BOHEMIA CENTRALIS 19 1

Transkript

1 BOHEMIA CENTRALIS 19 1

2 2

3 BOHEMIA CENTRALIS 19 STŘEDISKO STATNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1990 Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství Praha 3

4 Redakční rada Milan Rivola (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák ISBN (c) Středisko Státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje,

5 Obsah Inhalt Contents LIPSKÝ Z. 7 Miskovické pseudozávrty Suffosionslöcher in der Umgebung von Miskovice ŠEBEK S. 23 Mykoflóra společenstev skalních stepí jižně od Peček (okr. Kolín, Středočeský kraj) Zur Pilzflora der Felsensteppengessellschaften südlich von Pečky (Kreis Kolín, Bezirk Mittelböhmen) FIŠEROVA D. 41 Vegetace východní části SPR Karlštejn Vegetation of the east part of State Natural Reserve Karlštejn PŘÍHODA A. 81 Hynutí dubů ve středních Čechách Eichensterben in Mittelböhmen TLAPÁK J. 93 K problematice původní druhové skladby lesů na Voticku a Mladovožicku Zur Problematik der ursprünglichen Holzartenzusammensetzung in den Wäldern der Regionen von Votice und Mladá Vožice ŠVECOVÁ A. - ŠVEC Z. 121 Příspěvek k poznání hub smrčin a mykofilních brouků ve státní přírodní rezervaci Koda (CHKO Český Kras) Contribution to knowledge of mushrooms and mykophilous beetles of spruce woods in the State Preserved Area of Koda LOŽEK V. 139 Měkkýši chráněných území Třebichovická olšinka a Čtvrtě Weichtiere der Naturschutzgebiete Třebichovická olšinka und Čtvrtě 5

6 ZAVADIL V. ŠAPOVALIV P. 147 Rozšíření žab ve Středočeském kraji - I Die Verbreitung der Anuren im mittelbòhmischen Bezirk - I ŠMAHA J. 235 Informace o batrachofauně biosférického rezervátu Křivoklátsko Information über die Batrachofauna der biospherischen Reservation Křivoklátsko PEŠKOVÁ A. 261 Avifauna průhonického parku Investigation on the bird communities of the park Průhonice SKALICKÝ V. 279 Oblast klidu Jinecko Die Ruhezone Jinecko Krátká sdělení 287 Kurze Mitteilungen 6

7 Bohemia centralis 19: 7-21,1990 Miskovické pseudozávrty Suffosionslöcher in der Umgebung von Miskovice Zdeněk LIPSKÝ Skupina čtyř sprašových pseudozávrtů u Miskovic patří k poměrně méně známým přírodním zajímavostem Kutnohorska. Tyto pseudozávrty se nacházejí uprostřed rozsáhlých polních lánů a na zarovnaném po-vrchu krystalické Kutnohorské plošiny představují zcela netypické, jakoby cizorodé mezoformy reliéfu. Morfologicky jsou přesnou obdobou krasových závrtů, vznikly však v nezpevněné nekrasové hornině, ve spraši, a tudíž odlišným procesem než krasovění. Podle uznávané teorie se povrchové tvary vytvořily sufozí, tj. odnosem a splavováním uvolněných částic spraše do podzemních dutin ve vápencovém podloží. Závrty jsou vymodelovány výhradně ve sprašových souvrstvích a ani na jejich dně se nikde neobjevuje skalní podklad. Řadí se k tzv. pseudokrasovým tvarům reliéfu a podle současné geomorfologické terminologie se označují jako pseudozávrty. PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ A DISKUSE LITERATURY Svérázné povrchové tvary přirozeně neunikly pozornosti dřívějších badatelů ani místního obyvatelstva. Literatura o nich je však poměrně řídká. Z odborného hlediska se o nich poprvé zmiňuje kutnohorský učitel a přírodovědec Vilém KURZ ve dvou svých pracích v letech 1877 a 1881 (7, 8): 7

8 Polnosti na úpatí Opatovického kopce mají v dolejších částech svých velmi mírný svah, a z nepatrných úpadů stéká voda dešťová i sněhová do zvláštních nálevkovitých zmol, v nichž se rychlým vírem točí a otvorem na dně pod zem mizí. Takových výmolů nalézá se severně od Miskovic hojně. Hospodáři miskovičtí pokusili se již o to, aby rokle zasypali, ale stávalo se to s výsledkem nepříznivým. Navezená země bývá prvním návalem vodním do díry spláchnuta a pod zem odplavena." (7) Na dně každé té rokle je několik otvorů ve vápenném kameni, některé tak velké, že noha do nich zapadne... Výmolů je v polích několik, pouze jediný podařilo se zasypati trvale, zato se tvoří nové." (8) Z citovaného popisu je nejzajímavější zmínka o otvorech ve vápenném kameni". Dnes skalní podklad nikde nenacházíme, na dně pseudozávrtů i. v samotných propadech (hltačích) jsou pouze hlinité splachy. Znamenalo by to, že v minulém století byly alespoň některé povrchové tvary hlubší a od té doby došlo zanášením dna k jejich změlčení. Otvory ve vápenci rovněž ukazují na podzemní odvodňování pseudozávrtů a vysvětlují příčinu jejich vzniku. Bez zajímavosti a významu nejsou ani pasáže o málo úspěšném zasypávání "roklí" a tvorbě nových výmolů, které svědčí o aktivitě, dynamice a skutečně recentním stáří zdejších pseudokrasových jevů. KURZ si jako dobrý pozorovatel všímá také rychlého mizení vody v otvorech na dně. V souvislosti s rozborem vodohospodářské problematiky v Kutné Hoře přináší řadu nepřímých důkazů pro podzemní spojení miskovických pseudozávrtů s pramenem svatého Vojtěcha u Bylan. Nověji osvěžuje znalost miskovických pseudozávrtů až profesor KUNSKÝ v roce 1949 (5). Řadí je mezi tzv. náplavové závrty a považuje je dokonce za nejkrásněji vyvinuté v Čechách. Popsal základní mechanismus jejich utváření i odvodňování a se svými spolupracovníky tyto tvary poprvé zmapoval a zaměřil. V roce 1964 zaznamenávají SCHWARZ a LOCHMANN (12) projev dynamického aktivního vývoje - vznik nového výrazného propadu u jednoho z pseudozávrtů. Jako geologové však věnují pozornost zejména skalnímu podloží, mocnosti a stratigrafii vápenců a možnostem jejich krasovění. Přiklánějí se stejně jako KURZ a KUNSKÝ k podzemnímu odvodňování do pramene sv. Vojtěcha. Uvádějí ještě tři další pseudokrasové sprašové závrty na plošině u Malešova, všechny velmi ploché a málo zřetelné. Jejich pseudokrasový původ a souvislost s případnými krasovými dutinami však nebyly prokázány. Další drobné připomínky miskovických pseudozávrtů vycházejí především z práce KUNSKÉHO (5) a zásadní nové poznatky již nepřinášejí. Novou myšlenku do problematiky vnáší v poslední dosud vyšlé zprávě V. CÍLEK (2). Zpochybňuje pseudokrasový charakter a původ závrtů, preferuje jejich 8

9 nepochybně krasovou predispozici a vyslovuje názor o existenci původních krasových závrtů ve vápenci, překrytých nyní spraší. K podpoře této vcelku logické domněnky však uvádí nesprávnou mocnost spraše - méně než dva metry, což neodpovídá skutečnosti. V přehledu chráněných území Středočeského kraje (3) je zmínka pouze o třech mísovitých pseudozávrtech. Je zcela opominut čtvrtý tvar, který však je z hlediska dynamiky současného vývoje nejzajímavější. Navržený chráněný přírodní výtvor Pseudokrasové závrty je zde chybně zařazen do sosiekoregionu Polabí. Podle platného geomorfologického členění však plně patří do geomorfologického celku, a tím i sosiekoregionu Hornosázavská pahorkatina. TERMINOLOGIE V geomorfologické literatuře posledního období byly několikrát diskutovány terminologické otázky pseudokrasových tvarů (4, 12, 14). 0 sprašových závrtech u Miskovic, přestože patří v Českém masívu mezi největší a reprezentativní, zde zpravidla není zmínka. Tyto práce však přinášejí důležitá terminologická a metodická východiska pro typizaci a klasifikaci pseudokrasových tvarů. Miskovické tvary můžeme podle typizace J. VÍTKA (14) zařadit mezi pseudokrasové závrty neboli pseudozávrty, vzniklé procesy sufozní subsidence, s půdorysem oválným nebo protaženým podél puklin. Proces sufoze spočívá podle V. KRÁLE (4) v mechanickém rozrušování především nezpevněných sedimentů (nejčastěji spraše) a ve splavování uvolněných částic prosakující vodou do puklinových systémů. Na povrchu tak vznikají sníženiny podobné krasovým závrtům (pseudozávrty) a malým slepým údolím. Termín pseudozávrt včetně konkrétního příkladu uvedení miskovických pseudozávrtů používá také nový Atlas skalních, zemních a půdních tvarů (12), který slouží právě jako návod k určování a klasifikaci rozmanitých forem reliéfu. Pro drobné otvory a sníženiny a otvory na dně pseudozávrtů, jimiž se trvale nebo občas ztrácí voda do podzemí, se užívá analogicky s krasovými jevy pojmenování hltače nebo ponory (5, 6, 12). Podle současné aktivity a fungování se dělí na aktivní, obvykle s čerstvými ostrými tvary a svislými stěnami, a starší pasivní, které mají většinou mělké mírné tvary a postupně se zanášejí. Pro velké, nově a jednorázově vytvořené hltače byl také podle vzhledu místně užit název propad (2), propadlina (13) nebo propast (9). 9

10 PŘÍRODNÍ POMĚRY LOKALITY Miskovické pseudozávrty leží 5 kilometrů západně od Kutné Hory a 0,5-1 km severně od vesnice Miskovice, v nadmořské výšce m. Patří do sosiekoregionu Hornosázavská pahorkatina, který je totožný se stejnojmenným geomorfologickým celkem. Podle podrobnějšího geomorfologického členění je toto území typickou součástí geomorfologického podcelku Kutnohorská plošina, okrsku Malešovská pahorkatina. Pseudozávrty se vytvořily na zarovnaném povrchu denudační plošiny, která je zemědělsky využívána jako orná půda, převážně k pěstování obilnin a cukrovky. Na severu a západě se velmi mírnými svahy zvedají rulové, částečně zalesněné pahorky Miskovického (406 a 391 m) a Opatovického vrchu (419 m). Hlubší geologické podloží tvoří zvrásnění biotitické pararuly kutnohorského krystalinika, na nichž jsou nesouhlasně uložena souvrství cenomanských vápnitých pískovců a organodetritických vápenců. Jejich mocnost dosahuje na Kutnohorsku až 30 metrů, avšak faciální složení, vzájemný poměr písčité a vápenité složky a mocnost značně kolísají v závislosti na tvarech rulového podloží. V bezprostředním okolí pseudozávrtů bude mocnost vápencových souvrství zřejmě menší, poněvadž v nevelké vzdálenosti na severu a západě vystupuje na hřbetech zmíněných rulových pahorků až k povrchu rulové skalní podloží. Podložní křídové vápence jsou nepravidelně a vzhledem k nevelké mocnosti nepříliš intenzívně zkrasovělé. Bližší podrobnosti o pod-sprašovém vápencovém povrchu, jeho případných nerovnostech, závrtech nebo rýhách ani o podzemních krasových dutinách neznáme. Analogicky k útesovým vápencům obnaženým lomovou těžbou např. v nedalekých Mezholezích však lze usuzovat, že podzemní chodby vytvořené prosakující vodou zde existují, ale budou nevelké a silně zahliněné. Nepředpokládá se zde existence rozsáhlejšího systému volných krasových dutin, přesto je však vzhledem k neprozkoumanosti území i s ohledem na příznaky uvnitř pseudozávrtů (vsakování vody, propadání) nelze zcela vyloučit. 10

11 Vápence jsou pokryté souvislou vrstvou spraše. Údaje o její mocnosti nejsou v literatuře jednotné, některé uvádějí jen maximální mocnost metrů. Ta však byla zjištěna sondami ve vzdálenosti více než 1 km jihovýchodně od pseudozávrtů; jejich bezprostřední okolí není podrobně prosondované. Nemůžeme však souhlasit ani s názorem CÍLKA (2), že mocnost spraše je menší než 2 m. Je sice pravda, že pouhých 200 m severně od velkého pseudozávrtů vystupuje na svahu Miskovického vrchu na povrch rula a 500 m jižním směrem je zase v opuštěném lomu mělce pod povrchem odkrytý vápencový podklad, ale pro objasnění vzniku i současné modelace povrchových pseudokrasových tvarů musí v jejich okolí dosahovat mocnost spraše nejméně 5 m, pravděpodobně o něco více, v rozmezí 5-10 m. Rozdíly v mocnosti spraše i na malou vzdálenost lze snadno vysvětlit nerovnostmi staršího povrchu, které sprašový pokryv zarovnává. Může se v tomto případě také jednat, jak reliéfová predispozice naznačuje, o rozsáhlejší krasovou sníženinu, v chladných a suchých fázích pleistocénu překrytou spraší. Půda je čistě hlinitá, hluboká, typická nebo illimerizovaná hnědozem, prakticky bez skeletu. Půdotvorným substrátem je spraš. Při vysychání po dešti nebo po roztáni sněhu se na povrchu pole objevuje nepravidelně mozaika světlých a tmavších tónů, které vyznačují diferenciaci hydropedologických podmínek v závislosti na propustnosti podloží a podzemním odvodňování. Bezprostřední okolí pseudozávrtů nemá povrchový odtok. Klimaticky patří území k oblasti mírně teplé, mírně suché až mírně vlhké, s průměrnou roční teplotou necelých 8 C a množstvím srážek ca 600 mm (nejbližší srážkoměrná stanice Červené Pečky má v nadmořské výšce 280 m roční průměr 575 mm). POPIS PSEUDOKRASOVÝCH TVARŮ Tři mísovité pseudozávrty jsou uspořádány v řadě za sebou na linii severojižního směru, která zřejmě odpovídá tendenci podzemního odvodňování a naznačuje tektonickou predispozici v poruchovém systému křídových uloženin. Čtvrtý povrchový tvar se od předchozích odlišuje svým vzhledem - má podobu slepého údolíčka - a také svou polohou, poněvadž je vysunutý asi o 400 m k jihozápadu, blíž k obci Miskovice. Uprostřed polí se všechny pseudozávrty nápadně vyznačují trvalým vegetačním krytem včetně stromového porostu. Nejsevernější a zároveň největší pseudozávrt (na mapce označený číslem 1) má protáhlý mělký tvar o rozměrech asi 30x20x4 m. Od severu do něj ústí dvě přívodní erozní rýhy, které celý tvar rozšiřují a rozčleňují, takže nelze již jednoznačně odlišit 11

12 jeho sufozní a erozní část. Východní rýha je aktivnější a bývá po většinu roku protékána malým potůčkem. Ve vlhkých letech, např. v roce 1987, byla protékána celoročně v celé své délce 50 m, jindy během jara nebo léta vysychá. Na plochém dně se voda pomalu ztrácí v nánosech bahna a suchého listí. Svahy pseudozávrtů jsou od severu velmi nízké a mírné, se sklonem do 20. Nejvyšší a nejprudší jsou na jihovýchodě, kde dosahují sklonu kolem 45. Na jižním a jihový chodním svahu jsem zjistil v úrovni asi 1 m pod povrchem okolního pole celkem 4 trubkové vývody starých meliorací. Voda, která z nich vytéká, způsobuje čerstvé utrhávání hlinité stěny a vznik nových hltačů (propadů), jimiž hlasitě mizí do podzemí. Současný stav poměrně přesně odpovídá popisu a zákresu prof. KUNSKÉHO z doby před 40 lety. Aktivní modelací se vyznačuje pouze přívodní erozní rýha a hltače při jihovýchodním okraji. Celkový počet drobných hltačů je ovšem mnohem vyšší, než uvádí schematický zákres KUNSKÉHO 1. Poloha pseudozávrtů (1, 2, 3, 4) a naznačení jejich předpokládaného spojení (tečkované) s pramenem sv. Vojtěcha u Bylan. Druhý a třetí pseudozávrt se vyznačují dokonale vykrouženým míso-vitým tvarem s plochým dnem a oválným půdorysem o rozměrech 16x12 a 21x19 m. Sklon svahů dosahuje 30 až 45, hloubka se pohybuje od 2,5 do 4 m. Větší jižní pseudozávrt (č. 3) je trvale suchý, neústí do něj žádné meliorace. Na dně se nachází pět nepravidelných a různě aktivních hltačů, které jsou modelovány pouze sporadicky vodou přitékající bezprostředně po dešti z okolního pole. Nejhlubší, tzv. Cílkův propad v nejnižším místě dna pokračuje otevřenou, asi 0,5 m širokou chodbou šikmo 12

13 do podzemí a naznačuje jihovýchodní směr odvodňování. Také tento otvor, stejně jako všechny ostatní zjištěné propady, je vymodelován pouze ve spraši a nikde není vidět skalní podloží. V severozápadní stěně menšího mísovitého pseudozávrtu (č. 2) vyúsťuje meliorační trubka. Voda z ní odtéká nevelkou erozní rýhou na dně a v nejnižším místě se ztrácí v jediném velkém, ale mělkém hltači o rozměrech 3x2x0,5 m. V létě voda pravidelně vysychá. Oba tyto mísovité tvary (č. 2 a 3) jsou nyní zarostlé dubovým remízkem, zatímco před 40 lety byly podle dobového snímku zcela holé. Jinak jejich stav, až na občasnou aktivitu potůčku a odlišné rozmístění hltačů, odpovídá popisu KUNSKÉHO. 2. Umístění pseudozávrtů (1, 2, 3, 4) v terénu. 13

14 Čtvrtý pseudozávrt, vysunutý samostatně k jihozápadu, vyniká několika odlišnostmi. Má podobu suchého slepého údolíčka o rozměrech 56x10x5 m, erozní rýha na dně je většinou suchá. Ve své nejhlubší části nese tvar výrazné znaky současné aktivní modelace. V posledních letech se v něm vyvíjely a prohlubovaly dva čerstvé, velmi aktivní propasťovité hltače, které během 5 let ( ) získaly vzhled 3-4 m hlubokých trychtýřů s utrženými hlinitými stěnami. Při vydatných srážkách a splachu půdy ve vlhkém roce 1987 se jejich vývoj diferencoval. Hlavní západní hltač, soustřeďující vodu z vývodu melioračn í trubky a z erozní rýhy, se dále prohloubil. Východní hltač či propad se během 3. Schéma jednotlivých pseudozávrtů se zákresem hltačů na dně. Stav v roce několika měsíců změnil z hlubokého trychtýře" v mělčí misku". Došlo v něm zřejmě k ucpání podzemních chodeb, které se na povrchu projevilo akumulací vodou přinesených hlinitých náplavů. Dnes má vzhled jakoby malého samostatného mísovité-ho pseudozávrtů o průměru 5 m, hloubce 2-2,5 m, s plochým naplaveným dnem. Z východu do něj ústí z pole krátká erozní rýha, jejíž pomocí si vytváří svou vlastní, ovšem velmi malou vodosběrnou oblast, kterou nemůže konkurovat hlavnímu západnímu hltači. KUNSKÝ naznačuje vývoj tohoto slepého údolíčka z původního okrouhlého závrtu. V současné době se však doslova před našima očima odehrává vývoj opačný - diferenciace suchého údolíčka na dva povrchové tvary, z nichž východní má 14

15 charakter malého mísovitého pseudozávrtů. Je to cenný studijní objekt pro sledování dynamiky vývoje pseudokrasových jevů v závislosti na vzájemném poměru intenzity eroze, sufoze a akumulace. 4. Nejmenší mísovitý pseudozávrt (č. 2). Foto J. Němec. 15

16 5. Největší pseudozávrt (č. 1) se v terénu nápadně vyznačuje svým stromovým porostem. Foto J. Němec. PROBLEMATIKA ODVODŇOVÁNÍ PSEUDOZÁVRTŮ Od minulosti až do dnešní doby je stále živá otázka, kam mizí voda z miskovických pseudozávrtů a kde opětně vyvěrá na povrch. Většina autorů se přiklání k jejich podzemnímu spojení s 2 km vzdáleným pramenem svatého Vojtěcha u Bylan. Ověření této souvislosti a vyřešení přesného směru odvodňování však dosud chybí. Horizontálně i vertikálně nejbližší erozní zářez ve vápencích začíná 0,5 km východně od pseudozávrtů a směřuje mimo uvedený pramen. Je ovšem suchý a teprve nad Přítoky v něm vzniká nevýrazný potůček, který pod Bylany ústí zleva do Bylanky. Jižním směrem je erozní zářez Bylanky vzdálený od pseudozávrtů 0,8-1 km. Pro směr podzemního odvodňování je však směrodatná topografie nepropustného rulového podloží a ta bývá od povrchové morfologie 16

17 často odlišná. V krasových oblastech Se proto zcela zákonitě hydrogeologické rozvodí od povrchového orografického rozvodí podstatně liší. Toho si byl vědom již V. KURZ, který uvádí řadu nepřímých důkazů pro podzemní spojení pseudozávrtů se svatovojtěšským pramenem: především vydatnost pramene, která je několikrát větší, než by odpovídala jeho topografickému povodí, značnou tvrdost vody a pravidelně pozorované zakalení po dešti spadlém u Miskovic. K odstranění zákalů a pro lepší filtraci navrhoval odstranit v hltačích spraš až na vápencové podloží a vytvořit v nich jakési kamenné a štěrkové filtry. V celém okolí není studánky tak vydatné. Prší-li u Miskovic, bývá voda její vždy zakalena, takže souvislost tato vešla již v pořekadlo. Miskovičtí říkávají, když u nich prší: To bude Vojtíšek zase uplakán." (7) Pramen sv. Vojtěcha hrál od středověku až do 20. století rozhodující úlohu v zásobování Kutné Hory pitnou vodou a byl využíván jako základní zdroj pro celé město. Od pramene vedl do města dvojitým, nejprve dřevěným potrubím první kutnohorský veřejný vodovod, na nějž bylo odkázáno přes lidí, městská nemocnice, kasárna, krajský soud a pivovar. Hlavní větev ústila od roku 1495 přímo do historické Kamenné kašny. Voda z pramene byla označována jako tvrdá, vápenatá, výtečné chuti a za normálních okolností "jako křišťál čistá". Vydatnost pramene byla značná a podle různých údajů kolísala od 4 až do 50 litrů za sekundu. Jímací zařízení je v provozu i v současné době, kdy je zásobování Kutné Hory vyřešeno z povrchového zdroje (Vrchlice), a voda od svatého Vojtěcha stále ještě přitéká do městské vodovodní sítě. Využitelná vydatnost činí 7-8 l.s -1, přebytek (na jaře nebo po deštích) se povrchovým kanálem odvádí do Bylanky. Pramen i nyní výrazně reaguje na povrchové atmosférické srážky u Miskovic a voda bývá po prudkém dešti zakalená. Poněvadž není prokázaný její přesný původ, nemá tento vodní zdroj (využívaný již 500 let!) dosud vyhlášené ochranné hygienické pásmo. Předpokládané hydrogeologické povodí (pramenná oblast) je bez výjimky intenzívně zemědělsky využívané a vedle občasného zakalení je problémem rovněž zvýšený a rostoucí obsah dusičnanů. Z iniciativy OHES Kutná Hora a Středočeských vodovodů a kanalizací, závod Kutná Hora, byl proto v nedávné době prováděn průzkum pramene za účasti potápěčů a geofyzikálních specialistů. Geofyzikálním měřením byla zjištěna 80 m dlouhá přívodní šachta, dělená několika vyzdívkami s písčitými 17

18 filtry a vedená na rozhraní vápenců a ruly. Ve výzkumech se bude pokračovat a použití moderní stopové metody by mělo jednoznačně vyřešit diskutovanou otázku souvislosti pseudozávrtů s tímto pramenem a přispět rovněž k vyhlášení ochranného pásma vodního zdroje. SHRNUTÍ VÝVOJE PSEUDOZÁVRTŮ A NÁVRH NA OCHRANU Pravidelné sledování miskovických pseudozávrtů a dynamiky jejich vodního režimu umožňuje učinit závěry o vývoji těchto zajímavých pseudokrasových tvarů. Jejich vznik byl přímo predisponován existencí krasových dutin v podložních vápencích a podzemním krasovým odvodňováním. Samotné povrchové tvary se ovšem vytvořily odlišným procesem než krasovění, a to sufozí, tj. splavováním uvolněných částic zeminy do podzemí. Jsou vymodelovány výhradně ve sprašových uloženinách a ani na jejich dně se nikde neobjevuje skalní vápencové podloží. K obhájení a objasnění jejich sufozního pseudokrasového původu musíme uvážit řádově zcela odlišné stáří druhohorních vápenců a čtvrtohorní spraše. Pokud skutečně existují, jak se logicky domnívá CÍLEK (2), ve vápencích původní krasové závrty, dnes fosilní a pohřbené pod spraší, musely vzniknout v obdobích před uložením spraše. Pseudozávrty se však mohly začít tvořit až po uložení souvislého a mocného sprašového pokryvu a jejich stáří je nutně holocenní, a jak současný vývoj ukazuje, i recentní. Jejich utváření mohlo být podporováno a urychleno též odlesněním a zemědělským obděláváním území, která mělo za následek všeobecné rozkolísání odtoků, urychlení současného tání sněhu apod. Případná existence pohřbených krasových závrtů nebo podobných depresí a především podzemních dutin není v rozporu se sufozním charakterem sprašových povrchových depresí (pseudozávrtů), naopak přispívá k jejich utváření. Miskovické pseudozávrty jsou jako makrotvary ve svém vzhledu a půdorysu relativně stabilizované, v detailech se však stále mění a vyvíjejí. Na jejich modelaci se podílejí vedle sufóze také erozně akumulační procesy. Zahloubené sufozní tvary představují nejbližší místní erozní bázi příležitostného povrchového odtoku a podmiňují vznik přívodních erozních rýh, které pseudozávrt na okrajích rozrušují. Zároveň do něj však přivádějí soustředěný přítok vody, jenž podporuje další sufozní prohlubování a vznik nových propadů. Zvýšené množství hlinitých náplavů 18

19 má zase za následek ucpávání hltačů, zanášení podzemních dutin a dna pseudozávrtů. Jedná se o působení dialekticky souvisejících, protikladných a současně se doplňujících přírodních procesů. Podle okamžitého poměru sil, převahy jednoho nebo druhého činitele dochází buď k prohlubování (vznik propadů, trychtýřů), nebo k zanášení (vznik mělčích miskovitých tvarů) pseudozávrtů. Nejlepším příkladem takového dynamicky diferencovaného vývoje je popsané slepé údolíčko. Srovnáním současného stavu pseudozávrtů s jejich stavem před 40 lety (podle KUNSKÉHO) dojdeme ke shodě v jejich celkovém počtu a k odlišnostem v detailní modelaci, počtu a umístění hltačů. Srovnání se stavem před více než 100 lety (podle KURZE) však ukazuje v minulosti větší počet pseudozávrtů, které byly pravděpodobně různé velikosti a některé menší z nich byly asi zasypány, popřípadě zahlazeny orbou. Také dnes existující čtyři velké pseudozávrty porušují celistvost zemědělského obdělávání rozsáhlého polního lánu. Samotné zarovnání by dnes nečinilo technické obtíže, je však pravděpodobné, že vzhledem k podzemnímu odvodňování vázanému na krasové dutiny by na týchž místech znovu došlo k prohlubování a možná i mnohem bouřlivějšímu propadání. Na tento jev ostatně upozorňoval již KURZ v minulém století. Prozíravější je zachovat vytvořenou dynamickou rovnováhu včetně pseudozávrtů, které si v nekrasovém reliéfu středních Čech zaslouží ochranu jako jedinečný geomorfologický fenomén v krajině.navíc uprostřed fádního lánu pole tvoří se svou zelení jakési miniaturní oázy přirozeného prostředí, poskytující pravidelné útočiště ptactvu a zvěři. Při současném způsobu obdělávání okolního pole, respektování zahloubených tvarů a jejich vegetačního krytu je způsob ochrany dostatečný. Vzhledem k obtížné přístupnosti pseudozávrtů po většinu roku (leží uprostřed pole) je umožněn jejich další přirozený vývoj a jejich prostředí není znehodnoceno odpadky (jak tomu bývá u jiných zahloubených tvarů v blízkosti obcí). Pro trvalé právní zajištění ochrany miskovických pseudozávrtů je nezbytné realizovat jejich vyhlášení jako chráněný přírodní výtvor. ZUSAMMENFASSUNG Die Pseudosuffosionslöcher von Miskovice liegen im Bezirk Kutná Hora im Ostteil des Mittelböhmischen Kreises. Sie entstanden in der Lössdecke von einer Mächtigkeit von fünf bis zehn Metern, der auf Kalkstein des Mezozoikum gelagert ist. Der Grund ihres Entstehens 19

20 war die unregelmässige Verkarstung des Kalksteins und die unterirdische Karstentwässerung. Die vier beschriebenen Pseudosuffosionslöcher haben folgende Ausmasse: 30x20x4, 16x12x4, 21x19x3 und 50x10x5 Meter. Auf ihrem Boden finden sich kurze periodische Wasserläufe, Quellen und zahlreiche Schlundlöcher. Durch die Einwirkung des durchsickernden Wassers kommt es am Boden der Pseudosuffosionslöcher zu Bodensenkungen und zum Entstehen zahlreicher neuer Schlundlöcher. Im Beitrag ist ein Überblick der bisherigen Forschungen und eine ausführliche Beschreibung der erwähnten Pseudokarstformen enthalten. Die besondere Aufmerksamkeit ist der derzeitigen Dynamik ihrer Entwickelung und dein Veränderung der Oberflächengestalt in den letzten Jahren gewidmet. Weiter wird der vorausgesetzte Zusammenhang der Pseudosuffosionslöcher mit der zwei Kilometer entfernten Skt. Adalbertsquelle bei Bylany behandelt, die schon seit 500 Jahren als Trinkwasserquelle für die Stadt Kutná Hora dient. Zum Abschluss ist die Entwicklung der beschriebenen Pseudosuffosionslöcher in Abhängigkeit von der unterirdischen Karstentwässerung, vom Verhältnis der Prozesse der Suffosion, der Erosion und der Akkumulation und von der landwirtschaftlichen Tätigkeit in dem Gebiet zusammengefasst. Die Pseudosuffosionslöcher von Miskovice sind in Mittelböhmen ein einzigartiges geo-morphologisches Reliefelement, das auch als Studienobjekt zur Verfolgung der gegenwärtige Entwicklung der Pseudokarstformen wertvoll ist. Ihre Erklärung zum Geschützten Naturphänomen" ist in Vorbereitung. LITERATURA 1. BALATKA, B.; SLÁDEK, J. (1969): Závrty v nekrasových horninách České vysočiny. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, 6 (1969): 8: CÍLEK, V. (1988): Miskovické závrty. Lidé a země, 37 (1988): KNÍŽETOVÁ, L.; PECINA, P.; PIVNIČKOVÁ, M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech Bohemia Centralis, 16, s KRÁL, V. (1975): Sufoze a její podíl na současných geomorfologických procesech v Čechách. Acta Universitatis Carolinae, Geographica, 1975: 1-2: KUNSKÝ, J. (1949): Závrty ve spraši u Miskovic na Kutnohorsku. Sborník ČSZ, 54 (1949): 3-4: KUNSKÝ, J. (1957): Typy pseudokrasových tvarů v Československu. Československý kras, 10 (1957): 3: KURZ, V. (1877): Geologický nástin okolí kutnohorského. První veřejná zpráva učitelského ústavu v Hoře Kutné, Kutná Hora, 1877: 1:

21 8. KURZ, V. (1881): Úvaha o vodní otázce kutnohorské. Horník, 1881, 45 s. (separátní výtisk). 9. LIPSKÝ, Z. (1985): Miskovické závrty. Lidová demokracie, , s LIPSKÝ, Z. (1988): Posudek o předpokládané souvislosti miskovických pseudozávrtů s vodním zdrojem Bylany - Vojtěch, (pro SVaK, závod Kutná Hora). Kutná Hora, 5 s., rukopis. 11. LIPSKÝ, Z. (1989): Dynamika vývoje pseudokrasových tvarů na příkladu miskovických pseudozávrtů. Sborník ČSGS, 94 (1989) (v tisku). 12. RUBÍN, J.; BALATKA, B. a kol. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Praha, Academia, 388 s. 13. SCHWARZ, R.; LOCHMANN, Z. (1966): Krasové jevy v cenomanských vápencích mezi Miskovicemi a Malešovem. Československý kras, 18 (1967): VÍTEK, 3. (1981): Morfogenetická typizace pseudokrasu. Sborník ČSGS, 86 (1981): 3: (1987): Registrační geologická mapa ČSR 1:50 000, list Kolín. Praha. Ústřední ústav geologický, Adresa autora: RNDr. Zdeněk Lipský Kutná Hora - Sedlec 75 Bohemia centralis 19: 23-40,

22 22

23 Bohemia centralis 19: 23-40, 1990 Mykoflóra společenstev skalních stepí jižně od Peček (okr. Kolín, Středočeský kraj) Zur Pilzflora der Felsensteppengesellschaften südlich von Pečky (Kreis Kolin, Bezirk Mittelböhmen) Svatopluk ŠEBEK V rámci mykologického průzkumu středního Polabí, který provádím od r. 1943, jsem věnoval mj. zvláštní pozornost xerotermní mykoflóře teplomilných společenstev listnatých hájů na křídovém podkladě (svaz Quercion pubescenti-petraeae Br.-Bl.), dále xerofytům v oblasti polabských vátých písků (svazy Corynephorion canescentis Klika em. Tüxen a Koelerion glaucae Volk) a konečně stepním travinným společenstvům svazu Festucion valesiacae Klika. Zajímavé stanoviště tohoto typu jsem nalezl na rozhraní jižní části okresu Nymburk a západní části okresu Kolín v území vymezeném zhruba obcemi Radim- Chotutice-Vrbčany (list spec. mapy Kolín 3954), a to v SPR Stráň u Chroustova (místní pojmenování Zubíkova skála"), ležící na pravém břehu potoka Výrovky v k. ú. Radim nad osadou Chroustov, a v SPR Stráně u splavu (k. ú. Vrbčany), rovněž na pravém břehu proti toku potoka Výrovky. Jde o dvě nevelká území se skalnatými výchozy ortorul kutnohorského krystalinika (první o rozloze 3,1235 ha, druhé 0,6330 ha), která zaujímají prudce se svažující jižní až jihozápadní stráně údolí potoka Výrovky. Z hlediska regionálně fytogeografického členěni leží obě chráněná území na rozhraní středního Polabí (fytogeograf. okres 11) a 23

24 Kutnohorské pahorkatiny (fytogeograf. okres 65) (cf. SKALICKÝ et HROUDA 1981: 28-25). V obou případech jde o poměrně málo známé a velice zajímavé lokality s dobře dochovanými zbytky xerotermních fytocenóz, které jsou zajímavými refugii i xerotermní mykoflóry a některých teplomilných játrovek (cf. též ČEŘOVSKÝ et HOMOLÁČ 1963, KAUFMAN 1966, PIVNIČKOVÁ et PECINA 1971, SKALICKÝ et HROUDA 1981, KNÍŽETOVÁ, PECINA et PIVNIČKOVÁ 1987). Nejen jejich fytocenologické bohatství, které nebude bez významu pro další ekologická studia xerotermní vegetace, ale i předpokládaná entomologická hodnota činí z obou uvedených chráněných území lokality celostátního významu. Následující přehled hub, zjištěných zde v letech , je příspěvkem k jejich vědeckému zhodnocení. HISTORIE VÝZKUMU Společenstva skalních stepí, reprezentovaná SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, jsou poměrně málo známa, snad v důsledku jejich špatné komunikační přístupnosti. První na ně upozornil VLACH (1988) ve své regionální Květeně Kolínska a Kouřimska", dnes téměř nedostupné. V roce 1951 byly na obou lokalitách zřízeny státní přírodní rezervace k ochraně teplomilné květeny a útvaru skalní stepi". 1. SPR Stráň u Chroustova: celkový pohled. Foto J. Krátký. 24

25 Je pozoruhodné, jak málo pozornosti věnovali těmto lokalitám přírodovědcispecialisté včetně mykologů. Situace se poněkud změnila teprve v r. 1956, kdy jsem zde zahájil svá mykologická pozorování, a po prvním publikování jejich dílčích výsledků (ŠEBEK 1961). Ty se staly také podkladem pro část kapitoly, kterou věnoval PILÁT (1969) mykoflóře skalních stepí a lesostepí v Československu jako jedinému příkladu xerotermních travinných společenstev ( stepí") v Polabí na křídovém útvaru" (1. c, p ). Po první prověrce chráněných území Středočeského kraje, provedené v r a 1962 (ČEŘOVSKÝ et HOMOLÁČ 1962), sem z botaniků přišli především J. ŠACHL (1965), St. KAUFMAN (1966), V. JAROŠ (1970), M. PIVNIČKOVÁ (1971), která zde studovala zejména vliv půdy na strukturu vegetace, a P. PECINA (1971), který se věnoval studiu entomofauny a ornitologickým, herpetologickým a malakozoologickým pozorováním PIVNIČKOVÁ et PECINA 1971). V r bylo toto území zahrnuto do šetření floristického kursu Čs. botanické společnosti, které podstatným způsobem přispělo k dalšímu poznání současného stavu jeho květeny (SKALICKÝ et HROUDA 1981). 2. SPR Stráně u splavu: severní část území (bývalý lom na JZ svahu). Foto J. Krátký. 25

26 V r navštívila obě stanoviště exkurze sekce pro mykofloristiku a mykocenologii Čs. vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV v Praze pod vedením ing. J. KUTHANA; několik jejích mykologických nálezů bylo zařazeno do tohoto příspěvku. Částečné výsledky mykologického průzkumu podal ŠEBEK v letech a shrnul je v r Přehled o současném stavu obou chráněných území pak poskytují výsledky prověrky provedené pracovníky SÚPPOPu a KSPPOP Středočeského kraje v r. 1963, které byly publikovány v r (KNÍŽETOVÁ, PECINA et PIVNIČKOVÁ 1987). CHARAKTER STANOVIŠTĚ Geologický podklad obou chráněných území představují tzv. kouřimské ortoruly (petrograficky jde o tzv. červené dvojslídné ortoruly), které jsou překryty vrstvami cenomanských vápnitých pískovců, pleistocénními sprašemi a sprašovými hlínami (SVOBODA et al. 1964). Činností větru a ronu dochází k přemisťování vápníkem bohaté půdy do nižších partií skal, kde se hromadí na skalních stupních a ve skalních štěrbinách a ovlivňuje tak druhovou skladbu" (PIVNIČKOVÁ 1971). Tyto půdní poměry podmiňují i strukturu stepních rostlinných společenstev, která patří do svazu Festucion valesiacae Klika 1931, v menší míře (SPR Stráně u splavu) do svazu Hyperico/perforato/-Scleranthion perennis Moravec Kromě toho se zde ovšem také vyskytují (v horní části stanoviště) xerotermní travinné fytocenózy s charakteristickými Elytrigia repens, E. intermedia a jejich kříženci, Eryngium campestre a Artemisia campestris. Spodní část stanoviště (zvláště SPR Stráně u splavu) přestává mít stepní charakter, protože do ní vstupují běžné druhy rostlin kulturních luk. Podrobný rozbor květeny těchto stanovišť podali zejména ČEŘOVSKÝ et HOMOLÁČ (1963) a PIVNIČKOVÁ et PECINA (1971), na něž především odkazuji. Z mykologického hlediska lze souhrnně obě lokality charakterizovat jako zajímavá xerotermní stanoviště charakteru skalních stepí, která jsou výraznými refugii některých fytogeograficky důležitých druhů hub (jmenovitě břichatkovité houby Montagnea arenaria a chorose Polyporus rhizophilus), které mají význam pro poznání vývoje a rozšíření naší xerotermní mykoflóry. Floristicky i mykologicky se vymykají charakteristice Poděbradského Polabí a své paralely mají spíše v podobných biotopech v dolním a středním Povltaví (SKALICKÝ et HROUDA 1981). 26

27 SEZNAM DRUHŮ HUB ZJIŠTĚNÝCH NA ÚZEMÍ OBOU REZERVACÍ Následující seznam obsahuje houby, které byly zjištěny v letech na území SPR Stráň u Chroustova a Stráň u splavu. V systematickém rozdělení jsem se přidržel práce JÜLICHOVY (1984) a MOSE-ROVY (1978) s výjimkou gasteromycetů, kde jsem použil svého Seznamu československých gasteromycetů" z r (Ms.). V rámci vyšších taxonomických jednotek jsem jednotlivé druhy řadil abecedně s přihlédnutím k jejich nejnovější nomenklatuře. ASCOMYCETES Helotiaceae Belonioscypha culmicola (Desm.) Dennis SPR Stráně u splavu, apothecia na odumřelých stéblech Stipa capillata, leg. S. Šebek et M. Svrček, det. M. Svrček (ŠEBEK 1986). BASIDIOMYCETES Polyporaceae s. lat. Polyporus arcularius (Batsch):Fr. SPR Stráň u Chroustova, na trouchnivějící větévce Ulmus minor, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Patrně kosmopolitní druh, v Evropě se slabě submediteránní tendencí rozšíření, rostoucí u nás hojně v oblasti teplomilné květeny s převažujícím počtem lokalit v pahorkatině; u nás známo 189 sběrů (KOTLABA 1985). Polyporus rhizophilus Pat. SPR Stráně u splavu, v xerotermním travinném společenstvu s převládající Festuca valesiaca, Festuca rupicola, Bothriochloa ischaemum, Koeleria gracilis, Elytrigia intermedia, E. repens X E. intermedia, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1962 a, 1962 b); tamtéž, 5 ex., leg. 0. Zeman, det. S. Šebek. Graminikolní choroš rostoucí od konce dubna do září na téměř odumřelých bázích velkých trav, zejména kavylů. Do r byl u nás znám z 11 lokalit, KOTLABA (1984) ho udává ze 17 lokalit, ležících většinou v pahorkatině. Vzhledem k jeho omezenému výskytu ho KOTLABA (1985) předběžně navrhuje k zařazení do Červené knihy ČSSR. 27

28 Trametes gallica (Fr./Fr.) /syn.: Funalia gallica (Fr.) Bond, et Sing./ SPR Stráň u Chroustova, na odumřelé větévce blíže neurčené dřeviny, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Druh rozšířený od nížiny do podhůří zejména v teplejších oblastech střední Evropy, u nás na 119 známých lokalitách, ležících většinou v oblasti teplomilné květeny, v Čechách soustředěných zejména ve středních Čechách (KOTLABA 1984). Jde patrně o sekundární nález na části hostitele, ležícího mimo původní místo růstu. 3. SPR Stráně u splavu: choroš trávní /Polyporus rhizophilus (Pat.) Sacc./. Foto 3. Baier. 28

29 AGARICALES HYGROPHORACEAE Hygrocybe conica (Scop.:Fr.) Kummer SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, sbíráno během exkurze sekce pro mykofloristiku ČSVSM (ŠEBEK 1986). Běžný druh, otlačením černající, rostoucí hojně od jara do podzimu na lukách a pastvinách. TRICHOLOMATACEAE Crinipellis stipitaria (Fr.) Pat. agg. SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, na bázi Bothriochloa ischaemum a Stipa capillata hojně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Marasmius collinus (Scop.:Fr.) Sing. SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, na zatravněných místech spolu s Marasmius oreades porůznu, (každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Marasmius oreades (Bolt.:Fr.) Fr. SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, na podobných místech spolu s předchozím druhem, ale mnohem hojněji, (každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Marasmius wynnei Br. et Br. SPR Stráň u Chroustova, v porostu Thymus praecox a Artemisia sp., leg. S. Šebek, det. Z. Pouzar (ŠEBEK 1986). Micromphale impudicum (Fr.) P. D. Orton/syn.: Marasmius impudicus Fr., Collybia impudica (Fr.) Sing./ SPR Stráň u Chroustova, v trávě po celé lokalitě roztroušeně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Mycena aetites (Fr.) Quél. SPR Stráň u Chroustova, mezi trávou porůznu, sbíráno při exkurzi sekce pro mykofloristiku ČSVSM Mycena avenacea (Fr.) Quél. 29

30 SPR Stráň u Chroustova, na podobných místech spolu s předchozím druhem, leg. et det. R. Fellner, Omphalina rustica (Fr.) Quél. SPR Stráň u Chroustova vzácně, leg. et det. R. Fellner. Entolomataceae Clitopilus scyphoides (Fr.) Sing. SPR Stráně u splavu, v xerotermním travním společenstvu ve společnosti Polyporus rhizophilus vzácně, leg. et det. J. KLÁN (1985), ŠEBEK (1986). Znovu sbírána při exkurzi sekce pro mykofloristiku ĚSVSM dne Entoloma vernum Lundell(syn.: Nolanea verna (Lind.) Kotl. et Pouz./ SPR Stráň u Chroustova, na svahu mezi skalkami asi 20 ex., leg. Vl. Slouka, det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Pluteaceae Volvariella pusilla_(pers.: Fr.) Sing. SPR Stráně u splavu, v xerotermním travním společenstvu v horní části stanoviště spolu s Polyporus rhizophilus a Clitopilus scyphoides vzácně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Řídký druh, rostoucí v ČSSR na trávnících, pastvinách a v zahradách na písčité půdě. FELLNER (1985) navrhl tento druh do Červené knihy ĚSSR. Agaricaceae Agaricus xanthodermus Gen. SPR Stráň u Chroustova, ve spodní a střední části stanoviště (a v horní části v porostu Stipa capillata) dosti hojně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Plodnice z tohoto výslunného stanoviště byly charakterizovány silně (až šupinovitě) rozpraskanou pokožkou. Lepiota alba (Bres.) Sacc. SPR Stráň u Chroustova, v trávě, sbíráno při exkurzi sekce pro mykofloristiku ČSVSM dne , det. 3. Herink (ŠEBEK 1986). 30

31 Lepiota josserandii Bon et Boiffard SPR Stráň u Chroustova, sbíráno při exkurzi sekce pro mykofloristiku ČSVSM dne , det. 3. Herink (ŠEBEK 1986). Lepiota thymiphila Velen. SPR Stráň u Chroustova, v polštářcích Thymus praecox v horní části stanoviště porůznu, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). HERINK (1985) navrhl tento druh k zařazení do Červené knihy ČSSR. 4. SPR Stráň u Chroustova: bedla mateřídoušková (Lepiota thymiphila Velen.). Foto J. Baier. 31

32 Coprinaceae Coprinus silvaticus Peck SPR Stráň u Chroustova, v trávě ve střední poloze stanoviště vzácně, leg. et det. S. Šebek. Bolbitiaceae Agrocybe semiorbicularis (Bull.:Fr.) Fay V řídkých travinných porostech na obou chráněných nalezištích hojně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Běžně rozšířený druh na travnatých lokalitách. 5. SPR Stráň u Chroustova: prašnatka kořínkatá (Gastrosporium simplex Matt.). Foto J. Baier. 32

33 GASTEROMYCETES GASTROSPORIACEAE Gastrosporium simplex Matt. SPR Stráň u Chroustova, v holé půdě v nezapojeném porostu Stipa capillata v horním pásmu stanoviště porůznu, (každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Prašnatka kořínkatá je udávána jako typický druh stepních stanovišť s neuzavřenou vegetací, zvláště ve společenstvech svazu Festucion valesiacae ve Středočeském kraji hlavně kolem trsů Stipa capillata, Festuca valesiaca, Festuca sulcata, Carex humilis aj.). Celkové rozšíření tohoto xerotermního druhu v ČSR zachycuje mapka č. 53 na str. 232 ve Floře ČSR, ser. B-l (Gasteromycetes - Houby břichatky), obr na str tamtéž. SECOTIACEAE Montagnea arenaria (DC) Zeller SPR Stráň u Chroustova, v nezapojeném porostu kavylu Stipa capillata v pásmu cenomanského vápnitého pískovce v horní části stanoviště, 1 ex., leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1958, 1961, 1986); později v r (ŠEBEK 1963) a naposled (6 kusů v různých vývojových stadiích). Květka písečná je velmi vzácný druh, rostoucí v otevřených porostech kavylu vláskovitého s centry v západním obvodě české xerotermní květeny ve Středohoří a v podoblasti xerotermní květeny na Moravě. Na našem území byla v uplynulých padesáti letech nalezena na sedmi lokalitách (viz mapka č. 54 na str. 238 in Flora ČSR, ser. B-l, 1958). Lazebníčkův údaj z roku 1969 (LAZEBNÍČEK 1969) o 11 zjištěných lokalitách, opírající se údajně o čs. ústřední mykologickou kartotéku, uloženou dnes v botanickém oddělení Moravského muzea v Brně, je zřejmě chybný, protože v několika případech bere jako jednotlivé v úvahu lokality identické, jak bylo nahlédnutím do čs. ústřední mykologické kartotéky v Brně zjištěno. Proto byl právem navržen do Červené knihy ČSSR (ŠEBEK 1985). Pozn.: MARŠÁKOVÁ- NĚMEJCOVÁ et al. (1977) uvádí omylem tento druh (pod chybným jménem Montagnea montana) ze SPR Stráně u splavu (I.c. p. 201). Na této lokalitě - vzdor usilovnému pátrání - nebyla bohužel nikdy nalezena! LYCOPERDACEAE Bovista plumbea Pers. SPR Stráň u Chroustova, porůznu roztroušeně po celém stanovišti většinou v září-říjnu (suché plodnice během celého roku), leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Prášivka šedá je druh se značnou ekologickou amplitudou, 33

34 všeobecně rozšířený na území ČSSR; roste převážně na suchých místech, hlavně na pastvinách, lukách, polních cestách apod. Bovista pusilla (Batsch) Pers. /syn.: Lycoperdon ericetorum Pers., L. ericetorum var. pusillum (Pers.) F. Šmarda/. SPR Stráň u Chroustova, na svahu skalnaté stepi porůznu, (každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961 jako L. ericetorum var. pusillum); tamtéž, sbírána v průběhu exkurze sekce pro mykofloristiku ČSVSM dne , leg. et det. J. Kuthan (ŠEBEK 1986 jako Lycoperdon pusillum). Prášivka maličká je suchomilný druh, rostoucí v ČSSR porůznu v xerotermních společenstvech na suchých výslunných stanovištích, vzácněji v listnatých i jehličnatých lesích. Calvatia candida (Rotk.) Holl. SPR Stráň u Chroustova, na jižním svahu skalnaté stepi v řídkých travinných porostech porůznu, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961). Xerotermní druh, v Polabí rozšířený spíše na slunci v exponovaných vyprahlých písčitých okrajích borových lesů a na suchých pastvinách na lehkých písčitých půdách. Calvatia fragilis (Vitt.) Morg. /syn.: C. lilacina (Berk, et Mont.) Henn.; C. cyathiformis (Bosc) Morg./. SPR Stráň u Chroustova, na svahu ve střední poloze v otevřených nezastíněných mateřídouškových porostech na holých ploškách půdy porůznu, 3 ex., leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961 a 1986 jako Calvatia lilacina). Plešivka fialová je vzácný suchomilný druh, rozšířený v ČSSR v oblasti xerotermní květeny, typický pro suchá výslunná stanoviště. Vzhledem ke svému řídkému výskytu (u nás asi 35 lokalit) byl zařazen do předběžného výběru hub pro Červenou knihu ČSSR (ŠEBEK 1985). Disciseda candida (Schw.) Lloyd /syn.: Disciseda calva (Moravec) Moravec/. SPR Stráň u Chroustova, na jižním svahu v roztroušeném porostu Bothriochloa ischaemum a Thymus sp. porůznu, 3 ex., leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1956). Žaludice lysá je xerofytní druh s poměrně širokou ekologickou amplitudou, vyskytující se i v oblastech mimo xerotermní květenu. Ve středním Polabí je charakteristický pro písčité, chudě zatravněné polní cesty a suché písčité okraje borových lesů. Lycoperdon lividum Pers.(syn.: Lycoperdon spadiceum Pers. sensu Hollos). SPR Stráň u Chroustova, na svahu v otevřených porostech mezi skalkami porůznu, leg. et det. S. Šebek (každoročně) (ŠEBEK 1961 jako Lycoperdon spadiceum Pers. s. Hollós). Xerotermní druh, rostoucí v ČSSR dosti často na 34

35 výslunných stanovištích (často v porostech kostřav) a na písčitých půdách, vzácněji v suchých listnatých a jehličnatých lesích v oblasti xerotermní květeny. GEASTRACEAE Geastrum floriforme Vitt. 6. SPR Stráň u Chroustova: hvězdovka kvítkovitá (Geastrum floriforme Vitt.). Foto O. Zeman. 35

36 Geastraceae Geastrum floriforme Vitt. SPR Stráň u Chroustova v horní části stanoviště mezi trsy Stipa capillata dosti hojně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Xerotermní druh rostoucí na rudimentárních stepních lokalitách s porosty Stipa capillata a Festuca valesiaca, ve středním Polabí (na Nymbursku) známý spíše ze suchých ruderalizovaných okrajů borových lesů. Druh byl navržen do Červené knihy ČSSR (ŠEBEK 1985). Geastrum minimum Schw. SPR Stráň u Chroustova, na jižním svahu stanoviště velmi vzácně, spíše roztroušeně, hojněji zejména v horní části lokality ve víceméně uzavřených porostech Stipa capillata, (v letech pravidelně od července do září) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Geastrum minimum je považováno za typického průvodce xerotermních stanovišť se společenstvy svazu Festucion valesiacae s centrem rozšíření u nás v Českém středohoří, Českém krasu a na střední a jižní Moravě. Na stanovišti je zajímavá ekologie této houby, která roste "zpravidla uprostřed jednotlivých trsů kavylu vláskovitého na holé, humusem jen chudě pokryté, poněkud vyvýšené plošce, vzniklé odumřením vnitřních stébel trsu" (ŠEBEK 1961). Byla navržena do Červené knihy ČSSR (ŠEBEK 1985). TULOSTOMATACEAE Tulostoma brumale Pers.: Pers. /syn.: Tulostoma mammosum (Mich.) Fr./. Stráň u Chroustova, v řídkém porostu Stipa capillata a Bothriochoa ischaemum ve spodní části stanoviště vzácně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Palečka zimní je typický evropský druh, patrně nejhojnější v západní Evropě; v ostatních světadílech (USA, Argentina, Asie) se jedná patrně o zavlečené nálezy (WRIGHT 1987). V ČSSR je to poměrně hojný druh (v Čechách ve vápencové oblasti mezi Prahou a Berounem a v Českém středohoří, na jižní Moravě. Na Slovensku není jeho rozšíření zatím přesně známo). POUZAR (1958) ji považuje za dosti vzácnou na typických skalních stepích. 36

37 UREDINALES PUCCINIACEAE Puccinia coronata Corda Stráň u Chroustova, uredia a telia na listech Arrhenatherum elatius hojně, leg. S. Šebek, det. Z. Urban. Puccinia dioicae Magn. (syn.: Puccinia silvatica Schroet.). SPR Stráň u Chroustova, ve spodní části stanoviště, aecia na spodní straně listů Taraxacum officinale hojně, leg. et det. S. Šebek. Puccinia sii-falcariae Schroet. SPR Stráň u Chroustova, aecia na spodní straně listů Falcarla vulgaris hojně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Uromyces pisi (DC.) Otth SPR Stráně u Chroustova, aecia na spodní straně listů Euphorbia cyparissias hojně, leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Uromyces yiciae-fabae (Pers.) Schroet. SPR Stráně u splavu, uredia na listech Vicia sepium ve spodní části stanoviště velmi hojně, leg. S. Šebek, det. Z. Urban. USTILAGINALES Sphacelotheca andropogonis (Opiz) Bubák SPR Stráň u Chroustova, v kláscích Bothriochloa ischaemum hojně, (a později každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Ustilago avenae (Pers.) Rostrup SPR Stráně u splavu, v kláscích Arrhenatherum elatius ve spodní části stanoviště porůznu, leg. S. Šebek, det. Z. Urban. Ustilago hypodytes (Schlecht.) Fr. SPR Stráň u Chroustova, na Stipa capillata porůznu, leg. et det. J. Klán (ŠEBEK 1986). 37

38 FUNGI IMPERFECTI Colletotrichum eryngii (Desm.) Duke /syn.: C. dematium (Pers.: Fr.) Grove (podle J. A. von Arxe 1957)/. SPR Stráně u splavu, na Eryngium campestre velmi hojně, leg. M. Svrček et S. Šebek, det. M. Svrček (ŠEBEK 1986). Pseudolachnea (Dinemasporium) hispidula (Schrad.: Fr.) Suton SPR Stráně u splavu, na odumřelých lodyhách Eryngium campestre hojně, leg. M. Svrček et S. Šebek, det. M. Svrček (ŠEBEK 1986). ZUSAMMENFASSUNG Im folgenden Beitrag behandelt der Verfasser irgendwelche Ergebnisse seiner bisherigen Erforschungen der Felsensteppengesellschaften in der Naturschutzgebieten "Stráň u Chroustova" und "Stráně u splavu" (Abhang bei Chroustov und Abhänge bei der Schleuse), die sich im Tal des Výrovka-Flusses, südlich von Pečky erstrecken. Beide, verhältnissmässig nur wenig bekannte Naturschutzgebiete mit gut erhaltenen Resten von xerothermen Pflanzengesellschaf-ten, stellen zugleich auch ausdruckvollen und interessanten Zufluchtsort von irgendwelchen phytogeographisch wichtigen xerothermen Pilzarten vor (z. B. Montagnea arenaria, Gastrosporium simplex, Geastrum floriforme, G. minimum, Lepiota thymiphila, Polyporus rhizophilus), die namentlich für die Erkentniss der Entwicklung und Verbreitung unserer xerothermen Pilzflora wichtig sind. Die Struktur der Steppenpflanzengesellschaften und die Erscheinung von xerothermen Pilzarten an beiden Standorten ist durch spezifische Bodenverhältnisse bedingt. Die Gneisschichten, die die geologische Unterlage von beiden Standorten vorstellen, sind mit den Tonschieferschichten und Lehmboden überdeckt. Diese kalkreiche Boden werden durch die Windtätigkeit in der Richtung der niederen Felsenpartien umgeräumt und auf diese Weise die Struktur der Pflanzengesellschaften beeinflusst wird. Im geforschten Gebiet wurden innerhalb der Jahren Pilzarten (siehe beiliegendes Verzeichnis) entdeckt. Beide Gebiete gehören zu den Lokalitäten von der ganzstaatlichen Bedeutung; die vorgelegte Arbeit stellt einen Beitrag zu ihren mykologischen Verwertung vor. 38