdnice. Také knìz vyjde, aby se podíval, co znamená dìlat hrušeò. Chlapec dìlá v boèní lidi kostela hrušeò a knìz ho bedlivì pozoruje. Tuto scénu ohromenì sledují i dvì starší dámy, které také èekají na zpovìï. Tu jedna z nich øekne té druhé: Víte co, pojïte radši pryè! Vidíte to dnešní pokání? Biskup pøeloží jednoho knìze do problémové farnosti. O tøi roky pozdìji ho navštíví a s radostí shledá, že farnost je velmi živá a zcela bez problémù. Biskup chce knìze pochválit, ale tak, aby nebyl na sebe pøíliš pyšný. Proto mu øekne: Duch Svatý udìlal v této farnosti vaším prostøednictvím skvìlou práci. Ano, Excelence, odtuší knìz, ale rád bych, abyste nezapomnìl, v jakém stavu ta farnost byla, když se o ni Duch Svatý staral sám. Bìhem postní promluvy ve farním kostele mluví kazatel kvìtnatì o pekle, vìèném zatracení a o nekoneèném utrpení, které èeká na høíšné èleny této farnosti. Lidé odcházejí z kostela velmi zaražení a povídají si o kázání. Jen jeden muž vypadá, že z pekelného ohnì strach nemá, a dokonce se usmívá. Lidé se ho proto ptají: Pane, vy nemáte strach z pekla? Vy jste neslyšel, jak vypadají pekelná muka? Slyšel, ale já z této farnosti nejsem. Manžel rozèilenì køièí na svou ženu: Jak tì mohl Bùh stvoøit tak krásnou, a pøitom tak hloupou? To je jednoduché, odpoví mu žena. Stvoøil mì krásnou, aby sis mì vzal, a hloupou, abych si já vzala tebe. Umírá lakomec a knìz, který k nìmu pøišel, se snaží probudit jeho svìdomí, aby si uvìdomil závažnost svých høíchù. Otèe, øíká pøes všechnu jeho snahu onen muž, mùžu si vzít pár balíkù bankovek s sebou? Víte, odpoví mu knìz, vy riskujete, že pøijdete tam, kde vaše bankovky shoøí velmi rychle. Z knihy Bernarda Peyrouse a Marie-Ange Pompignoliové Potká jezuita františkána TOMÁŠ Stalo se to pøed dvanácti lety. Stál jsem a pozoroval studenty pøicházející do posluchárny na mou první pøednášku z teologie víry. Ten den jsem poprvé uvidìl Tomáše. Na první pohled mì zaujal. Mìl dlouhé vlasy, svìtlé jako len, padaly mu hluboko pod ramena. Chlapce s tak dlouhými vlasy jsem ještì nikdy nevidìl. Myslím, že to právì pøicházelo do módy. Vím, že nezáleží na tom, co je na hlavì, nýbrž na tom, co je v hlavì, ale v tu chvíli mì to pøekvapilo a trochu pohoršilo. Okamžitì jsem si Tomáše zaøadil pod písmeno D divný, divous. Na hodinách byl Tomáš jakýmsi místním ateistou. Neustále nìco namítal proti existenci Boha, Otce, který nás bez podmínek miluje. Pochybovaènì se usmíval, provázel výklad posmìšky. Celý jeden semestr jsme spolu žili v relativním v míru, i když pøiznávám, že mi Tomáš obèas lezl na nervy. Když po skonèení pøednášek pøišel na zkoušku, zeptal se trochu cynickým tónem: Myslíte, že nìkdy najdu Boha? Náhle jsem se rozhodl pro malou dávku šokové terapie. Vùbec ne! øekl jsem s velkým dùrazem. On odpovìdìl: Ale já jsem myslel, že to byl cíl vašich pøednášek. Nechal jsem ho odejít pár krokù ze dveøí a pak jsem zvolal: Tomáši, nemyslím, že ho nìkdy najdete, ale jsem si naprosto jistý, že si on najde vás. Pokrèil trochu rameny a odešel z mé tøídy i z mého života (na èas). Cítil jsem trochu zklamání, že neocenil mou vtipnou vìtu: On najde vás! Myslel jsem si, že to bylo dost vtipné. Pozdìji jsem slyšel, že Tomáš promoval, a byl jsem za to náležitì vdìèný. Potom pøišla smutná zpráva. Dovìdìl jsem se, že Tomáš má rakovinu. Než jsem ho vyhledal, pøišel za mnou sám. Vešel za mnou do pracovny, jeho tìlo bylo zpustošené a dlouhé vlasy vypadaly následkem chemoterapie. Ale oèi mìl jasné a hlas pevný, snad poprvé, co jsem ho znal. Tomáši, èasto na vás myslím. Slyšel jsem, že jste nemocný! vyrazil jsem bez rozmyslu. Ano, velmi nemocný. Mám oboustrannou rakovinu plic. Je to otázka nìkolika týdnù. Mùžete o tom mluvit, Tome? Jistì, co byste chtìl vìdìt? Jaké to je, když je èlovìku ètyøiadvacet a umírá? Mohlo by to být horší. Jak to? Horší by bylo tøeba být starý padesát let a nemít žádné hodnoty ani ideály nebo si v padesáti myslet, že pití, ženy a peníze jsou v životì to hlavní. Zaèal jsem hledat ve svém duševním rejstøíku pod písmenem D, kam jsem zaøadil Toma jako divného. (Ujiš uji vás, že každého, koho se snažím touto klasifikací nìjak vyøadit, mi Bùh posílá zpátky do života, aby mì vychoval). Ale hlavní dùvod, proè jsem vás navštívil, pravil Tomáš, je to, co jste mi øekl po zkoušce. (Pamatoval si to!) Pokraèoval: Ptal jsem se vás, jestli si myslíte, že nìkdy vùbec najdu Boha, a vy jste øekl, že ne, což mì pøekvapilo. Pak jste øekl, že si On najde mne. Pøemýšlel jsem o tom hodnì, i když jsem tehdy Boha pøíliš intenzivnì nehledal. Ale když mi doktoøi vyoperovali nádor a øekli mi, že je zhoubný, zaèal jsem se Bohem vážnì zabývat. A když se zhoubné nádory rozšíøily do životnì dùležitých orgánù, zaèal jsem doopravdy bušit na bronzovou bránu nebes. Ale Bùh nevycházel. Nedìlo se vùbec nic. Jste z toho psychicky vyèerpaný a máte toho všeho po krk. A pak toho necháte. A tak jsem se jednou ráno probudil, a místo abych vyslal nìkolik dalších marných výzev pøes vysokou cihlovou zeï k jakémusi Bohu, který tam mùže nebo nemusí být, jsem to prostì vzdal. Došel jsem k závìru, že mi nezáleží na Bohu, na posmrtném životì ani na nièem podobném. Rozhodl jsem se, že èas, který mi ještì zbývá, strávím nìèím užiteènìjším. Pøemýšlel jsem o vašich pøednáškách a vzpomnìl jsem si na nìco jiného, co jste øekl: Nejvìtším smutkem je prožít život bez lásky. Ale skoro stejnì smutné by bylo projít životem a opustit tento svìt, aniž jsme tìm, které jsme milovali, øekli, že je milujeme. A tak jsem zaèal tím nejtìžším: svým tátou. Když jsem k nìmu pøišel, èetl zrovna noviny: Táto Copak? zeptal se a èetl dál. Táto, Koèovný beduín ze Sinajské pouštì se rozhodl po nìkolika letech putování tìsnými hornatými údolími, že se dá smìrem k rovinì. Rozebral stan, sbalil peèlivì všechno, co mìl, a naložil to na svého spolehlivého velblouda. Opìrné kùly, plachty, lùžko, stolièky, náøadí, obleèení Všechno starostlivì poskládal a pøivázal na hrby trpìlivého zvíøete. Než se dali do pohybu, muž prohlédl svìdomitì místo, kde dosud stál stan, aby se pøesvìdèil, že tam nic nezapomnìl. Mezi kamenem a pískem zahlédl nádherné modré péro, které dostal pøed rokem jako dárek. Musím si ho vzít s sebou, øekl si a pøipevnil ho nahoru na balíky naložené na velbloudovì høbetì. Jakmile se péro ocitlo na nákladu, velbloud se bezvládnì svalil na zem. Beduín se rozlítil: Nestojí za nic, tenhle velbloud! Zhroutí se pod váhou jednoho pírka a zdechne. - PASTÝØ strana 8 -

9 chtìl bych s tebou mluvit. Dobøe, tak mluv, Chci øíct je to opravdu dùležité. Noviny zvolna klesly. A co to je? Táto, já tì mám rád, chtìl jsem jen, abys to vìdìl. Tom se na mì usmíval a se zøejmým uspokojením, jako kdyby v nitru cítil proud teplé, utajené radosti, øekl: Noviny spadly na zem. Pak otec udìlal dvì vìci, které jsem u nìho nikdy nevidìl. Plakal a objímal mì. A povídali jsme si celou noc, aèkoli musel ráno do práce. Cítil jsem se dobøe, byl jsem rád, že jsem blízko u otce, že vidím jeho slzy, že cítím jeho objetí, že ho slyším øíkat, jak on má rád mì. S matkou a s mladším bráchou to bylo snazší. Plakali se mnou také, objímali jsme se a zaèali si navzájem øíkat hezké vìci, které jsme mnoho let drželi v tajnosti. Litoval jsem jen jednoho: že jsem s tím tak dlouho èekal. Teprve teï, ve stínu smrti, jsem se zaèal otevírat lidem, k nimž jsem mìl ve skuteènosti tak blízko. Tak jsem jednoho dne zmìnil svùj postoj, a Bùh byl tady. Když jsem ho usilovnì prosil, nepøicházel. Pøipadá mi, že jsem tehdy byl jako krotitel, který drží pøed zvíøetem obruè a øíká: Jen pojï, proskoè! Tak jsem i já øíkal Bohu: Pøijï, dávám ti tøi dny tøi týdny. Bùh zøejmì dìlá vìci svým zpùsobem a ve chvíli, kdy sám chce. Ale dùležitá vìc byla, že byl tady. Našel mì. Mìl jste pravdu. Našel mì, pøestože já jsem ho pøestal hledat. Tomáši, lapal jsem doslova po dechu, mám dojem, že øíkáte nìco velmi dùležitého a mnohem významnìjšího, než si uvìdomujete. Mnì aspoò øíkáte, že nejjistìjší cestou, jak nalézt Boha, je otevøít se lásce, a ne si z Boha dìlat soukromé vlastnictví, øešitele problémù nebo okamžitou útìchu ve chvíli potøeby. Víte, svatý Jan to øekl takhle: Bùh je láska, a kdo žije v lásce, zùstává v Bohu a Bùh v nìm. Tomáši, mohl bych vás poprosit o laskavost? Víte, když jsem vás mìl na pøednáškách, dost jste se mì natrápil. Ale (se smíchem) mùžete mi teï všechno vynahradit. Mohl byste pøijít do mého nynìjšího kurzu a povìdìt jim to, co jste teï øíkal mnì? Kdybych tutéž vìc øekl já, nebylo by to ani z poloviny tak úèinné, jako povíte-li jim to vy. Hmm Dokázal jsem to øíct vám, ale nevím, jestli bych byl schopen povìdìt to celé tøídì Pøemýšlejte o tom, Tomáši. A když ano, zatelefonujte mi, až budete pøipraven. Za nìkolik dní Tomáš volal, že je pøipraven to øíct pøed celou tøídou a že to chce udìlat pro Boha a pro mì. Tak jsme si domluvili datum. Ale už k tomu nedošlo. Mìl jinou schùzku, mnohem dùležitìjší, než byla schùzka se mnou a s mou tøídou. Jeho život samozøejmì smrtí neskonèil, jen se promìnil. Tomáš udìlal veliký krok od víry k vidìní. Vešel do života mnohem krásnìjšího, než lidské oko kdy vidìlo, lidské ucho kdy slyšelo a lidská mysl kdy vymyslela. Než zemøel, ještì jsme spolu naposled mluvili. Už to ve vaší tøídì neøeknu, øekl. Já vím, Tomáši. Øeknete jim to místo mne? Øeknete to za mne celému svìtu? Øeknu, Tomáši. Øeknu jim to. Jak nejlépe budu umìt. Z knihy Johna Powella Láska bez podmínek POSTNÍ DOBA A VELIKONOCE 2011 Jeho ranami jsme uzdraveni!" Drazí nemocní pøátelé, bratøi a sestry v Kristu! Spolu s Vámi chceme vstoupit i letos do požehnaného období postu a velikonoèní doby, ve které nám Bùh nabízí svou milost a pomoc. Jak jistì víte, letošní rok je prvním rokem pøípravy na jubileum 1150 let od pøíchodu svatých vìrozvìstù na Moravu L.P Cílem tohoto roku je hloubìji pochopit dar svatého køtu, který je branou ke všem ostatním svátostem. Vìøící lid Boží v celém národì spojuje tento úkol, který chceme spoleènì vyjádøit obnovou køestního slibu pøi velikonoèní vigilii. Pøedcházet bude novéna, k níž chceme pøizvat i Vás, vždy víme, že právì modlitba opøená o stateèný postoj v utrpení a nemoci má v Božích oèích velký význam. Vìøíme, že tento Váš duchovní pøínos pocítí celá církev v našem národì, aby Boží život, který jsme obdrželi pøi svatém køtu, plnìji se rozvinul a stal se znamením a svìdectvím i pro ty mnohé, kteøí v našem národì dosud nebyli pokøtìni. Postní doba obrací náš pohled i k tìm, za jejichž blahoøeèení se modlíme: Anièka Zelíková, stateèná dívka z Napajedel, si ve smrtelné nemoci zapisuje do svého deníku napø. tato slova: Mým štìstím je trpìt. Ve chvílích utrpení mohu nejvíce. Sbírám rùže pro Ježíše, vinu pro nìho korunu z rùží a pro sebe si vezmu jen korunu z trní..." Taková a podobná slova si mùžeme spolu s Anièkou opakovat ve chvílích zvláštì obtížných, a tak promìòovat temnotu ve svìtlo. O velikonoèní dobì mùžeme obohatit svou modlitbu i nad novou knížeèkou CESTA SVÌTLA. Obsahuje rozjímání ke 14 zastavením pøi setkání se vzkøíšeným Ježíšem. Tak jako v postní dobì jsme rozjímali køížovou cestu Pánova utrpení a smrti, tato cesta svìtla nás vede k rozjímání o jeho vítìzství, o nadìji, útìše a svìtle, které nám dává Pánovo vzkøíšení. Vždy jeho ranami jsme uzdraveni". Nedávno bylo 14 obrazù této velikonoèní cesty svìtla instalováno a požehnáno na Svatém Hostýnì. Kéž je toto období, drazí nemocní pøátelé, pro Vás i pro všechny, kdo Vám pomáhají, pøedjaøím" duše i v duchovním slova smyslu, aby stejnì jako probouzející se jarní pøíroda mohly i naše duše v síle víry a Boží milosti rozkvést a dozrávat k novým kvìtùm a plodùm. S díky za Váš pøínos v práci na Kristovì vinici Vám posílají své požehnání + arcibiskup Jan a biskup Josef Drazí nemocní! Andrej Rublev na své svìtoznámé ikonì zobrazuje Nejsvìtìjší Trojici jako tøi andìly, sedící u stolu, na kterém leží mísa s jídlem. Toto zobrazení je inspirováno biblickou událostí (Gn 18,1 15), ve které se dovídáme, že Hospodin (který je rozeznán ve tøech hostech) navštívil Abrahama a Sáru s radostnou zprávou, že Sáøe se do roka narodí tolik oèekávaný a slíbený syn. Abrahám návštìvníky pohostí. Ikona vyjadøuje jednotu božství i rozdílnost osob. Když se na ni díváme, mùžeme vnímat ušlechtilost, majestát, vzájemné sdílení. Vnitøní život Nejsvìtìjší Trojice je dávání, pøijímání a opìtování. Otec dává vše Synovi, Syn vdìènì pøijímá a opìtuje, to vše bez jakéhokoli stínu nedorozumìní nebo odmítání. Jejich vztah je ryzí láska, která je tak úžasná, že není nìco, ale nìkdo, Duch Svatý. Stùl, kolem kterého tøi osoby sedí, je otevøen dopøedu. Tam je místo pro Vás osobnì. Bùh, který není samotáø, ale žije ve spoleèenství tøí osob, každého èlovìka zve do tohoto dùvìrného vztahu porozumìní, obdarování, pøijímání a opìtování. Zve úplnì každého, i toho, kdo v nìj nevìøí. Kdo uvìøil a je pokøtìn, již má místo u tohoto stolu, už teï je vtažen do sdílení Boží obìtavé lásky. Tomu vìøíme, i když to vždy necítíme a neprožíváme. Obèasné silnìjší prožití Boží pøíznì i øada drobných podnìtù posilují naši víru, že i v tìžkostech a nemoci je Bùh s námi, posilují naše odhodlání vytrvat, nevzdávat se, abychom už teï pøispívali k vytváøení bratrštìjšího svìta, a až pøijde èas, mohli v Božím království na vìènosti prožívat toto krásné spoleèenství naplno. Pøeji Vám a vyprošuji stále vìtší jistotu víry v toto spoleèenství, do kterého patøíme, nadìji z ní pramenící i lásku, projevovanou v malièkostech. P. Bohumír Vitásek, prezident Arcidiecézní charity Olomouc Rodina zasedla ke stolu v restauraci. Servírka vyslechla nejdøíve pøání dospìlých a pak se obrátila k malému, asi sedmiletému chlapci. A co si dáš ty? zeptala se. Chlapec se nesmìle rozhlédl a øekl: Chtìl bych obložené chlebíèky. Servírka si ještì ani nezaèala zapisovat objednávku, když ji chlapcova matka zastavila. Kdepak chlebíèky, øekla, pøineste mu hovìzí plátek s bramborovou kaší a mrkvový salát. Servírka tomu nevìnovala pozornost a otázala se chlapce: Chceš na chlebíèky dát zelený salát, nebo rajèe? Rajèe. Pøijdu za minutku, øekla servírka a zamíøila do kuchynì. U stolu všichni úžasem onìmìli. Chlapec pohlédl postupnì na jednoho po druhém a vyhrkl: No! Ta paní ukázala, že doopravdy jsem. - PASTÝØ strana 9 -

10 KØTY Petra Studeníková Ivana ulpová Eliška Bártová Michal Matúšù Šimon Zelenka POHØBY 5.3. Oldøich Èerník,1932, Nevšová 8.3. Miloslav Goòa, 1929, Rokytnice Marie Novotná, 1930, Slavièín Milada Poláèková, 1929, Slavièín Otílie Vondrová, 1932, Slavièín Františka Gottfriedová, 1929, Petrùvka 9.4. Viktor Koprivòanský, 1920, Rudimov Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela Rokytnice Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová Stejskalová, Borová J., Dvorská, Mikšíková, Salvetová, Burešová Obadalová, Durïáková M., Borová L., Studénková M., Kuželová L., Kuželová M Kurtinová, Vašíèková, Kùdelová, Rosembergová, Šebáková, Nováková Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková Fojtíková, Peniašková, Borová D., Studeníková J., Ševèíková, Argalášová Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ - nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda Pátek Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : P. Miroslav (soukromé): faslavicin@ado.cz Web: Farní knihovna (na faøe): Støeda PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE 7.20 hodin 9.30 hodin hodin PO, ST, PÁ hodin ÈT, SO 6.30 hodin Zmìny v zaèátcích bohoslužeb je tøeba sledovat na vývìsce v pøedsíni kostela nebo pøi ohlašování na konci každé mše svaté. NE Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì PO sv. Marek PÁ sv. Kateøina Sienská NE nedìle velikonoèní, sv. Josef dìlník PÁ 6.5. sv. Jan Sarkander NE Panna nedìle Maria, velikonoèní, Prostøednice všech milostí NE nedìle velikonoèní PO sv. Jan Nepomucký NE nedìle velikonoèní ÈT sv. Filip Neri NE nedìle velikonoèní PO sv. Zdislava ÚT Navštívení Panny Marie NE nedìle velikonoèní PO 6.6. sv. Norbert NE Slavnost Seslání Ducha Svatého SPS CANTARE opìt chystá a srdeènì vás zve na benefièní koncert, který se uskuteèní v NEDÌLI v hodin v našem slavièínském kostele. A právì náš kostel je tím objektem, kvùli kterému sbírku poøádáme a výtìžek z tohoto koncertu vìnujeme naší farnosti. Chceme tak pomoci v další etapì oprav naší kostelní støechy. Vystoupí SPS Cantare, DPS Tuèòáci, sólisti a hosté. Pokud se chcete zapojit a takto pomoci shromáždit vìtší finanèní obnos na tento úmysl, jste srdeènì zváni! AFR. PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv.vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 650 výtiskù. Tiskárna: Boster trade s.r.o., Hrádecká 111, Slavièín, tel./fax: Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: : a Zdenìk Durïák, tel.: Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 7 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na Slavnost Seslání Ducha Svatého Uzávìrka bude v nedìli Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -