OBSAH. O roztřeseném stařičkém glóbusu se dočtete na straně 21

Transkript

1 Strach

2

3 EDITORIAL Strach Každý zná strach. Je to jedna z přirozených součástí lidské povahy, jedna ze základních součástek 3pudu sebezáchovy. Strach je úzce spojen s mnoha lidskými vlastnostmi. Ať už mluvíme o lásce (strach o blízkou osobu), ctižádosti (strach, že mě nikdo nebude brát vážně), krutosti (strach, že se mě nikdo nebude bát), nesmělosti (strach z toho, co udělám a jak si to kdo vyloží), neupřímnosti (strach, že pravda je horší, než lež) nebo nedůvěře (strach, že mě někdo zradí). Už z toho výčtu je zřejmé, že strach je stav přinejmenším rozporuplný. Na jedné straně je schopen nás připravit o veškerou naši racionalitu, odhodlanost, anebo i sílu. Na straně druhé je nás schopen vybičovat lépe, než cokoli jiného, motivuje nás k činům, kterých bychom jinak nikdy nebyli schopni. A je to také pocit, který dokáže člověka (byť třeba jen na kratičký okamžik) úplně pohltit. Snad proto jsou to právě zážitky protkané strachem, které vnímáme jako jedny z nejsilnějších. Díky tomu máme v oblibě atmosférická literární díla, jako Poeovu Jámu a Kyvadlo, Stokerova Draculu, Lovecraftovo Volání Cthulhu nebo Kingovo Osvícení. Při čtení těchto děl (ač jsou některá více jak sto let stará) běhá citlivějším lidem mráz po zádech. Mnozí lidé ale preferují před knihou stříbrné plátno, a tak vám v rámci Kulturelu přinášíme několik odborných tipů na hororové snímky. Od tohoto čísla se vás také Anička Cvrčková v rámci této rubriky pokusí oslovit svými recenzemi ze světa divadelního umění. Téma strach, na kterém spolupracovali Dominik Hořejší, Anna Kohoutová, Petra Kratochvílová, Tomáš Maroušek, Bára Šimečková a Iwish Vu, rozebíráme více do hloubky na stranách 10-15; má ale tradičně přesah i do ostatních rubrik, mimo jiné do nové Hypnotické seance, jejíž autorkou je naše psycholožka Tereza Maříková (viz. str. 15). Můžete si tak vychutnat etické zamyšlení, které podává téma strachu z prohry a neúspěchu. Jeho autorem ale není Adam Klimeš, který se po dlouhých letech rozhodl definitivně své působení v GYMu ukončit. Rubriky se tentokrát zhostila Markéta Moravcová, nová posila našich redakčních řad. Oblíbenou rubriku Zapomenutá místa přebírá po Tomáši Tichém další nová tvář našeho časopisu, Anička Betuštiaková, a najdete ji pod názvem Zapomenuté věci na straně 21. Obě nové redaktorky také přispěly do jazykového koutku který vznikal tradičně pod taktovkou Iwish Vu a najdete jej na straně 30 články o výměnných pobytech. Za celou redakci vám přeji atmosférické čtení. Petr Čížek, šéfredaktor časopisu GYM

4 OBSAH Posbíráno Etický koutek Vítáme nově příchozí Téma: Strach Hypnotická seance Černá kronika Kulturel Divadlo ještě žije Zapomenuté věci Hry Gym, wellness & stuff Počítače, mobily, internet... Učitelská anketa na téma prázdniny Kam to dotáhli: Tereza Maříková Drby Jazykový koutek Rozhovor s talentem: Tomáš Tichý Dekahovor: Anna Kohoutová Na závěr O roztřeseném stařičkém glóbusu se dočtete na straně 21 Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. Šéfredaktor: Petr Čížek -chinano- Redaktoři: Anna Kohoutová -ako-, Martin Rosocha -ros-, Anna Kolářová -an.ka-, Kristýna Vojtíšková -kris-, Tomáš Tichý -tt-, Vu Thanh Huyen -iwish-, Kateřina Šteflová -kate-, Daniel Urbánek -daur-, Anna Cvrčková -ac-, Petra Kratochvílová -p.krat-, Martina Marková -mar.mar-, Tereza Stehlíková -test-, Pavel Mráček -mrak-, Barbora Šimečková -bars-, Petr Kostelecký -petrkos-, Dominik Hořejší -nick- Externisté: Anna Betuštiaková, Tereza Maříková Titulka: -kris- Grafika: -an.ka- Ilustrace & foto: -kris-, -p.krat-, -iwish- Web: David Viktora Příjem příspěvků u členů redakční rady a na adrese prispevky@casopisgym.cz Náklad 110 výtisků Vydáno

5 POSBÍRÁNO ZE VŠECH STRAN V novém kabátě a obnošených kalhotech vám první Posbíráno přináší -NICK- Po prázdninách jsme zažili pro Hned v prvním školním týdnu Vítanou naši školu velmi netradiční přivítání, s ještě speciálnějším hostem Tomem Schreckerem. Sraz celé školy v tělocvičně byl prvním velmi povedeným nápadem naší nové ředitelky, od níž s velkou hrdostí tuto rubriku přebírám. Nutno podotknout, že největší ovace už tradičně sklidil všemi oblíbený školník Milan Liška. Po loňském loučení s maturitními ročníky přišlo na řadu poněkud příjemnější vítání. Prváci a primáni doplnili naše prořídlé stavy. Jako každý rok se díky nim mohl zaujatý pozorovatel poměrně dobře pobavit nad jejich počátečním nešťastným pobíháním po škole ve snaze najít například záchody. Statečně vydrželi a odměnou jim bude osmi, potažmo čtyřletá šance na zisk nových vědomostí. Přejeme mnoho úspěchu. Realizátoři těchto riskantních podniků. se odehrál druhý ročník Studentských voleb. V celkových výsledcích je evidentní naše pravicové založení, za zmínku stojí více jak 10% zisk pro Pirátskou stranu tento fenomén lze vysvětlit jako studentské vzpomínání na brázdění vod oblíbených středomořských destinací. A jak vysvětlit 4 hlasy pro Dělnickou stranu? Stesk po letní brigádě nejspíše nebude správnou odpovědí. 5 změnou pramenící z nového personálního obsazení v ředitelně jsou úterky s pracovním názvem Ve škole po škole. Pro všechny studenty škola nabízí několik zájmových aktivit a pro mnohé je často obtížné rozhodnout se jen pro jednu. Možná bychom mohli tyto aktivity doplnit i kurzem Jak být na více místech současně. Již zmínění prváci a primáni se během druhého školního týdne vydali na adaptační kurz do Římova. Zákulisních informací se ke mně bohužel mnoho nedoneslo, ale všichni mluvili o příjemně strávených dnech se svými novými přáteli. Zcela nepochopitelně nějaký sprostý vandal zničil magnetickou tabuli v primě. Co je ale na celé věci zarážející, pravděpodobně si jeho počínání nikdo nevšiml, nebo viníka raději všichni svědci kryjí. Kam se ze světa vytratila čest a morálka? Uvědomte si, že dnes přikryjete zničenou tabuli, za rok vymlácená okna, pokud opět nic neuděláte, přijdou loupeže a skončí to krytím vraždy - a v tu chvíli budete mlčet jen ze strachu.

6 6Zeměpisně vodácké kurzy pro třetí ročník a septimu probíhají letos poprvé dvouetapově. První část si obě třídy užily v druhé polovině září. Z vlastní zkušenosti můžu podotknout, že voda a její teplota působila jako kvalitní akupunktura. Nicméně vše proběhlo poklidně a v dobré náladě. Obě třídy se už nyní těší na červnové sjíždění řeky. Již tradičně probíhaly výměnné pobyty s holandským Heerlenem a německým Uetersenem. Zvláště někteří návštěvníci severního Německa byli plni vášní, bohužel jim nedali zrovna vhodnou příležitost k projevu a zahrávali si s poškozením dobrého jména naší školy. Poučení pro příště zkuste alespoň třikrát za den myslet. Na začátku roku nezahálela ani naše redakce, kromě několika nových tváří a zlomené klíční kosti šéfredaktora můžeme s potěšením zvěstovat poněkud zajímavější zprávu. Naše dvorní grafička Anička Kolářová (VIII.) cestovala společně s excelentní ilustrátorkou Kristýnou Vojtíškovou (VIII.) do belgického Bruselu, což byla jedna z cen získaná za náš triumf v celostátní soutěži O nejinspirativnější školní časopis roku Nejvznešenější událostí byla návštěva Tomáše Halíka, který energicky hovořil ve staroslavné aule našeho gymnázia. Zájem o něj byl obrovský. Aula doslova praskala náporem posluchačů. Jeho slova se dotýkala především tématu mezilidských vztahů. Jeho přednáška by se ve zkratce dala pojmenovat Chci, abys byl! Jako vždy působil velmi přesvědčivě a mnohokrát nabádal k přemýšlení. Všichni jsme jistě zaznamenali také vzácnou návštěvu z Tanzánie v podobě Sylvestra Buky. Kromě šance k procvičení angličtiny byl podnětem pro solidaritu v podobě adopcí na dálku. Každý si přece zaslouží šanci dosáhnout vyšší kvality života. A nemůžeme končit jinak, než pozdravem od všemi oblíbené Lenky Janovské - dnes Vetýškové... její malá dcera Sofinka oslavila na svatého Václava první narozeniny. Nepřipomíná vám maminku? Na další exkurze se vypravili naši žáci tentokrát jen v rámci republiky. Nejdále dojela kvarta a to do Prahy na malý historický výlet. Sextáni a druháci pro změnu navštívili Tábor a v polovině října i anglické divadelní představení v Budějovicích. Vy, kteří jste se nikam nepodívali, nezoufejte, další příležitosti jsou v pořadí. Největší kvítko jsem tady já, mami. Poděkování Moc děkuji všem učitelům a studentům za velké překvapení, které jste mi všichni to čtvrteční dopoledne ( ) připravili. Nikdy jsem tuhle práci nedělal pro sebe, vy všichni jste její důležitou součástí. A za to Vám všem i za svoji ženu děkuji. Milan Liška

7 ETICKÝ KOUTEK Proč neprohrávám Raději nečestná výhra, než čestná prohra Nerad prohrávám a nechci prohrávat. Kdo by chtěl? Pro výhru bych udělal téměř cokoliv. A proč chci vyhrát? Protože nerad prohrávám, protože si tím něco kompenzuji, protože se to ode mě čeká. Oslavné pokřiky a povzbuzující jásot je snad ta největší motivace, proč se překonat. Už jsem to několikrát přehnal. Vypadá to tak, protože jsem pak byl několikrát v nemocnici. Ale nechci psát o tom, co mi výhra dala, ale o tom, co jsem jí dal já. Minulý měsíc jsem dal hodně a dneska jsem dal víc. Zítra už dám všechno Začalo to dávno a to jen nevinným podváděním. Podváděl jsem trochu, a pak jsem se cítil špatně. Ale výhra za to stála. Výhra smazala tu MARKÉTA MORAVCOVÁ nečestnost, přece to zase tak moc špatné není Každý může podvádět. Nikomu nikdo nebrání neoficiálně. Tak proč se cítit provinile za malinký podvod? Pravidla vymysleli ti, kteří neumí podvádět. A pak se to se mnou vezlo. Malinký podvod tady, a pak tam. Podvádím ve škole. Hodně. Ale nedělám to kvůli sobě, ale díky učitelům. A pro rodiče. Mě je to jedno. Oni něco vyžadují. A tak to plním. Společnost po mě chce hodně a já neumím jinak. To je má omluva výmluva. Každý je dobrý v něčem jiném a já jsem skvělý v podvádění. Tak co je špatného na tom, že se snažím zlepšovat v tom, co mi jde? Až jednou vyrostu, bude ze mě král podvodu. A proč že to dělám? Protože prohra je něco, co neumím. Prohrát v této společnosti znamená zemřít. A pak člověk musí opět bojovat a opět prohrát (=zemřít podruhé). Každý je v něčem lepší. I v tom, v čem jsem nejlepší. Občas stojí prohra víc, než výhra. Já dám pro výhru hodně a nestydím se to říct. Nejsem slabý, i když je možné, že mám srdce prožrané skrz naskrz. Mé podvody mají smysl a mají důvod. Podvádím a nejvíc ze všeho podvádím sebe. Až na mě přijdou, zkusím to znovu. Směju se těm, co hrají fér. -MAR.MAR & TEST- Vítáme nově příchozí... Všichni jste si jistě všimli, že nám na škole přes prázdniny přibylo pár nových tváří. Nemyslíme tím ovšem prváky a primány, ale španělštináře Jiřího Hendrycha nebo matematikáře Karla Pazourka, který nastoupil po matematickém gigantovi panu Krejčovi. Dále pak staronovou profesorku angličtiny a tělesné výchovy Petru Šálkovou Dufkovou, energickou hudebkářku Janu Havlovou a účetní Romanu Veselou. Tímto naše nové přírůstky srdečně vítáme a přejeme jim pevné nervy. Jiří Hendrych Vyučujete pouze v Třeboni, nebo působíte ještě na jiné škole? V současné době vyučuji pouze na gymnáziu zde v Třeboni a v rámci volnočasových aktivit také vedu kroužek španělštiny na domově mládeže SŠRV. Přestože na naší škole učíte jen pár tříd, tak jste se určitě stačil pořádně rozkoukat. Líbí se Vám u nás? Abych uvedl informace na pravou míru, vyučuji pouze v jedné třídě, v sextě. Přesto jsem již nabyl prvních dojmů z celého zařízení, které jsou veskrze pozitivní. Líbí se mi otevřenost a přístupnost 7ko- legů, rodinná atmosféra a zejména jsem velice spokojen se studenty z profesního a hlavně lidského hlediska. Zkrátka mám pocit, že jsem na místě, kde má učitelská práce smysl.

8 Karel Pazourek 8Co Vás vůbec vedlo k učitelské profesi? Původně jsem studoval odbornou matematiku, ale k učitelství jsem tíhnul vžycky. Nejprve jsem se věnoval spíše talentovaným žákům, ale pak přeci jenom rozhodnutí učit na střední škole zvítězilo. Rezignoval jsem tedy na odbornou kariéru a věnoval jsem se učení. Jakou školu jste studoval? Absolvoval jsem matematickofyzikální fakultu v Praze, obor odborná matematika, kde jsem vystudoval něco, co by se dalo nazvat abstraktní geomet- Kdo nebude umět počítat, milé kolegyně, tomu to rie. Poté jsem si spočítám! dodělal učitelství pro střední školy, ale jen pro matematiku. A v současné době dokončuji doktorské studium. Můžete čtenářům upřesnit pojem abstraktní geometrie? V klasické geometrii je spousta obrázků, ale v abstraktní geometrii se spíše počítá. A protože už někdy ani to počítání nejde, tak se kreslí různé symboly...nic víc. Je naše gymnázium první školou, na které učíte? Není. Již jsem učil na sportovním gymnáziu v Praze. Ovšem nesmíte si představit, že zde byly hloupé děti, není to vůbec pravda. Byli tam i tací, kteří byli talentovaní nejen ve sportu, ale také v matematice. Většina učitelů učí více předmětů, proč jste si vybral pouze matematiku? Na mě to tak trochu spadlo. Kdybych si měl dodělávat ještě druhou aprobaci, tak by to bylo velice náročné, takže zatím nepřemýšlím o tom, že bych si ji dodělával. V úvahu připadá jen deskriptivní geometrie, která se již v dnešní době nevyučuje, takže by to bylo trochu zbytečné. Většina studentů podotýká, že mluvíte velmi potichu Co si o tom myslíte? Myslím si, že mluvím nahlas tak, aby mě všichni slyšeli. A pokud mě neslyší, mohou zvednout ruku, říci mi to a já hlas zvýším (když je to nutné). Petra Šálková-Dufková Máte pocit, že se na naší škole něco změnilo? Mám pocit, že se změnilo hlavně vedení školy. Už jen nástup nové ředitelky Aničky Kohoutové s sebou přináší spoustu Ale Karle, každý ví, že matematika je změn a Matrix! to hlavně v prezentaci školy veřejnosti, otevírání nových možností žákům, a vůbec ve výběru preferencí. Tím ale rozhodně neříkám, že se mi tehdejší vedení zdálo špatné vůbec ne. Z každé doby si může vzít člověk pro sebe něco dobrého, pozitivního nebo alespoň nějaké poučení do života. Co je pro vás při vykonávání vaší profese nejdůležitější? Co se týče angličtiny, tak tam je důležité mít k dispozici kvalitní materiály a čas dobře se připravit na hodinu. Současné Matrixy a Angličtina maturitní témata mi moc nevyhovují, takže o to víc času musím trávit kompilací materiálů odjinud. Pokud jde o tělocvik, tak tam jde o to, aby žáci nebyli buchty a trošičku sami chtěli se sebou něco dělat, pak je to super.

9 Jana Havlová Stihla jste zpozorovat nějaký rozdíl mezi žáky obchodní akademie a našeho gymnázia? Během září jsem zjistila, že gymnazisté jsou kvalitněji připraveni na výuku. Výjimečně se vaši spolužáci omlouvají, že zapomněli domácí úkol. Velice se těším na hodiny hudební výchovy s primou a sekundou, kde se malí hudebníci předbíhají, kdo svůj referát předvede první. Co vám na naší škole chybí/ co vás zaujalo? Na Obchodní akademii v Třeboni je jednotný systém ovládání - přihlašování počítačů ve všech učebnách i kabinetech. Paní učitelka Kubínová mi slíbila, že jednodušší systém bude do dvou měsíců i tady na gymnáziu. Zaujala mě celá řada věcí, např. velmi vstřícný pedagogický kolektiv učitelů i nepedagogických zaměstnanců. Líbí se mi Vaše akční nová paní ředitelka A. Kohoutová a řada kulturních i sportovních aktivit, které jsou připraveny pro studenty i pedagogy. Brnkáš mi pěkně na nervy, Karle Romana Veselá Jak to nám a hlavně naší škole spočítáte? Základem mé práce je dohlížet na co nejefektivnější hospodaření s penězi, které k nám jednak putují od našeho zřizovatele, kterým je Krajský úřad v ČB, a také penězi, které si svou vlastní činností obstaráme sami. V podstatě je třeba co nejlépe využít všech finančních prostředků, které máme k dispozici, abychom měli co nejpříjemnější školní prostředí pro své studenty, pedagogy a ostatní zaměstnance. I když mé předchozí zaměstnání bylo u stavební firmy a pracovní prostředí tudíž zcela odlišné, vůbec si zde nepřipadám nově, ale spíše se jakoby vracím po mnoha letech do své školy. Gympl jsem vždycky milovala. Od 6. třídy základní školy ( II. ZŠ v Třeboni) jsem měla téměř naprosto jasno v tom, co chci v budoucnu dělat. Chtěla jsem být učitelkou dějepisu a literatury a tudíž gymnázium bylo prvním krokem ke splnění mého cíle. Strávila jsem zde nejkrásnější léta svého mládí a vždycky na to moc ráda vzpomínám. Ovšem jak už to tak chodí, učitelka se ze mě Nevím, o čem mluvíš, Karle, mně vychází n e s t a l a a historie a láska všechno pěkně ke knížkám mi zůstaly jako koníček. A jsem moc ráda, že jsem zpátky mezi svými! Co máte na své práci nejradši/nejméně ráda? Nejraději jsem, když mi všechno pěkně vychází a nemusím hledat zatoulané koruny po jednotlivých účtech. Štěstí účetnické profese spočívá v tom, když po uzavření měsíce můžete s velkou radostí oznámit paní ředitelce, že jsme opět ušetřili na nákladech a všichni zaměstnanci byli mimořádně potěšeni svými výplatami. Kéž by se toto stalo pravidelností, větši- nou je vše jinak. Výše pedagogických platů je spíše žalostná. 9 No a nejméně ráda jsem, když objevím záhadný mínus a honem si s ním nevím rady.

10 TÉMA -IWISH- Strach (čtěte s mysteriózní hudbou v pozadí a hlubokým mysteriózním hlasem) Strach je jedna z nejhumánnějších a nejpřirozenějších emocí člověka. Kolik různých úhlů pohledu na něj existuje? Nečíhá někdo za rohem? Doufejme, že ty nejtemnější doby jsou historicky už za námi. Děs, hrůza, šok, strach. Pss! Ticho! Nejenže přichází vlna článků, které se o toto téma nenápadně otírají, ale někteří redaktoři po tomto tématu doslova drapli! Petra, jakožto hlavní iniciátor únosu, po něm skočila, hodila mu pytel přes hlavu a vyřezala z něj velmi slibnou Černou kroniku. Za zlověstného ticha na vás Bára s Tomášem vybafli s anketou. Děsí vás učitelé? Chcete vědět, co udělá knedlík v krku jim? Dozvíte se jak ako houkala z lesů. V tom okamžiku zlověstné ticho prorval úpěnlivý křik. Dominik zardousil strach holýma rukama a napsal pro vás úvahu. Bojíte se? Ani nedutejte.. Až se budete bát moc, přečtěte si jazykový koutek, kůže líný.. Nic pro slabé povahy -P..KRAT- 0 Vítr rve ze stromů poslední zbytky nespadaného listí, celý svět je zahalený do hnusné šedivosti a lehce mrholí. Všude se povalují chuchvalce mlhy skrývající určitě ledacos podezřelého. Stíny větví vrhají ve světle pouliční lampy na zdi domů siluety obludných pařátů. Deprese kape ze všeho kolem a slizce se plazí světem, pronikajíce přitom přímo do našich duší, ve kterých zamoří všechna světlá místa, která tam ještě zbývala. A v tomto rozpoložení kráčíte do školy. S větším či menším strachem tam jdeme skoro všichni. Jsme lehce vyděšení z písemek, zkoušení a všeho roztomilého, co si na nás učitelé vymyslí. Například já před čtvrtletkou z matiky mírně omdlévám hrůzou. Pokud máte štěstí, můžete tu zahlédnout potulující se zombie. Propadlé tváře, přimhouřené, oteklé oči a nepřítomný výraz. Postavy vlekoucí se po chodbách, které ale ve většině případů netouží po lidských mozcích, nýbrž místo toho polohlasem mumlají: Kafe, kafe, kafe! Ano, jsou to studenti, kteří již za sebou mají nultou hodinu od sedmi. Ani venku před školou nejste v bezpečí, věříte těm černým kavkám, co krouží okolo školy? Já tedy rozhodně ne. Jestli jste viděli Hitchcockovy ptáky, určitě víte, o čem mluvím. Ta podezřelá stvoření mohou kdykoliv přijít k nějakému pohnutí mysli a zaútočit. Bude jich spousta a budou toužit po našich očích. Možná se na chvíli schováme za dveřmi školy a učeben, ale dříve, nebo později ptáci dveře rozklovají a co pak? Dále bych měla obavu o to, co se skrývá za dveřmi v jazykové učebně. Prý tam jsou ještě jedny dveře a mezi nimi mezera. Ale co je v mezeře? Zajímal se o to jeden oktaván při hodině anglické konverzace. Podotkl, že je tam bývalý školník, když ťukal na ony dveře. Na to se pan Kopeček jen potutelně usmál a prohodil, že je tam místa více, než pro jednoho, a že by tam zbytečně neťukal, protože mu už stejně nikdo neodpoví. Pan učitel toho ví podezřele hodně! Nenechte se zmást jeho mírumilovným chováním, protože jestli má někdo prsty v nějaké nevyřešené školní vraždě, tak je to on! Aby se za chvíli do mezery za dveře nedostal i onen oktaván, jenž na případ podezřelých dveří upozornil, protože je to velmi šikovné místo, kde se dají ukrýt jak mrtvoly, tak i živoly A co myslíte, že se stane, když se mezidveřní mezera přeplní nepohodlnými školníky, studenty, či učiteli a přestane fungovat tak dobře jako předtím? Zamýšleli jste se nad tím, co jste to vlastně dnes v jídelně jedli k obědu?

11 11 Čeho se bojí studenti gymnázia? STUDENTSKÁ ANKETA Strach se projevuje v různých podobách, pro některé je hnacím motorem, jiné brzdí, demotivuje, oslabuje. Co se ovšem výrazně liší, je příčina této prazvláštní emoce. Naše rozsáhlá studentská anketa přinesla zajímavé poznatky. Na krásném druhém místě se jako nejčastější původce studentských obav umístilo všelijaké zvířectvo, a to především pavouci a hadi. Následuje tma tmoucí, matematika a školní jídelna. V našem výzkumu se ovšem vyskytly i velmi kuriózní odpovědi. Jednu studentku septimy stále více děsí topinkovač, kvartány zase traumatizují slepice. Úspěchem je, že pouze tři nejmenovaní členové našeho učitelského sboru jsou studenty považováni za zdroj časté úzkosti. Velmi sporným bodem se stala smrt a s ní spojený strach. Ze sto třiceti dotázaných gymnazistů se smrti obává pouhých čtyřicet pět. Hrůzu jim nahání především pomyšlení na věčnou prázdnotu, nevědomí a vlastní neexistenci. Pro zbylou většinu je smrt přirozenou součástí lidského bytí, jedinou životní jistotou či dokonce vysvobozením. Čtyřem z nich pomáhá přesvědčení, že naše duše žije dál i bez tělesné schránky. Na dalších pět studentů po smrti -BARS- čeká Nebeská brána a začátek něčeho nového. Objevili jsme i nesmrtelného sextána, který je nyní detailně zkoumám předními světovými antropology. Kladete si otázku, co že to tedy elitu národa děsí ze všeho nejvíc? Vítězem se stává BUDOUCNOST. Mnozí z nás (někteří už v kvartě) se trápí maturitou, výběrem vysoké školy nebo dokonce uplatněním na trhu práce. Dělejme si vrásky raději z pavouků. Kdo jiný než absolvent všeobecného a k tomu všemu třeboňského gymnázia je do dalšího studia vybaven lépe?

12 Strachem ke strachu Strach, jeden ze dvou základních lidských pocitů. Díky němu se člověk drží ve střehu. Zbystřuje naše smysly, napíná svaly a připravuje k útoku nebo útěku. Takhle nějak by se dal popsat strach biologicky. Máme ale v dnešní době z něčeho ještě strach? Jistě, každý z nás nějaký strach má. Ale je tento strach strachem v pravém slova smyslu? Žijeme v klidném státě bez vnějšího nepřítele, všichni jsme očkovaní proti smrtelným nemocem, patříme mezi nejbohatší země světa, z rozmarů utrácíme peníze za zbytečnosti a předražené zakázky. Vyhazujeme tuny jídla do popelnic, děláme vše, na co si můžeme vzpomenout. Největší strach máme z toho, jestli nám někdo neodře lak na autě a jestli nám zítra po cestě do školy nebo do práce nezmokne účes. Dokáže si ještě někdo z nás představit, že chodit do školy je výsadou, která se dostane málokomu? Stále jsou i v dnešní době oblasti, kde lidé umírají na choleru, tuberkulózu, neštovice a mor. Chodíme domů a stěžujeme si, když musíme uklízet. Domov je pro nás naprostou samozřejmostí. Doby, kdy se domovy lidí bořily v důsledcích válečných konfliktů, jsou přece dávno pryč. Nemusíme ale ani opouštět náš kontinent, abychom se podívali do míst, kde účel světí prostředky a celá 2města se hroutí v troskách pro často nesmyslný válečný konflikt. Strach v těchto oblastech nabývá zcela jiných rozměrů a naše problémy by tamním lidem připadaly jako banality. Máme prostředky, abychom zamezili válkám ve světě. Můžeme vymýtit spousty nemocí z planety tak, jako jsme to udělali v celé Evropě. Triliony dolarů ročně vyhazujeme zcela zbytečně, peníze, za které by se dal ze světa vymýtit hlad i chudoba. Vznikla by jednotná konfederace s federálními vládami podobně jako ve Spojených státech, jen by se rozrostla do celého světa. Mohli bychom nastolit stejné podmínky pro všechny. Vzdělání, zdravotnictví, sociální poměry, jak v USA, tak i v Somálsku. Cestu člověka by neurčovalo místo narození, ale jeho vlastní vůle. Věda a výzkum by zažily nový Zlatý věk. To vše bychom mohli začít vytvářet okamžitě. Stačilo by, kdyby se největší světové velmoci -NICKdohodly na společném postupu, přestaly zbrojit a tyto peníze začaly rozumně používat. Díky smazání rozdílů a jednotnosti, při které by byla zachována národnostní autonomie, bychom neměli důvody k válkám. Ano, právě tyhle myšlenky jsou největší noční můrou hlavních světových vůdců a nejbohatších finančníků. A tak nás po staletí udržují ve zbytečné hrůze a strachu současnosti, aby sami žili klidný život v bohatství a přepychu.

13 13 Čeho nebo o co jste se kdy v životě nejvíc báli? UČITELSKÁ ANKETA Naděžda Krčálová Já mám pro strach uděláno - ne vážně. Strach jsem prožívala, když jeden synek spadl z palandy a měl otřes mozku, a když druhého synka srazilo auto. Martin Rosocha Nejvíce jsem se bál takové podivné bytosti; měla sedm rozpolcených hlav, každá byla rozseknuta jiným způsobem, jedné chybělo temeno, druhé šlo seknutí přes spánky, třetí byla uťata v rovině očí, třem dalším byl v různých směrech obličej přepůlen vedví a sedmé zbyla pouze brada Všechny byly zohaveny strašným způsobem, který dal vyniknout ještě strašnější skutečnosti, a to že všechny přes svoje zohavení i nadále žily, plivaly kolem sebe jedovatý sliz ve formě žíraviny a mumlaly slova o strašlivé pomstě, která potká každého, koho by dostaly do svých napůl shnilých spárů. Těmi hnisajícím prackami s čímsi smrdutě odpadávajícím máchaly kolem sebe, vydávajíce hrůzostrašné skřeky, které připodobňovaly teskné vytí a nekonečnou bolest. Zároveň se po sobě samých, po tom odkapávajícím hnisu, pomalu sunuly neustále vpřed, aby sípajícím smíchem dávaly najevo, že nikdo jejich hrůze neunikne. Když jsem tuto historku vykládal svému ošetřujícímu lékaři, pamatuji si, jak se na mne podíval s takovým hodně podivným úsměvem, a já se ho hrozně začal bát. Anna Kohoutová Moje největší strachy v životě souvisí ne se strachem z něčeho, ale o někoho konkrétně s bojem o život mých nejbližších. Dostala jsem v životě příležitost bojovat pár desítek sekund o život své dcery a nekonečně se modlit o život své sestry. Zažila jsem v těch chvílích svoje dva největší strachy v životě - v obou případech to dobře dopadlo a musím s odstupem času přiznat, že je to hodně cenná zkušenost. O tom možná někdy jindy. Petr Kopeček Mám pro strach uděláno, jak se lidově říká, a vůbec si nevybavuji, že bych se někdy bál nějak víc, třeba tak, že by mi dodnes stály vlasy hrůzou na hlavě při pouhé vzpomínce na onu událost. Rád zažívám takové to příjemné mrazení při napínavém filmu, užil jsem si i několik opravdu vydařených nočních stezek odvahy při dětských táborech, nebo když jsem někdy jel načerno v MHD... Samozřejmě, že se obávám o své blízké i o sebe, ale s vědomím stálých obav se dost dobře žít nedá. I to je věcí individuálního přístupu. Milada Benedová Myslím, že moje odpověď bude podobná ostatním. Největší a nejhorší je podle mě strach o někoho vám hodně blízkého. Já jsem se strachovala o život svých dětí, rodičů a manžela. Hlavně pokud se vyskytla nějaká velká neznámá, která jejich zdravotní stav nebo životní situaci ovlivňovala a já ji nemohla změnit. Nejvíc jsem se bála za doprovodu vlastní bezmoci. Doufám, že takových situací bude co nejméně. Jako malá vesnická holka jsem se bála sousedovic housera, který měl na mne spadeno, a když jsem šla kolem, vždycky na mne vystartoval. Někdy na základní škole jsem -AKO- se dívala v televizi na seriál Hříšní lidé města pražského, kde v jednom dílu zastřelil místní blázen ze stromu pacientku v lázních. U nás na dvoře rostl poměrně vysoký jírovec a já byla přesvědčená, že všichni pošuci z okolí polezou zrovna na tenhle strom, aby po mně stříleli. Několik let jsem spala s hlavou pod peřinou a klepala se strachy. Tereza Maříková Nejvíc v životě jsem se bála asi v deseti letech jednoho opilého pána v nonstop motorestu kdesi v Severních Čechách, kde jsme s mamkou a sourozenci čekali dlouho do noci, než taťka zařídí opravu našeho mírně rozbitého auta a taxíka na zbytek cesty ke strejdovi. Pán, místní štamgast, si nás chtěl vzít domů, byl neodbytný a já se bála, že s ním nakonec budeme muset jít a už se nikdy nevrátíme domů. Neuklidnila mě ani slova servírky, která tvrdila, že má pán doma manželku, která by ho hnala a ona že při nejhorším umí karate. Nejvtipnější na tom ale je, že když se na tu událost koukám zpětně, pán byl úplně neškodný a všechno vyhnala do extrému moje dětská představivost, to bratr se sestrou celé moje trauma zaspali a nic si z toho večera nepamatují. Dětská mysl je prostě pro dospělého mnohdy nepochopitelná, přestože jsme si tím obdobím všichni prošli. A tím se dostávám k tomu, že nyní se nejvíc bojím o svého syna - aby mu život připravil co nejmíň strachů, o kterých já možná nebudu mít ani zdání, že je prožívá.

14 Kateřina Janů Od malička - ani nevím, kde jsem k tomu přišla - mám strach z pavouků a je jedno, jakou má velikost. A dodnes jsem terčem vtípků celé rodiny kvůli svému strachu z výšek. Dělá se mi zle už na třetí šprušli. Nevím, jestli jsem se tenkrát bála nejvíc v životě, ale rozhodně jsem se bála dost. Byly mi tři roky, když jsme šli s tátou naproti babičce do práce přes pole. Táta se schoval a začal chrochtat, já jsem byla málem bez sebe strachem, otočila jsem se a metla domů a řvala jsem, že v poli je divočák. Soused - vášnivý myslivec - vzal pušku a šel ho střílet. Myslím, že taťka se tenkrát taky pěkně vyděsil. Jana Kalvasová Spíše než nějaký velký strach můj život provází menší fóbie např. z uzavřených prostor, tmy, velkých pavouků,... a také úzkost, aby všichni moji blízcí byli v pořádku. 14 Karel Pazourek Zdeněk Kučera V MŠ čertů, v první třídě očkování, ještě ve 2. třídě psů, ve 3. třídě šikanisty Oty H.,...v 6. třídě učitelky fyziky, v 2. ročníku na gymnáziu učitelky chemie. Zuzana Dvořáková Jako malá jsem měla vždycky strašnou hrůzu z pavouků. Vadilo mi, že když jdou, hýbou každou nohou jinak a z toho mi běhal mráz po zádech. Postupně jsem se s nimi ale celkem sžila. Pokud tedy nelezou po mně, tak mi nevadí. Ivana Ahmad Bojím se pavouků a hadů (strašně, úplně hrozně moc ) a o své nejbližší, které mám ráda. Aby neonemocněli nějakou ošklivou nemocí, která se nedá vyléčit. A sobecky bych si přála, aby všichni byli se mnou na světě, dokud tady budu já. Aby mě nikdo z nich neopustil. Petr Werner Nejvíce jsem se bál v životě celkem třikrát: poprvé zhruba v mých sedmi letech, kdy jsme ještě bydleli v Novém Dvoře a tam začal hořet sousední část domu. Rodiče mě nechali doma samotného a pomáhali odvádět tehdy ustájený dobytek. Já chodil kolem stolu, pod kterým se krčil náš kokršpaněl Amina, a pořád dokola jsem říkal: Ať neshoříme, ať neshoříme!!. Podruhé šlo opravdu o život neuváženě jsme sjížděli za velké vody jeden krumlovský jez na raftovém člunu, válec nás tehdy podržel, otočil o 90 stupňů a my se nemohli sami z jezu dostat. Zachránili nás až přihlížející, kteří nás vytáhli za provaz od našeho člunu ven. No a poslední strach jsem zažíval ve chvíli, kdy se dozvěděla rodina mé současné ženy o našem vztahu (já byl totiž tehdy její učitel) její bratři a otec jsou o hlavu větší než já a fakt jsem čekal, že dostanu pořádnou nakládačku. Nedostal. -MAR.MAR & TEST- Měli jste někdy z něčeho strach nebo dokonce fóbii? Strach je přirozená lidská reakce, takže určitě se spousty věcí bojím. Například pavouky ještě snesu, ale hady opravdu nemám rád. A co se školy týče, mám několik fobií. Vadí mi, když žáci jedí v hodinách nebo když přijdou k ústnímu zkoušení a žvýkají u tabule. Na to jsem doslova alergický a dokážu být i nepříjemný. Petra Šálková-Dufková Samozřejmě, jako dítě třeba z toho, že se ztratím, nebo že mě někdo zabije nebo mi ublíží. Dodnes mám tak trochu strach z lidí, kteří se neumějí ovládat, kteří jsou jaksi mimo (ať už psychicky nemocní nebo na drogách či alkoholu). Existují jistě i další strachy strach z vážné nemoci, nemohoucnosti a stáří, smrti, čehokoli škaredého týkajícího se mne, mých nejbližších i blízkých, strach z válek i politické situace, strach z toho, co v dnešní době jíme nebo jíst budeme, co dýcháme, co za hrůzy se skrývá v současné kosmetice atd. Je toho tolik, že když by se tím vším měl člověk neustále zabývat a myslet na to, tak se zcvokne. Jana Havlová Velký strach jsem měla asi před pěti lety při tandemovém seskoku. Na tuto akci mě doprovodila moje bývalá třída, od níž jsem dárek obdržela. Ráno jsem se doma v klidu nasnídala a vyrazila na hosínské letiště do Č. Budějovic, kde na mě čekal instruktor. Trénink na louce probíhal v přátelském duchu, studenti mě povzbuzovali. Při nástupu do letadla mi začalo být těžko. Když nadešel správný čas, nejprve vyskočil z letadla náš fotograf a pak mě doslova vyhodil instruktor, který byl ke mně připoután. Prakticky jsem v první chvíli nic neviděla - bála jsem se otevřít oči - skok po hlavě se mi také moc nelíbil, cítila jsem ranní snídani. Po několika sekundách mě instruktor

15 začal nutit, abych na fotografa mávala a snad se i smála. Snad nejhezčí okamžik nastal při přistání. Ležela jsem na instruktorovi, byla jsem šťastná, že nemám nic zlomeného, ale on do mě začal kopat, ať se rychle zvednu, že chvátá a čeká ho další zákazník. Jiří Hendrych Myslím, že strach k člověku přirozeně patří, takže jsem asi jako každý zažíval strach v minulosti a mám ho někdy i v současnosti. Strach nebo spíše obavy mám z věcí, které nemohu ovlivnit, např. osud mojí rodiny a přátel. Jinak se snažím smýšlet a vůči lidem jednat statečně, což určitě člověka činí svobodnějším. A fóbie? Asi žádné nemám, ale maximální odpor cítím k některým českým politickým činitelům včetně současného pana prezidenta. Když se zamyslím, někdy když vejdu do učebny a stojím pod obrazem inkriminované osoby, na pár vteřin se lehce osypu, takže asi ano, mám jednu fobii - Klausofobii. Romana Veselá Nejsem zrovna strašpitel, fóbiemi netrpím, závratě neznám a výšky spíše vyhledávám, pavouci mi nevadí, akorát hada potkat nemusím. Samozřejmě, že mám občas také strach. Strach z nemoci, úrazu ať 15 už vlastního nebo u svých nejbližších. Jsem matka dvou synů - sportovců, takže obavy jsou velmi často namístě. HYPNOTICKÁ SEANCE K čemu je nám strach? TEREZA MAŘÍKOVÁ Může být na strachu něco pozitivního? V první chvíli nás jistě napadne, že v žádném případě ne a v hlavě si vybavíme děsivé scény z hororů a hrůzy válečných dokumentů. Jenže jako u většiny dušeních dějů, někteří psychologové razí teorii úplně opačnou názoru, který zastává většina lidstva. Tito vědci tvrdí nejen, že strach je jedinci prospěšná emoce, ale dokonce hlásají, že jím je motivována většina lidského chování a jednání. Čím tedy argumentují a jak to doopravdy je? Strach je v každém případě jedna ze šesti základních emocí, jejíž mimické vyjádření je společné všem lidem na naší planetě o tento poznatek se zasloužil už Charles Darwin. Jeho zažívání má evoluční význam, neboť v dřívějších dobách sloužilo člověku k přežití. A to platí dodnes, je konec konců v podstatě jedno, zda se bojíme, že nás sežere jeskynní lev nebo že nás přejede projíždějící autobus. V tomto případě mluvíme o opodstatněném, tedy racionálním strachu, jehož zážitek je nepříjemný, avšak jedinci i druhu prospěšný. Existuje-li racionální strach, musí samozřejmě mít svůj protipól tím je strach iracionální. Odborníci v tomto případě mluví o fobii nebo úzkostné poruše. Fobie se může týkat pavouků, výšek, ostrých předmětů, špíny, nemocí ale také konce světa nebo specifických situací (vystupování před publikem, jízda MHD ). Tyto formy strachu, přestože u mnohých můžeme pozorovat, že jejich podnět byl původně pro lidstvo reálnou hrozbou, dnes již konkrétnímu člověku život v žádném případě nezachraňují, naopak mu jej často velmi ztrpčují a komplikují. To je dáno především tím, že intenzita obav je podnětu nepřiměřená a podnět člověka přímo neohrožuje např. v Čechách nežijí žádní jedovatí pavouci, myši a krysy už dnes nepřenášejí mor a rozhledny mívají pevná zábradlí ;-). Proces, kterým fobie vznikají, není u všech případů zcela jasný, často však má co dočinění se zážitky v raném dětství. Může se jednat o přímou zkušenost dítěte nebo někdy jen stačí, že se například maminka bojí psů a hystericky děťátko odtahuje od každého chundelatého voříška, aby se pak dítě psů začalo také bát. My lidé, vysoce sociální tvorové, se totiž velmi snadno učíme dobrým i špatným vzorcům chování pouhým odkoukáním od ostatních a tím rychleji, čím jsou v našich očích tito ostatní důležitější a hodnotnější. A tím se oslím můstkem dostávám od suché teorie strachu k záživnějším a každodenním lidským jednáním, která jsou motivována strachem, byť si to jen málo uvědomujeme, a tento strach si vytváříme do jisté míry sami, jako členové naší euro-americké společnosti. Tápete? Ve vteřině vysvětlím. Podívejme se totiž hlouběji pod dnes až nad míru užívaný odborný termín stres. Ve stresu je dnes každý druhý, stresové je každé třetí povolání a všichni čtou články o stresu velkoměst a jak se stresem bojovat.

16 Proč ale tělo spouští takzvanou stresovou reakci s aktivací všech svalů, zvýšením tepu, prohloubením dechu a vylučováním příslušných hormonů (pro náročné zejména adrenalin, noradrenalin, kortizol J)? První fáze této reakce se jmenuje poplachová a jejím spouštěčem je právě strach. Strach, že nestihnu autobus a přijdu pozdě do školy nebo do práce, že nestihnu odevzdat zadaný úkol včas, že budu muset říkat referát před celou třídou, že dostanu špatnou známku, protože jsem se nenaučil na písemku, že vylítnu u maturity a nevezmou mě na vysokou školu atd. atd. Zmíněné příklady jsem schválně vybrala ze školního prostředí, ale můžeme je nalézt ve všech odvětvích lidské činnosti. Tento strach nás, pokud není příliš silný a nevyskytuje se příliš často, motivuje k výkonu a vlastně pomáhá posouvat jedince i společnost kupředu. Stres, který z něj pramení, se také někdy označuje jako eustres (dobrý stres). Jenže pak jsou tady další strachy, které produkuje naše společnost. A to například, že vypadám jako strašák a ostatní se mi budou smát, že nejsem dost dobrý, abych si zaslou- žil pochvalu a uznání, že nesmím zkušenosti a je rozumem neopodukázat slabost, jinak toho ostatní statnitelný. využijí, že jsem někde nový a ne- A jak se strachem bojovat? V přízapadnu do kolektivu, že nejsem padě fobií zmiňovaných v úvodu normální, když mám kamarády je velmi úspěšná poměrně jednojiné barvy pleti nebo jiné sexuální duchá a krátkodobá terapie, která orientace, že se jednoduše od větši- se zakládá na relaxaci a postupném ny odlišuji natolik, že mne nebude vystavování se obávanému podněschopná přijmout. Že snad každý tu. U někoho může zafungovat i někdy prožívá podobný strach - a laická verze, tedy začít od malého proto se malujeme, oblékáme do pavoučka a dopracovat se až ke věcí, které nám nesluší, tetujeme, sklípkanovi, ve vzácných přípapropichujeme si různé části těla, dech pomůže i léčba šokem. A kupujeme značková auta či mobily co zabírá na ty ostatní mezilidské a pomlouváme pana Nováka, pro- strachy? Ruku v ruce se strachem tože i sousedka na něm nenechá kráčí vždy nejistota, pramenící nit suchou - mají na svědomí opět buď ze situace, kterou nemám pod dva velké strachy. Prvním je hlubo- kontrolou, nebo ze sebe sama. A ce zakořeněný strach z vyloučení nejlepším lékem na nejistotu je ze společnosti, které v dřívějších bezesporu posilování svých schopdobách znamenalo smrt, a Robin- ností, možností, dovedností a son Crusoe by mohl vyprávět, co kompetencí, tedy jinými slovy čím dlouhodobá izolace dělá s lidskou víc toho umím, dovedu, zvládám, psychikou. A druhým je strach z ovládám a zažil jsem, tím méně neznámého, odborně xenofobie, situací mi nahání strach a tím více který je nejlépe pozorovatelný, mám síly vystoupit z davu a jednat pokud se týká lidí jiné barvy pleti, tak, jak to cítím pouze já a ne tak, kultury, náboženství, národnosti či jak mi nařizuje tlak většiny. Proto sexuální orientace a vede k tvorbě třibme své vědomosti, schopnosti předsudků. Tento strach je v naší a dovednosti, ať se ani vlka nebojípsychice také hluboce zakořeněn a me, myslím, že tady na gymplu na obsahuje slovo fobie, což znamená, to máme takřka ideální podmínky. že se opět nezakládá na konkrétní

17 ČERNÁ KRONIKA Aneb proč se bát ve škole o život? V souvislosti s aktuálním tématem našeho časopisu jsem se rozhodla zapátrat po různých tragédiích, co se u nás ve škole kdy staly, abych vás mohla strašit legendami o oběšencích na půdě, záhadných zmizeních (pokud nepočítám případy, kdy někdo záhadně zmizí před písemkou z fyziky), nebo o zaživa zazděných lidech a bestiálních vraždách. K mému velkému zklamání se zde žádné takové případy nestaly, nebo o nich nikdo nic neví, zato jsem si vyslechla spoustu prapodivných historek. Vybrala jsem z nich ty nejkrvavější a nejbizarnější: Terciánská bitva na život a na smrt Vypadá to, že tercie se vrátila do dob středověkých, a to se vším všudy. Dva sokové stanuli proti sobě v líté řeži o lepší místo v lavici. Místo mečů vytasili proti sobě obyčejné tužky a jali se jimi šermovat. Úder další, úskok, zásah! Tužka se zabodla do břicha jednoho z terciánů. Následoval úprk na pohotovost s krvácející ránou. Nepodařilo se mi však zjistit, jak byla tužka hluboko. Názory se různí: útlocitná paní Kohoutová, jakožto lehce otřesený svědek, nebyla s to dodat ani jeden detail, rozumná terciánka se zmiňovala o pouhém jednom centimetru, její spolužák mluvil o třech, zatímco jeho vedle něj stojící kámoš nadšeně vykřikoval, že to bylo dobrejch pět cenťáků!!. Pohřbena pod šatní skříňkou Tento případ se odehrál již v loňském roce. Nevím, co to tehdejší kvintány napadlo, ale začali blbnout, a to tím způsobem, že se jeden druhého snažil odtáhnout -P.KRATza nohy ze šatny. Vlečenému se to samosebou nelíbilo, a tak se zachytil za nohu vedle stojícího děvčete, které se chytlo skříňky. Skříňka se převrátila a spadla nebohé na ruku. Bolest to prý byla strašná, zranění si vyžádalo ruku v sádře. Z celé věci plyne ponaučení: když děláte kraviny, myslete hlavou! Na druhou stranu ale, kdo z vás může říct, že na něj spadla šatní skříňka? Krvelačná kavka Toto je pro změnu stará legenda pana Kučery, který je nevyčerpatelnou studnicí podobných příběhů, p oj e dnávajících například o tom, jak si koupil boty do rakve. Pokud neznáte, rozhodně si nechte vypravovat, stojí to za to. O tom jsem tady ale mluvit nechtěla. Tak tedy, kdysi v dávném, blíže neurčeném čase, se pan Kučera vydal s jakýmsi nižším ročníkem k záchranné stanici na exkurzi, aby si žáci mohli prohlédnout zvířátka. Došlo také na zraněné ptactvo a ochočenou kavku. Kavka se pokojně producírovala jednomu studentovi po rameni až do doby, než z boku zahlédla jeho lesknoucí se oko. To ji zaujalo a s velkou silou po něm klovla, jak už to tak kavky dělají. Naštěstí se netrefila a chlapec vyvázl jen s několika stehy okolo oka, ale nechybělo prý moc a kavce se dílo podařilo. V příštím díle Černé kroniky se dozvíte o případu primána, který skočil přes zábradlí u dívčích WC v posledním patře dolů na schody. Ne, vlastně nedozvíte, vymýšlím si Doufám jen, že má nová rubrika bude každé dva měsíce napl- 17 něna, čímž nechci říct, abyste se mi tady průběžně mrzačili, i když byste mi tím dost pomohli.

18 KULTUREL Za strašidly do kina -DAUR & AN.KA- Když Friedrich W. Murnau v roce 1922 přivedl na svět neuznanou adaptaci románu Dracula, Upíra Nosferatu, vzbudil v tehdejších divácích něco, co do té doby v kinech příliš často nezažívali strach. Němý příběh o tajemném hraběti s lehce znepokojivou zálibou v lidské krvi je pro dnešního člověka, zvyklého vidět v pět hodin odpoledne rozstřílenou mrtvolu v Kriminálce Miami spíš komickou záležitostí, nicméně ve své době platil za něco strašlivého například ve Švédsku byl film až do roku 1972 zakázán kvůli nadměrné hrůze. Z dnešního hlediska je Nosferatu považován za jednoho ze zakladatelů žánru, který někteří považují za silně pokleslý, ale i přesto se stále těší velké oblibě horor. Proč tomu tak je? Proč má typ filmů, jehož devadesát procent zástupců kritika nemilosrdně smete, stále tak velkou základnu fanoušků? Důvodů můžeme najít vícero. Kupříkladu ten, že lidé rádi utíkají před vlastními problémy. Kdo by si přece čas od času nechtěl říct Pořád se nemám zas tak hrozně, mohl by mě honit zmutovaný vlkodlak, co plive oheň, jako tady toho týpka. Horory nás přenesou do jiného světa jako málokteré jiné filmy, za což vděčí tomu, že strach je přece jen jedna z nejsilnějších emocí a je snadnější sdílet pocity člověka porcovaného na kousky, než zamilovaného snílka v jakési romantické komedii. V rámci děsem nasáklého čísla vám tedy Kulturel přináší pět takových, které fanouška žánru rozhodně neurazí, ale zároveň mají velkou šanci oslovit i zbylou část čtenářů, včetně těch, kterým doteď pojem horor nic neříkal. A abychom byli originální, každý z filmů pochází z jiného státu. Låt den rätte komma in Švédsko, 2008 Faktor strachu: 75 % Hodnocení: 90 % Ať vejde ten pravý se nazývá román J. A. Lindqvista, který v roce 2008 převedl do filmové podoby Tomas Alfredson, mimo jiné autor známějšího snímku Tinker Tailor Soldier Spy. Děj se odehrává v mrazivém Švédsku osmdesátých let a ústřední dvojici tvoří křehký dvanáctiletý chlapec Oskar, kterého spolužáci šikanují a 18 povahově odlišná, na první pohled podobně stará dívka jménem Eli. Oskar bydlí se svou matkou v paneláku a do bytu vedle nich se jednoho dne přestěhuje Eli, se kterou se blíže seznámí díky tomu, že jí půjčí svou Rubikovu kostku. Posléze se divák dozvídá, že se dívka živí krví, jež jí obstarává starší muž, který s ní obývá byt. Eli s Oskarem si vzájemně pomáhají, ona jemu dodává odvahu postavit se spolužákům a on jí je oporou ve všech kritických situacích, které nastanou. Jak se příběh rozvine, už vám neřekneme. Můžeme jen prozradit, že pečlivě vybraní představitelé hlavních rolí jsou slovy Alfredsona nebývale fantastičtí a atmosféra filmu je ve svém žánru velmi unikátní. Pokud hledáte na zpříjemnění podzimního večera nějaký film o upírech a přejete si při jeho sledování zapojit mozek a místo toho, abyste se smáli, mít raději husí kůži, stáhněte si Let the right one in. Praktický tip: Dejte pozor, abyste si omylem nestáhli americký remake s podobným názvem. Asi si dokážete domyslet, že se zámořským přepracováním se většinou vytrácí většina původní kvality. Los Ojos de Julia Španělsko, 2010 Faktor strachu: 85 % Hodnocení: 80 % Z geografického pohledu je Evropa, co se hororů týče, stále v plenkách. Zatímco Asie se vymotala z bludného Kruhu a chrlí na nás jednu šílenost za druhou, přičemž valná část z nich je pro nezasvěceného diváka přímým lístkem na psychiatrii, a ve Spojených státech naopak přibývají nové a nové (a horší a horší) díly dříve nápaditých sérií (Nezvratný osud, Vřískot), najít kvalitní evropský horor už není tak jednoduché. Pokud ale máme vybrat stát, který má náběh na to stát se expertem ve strašení diváků, je jedním z nejvýraznějších kandidátů jinak nenápadné Španělsko. To se poprvé ozvalo spoluprací na jednom z nejúspěšnějších novodobých hororů, oldschoolové duchařiny Ti druzí. Pár let na to se z ničeho nic zjevil Faunův labyrint, částečný horor v částečné španělské produkci, který vynesl do výšin dnes světoznámého Guillerma del Tora (Hellboy, Blade 2). A rok nato již Španělé ukázali, že dovedou děsit i sami o sobě a to nejen mírou svého zadlužení. Film REC, jenž si našel stejně velkou základnu obdivovatelů jako odpůrců, je totiž

19 všeobecně považován za jeden z nejděsivějších filmových počinů tohoto tisíciletí. Jelikož jej ale většina z Vás zná a autorům kulturelu se zase tolik nelíbil, posuneme se dále i v současné době se totiž Španělé svého hororového trendu drží, což dokládá dva roky starý a v Česku vesměs neznámý snímek, Los Ojos de Julia. Příběh, založený na vyšetřování smrti slepé sestry hlavní hrdinky, se sice pohybuje spíše na hranicích thrilleru a detektivky, ale díky faktu, že o svůj zrak začne postupem času přicházet i naše hlavní hrdinka, je místy děsivější než všechny Saw dohromady. Dáno je to i tím, že na rozdíl od podobných kousků z americké produkce není třeba pozastavovat se nad nelogickým chováním postav nebo nad předvídatelností děje neznámý režisér věděl, že se stejně neznámými herci díru do světa neudělá, a nemusí tedy ze svého díla činit komerční brak. Vznikla díky tomu soustředěná, atmosférická podívaná, po jejímž shlédnutí si budeme víc než kdy jindy cenit svého zraku. A toho, že nežijeme ve Španělsku. Frankenstein Velká Británie, 2011 Faktor strachu: 27 % Hodnocení: 97 % Frankenstein: or, The Modern Prometheus je původní název nesčetněkrát zfilmovaného hororového románu anglické spisovatelky Mary Shelley, které bylo pouhých jedenadvacet let, když bylo toto dnes již kultovní dílo o stvoření živého člověka z ostatků poprvé publikováno. Verze, o které se dočtete v tomto Kulturelu, vznikla v minulém roce a jde vlastně o záznam divadelního představení. Režisérem je však muž, který je dobře znám především filmovým divákům. Stačí vyjmenovat názvy filmů jako Trainspotting, Milionář z chatrče nebo 127 hodin a snadno si vzpomenete na jméno jejich autora - Danny Boyle. A proč se, milí čtenáři, máte podívat zrovna na toto zpracování? Protože se v něm Boylova velkolepost a efektnost zajímavě a přitažlivě kombinuje s komorností prostoru divadelního pódia, protože hlavními představiteli, kteří se v roli monstra a doktora Franktensteina pravidelně střídají, jsou úžasní Benedict Cumberbatch (Sherlock) a Johnny Lee Miller (Trainspotting) a proto, že jejich dokonalé divadelní herectví můžete díky oku kamery pozorovat v měřítku nejmenších výrazových nuancí. Nezaručuji vám, že se budete hororově bát, nicméně celý příběh je protkán takovým množstvím myšlenek, jež vás stejně jako mne mohou svou tíživostí pořádně znejistit. Praktický tip: Tento záznam se již dvakrát objevil v pražských kinech, snad dorazí i potřetí a do více měst. Pokud si pak budete vybírat, jestli jít na verzi, kdy monstrum hraje J. L. Miller nebo naopak B. Cumberbatch, navštivte obě. V případě, že opravdu potřebujete ušetřit a nikdo jiný vám neporadí, zvolte Millerovo monstrum. The Cabin in the Woods USA, 2011 Faktor strachu: 40 % Hodnocení: 85 % Tahle zápletka už tady byla tolikrát, že i podobné recenze před takovými pěti lety mohly začínat slovy tahle zápletka už tady byla tolikrát. Parta pěti studentů, zahrnující nejklasičtější archetypy postav z teenagerovských filmů (dokonalý sportovec, sympatický intelektuál, vtipný hulič) vyráží na chatu v nejodlehlejším koutě americké divočiny, aby se tam nechala krvavě a dramaticky povraždit neznámým vrahem. V historii hororové kinematografie už jsme 19 tu měli téměř vše, od vlkodlaků přes klasické nože a sekery až po motorovou pilu, přičemž každý další takový film se tvářil, jak není originální a nápaditý. Některé sází na vizuální stránku, některé na vtip, některé na extrémní násilí ale jen jeden ze sta lze prohlásit za vážně povedený. A dá se říci, že tím jedním je i nenápadný americký snímek z minulého roku, produkovaný režisérem Avengers Jossem Whedonem, The Cabin in the Woods česky prostě Chata v horách. Ten je pro recenzenta tvrdým oříškem k přiblížení toho, v čem film vyniká, by byly zapotřebí masivní spoilery. Nezbývá tedy než mlžit a zmínit, že tvůrcům pojem klišé příliš neříká a s radostí boří jedno za druhým, přičemž málokdy ztratí tempo a díky velkému množství takzvaných WTF momentů tzn. chvil, kdy nechápete co se to sakra děje, udrží diváka v napětí po celých 90 minut. Bát se příliš nebudete, na to se Chata v horách nebere dostatečně vážně, ale pár lekaček a napínavých chvil se najde. A pokud jste fanoušek hororu, budete během závěrečné půlhodiny v sedmém nebi. Pokud nejste, možná vám některé narážky uniknou, ale i tak rozhodně stojí za to na tu hodinu a půl na Chatu zajet. Vymýšlíme horory, abychom se vyrovnali s těmi skutečnými. Stephen King

20 DIVADLO JEŠTĚ ŽIJE Nosorožec v Národním divadle 20 Nosorožec. Vítejte v naší nové rubrice. Jejím smyslem má být informovat Vás o dění v divadelním světě, nejen v našem kraji. Jako první přinášíme recenzi inscenace Národního divadla Nosorožec autor: Eugène Ionesco režie: Gábor Tompa dramaturgie: Martin Urban scéna: Helmuth Sturmer masky: Ilona Varga Járó kostýmy: Carmencita Brojboiu hrají: David Prachař, Radúz Mácha, Jan Bidas, Ondřej Pavelka, Václav Postránecký a další Národní divadlo, Nová scéna, Na scéně Národního divadla je v této sezóně možné shlédnout hned několik skvělých her. S naprosto klidným svědomím mezi ně můžeme zařadit hru rumunsko-francouzského dramatika Eugena Ionesca Nosorožec. Přesto, že tato hra byla napsána v roce 1958, má nepochybně co říci i dnes a jsem velmi potěšena tím, že se Národní divadlo rozhodlo ji inscenovat. Ionesco se zde statečně nepodřídil dlouhodobému trendu co nejvíce zkracovat expozici. Naopak ji roztáhnul téměř na polovinu hry. Podrobně v ní vykresluje charaktery jednotlivých postav zvlášť pak hlavního hrdiny Bérengera, a první výskyt nosorožectví. Teprve na konci prvního obrazu druhého dějství zjišťujeme, že nosorožci jsou vlastně přeměnění lidé. Tato dlouhá pasáž však ani na vteřinu nenudí a bez ní by celá hra byla jen dalším případem mravoučného žvanění. Druhá půlka hry totiž popisuje situaci, kdy všichni lidé (každý si najde nějaký ubohý důvod, například následovat své šéfy ) odhodí své lidství a stanou se také nosorožci. Hra končí úžasným monologem Bérangera jehož závěrečná slova jsou: Jsem poslední člověk a člověkem zůstanu! Až do konce! Já se nevzdám! Hold musím vzdát dramaturgovi Martinu Urbanovi, za již zmíněný výběr hry a také za její citlivé proškrtání. Na režii Gábora Tompy je třeba ocenit jeho tendenci vyhnout se postmodernímu, zvlášť v dnešní době neustále vyzdvihovanému, pojetí divadla, které se často zabývá pouze formou, nikoli obsahem. Bohužel ale také musím poznamenat, že jeho invence Nosorožci ve většině případů spíše ublížila. Nápověda zapojující se do hry a předstírající dirigovaní působila dojmem, že si herci nejen nepamatují text ale dokonce ani to, kdo ho má říkat. A to, že při poslední Bérargerově replice mu nápověda podává scénář a on výše uvedenou větu přečte, podle mě připravilo divadlo o efektní konec a oslabilo smysl hry. Ani některé násilné pokusy o aktualizaci například mobilní telefony v rukou všech nosorožců v závěrečné scéně hra nepotřebovala a snad si je ani -AC- nezasloužila. Naprosto zásadním problémem je ovšem nedůsledné a někdy přímo zavádějící vykreslení charakterů hlavních i vedlejších postav. Například motivace slečny Daisy (Bérangerovi přítelkyně, která nakonec také podlehne nosorožectví) je naprosto nejasná. Navíc režisér obsadil některé herce do více Možná se ptáte, co se stane s nosorožci poté, až ztratí svou nosorožeckost... rolí, bez toho, aby je zřetelně odlišil, což mohlo být pro někoho, kdo hru nezná dosti matoucí. Co se týče dalších tvůrců inscenace, nelze se nezmínit o geniálních maskách Ilony Vargy Járó. To, že nosorožci jsou symbolizováni pouze gumovou lidskou tváří a černým pláštěm považuji za skvělý nápad. Pěkný estetický dojem pak dokreslují kostýmy Carmencity Brojboiu. Mám-li však mluvit o scéně, už tak chválit nemohu. V prvním a druhém dějství jsem byla nadšena, moje nadšení po zbytek hry ale opadávalo. V druhé polovině se scéna totiž snažila vyvolat podle mě nesmyslný - dojem stísněnosti, nakupením stolů a židlí na sebe. Čimž sice působivě zaplnila celý prostor jeviště, ale hercům tak postavila do cesty mnoho překážek, které museli

21 leckdy velmi krkolomně - přelézat. Největší chybou inscenace je ale její temporytmus. Při troše snahy to ale můžeme přičíst na vrub tomu, že mnou shlédnuté představení bylo první po divadelních prázdninách a tak je určitá utahanost, výpadky textu a špatná návaznost replik omluvitelná. Jinak ale byly herecké výkony přijatelné, v případě Václava Postráneckého a Jana Bidase dokonce vynikající. Co říci závěrem? Přesto, že představení Nosorožce není to nejlepší, co jsem kdy viděla, stojí za shlédnutí. Rozhodně doporučuji si na něj do Prahy zajet. Když už nic jiného, tak je to skvělá záminka pro návštěvu krásných interiéru Nové scény a pro nás příležitost zase něco pořádně zkritizovat. ZAPOMENUTÉ VĚCI A na sever a na jih... Dovolte, abych se vám představil. Je mi 26 let a jsem celý kulatý. Nemáte ponětí, kdo jsem? Famfáry prosím no přeci váš starý glóbus v aule. Jsem dokonce tak starobylý, až některé státy, jenž nosím na svém břiše, neexistují a nově vzniklé mi nestihli dokreslit. Tato slova bychom mohli zcela jistě slyšet od našeho glóbusu, kdyby k nám ovšem mohly předměty promlouvat. Určitě se najdou někteří, jež rozumí právě mluvícímu nábytku nebo pravdomluvnému zrcadlu, ale o tom bychom neměli mluvit příliš nahlas. No nevadí. Tak se pokusím vám něco povědět alespoň já. Díky panu školníkovi a jeho neuvěřitelné paměti přicházím s další sprškou historie, která jistě probudí i ty, jež do této chvíle chodili slepě po chodbě nevšímaje si ani letitých fotografií studentů na stěnách školy. Pojďme tedy probádat velice vzrušující a nikdy nudný příběh našeho dlouholetého spolužáka kulovitého modelu Země. Gymnáziu táhlo na 120 let, a tak pořadatelé oslav nelenili a pozvali i tehdejšího premiéra vlády zároveň abiturienta naší školy Lubomíra Štrougala, aby se stal hlavni postavou při oslavách tak významného výročí. Tento muž těsně před výroční akcí navštívil kanadský Vancouver k příležitosti světové výstavy coby československý předseda -ANNA BETUŠTIAKOVÁ- Rosocha říkal, že tady žijou lvi... vlády, kde jako upomínku na účast dostal (dnes již náš) model Země. Byla temná mrazivá noc a z chladné země k nám přicestoval velice vážený glóbus. Jako první ho měl možnost spatřit pan školník Liška a jeho bystrému oku neunikla dokonce ani cenovka. A světe div se, ten glóbus nebyl vůbec levný kanadských dolarů (dnes Kč ). Ale abych nepřeskakovala. Co tomu všemu předcházelo? Pan Štrougal přemýšlel, jaký by byl nejvhodnější dárek pro ředitele školy Psíka a samozřejmě i pro gymnázium, a tak nakonec balíček obsahující pomocnou vzdělávací pomůcku směřoval z Vancouvru na předsednistvo vlády v Praze a z něj byl přeadresován přímo do Třeboně. Jaké ale bylo překvapení, když po otevření záhadného balíku glóbus řádně nefungoval, tzn. po dotknutí se rámu nesvítil. Vyděšení doručitelé sice odjeli, ale na pomoc obratem vyslali další dva opraváře, jež postavili svou Tatru 613 (dřívější vládní vozidlo) před budovu školy s tím, že my ten glóbus opravíme. Nakonec ale odhalili, že chyba nastala pouze kvůli špatné elektřině v ředitelně, což ale nebylo problémem v nově zrekonstruované aule. Tak to bychom měli k strastiplné cestě sem k nám na gymnázium. A co dalšího víme o této starodávné věcičce? Tak například: pokud byste si chtěli zahrát na řádné studenty a pokusit se najít naši Českou republiku, něco vás možná udiví. Nejenom, že najdete Československo, ale budete si moci k tomuto státu také připočítat Užhorod a Mukačevo, neboli dřívější součásti území československého. Nenechte se však zmást, toto je skutečné nedopatření, které neplatilo již v době, kdy se glóbus ocitl v naší budově školy. Co dále? Pro ty, mezi jejichž choutky 21 patří přemisťování předmětů, připravte se na zhruba 15 kilogramů ve vašich rukou, které jsou důsledkem dřevěné konstrukce. A kdo skutečně model modré planety vyrobil nebo proč na něm máme o území více? To zůstane záhadou, jež si bude starobylý glóbus střežit pro další generace žáků a studentů můžeme pouze roztočit zeměkouli a prstem zabodnout do míst, odkud k nám tento cenný dárek přicestoval nebo se tam vydat a zjistit o našem glóbusu více. Tak hurá do toho!

22 HRY Pro ignoranty Vítejte na našem malém bezstarostném milém ostrůvku, který je nedotčený strachem, plný her. Abychom odlehčili poněkud ponurou atmosféru tohoto čísla, zaměříme se především na veselé, povedené a nenáročné tituly z posledních měsíců. Kdo lže, ten krade? > Zajímavou cestou, jak udělat pokračování, se vydali lidé z Vigil Games, kteří nám připravují pokračování Darksiders. Pro znalce videoherní scény to bude tak trochu exkurze dobře známou rezervací, protože autoři pokradli nápady, odkud jen mohli. Prince of Persia, Tomb Raider, Legend of Zelda, Devil May Cry nebo Trine, to je jen to, co mě teď napadá. Hra však překvapivě není žádný propadák. Tato mlátička totiž krásně odsýpá, zmíněné vykradené prvky za sebe skládá v překvapivě kvalitním sledu a jedinými opravdu silnými neduhy zůstávají příběh a technické zpracování, neboť vývojáři ve hře nechali značné množství bugů. Hurá do gildy> Pokud máte problémy se sebekontrolou a zálibu v masivních online titulech (a teď nechám stranou to, že je s podivem, že někdo takový ještě chodí do školy, natož aby četl náš skromný časopis), asi byste se měli mít na pozoru před (teď byste měli otočit stránku, jinak jste ztraceni ) Guild Wars 2. Jako správné pokračování onlinovky se pyšní novou 22 grafikou, která je moc pěkná na pohled, a jak se sluší a patří optimalizovaná, novým stromem dovedností a především zajímavým systémem questů, které si najdete prostě tak, že si ťapete po světě a najednou bác, něco se stane a vy něco začnete dělat. Rozhodně se -CHINANO- Ivánku, kamaráde, kde se tady nastavuje uplácení? jedná o významný krok kupředu a výrazné pozvednutí žánru F2PM- MORPG (pro ignoranty -dále jen p.i.-: free to play massive multiplayer online role playing game ). Harmonika by měl radost> Co vám budu psát, v Borderlands se toho od prvního dílu moc nezměnilo. Cell-shadeová grafika, akční hratelnost a milión (ne)použitelných zbraní zůstaly. Co je nového, jsou spíše drobnosti, jako celkově westernové ladění nebo častější humorné hlášky. Pokud hledáte RPG, k jehož dohrání nepotřebujete vyšší IQ, než 60 a parádně si u něj zastřílíte, pak jste narazili na ideální volbu. Counter wait for it > Jaký je nový CS (p.i. Counter Strike)? Těžko vám mohu říci víc, než jeho název. Ať už totiž novou hru dělí od původního modu kolik chce let, je to pořád ono originální CSko. A každý správný CS závislák ví, že auto-heal je pro sraby, single-player kampaň o ničem a k ničemu, realistické chování zbraní je zbytečný opruz a rankový sys- tém a la CoD (p.i. Call of Duty) je nuda. Na druhou stranu je uživatelské rozhraní intuitivní a grafika (i když enginově a tudíž technicky zastaralá) působí příjemně. A cenu necelých tři sta korun můžeme s klidem nazvat lidovou... (ale až vás budou rodiče ve tři ráno zahánět do postele, tak ode mě to nemáte!) Fotbal, to je hra> A to nejen podle slavné písně a nejen ve skutečnosti. Na počítačích už dlouhá léta probíhá souboj mezi značkami FIFA a PES (p.i. Pro Evolution Soccer) a po slabším období koncem minulé dekády se FIFA v posledních letech opět vyšplhala na jasné prvenství. Loni přišla FIFA s vylepšeným systémem kolizí hráčů, takže se sice nestalo, že by noha prošla skrz nohu a podobně, ale čas od času se staly tak neskutečně komické a kuriózní kolize, že to až bylo otravné. Nový ročník s číslem 13 v názvu dopracoval tento systém do únosné podoby a přidal také příjemnou změnu v hratelnosti totiž výraznější zapojení hry tělem, díky čemuž se hra opět posunula blíže skutečnosti. Čas od

23 času má člověk dojem, jakoby stále hrál dvanáctku, ale relevantně vzato hra obsahuje mnoho menších novinek jak v online, tak v offline hratelnosti a rozhodně nedělá své značce ostudu. Ale Gambrinus GYM, WELLNESS & STUFF liga se ještě pořád nevrátila. Ach jo. A co dál? > Příště se můžete těšit na zprávy os AC III, novém CoD a možná i něco dalšího. Nezapomínejte ale, že skutečný svět je Nové úspěchy v novém školním roce Během prázdnin se na našem gymnáziu změnilo mnoho věcí. Máme novou paní ředitelku, přivítali jsme společně nové studenty a pedagogy. Jedno však zůstalo při starém. Je to snaha našich sportovců o co nejlepší výsledky a reprezentaci školy na nejrůznějších turnajích a soutěžích. Za zmínku stojí určitě účast chlapců fotbalistů na okresním finále fotbalového turnaje, který se uskutečnil na začátku října ve Staré Hlíně. Naši fotbalisté se v konkurenci dalších dvou družstev neztratili, ale po druhém místě se jim nepodařilo postoupit do finále krajského. Po úvodní jasné výhře nad zástupci ZŠ Kunžak se v souboji o postup střetli s dačickou střední školou technickou a obchodní. Na vítěze turnaje však nestačili a museli se smířit s druhým místem. Přesto si všichni zúčastnění zaslouží pochvalu za reprezentaci školy. Opět o sobě dalo vědět také naše frisbee družstvo. Těsně před uzávěrkou se zúčastnilo v oslabené sestavě turnaje, na kterém i přesto dokázalo vyhrát 3 utkání. -KATE & PETRKOSzumby, pilates, volejbalu nebo ping-pongu. Všichni doufáme, že elán a nadšení vydrží a sportovní úterky budou i nadále oblíbeny mezi studenty a učiteli. mnohem plnější krás a života, než 23 ten virtuální. Proto, přátelé, nepřestávejte skutečně žít, i když je realita tak složitá. Sportovně zeměpisné kurzy Na studenty předposledních ročníků čekal, letos opět v září, sportovně zeměpisný kurz. Znovu však program kurzu doznal jistých změn. Podle původních plánů si měli svůj kurz v září odbýt pouze třeťáci a na septimány by stejný kurz čekal na jaře. Nakonec se však naši tělocvikáři, i díky nevyzpytatelnému počasí, rozhodli pro zcela jiný systém. V září se zúčastnily obě třídy zeměpisné části pod vedením pana Rosochy, kde se mimo jiné studenti seznámili s populární hrou Geocaching. V další části, konané na koupališti Ostende, je pak čekal výcvik na lodích, na kterých proběhly i závody. Zároveň se všichni přiučili a prakticky si vyzkoušeli různé dovednosti v oblasti první pomoci a ochrany zdraví. Jako první si zářijový program vyzkoušeli třeťáci, kterým plány trochu zhatilo právě počasí, které je dokonce na celý den zahnalo do tělocvičny. Nenechali si však vzít sportovního ducha a celý den soutěžili v nejrůznějších halových sportech. Na nejzajímavější část, kterou představuje bezpochyby sjíždění řeky Lužnice, si budou muset všichni počkat až do jarních měsíců. Z reakcí účastníků lze vyčíst spokojenost s průběhem kurzu a všichni se pak pochopitelně těší na jarní vodácké zážitky. AHOJ! Oblíbené sportovní úterky Když byla řeč o změnách, které naši školu postihly, nemohou naší pozornosti uniknout úterní sportovní aktivity na naší škole. Srdce tělocvikářů plesá při pohledu na zaplněnou tělocvičnu ve víru Proplouvat životem už umíme, teď ještě najít břeh...

24 24 Mobilní superléto POČÍTAČE, MOBILY, INTERNET... Prázdniny jsou už dávno za námi. Snad při nich většina z vás odpočívala, protože ve světě IT bylo v tu dobu pořádně rušno. -MRAK- Někdy bylo rušno až doslova. Apple a Samsung, v současné době dva největší výrobci telefonů, kteří spolu již dlouhou dobu řeší vleklé spory (tedy - on se Apple pře téměř s každou společností, jejíž produkt se alespoň mizivě podobá jeho patentu). Jednou vyhraje Apple, podruhé zase Samsung. V jednom ze sporů Apple tvrdil, že zařízení Samsungu z rodiny Galaxy jsou vzhledově podobné iphonům a také například používají stejný efekt rozražení při dojetí na konec obsahu. Soud dal tentokrát za pravdu Applu, protože a Samsungu vyměřil pokutu ve výší přibližně jedné miliardy dolarů. Pro Samsung je to symbolická částka, větší trable by mu však mohl nadělat fakt, že musí z amerického trhu stáhnout všech 15 zařízení, které tyto patenty porušují. Ve světě mobilů bylo kromě již zmiňovaných konfliktů veselo i při představování nových modelů. Novinky proudily od Samsungu, Nokie, HTC i Applu. Vezměme to tedy popořadě. Samsung se s jeho modelem Galaxy S III sice trefil do černého, což dokazují také prodejní výsledky - po sto dnech prodeje tohoto telefonu se totiž podařilo prodat přes 20 miliónů kusů. Korejcům to však nestačí, a proto se rozhodli udělat radost i uživatelům, kteří by také chtěli být vlastníky nadupaného telefonu, avšak poněkud menšího palce zdaleka nevyhovuje každému. Nedávno tedy vydali smartphone Galaxy S III Mini, který svou výbavou i rozměry připomíná z minulého roku oblíbený Galaxy S II. Liší se od něj designem (který mu dle mého názoru sluší mnohem víc než jeho většímu bratříčkovi), trochu horším fotoaparátem, podporou NFC a Androidem 4.1. Prý se také v Samsungu chystá ještě model Galaxy Premier, který bude výbavou, velikostí i cenou stát uprostřed mezi S III a jeho zmenšeninou. V Samsungu si všimli, že Android je sice velmi přizpůsobitelný, ale zase jim přináší dosti sporů, takže se rozhodli začít ve větší míře vydávat i telefony s Windows Phone, který je Applem téměř nenapadnutelný. Prvním výplodem této myšlenky je mobil Ativ S - což je vlastně kopie S III, jen má v sobě místo Androidu Windows Phone. Samsungu zatím může být výsledek prodeje Windows Phone telefonů celkem jedno, zato pro Nokii, která na tento systém vsadila, bude prodej telefonů Lumia s Windows Phone klíčový. Její divize smartphonů je totiž již delší dobu ve ztrátě a stále se jí nedaří dostat se z červených čísel. Nokia tedy představila její vlajkové lodi Lumii 920 a Lumii 820. Designem se od ostatních Lumií neliší, je v nich však nový Windows Phone 8, který konečně odstraňuje horu nesmyslných omezení. Bude tedy již konečně možné například odesílat soubory přes Bluetooth, používat paměťové karty (v Lumii 920 bohužel ne - prý z důvodu zachování designu), lépe si uspořádat dlaždice na domovské obrazovce a spoustu dalších novinek. HTC na tom také není zrovna nejlépe - firmu s dříve dominantním postavením na trhu postihly velké ztráty na zisku (o 80% menší zisk než minulý rok). Kromě několika nových přírůstků do řady One s Androidem do stáje HTC přibyly také telefony 8X a 8S s Windows Phone. Firma se u nich rozhodla konečně trochu obměnit design a tak vznikly barevné krabičky velmi podobné designu Nokie. Tento design pěkně vypadá s použitým systémem, jehož uživatelské prostředí je tvořeno právě z kachliček - takže by se vlastně HTC měla udělit pochvala za změnu, kterou jeho telefony po letech potřebovaly

25 - u filmům s poměrem stran 16:9 již nemusí být po stranách černé pruhy. Změny se také po dlouhé době dočkal konektor pro nabíjení a synchronizaci. Ten nový se jmenuje Lightning, je menší a rychleji se přes něj přenáší data. Další změjako sůl. Jenže zde je právě problém - Nokii totiž připadá design tak moc podobný s Lumiemi, že už na HTC chystá žalobu. A nemůžu zapomenout ani na Apple a jeho iphone. Byla totiž představena jeho již šestá verze. Tentokrát nepřináší nic revolučního, co by významně změnilo trh. I přesto se mu však oproti předchozím verzím nedá upřít spousta vylepšení. Asi nejviditelnější změnou je zvětšení displeje na 4 palce, avšak zvětšovalo se pouze do výšky, a to tak, aby na obrazovce přibyl přesně jeden pruh s ikonkami na domovské obrazovce. Výhody to také přináší při prohlížení multimédií, kde je tato změna vidět hlavně při prohlížení videa na je na zádech, kde se z větší části vyměnilo sklo za hliník - telefon je tedy lehčí a měl by být i odolnější. Další změny už jsou spíše evoluční - byl tedy vylepšen procesor a grafický čip, zvětšena RAM paměť, vylepšen fotoaparát (hlavně stabilizace videa) a celkově by měl tento nový iphone být zase o něco rychlejší než jeho předchůdci i konkurence. Applem jsem začal i skončil. Abyste tedy nemohli tvrdit, že mu nadržuji, příští článek budu z větší části věnovat Microsoftu, jeho osmé verzi Windows, tabletu Surface a dalším produktům. Foto: wp-content/uploads/2012/09/iphone5- front-back.jpg UČITELSKÁ ANKETA Na jaký z prázdninových zážitků nejraději vzpomínáte? Naděžda Krčálová Na každé prázdniny vzpomínám ráda, vždy je něco pěkného. Nejvíce se mi líbí, když vyjedeme s celou početnou rodinou na nějakou společnou dovolenou nebo se sejdeme na posezení a je veselo. Petr Kopeček Prázdninových zážitků, těch bylo spousta! Dost se mi mísí mé vlastní pocity z různých akcí s vnímáním členů mé rodiny, a tak mám radost, když se jim líbí třeba výlet, který jsem právě pro ně vymyslel. Mezi takové patřil např. náš rodinný pobyt na Rakovnicku s velkou jízdou parním vlakem - Kolešovkou, plavba po Vltavě z Hluboké, návštěva jindřichohradeckého Domu gobelínů, táborská vycházka podél Lužnice či nalezení soutoku Lužnice a Dračice. Léto, budiž pochváleno! Milada Benedová Vzpomínám ráda na všechny prázdniny, které strašně rychle uběhly, protože se pořád něco dělo. V hlavě mám nejčerstvěji ty nejnovější: pochod na vrcholy Nízkých Tater po medvědích stezkách (to jsem se taky dost bála!), cyklovýlet kolem Bodamského jezera, úžasné lenošení na Vysočině - teplo, volno, svobodno... -AKO- 25 Jana Kalvasová Tereza Maříková Z prázdnin nejraději vzpomínám na svatbu mé skvělé kamarádky Terezky Valentové, na níž jsem zjistila, že ač vírou psychologů je doufat, že se člověk může změnit, je dobře, že někteří lidé zůstávají stejní. Kateřina Janů Myslím, že nesmazatelně se mi vryl do paměti víkend u rodičů, kdy se sestra pořezala na ruce a přeřízla si dvě šlachy, když krájela topinky na tatarák. O dvě hodiny na to se o to pokusil papínek a rozbil, co se dalo. No a protože náš pes má taky šlachy v háji a nemůže cestovat do schodů, máme nahoře důmyslné překážky - sušák na prádlo - na který taťka zapomněl, když šel v noci potmě do ložnice a nedá se reprodukovat, co řekl, protože to bylo šíleně sprosté, a pak sebou říznul do květináčů na chodbě. Prázdninových zážitků bylo více, ale vše trumfnul synovec Ondřej, který se narodil koncem léta :o) Anna Kohoutová Měla jsem hodně hezkých zážitků hlavně během nádherně klidné prosluněné dovolené u moře nebo docela tvůrčího léta v novém ředitelském kabinetě

26 26 má moje maminka radost ale nejhezčí byla asi oslava maminčiných sedmdesátin, na které se sešla celá nejširší rodina včetně většiny slovenského příbuzenstva a kde jsem měla strašnou radost, že Martin Rosocha Alpy, balzám z hor Zdeněk Kučera Každou chvíli si vzpomenu na letošní prázdninové putování po Kalifornii, Nevadě, Arizoně a Mexiku. Jana Havlová V srpnu jsem s manželem procestovala Hanou. Nejvíc mě zaujala barokní bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. Hned vedle je dům, který navštěvoval o prázdninách básník J. Wolker, jezdil za svými prarodiči téměř dvacet let. Blízko odtud se rozprostírá asi na 40 ha zoologická zahrada. Nám se líbily dlouhatánské žirafy a obří akvárium pro žraloky. Přímo v Olomouci jsem viděla pravou dožínkovou slavnost na mezinárodní zahradnické výstavě a veletrhu Flora Olomouc. Sice jsem si domů žádné rostliny nepřivezla, ale byla to pastva pro oči: gladioly, jiřiny, více než 500 odrůd růží Celé putování jsme zakončili v Mikulově, v našem oblíbeném sklípku, kam jezdíme řadu let. Zuzana Dvořáková Bylo to potápění na dovolené v Egyptě. Odjeli jsme na otevřené moře a tam jsme se potápěli ke korálovým útesům, kde všude kolem nás plavala spousta barevných rybiček. Bylo to jako ve filmu Hledá se Nemo. Nezapomenutelný zážitek, vžele doporučuji. Ivana Ahmad Celý večer jsem přemýšlela o odpovědi. Ale jeden prostě vybrat nejde. Tak jsou dva jeden červencový a jeden srpnový, stejně, jako jsou dva měsíce prázdnin. Červencový - když mi v Egyptě můj Gáfareček (vnuk) skočil do náruče a strávil tam 2 hodiny. Srpnový - když jsem si v kempu Paradise u Vltavy lehla večer na záda, přede mnou dohoříval ohýnek a já čekala, až bude padat hvězda. A spadla

27 KAM TO DOTÁHLI -MAR.MAR & TEST- Tereza Maříková: Baví mě nakouknout do myšlení lidí, kteří mi to dovolí. Od pondělí do neděle (ale hlavně v úterý) budete se cítit skvěle... V roce 2006 opustila naši školu. Dnes ji na chodbách gymnázia můžeme vídat znovu. Tentokrát jako školní psycholožku, která vás srdečně přivítá v kumbále na svém žlutém sofa. Terka řeší vše s nadhledem, a proto za ní můžete kdykoli přijít se svým problémem. V následujícím rozhovoru se dozvíte, jaká byla Terka studentka, něco o její profesi a vzpomínkách na její školní léta. Jak vzpomínáte na léta strávená na našem gymnáziu? Říká se, že ve vzpomínkách časem zůstane jen to pěkné, pokud je to pravda, myslím, že z osmi let na gymnáziu mi toho čas moc vymazat nemusel. Na gymplu jsem prožila dobu, kdy jsem se změnila z dítěte na dospělou a při téhle metamorfóze přišlo samozřejmě pár konfliktů, bezpráví a nespravedlností, ale hlavně jsem měla obrovské štěstí na skvělé spolužáky a ve většině případů i na pedagogy. Domnívám se totiž, že i když si to možná v danou chvíli třeba tak úplně neuvědomujete, prostředí, ve kterém se pohybujete v tomto citlivém období, má na vás zásadní vliv a já jsem moc ráda, že jsem byla ovlivňována právě tady na gymplu. Byla jste vždy vzornou studentkou nebo jste i trochu zlobila? No, určitě jsem taky trochu zlobila, i když asi převažovalo to nudné vzorné chození do školy a učení se. Jako můj nejzávažnější přestupek proti školnímu řádu mne hned napadne naše třídní fernetová aféra v kvintě. Jednoho chmurného rána asi týden před lyžařským kurzem jsme si jen tak pro zlepšení nálady připili ve třídě fernetem a pak jsme láhev nechali nedopatřením v šatně. Ta byla samozřejmě nalezena a my pak celý zbytek roku žehlili dvojku z chování a hlavně na lyžáku jsme se báli i namazat si kolena Alpou :-). Proč jste si vybrala právě psychologii a co vás k tomu vedlo? Když řeknu, že mě k tomu dovedla maminka, bude to asi vypadat blbě, co? Ale je to svým způsobem pravda. Já mám moc ráda zvířata, přírodu a biologii a celé své starší dětství jsem chtěla po vzoru Zdeňka Veselovského studovat chování zvířat, tedy etologii. Zjistila jsem ale, že se etologie jako samostatný obor studovat nedá a byla jsem bezradná. A moje maminka přišla a řekla: No a co kdybys šla na psychologii, to je podobný, akorát studuješ chování lidí. A ty k tomu máš navíc docela vlohy, umíš lidi vyslechnout a tak. No a já o tom začala přemýšlet a víc o tom číst a zjistila jsem, že je to moc zajímavý obor a nejvíc mě na něm přitahovalo to tajemství, které se skrývá v každé lidské duši a to, že psycholog je může trochu poodkrýt. Co vás na práci psychologa baví? Vlastně jsem na tuto otázku odpověděla už v té předchozí. Baví mě nakouknout do myšlení lidí, kteří mi to dovolí, moc ráda poslouchám životní příběhy a nejradši mám ten pocit, když si s někým povídám a najednou je skoro cítit, jak odněkud spadne ten balvan a ten člověk potom ode mne odchází s lehčí hlavou. Plánujete zůstat,,jen u školní psycholožky nebo máte 27 větší ambice? Z té otázky bych odstranila slovíčko jen. Dělat školní psycholožku na třeboňském gymnáziu je pro mne v této chvíli ta nejideálnější varianta. Co bude za pár let, až mi trochu odroste dítko, nedokážu odhadnout, ale ráda se nechám překvapit. Mým psychologickým snem od počátku studií bylo otevřít si soukromou klinickou praxi pro děti.

28 28 Jenže za tímto snem se skrývá minimálně deset let praxe v nemocnici a dvě atestace, což se moc nerýmuje s intenzivním mateřstvím, které u mne jednoznačně vyhrává, tudíž jsem sen zatím odložila na neurčito. V dnešní době se spousta lidí bojí/stydí vyhledat psychologa. Mají k tomu důvod? Myslím, že se situace v Čechách pomalu zlepšuje a vyhledání odborné psychologické pomoci přestává dávat člověku nálepku blázna nebo slabocha, který neumí své problémy řešit sám. Samozřejmě ale musím připustit, že stejně jako existují špatní policisté, kuchaři či manažeři, existují i špatní psychologové, kteří pak dokáží spíš ublížit, místo aby pomáhali. Byla jste někdy sama nucena vyhledat pomoc psychologa? Pokud se nepočítají nesčetné hovory s mými olomouckými spolužáky, tak jsem u žádného psychologa zatím nebyla. A vlastně musím říct, že bych se sama možná trochu ostýchala, než bych dveře nějakého kolegy otevřela, proto považuji za velkou odvahu, když to někdo dokáže. Postavit se k problémům čelem a začít je řešit totiž stojí spoustu sil a někdy to taky dost bolí. Já ale věřím, že výsledek pak stojí za to. Existuje něco, čeho se opravdu bojíte? Nad touhle otázkou jsem dlouho přemýšlela a opravdu se bojím závisti, protože dokáže pustošit naprosto všechno a přitom je často tak nenápadná. Taky hloupých lidí, obzvlášť pokud mají moc a nakonec jakýchkoli tabu, neboť mlčet vždycky neznamená zlato. Co děláte ve svém volném čase? Volného času si nyní moc neužívám. Když synáček chvíli spinká a to se moc často nestává - jsem ráda, když něco udělám doma a pokud mi ještě chvilička zbude, pustím si oblíbenou hudbu a nebo přečtu pár stránek. Už za studií mě třeboňská knihovna mnohdy zachránila a nyní zjišťuji, že se v ní skrývají naprosté poklady. Máte nějaké univerzální rady pro zdravou a vyrovnanou psychiku? Univerzální návod asi neexistuje, snaha o něj mi připomíná knihy s názvem typu - Dokonalý život snadno a rychle pro úplné začátečníky. Mně osobně doposud fungoval následující postup. Sedla jsem si a popřemýšlela nad tím, co mi dokáže spravit náladu. A pak, když mě něco vyvádí z rovnováhy, se na chvíli na všechno vykašlu a jdu dělat tu činnost, která mě trochu pozvedne. Když se pak vrátím zpět k té nepříjemné situaci, už se nehroutím, vidím vše trochu optimističtěji něž předtím a řešení se hledá lépe. Tím odreagováním může být pro každého něco jiného, já preferuji kontakt s přírodou, tanec, hudbu, dobrý čaj a čokoládu. Ale jedna rada mě přece jen napadá, Janu Werichovi alias Rudolfovi II. je v pohádce Císařův pekař razeno: Nenech prchlivost cloumat svým majestátem! To je motto, které obsahuje dvě důležitá sdělení. Za prvé by si člověk měl sám sebe vážit a mít k sobě úctu a za druhé by se neměl nechat vytáčet kvůli malichernostem. Tuhle větu nejčastěji slýchám od svého muže a spolehlivě mě dokáže uklidnit a většinou i rozesmát. A ten smích je nejspíš pro duševní zdraví vůbec to nejdůležitější. -KRUTOPŘÍSNEJHUSTODÉMON- Konečně je tady podzim. Ani nevíte, jak jste mi všichni chyběli! Přes prázdniny jste se rozutekli do všech světových koutů a já tu zůstal sám, smutně bloumající po prázdných chodbách. Ale teď vás mám zase všechny hezky pohromadě a můžu se do sytosti hrabat ve vašich skandálech a špíně. Hurá! Krutopřísnej Hustodémon opět v akci! K čemu může vést zdánlivě nevinné přetahování se o místo v lavici? O. K. z III. propíchl svého spolužáka A. K.. Zranění ošetřeno, místo v lavici vyřešeno. Kázeňské opatření pro šípaře a varovný prst pro všechny, co sedají na obsazené. M. J. z 3. nedala spát účastníkům výměnného pobytu v Německu. Může za to její bujné poprsí? Ale sotva se vrátila, už vaří krev hned několika slečnám v paralelní třídě. Nerespektování teritorií je trestuhodné! Styď se! aneb Kde Bůh dal, tam i vzal. Mnohým se mohlo zdát, že P.J. z 3. podvedla jeho nestálá přítelkyně A. K. z V. Ano, během výměnného pobytu v Německu si našla dočasnou náhradu, omluvila se a jsou opět spolu. Tedy, myslím. Ovšem dozvěděl jsem se, že byla spatřena v třeboňském kině s někým jiným. Čert ví, jak to vlastně je

29 J.F. z VII. si začal milostný romá- Kavky si povídají o novém učitel- Co se démonovi vůbec nelíbí, je nek s jistou Němkou na onom ďábelském pobytu. Zdali je to pobídka pro osamělá srdce, aby začala jezdit na výměnné pobyty v zájmu hledání nových partnerů, toť otázka. Nyní vztah na dálku, později společné soužití v Německu. Proč ne?! Mám rád romantiku. O.H. z VI. a K.L. z 1.? Jak už sko-studentském páru, který trojúhelníky řeší maximálně na papíře. Ti vnímavější si určitě všimli. Ostatní si budou muset počkat do příštího čísla. Lamač srdcí - ideální přízvisko pro M. F. z 4. Davy jsou to, davy obdivovatelek! K Již všem známý pár A.F. z 4. a R.C. z 3. žijí sportovně! Dali se na cyklistiku a využívají i služeb regionálních hoteliérů. Tomu říkám zdravý vztah! Fotogenická sextánka B.K. má další oběť! S již zmiňovaným T.H. z 1. byla viděna v romantickém růžku u topení. Kde nehřeje láska, je potřeba přímotop. Její vrstevnice vzkazují: Nech nám taky někoho! Na zatím neznámém bodě ustrnul vztah K.V. VII a T.T. z VI. Uvidíme, zda-li se dokáží do Vánoc posunout dál než k vysedávání na lavičkách. Ve třetím ročníku se schyluje k velkému sporu o M.J., stojí o ni totiž hned dva její spolužáci - F.M. a M.N. Na rozuzlení tohoto trojúhelníku si budeme muset počkat. Někteří studenti se ani na vý- měnném pobytu neobejdou bez alkoholu! V. A. z VII. nejenže se zpil, jak zákon káže, ale nabízel i německým učitelům. Být jimi, taky se opiju a doufám, že to je metanol, abych se na to nemusel dívat Mezinárodní HANBA, HANBA, OSTUDA! 29 všichni víme, tento pár je znám ne.p. z IV. se prý svým spolužačkonečnými rozchody a také vášni- kám často chlubí svými intimními vými návraty, doneslo se mi ale, že vztahy s výrazně staršími studenty tentokrát je opravdu konec. Není našeho gymnázia. Faktem ovšem ale divné, že jsou viděni téměř kaž- je, že její údajná rande s M.M. z dou přestávku debatujíc na chod- VIII. nebo s F.K. z loňského 4. jsou bě? Jen tak dále, drazí, v příštím pouhou dětinskou fantazií. Ani čísle možná dostaneme odpověď! jeden ze jmenovaných s K.P. v životě neprohodil jediné slovo a ohledný T.H. z 1., který je na kamarádky K.P. by nejspíš neměgymnáziu jen chvíli, si už od za- ly baštit každou její fantastickou čátku zahrává se svým osudem, historku. doneslo se mi, že prý pro něj není problém více než přátelit se s více dívkami najednou, jak prý už nyní dokazuje. Tak aspoň ať tě při tom nevidí! P malá účast gymnazistů na tanečních. Styďte se kvinto a druhý ročníku! Chválím všechny, co tančí, jak Stehlík píská!