WYDÁWÁN. Sivazek čtw rlý. W P r a z e, K A T O L I C K É 1 M J C H W E M S T W O « l i O I ^ I N T O Ř E. m <5sftj ss Isia PRO

Transkript

1 PRO K A T O L I C K É 1 M J C H W E M S T W O «WYDÁWÁN 0» K NJŽECJ AR CIBISK UPSK É PRAŽSKÉ l i O I ^ I N T O Ř E. Sivazek čtw rlý. m <5sftj ss Isia W P r a z e, W knjžecj arcibiskupské knihtiskáins, n Wádawa Spinky,

2 Non enim doctas fabnlas secuti. notam fecimus vobis Domini nostri Jesu C hristi yirtutem et praesentiam : sed speculatores facti illins magnitudinis. 2, P et. 1, 16.

3 IILASOWÉ DUCHOWENSTWA K SLAWNEMU DOSEDNUTJ N A S T O L E C A R C IB IS K U P S K Ý v stí: WJTA W PRAZE GEIIO KNJŽECJ MILOSTI NFYDŮ STOGN ĚG ŠJIIO A WYSOCE UROZENÉHO PÁNA, PANA SWODODNÉHO PÁNA SCHRENKA Z NOTZINGU, áim m m u s i x w i p á i W KRÁLOW STW J ČESKÉM, GAKOŽ I VV D IÉCESJC H, BAM- BERSKÉ, M ÍŠEŇSKÉ A Ř E Z E N S K É, HKDSlSISríiiSa ; P R IM A S A K R Á L O W S T W J Č E SK É H O, DOKTORABOHOSLOWJ, ARCIBISKUPSKÉHOCHRÁMUPAnEOLOMAIJCKÉHO KANOWNJKA, UNIVERSITY PRAŽSKÉ USTAWlČNlÍHO EANCURE A STU- DÍJ OCHRÁNCE; PÁNA NABŘEŽANECH, DOBREGOWICJCH, WLAUNOWI- CJCH, W ČERWENÉ ÍÍEČICI, W NOWKM RYCHNOWE, WTEYNK NAD WLTAWAU, WROŽMITÁLU, WE ŠWACUAWONŠOWK a t. (1. a t. cl., w den svu K arla Boromegskclio, 4. Listopadu 1838., wenowáni 0(1 Sledakcj Časopisu pro k a t. duchow enstw o.

4 Lucem redde T L 'K, DUX BONE! patriae ; In star veris enim vultus nl>i TUUS Aifulsit, populo g ratio r it dies, E t soles melius nitent! H ic aine dici Princeps atque P ater! llor. L. IV. Ode 5. et L. I. Ode 2.

5 Pražské Swětské duchowenstwot Zářj milostnau sc síkvvj dnes Praha, Radost kyne zbožným Pražanům, Libý walným městem ples se zmáhá, Ode levná až tam k Hradčanům llrad se [dni, lid se linie wšady, Autla mlaď, i kmet i duchownj * (#iž se w krásném siku wogsko řadj, Hlahol zwoíiu welchlásne zuj! A v Kněz N eyw yššj náš w chrám wstupage S srdcem k Bohu wraucnč zdvviženým; ^ cí ()lj Swrnt, sc dnes snubuge, Okem wděěnau láskau zohněným: (láká wljdnost, galcá citu žiwost, Stkvvj se \v Gcho gíisncm pohledu! Takto Arnoštovva milostiwost 0 kauz lilu srdce prádtidu! VVyslySeli Pán wraucj naše přánj, Poslavv Otce 'milostného k nám ; Neustydne Gelio milowánj, Wždyí gest z české krwc zplozen sám, Cárá wetcw kmene wznešeného, Gehož gméno wlast si rozmilá, K zdobám hlavvnjm urozenstwa ctného, Pérem demantowým wyryla!

6 Tebou, tuk vvscch ústa vířných Čechů Mile prorokugj, Knjžc náš, Tebrtu nowých wzniků, wolných dechu, Wlast si nase wydobude zas; Pod T w ým wljdným, injruplným okem, Uin swé hogné kwety rozwige ; Gazyk český libozwučným tokem Lásku k wlasti w srdcjch rozlige; Wjra walem zkwete, řád se zmfiže, Prchne lest, 1 klam i neswora; Mládež wc ctných mrawjch se rozmůže, Pomine wšj zloty ncstvvora: Gaké nadege kwet ncljčený, Wyniká nám z přjtomnosti T w é\ 0, gak duch náš plesem opogený, Tebaii očekáwá blaho swé! Přigini, Otce, sliby lásky wraucj, Neoblomné našj wcrnosti; Buď Ti slza z očj wšcch se stkwaucj, Rukogmjin gicli citů blahosti; Panug / lidná, panug drahná léta, Uivcdiž Swé w skutek au č e ly ; Z ch n eyz sku tky Twoge twůrce swěta, By se ivečně w cjrkwi za stk w ěly!! Wogtěch Procházím, česlný kanownjk V yšehradský, farář n sw. W ogtěcha.

7 Pražské Řeholnj duchoivenstwo. Proč truehlj sestra Oecliie milostné, Proč slzj oko roilné Morawy? Co zwčstugj ty tóny přežalostné, (Jenž, gako žele matky bezradostné, Se rozlily kol gegj oslawy? Rci, máti slawná! či rozenci twogi We válce padli, w cizokragném bogi? Ci mčnj w krew se toky Gililawy? M oratva. Giž palma Sjrá nade mnau se klene, 01 jwy mjru wíikol mne se pnau; Wgak novau ránu w gjzwy zacelené Mi zaryl osud \v dobe utěšené, Miláček m ug opauštj hlawu mau! Tam, kde se srdce sestry mé ukrýwá, Kde Wltavva swýcb slzj praud wyljwá, Podá A/u Cjrkevv čackau ruku swau. Čecliia. Ay, dcery mé rusalky Labe mého! Sypeyte kwjtj wzácné po dráze; Gá Syna wjtám do královvstwj swého, Přineste vvčnce z listj myrtowého,

8 "VVItawskc wjly, Gemu ku Praze. On přicházj, a rauska s očj klesá! On přicházj, a každé srdce plesá! On přicházj wsciu Swogiiu k oblaze. Prals, Wygasni čelo, Cjrkwi owdovvčlá! Owčnči spánky, swatá ncwfesto! Hle, Ženich twíig, ta liwčzda milostkvclá, Na nižto s láskán družka twogc zřela Twůg TVywolený vgjždj ve město! Nuž, pčgte Ave / komu hlasy dány; Pleseyte zwouy, otewři swé brány Ty chrámuw mogich wcčná majesto! Sťráliít«Pleseyte zvony zawzni warlian zvuku! WySiňte z weže bjlý praporec;,,ílosanna! zpjwey bělostný ínfig pluku 1 s>.a tč vztáhne blažjcj svvau ruku: lo Oni to On! ten Cjrkwc Snoubenec Gá slunce druhé z Olonuíce vjtám, Gá (íindřicha, - Slonu gitro, - čjtám ; Buď obc111 a 1 míig kvet na wcncc! Cíeiiii!» řc lio ln ictiv a. Iílc! (ljtky mé též, na bljzku i v dál!, Sc před tebau, o P ane! skláncgj, Kde prapory posvátnj vjry vál v, liytjříím křjžc po boku ti stáli, Ti pcstugj své vlasti nadčgi : Ti zaslcpcncii modly rozdrtili, Pro spásu bratřj kalich strasti pili, Ti vvzdychagjcjm rány skágcgj.

9 Památky gsau to z b o žne minulosti, Gichž času Pán potomstwu zachowal! I ač ge kryge odcvv rozličnosti, Přede \vo wšecli gedné znj klas powinnosti, Ani gednomu se každý cjli wzdal : Z nieh wšeliký, opustiw otce, matku, Wzaw na se křjž, i odřeknuw se statku, Koraukwi Krista wčrnost přisahal, Vil ()! wzezřiž wljdnč na ty djtky, Pane! Genž swčřcny Tw é mocné ochraně;! w gcgich uádpcch láska k Tobě plane, 1 w nich též tauha wřjti neustane: Žjt Tobě ke cti, Cjrkwi k o li ranč! O! přeblažen, kdož muže sobč řjci:»mňg duch se s lusknu w znúšj nrtd tisfei, s Mně lluče na sta srdej oddaně/ Kugen Tupý, klerik na SlráliowC, w Praze.

10 vin Swěfské duchowenstwo z arcidíécesj. Oil seweru. Stogjt skálu w diwopraudném moři, Kol lij \vjr šuiiij rozpčngný; Na nj clirain sc stkvvj we zlato zoři Rukau wšemoliaucj stawčný. Přes welcbné, wčcné geho čelo Mnoho dáwných wcku přeletělo, Bauřnc wiitry chrámem wiklaly, Gclio základy však trwaly. Tot lile cjrkcw Pánem založená, Gcnž gj sljbil wcčnau ochranu, Ncjiřátely wůkol obkljčcná W NCin nalezla weždy obranu. Dannot bogowali proti skále; On gi hágil, On při nj byl stále; Geho slowo, gebo přispenj, Chránilo gi od poblauzenj. Nenechámt wás sirotků! tak zněla Slowa Pánč při rozlaučenj, A co láska swýift připowcdela, Slawnclio též došlo splnčnj ; Podnes stádci, stálému \vc wjře Dáwá wěrné, laskawé pastýře, Podnes kvvěte wcčne zelený Wjry strom od ncho wstjpený! Hle i k nám naklonila se Láska a nebeská dobrota, Geho

11 Bychom wftdce mcli wzneseného Na obtjžaé dráze žiwota: Aloysin dal nám k našj slasti, Syna wýteěného čcskc wlasti, Gj by zářil k spáse, oslawě, Gako dřjwe družné MorawĚ. Přigmiž tedy, Pane m ilow aný! Berlu to pastýřské znamenj, S kterau druhdy TVogtěch swé kragany. Wedl Stastně k zdrogi spasenj. Tam, kde Arnošt zbožný w swatém stanu, Za lid český se modljwal k Pánu, Tw á necht obot z lůna swatyně Wzhůru wane k nebes wýšině, W této wážné, zasweccué dobč Hleď na knčžstwo, wďné syny Swé Každý z nich se s láskau wine k Tobě, Každý Tebe otcem, wůdcem zwe, Swazek lásky, genž nás k Tobě wjžc, Nám polehčj břemena i tjžc, Trud i strasti mile osladj, Wgecky ztráty hognc nahradj. Protož plesný hlas znj dědinami, Blaho Tw é, o P a n e! wěčne kw ět, Mnohá léta panugž tu nad nám i, Gako liw ězda nám na dráhu sw ěl! Hospodin na Twoge počjnánj, llogně rač w yljti požehnám/! Pakt i nám se blaha dostane, A k nebesům djka powane. Jan Gindřicli Marek, farář w Kozogedech.

12 Od g líiii, Aita! Pán u Otec, Kněz wýborný, Rjše Primas wclcdustogný, Knjže Arcibiskup, Pastýř wzornj, Au sc k stádu béře pokogný. Schrcnk z NoLzingit, králem mjrožádným Obrán z wulc Wládcc wládců wšcch Spráwccm apoštolským Cccliů řádným, (ímě ač cissj, rodný předce Cech. Krásný Morawa wčncc pletla, Plodná kwjtj niwa pěstila, Slávva Rudolfowa kde gest kvvětla, Tam Iln sláwau sláwy dcera wěnčila. Wlastencc wsak túliau k bratřjm plane, (Ježto ináteř gcdna kogila, Duch kde w gcdno srdce gcdcn wane, W geden národ mát gc spogila. Rodem slawný Syn wracj sc wlasti, Wlast Ho wjtá \v stkwostné brány swe, český k zpěwu lid wc zbožné slasti Hospodine, pomilug n\! zwc, Proto hlučno w ozářenc Praze, Městanu se k nebi walj ples, Wc wlasti se obrážj třikrát blaze! Sirau cliot že obgifl Ženich dnes.

13 Žehney, Otče! s Wogtčcbovpa trůnu České zemi rukau swčcenau, Berlau wjry k Swatýcb sidel lůnu, Provvoď Boliejn stád T i swcřenau. Krasolepá kwctiž wesna Tobě] Ticliaunký T ě wánek uljbey, Zdrawj zkwjteyž i na Ijcecli Tobě, Český duch T ě sladce owjwcv. W tiché co obíiti oheň zňatý, Na perntjch žhaucj zbožnosti, Plápolá modlitby wýlew swatý K hwíizdowýši z srdce blubosti. Twíirce! na P astýře shlédni ctncho, Hodcní lidu, a lid hoden {o; Garau wylj w čilá prsa Gcho Sjlu z zdroge ráge wččncho. Buď M í Stjtcm na osudné dráze, Swatau by obhágil wjru twau, Spasné neřesti položil hráze, Wynval bludu kořist vvclebnau; W času bauři na PctrowC skále W wlnách neutonul záhuby, Pawezau by křjže tobc* k clnválo Každý odrazil sjp nehody, Pak o i zige Neslorowa léta, K lid n ě 'plyne z itj Geho běh, W člunu live milosti mořem swěla Břehu s stádem Ho dos/ci n c ch! IV ú cla w A l e x. Pohrnu, farář \v PořiCj nati Sázawan.

14 Řeholnj duchowetistwo z arcidiécesj. Krásné wjtezný na čele hrdinském AVéwody stkwj sc slaweného wjnek, Když mečem strážným zuřiwých nepřátel Bauři rozehnal. Krásné odmenný na prsech Šlechetných íiád se státnjku wznešenému leskne, Když dnehem maudrým pečowal o prospěch Wlasti a krále. KrásnCgi wsak se w zlatolesku zářj Berla poswátná \ve rukau welehných, Giž nosj zbožný sweřeného stáda Ku blahu pastýř. Zář gegj ccstau wedc stádo gistau Ke zdravým pastwám na niwách kwetaucjcli, Tam kde se prýstj pramenem potůček Prawdy nebeské. Zblaudilýin gasnau ona gesti hwezdau, W temnu když nočnjin zmatených na cestách Ojičgj, wljdným kyne gim paprskem Z blankytu wý.še.

15 Wlasti ku wččné kyne od pozemských Wzdálené strastj, kde nenj omylné WášnC, ni swodná w okowjch newláčj Otroky rozkoš. Tobě neywyššj tuto berlu Pán dal, Knjze N áš! Ab w Tw é ruce stkw j se dlauho! Laskawým rač sivých kraganů P astýřem B ý ti a Oleem. Did. Josef Smetana, kapitulár T epelský, professor w P lzni.

16 lu as od mezj otčim}. Požehnaný, genž sc z rjše Swatopluka, CccMi kde wzešla záře kvesianstwj, W gménu Pitní; héřeš wc wlast Nepomuka, W drahé, Swatowáclawské to dčdictwj! Luno této Boliom požehnané zemí Gest i Tw á kolébka, gest Tw á milá wlast! Onat inezi wlastnj počjtá T ě plénic, A že takého má Syna, cjtj slast! Pom azaný P áně! Ty se k nám giž hljžjš* K Cechům bratřjm wěrna sestrá Morawa Telte posjlá; a kamkoli pohljžjš, Wšude radost plodj T w ú k nám výprawa.- Králowská T ě giž \v svvé luno Praha wjtá Na stolici Arnošta a JFoglěcha, Slawníí zwony zníigj od swatého JFjla, W každém oblicegi stkwj sc útěcha! Giž swé hrány otwjrá T i chrám památný, Poinnjk Karla wznesený a oslawa! Primasuw a králůw náhrobnjk poswátný, Stkwostná popelnice Jana, Wáciawa! A co Libušino místo progewuge, To se s plesem w tisjccrém ohlase Po šestnácti wlasti kragjch opíituge: Z drátu bud! ffjle y nám o zoozný' PrimaseI

17 Tak to znj i tu, kde Rožmitálskc lesy Před vvljdnau se rozkladagj Břcznicj, Radostné se wůkol rozléhagj plesy, SlawnC, gako klasy zwonú ziicgjcj. Od úst k ústům Twoge gde tu gméno, StkwCle, gako 11a obloze den nice! S ncywraucneggj wšak tu láskau vyslowcno, Rozprostřeny kde gsau tiché Zřtcnice! *) K. česko-slowanskému tyt vvolagj swčtn S wytrženjin, s chlaubau, s rozkosj: My gsme ffo, co djtc w neyútlegšjm uěku, Pčstowaly 11a tele i na dusi! Zde co ncmluwuátko 11a mateřském kljiiu Ljbal //o, a opít Ijbal lásky ret; YVekem, maudrostj prospjwal w nascm stj mi, My gsme Gelio Betlém, Geho Nazaret!íC Proto my tu wúkol w swatém radovvánj Hospodine, pomilug ny! zpjvvámc, (Jedno chtjce od Tebe Tw é požehnán;! I f ztáhni n iku! žehney! my giz /> lekám e J František IVacelc, zámecký kaplan w B řeznici, ' ) Otčina Neydftstogněgšjho k njžeté, w Prachenskúm kragi, dwě mjle pod Pfjbram j.

18 K njžecj arcibiskupský alumnát. Pán Pánuw pokynul: chrám osiřel, k ncmuž Zbožný Cech zraky swe, swau mysl obracj; Pán kynul Wšemohaucj : W české cjrkwi nenj lilawy. Tu zrak mát milená z úwalu nářekůw K tem wečným pramenům swctla obrátila, Kdež we sláwe nehaslé Wládne Pán osudem swetiiw. Náš hlas s Matky swaté w praud se geden spogil Prosbau lásky plnau ; djtky za Mateřj K TobC, Otče nebeský, Pospol prosby zasjlaly: Dey nám, dey ho synům swým, Pane! genžby nás Cestau k Tobe wodil, wjře učil swaté j Zažhni swjci na swjcnu, Werný lásky žiwé obraz!,,rozsweí swetlo nohaum w mrákotě cest našich, Dey náměstka Cechům, genž by, weden duchem Twé swatosti a lásky Láskau lásku budil swatau!a Sešleí, sešle ho nám, takt gsme my daufali, Ten, genž swet milowal, když swety we tmawé Odpočjwaly gešts Tůni mlhy a mrákoty ;

19 xvn Scšlct, sešle ho nám, Pán Spasitel drahý, Genž wcčné sliby swé swau zpečetil krwj, Genž Beránek od Otce, Sjlu, sláwu a moc pfigal. A lile! tc se milá matko i národe! Twůg hlas, wůni milau Otci nebes, w zlaté Báni zástupy nesly Angelské k nebesům nebes. Vlesey! giz Ho tu máš! giž Ho dušj čilau Wjtá knéžstwo i lid zbožné zanjcený ; Slzy djku, radosti Starcům, mládi z očj kanau. On Syn wlasti milé, gegž nebe nám dalo; Ta twář lásky plná, zrak ten ozářený Nadšenj 111, gakowýmžto Arnošt, / / ogféch a Jan planul. Plesey wlasti milá! teš se i Kn/že n á š! Gcgz wcrným udělil Buk - Spasitel Čechům ; A hle! srdce npřjmná W obeí Tobě nesau Cešj. Znáš ge, znáš Cechy sám, Knjze a wůdce náš! Gsaut to krcw z krwe, genž w srdci oswjceném, W srdci Twém bige wraucjm, Krcw, z njž Wáelaw i Jan swatj. 1 rigmi, přigmi T y nás w stjn péče laskavvé! Tivých úst nás wyučug prawdě nebes gazyk, Skutky Twc po w cd au nás Ceslau, gjž Spasitel wclel, 2

20 Ttvug přjklad naučj cjrkcw a vlast ilraliau Poswátným milovat lásky Božj citem; Wšecko býwati všceliní;m ť Tw é to skutky bud au učit. S tau pewnau nadčgj, Otče nebem daný! Djtky Tw é se winau k T w ýtn přemilým nohaum, Djtky, gež povolá Páu K djlu svému rukau Twogj. P rigm i srdce čilá wjce ned a ltě P án I)jtkám T w ým, a i nám srdce nachyl swogc Otče! w lásce se tin/don K nám, gež k Tobě pog/ nebe! Wácfaw Štulc, alumnus knjž. are. sem ináře.

21 V a I e, e M o r a v i a. A 1 j 0 S S I 0 L I b e r o b a r o n I a s C h r e n k l a n o t z ü n b, v r I n C M, a r C h Tp r a e s V L I i r a s e n s I, L a e t a n t e s C V n C t a f a V s t a p r k C a n t V k M o r a Y I. Jam triumpliali strcpitant sonore Ferra carpenti propiantis il lue, Zwittavae qua amnis sinuato cursu Alluit arva, Atque germanos celebres Mincrvac Arte victores, idcoque nomen Gloriae nactos, secat iu Bollemos Ae Maralianos; Jam ferox saxum sonipes nec ungue Aereo tangcns volitat, superbe Sinciput tollcns ob onus benignum Et venerandum. Ast gemens illie oeulo madente Excubat vates pi a gestiendo Praesulis grati manibus saeratis Oseula ferre, Sieque supremum Moravae paternae In viccs votum tenero profari Cordis all'eetu regionis amplae Sacra Regcnti.

22 Piando longaevnm populo rcfcrtum Limen *) ot prisco capitolia aedes Principi! Gaude vi du ata Yiti Sponsa venusta! Mox enim Sponso pietatc pleno Anuluin geinmis nitidis onustum Por riges, dulccin Patriae Parentcin Laeta videbis ; Pracsidem jam mox bilaris vetusta Urbs suum cernes oculis decore Nnptio ornatnm, lit noque fultum Magniíicenti; Mox ovans festurn rutilante fauce Cum tibi divam penctrabit aedem, Concilles carmen modulante turba:,,eece Sacerdoscc Ecquidein rugae faciem seniles, Candidi frontem pariter capilli (Praesidis suinnii decus ac bonos) nunc Usque ncc orant, Attamen virtus in Eo viresecns, Pcrspicax ct mens aniini fidelis, Quae decet Patrcm lituum tenentem, Considet omnis. Id refert Gmundum, memorant Penates Agminis Mod Pie, celebrat peraevum Moenium Julii, **) sua quae regebat Gonsaga templa. *) L im en» Práli, mide Pragae nomen fabulatur. **) Juliuw wrcii w Olomuci.

23 Ipse Parnass! roscus fatctiir Praeses, ac ipsae resonant Camoenae, Corde quae gestat documenta, musac, Micce Saeerdos. Justus liaec aequa trutinans bilance Caesar, aeterno Superuin favore, Praesulem dignum viduis Pragorum Dat Sacramentis. Nos quidern moesto prcmimur dolore Sic, velut quondam graviter Mileti Audiens plebs : Yix redamata Pauli Ora videbis *) Attamen cuncti, titulus quod almis Fulgeas, Te nunc moderantem babenas Agminis magni decoramus hooce Carmine lacti : Ntiinen aeternum Moderator orbis Te bonis cunctis cumulet, suoque Protegat faustuin studio diserti Nestoris aevo! Ne sciât Chiron larium Tuormn Tecta, sed sospes sine nube tetra l ive divorwn, populique sacrae Utilitati! *) Act. 20, 38. M a t h i a s P a w lo w s h /, Capellaiius B oscovicensis, dioeceseos Oloinucensis,

24 luas z duchowemtwa Olomaucké arcidiecesj. Nchněwey zmilcná sestro na sestru se, Twůg-li nadwznešcný k nám Aloysius Castěg* tauhyplným zpět se ohljžeti S stolco swélio okem bude. K cliřiwe swé zmilitek z matčina náručj Odbjhá, nade čjmž matka se ncmračj. Od matky Zbcničan k pěstce Morawii Nčkdy, přeg, by si zaměřil. W půli swého žit] žet domowein počal JDIjť, růst, kwésti u nás, w přjzni Rudolfowě *) Silný pustě kořen, k wšein w hierarchii Stupňům dráhu si oswogil; Dwau žc inful okras Praesuly zde dwěma, Gichž miláček obrán, w odměnu dáno M u ; Žet tu w luně našem špjži i sláwu swau Powždy w mjře našel plné, Tot w gcinné duši Mu tkwjt bude; z úplná On, co w srdce, či list psáno ge zákonem, Zbožný wezdy konaw, tcž slowu dostogj: Aron, w srdci nosiž gině gicli!a K ardinála arcibiskupa, arciknjžete Kudolfa.

25 Štiistj twébo přegcm, sestro, newěsto ti, Nctaužjc na osud, gjmž bylo určeno: Žádost mjti musj cbowka Morawia, Zornj swit že gi oblažil: Slunce však vysoké má roditelkyni Náležel, s dokladem, osvvety 'že blahé Paprskům veleno semto dorážeti, Wzágem by přetržen nebyl. 0! dráhau te d y ber Swau, P ane! slaw ně se, Zdráw stůgyw pam ěti m ěg tu ctitelů w řelých, Gcž kágj naděge: w střed zplozen že gsi, Králow ská spona dwau m atek! Jan Nep. Tutta, krag. děkan, konsist. rada, farář w Opatowicjcli.

26 Hlas z duchowenstwa diécesj Brněnské. Wččná láska jj milostného nebe W twau T ě prowoď milowanau v la st! Tam, kde čeká swatý úřad Tebe, A při mnohé péči velká slast; Kde úrodné pole vykázala Twé činnosti milost králowa, By se Tebau vůkol rozmáhala Wj ra, ctnost a Božj oslawa. S želem sice Tebe propauštjme, Au T ě vvyš.šj osud odňal nám: A však s plesem Tebe prowázjmc W duchu w starožitný Tf jtíiw chrám, Sestra musj sestře štčstj přáti, Když se ženich sličný suaubj gj; Slušno bratrům s bratry zaplesali, Když ze zisku ti se radugj. T ě včhlasuá powčst předcházela K nám giž od gezera Žmundského; *) Po Morawe kolkol roznášela Kwčty ducha Twého garého. Od Modřických **) lučin k Olomauci Wznášela T ě hodnost wýš a vyš, # ) Gmund w R akansjch, kde byl krag.sk51» děkanem a konsistornjm radan. # í;-) T n by), bij že B rna, R egliradu a Bluěiny posledně kragským děkanem.

27 Až Tw á prsa wljdná, bohowraucj, Zdobil mimo liwčzdu geštt: křjž. Nowau sláwau opět ozářený, Bé řeš teď se k břehům Wltawy, A eo Arcibiskup oswjcený, Dobrý Pastýř, Otec laskawý! Tam kde krygc nebenosná bání; Drahé českých Swatých klenoty, Tam T ě wcdau ti slúhowé Pánč K stolci Twéimt, plni blahoty. Zachowey T ě do neydclsjch časii Hospodin wc zdrawj bugarém! Abys konal a wzdčláwal spásu Gclío lidu w duchu Kristowém. K d yž Tw ú ruka bude zehnáwali Od oltáře Cechům laskawě, P a n e! rac žehnage zpomjnati I na nás sbralřené w M oraw ě! J o s p f H o la s e li, farář na B lansku, patronátu arcibisluipstw j Olomauckého.

28 P d n á i i j 1. O domnělé náboženské šjlenosli swatijch Apoštolu. (Proti n ey siln ěgšjtn w initelům říasůvv n e y n o w ěg šjch.) Od J ak u b a JBecra, řestnélio kom m endatora řádu křižow nického a cjs. k rá l. prolessora dogmatiky. C j srdce giž gednau mocné útčchy pocjtilo, kteráž ležj \v těch slovjch :,,Wjm, že Spasitel mug žiw gest, uwážj také hlubokau bolest, kteranž odpůrcové z mrtvých vstán j Wykupitelowa selivtralými pochybami a náinjtkami auskočnýini připrawugj dušeni veřjcjm. A předčet shledávala neyslawníigšj tato událost w pozemském obcowánj Syna Božjlio, totiž:,,no\vc ožiwcného z hrobu se nawrácenj ve všech vekách neysilnčgšjho odporu. Nic ménč nenaskytnul se od času pohanského mudrce, powčstnélio Celsa, a šjleného zakladatele Islámu a AVolfcnbtitelského fraginentisty smelegšj odpůrce zakladnj této křesťanské pravdy, na kteréž všecka naše nadčge spočjwá, nežli neynowčgšj onen Tubiuský falešný evangelista, kterýž w neybczpečntigšjm ugištowánj očitých Časopis pro líato l. tliicli. XT. 4. 1

29 svvcdkfi: sw. Petra (I. Pet. 1, 3.), sw. Jana (I. Jan 1, 1. 3.), sw. Mautauše (28.) a giných nic ginclio neshledáwá, než wvgádřcnj poblaudilých wěštců a řeči matné šjlencu náboženských. >S takowauto wýčitkau neušetřil ani onoho apoštola, gchožto mrawnj krásau tak spanilý žiwot od okamženj, když na wjru se obrátil, gako nepřetržitým se být i widj řadem díiwodíiw podivvného z mrtwých wstánj Boha-Clowěka, neušetřil ani učitele národtiw, kterýž zaugjmá wšecku naši pozornost, nechat hledjmc buď na důwtipn.au rozwážliwost geho rozumu nebo na wznešenost gcho nnšlének, buď na setrwalost geho wule nebo na wraucnost geho lásky, buď na způsobilost gelio w obcowánj s rozličným lidem nebo na spanilost geho mysli, na geho srdnatost w nebezpečcnstwjch anebo na ráznost wýmhiwnosti geho. Dle nowého zgcwenj Dra. Strausse wšickni apoštolovvé a učedlníci a prwnj wyznawači Páně pogati byli kauzlem stegné šílenosti, cwangelická wyprawowánj o wzkřjšeném mistru giného prý negsau nic, než plodem žiwé obraznosti wěrných staupcncuw gcho, kteřjž, prý, wznešeného mučcdlnjku pro pravvdu a ctnost nigak si předstawiti nemohli, nežli že w gakémsi stawu proměněnj žige, a tak přcdstaweného mrtwého že prý skutečně ožiwcného před sebau widěti se do- mnjwali, a gak se domnjwali, že giným opět wvprawowali. *) Wzkřjšenj Páně nic by te dv giuého nebylo,nežli ničemný wýtwor obraznosti, gjinž se wyznawači *) Porow. Dr. Sfrauss Leben Jesu 1. Kap. 3 Afisclinitt.?. 131.

30 ukřižovaného bavili osmnácte set let, kterýž ale na mocné slowo Tubinského doktora opet do stjnu )áí» ( k sestuupil. Ach, tedy by křesťanský svvtit spočjwal posud w naručj dlauhého piilnočnjho snu, posiulby lichými přeludy byl mámen, kdyby liuiudrý učedlnjk dewatenáctého veku vzdělanosti slunce až k polednjmu nebi byl newyvedl, aby palčivými paprsky gelio uspance konečné zbudil; posud by tisjce pošetilcův hledali mrtvého mezi žiwými, kdyby nový onen evangelista učedlnjky Páně, kteřjž prwnj bági tuto za pravdu udávali, za oklamané fantasty a dobromyslné šjlence byl neprolilásil... Nepochybné se domnjval v hrdosti své spisovatel ncynowegsjho života PánC, kterýž v nadšeném pochopenj vzkřjšenj Kristova přcžwykoval vlastně po eklektiku Cclsovi, po od- Řtepenci Juliánovi, po pantheistském Spinozowi, po nenávistnjku křestanstva Woolstoúowi, po protikřestanském Edelmannowi a po německém šj- Icnci Danieli Mullcrovi, domnjval se, že sauvckým lidem se velmi zavdečj propůgěcnjm téhož swého světla; nebot on gest sobe svedom, mnolioli učenosti mu na to vynaložiti bylo, prvé než se mu z hlubin litcrarnjho zpytowánj zablesknul onen veliký nález, že mezi miliony sauvekýcb křestanuw 011 gediný sám gasného, aneb aspoň iíiiiých gasnegšjbo zraku požjwá. Což tedy divu, že veliký sbor ctihodných hagitelfiv svatyně Hospodinovy k svátému zápasu povstal proti témuž oilwážlhvéinu buřiči, a že giž přes pul sta svedli píuek, aby porazili téhož domnělého velikána. Zdržiige-li ho posud duch twrdosjgnosti, abv zbra- 1 *

31 ne k nohám mocncgšjch popurcův složil, aneb u- ehopil sc opet meče a kopj proti svým vjtezůni, aby seknutj a bodnutj, gak mile ucjtj gcho ránu, stegnau niěrau splácel: nicméně nepochybuge nestranný svědek téhož zápasu, že přepiatý rek touto na hlavu gest poražen. Spisovatel těchto řádkůw nezamcyslj se připogiti k ctihodnému sboru vítězoslavných apolo- getíiw, nebol sc nedá giž snad k důvodům gcgicli nic znamenitého nového přidati, aniž zvláštnj důvody obgasniti hodlá, z nichž dávno zapomenuté námjtky obnoveny, a nařknut], kteráž pronesli neyauhlavnegšj nepřátelé gména křestanskeho, od křesťanův odrodilých opít uvozena byla, Zdržj se i proto apologie takové, an bezpečni; gest přesvědčen, že pravowcrné čtenářstvo téhož časopisu gj nemá potřebj. WvSetřiti chce tedy genom: práwem -li apoštol owé Páně z náboženské /lenosti winěni h ýli mohou? Náležitá odpověď na tuto otázku následovali bude sama sebau, když sc prvé ustanovvj: č/m wzniknmili mohlo podezřen/, že swalj apoštolowé $/lenosti snad, podléhali, a napotoin, když sc vysetřj, c/m se liš/ od skutečných šjlencůw. 1. Pomez], gjmž se delj Šlechetná horlivost od pošetilé třoštenosti, tak někdy splývá, žc v posauzenj gich i ten neyrozumnčgsj člověk v omyl ubehnauti muže. Poněvadž tedy sv. apoštolowe, genž v živote svém nenkogene horlili pro spravedlnost, pro dobré a pravdu, negednau tak bljzko

32 dostoupili k pomczjm nábožensko šjlenosti, že gim nelze bylo wyhnauti se podezřeuj téhož duchovu j- ho neduhu: za skutečné šjlence byli gsau pokládáni. i. Mohli giž tjm w podezřeuj takowé 'tipadnauti, se we sivém powouvnj swrckowanau gcwili horliivost. I v životě šjiencově ukazuge se eos podobného. Zamiloval-li si kdy gaký přelud, bavvj se gjm duše gelto dueni i nocj, svrchovvanau ho pěstuge uáružiwostj, neinyslj, nečinj gi- uéiio nic, než co by k témuž přeludu směřovalo. On wládne cele geho srdcem, a pakli co giného smysly svými pogjmá, shromáždi) toliko, aby swé modle obět přinésti mohl. To platj o Šjlenosti w lásce, \v pobožnosti a giných náružiwostecli. Stcgnau horliwostj pláli sw. apoštolové pro předmět svého milo v án j ; v něm toliko a proti chtěli živvi býti, a předmět tento byl ukřižovaný Ježjš. Pro něho zanjcen dj před celým sliromážděnjm židovské rady swaté kujže apoštolské : Nemůžeme nemluwiti tolso, co gsme viděli a slyšeli. Neují v žádném giném spasenj; nebot nenj giného gména pod nebem dáno lidem, skrze kteréž bychom spaseni býti měli. (Skut. 4, ) S srdcem vvraucjm, s srdcem plným čisté a upřjmnc lásky k Jež jsi Kristu napsal sw. Jan geště w šedém stářj: Widěli gsme slávu gcho, síáwu gakožto gednorozeného od Otce, plné milosti a pra\vdy.* (Jan 1, 14.) Téhož ducha pln volá učitel uároduw ku křestanuni ítjmským:,,kdo nás odlaučj od lásky Kristovy? ani smrt, ani život, ani nastáwagjcj věci ani budaucj, ani vysokost, ani hlubina; (8, 35.) a křestanům vv

33 Galacii jijáe : Ode ume pak odstup, abych se w čein chlubil, gediné w krjži Pána našeho Ježjše Krista, skrze kteréhož swíit mi ukřižován gest, a gá swětu. (6, 14.) Byli snad proto s\v. apoštolově skutečnj šjlenei, že tak mluvili? Muže! hýti srdce gistau vvěcj zanjceno, muže se mysl přede všjm gj baviti, a horlivost muže zcela směřovat! k vyvcdenj gegjmu, a nemusj při tom třestiti. I pravé nadšenj zanjceno gest svým předmětem, an ale se volné pohybuge, wysoko nad obyčegnau drahau, nezasluhuget proto gména Sj len os ti, v kteréž gi chladná sobetnost stjhá. 2. Moliloi podezřenj toto proti apoštolů Páně i tjm vzniknauti, ze pro předm ět nadšenj swého neméně gako pravj šjlenei wšectco obě/owaíi holowi byli. Kdo šjlcnstvj v slabém toliko nástinu zná, nemokl toiio přehlédnauti, gak podivné stálosti v trápenj, gak k volnému nasazován] všeho gmenj svého ano i života schopni gsau takowj lidé, ktcřjž vrtochu gakaus Sjleriu zamilovali. Otevřeme-li genom letopisy vlasten- ske patnáctého stoletj, ay vidjinc, mnoko-li těžkosti lidé tenkrát pro náboženstwj podstupovali a nehod snášeli, mnoko-li trpěli, a gakých saužcnj si ani nevšjmali; gak často kvvapili i k tem neyukrutněgšjin mukám, plni gsauee nepodagné svéhlavosti, an opogeni šjlcnstvjm geinn6gšjch pozbyli citu v, a v bezsmyslné pitomosti k lichým se línali záměrům. Netoliko pravda, nébrž i lež a blud se dočkali svých mučcdlnjkuv. Události této hleděli použiti sehytralj nepřátelé gména křesianského, aby prvnjiu křestauským jnučedlnjkum

34 mohli odeprjti slawné zásluhy hrdinstwj rozwážliwého, a wyhlásiti ge za šjlcnce, pončwadž hotovy i byli, i giněnj i žiwot swůg obetowati, kde toíio obhágcnj prawdy a wjtezstvj křestanstwa požadovalo. A kdož hy pochyboval, že i swatj apošto- iowé zmužilostj takowau nadáni byli? Sw, Pavel duchem svázán předzwjdal, gaká sauženj w Jerusalemě ho očckáwagj, protož řekl staršjm Efeské Cjrkwe :,;Ale nic se těch wěcj nebogjm, aniž činjni duši swau dražšj nežli sebe, gen abych bek swug a přisluhowánj slova Božjlio vykonal, kteréž gseiu přigal od Pána Ježjše. Skut* 20, Ze pak i ostatnj sw. Apoštolowé s njtn w tom sauhlasili, oswědčugj pahorky, ostrowy a města, zasvěcená prolitau krvj gegich, a muěidla oslavená volným se wzdánjin gegich do wůle Božj a wjteznau setrwalostj. 3. Prvvé než ale obětovali žiwot swůg, mo- Llit i proto zlovolným šjlenými se widěti, poněwctdz nespokogeni s tjin, co bylo, s neunawenau horliwostj ivšude hleděli now ých zjskaíi uued/n/kňw nowého náhožcnslwj. Tak počjuá sobe i šjlenost. W stálém nepokogi semo tamo teká a roty staupencůw shánj. Nese to giž s sebau, že z dumy a marnosti nade wšjm, co gest, bez náležitého wyšctřenj nelibost a newůli prohlašuje, že na injsto vecj skutečných svoge, w zimničnj přepiatosti wytwořené domněnky a politické ideály a pronikavé návrhy ku zdokoualenj anebo spjše ku přewrácenj celého svveta, u- wésti chce, a po ničem snažncgi nctaužj, než aby Kvým přeltidným ideálům, gimž swrchowanau při-

35 pisnge cenu, na wsecli mjstcch liorliwýeh netoliko, nébrž i aučinliwýeli zjskala staupencůw. Stegnau snahu wideti i w žiwotě sw. apoštolůw, kteráž byla gim i uložená božským powolánjm. Nikdý a nikde nemohli přestáwati na tom, co bylo, a gak to bylo. Nemohli spokogeni býti se zaslepenosti národu Israelského, s bugnostj wysjlcného Řjina, a s rozšjřeným wňbec panowánjin, kteréhož si uchwátila tělesnost. Gakož sami se powznesli od nižšjho k wyísjmu, od tolio co gest, k tomu, gak by to dle gegich přeswědcenj býti melo; a gakož sami pogali celau dusj swau s hiiry sobe daný prwotnj a wzornj přjklad prawé dokonalosti pro wšeclcy přjpadnosti života: tak se přičinili, aby lidi sauweké přiwedli k pohledu na wečnau krásu a <1olivo, a pohledem na ne, aby gc celau diisj zamilowali: wšcm a každému kladli na srdce gakožto swatau powinnost, liledati co swrchu gest, obléci nowého člowcka, kterýž gest podlé Boha stwořen we sprawedlnosti a swatosti prawdy. Efcs. 4, Kol. 3, 1. Aby králowstwj Božj se na zemi stále rozšiřowalo, aby každé hořčičné zrnko Božjho slowa, wvseté na posvátném poli Judskem, w kmenový vzrůstalo strom, a rozložitými wětwcini weškerau zemi zastiňowal, a we- Skcrá pokolenj lidská aby se pod klenutjm geho slaučila w gedinau rodinu Božj za to se dennc modlili, tomu obětovali wšeekcn čas' a sjlu a žiwot. Wgechnem wsecko se chtěli státi, abv wšude některé aspoň králowstwj Božjmu zjskali. 1. Kor. 9, 22. Gesto ale sw. apoštolové w důležitých těchto

36 w8cech se Silone i náboženskými se srowrnáwagj: odkud to předce, že se od tcelito s neljbostj odwraejme, u oněch ale tak rádi trwáme? že tito posměch a newřcnj způsobugj, onino i na nepřáte- Jjeli wymáhagj sobe uctiwost a wážnošt? že protiwenstwj, učedlnjkům Páně učiněné nepoznalau prawdu do gasněgsjho uwozuge swětla, kdežto nc\přjzniweg j š lenosti prospěch prawdu činj právě podezřelau? Odpoweď na tyto otázky ležj w gednoduclie přjčine, že se lišj sw. apoštolowe práwfi w podstatných wccech od skutečných šjlcneiiw. I I. 1. Prwnj znám en j, gjmž se práwe nadšenj lide, následownc i sw. apoštolowe od šjlenců delj, gest gusnost a vádnosl náhledu, s kterým ž swe powolánj a aučel geho poznánu ni i. P atrii nu tuto wedoinost a díiwodnau přeswedčenost, kterauž se dělj oswjcenec od šjlence, shledáwáme wesmcs u apoštolu Páne. Co gim ncydražšjho bylo, obetowali tomu, co ncywznešenegšjho gest, pončwadž dustogenstwj a swatost powolánj swélio gasnč poznáwali, a s přeswedčenostj tauto pjše učitel národůw sw. Pawel Timotheowi: Wjin, komu gsem uwěřil, a gist gsem, že mocen gest sklad můg zaehowati do o- nolio dne. Meg přjklad zdrawých slow, kteráž gsi ode mne slyšel u wjře a w milowánj w Kristu Ježjši. Dobrého sklad ostřjhey skrze Ducha swa- télio, kterýž av nás přebýwá. 2. Tim. I, W témž duchu dj we swém a we gincnu ostatnjeh

37 apoštolů miláček Páně sw. Jan: Což bylo od počátku, což gsme slyšeli, což gsme očima svýma viděli, a což gsme pilně spatřili, a čeliož se ruce naše dotýkaly, o slowu. života zwčstiigeiue vám, abyste i vy s námi obecenštvvj meli. 1. Jan 1, Z postačitelnýeh důwodůw všickni o tom přesvědčeni gsau, že gim co učitelům národů uloženo gest, pro v č č n a il pravdu bogovati mečem dueba a mocj přjkladti proti špatnosti a ničemnosti veku svého, a gis ti gsau vjtezstwjm, kteréhož dobude sprostnost sv. Evangelium nad vyšňořenými sanstawami pohanských mudrcův, a zbožná gegicli mysl a přjsnost mravů nad velikau pokaženostj lidského pokolei>j; a proto se wygadřugj s Slech ctnau prostosrdečnostj povážlivého ducha před vysokau radau v Jerusaleme:,,Gcstli to spravedlivé před obljčegem Božjm, abychom vás vjce poslauebali, ncžliboha, suďte. Skut. 4,19. Gak docela ginák to vyhljžj v hlaví: šjlencowe! I gcho ducha zmocnila sc sice hlavnj gakási myšlénka, ale myšlénka tato, kterauž výhradu 6 veden a puzen bývá, neobstogj před swet- lem rozumu a zgevenj; sám slepý a neschopen gakého ponaučenj stane se vůdcem slepých; auzkostli wě se štjtj skládali aučet z pravosti svých myšlének a záinčrůw, ano cjtj se i uraženým, domeyšíj-li sc kdo o nčm, že se zodpovjdá. Wzhledem na wyššj důvody nikdý mu ncgsau gasné myšlénky geho, gimiž přede sc hlavně sprawuge, a má-li kdy gasné zřenj w bndaucnost, nelze, a- by se budanenosti této dočekal. K čemu přirozenost kolik stolci] požaduge, chcet on, aby do

38 zrálo za čas gelio žiwobytj. Proto býwá pačjnánj jrflio netoliko prudké, nébrž i zhaubné gemu i (liiivin, podobno oněm boraucjm větrům gižnjch kragin, gicbž vánjin všecko práhne. 2. YVšak právě to nás vede k druhému rozdjlu, kterýmž patrno, že sw. apoštoluw se netýká předházka Sjlenosti. Au šjlenci obyčegriě co nesnášelivj pronásledownjci strach a hrůzu p ů sob/', hled)' sw. apoštolowé pokogným i prostředky, duchownjmi zbraněmi toliko rozšjrili Lrálowstwj pra w d y a ctnosti. Zamilowané domněnky šjlencowy osobugj si welmi lehko gakýsi tagný w člověku saud, a na čem sc we swé zttiiii ustanovil, k tomu napotom rozum, chtěg neolite«*, w mlhavém světic důvodu hledati inusj, a to tjm horlivvegi, čjm wjcc se o ceně svých (ionsnenek a záměrů v domeyšlj, a čjm násilněgi k zdělenj brzo marnostj, brzo ginými pohnutkami poháněn bývá. Nevede-li se mu to pokogným prostředkem, íiaskytugj-li se mu v gclio prosely- továnj neočekávané překážky sc strany těch, kterj ncchtj dle gcho způsobu smeyšleti a snjti: welmi lehko popudj geg vysokomyslnost a vzdor obyčegnj spolcčnjci šílenosti náboženské - - aby násilnými prostředky vynutil, čehož mjrnegšjm způsobem dogjti nemohl, a byt bv i praudv krvve lidské mu bylo proléwati, a staupati po luihroinadených mrtvolách k cjli svých záměrů w : po tlač j každé hnutj autrpnosti, a ukrutným stane sc tyranem, gcdná-li sc o to, aby domnělému nádšeiij svému mezi zaslepeným sauwekým lidem wjry vymohl.... Komu zde negde na mysl

39 pošetilý onen prorok z Mekky, komu nepřipadá krwožjzniwý kralowrah mocného ostrowj, a mnozí ginj političtj a náboženštj šjlenci starého \vfíku, kteřjž pod pláštiim obecného blaha ucho ná- božeustwj hranice zapalowali, mučjrny staweli, a hrůzau na giných wymoei toho usilowali, toliko láska býti může? Takowý duch byl apoštolům Páně a prawým gich w auřade nástupcům po wšecky wíiky docelil neznámý. Nebylit nikdý prouásledownjci, nébrž pronásledowanj, a čemuž giné učili, prwnj museli zachowati lásku i k nepřátelům. Náboženské lhostegnosti gakož i krutého pronásledowánj stegnau mčrau se chowagjcc, proukazowali při wšem, sche horliwčgšjm hlásánj sw. Ewangeliuni w smeyglenj i gcdnánj tu ncywctšj wljdnost, přjwčtiwost a dobromysluost, kteráž i za Nerony s ncžnau swčdomitostj se modljwá, 1. Pet. 2, 1'7. a mdlé u wjře bez hádek o myšlenj přigjmati rozkazuge. lij ni. 14, A gakož na swatých apoštolech šjle w pronásledowánj zuřiwosti polířcšngemc, neshledávváme na nich ani té neymcnšj stopy pyšného ducha, gjmž se domnčukowitj šjlenci nadýmagj, ano naopak tu neyčistšj pohovu a skromnost' Šj ieu.ee obyčegní mnj, žc zwláštnj přjzně nebes požjwá. Čehož rozum neyrozumuěgšjho newidj, o tom se domeyšlj, že to w hrdé přepiatosti swe pogal; Čeho inu obrazotwornost w peřestém záludném swčtle předstawila, k tomu chce nutkati; ale každý odpor, kteréhož při tom zakaušj, pod- uěcuge w učiu záduničiwau myšlénku, žc wysoko seč

40 nad cliátrau státi musj, kteráž maadrosti gcho pochopiti nemůže ; a pakli kde i pokoru 11a odiw stínvj, I ta giného iieivj, než skrytá pýcha, ktcranž gine o swé bezauhonnosti přemluwiti chce. Při tom ale gelio smeyšlenj náramně odpjrá cliowánj a gednánj geho. Sctřjš-li geho řeči, mnjti budeš, že celá gelio bytnost k nebi toliko gest o- hráeena, a žc se nad hwězdami wznášj, že gebo mysl směřuge k torna genom, co prawébo, krásného a dobrého gest : on se ale baw] přcdce genom pauhýiai ^vrtochami, a co zatjin ostatně pronedbán na zemi Ipj, a z bjdné polowičnosti wvbřednauťi nemaže, ncdostáwá se ma stegným časem i chuti i sjly, aby swé sny krásné uskutečnil. W gak welebné sláwě pak stog] naproti těmto lidem prwnj apoštolštj kazatelé křesianstwa! Co se od paměti lidské neudálo, to dowedlo dwanáctc chudých Galilegských. Deelicai gegich úst něměgj pohanská orákula, modly klesá»] w prach, tisjccry mizj předsudky. Gak někdy maně ocel a kámen pokogně spěcj křjsj giskru, a ncočekáwaný dech wětru w plamen gi rozdmycluige : tak žiwé slowo gegich wdechnuté Duchem Božjm tisjce za hodinu w mysli rozněeage, w málo letech skláněgj tři iljly swěta kolena swá před gegich maudrostj, a některá města ctj samu osobu gegich co bohy podobné lidem. Skat. 14, 10. Blahým pnsobenjm gegich slawj omladlé člowěčenstwo gam] swátek du- chownjho nowého zrozen]. Ále gaký cit se ge- \vj w srdci oegicb po wsccb těchto bogjch a \vj-

41 tězstwjeh a neyslawněgsjch triumfech? Byla to snad jíýclia? Nikoli; w iicyhlubšj pokoře a s wedomjm, že docela závislj gsau od Bozjho požehnáni, gednosvorným vsickni pravj hlasem: Milostj Božj gsme, což gsme, a milost geho nebyla w nás daremna. 1. Kor. 16, 10. A tak se nám vtjrá neodolatelná přeswědčenost, že apoštolovo Páně genom tenkráte z náboženské šjlenosti viněni hýti rnohau, gestliže týmž ginénem se nazývá vznešená nadsenost pro svatau věc Božj živá, co skála nepohnutelná vjra, pravá velkodušnost a nepřemožitelná mysli rekovnost. Pro život ale vyplývá z přítomného výkladu zwláší ona důležitá pravda, kteréž neyvjcc ti nepoznávagj, genž Bohem nadšené učcdlnjky Páně z náboženské šjlenosti wi- niti se osmělugj:,,člověk, kterýž Idciwau toliko hýti chce, právě takowau gest networau, gako ten, kterýž srdcem toliko si hýti oblibuge ; dokoná zdravý člověk gest obé. Světlo a teplo mjti musjme, chccme-li se povznésti k Ney- dokonalcgsjmu nečistých wěcech: proč se cjmenutjj a gsau nečisté? Od F rantižka 11 a w ranka, křižownj ku* G sa u věci, kteréž samy sebau gsau zlé ; a gsau věci, kteréž nadužjwánjm toliko zlými se

42 stáwagj, anot nenj věci tak dobré, aby se převrácenost] lidskau a neslušným užjwánjm zlau nemohla stáli. Takt i ony věci, kteréž nečistými a smilnými slovau, samy v sobě negsau nečisto a smilné ; nečisté a smilné gsau genom tenkrát,, když gicli užjwánjm se rušj pořádek, kte- véliož Bulí ustanovil, a na ten způsob člověk swé i ginélio zdravj Lvibj, své i ginélio časné i wtičné blaho podkopává. Ze tyto věci, o nichž zde gcduati obineysljme^ samy sebau negsau nečisté a smilné, v i děti gest z Božjho nsťanowenj, 7, Kristova potvrzenj a powýšenj, z podohenstwj, gchož svátý Pavel itžjvá, a konečné z aučeln, k němuž ustanoveny gsau. Svrchovaně svátý Hospodin řekl: Opustj člověk otce svého i matku a přidržj se manželky své ; a budau dva \v těle gednom. A pože- liuáwage prvnj manželský sňatek řekl :,,Rosttež a množte se, a naplňte zemi.u 1. Mogž. 2, 24. 1, 28. Co tedy neyswčtěgšj Bůh ustanovil a přikázal, nemůže býti nečisté a smilné. Kristus Ježíš, uwáděge dokonalegšj zákon lásky potvrdil netoliko manželský sňatek, řka:,,a takt giž negsan dva, ale gedno tělo. Což Bůh spogil, toho člověk nerozlučug, Mat. 19, 6.; nébrž i swátostj povýšil a zasvětil : Tagemstvj to veliké (svátost) gest, v Kristu a v Cjrkvi. Efes. 5, 32. Protož miuvj svátý Pavel s takowau uctivost] o manželském sňatku, a připodobňuge ho Iv onomu sňatku, kterýž uzavřel Kristus Ježjš s Cjrkvj svatau, a dj : Muž gest hlava ženy, ga- ko Kristus gest hlava Cjrkve: ont Spasitel těla

43 gcgjho. Ale gako Cjrkew poddána gest Kristu, tak i ženy mužům swýin we wšecli wececli. Muži milugte manželky swé, gakož i Kristus milowal Cjrkew, a sebe samélio wydal za ni, aby gi poswetil, očistiw obmytjm wody skrze slowo žiwota, aby sám sobe učinil slawnau Cjrkew, nema- gjej ani poskwrny ani wrásky, anebo co takowébo, ale aby swatá byla a ncposkwrnená. Efes. 5, Důstogen-li manželský sňatek, aby připodobněn byl swatému spogenj Syna Božjlio s ebotj gelio Cjrkwj swatau: dogista sám také gest swatým. A posléze, gaký gest aučel sňatku manželského? Prwnj a hlawnj gest zplozenj a wychowánj člowčka, twora k obrazu Božjmu; zachowánj lidského pokolenj, rozmnoženj sluli Pánč, rozmnoženj Kristowých učedlnjkůw, rozmnoženj mčšianstwa nebeského. Nenj-liž to aučel weledůstogný a swatý? (Jakož ale nynj nemůže wyplýwati čistá woda z pramene nečistého, a zly strom nemůže dobrého owoce wydáwati: na gcwě každému gest, že manželský sňatek swatý gest, pončwadž má swatý aučel. Kdo tedy dle prawidcl zdrawého rozumu, dle ustanowenj Božjlio, dle přikázanj Kristowa posluscn gsa spolu zákonůw cjrkewnjch i inestauskýcli kteréž obmeyslj genom blaho obecenstwa wstupuge w manželský sňatek, a podwoluge se býti nástrogem w ruce Božj k dosažen] oněch důstognýcli a swatých aučclůw : nenj a nemůže býti nečistým. Nečistým a smilným gest toliko ten, kterýž se neohljžege na ustanowenj Božj a dotčené zá

44 kony, t\gc tuto samu. w sobe důstognau a swatau powažuge za předmět rozpustilého a nestaudncho wyraženj, anebo za prostředek k ukogenj nezřj zených pauze tělesných žádostj, anebo konečné ten, kterýž přewracuge a přestupuge w ecken netoliko zgcwený, néhrž i přirozený zákon. Nečistým gest tedy, ponewadž wec čistau poskwrííuge, smiluym gest, ponewadž wěc důstognau sni- žuge; hřjsným gest, ponewadž wce swatau zlehčuge a hanohj; a to sc muže státi buď w myšlenkách, žádostech, řečech, anebo w skutcjch ; skutky t\ to gsau opčt dwogc : buď odporugj zákonům ustciuow enyin, anebo spolu zákonům přirozeným. Abychom sc přcswčdčili, že wšccka nečistota pocliázj toliko z přewráeenosti lidské, o každém gednati dlužno. 1. O n e č i s t ý c h m y š l é n k á c h, z n a l o s t e c h a ř e č e c h. Geden z ncysilnegsjch pudůw, kteréž Stwovitel do lidského srdce wstjpil, dogista gest pud jiohlawnj. Geden z ncysilnegsjch gest, aby se podwolil člowek býti za nástrog w ruce Iiospodi- 110wč k zachowánj a rozmnoženj lidského pokolenj, a ulehčeno hylo gemu weliké břjine powinnostj, kteréž na sebe co manžel a otec přigjmá. Ponewadž ale tak silný gest, počjná w čloweku procitowati, když přicházj djte do let mládcneckých i panenských. Aby ale tento pud mezj nepřekročil, opatřil geg Buh dwcma strážccma: stydliwostj a swedomjm, tak sice, že čjm wjc se onen zmáhá, tjm wjce i tyto čitelnosti nabýwagj a sjlv. Časopis pro Jcatol. tludiou-. xr. 4. 2

45 Stydliwost ukazuge, co sc protiwj swatéinu ustanowenj Božjmu, a swedomj zbraůuge, aby se nestalo nic, čjm by rušen byl a mařen stanoweny od Boba pořádek. Genom tenkráte se nerdj stydliwost, a swedomj powolugc blasu přirozenosti, když poznáwá rozinu w zdrawém uwáženj, že člowčk gest s to, přigjti na sebe weškeré powinnosti, kteréž ukládá ukogenj téhož pudu, a že s to gest, naplniti božský i cjrkewnj i mesiánský zákon. Kdo wzdaluge tyto strážce od pudu polilaw- iijuo, násilnč hasj swatý oheň stydliwosti, konegšj a chlácholj swedomj swoge: dopauštj tomu, aby si onen pud ljbowolne a bezuzdne počjnal. Odstraněna pak býwá stydliwost a swc- donij ukonegšeno, když sc newčasne objra člowek myšlénkami, kteréž uwádj mu na srdce ]io- hlawnj pud, s zaljbenjm se u nich zdržuge, žádá si "ich uskutečnili, takowých řečj poslauchá, a- nebo ge mluwj. Nelzet ginák, než aby av člowsku potlačena a udušena byla na ten způsob wšecka stydliwost, poncwadž častým painatowdnjin, poslauckánjm a mluwenjin tato, sama sebau díi- stogná wec zwšednj, a wšj wážnosti pozbude. Kdvbv se "cšte o ni mluwilo, gaká skutečné gest, a k čemu gi swrchowaný Hospodin ustanowil: u- držela by se déle aspoň we swé dustognosti, a důstoguost gegj by tomu nedala, aby se lidé k nj nectne meli; wšak mluwjwd sc o nj, gakoby we- lemaudrý Bůh při nj nemel žádných zámerůw, gakoby nálezem a hračkau byla přcwrhlé bugnosti. Powážjme-li mimo to, že takovvým tlachánjm se

46 Jiokazj aa Sečka obrazotw ornost, tak žc napotom člowek i ueyswčtěgšj wčci widj w hanebném swětle, a ncydůstogncgsj wěci w nectném odčné rauchu, žc i ncycudnřgsjm řečem necudně roznmj, ba ani pokognc modiiti se nemůže, aby neslušnými obrazy nebyl wytrkowán: zdaž neslugj jji a" cm myslenj a zadosti a řeči takowé nečistými? W čc sama sebau nenj nečistá, když ale zlym užjwanjin zbawuge se wsj důstognosti : pro nečistotu lxdskau nečista gest. ťozorugcmc-li zcwnitřnj ostatnj chowánj lidu, zwlást we wys- Sjeli stawjch, myslili bychom, že w takowých řečech nikdo si nebude libowati; nebol hledj na to, aby íucc a obljčeg byly umyty, odčw bez po- skwiny, pijbvtek stkwauej, AveSkcrc nádoby, ga~ kož i pokrm a nápog, slowem AVŠecko aby bvlo wc 1mi čisté. % toho bychom zawjrali, žc w čistotě wůbcc sobe libugj ; však po hřjchu! práwfe naopak; wne se wšecko leskne čistotau, a nestan(iný hovor neomylným gest důkazem, žc av srdejcli sedmerá nečistota uhnjzděna gest. 0 takowýcli lidech dogista platj, co řekl Kristus Je- ziš o farisegjch a zákonjcjch : Cistjte konvice a mjsy, podobni gste hrobům zbjíeným, kteřjž se zdagj lidem zcavnitř krásnj: ale Avnitř gstc plni nečistoty. Mat. 23, 25,27. ÍMamjtue mi ale někdo : naturalia non šunt turpia. Tomu nikdo neodporuge, ano s aviciiu gsem podotknul, žc ta avcc, o kteréž zde mluwjme, Avzliledcm na swůg aučel důstogná gest, ano i SAvatá; AvSak práwč proto, že se nehledj na gcgj aučel, a přirozenost se gj odgjmá, stává o *

47 se Jianebnau. Nataralia eqiiidem lion sunt turpia, verum si natnra cxuuntur, turpia cvadunt. Gsaut i gine přirozené wcci, kteréž práwft proto negsau hanebné; a předee nenj, kdo by o nich niluvvil, leč tobo gest newyhnutelnc potřebj, a i tenkráte ho žádný rád neposlaueha, a mjlo mu nenj, má-li o tom slow býti šjřeno ; n. p. mluwj-li sc o stinkách, a t. p. Negsau to v fcci hanebné, ani gicb muže bytí zlehčeno, mluwj-li se o nich bez potřeby, poncwadž nepatrné gsau d ncílůstognc ; zilržngc-li sc ale každý 16 elito ícčj, když o i cli nenj třeba, a i w čas potřeby se gich pozdálečj toliko dotýká, a slow nkracuge : tjm Avjcc by se toho melo Setřiti wzhledcin na wec přjtomnau, aby gi nepotřebným wyprawowánjm nebylo zlehčeno. Naturalia non sunt turpia, vemni turpc est, dc hnjusmodi naturalibus absque necessitate loqui. A předčet po hřjebu! gsau tyto wčci, w přemnohých společnostech ncyobljbenegšjm howorein, gakoby naswete o ničem giném počestněgi mluwiti se nedalo; i tam gsau obljbcné, kdež to nevménč přjslušj. *) Hancbno a hřjsno gest, mluwj-li se tak mezi dospělými, neb dj sw. Pawel: Smilstwo pak *) D icitur quidam mendicus caecns in via quosdam praetereuntes quondam his verbis eleemosynam rogasse : Venerabiles dom ini, spargite štípem caeco. O bstupefacti illi sciscitabantm ex eo : Unde nosti, nos esse venerabiles dom inos, qtram sis caecus? At iu e: Q uam primům pulsare vos audieram, non dubitabam,. baud procul vos abesse ab eccle sia. Idque ad captandam benevolentiam dixisse perhibetnr. Si omne?, qui hoc nomine vocantur, ita cognoscendi, imo et venerandi essent, profecto exclamandum ťoret :,.Q uodsi sal evanuerit, in quo salieturv '1

48 a wšeliká nečistota aniž gmcnowána buď mezi wáusi, gako slušj na swaté, Efes. 5, 3.: tjtti horši pak gest, když i nevinná mládež má býti swědkem howoru téhož nestaudného. Čehož sama ze sebe nepoznává, ponewadž nedospělá gest, čehož wedeti nepotřebuge, poněvadž gj to skrý- \\á sama přirozenost, tomu se něj před časent, aby gj připraweno by lo ;nebezpečenstvj k tělesné i (lucliownj zkáze. Poslauchánjm oplzlých řečj procituge w djteti před časem pohlawnj pud, a muvčasné procitnutj toto mu gest neynebezpečněgšjm, poněvadž tu nenj postačitelneho rozumu, kterýž by ho na uzdu pogjmal. W srdci geho se gewj gp.kási taulia, o kteréž sice iicwj, k čemu ge vlastně vede ; domnjwá se však, žehy ukogcuj gegj přjgemué bylo, anot z řeči dospělých vuozumj walo, že se v tom rozkošného cos človvčku naskytuge. Pravda s procituutjm polilawiijlio pudu procitne stydlivost a swěclomj ; však poslauchati-li bude djteti déle řečj takových, u- stydne konečně stydlivost, a swědomj se ukolébá. Stydlivost ncneslušnc muže býti připodobněna uhlu. Nerozpalugeš-li uhel, zachováš ho ; budeš-li ho ale rozpalowati a rozdmychovati: w krátkém se ti rozpadne w pýr a popel. Zarděnost stydlivých twářj vždy vjce bude ochab ováti, čjm častěgi se rd ti bude, až posléze opanuge člověka nestaudnost. A kdo gednau studu pozbyl, zbavj se lehko i svědomj, poněvadž se domnjwá, že doholené gest, při čem se giž netřeba rdjti. Kdo tedy nestaudným mluwenjm v mládeži zbudil před časem pohlawnj pud, anebo dokoná ho zbavil

49 geho strážců: stydliwosti a swědomj, nečistý gest, poněvadž nevinných zavádj k nečistotě, a běda gemu, kterýž pohoršuge gednoho 7. maličkých, genž wěřj w Krista Jcžjšc, lépe hy gemu hylo, aby powěšen byl žernow osličj na hrdlo o;cho, a 011 pohřjžen byl do hlubokosti mořské. Mat. 18, 6. Nebo že poslauchánjm nestaudnýcli řečj mládež neydřjve k skutkům protizákonným svedena bývvá, smutná dokazuge zkušenost. 'S'Však i u dospělých nepřestáná se na myšlenj a řečech, neboť dogista se nebude stracliowati, sebe obavv- něgšjbo se dopustili skutku ten, kterýž ho mnohoinnožstwjkráte směšnau maličkostj genom býti pokládal, a w mjuěnj swéin od giných, snad i u- čeněgšjoh, a těch, genž dokonalegšj magj známost Božjho zákona, byl potwrzen. 2 =Oneclsíýcli «íhnlťjcii. Onen skutek tělesného spogenj dovolený gest, při kterémž se zachowáwá netoliko přirozený a Božj, nébrž i cjrkcwnj a měšťanský zákon, neboť genom tenkrát se dogjti může oněch vznesených aučelu, kteréž Bulí témuž spogenj vytknul, a kterýchž swatá Cjrkcw a měšťanská společnost očekáwá. Přestupuge-li se ale geden nebo druhý zákon, giž se tjm mařj spasitelný pořádek, a že to k dobrému wésti nemůže, tjm se rozumj, že nepořádek nemůže býti základem pravé blaženosti. Poněvadž se ale převvrhlý člověk neysná- ze protiwj zákonům ustanoveným, máge zato, že ginélio negsau, než zbytečné obmezenj swobody : náležité gest, prvvé gednati o nečistých skutcjcli,