Závěrečná zpráva o evropském chemickém průmyslu

Transkript

1 Závěrečná zpráva o evropském chemickém průmyslu Skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost v evropském chemickém průmyslu (EK, ředitelství pro podniky a průmysl), z (neautorizovaný překlad) Závěry Evropský chemický průmysl je klíčový pro hospodářský rozvoj a blahobyt, přičemž zabezpečuje moderní produkty a pokroková technická řešení fakticky pro všechny sektory evropské ekonomiky. S 1,2 milionem zaměstnanců a tržbami ve výši 537 mld. EUR (rok 2007) je jedním z největších průmyslových sektorů a důležitým zdrojem přímé a nepřímé zaměstnanosti v mnoha regionech Evropské unie. Udržitelný chemický průmysl je nepostradatelný pro řešení některých nejnaléhavějších globálních problémů jako jsou dodávky energie, potravin, vody a zdravotní péče pro neustále rostoucí světovou populaci. Průmysl kontinuálně vyvíjí inovace, generované výzkumem v chemii a jiných vědách pro široké spektrum praktických aplikací. Současně s tím má toto odvětví velkou zodpovědnost za udržitelné využití přírodních zdrojů včetně snížení poptávky po energiích, znečištění, odpadů a emisí skleníkových plynů a v neposlední řadě bezpečnost chemických produktů a jejich aplikací. OSN vyhlásila rok 2011 Mezinárodním rokem chemie, aby zdůraznila důležitost tohoto odvětví pro udržitelné přírodní zdroje. Evropa tradičně dominovala v produkci chemických výrobků, ale její pozice vyznačující se velkým exportním přebytkem, se v několika posledních letech zhoršovala. S poznáním strategické důležitostí tohoto odvětví zejména Čína a Indie vyvinuly úspěšnou snahu vybudovat velké a stále sofistikovanější výrobní jednotky. Zejména vzhledem ke své konkurenční výhodě v surovinách země Středního východu přilákaly velké investice do petrochemie. Důsledkem je to, že tržní podíl chemického průmyslu EU na globálním trhu se snižuje a konkurenční pozice řady tržních segmentů je v ohrožení. Jako součást průmyslové politiky Evropská komise zřídila tuto Skupinu na vysoké úrovni, která zahrnuje široký okruh zainteresovaných složek. Jejím posláním bylo posoudit problémy/výzvy pro konkurenční postavení evropského chemického průmyslu a identifikovat faktory, které způsobují rychlé strukturální změny. Evropský průmysl obecně a chemický průmysl zvlášť nyní čelí celé řadě vážných problémů. Ty zahrnují postupující globalizaci s novým rozdělením práce mezi vyspělé a nově se rozvíjející země (emerging countries); prosazování udržitelnější spotřeby surovin a energie, bojující se změnami klimatu; a potřebu reagovat na společenské změny jako je například stárnutí populace. HLG měla za cíl připravit dlouhodobou vizi a vypracovat specifická politická doporučení pro zvládnutí těchto problémů (výzev) a zajistit zaměstnanost a růst za pomoci prosperujícího a inovativního chemického průmyslu v Evropě. Vybalancování ekonomické, sociální a ekologické potřeby, na základě principů udržitelného rozvoje, bylo důležitým tématem v těchto úvahách. HLG zahájila svoji činnost v září 2007 a ukončila ji v únoru během této doby se globální ekonomické klima dramaticky změnilo. Zatím je však ještě příliš brzy dohlédnout celkový rozsah a trvání současné finanční a ekonomické krize, která je v mnoha ohledech unikátní. Je však zřejmé, že má velký vliv na chemický sektor se silnými vazbami na stavebnictví a automobilový průmysl. Silně rozkolísané trhy ropy a zemního plynu jež jsou 1

2 dodavateli surovin pro toto odvětví ještě více komplikují situaci. To zvyšuje potřebu mít zcela jasný obrázek o klíčových hnacích prvcích středně - a dlouhodobého rozvoje složitého a silně diversifikovaného chemického průmyslu a jako ukazatele/vodítko (pointer) rozvoje a implementace ekonomických podpůrných opatření na evropské a národní úrovni. Přiložená zpráva má za cíl vysvětlit tyto trendy a identifikovat opatření, která by podpořila konkurenční pozici chemického průmyslu. Na závěrečném zasedání dne 19. února 2009 HLG odsouhlasila/schválila tuto zprávu a zdůraznila následující závěry: I. Více inovací je klíčem pro zabezpečení budoucnosti evropského chemického průmyslu 1. Posun směrem k udržitelnějšímu využití zdrojů bude vyžadovat nová chemická řešení. Zvláště v zájmu zmírnění změn klimatu a dalších globálních a současných environmentálních a společenských výzev bude velmi důležité zaměření na výzkum a vývoj v chemii a příbuzných vědách. Rezultující hlavní podnikatelské příležitosti pro evropský chemický průmysl by měly být plně využity. 2. Inovační sítě jsou důležitou cestou pro podporu rychlejšího pochopení inovací. Průmysl, ve spolupráci se státní správou, by měly založit lokální inovační sítě na podporu klíčových strategických inovací a pečovat o nejlepší praxi a zkušenosti. 3. Úspěšný chemický průmysl poskytuje stále více průřezových (cross-cutting) řešení podél hodnotového řetězce. Průmysl a veřejný sektor na všech úrovních by tudíž měly posilovat inovační klastry a odhalovat inovační procesy, které usnadňují spolupráci v sektorech a přeshraniční spolupráci. 4. Ačkoli inovace je více než výzkum a vývoj, vazba mezi výzkumem v chemii (a v příbuzných vědách) a inovacemi je zvláště silná v odvětví chemického průmyslu. Obecně je nezbytné zvyšovat kvantitu a kvalitu výzkumu a vývoje a efektivnost inovací, zvláště podporou většího úsilí v soukromém sektoru. Obecně jsou společnosti vyzývány, aby revidovaly své výzkumné a vývojové plány a rozšířily podnikové výzkumné programy na střední a dlouhodobé cíle (úkoly). Veřejný sektor by měl poskytovat účinnou podporu soukromému sektoru a usnadňovat přístup k programům podpory, zvláště pro malé a střední podniky (SMEs). Komise bude provádět své akce v zájmu posílení technologického transferu v Evropě a zabezpečí podporu společnostem, universitám a jednotlivým inovátorům. 5. Duševní vlastnictví má strategickou důležitost pro chemický průmysl založený na vědě a high-tech. Vysoké náklady spojené s chemickým výzkumem a vývojem a uváděním nových výrobků na trh vyžadují vhodná a (nákladově) efektivní pravidla ochrany duševního vlastnictví (IPR=Intellectual Property Rights ). Autority členských států a Evropská komise potřebují rozvíjet koherentnější politiku IPR, spolu s centralizovanějším a koordinovanějším přístupem. Komise a členské státy jsou vyzývány, aby pokračovaly v úsilí dosáhnout dohody na vytvoření komunitárního patentu a společného jurisdikčního rámce, které by pomohly prosadit evropský a unijní patent. Komise a členské státy by rovněž měly usilovat o harmonizaci mezinárodního patentového práva prostřednictvím Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO=Word Intellectual Property Organisation) a dalších iniciativ jako je Transatlantická hospodářská rada (TEC=Transatlantic Economic Council). 6. Padělky se stávají klíčovým problémem pro evropský chemický průmysl. Záležitosti týkající se zdraví a bezpečnosti činí tento problém u chemikálií ještě vážnějším a nebezpečnějším nežli u většiny ostatních produktů. Komise a všichni aktéři zapojení do boje proti padělkům a produkčnímu pirátství v členských státech, včetně 2

3 evropského průmyslu, by měly spolupracovat na snazším vyšetřování a podnikání radikálních akcí proti padělatelům v Evropě a kdekoliv na světě a současně s tím rozvíjet veřejné vzdělávací iniciativy. 7. Důvěra a jistota spotřebitelů, zákazníků a investorů mají klíčový význam. Potřeba zlepšit řízení a komunikaci v chemické bezpečnosti napříč hodnotovým řetězcem až k finálním uživateli byla a je velkým úkolem po řadu let. Chemický průmysl má obtížné dědictví co se týká bezpečnosti svých provozů a výrobků. Výrazná zlepšení, které byla v tomto směru již dosažena, lze doložit podstatným snížením počtu nehod a množství emisí, zlepšováním managementu výrobků a postupnou náhradou nejnebezpečnějších látek méně škodlivými. To by mělo vytvářet základ pro zvýšenou důvěru v chemický průmysl. Průmysl stále potřebuje zvýšit transparentnost a rozvíjet efektivnější dialog se společností, například při zavádění nových technologií. Veřejné autority na všech úrovních jsou vyzývány, aby se podílely na tomto dialogu. 8. Legislativa má podstatný dopad na organizaci a provoz chemických společností. Proto také kvalita legislativy, její správná implementace a náležité prosazování/ vymahatelnost jsou velmi významné nejen pro dosažení zdravotních a environmentálních cílů, ale také pro konkurenceschopnost a pověst chemického průmyslu. To se týká zvláště SMEs, které čelí enormním problémům při aplikaci vysokého počtu regulatorních požadavků na evropské a národní úrovni. Legislativa má s velkou pravděpodobností pozitivní dopady na inovace, pokud je to koherentní, zaměřená na výstupy a podpořená tržními mechanismy. V rámci agendy Better Regulation Komise dává nejvyšší prioritu zjednodušení a zlepšování legislativního prostředí v Evropě. Touto činností napomáhá podpoře podnikatelské činnosti a inovací. Zlepšená legislativa je klíčovým prvkem Lisabonské strategie růstu a Strategie zaměstnanosti. Unijní instituce by se měly pohnout vpřed při implementaci této strategie, aniž by se přijímaly kompromisy v cílech EU v ekologii a ochraně zdraví. Řádná konzultace se zainteresovanými složkami, solidní ocenění dopadů, zlepšená komunikace autorit a harmonizovanější a korektnější aplikace dohodnutých pravidel jsou klíčovými prvky pro správný regulatorní rámec. Legislativa by měla vytvořit konsistentní rámec a zajistit dostatečně stabilní dlouhodobou perspektivu. 9. Vzdělávání a přilákání talentů jsou základem inovací a konkurenceschopnosti. Rozvoj lidských zdrojů přitom vyžaduje ještě větší pozornost a SMEs potřebují zvláštní pomoc při řešení nedostatku kvalifikovaného personálu. Členské státy by měly více podpořit chemické a vědecké vzdělávání počínaje základním školstvím. Chemické a strojírenské fakulty by měly definovat profily nových profesí, včetně podnikatelských programů, ve spolupráci s průmyslem. Při této přípravě by měl průmysl ještě zvýšit své úsilí při odhadu požadavků na lidské zdroje v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu v různých lokalitách a identifikovat očekávané změny v profesních profilech. II. Zodpovědné využití přírodních zdrojů a stejné/férové podmínky pro čerpání energií a surovin jsou faktory úspěšnosti pro konkurenceschopnost a udržitelnost 10. Chemický průmysl transformuje suroviny na množství nových látek a přípravků, které jsou rozhodující pro využití ve velmi široké škále aplikací prakticky ve všech sektorech ekonomiky. Chemický průmysl je z valné části založen na ropě a zemním plynu, používá však rovněž obnovitelné materiály jako jsou škrob, rostlinné oleje nebo ethanol. Dostupnost a náklady na tyto suroviny jsou pro velkou část průmyslu spolu s cenami energie rozhodujícími nákladovými položkami, silně ovlivňujícími 3

4 mezinárodní konkurenceschopnost. Evropa má omezené zdroje nezbytných fosilních a obnovitelných surovin. Je tudíž nejvyšší prioritou zabezpečit: spolehlivý přístup k ropě a zemnímu plynu (methanu) za konkurenční ceny a zlepšenou výkonnost trhu se zemním plynem v EU za pomoci účinné liberalizace, stabilní dlouhodobé dodávky elektřiny, včetně dlouhodobých kontraktů s výrobci energií nebo na základě zvýšení produkce na místě v jednotkách na výrobu energie a tepla, které by pokryly vnitřní poptávku po teplu u většiny procesů. 11. Vysoká integrace většiny evropských chemických společností podél výrobního hodnotového řetězce je jednou z hlavních konkurenčních výhod. Je to právě integrace, která až dosud většinou umožňovala evropskému průmyslu kompenzovat jeho méně příznivou pozici v surovinách a vyšších nákladech na energii. Většina ze tří stovek evropských chemických lokalit se nachází ve 30 klastrech. Úspěch těchto klastrů závisí na správné a opodstatněné kombinaci klíčových aktiv (assets) na místě, na sdíleném využití infrastruktury a služeb, na přístupu k hlavním druhům dopravy a na blízkosti trhů a zákazníků. Společnosti v dobře fungujících klastrech těží z optimalizované nákladové struktury, z lepšího přístupu ke zdrojům. Centralizovaná výroba energie a páry jim obvykle umožňuje zanechávat menší uhlíkovou stopu. Nicméně v řadě členských států je chemický průmysl ještě značně rozptýlený a soustředěný kolem historických surovinových nebo energetických zdrojů. Vedle toho často není v klastrech ukončena kompletní integrace dodávkového řetězce a nedostatečné je i propojení mezi klastry. V důsledku toho by měl být rozvoj klastrů, které jsou považovány za životaschopné podporován, pokud vyhovují pravidlům státní pomoci. 12. Dlouhé dopravní vzdálenosti jsou v chemickém sektoru pravidlem. Chemické společnosti se často úzce specializují a jedna firma může zásobovat určitým výrobkem celý evropský trh. Distributoři chemikálií mají v dodavatelském řetězci významné postavení, tím, že poskytují služby širokému spektru následných uživatelů, většinou SME. I když je značná část průmyslu lokalizována v klastrech, vzdálenosti mezi produkčními místy mohou být značné. Existuje proto riziko, že nedostatečná logistická infrastruktura a další dopravní úzké profily mohou zabránit dosažení silnějších klastrů. A tudíž zlepšování logistické infrastruktury uvnitř a mezi chemickými klastry je důležité. Klastrové platformy a iniciativy na podporu regionální a evropské spolupráce jako je například Síť evropských chemických regionů (European Chemical Regions Network = ECRN) mohou přitom sehrát důležitou roli. Podíl silniční dopravy je příliš vysoký, klesající využití železnice by mělo být zastaveno a vyžaduje to i více produktovodů mezi klastry. V řadě případů byl rozvoj bezpečného a efektivního dopravního systému ve všech směrech opomíjený a vyžaduje větší pozornost vzhledem k dopadům na životní prostředí a bezpečnost. 13. Značná závislost na fosilních uhlovodících, vysoké ceny ropy a zemního plynu a ambice dosáhnout lehčí uhlíkové stopy, vedly chemický průmysl k významné snaze rozšířit vlastní surovinovou bázi, zvláště o širší využití obnovitelných surovin na biobázi jako doplňku fosilních suroviny. I když v zásadě lze vyrábět velké množství chemických látek z obnovitelných surovin, nesmí být podceňovány technické, 4

5 ekonomické a logistické problémy. Průmyslová výroba vyžaduje spolehlivý tok velkého množství surovin v konstantní kvalitě. Tento požadavek představuje důležitý rozdíl proti použití obnovitelných surovin k výrobě energie a některých pohonných hmot, kde chemické složení a čistota jsou méně podstatné. Technologický rozvoj může zmírnit některý z těchto problémů. V současné době se zdá být předčasné provádět robustní odhady ekonomické životaschopnosti obnovitelných surovin v chemickém průmyslu jako náhrady za fosilní suroviny. Avšak očekávaný velký potenciál, který je k dispozici v delším časovém horizontu opravňuje k tomu, aby se pokračovalo ve výzkumných a vývojových aktivitách a byly tyto brány jako priority. 14. Využití obnovitelných surovin jako jsou škrob, celulóza, cukr, rostlinné oleje a další tuky má při výrobě některých chemikálií (například povrchově aktivních látek, potravinových a krmných přísad, enzymů atd.) a vláken dlouhou tradici. V posledních letech však roste konkurence těmto materiálům ze strany výroby biopaliv a energie. Pobídky ve formě dotací nebo regulací v kontextu agrární nebo energetické politiky mohou vážně ohrozit zavedené využití surovin na bio-bázi v chemickém průmyslu. Politici by proto měli dbát na to, aby se zabránilo takovým nežádoucím vedlejším účinkům. Přístup k vysoce kvalitním obnovitelným surovinám za světové tržní ceny je nezbytný pro konkurenceschopný evropský chemický průmysl. EU by měla posoudit konkurenční výhody získané zrušením nebo redukcí dovozních cel a otevřením dovozních kvót pro surovinové vstupy různých oborů chemického průmyslu. Zvláště by mělo být znovu zváženo clo u ethanolu pro průmyslové použití. S ohledem na ekologicky a společensky citlivé obnovitelné suroviny by další otevření trhu mělo jít ruku v ruce s garancemi udržitelnosti s přihlédnutím na pravidla WTO. Všude, kde je to možné, by se měla Evropská unie snažit o mezinárodně dohodnuté standardy. 15. Změny klimatu jsou globálním problémem a chemický průmysl je globalizované odvětví s velmi silnou produkční základnou v rozvojových ekonomikách Asie. To vyžaduje pečlivý pohled na globální efekty politických opatření. Relokace částí evropského chemického průmyslu do regionů s nižšími cíly ve snižování emisí by nezpůsobila jen nezaměstnanost a ztrátu ekonomického blahobytu (welfare) v Evropě, ale vedla by také k růstu globálních emisí skleníkových plynů (carbon leakage) a znečištění, pokud by byly hlavní průmyslové kapacity přemístěny do oblastí s problematickým energetickým mixem a s nízkou účinností výroby energie. To je z toho důvodů, že nová směrnice, která mění systém obchodování s emisemi (ETS=Emission Trading System) obsahuje opatření o těchto rizicích a nyní je velmi důležité učinit nezbytné kroky pro jejich včasnou implementaci. Vedle toho jsou potřebné adekvátní měřitelné akce v nových ekonomikách, aby se zmírnily klimatické změny. To by mělo současně přispět k vytvoření férovějších podmínek, které umožní evropskému chemickému průmyslu, aby mohl konkurovat. Evropa by měla maximálně napomoci k vytváření podmínek pro takovéto akce. Globální sektorové dohody o redukci emisí skleníkových plynů a úsporách energie mohou být důležitou cestou k dosažení dohody s průmyslem v rozvojových ekonomikách, aby se v tomto směru angažovaly a umožnilo se těmto zemím významně přispět ke globálnímu snížení emisí. Vzhledem ke složitosti sektorových dohod v chemickém průmyslu je vítána podpora všech zúčastněných aktérů dovést tyto iniciativy k úspěšnému konci v co největším počtu oborů. 16. Silná závislost na fosilních surovinách, vysoká spotřeba energie a vysoké emise skleníkových plynů (GHG) při výrobě základních chemikálií vyžadují trvalé úsilí při zvyšování efektivnosti využití energií a zdrojů vůbec. Takovéto úsilí přitom bylo nastartováno již dávno a mnoho pozitivního bylo již dosaženo. Zatímco celková produkce chemického průmyslu v Evropě se v letech 1990 až 2005 zvýšila o více než 5

6 50 %, průmyslové emise GHG ve stejném období poklesly o 25 %. Robustní a verifikované informace o emisích a potenciál pro snižování emisí jsou zásadní pro rozhodování o opatřeních na zmírňování změn klimatu. To je také nepostradatelné pro nastavení měřítka pro implementaci systému obchodování s emisemi (EETS=European Emission Trading System). Zaplnění současných informačních mezer má tudíž vysokou prioritu. Nutné podmínky pro plné využití potenciálu pro redukci emisí v Evropě, včetně potřeby nových a zlepšených výrobních postupů a efektivnějších materiálů, je nezbytné i nadále využívat. III. Konkurenceschopný chemický průmysl potřebuje otevřené trhy s férovou soutěží 17. Mezinárodní obchod je životně důležitý pro růst a zaměstnanost v evropském chemickém průmyslu. Průmysl se zařadil do centra globálního obchodu a tudíž je zcela zásadně závislý na otevřených trzích. Jelikož jeho růst se koncentruje do nových ekonomik, přístup na tyto trhy za příznivých podmínek je velmi důležitý. Chemický průmysl lokalizovaný v některých vyspělých nových ekonomikách (emerging economies) již nevykazuje významné strukturální nevýhody. Nicméně jejich domácí trhy jsou stále silně chráněny, zatímco profitují z nízkých cel při dovozu do Evropské unie. To nastoluje otázku, zda pokračující preferenční zacházení s konkurenty z těchto zemí je v případě chemikálií ještě oprávněné. 18. Další liberalizace obchodu za pomoci výrazného snížení nebo zrušení cel a to jak multilaterálně tak bilaterálně by měla být v zájmu evropského chemického průmyslu. V současné ekonomické krizi se to stává dokonce ještě důležitějším, neboť existuje riziko zvyšování protekcionismu. Nejslibnější a preferovanou cestou, jak dospět k takové liberalizaci, je multilaterální přístup v rámci WTO (WTO =World Trade Organisation = Světová obchodní organizace). V současném DDR (DDR=Doha Development Round=kolo Dohá) by toho mohlo být dosaženo ambiciózní horizontální dohodou o snížení cel, doplněnou o novou sektorovou dohodu pro chemikálie. Z hlediska evropské perspektivy by se nová sektorová dohoda měla vztahovat na všechny země s významným chemickým průmyslem a zahrnovat všechny chemikálie. Politická konzistentnost EU pro tento vývoj by měla být řádně promyšlena. 19. Evropská unie by měla prosazovat Dohodu o volném obchodu (FTA - Free Trade Agreement) s klíčovými obchodními partnery, zvláště jestliže jde o tak zvané WTO plus dohody, které udělaly pokrok v podpoře otevřenosti a integrace ve srovnání se stávajícími multilaterálními dohodami. Výběr potenciálních FTA partnerů by měl být založen na ekonomických kritériích. EU by se přitom měla snažit o konzistenci mezi všemi FTA dohodami a směřovat k dosažení podmínek srovnatelných s těmi, které byly odsouhlaseny mezi FTA partnery a ostatními klíčovými zeměmi. FTA vyžadují náležitou podporu a tudíž vyvážené a vhodné diskusní vypořádací postupy. 20. Chemický průmysl často využívá antidumpingových procedur jako nástroje a také vyspělé i s rozvojové země často využívají tohoto nástroje. Nástroje na ochranu obchodu (TDI=Trade Defence Instruments) jsou, jako součást většího balíku, vyjednávány na úrovni WTO. EU by se proto měla snažit o zajištění obecných pravidel vedoucích k férovým podmínkám na globální úrovni, s přijetím antidumpingových praktik na světové úrovni. TDI budou nadále potřebné ve snaze vykompenzovat dopad nekalých obchodních praktik, který může být zvlášť nepříznivý pro SMEs. To zahrnuje opatření k zamezení dvojích cen, exportních cel a cen pod úrovní výrobních nákladů. V případě, že nedojde k pokroku v multilaterálních obchodních dohodách, nemělo by docházet k jednostrannému oslabení současných 6

7 evropských TDI. Zvláštní pozornost by měla být také věnována rozšiřování cenových opatření pro třetí země, které se snaží deformovat přístup k surovinám (kupř. exportní cla). Když se bude EU zabývat takovými praktikami, bude čelit problému obtížného vypořádání v rámci existujícího mezinárodního obchodního práva. Proto by měla EU pokračovat v podpoře rozvoje nových pravidel WTO zabývajících se obchodními problémy ve vztahu k diskriminačním dodávkám surovin. 21. Vzhledem ke globalizaci se od celních orgánů žádá, aby se dokázaly vypořádat s exponenciálním a bezprecedentním zvýšením objemu obchodních transakcí. Navíc bylo od roku 1995 notifikováno 149 nových regionálních partnerských dohod WTO, což dále komplikuje mezinárodní obchodní pravidla. Tento problém je dále zhoršován celou škálou nových bezpečnostních a ochranných rizik, včetně terorismu. Globální harmonizace celních procedur se zpomalila vzhledem k bezpečnostním problémům. EU by tudíž měla pokračovat v úsilí globálnější harmonizace celních procedur v rámci relevantních mezinárodních organizací jako jsou WCO (WCO=World Customs Organisation=Světová celní organizace) a WTO. To může zkvalitnit boj proti černému a šedému celnímu odbavení, které v současné době představuje hlavní problém pro exportéry a obchodníky s chemikáliemi v některých zemích. EU by měla nadále usilovat o multilaterální a bilaterální spolupráci mezi celními orgány a vést dialog na vládní úrovni jako způsob, jak čelit nelegálním aktivitám. HLG vyzývá všechny zainteresované účastníky, aby posoudili a implementovali doporučení, která jsou podrobně rozpracována v hlavní zprávě do konkrétních opatření. Z těchto důvodů zdůrazňuje důležitost zajistit dobrou spolupráci mezi zainteresovanými stranami v zájmu efektivního pokračování této činnosti. 7

8 Obsah zprávy Závěry I. Úvod 9 II. Situace v odvětví Chemie a chemické produkty: klíčové prvky v rozvoji moderní společnosti 2. Široký okruh zákazníků s bohatstvím aplikací 3. Průmysl se škálou produkčních segmentů v hodnotovém řetězci 4. Chemické klastry naznačují regionální integraci v Evropě 5. Chemický průmysl: důležitý zaměstnavatel v EU s vysokým podílem SMEs 6. Evropský chemický průmysl: nadále úspěšný globální hráč 7. Globální konkurence: výzvy nabízející příležitosti, které nesmí být zmeškány III. Inovace a výzkum Více inovací je klíčem pro udržitelný a zdravý evropský chemický průmysl 2. Výzkum: pilíř chemických inovací 3. Inovace vyžadují důvěru: zlepšení komunikace se zainteresovanými složkami 4. Znalosti jsou klíčem: ochrana práv duševního vlastnictví (IPR) IV. Regulace 32 V. Lidské zdroje 35 VI. Energie a suroviny Energie a suroviny jako rozhodující prvky konkurenceschopnosti 2. Změny v surovinách: směrem k většímu zapojení (příspěvku) obnovitelných surovin VII. Politika změny klimatu Akce při změnách klimatu jako podnikatelská příležitost pro evropský chemický průmysl 2. V globalizovaném chemickém průmyslu je globální akce včetně adekvátního zapojení rozvojových ekonomik důležitá pro boj proti změně klimatu 3. Evropský chemický průmysl značně pokročil ve snižování energetické náročnosti a emisí, avšak další úsilí je nezbytné VIII. Logistika Logistika: často opomíjený faktor konkurenceschopnosti 2. Silné klastry: Evropské aktivum, které si zasluhuje další podporu 3. Identifikace řady úzkých profilů v dopravě musí být prioritou 51 IX. Globalizace, mezinárodní konkurenceschopnost a obchod 1. Evropský chemický průmysl: silný globální hráč, který čelí narůstajícímu tlaku 2. Priority evropské obchodní politiky: podpora a ochrana konkurenceschopnosti jejího chemického průmyslu 3. Zajištění přístupu k surovinám za nediskriminačních podmínek Příloha I: Rozhodnutí komise ze 14.června 2007, kterým se zřizuje Skupina na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost chemického průmyslu v Evropské unii 62 Příloha II: Členové Skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost chemického průmyslu v Evropské unie 65 Příloha III: Seznam doporučení 68 8

9 I. Úvod Když se v roce 2005 Evropská komise rozhodla poskytnout impuls Lisabonské strategii EU a jejímu akčnímu programu pro růst a zaměstnanost, oznámila nový, integrovaný přístup k průmyslové politice. Zdůraznila, že zdravý zpracovatelský průmysl je nezbytný pro schopnost Evropy dále se rozvíjet. Rovněž tak potvrdila, že evropský průmysl prochází důležitými změnami a čelí velkým výzvám. To vyžaduje příznivé podnikatelské prostředí pro další rozvoj a prosperitu. Obecně se Evropská komise zavázala k horizontálnímu přístupu k průmyslové politice. Nicméně, aby nástroje průmyslové politiky a opatření byly účinné, nutno vzít v úvahu specifický kontext jednotlivých sektorů. Screening 27 průmyslových sektorů dospěl k závěru, že specifické faktory jsou zvláště důležité pro chemický průmysl. Toto odvětví totiž hraje klíčovou roli ve zpracovatelském průmyslu Evropské unie. Komise proto doporučila ustavení Skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu poté, co byla legislativa REACH schválena Radou ministrů a Evropským parlamentem na základě zásadní revize předchozí legislativy EU k chemické bezpečnosti. Den 16. června Komise schválila Rozhodnutí, kterým se zřizuje Skupina na vysoké úrovni (viz příloha 1), s cílem identifikovat aspekty, které určují konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu a zejména: (a) provést ekonomickou a statistickou analýzu faktorů určujících strukturální změny v chemickém průmyslu, jakož i dalších faktorů ovlivňujících konkurenční postavení evropského chemického průmyslu; (b) napomáhat Komisi v otázkách týkajících se konkurenceschopnosti evropského chemického průmyslu; (c) formulovat soubor specifických politických doporučení pro toto odvětví, určených tvůrcům politik na úrovni Společenství a na národní úrovni, průmyslu a organizacím občanské společnosti. Skupina na vysoké úrovni s 27 členy v čele s místopředsedou Evropské komise Guntherem Verheugenem má následující složení( viz příloha 2): 9

10 Členové Evropské komise (z oblasti podniků a průmyslu, životního prostředí, energetiky, výzkumu, dopravy a obchodu); Ministři nebo špičkové oficiality z osmi členských států s významným chemickým průmyslem; Šéfové exekutivy chemických společností, reprezentující širokou škálu průmyslových subsektorů, regiony a podniky různé velikosti, od špičkových multinacionálních firem po malé a střední podniky; Vysoce postavené osobnosti z: Evropské sítě chemických regionů (ECRN), průmyslových oborů následných uživatelů a chemických distributorů, vědy a technických universit, ekologických nevládních organizací, spotřebitelských organizací, a odborových centrál. Od září 2007 do února 2009 se Skupina na vysoké úrovni sešla celkem pětkrát. Každé z jejích zasedání se zaměřilo na specifické téma vycházející z materiálů připravených experty. Pro tento účel Skupina na vysoké úrovni instalovala krátkodobé subskupiny (tak zvané ad hoc skupiny), které se zabývaly těmito tématy: výzkum, inovace a lidské zdroje, energie, suroviny, infrastruktura a logistika, a obchod a konkurenceschopnost ve vztahu k ostatním regionům. O účast v těchto ad hoc skupinách byl značný zájem mezi odborníky z daleko širšího okruhu organizací, než byly zastoupeny v samotné Skupině na vysoké úrovni. Bylo zde prezentováno množství materiálů a proběhla aktivní diskuse, často směřující proti dosavadním postojům. Zprávy ze všech zasedání a přednesené prezentace jsou k dispozici na webové stránce chemické jednotky Generálního ředitelství pro podniky a průmysl (DG Enterprise and Industry). Závěry z diskusí na různá témata jsou integrální součástí výsledků HLG. Předkládaná zprva shrnuje hlavní výsledky činnosti HLG v zkrácené formě a zaměřuje se na témata, u nichž se očekává, že zůstanou v platnosti i v příštích letech. Z tohoto důvodu zde 10

11 není podrobně zmiňována důležitá a široká diskuse o budoucnosti Evropského systému obchodování s emisemi a její plný obsah je pro zájemce k dispozici na webu. II. Situace v odvětví 1. Chemie a chemické produkty: klíčové prvky v rozvoji moderní společnosti Chemický průmysl je přítomen v našem každodenním životě. Moderní společnost a její životní styl jsou nemyslitelné bez jeho výrobků. Ve větší míře než další zpracovatelská odvětví, chemický průmysl zabezpečuje technickou bázi pro další ekonomické aktivity a to jak v tradičních sektorech jako jsou zemědělství, stavebnictví, textilní, oděvní a obuvnický průmysl, tak v technologicky progresivních odvětvích od automobilového průmyslu, přes moderní zdravotní péči po elektroniku. Ekonomický růst ve všech moderních společenstvích je vždy velmi úzce spjat s pokrokem v chemii a s rozvojem chemického průmyslu. Nejnaléhavější problémy lidstva vyžadují nová řešení a mnohé z nich mohou být realizovány pouze s pomocí nových materiálů a látek jež zabezpečuje právě chemický průmysl. Odhaduje se, že světová populace vzroste v příštích padesáti letech ze současných 6,7 miliard na cca 9,2 miliard v roce 2050, přičemž nutno počítat, že se prodlouží lidský věk a stárnutí 11

12 populace nabude rozsahu, s jakým jsme se dosud nesetkali. To má důležité konsekvence pro všechna společenství a regiony a klade extrémně vysoký tlak na dostupné přírodní zdroje: Způsob, jakým vyrábíme a spotřebováváme energie se musí od základu změnit, pokud chceme globální oteplení zmírnit na tolerovatelnou úroveň. Fosilní paliva, která jsou jak hlavním zdrojem energie, tak základní surovinou pro většinou chemikálii, jsou omezena. Diversifikace surovinové báze a snižování poptávky po energii je nutností. Pokrok v chemii, biologii a materiálových vědách nabízí možnost vyrábět energii různými způsoby a ekonomičtěji ji využívat. Materiály produkované v chemickém průmyslu umožňují využít tyto možnosti v praxi ať to jsou silikony pro solární panely, odlehčené materiály pro automobily nebo izolace budov. Současně však chemický průmysl jako největší průmyslový spotřebitel energie nutně musí pokračovat ve snaze snižovat spotřebu energie a surovin. Čistá voda je již dnes omezeně se vyskytujícím zdrojem ve většině částí světa a stejně vážným problémem jako energie. Pitná voda je životní potřebou a nemoci způsobené závadnou vodou jsou velkým zdravotním problémem. Chemická úprava vody je nenahraditelná, neboť nejen že zajišťuje bezpečnou pitnou vodu, ale rovněž úpravu odpadních vod. Vedle toho je nezbytné omezovat znečištění vody z výroby a použití chemických produktů a současně dosáhnout hospodárnější spotřebu vody v průmyslu a zemědělství. Rostoucí populace a vymýcení chudoby vyžaduje kvalitnější potraviny. Přitom však zemědělské plochy, které jsou k dispozici, se v přepočtu na obyvatele snižují a možnosti vyšších výnosů jsou omezené nebo dokonce klesají. Chemické produkty, jako hnojiva a prostředky na ochranu rostlin a způsob jejich aplikace v zemědělství proto sehrají důležitou roli v dalším vývoji těchto trendů. Pokrok ve zdravotní péči je těsně spojen s pokrokem v chemii. Z technického hlediska je farmaceutický průmysl součástí průmyslu chemického, ačkoliv se jím Skupina na vysoké úrovni konkrétně nezabývala, nicméně je nutné si uvědomit, že chemický průmysl zajišťuje aktivní farmaceutické ingredience pro zdravotnictví a vyrábí též produkty pro osobní péči a hygienu od tradičních mýdel až po moderní výrobky kosmetiky, parfumerie apod. Na druhé straně je nutno poznamenat, že využití některých chemikálií může vést v řadě případů k nežádoucím dopadům na lidské zdraví (včetně takových dopadů jako jsou karcinogenita, mutagenita a toxicita pro reprodukci), na životní prostředí 12

13 a rostoucí přítomnost chemikálií v oblastech, kde nikdy nebyly záměrně používány. To vedlo k vyvinutí náročnějšího regulatorního rámce a požadavků na náhradu nebezpečných chemikálií bezpečnějšími alternativami podél hodnotového řetězce. Mělo to rovněž negativní dopady na vnímání chemického průmyslu veřejností. Výše uvedené příklady ukazují, že megatrendy, jež odrážejí společenské potřeby a problémy, formují další rozvoj chemického průmyslu. Ten je skutečně odvětvím, které to umožňuje a tuto roli by si měl udržet i v budoucnu. Poptávka po chemických produktech je závislá na stavu hospodářského rozvoje. Ten výrazně variuje od agrárně formovaných rozvojových zemí a rozvojových zemí v procesu industrializace po moderní ekonomiky orientované na služby, s vysokým kvantitativním vrcholem během industrializace a urbanizace. Globální růst chemického sektoru se nyní koncentruje hlavně v rozvojových zemích, především v Asii. Ve srovnání s tím je evropský chemický průmysl již vyzrálý a jeho růst většinou kopíruje růst HDP. 2. Široký okruh zákazníků s bohatstvím aplikací Chemický průmysl má extrémně široký okruh zákazníků, což dokumentuje následující graf, který vyjadřuje spotřebu chemikálií jednotlivých sektorů v procentech. 13

14 Pouze třicet procent z celkové produkce chemického a farmaceutického průmyslu se realizuje v domácnostech a u ostatních finálních spotřebitelů. Zbytek jde do ostatních průmyslových odvětví, služeb a zemědělství. Chemický průmysl zásobuje prakticky všechny sektory ekonomiky a má tak klíčovou pozici v průmyslovém hodnotovém řetězci: materiály a suroviny se transformují na řešení na míru pro zákazníky v samotném chemickém průmyslu, jakož i ve všech ostatních průmyslových odvětvích podél hodnotového řetězce. To vysvětluje, proč jeho technologické objevy způsobují další inovace u zákazníků nebo vedou k poptávce po vývoji nových substancí nebo materiálů v samotném chemickém průmyslu. Konkurenceschopnost tohoto průmyslového sektoru jako celku je tudíž závislá na silné výrobní základně v chemii a v uživatelských odvětvích. Jedním z důvodů, proč si chemický průmysl udržuje v současné době v Evropě solidní bázi je fakt, že jeho produkce zde zaznamenala významné oživení, minimálně v některých částech Evropské unie. Chemický průmysl přitom těží z blízkosti spotřebitelských odvětví a naopak a jeho distributoři zaujímají důležité postavení v chemickém dodavatelském řetězci. Často bývají posledním operátorem v tomto řetězci a přispívají k rozšiřování inovačních chemických řešení, jakož i k bezpečnému a profesionálnímu zacházení a k využití chemikálií u široké škály následných uživatelů, z nichž většinu tvoří SMEs. 14

15 3. Průmysl se škálou produkčních segmentů v hodnotovém řetězci Chemický průmysl se více mění než ostatní odvětví. Dodává desítky tisíc produktů, od komodit po speciality na míru pro individuální zákazníky. Zatímco hranice s ostatními průmyslovými obory, jako jsou rafinérie nebo farmaceutika nejsou vždy jasně stanoveny, pro většinu případů se používá dělení na pět hlavních subsektorů: produkty petrochemie, základní anorganické látky, polymery, speciality a spotřební chemikálie. Toto rozdělení dokumentuje následující graf: Petrochemikálie, základní anorganické látky a polymery se většinou vyrábějí ve velkých objemech a prodávají se samotnému chemickému průmyslu nebo dalším odvětvím. Přístup k nim a ceny surovin, dodávek energie, ekonomika rozsahu a infrastruktura jako jsou přístavy a produktovody, určují výrobní náklady v těchto výchozích- upstream subsektorech. Přitom výrobní náklady jsou rozhodujícím faktorem konkurenceschopnosti v oblasti komodit. Petrochemikálie a základní anorganické produkty představují kolem 31 procent z celkových tržeb v chemickém průmyslu. Spolu s polymery tvoří skupinu základních chemikálií, které představují téměř 57 % z celkového odbytu tohoto odvětví. Chemické speciality se vyrábějí pro speciální využití a v nižších objemech než velkotonážní chemikálie. Zahrnují aktivní složky a koformulanty pro farmaceutický 15

16 průmysl, barviva a pigmenty, nátěrové hmoty a inkousty, aktivní ingredience a koformulanty pro ochranu v zemědělství, adhesiva a pomocné látky jako jsou produkty pro průmyslové procesy, které zahrnují například výrobu textilu a papíru. V praxi je tento subsektor vysoce heterogenní. Obsahuje tucty, ale spíše stovky specializovaných tržních segmentů s velmi rozdílnými podmínkami. Společně tento subsektor tvoří téměř 29 procent z celkových tržeb chemického průmyslu Konečně tu jsou spotřební chemikálie, které se prodávají finálním spotřebitelům. Mýdla, detergenty, parfumérie a kosmetika představují přibližně 14 % z celkových tržeb chemie v EU. Speciálním rysem chemického průmyslu je jeho tendence integrovat se podél hodnotového řetězce, včetně krátkých vzdáleností k zákazníkovi, kde je to možné. Integrace do klastrů přitom šetří náklady a energii a snižuje potřebu dopravovat nebezpečné zboží. 4. Chemické klastry naznačují regionální integraci v Evropě Produkce chemikálii je silně koncentrována pouze do několika oblastí, zvláště v severozápadní Evropě. Přitom průmysl čtyř největších členských států generuje téměř dvě třetiny tržeb v EU. Největším producentem v Evropě je Německo, následované Francií, Velkou Británií a Itálií. Připočteme-li k tomu Španělsko, Nizozemsko, Belgii a Irsko, zvýší se tento podíl až na 88 procent. Rozhodující chemické klastry v Evropě ukazuje následující mapka. 16

17 Chemický průmysl ve dvanácti nových členských státech je strukturálně odlišný od EU-15. Kupříkladu základní chemikálie tu tvoří daleko vyšší podíl než v EU-15 a nové členské státy vykazují vysoký deficit zahraničního obchodu s chemikáliemi. Mezi nimi Polsko přitom představuje nejvyšší příspěvek 1,9 % podíl na celkové výrobě chemikálií v EU. Potenciál těchto zemí je stále značně nevyužitý, avšak tento region v posledních letech vykazoval solidní růstovou dynamiku. Zásadní restrukturalizace a modernizace chemického průmyslu v nových členských státech začala v 90. letech, nadále pokračuje a přinesla již řadu významných změn. 5. Chemický průmysl: důležitý zaměstnavatel v EU s vysokým podílem SMEs. V Evropské unii v současné době existuje cca 29 tisíc chemických společností, které zaměstnávají cca 1,2 mil. lidí, což odpovídá zhruba čtyřem procentům všech pracovníků ve zpracovatelském průmyslu EU. Zaměstnanost v posledních deseti letech klesala v průměru o 2,1 procenta ročně. Důvodem byl vysoký nárůst produktivity práce (3,9 %), daleko vyšší nežli činil nárůst produkce (1,7 %). Zaměstnanci se středním a vysokoškolským vzděláním představují kolem 80 procent pracovní síly. Přitom počet lidí s vysokým vzděláním se neustále zvyšuje a v roce 2005 činil necelých 27 % a tento trend nadále trvá. Úspěch chemického průmyslu závisí na dobře vyškolených pracovnících. Kvalifikace a vzdělávání jsou důležitými faktory v mezinárodní 17

18 konkurenceschopnosti a evropský chemický průmysl čelí stále rostoucí tvrdé globální konkurenci v boji o talenty. V kontrastu s vnímáním veřejnosti malé a střední podniky (SMEs) představují významný podíl v chemickém průmyslu EU: 96 % všech chemických společností má totiž méně než 250 zaměstnanců a vytvářejí cca 30 % z celkových tržeb a 37 % se podílejí na celkové zaměstnanosti v tomto odvětví. Mají významný podíl na transferu inovací generovaných u upstream společností (na začátku hodnotového řetězce) v chemickém hodnotovém řetězci pro následná uživatelská odvětví. Jako producenti specialit jsou SMEs často zákazníky větších výrobních jednotek v sektoru, spíše než jejich dodavateli. Současný stav v této oblasti charakterizuje následující graf. 6. Evropský chemický průmysl: nadále úspěšný globální hráč V letech 1995 až 2005 se světová chemická produkce zvýšila o téměř 40 % a přitom se již dlouho neomezuje na průmyslové země. Má své místo ve všech regionech světa se zvyšující se přítomností v rozvojových (emerging) ekonomikách v Asii. V roce 2006 Čína zaujala 3. místo a Indie 7. místo mezi největšími světovými chemickými výrobci a oba státy jsou i nadále na vzestupu. V oblasti petrochemikálií hrají stále důležitější roli země na Středním východě bohaté na suroviny. Globální trh chemických produktů neustále roste a v letech 2000 až 2007 bylo možno zaznamenat boom především v Číně, Indii a v Ruské federaci, které 18

19 dosáhly nominální roční nárůst o více než 20 procent. V zemích OECD byl tento růst mnohem nižší a většinou kopíroval trend růstu HDP. Evropští chemičtí výrobci mohou těžit z boomu trhů v ostatních částech světa, když zajišťují silný domácí trh a současně mají přístup na nové trhy v rozvíjejících se ekonomikách. Více než 45 % z globální chemické produkce se ve světě obchoduje. V EU je intenzita zahraničního obchodu na úrovni 40 %, přičemž obchodní výměna roste rychleji než výroba. Více než 35 % z tohoto obchodu probíhá uvnitř společnosti, což odráží integraci průmyslu. Řada dodavatelských řetězců je interkontinentálních a důležité trhy mnoha výrobků jsou globální. To znamená, že tradiční faktory, jako přístup k surovinám, velikost trhu a náklady, se stávají stále důležitějšími při rozhodování o lokalizaci investic. Vedle toho musí firmy EU neustále inovovat, neboť ostatní svět je rychle dohání. Evropský chemický průmysl byl a zůstává silným a úspěšným hráčem na světovém trhu, když s tržbami 536 mld. EUR (2007) se podílí na světovém trhu chemikálií 29 %. Přitom má stálý přebytek obchodní bilance (35,3 mld. EUR) a to s každým z rozhodujících obchodních regionů (NAFTA, Asie, Japonsko, Latinská Amerika, Afrika, zbytek Evropy a Oceánie). EU ovšem z globálního podílu na trhu mezi léty 1995 až 2007 ztratila čtyři procentní body, což zdůrazňuje konkurenční tlak na toto odvětví. Geografické rozdělení prodeje chemikálií naznačuje následující graf. 19

20 20

21 7. Globální konkurence: výzva nabízející možnosti, které nesmí být zmeškány Chemický průmysl má klíčové místo ve zpracovatelském průmyslu a dostatečný potenciál pokračovat v poskytování řešení. Klíčovou výzvou je ujistit se, že tyto příležitosti jsou v Evropě plně využívány udržitelným způsobem a že evropský průmysl zůstává v přední linii. To také bylo stálým tématem v činnosti Skupiny na vysoké úrovni. Ve všech diskusích, ať se týkaly inovací, energie, klimatických změn nebo hledání kvalifikovaného personálu, HLG se snažila identifikovat nejlepší praxi a cesty průmyslu, veřejných orgánů a ostatních zainteresovaných složek a pojmenovala hlavní současné výzvy. Další části této zprávy obsahují hlavní závěry a doporučení vybraná z velkého množství materiálů, prezentovaných v posledních osmnácti měsících intenzivní práce a bohaté diskuse v HLG. Během tohoto období se ovšem výrazně změnily ekonomické podmínky a přinejmenším krátkodobý výhled pro průmysl je daleko méně pozitivní než v době, kdy Skupina zahajovala svoji činnost. Navzdory turbulencím je však nutné mít jasný názor na středně- a dlouhodobý výhled a opatření, která jej mohou pozitivně ovlivnit. Chemický průmysl je kapitálově náročný a dlouhodobé perspektivy jsou pro něj dominantním faktorem v rozhodování o investicích. Evropský chemický průmysl má všechny složky nutné k tomu, aby si zachoval konkurenceschopnost, pokud budou veřejný a soukromý sektor spolupracovat a vydávat správná rozhodnutí. Opatření toho se týkající jsou prezentována v následujících částech zprávy. III. Inovace a výzkum 1. Více inovací je klíčem pro udržitelný a zdravý evropský chemický průmysl Evropský chemický průmysl čelí v současné době bezprecedentním výzvám, které vycházejí z následujících skutečností: silná konkurence ze strany rozvojových (emerging) zemí, zejména v Asii, na středním východě a Rusku, stále obtížnější situace v surovinách a energiích, která má značný dopad na náklady a konkurenceschopnost, a změny klimatu a obecněji globální environmentální výzvy a rizika. 21

22 Mnohé z těchto výzev jimž čelí chemický průmysl ovlivňují ekonomickou aktivitu i společnost jako celek a ohrožují zpracovatelský průmysl napříč hranicemi. Inovace jsou proto nepostradatelné, aby bylo možno překonat tyto problémy, využít příležitosti a zabezpečit průmyslu další úspěchy. Chemický průmysl má klíčovou roli, díky své funkci v celé ekonomice, neboť formuje ekonomické aktivity v dalších sektorech. Je nenahraditelným dodavatelem inovací pro následná odvětví zpracovatelského průmyslu a hlavní složkou hodnotového řetězce, který končí převážně u spotřebních výrobků. To pak znamená, že toto odvětví bude mít vždy strategickou, ekonomickou a společenskou důležitost. Evropa si musí zachovat silnou výrobní základnu v chemickém sektoru, nejen kvůli jeho ekonomické váze, ale i pro jeho schopnost průběžně generovat inovace v zájmu plnění výzev/úkolů moderní společnosti. Jsou nutné rostoucí a cílené investice, které by přinesly nezbytný pokrok v inovaci chemických produktů a procesů. Ve Vizi pro rok 2025 a později, Evropská technologická platforma pro udržitelnou chemii (SusChem) zdůraznila řadu obecných témat, která mohou pomoci při plnění současných společenských výzev - ty mohou být realizovány jednotlivými společnostmi, jakož i různou formou spolupráce ( viz BOX) BOX SuSChem je technologická platforma, která spojuje vysoké školy, průmysl a další relevantní partnery, aby podpořily výzkum a inovace od základních myšlenek po komerční aplikaci. Hlavním cílem SuSChem je přispět k dlouhodobému úspěchu evropského chemického průmyslu a navazujících průmyslových odvětví hodnotového řetězce jako celku poskytnutím stimulů pro obnovení chemických inovací v Evropě, a to jak podél dodavatelského řetězce, tak napříč vědními obory. SusChem identifikovala tři klíčové oblasti, kde je potřeba zvýšit investice do chemického výzkumu a inovací: průmyslové ( bílé ) biotechnologie, materiálové technologie a koncepce/projekty/návrhy reakcí a výrobních postupů. Průmyslové ( bílé ) technologie Jde o aplikaci biotechnologie při zpracování a výrobě chemických látek, materiálů a energií. Hraje významnou roli při zajišťování biomasy jako alternativní suroviny vůči fosilním zdrojům a při snižování evropské závislosti na dovozech. Průmyslová biotechnologie má kapacitu, při vhodné legislativě, aby učinila postupy ekologicky přátelštější a tudíž významně přispívá k plnění cílů Kjótského protokolu. Materiálová technologie Nové technologické hranice budou otevřeny díky pochopení a optimalizaci materiálových kombinací a jejich synergií, smazáním rozdílu mezi materiálem a funkčním zařízením obsahujícím rozdílné materiály. Nahromadění tržní poptávky lze možná dosáhnout těsnou spoluprací s partnerskými průmyslovými odvětvími podél hodnotového řetězce a vývoj inovovaných technologií může 22

23 vytvořit nové příležitosti pro evropský chemický průmysl. Tyto budou existovat v oblastech jako jsou například užitné materiály materiály šité na míru (pro zdravotní péči, duševní pohodu a výživu); inteligentní materiály (se speciálními elektrickými, optickými, mechanickými a magnetickými vlastnostmi); materiály pro nové udržitelné technologie (energii); a nové metody pro kontrolovanou (regulovanou) syntézu racionálně projektovaných materiálů. Koncepce/Projekty/Návrhy reakcí a výrobních postupů V posledních desetiletích byly chemické postupy průběžně zlepšovány za pomoci efektivnějšího využití surovin, energií, zvýšené bezpečnosti a rostoucí produktivity, při minimalizaci odpadu a spotřeby energie a snižování odpadů. V příštích dvaceti letech tyto postupy zaznamenají významné změny díky progresivnímu návrhu syntetických postupů samotných, mikro procesních technologií, integrace a intenzifikace procesů kombinovaných s novými katalytickými koncepty a technologiemi in silico. Evropský chemický průmysl má dobrou pozici, aby zajišťoval udržitelná řešení. Je to jedna z oblastí, kde má evropský průmysl některé počáteční konkurenční výhody, To se může jevit jako významný tržní potenciál a pozitivní postoj spotřebitele. Využití této příležitosti vyžaduje pozitivní, proaktivní a závazný přístup od průmyslu a od politických a veřejných autorit na všech úrovních. Stejně důležitá pro plné využití obrovského potenciálu inovací je těsnější spolupráce mezi vysokými školami, chemickým průmyslem a jeho spotřebními odvětvími, jakož i včasná komunikace s občanskou společností, vedoucí k rychlému zavedení inovací na trh. Doporučení: Posílení inovačních sítí je velmi důležité Průmysl, v kooperaci s orgány státní správy, by měl zřídit místní inovační sítě, aby tak podpořily klíčové strategické inovace a nejlepší praxi a vzájemnou výměnu vědomostí a zkušeností mezi nimi. Jedna z těchto sítí by se měla týkat energie a změn klimatu. Podpora vlajkových projektů, které by mohly mít formu pilotních/demonstračních jednotek, jakožto vodítka pro průmysl a společnost jako signalizace potenciálu některých klíčových inovací, je nezbytná. Veřejná podpora tohoto typu projektů, primárně nikoliv jako zdroje financí, ale minimálně jako signálu veřejného závazku je nezbytná. Průmysl a státní orgány na všech úrovních by měly posílit klastry (a otevřené inovační procesy), které usnadňují spolupráci napříč sektory a přeshraničně, směrem k další stimulaci, akcelerují a pomáhají průřezovým inovacím v celém hodnotovém řetězci. 23