Igor Fjodorovič Stravinskij/ Игорь Фёдорович Стравинский. Petruška/ Петрушка. Alexandr Benois/ Александр Николаевич Бенуа

Transkript

1 Petruška/ Петрушка Alexandr Benois/ Александр Николаевич Бенуа Faunovo pozdní odpoledne/ Послеполуденный отдых фавна Claude Debussy/ Клод Дебюсси Leon Bakst/ Леон Николаевич Бакст Claude Debussy/ Stéphane Mallarmé Svatba/ Свадебка/ Les noces Natalia Gončarovová/Наталья Сергеевна Гончарова

2 Modrý vlak/ Голубой экспресс /Le Train Bleu Darius Milhaud/ Дариус Мийо Jean Cocteau/ Жан Кокто Bronislava Nižinská/ Бронислава Нижинская Pablo Picasso/ Пабло Пикассо - Henri Laurens/ Анри Лоран - Coco Chanel/ Коко Шанель Svěcení jara/ Весна священная/ Le Sacre du Printemps Nikolaj Konstantinovič Rerich/ Николай Константинович Рeрих

3 má některé rysy, které se později v hudbě Stravinského již příliš neobjevují především uplatnění takzvaného městského, v očích mnohých pokleslého folkloru. Jde o nejrůznější popěvky užívající velmi primitivní melodie, jako je třeba hned na začátku popěvek v podání dokonale napodobeného flašinetu (s roztomile nainstrumentovanou poruchou přístroje nehraje mu jedna píšťalka). 1 jakási rusky melancholická, až jurodivá obdoba italského Paňáci, snad i našeho Kašpárka miluje Colombínu, tu si však pro sebe nárokuje tlustý, odulý mouřenín. Vše je odosobněno tím, že hlavní postavy baletu jsou koncipovány jako kouzelníkem oživené loutky z pouličního divadélka. Celý děj je orámován lidovou slavností, kde jsme svědky (zejména ve 4. obraze) řady žánrových scének. 1 (Český rozhlas) Zpívaná řeč či mluvený zpěv Catullových veršů, jejichž rytmus proniká tělem až k duši a oživuje člověka samého, oživuje jazyk těla. Slovo, hudba a řeč těla to je Catulli carmina. Proud emocí lásky v jejích dotecích absolutního štěstí, v jejích obyčejných radostech, slastech ale stejně tak bolestech, zklamáních i nenávisti vyzpívaný pohybem těl tanečníků. Amor na nás postupně míří svým šípem. Poslední zásah. On a Ona. Zásah věčného spojení, jehož vrcholem je svatební obřad. Stravinského svatba tepe rituální symbolikou. A opět zde vystupuje do popředí slovo. Na jedné straně zde rytmizovaná řeč z úryvků lidové poezie nabývá magického významu, strhává tanečníky do živočišnosti až surovosti dávných pohanských obřadů. A na straně druhé slova modlitby k Bohorodičce, andělům a svatým Kosmovi a Damiánovi prožitek ukotvují ve světě Pravoslaví. On a ona jakoby byli zkoušeni neviditelnými silami země. Někde za tím vším cítíme obrovskou víru a pokoru. Slova rituálů silou rytmu vyvolávají kýžený osud. A pak rázem slov není třeba. Jen On a Ona a zvony hudby Stravinského. Božské spojení, božská ikona, Adam a Eva a někde na počátku letící šíp Amorův. 3 Ladislava Košíková (choreografka) Le Sacre du Printemps, vzniklo pro Ruský balet Sergeje Ďagileva, který působil v Paříži. Ke skandální premiéře došlo přesně před sto lety, 29. května roku 1913 v Théâtre des Champs-Élysées. Obrazy z pohanského Ruska, inspirované starým rituálem uctívání příchodu jara, na kterých spolupracoval s malířem Nicholasem Roerichem, způsobily při premiéře legendární poprask (lidé hvízdali, pokřikovali, až tanečníci neslyšeli hudbu, a tloukli se deštníky), vyvolaný jak hudbou, tak revoluční choreografií Vjačeslava Nižinského. Stravinskij i Nižinskij byli neúspěchem zklamáni, avšak podle Ďagilevových slov se "stalo přesně to, co chtěl". O rok později, při koncertním provedení, už bylo nadšení obecenstva tak veliké, že Stravinskému provolávalo slávu a dokonce byl ze síně vynesen na ramenou na náměstí. Dějově je balet fantastickou rekonstrukcí slovanského pohanského jarního rituálu, při němž, dle Stravinského slov "moudří starci sesazení v kruhu pozorují předsmrtný tanec dívky, kterou pak obětují bohu Jara, aby získali jeho milost". 4 (Český rozhlas) Novým Ďagilevovým milencem teď byl mladý Ir, který vystupoval pod jménem Anton Dolin Balet se odehrával v letovisku a dal Antonovi možnost předvést na pódiu své gymnastické nadání. V rámci Cocteauovy hudební dějové linie se Dolin snažil udělat dojem na skupinu hráčů tenisu a golfu a plážových povalečů obou pohlaví, kteří toužili po dobrodružství. zpodobněná pláž na Riviéře se skládala ze šikmých kubistických ploch a křivých plážových kiosků přírodních odstínů, takže kostýmy ve výrazných dynamických barvách dramaticky vynikaly. Balet odkazoval na tehdy velmi módní záležitost. Jméno dostal podle tmavěmodrých vagónů, začal jezdit teprve před dvěma roky a vozil bohaté pasažéry mezi Calais a francouzskou Riviérou. Skládal se pouze z vozů první třídy a byl vyhlášený skvělou kuchyní. Každý spací vagon měl jen deset kupé a vlastní obsluhu. V představení cestující v módních šatech ale patřili do zcela jiné kategorie. Byli to gigolové, lehkomyslné dívky a dobrodruzi, bezcitní mladí, kteří nás odstrčí s neomaleným despektem Ty krásné dívky, co se zaklením projdou kolem, tenisové rakety pod paží, a zacloní nám slunce. Autor zde popisuje radikální změnu chování mládeže, ke které došlo v poválečných letech. Nalpno se projevovaly tendence pohrdání autoritami, které bylo možné pozorovat v některých uměleckých skupinách už na počátku století.

4 Nyní byly tak všudypřítomné, že je autor zpodobnil v baletu. 5 (Lisa Chaney, upraveno)

5 Chci, aby trvaly ty nymfy. Ať se chví zářivý inkarnát dál lehce v povětří, třímaném dřímotou. Sen měl mou lásku v moci? Pochybnost, rašící z masívu staré noci, se větví do snítek, a narůst v pravý les, byl by to důkaz, žel, že moje kořist dnes, ten růží poklesek, byla jen pomyslná. Zvažujme... možná že ženských těl dvojí vlna je smysly stkaná báj, tvé touhy odlika! Z očí modrých jak pláč pramene uniká, ó Faune, iluze; ty patří oné cudné. Ta druhá, říkáš, je jak rouno, které rudne pod dechem sciroka? Měls ta dvě zjevení? Ach ne, v tom nehnutém a tupém zemdlení, jež jitřní svěžesti už horkem hrdlo stiská, zurčí jen pramínek, jenž z mojí flétny tryská, a rosí blízký háj; a vítr jediný, toť ten, jenž vyráží trubicí ze třtiny, hotov v žár vyvanout, ještě než zazní tónem, toť - v nebi bez vrásy, čirém a bezúhonném - patrný, jasný dech, který, jsa výtvorem božského nadšení, stoupá výš obzorem. Ó břehy sicilské, bažiny, jejichž tlení se slunci o závod má marná pýcha plení, němé pod jiskřením, kvetoucím kol a kol, teď VYPRAVUJTE, "jak jsem řezal dutý stvol, krotil jej důvtipem; tu v siném zlatu svůdné zeleně, stínící révovím temné studně, se zvlní úběl těl, jež zmohla únava; při tichém ladění, z nějž šalmaj povstává, to hejno labutí, ne! najád se hned noří do vln..." V té ryšavé hodině, kdy vše hoří, hlouček se rozprchl, vše strnulo jak dřív před tím, kdo přespříliš byl zásnub žádostiv: k prvotní vroucnosti má duše znovu vzlétla, i stojím samoten v proudech dávného světla, lilie! jeden z vás pro svoji bláhovost. Co je mi polibek, proradnic levný skvost, ta něžná nicůtka tak vyhlášené chuti, na hrudi panické já skrývám zahryznutí, jímž šlechetnější zub pod kůži proniká; leč dost! to tajemství má za důvěrníka jen rákos zdvojený, jenž pod blankytem pěje, a rozrušenou tvář za sebou obraceje, v svém sólu pomýšlí na krásu, bavenou, kam tóny dolehnou, šalebnou záměnou mezi jí samotnou a důvěřivou písní; jenž míří do výše, kde obrys lásky zpřísní, aby dal vytrysknout ze snů o křivce zad, již okem zavřeným dál toužím sledovat, zvučné a zbytečné linii monotónní. Nástroji úniků, z nějž vábný tón se roní, zkus tedy u jezer, kde čekáš, vykvést zas! Ke slávě bohyní chci rozeznít tvůj hlas, a modlář svéhlavý, jenž neuznává vinu, chci znovu rozvázat pás jejich sličných stínů: když z hroznů všechen jas jsem vysál s chtivostí, tu pocit lítosti já zažehnávám lstí, pozvedám se smíchem do nebe prázdný hrozen, ty slupky nadouvám, a k opilosti zrozen, tou tkání zářivou hledím vstříc večeru. Ó nymfy, vydujme vzpomínek nádheru: "Můj pohled v rákosí popálil božské šíje, úběl však vzápětí svou ránu do vln skryje a k nebi platanů urážka burácí; koupající se vlas se náhle vytrácí v čeření, v záblescích, v jasu, ó drahokamy! v běhu zřím u nohou dvě nymfy (které mámí rozkoš, jež o trýzni dvojice poučí), malátné v jediném troufalém náručí; aniž je rozplétám, nesu je k tomu keři, jejž lehkovážný stín si nelaskavě měří, pod růže, jejichž dech se sluncem zápolí, k hrám palčivým jak den, jenž právě vrcholí." Ó hněve panen, jak tě zbožňuji, ó dravá rozkoši břemene, které se vysmekává, nahé, žhavému rtu, jenž, lstivý nepřítel, chce bleskem vypít děs, ukrytý v noci těl: od pat té nadlidské k srdci té, jež se zdráhá, zatímco nevinnost se loučí, dosud vlahá bláhovým proudem slz i rosou šťastnější. "Má lichá veselost, pyšná, že konejší ten věrolomný strach, už tím se provinila, že bohy chráněný něžný trs rozdělila: vždyť sotvaže jsem skryl svůj rozjařený smích do tolik žádoucích záhybů jedné z nich (svým prstem pečuje, aby se zabarvila sestřiným vzrušením i druhá, sněhobílá, neznalá ruměnce, ten malý sladký bloud), tu z paží zchromených, z těch uvolněných pout, ta kořist nevděčná uniká, bez lítosti k vzlyku mé nedávné, tak letmé, opilosti." Co na tom! s jinými zas štěstí napospas; jiné mi do růžků zapletou plavý vlas: má vášni, dobře víš, že zralý, znachovělý plod granátovníku puká a vábí včely; a tvá krev, svedená tím, kdo ji uchvátí, za věčným rojem tuh proudí a prchá ti. V čase, kdy ve zlato a v popel háj se halí, v pohaslém listoví nám slavnost uchystali: Etno, to Venuše vstupuje na tvůj svah, bezelstným chodidlem víří tvůj žhavý prach, když hřímá dřímota a plamen zvolna zmírá. Mám královnu! Ó trest... Ne, jen má duše čirá, v níž slova umlkla, a tělo nevzhledné podlehly pyšnému mlčení poledne. Nyní je třeba spát a více nerouhat se, spočinout na písku a vyzvědět, jak sladce chutná, když na ústa nám stéká hvězda vín! Sbohem, má dvojice; teď uvidím tvůj stín. (z francouzštiny přeložil Jiří Pelán) 2

6 Seznam zdrojů použitých v doplňujících materiálech pro pracovní list Balet S. Ďagileva 1 Petruška, burleskní scény ve čtyřech obrazech: Igor Stravinskij ( ). In: Symfonický orchestr Českého rozhlasu [online] [cit ]. Dostupné z: 2 STÉPHANE MALLARMÉ: FAUNOVO ODPOLEDNE. Česká literatura na internetu [online]. [cit ]. Dostupné z: 3 Igor Stravinskij: Svatby. Hradišťan: Taneční soubor [online]. [cit ]. Dostupné z: 4 Stoleté Svěcení jara. Český rozhlas: Vltava [online] [cit ]. Dostupné z: 5 CHANEY, Lisa. Coco Chanel: pohled zblízka. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Ve spolupráci s nakl. Prostor vydalo nakl. Eroika, 2014, s., [24] s. obr. příl. ISBN