Interní audit ve zdravotnictví

Transkript

1 Bankovní institut vysolá škola Praha Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních sluţeb Interní audit ve zdravotnictví Bakalářská práce Autor: Jaroslav Viduna Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb Vedoucí práce: Mgr. Vladimír Tetur Praha duben 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 24. dubna Jaroslav Viduna

3 Poděkování: Tímto děkuji panu Mgr. Vladimíru Teturovi za odborné vedení bakalářské práce a za cenné rady a připomínky týkající se jejího zpracování. Dále děkuji panu doc. Ing. Josefu F. Palánovi, CSc. za rady a připomínky, které přispěly ke zkvalitnění této práce.

4 Anotace Autor zpracovává aktuální téma Interní audit ve zdravotnictví. V teoretické části práce vychází z historického vývoje kontroly v českých zemích do současnosti. Zvláštní pozornost věnuje problematice interního auditu v rámci vnitřního kontrolního systému organizací. Podrobně seznamuje s rolí a technikami auditorské práce. Součástí bakalářské práce je případová studie vybraného zdravotnického zařízení zaměřená na fungování vnitřního kontrolního sytému Ústřední vojenské nemocnice v Praze, která logicky a názorně dokumentuje důleţitost interního auditu v praxi. Klíčová slova Vnitřní kontrolní systém, interní audit, metodika auditu, etický kodex, zdravotnické zařízení, případová studie. Annotation The author deals with the actual subject "Internal audit in the health sector." The theoretical part of the work is based on the historical development of controls in the Czech Republic to the present day. Particular attention is paid to the role of internal audit within the organization's internal control system. He describes in detail the role and techniques of the audit work. Part of the Bachelors thesis is a case study in a medical facility of the functioning of the internal control system of the Central Military Hospital in Prague, which logically and clearly documents the importance of internal audit in practice. Key words Internal controls system, internal audit, audit methodology, ethical code, medical facility, case study.

5 Obsah Úvod Historie právní úpravy kontroly a interního auditu Vývoj kontroly ve světě Vývoj v Evropě Vývoj v USA Vývoj v České republice po roce Zákon o finanční kontrole Vývoj úlohy interního auditu Obecné vymezení interního auditu Kontrolní mechanismy organizace Vnitřní kontrola Controlling Manaţerské účetnictví Balanced Scorecard Definice interního auditu Základní úkoly interního auditu Profese interního auditora Útvar interního auditu Statut útvaru interního auditora Popisy práce jednotlivých pracovníků útvaru interního auditu Etický kodex Principy etického kodexu Etická pravidla jednání Příprava auditu Pověření k auditu Povinnosti auditorů při výkonu jejich činnosti Povinnosti zaměstnanců vůči auditorům Pravomoci zaměstnanců Program auditu Techniky auditorské práce Základní materiály související s prováděným auditem Dokumentace z provedení auditu

6 2.6 Auditorské zprávy Desatero pro účinné zpracování auditorské zprávy Rozdílné rysy auditů Specifika zdravotnických zařízení Metodika zpracování Interní audit ve zdravotnických zařízeních případová studie Poslání ÚVN Praha Základní principy Zavedení interního auditu Identifikace hlavních rizik Vnitřní kontrolní systém Odpovědnosti a pravomoci Řídící kontrola Interní audit Závěr případové studie Přílohy případové studie Úloha interního auditu v pomoci zdravotnickým zařízením Závěr Seznam pouţité literatury Seznam příloh

7 Úvod Interní audit ve světovém měřítku existuje jiţ přes padesát let, coţ pro naše podmínky představuje určité zpoţdění. Jeho překonání můţe mít podobu skoku, protoţe interní audit stojí v současném světě na křiţovatce svého dalšího vývoje. Urazil dlouhou cestu od auditu účetních výkazů, který představoval prvotní a základní náplň jeho činnosti, aţ do období, kdy řeší, co bude jeho hlavní náplní na počátku XXI. století. Proces rozhodování se odehrává v podmínkách stupňujícího se reengineeringu a outsourcingu, kdy podniky jsou v konkurenčním boji vystavovány poţadavkům drastického sniţování nákladů a zabezpečování řady vnitřních funkcí z vnějších zdrojů. Současně však investoři a vlastníci poţadují, aby jim interní audit poskytoval, kromě informací o finančním stavu i informace další, které by podrobněji charakterizovaly jeho celkový stav a vývojové moţnosti. Externí auditoři proto usilují o převzetí některých oblastí činnosti interního auditu. Situace v České republice je o to komplikovanější, ţe převáţná část manaţerů nemá základní představu o interním auditu. A pokud jde o vnitřní kontrolu, řada pracovišť zde byla po roce 1989 zrušena s poukazem na jejich neuţitelnost, či zdiskreditovanost, protoţe kontrola zpravidla nepůsobila preventivně, ale následně, s represivními opatřeními. Tato kontrola však jako tak neodpovídala jejímu modernímu pojetí, které se ve světě začalo prosazovat po roce Lze předpokládat, ţe budoucnost interního auditu bude spočívat zejména v podobě, kdy převaţující náplň jeho činnosti bude tvořit audit operací a interní auditoři budou vystupovat jako podnikoví konzultanti. Objem a sloţitosti prováděných operací představují nové výzvy pro interní audit. Profesi interního auditora se v české ekonomice otevírají perspektivy jejího rozvoje. Současně je však nutno o přednostech interního auditu přesvědčovat nejenom samotné auditory, ale především manaţery, kterým interní audit můţe poskytnout neocenitelné sluţby. 1 Z výše uvedeného vyplývá aktuálnost zvoleného tématu bakalářské práce Interní audit ve zdravotnictví. Cílem práce je popsat a interpretovat systém interního auditu jak v obecné rovině, tak i se zřetelem na systém interního auditu ve zdravotnictví. 1 DVOŘÁČEK, Jiří. Interní audit a kontrola. Praha: C. H. Beck, ISBN , s

8 Téměř kaţdé špičkové zdravotnické zařízení ve světě usiluje o prestiţní postavení v komunitě známé pod názvem Centrum excelence. I v České republice se řada zdravotnických zařízení s takovým prestiţním názvem ztotoţňuje nebo si jej osvojuje. Být centrem excelence znamená nikdy nekončící výzvu, znamená to záměrně a smysluplně aplikovat moderní manaţerské metody k dosaţení cílů zaměřených především na pacienty. Stát se moderním zdravotnickým zařízením neznamená mít pouze velkolepé cíle, poslání a vizi. Především to znamená mít manaţery a zaměstnance, kteří jsou schopni a ochotni takové cíle nebo vizi podpořit a uvést do kaţdodenní praxe svých oddělení. 2 2 ŠKRLA, Petr a ŠKRLOVÁ, Magda. Řízení rizik ve zdravotnických zařízení. Praha: Grada Publishing, ISBN , s

9 1 Historie právní úpravy kontroly a interního auditu V následující kapitole je charakterizován historický vývoj kontroly ve světě v Evropě a USA, a vývoj kontroly u nás v České republice po roce Dále je pozornost věnována zákonu o finanční kontrole a vývoji úlohy interního auditu. Charakteristika vývoje vychází z publikací Sedláčka Základy auditu 3 a Ricchuiteho Audit Vývoj kontroly ve světě Útrţkovité zmínky o jakési formě kontroly pochází jiţ ze starověkého Egypta a Říma, ovšem pokud chceme mluvit o kontrole, jak ji známe dnes, tak se musíme po časové ose posunout mnohem dále, a to aţ do 19. století. Ačkoli se kontrola vyvíjela v kaţdém regionu odlišně, můţeme z celosvětového hlediska vyčlenit dva regiony, které se na jeho rozvoji podílely nejvíce, a to Evropu a USA. První z nich měl zásluhy na vzniku moderního auditu a kontroly a druhý pomohl k jeho velkému rozmachu v celosvětovém měřítku Vývoj v Evropě Vše započalo na starém kontinentě v období průmyslové revoluce. Největšími průmyslovými tahouny tehdejší doby byla především Velká Británie a sousední Francie. Přestoţe se oba státy vţdy rozcházely politicky, právně i ekonomicky, významný pokrok ve výrobě v období 19. století vyústil v obou státech k první zákonné úpravě kontroly. Roku 1844 vychází ve Velké Británii tzv. Companies Act 1844, který dává právo akcionářům nahlíţet do účetních knih, kontrolovat výkazy společnosti a pokládat otázky jejím úředníkům, zaměstnancům a vedení při ověřování pravdivosti zjištěných informací. Tento zákon rovněţ ukládal povinnost vloţit bilanci (rozvahu) společnosti a doprovodnou zprávu akcionáře do Registru akciových společností. Roku 1900 byl schválen Companies Act 1900, který výše popsané právo akcionářů převádí na povinnost. Výkazy všech akciových společností ve Velké Británii musí tak být od roku 1900 auditovány nezávislou osobou (profesní vzdělanost prozatím není nutná), přičemţ se zkoumá, zda jsou účetní výkazy sestaveny pravdivě a bezchybně ( truth and correctness ). 3 4 SEDLÁČEK, Jiří. Základy auditu. Brno: Masarykova univerzita, ISBN , s RICCHUITE, David N. Audit. Praha: Victoria Publishing, ISBN , s

10 Na rozdíl od států, o kterých se budu zmiňovat níţe, neproběhly ve Velké Británii ţádné převratné změny v období Velké hospodářské krize a další významný zlom tak přišel aţ po 2. světové válce, přesněji roku V tomto roce byl totiţ schválen Companies Act 1948, jehoţ myšlenky jsou v hojné míře pouţívány dodnes. Ve Francii byl vzhledem k podobnému ekonomickému vývoji i podobný vývoj v oblasti kontroly. Jedinou výjimkou byla radikálnější změna související s obdobím Velké hospodářské krize, která měla za následek vznik zákona v roce Tento zákon zakládal povinnost, aby kaţdá osoba provádějící audit prošla schvalovacím řízením tzv. apelačních soudů. Tímto Francie předběhla vývoj ve Velké Británii, protoţe tak vznikli první certifikovaní auditoři. Jak jsem se zmínil jiţ výše, ve Velké Británii se tak stalo aţ v roce Vývoj v USA Uzákonění pozice kontroly a auditu v USA přišlo mnohem později neţ v Evropě, ale o to větší dynamiku zde můţeme pozorovat, coţ opět souvisí s rozvojem kapitálových trhů i ekonomiky obecně. První zákon upravující pozici auditu byl schválen v roce 1917, který měl za cíl pouze podporu sjednocení účetních principů ve Spojených státech. Významnější změny proběhly, podobně jako ve Francii, v období Velké hospodářské krize. Konkrétně v roce 1929, kdy bulletin Federálních rezerv dal vzniknout poţadavku na audit výkazu zisku a ztrát, coţ nebylo do té doby běţné. Dalším významným rokem pro budoucnost auditu byl rok 1936, kdy byla na základě bulletinu nazvaného Zkoumání finančních výkazů nezávislými veřejnými účetními, změněna hloubka zkoumání účetních výkazů. Z důvodu radikálního zvýšení počtu operací prováděných společnostmi se stalo nemoţné v přiměřené době zkontrolovat všechny poloţky v účetnictví společnosti. Proto se audit kaţdé operace a události, která musí být zaznamenána ve finančních výkazech, mění na audit vybraných operací a událostí. 5 Tato praxe, kdy auditor vybírá místo celku pouze vzorek, platí dodnes. Podstatnou úpravou pozice auditu byl také Zákon o burzách cenných papírů z roku 1934, který ukládá povinnost provádět kaţdoroční audit finančních výkazů všem veřejně obchodovatelným společnostem. Cílem tohoto zákona byla ochrana akcionářů, kterých je 5 RICCHUITE, David N. Audit. Praha: Victoria Publishing, ISBN , s

11 u těchto společností příliš mnoho na to, aby kaţdý z nich mohl provádět svoji vlastní interní analýzu účetních výkazů společnosti Vývoj v České republice po roce 1989 Na základě společensko-ekonomických změn po roce 1989 došlo k podstatným změnám právní úpravy v oblasti kontroly ve státní správě. Zákony o lidové kontrole byly v České a Slovenské Federativní republice nahrazeny zákonem FS č. 405/1991 Sb., o kontrole v ČSFR, zákonem SNR č. 418/1991 Sb., o štátnej kontrole a zákonem ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Zaměření státní kontroly, uvedené v 2 zákona o státní kontrole, směřovalo do dvou oblastí, a to do oblasti hospodaření s finančními prostředky České republiky a do oblasti plnění povinností vyplývajících z obecně závazných právních předpisů nebo uloţených na základě těchto předpisů. Nová zákonná úprava jiţ neupravovala kontroly vykonávané v rámci vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Zrušena byla rovněţ jednotná metodika výkonu státní kontroly upravená podzákonnými předpisy. Šlo zejména o vyhlášku ministra státní kontroly č. 75/1959 Ú.l., kterou se vydávají metodické pokyny pro kontrolní činnost, o vyhlášku federálního ministra financí č. 123/1978 Sb., o provádění periodických revizí hospodaření, a usnesení vlády č. 66/1982 Sb., kterým byly schváleny Zásady kontroly v národním hospodářství a ve státní správě. Zrušením Ministerstva státní kontroly zákonem č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, a vypuštěním všeobecného dozoru z působnosti nově zřízených státních zastupitelství zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ztratil stát řadu nástrojů k ovlivňování kontrolních mechanismů ve veřejné správě. Vzniklou situaci neřešilo ani zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu, který jako nezávislý kontrolní orgán vykonává především kontrolu hospodaření se státním majetkem, kontrolu plnění státního rozpočtu a kontrolu hospodaření s prostředky poskytnutými ze zahraničí a s prostředky, za něţ stát převzal záruky. Nemá však výkonné pravomoci, a nemůţe proto ukládat povinnosti k zajištění nápravy zjištěných nedostatků. Před platností zákona o finanční kontrole nebylo legislativně upraveno vykonávání finanční kontroly kontrolními orgány mezinárodních organizací, které tyto prostředky České republice poskytly. V českém právním řádu nebyly upraveny systémy finanční kontroly ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, nebylo upraveno zřízení vnitřních kontrolních útvarů v ústředních a jiných správních úřadech a vymezení jejich funkce při zajišťování finanční kontroly, 11

12 výměna kontrolních informací a sjednocení kontrolní dokumentace v návaznosti na čl. 84 Evropské dohody zakládající přidruţení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropským společenstvím a jejich státy na straně druhé. Orientovat legislativní práce na vypracování nového zákona, který zohlední teoretická východiska správního práva o úloze státu a nestátních veřejných institucí při zajišťování úkolů veřejné správy se stalo nutností. Předmětem právní úpravy se staly především otázky transformace systému finanční kontroly ve veřejné správě ve vztahu k implementaci evropských standardů, základních cílů a obecných zásad vnitřního řízení a kontroly v orgánech veřejné správy a postavení kontrolních orgánů mezinárodních organizací při kontrole hospodaření s prostředky poskytovanými v rámci zahraniční pomoci. V souvislosti s probíhající reformou veřejné správy bylo nezbytné upravit i právní rámec pro zapojení kontrolních mechanismů orgánů veřejné samosprávy do kontrolního systému veřejné správy, který by byl srovnatelný s kontrolními systémy států evropského společenství. 6 Výsledkem legitimních poţadavků a následného legislativního procesu je schválení a následné uplatnění zákona o finanční kontrole, který se stal dalším důleţitým zákonem z oblasti finančního práva v rámci veřejných financí Zákon o finanční kontrole Dne 1. ledna 2002 vstoupil v účinnost zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), jako jeden z nezbytných kroků v rámci vstupních procesů do Evropské Unie. Ačkoliv byl zákon dlouho očekáván někde s obavami, jinde jako pokus o kýţené nastolení řádu do systému našich veřejných financí, první zkušenosti s jeho fungováním v praxi nebyly rozhodně příliš optimistické. Jen ztěţka si všichni zainteresovaní zvykali na novou terminologii, učili se, kdo je příkazce operace a kdo je správce rozpočtu, chápali principy vnitřního kontrolního systému a teoreticky zvládali postupy předběţné, průběţné a následné kontroly. Ve většině institucí jiţ dnes fungují i směrnice o řídící kontrole. 6 7 DVOŘÁČEK, Jiří. Interní audit a kontrola. Praha: C. H. Beck, ISBN , s PROKŮPKOVÁ, Danuše. Finanční kontrola a účetnictví. Účetnictví. 2002, roč. 41, č. 4, s ISSN

13 Tento zákon zavedl do veřejné správy mimo jiné také institut interního auditu, který se u nás do té doby objevoval především v bankovním sektoru, později i v sektoru průmyslu a obchodu Vývoj úlohy interního auditu Autor dále volně zpracovává poznatky z publikace J. Dvořáček (2000). Historie auditu je prastará a úzce souvisí s rozvojem účetnictví. Audit i účetnictví patřily k metodám, které byly pouţívány zpočátku jednotlivými rody, později kupci a obchodníky pro evidování jejich majetku, ochranu tohoto majetku před zcizením, a to zejména na základě podvodů a omylů v jeho nesprávné evidenci. V průběhu času se účetnictví stále více soustřeďovalo pouze na evidování majetku a zjišťování efektivnosti jeho pouţívání, audit pak vedle toho i na ochranu tohoto majetku. V latině je základním významem slova audit slyšení, poslouchání, dozvídání se. Lze přijmout vysvětlení, ţe ve starém Římě byli auditoři těmi osobami, které informovaly senát o výši státního majetku. Jiný význam slova auditor je spojen rovněţ s vyšetřováním určitých událostí, ale soudního charakteru, neboť auditoři byli původně vojenští soudci, členové vyššího soudního dvora. V moderní angličtině znamená audit revizi, kontrolu účtů. Audit představuje synonymum pro objektivitu, účinnost a nástroj zkvalitňování řízení. Historicky se rozšířilo pojetí auditu, které je spojeno s jeho v minulosti dominantní funkcí, coţ je především ověřování účetních výkazů. Nutno konstatovat, ţe účetnictví a audit jsou dvě odlišné disciplíny. Audit se zabývá základnou, ze které vychází jako nadstavba účetnictví. Základ auditu však nespočívá v účetnictví, které analyzuje, ale v logice, ze které vychází a na kterou spoléhá. Audit je v podstatě kritická analýza, která umoţňuje ověřovat informace dodané organizací a hodnotit operativní činnosti a systémy, pouţívané při jejich předávaní. Z onoho pohledu lze rovněţ audit chápat jako systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů, týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech, s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kritérii a sdělit výsledky zainteresovaným zájemcům. 8 DVOŘÁK, Bohdan a DVOŘÁKOVÁ, Jana. Zákon o finanční kontrole v praxi a předpisy související. Pardubice: Český a Moravský účetní dvůr, ISBN , s. 4 a 7. 13

14 Rozvoj auditu byl od poloviny 19. století vyvolán nárůstem účetních informací a nutností zabezpečit spolehlivost účetního systému. Rostoucí velikost podniků měřená počtem zaměstnanců, obratem i hodnotou pouţívaného majetku znamenala zvýšené riziko omylů a podvodů a vyţadovala, aby správnost účetnictví byla vedle nezávislého externího posuzování, zabezpečována pracovníky podniku, tj. interními auditory. Význam a úloha interního auditu se v průběhu posledních let neustále vyvíjela. Byla charakterizována postupným přibýváním dalších atributů a současně rostla její odpovědnost při plnění jejího základního cíle: slouţit stále lépe vedení podniku jako nástroj pro dosaţení efektivnosti řízení organizace. Bylo třeba projít dlouhou cestu od počátku auditorské činnosti jako odvětví účetnictví, k němuţ původně patřila, aţ do současnosti, kdy interní audit představuje zvláštní typ podpory řízení organizace. Úkolem auditora bylo zpočátku pouze revidovat ekonomickou a finanční situaci organizace, hledat moţné podvody nebo omyly a zajistit správné uplatňování účetních pravidel. Tento typ práce (prověření a revize finanční situace podniku) je dnes zadáván externím auditorům nebo Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Interní auditor byl v minulosti pouze kontrolorem účtů, jeho činnost se omezovala na stálé dohlíţení na účetní a finanční oblast organizace, v níţ byla tato pozice ustavena. Nicméně jiţ před druhou světovou válkou si podnikatelé uvědomili, ţe je třeba zavést nezávislou kontrolu všech činností v organizaci, a to zejména z těchto důvodů: 1. Rostoucí sloţitost ekonomických jevů, měnící se dynamika metod a systémů vedení organizace. 2. Velikost organizace, jeţ vedla k nutnosti, aby se vedení zabývalo pouze nejdůleţitějšími problémy, protoţe pro řízení a kontrolu veškeré činnosti organizace se jí jiţ nedostávalo časových ani fyzických moţností. 3. Stále častější delegování úkolů a pravomocí a vzdalování dceřiných podniků od podniků mateřských. 4. Rozšíření komunikací ve světovém měřítku. V roce 1941 by v New Yorku zaloţen Institut interních auditorů (IIA), jehoţ sídlem je Altamonte Springs na Floridě a k němuţ v současné době patří interní auditoři evropských a iberoamerických zemí, dále Spojených států a Kanady. Do činnosti Institutu jsou zapojeni i auditoři z Asie a Austrálie. Institut zaměřuje svou pozornost na odborná školení interních 14

15 auditorů, na profilování a rozvoj interní auditorské činnosti a na vypracování norem a pravidel, které by zaručovaly správné vykonávání této činnosti při současném poskytování záruk efektivnosti a dodrţování etických pravidel. Jiţ v roce 1947 zavedl tento institut v rámci poţadavků na interní auditory také doloţku, které umoţňovala zahrnout i zkoušku z jiných činností, neţ finančních a účetních. Tím začíná výrazný posun v poţadavcích na odborné kvality interních auditorů a zároveň dochází ke vzdalování se od účetnictví a finančního hospodaření organizace, jeţ se následně stávají doménou externích auditorské činnosti. Od této doby stoupá význam i postaveni interního auditu v rámci organizační struktury podniku. Interní auditorská činnost postupně stále častěji nachází své místo vedle nejvyšší řídící úrovně (představenstva, vrcholového managementu nebo dozorčí rady), kterou informuje buď přímo, nebo prostřednictvím výboru pro audit. Právě toto postavení zaručuje internímu auditu nezávislost a současně ho vystavuje velké nedůvěře a značným rizikům. Institut interních auditorů (IIA) přispívá k výkonu interní auditorské činnosti zejména tím, ţe: vypracovává profesní standardy, 9 zabezpečuji profesní certifikaci interních auditorů, provádí výzkum v oblasti interního auditu, organizuje profesní výuku (konference, semináře, workshopy, kurzy, vydává odbornou literaturu, udrţuji kontakty (celosvětové) s přidruţenými společnostmi, instituty, kluby, vysokoškolskými instituty a univerzitami. Úsilí o sjednocení přístupů k problematice interního auditu vedlo některé evropské organizace interních auditorů k zaloţení Evropské konfederace Institutů pro interní audit (European Confederation of Institute sof Internal Auditing ECIIA). Konfederace zachovává úplnou autonomii národních institutů a své poslání spatřuje v prosazování a rozvíjení profesionální praxe v oblasti interního auditu v Evropě prostřednictvím členských organizací, ku prospěchu této profese ve všech členských zemích. 9 Jedná se o Standardy pro profesionální praxi interního auditu (Standards for The Profesional Practive of Internal Auditing) a Stanoviska IIA (Statements on Internal Auditing Standards), jakoţ i o Etický kodex IIA (Code of Ethics). Všechny tyto dokumenty stanovují kritéria pro práci interního auditu v souladu s definicí této činnosti, vymezenou IIA. Standardy, Stanoviska a Etické kodexy IIA jsou v jednotlivých zemích zaváděny do ţivota i s přihlédnutím ke konkrétnímu zákonodárství těchto zemí a konkrétním firmám, které interní audit zavádějí. Nelze je tedy chápat jako dogma. Pozitivním rysem dokumentů IIA je, ţe poskytují základní rámec, či doporučení, které je moţné volně upravovat podle potřeb konkrétní organizace a v souladu s platnou legislativou. 15

16 Pro naplnění uvedeného poslání vytýčila ECIIA tyto hlavní cíle: 1. Dělit se mezi členy ECIIA o poznatky a zkušenosti prostřednictvím soustavné analýzy přesahující hranice států, studijních projektů, konferencí, seminářů a veřejných tribun, aby slouţily a rozvíjely profesionálně interní audit v Evropě. 2. Dělit se mezi členy ECIIA o poznatky a zkušenosti, aby byla získána podpora pro přijetí standardů profesionální praxe interního auditu a aby došlo k podpoře certifikace profesionálních interních auditorů v Evropě. 3. Zajistit jednotný styk mezi členy ECIIA a Evropskou unií ve vztahu ke všem záleţitostem, které jsou v zájmu Konfederace. 4. Podporovat profesi interního auditu obecně a jeho specifický rozvoj v Evropě speciálně, prostřednictvím rozvíjení úzké spolupráce s ostatními profesionálními organizacemi. 5. Usilovat o vytvoření celosvětové organizace, která bude zahrnovat všechny profesionální organizace, které se věnují profesi interního auditu DVOŘÁČEK, Jiří. Interní audit a kontrola. Praha: C. H. Beck, ISBN , s

17 2 Obecné vymezení interního auditu Interní audit je nezávislá, objektivní, ujišťovací a konzultační činnost zaměření na přidanou hodnotu a zlepšení provozu organizace. Pomáhá organizaci dosáhnout její cíle tím, ţe zavádí systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšení efektivnosti řízení rizik, řídících a kontrolních procesů. V našich podmínkách představuje interní audit velice mladou funkci první pracoviště byla zřízena v roce Pracoviště interního auditu v ČR fungují jak ve výrobní, tak i v bankovní sféře, zřizují je podniky velké i střední, a to jak organizace ziskové, tak i ztrátové. Nositelem rozhodnutí o zřízení interního auditu je většinou představenstvo, vlastník, či majoritní akcionář, ale často v této roli vystupuje i rada jakosti. 11 Vedení těch organizací, kde byl interní audit zřízen, většinou chápe základní poslání interního auditu a uvědomuje si rozdíl mezi interním auditem a vnitřní kontrolou. Velikost pracovišť nepřesahuje 5 pracovníků, ovšem ve velkých bankách či průmyslových podnicích jsou počty auditorů výrazně vyšší (desítky osob). Přitom pro systemizaci pracovních míst v interním auditu se pouţívají buď různé klíče, např. 1 auditor na 400, 500 či 600 osob. Počet auditorů je v některých organizacích uvaţován jako 1 % z celkového počtu pracovníků. Nebo se nepouţívá ţádný klíč, ale vychází se z odborného úsudku, resp. skutečných potřeb organizace. Pracoviště interního auditu mají vţdy podobu štábního útvaru, i kdyţ jejich podřízenost je v jednotlivých organizacích různá: vrcholovému managementu, představenstvu, či dozorčí radě. Pracoviště, která se výlučně zabývají auditem jakosti, bývají podřízena řediteli pro jakost. V převaţující části českých organizací není zřízen výbor pro audit a o jeho vytvoření se v dohledné době neuvaţuje. Důvody pro zřízení interního auditu vycházejí ze snahy obstát v konkurenci, z poţadavků na zavádění systému jakosti, zabezpečení monitorování rizik, vytváření servisu pro představenstvo, získání ratingu, z poţadavků zahraničních partnerů apod. Zdroje poskytované vedením interního auditu se v rámci organizací nevymykají existujícímu průměru. 11 K důvodům zřízení interního auditu patřil např: - rating (snaha po zvýšení důvěryhodnosti při emisi dluhopisů), - založení společného podniku a požadavek zahraničního partnera, - získání velkých úvěrů. 17

18 Základní zaměření interního auditu je spojováno s finančním auditem a v některých organizacích je celá kapacita interního auditu věnována problematice jakosti. Lze konstatovat, ţe finanční audit převaţuje a je doplňován auditem operací. Sporadicky se zatím realizují audity v oblasti ekologie, managementu, vnějších podnikových vztahů, personálního rozvoje. Čeští interní auditoři v současné době zatím většinou neztotoţňují interní audit s vnitropodnikovým poradenstvím. Samotní interní auditoři se domnívají, ţe schopnost interního auditu přispívat k firemní efektivnosti se zvyšuje. Proces rozšiřování interního auditu v našich organizacích je spojen s prohlubováním informací o tom, jaký prospěch z jeho fungování můţe organizace mít. Poskytování těchto informací je jedním ze základních úkolů Českého institutu interních auditorů. Institut sdruţující interní auditory a zainteresované osoby o interní audit vznikl v prosinci K dalším úkolům institutu patří systematické vzdělávání interních auditorů, a to jak formou kurzů věnovaných jednotlivým problémům auditorské práce, tak i ucelené přípravy v podobě manaţerského studia k získání diplomu CIA (Certifikovaný interní auditor). Český institut interních auditorů rovněţ vykonává poradenskou činnost, spojenou se zaváděním interního auditu. V řadě společností přetrvává vysoký podíl státu (Fondu národního majetku), aniţ je však jeho role jasně definována. Uvedené skutečnosti se nepochybně promítají do pomalého zavádění a vyuţívání interního auditu, neboť interní auditor za těchto okolností můţe být chápán jako nevítaný posel špatných zpráv. O sluţby interního auditu projeví skutečný zájem aţ stabilizovaný management poučený o tom, co od interního auditu můţe očekávat. Potom lze doufat, ţe malé (tří či čtyřčlenné) útvary interního auditu, vybavené kvalifikovanými odborníky, budou podnikům poskytovat sluţby v potřebném čase a kvalitě. Interní audit je v jednotlivých zemích vnímán různě. Zatímco, ve státech s rozvinutou trţní ekonomikou je hlavní náplní pracovišť interního auditu audit operací, je v zemích méně rozvinutých hlavní náplní práce audit finančních výkazů a finanční situace. Další rozvoj interního auditu v Evropské unii bude závislý především na tom, jak se bude dařit prosazovat činnost interního auditu do legislativy EU. 18

19 V podmínkách ČR je rozvoj interního auditu podmiňován zlepšením informovanosti manaţerů o výhodách interního auditu a zvyšováním odborné přípravy interních auditorů Kontrolní mechanismy organizace Téměř kaţdý podnik si vytváří vnitřní kontrolní systém, případně pouţívá při svém řízení metody, které se mohou vyuţít a včlenit do systému včasného varování. Není účelné, aby v podniku fungovaly paralelní systémy, je jen potřebné, aby ty stávající byly efektivně vyuţívány. Podstatné je, aby systémy identifikovaly změny ještě dříve, neţ se projeví ve finanční oblasti, aby nebyly postaveny především na výstupech z účetnictví, nebo alespoň ne zcela, aby byly schopny pracovat i s měkkými signály a měly pohled zaměřený i do budoucnosti. Následující přehled, který není vyčerpávající, uvádí některé z nich včetně vymezení pojmů. Mezi tyto systémy patří zejména: - vnitřní kontrola, - controlling, - manaţerské účetnictví, - Balanced Scorecard, - interní audit Vnitřní kontrola Hlavním cílem vnitřní kontroly v podniku je zabezpečení dodrţování obecně závazných předpisů a interních norem pracovníky podniku, dále pak vyuţívání podnikových zdrojů, ochrana podnikového majetku a dosahování podnikových cílů. Vnitřní kontrola má především funkci preventivní. Často ji pouţívají vrcholoví manaţeři podniku k zabránění porušení legislativy a tím i případným problémům a soudním sporům. K povinnostem pracovníků vnitřní kontroly patří oznamování zjištěných nedostatků příslušným vedoucím pracovníkům. 12 DVOŘÁČEK, Jiří. Interní audit a kontrola. Praha: C. H. Beck, ISBN , s

20 2.1.2 Controlling I kdyţ je název anglický, vychází především z německého a rakouského pojetí účetnictví. Propagátor controllingu P. Horváth ho definuje jako nástroj řízení, jehoţ úkolem je koordinace plánování, kontroly a zajištění informační datové základny s cílem působit na zlepšení informačních výsledků. Pojetím se controlling blíţí k manaţerskému účetnictví a bývá vydáván za jeho kombinaci s finančním účetnictvím. V posledních letech se funkce controllingu zaměřuje také na vnitropodnikové poradenství pro řízení podniku. Z hlediska oblasti zájmu se controlling nezaměřuje jen na oblast nákladů, zisku a cash flow, ale i na oblasti nefinanční a na naturální stránku podnikových procesů. Controlling se dělí na operativní a strategický. Rakouský Controller-Institut (Steinöcker, 1992) charakterizuje oba controllingy následovně: - strategický controlling je zaměřen na podněcování strategické filosofie podniku, vypracovávání analýzy slabých a silných stránek, na vývoj strategických cílů podniku, institucionalizaci strategického porovnávání poţadovaného a skutečného stavu a na přípravu opatření pro řízení podle odchylek; - operativní controlling je zaměřen na vypracovávání orientačních vodítek získaných interně a externě jako podklad pro dílčí plánování, na celkové plánování, institucionalizace porovnávání poţadovaného a skutečného stavu, korekci odchylek a na zavedení zpravodajství a informatiky ve vztahu k vnitropodnikovému plánování a výsledkům podniku Manažerské účetnictví Jestliţe controlling byl charakterizován jako německo-rakouský přístup odráţející německou důkladnost, tak manaţerské účetnictví vychází z amerického přístupu k obdobné problematice. Jeho cílem je poskytovat informace pro řízení tohoto procesu z pozice managementu a jehoţ vrcholem je účetní vidění ekonomického světa. Předmětem manaţerského účetnictví je informační zobrazení procesů z finančního a nákladového hlediska a zdůrazňuje poskytování informací manaţerům pro rozhodování o budoucnosti. 20

21 2.1.4 Balanced Scorecard Balanced Scorecard představuje relativně novou metodu formulace a implementace strategie. Autory metody jsou Robert Kaplan a David Norton z Harvardovy univerzity. Její princip je vysvětlen ve stejnojmenné publikaci, která vyšla i česky v roce Autoři se zaměřují na čtyři oblasti, které se podstatně podílejí na zvýšení hodnoty podniku, a na přínos kaţdé oblasti k naplňování podnikové vize a k realizaci strategie: finance (kterých finančních cílů musí podnik dosáhnout); zákazníci / trh (jaké uţitky očekávají stávající a noví zákazníci od podniku); vnitřní procesy (které procesy musí podnik zlepšit, aby dosáhl cílů v oblasti financí a zákazníků); učení se / rozvoj (jak se můţe zvýšit schopnost podniku učení se a zlepšení v oblasti zavádění inovací). Rozdělení na uvedené oblasti je podle autorů jen doporučené, podnik si můţe zvolit i jiné oblasti odpovídající jeho zaměření a potřebám, případně si některou oblast přidat nebo ubrat. Na základě zformulované strategické vize a strategických alternativ se pro kaţdou oblast uvádí 1 3 ukazatele, které jsou kvantifikovatelné, a tím je zajištěno jejich moţné porovnávání s cílovými hodnotami. Zároveň jsou hodnoty těchto ukazatelů sdíleny v celém podniku. Pro realizaci metody se mohou pouţít i jiné, neţ autory uváděné ukazatele. Důleţité je také jejich rozepsání na vnitropodnikové útvary, které by mělo být prováděno aţ na úroveň pracovních týmů, dokonce aţ na jednotlivce. Metoda je efektivním a jednoduchým nástrojem pro kontrolu dosahování podnikových cílů. Je pouţitelná i pro příspěvkové organizace, jako jsou školy, nemocnice, městské a obecní úřady. 13 KAPLAN, Robert S. a NORTON, David P. Balanced scorecard: strategický systém měření výkonnosti podniku. Praha: Management Press, ISBN

22 2.2 Definice interního auditu Interní audit definován jako nezávislá, objektivní, ujišťovací a konzultační činnost zaměření na přidanou hodnotu a zlepšení provozu organizace. Pomáhá organizaci dosáhnout její cíle tím, ţe zavádí systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšení efektivnosti řízení rizik, řídících a kontrolních procesů. 14 Jiná definice charakterizuje audit jako způsob, kterým je jedna osoba ujištěna druhou o kvalitě, podmínkách nebo stavu předmětné věci, kterou druhá osoba zkoumala. Potřeba takového auditu vzniká tím, ţe první osoba má pochybnosti nebo si není jista kvalitou, podmínkami nebo stavem předmětné věci a sama není schopna se těchto pochybností či nejistoty zbavit. 15 Pro dokreslení diferencí definic auditu uvádím ještě jednu další: Audit je systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů, týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech, s cílem zjistit míru souladu mezi těmito informacemi a stanovenými kritérii a sdělit výsledky zainteresovaným zájemcům Základní úkoly interního auditu K základním úkolům interního auditu patří zejména - permanentní analýza podniku zaměřená především na jeho řízení a předkládání návrhů, doporučení a opatření vrcholovému vedení organizace; - ověřování spolehlivosti a vhodnosti fungování podnikového informačního systému; - kontrola plnění vnitropodnikových norem a rozhodnutí vedení podniku; - informování vedení o zjištěných odchylkách a anomáliích, vypracování návrhů na postup k jejich odstranění; - vyhodnocování vyuţití všech disponibilních zdrojů pro dosahování podnikových cílů; - spolupráce s externím auditorem; 14 Definici schválila rada IIA v červnu 1999 na základě celosvětové diskuse. 15 Zdroj: Lee T. A., The nature, scope and qualities of auditing. 16 Zdroj: Výbor americké účetní asociace (Američan Institute of Certified Public Accountants). 22

23 - zpracování odborných studií a analýz podle poţadavků vrcholového vedení podniku se zaměřením na řešení problémů ve vazbě na dosahování podnikových cílů při vyuţití komplexních znalostí podniku. Interní audit je poradním orgánem pro vedení podniku, sluţba zaměřená nejenom na oblast finanční, ale i na oblast podnikového řízení, kvality, ekologie, personálního rozvoje, obchodní činnosti, souladu činnosti podniku s legislativou, vnějších podnikových vztahů atd. Zájmem auditu v současném chápání jsou všechny oblasti uvnitř podniku a vztahy k okolí, ze kterých pro podnik vyplývají rizika. Právě rizika, jejich včasná identifikace a předloţení informace vedení podniku, včetně návrhu na opatření, vytváří z interního auditu potenciální efektivní součást systému včasného varování. I kdyţ je interní audit definován jako nezávislá a objektivní činnost, je ho třeba chápat relativně, protoţe ţádný pracovník podniku nemůţe vystupovat nezávisle a objektivně, vţdy se do jeho činnosti promítají osobní zájmy, vztahy a tlaky jeho okolí. K částečné eliminaci vlivu na výsledky auditu se interní audit organizačně zařazuje jako štábní útvar přímo pod ředitele podniku, nemá ţádné vazby podřízenosti a nadřízenosti k útvarům, jejichţ činnosti jsou předmětem auditu. 17 Interní auditoři na celém světě praktikují svou práci rozdílně, podle toho, jaký prostor k auditování jim určí jejich nadřízení. Jedna definice proto nemůţe obsáhnout všechny auditorské činnosti. Je pravda, ţe funkce interního auditu byla pojmenována různě, např. audit operací, audit výkonu, audit programů, audit výsledků, komplexní audit, audit řízení. Interní auditoři praktikují všechny tyto formy. A poněvadţ takto široce pojatý audit všech činností je relativně mladý, nazývá se obecně jako moderní interní audit. 17 ZUZÁK, Roman a KÖNIGOVÁ, Martina. Krizové řízení podniku. Praha: Grada Publishing, 2009, ISBN , s

24 Nicméně lze všechny formy dnes praktikovaných auditů zahrnout do tří základních přístupů, a to: finance analýza hospodářské činnosti organizace prostřednictvím účetních metod; shoda zkoumání finančních a provozních řídících a kontrolních mechanismů a transakcí za účelem zjištění, zda a na kolik jsou tyto ve shodě se zákony, normami, nařízeními a postupy; operace komplexní zkoumání různých funkcí v organizaci za účelem posouzení účinnosti, hospodárnosti operace, se kterou tyto funkce dosahují svých cílů. Interní i externí auditoři mohou praktikovat všechny tyto auditorské přístupy, avšak důraz můţe být rozdílný. Důraz externího auditu je na správnosti finančního vyjádření. Důraz interního auditu je na pomoci manaţerům a orgánům společností při řádném výkonu svých funkcí Profese interního auditora Mnohá povolání usilují o profesní identifikaci. Taková identifikace se vztahuje na lékaře, právníky, ale i na lidi z jiných povolání nebo disciplín, kteří dostávají peníze za své ekvivalenty, jimiţ přispívají ve prospěch veřejnosti. Pokud však hodnotíme takzvané učené disciplíny, musíme pouţívat jiná kritéria: 1. sluţba veřejnosti, 2. dlouhodobý, specializovaný výcvik pro nové zájemce, 3. přihlášení se k etickému kodexu, 4. členství v profesním sdruţení a účast na profesních shromáţděních, 5. příspěvky do časopisů s cílem zdokonalovat praxi, 6. testování znalostí nových adeptů, 7. státní licence nebo certifikace, provedená uznávanou institucí LAVRENCE, B. Sawyer. Interní audit. Praha: MJF, ISBN

25 2.2.3 Útvar interního auditu Útvar interního auditu představuje určitého nositele samotného poslání interního auditu uvnitř organizace 19. Fungování a postoj tohoto útvaru je do značné míry ovlivněn přístupem vedoucího, který uplatňuje svou filosofii, která by měla být v souladu s prostředím organizace. V soukromých organizacích je interní audit zřizován na základě dobrovolného rozhodnutí vedení těchto společností. Naopak v organizacích veřejné správy je toto místo zřizováno ze zákona. 20 Pro organizace veřejné správy je povinné zařazení útvaru interního auditu přímo pod vedoucího orgánu veřejné správy, který zajišťuje jeho funkční nezávislost a oddělení od řídících výkonných struktur. Organizační začlenění útvaru interního auditu, pokud je vůbec ustanoven (a není zřízena pouze funkce, tj. jedno pracovní místo), je v praxi velmi často rozdílné. V mnoha organizacích, které jsou z hlediska počtu zaměstnanců malé, přestoţe mohou mít celostátní působnost a obhospodařovat značný majetek, tvoří v současnosti útvar interního auditu jeden, či dva pracovníci (není ţádnou zvláštností, kdyţ jsou tito pracovníci zároveň pověřováni i jinými činnostmi). Před konečným rozhodnutím o začlenění útvaru interního auditu do organizační struktury organizace by si měla kaţdá organizace ověřit klady a zápory, které zaloţení útvaru interního auditu přinese. Mezi podmínky, které toto zaloţení útvaru interního auditu ovlivňují, patří: - velikost organizace, - ekonomická situace, - informační a komunikační systémy uvnitř organizace, - úroveň systému vnitřního řízení a kontroly, - dostatečnost materiálních i personálních zdrojů apod. Co se týče velikosti organizace, není přesně určeno, kolik zaměstnanců by mělo připadat na jednoho auditora. Pro bankovní sektor se uvádí asi 100 zaměstnanců na jednoho auditora, pro rozpočtové organizace by to mělo být kolem 300 zaměstnanců na 1 auditora. Útvar interního auditu by v organizaci neměl vznikat za účelem odloţení nepotřebných zaměstnanců. Také by nemělo docházet k omylu, ţe zaloţením útvaru interního auditu 19 DVOŘÁČEK, Jiří a KAFKA, Tomáš. Interní audit v praxi. Brno: Computer Press, ISBN , s Konkrétně zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, v platném znění; zákonem č. 123/2004 Sb., kterým se mění zákon o finanční kontrole; a vyhláškou Ministerstva financí č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon o finanční kontrole. 25

26 vyřešíme dlouhotrvající krizi v podniku. Práce interního auditu je dlouhodobá a nedokáţe náhle vyřešit krizi v podniku, která musí být řešena rychle. V definici interního auditu se uvádí, ţe interní audit je nezávislá a objektivní činnost. Z toho také vychází jeho začlenění do organizační struktury organizace. Aby vykonával útvar interního auditu svou funkci správně, musí být nezávislý na jiných útvarech. V poslední době dochází k určitému posunu ve funkční podřízenosti útvaru interního auditu. Z důvodu větší nezávislosti a objektivity se doporučuje, aby útvar interního auditu nebyl jiţ přímo podřízen generálnímu řediteli společnosti, ale výboru pro audit v rámci dozorčí rady. Tato otázka je v současnosti diskutována nejen v akciových společnostech, ale i v jiných typech organizací, např. organizací veřejné správy Statut útvaru interního auditora Statut útvaru interního auditu je základním dokumentem, který uvnitř organizace vymezuje auditní činnost, a její vztah k ostatním činnostem organizace. Statut útvaru interního auditu obsahuje: - poslání a předmět práce útvaru interního auditu, - povinnosti vedoucího útvaru interního auditu, - povinnosti pracovníků útvaru interního auditu, - definici nezávislosti a její konkrétní podobu uvnitř organizace, - odpovědnost vedoucího útvaru interního auditu, - odpovědnost pracovníků útvaru interního auditu, - pravomoci vedoucího útvaru interního auditu, - pravomoci pracovníků útvaru interního auditu, - odkaz na Standardy auditorské praxe Jedná se o Standardy pro profesionální praxi interního auditu vydané Mezinárodním institutem interních auditorů. 26

27 2.2.5 Popisy práce jednotlivých pracovníků útvaru interního auditu Stanovení funkcí a odpovědnosti uvnitř útvaru interního auditu představuje pro vedoucího útvaru významný úkol. Vedoucí útvaru interního auditu nemůţe činnost interního auditu efektivně zabezpečovat sám, bez dostatečného personálního zajištění. Pracovníci útvaru interního auditu musí mít adekvátní postavení uvnitř dané organizace a to zejména z hlediska hierarchie a platového ohodnocení. Platy jednotlivých pracovníků útvaru interního auditu jsou obvykle odvozeny od popisu jejich práce. Moderní pojetí interního auditu vyţaduje nejvyšší úroveň auditorské práce, která k tomu, aby byla co nejefektivnější, musí být často (zejména ve velkých organizacích) hierarchicky členěna. Mnohokrát se prokázalo, ţe je lepší vykonávat funkci interního auditu s méně lidmi, kteří jsou kompetentní, neţ s mnoha průměrnými pracovníky. I z těchto důvodů by se měly uvnitř útvarů interního auditu vypracovávat popisy práce. Ty by měly obsahovat zejména takové poţadavky, které dovedou splnit pouze ti nejlepší, nikoliv průměrní, auditoři. Vysokým poţadavkům však musí odpovídat i dané platy. Ve velkých útvarech interního auditu s rozmanitými činnostmi je obvykle moţné nalézt tuto hierarchii: 1. vedoucí útvaru interního auditu, 2. manaţer auditu, 3. vrchní auditor nebo nadřízený auditor (supervizor), 4. senior auditor DVOŘÁČEK, Jiří a KAFKA, Tomáš. Interní audit v praxi. Brno: Computer Press, ISBN , s

28 Ukázkový příklad náplně práce vedoucího útvaru interního auditu, který můţe mít následující obsah a charakter: Náplň práce: VEDOUCÍ ÚTVARU INTERNÍHO AUDITU Popis práce: Vedoucí útvaru interního auditu je zmocněn řídit široký komplexní program interního auditu v naší organizaci. Interní audit, jako nezávislá, objektivně ujišťovací a konzultační činnost zaměřená na přidávání hodnoty a zdokonalování procesů v naší organizaci, pomáhá organizaci dosahovat jejích cílů tím, ţe přináší systematický metodický přístup k hodnocení a zlepšování účinnosti systému řízení rizik, řídících a kontrolních procesů a správy a řízení organizace. Při prováděných činnostech má vedoucí útvaru interního auditu a ostatní členové interního auditu úplný, volný a neomezený přístup ke všem funkcím, dokumentům, majetku a pracovníkům naší organizace. Odpovědnost vedoucího: Vedoucí útvaru interního auditu odpovídá za: Vypracování hlavních zásad auditorské činnosti a vedení technických a administrativních funkcí. Vypracování a realizaci komplexního programu auditů pro hodnocení řídících a kontrolních mechanismů jakékoliv činnosti v naší organizaci. Zkoumání efektivnosti na všech stupních managementu z hlediska zdrojů a shody se zavedenými zásadami a postupy. Doporučení ke zlepšování řídících a kontrolních mechanismů, která jsou určena k ochraně zdrojů, podpoře růstu naší organizace a zajištění shody se zákony a nařízeními. Prověřování adekvátnosti postupů a dokumentů pro dosahování plánovaných cílů, posuzování hlavních zásad a postupů týkajících se zkoumané činnosti nebo funkce. Schvalování publikace zpráv o zjištěních z interních auditů včetně příslušných doporučení. Posuzování adekvátnosti opatření prováděných provozním managementem k nápravě nedostatků, akceptaci adekvátních nápravných opatření, pokračování v prověrkách ve spolupráci s provozními pracovníky, posuzování opatření, která vedoucí útvaru interního audit povaţuje za nedostatečná a dokud nebyl vyřešen problém. Speciální zkoumání na ţádost managementu. V Praze, dne. Podpis vedoucího útvaru interního auditu DVOŘÁČEK, Jiří a KAFKA, Tomáš. Interní audit v praxi. Brno: Computer Press, ISBN , s

29 2.3 Etický kodex Etický kodex dává přehled o tom, jak můţe interní audit slouţit ostatním. Etický kodex se vztahuje jak na jednotlivce, tak i na instituce, které vykonávají sluţby interního auditu. Etický kodex navazuje na definici interního auditu. Prohlubuje ji tím, ţe do ní zavádí dvě podstatné sloţky: principy, které se vztahují k profesi a praxi interního auditu, pravidla jednání, která představují normy, jejichţ dodrţování se od profesionálů v interním auditu očekává. Normy představují pomoc při interpretaci principů, jsou návodem k etickému jednání Principy etického kodexu Předpokládá se, ţe profesionálové v interním auditu budou aplikovat následující principy: Integrita. Integrita interních auditorů s organizací zabezpečuje důvěru v jejich profesionální úsudek. Objektivita. Profesionálové v interním auditu předvádějí vysokou odbornou úroveň při sběru, hodnocení a sdělování informací o činnostech či procesech, které auditují. Interní auditoři provádějí hodnocení při respektování všech podstatných a souvisejících okolností a formulují své názory, aniţ by se nechali ovlivnit svými vlastními zájmy či zájmy jiných osob. Důvěrnost. Interní auditoři respektují hodnotu a vlastnictví informací, které získávají, a nevyuţívají těchto informací bez předběţné autorizace, pokud je k tomu nezavazuje zákon či profesionální povinnost. Kompetentnost. Interní auditoři aplikují potřebné znalosti, schopnosti a zkušenosti pro výkon funkce interního auditu. 29