PhDr. Jana Horneková v bûrová bibliografie

Transkript

1 OSOBNÍ ZPRÁVY Rozlouãení s PhDr. Janou Hornekovou ( ) Proslov v krematoriu v Praze-Stra nicích v pondûlí 26. bfiezna v 11 hodin VáÏená paní Markéto Horneková, váïen pane Horneku, milí pfiíbuzní, váïení pfiátelé, Jana Horneková má na smuteãním oznámení slova z 91. Ïalmu, ver 11: NeboÈ andûlûm sv m pfiikázal o tobû, aby tû ostfiíhali na v ech cestách tv ch. Vyslechnûme je tû dal í slova tohoto Ïalmu: Ten, kdo v skr i Nejvy ího pfieb vá, v stínu V emohoucího odpoãívati bude. Dím Hospodinu: Útoãi - tû mé a hrad mûj, BÛh mûj, v nûmï nadûji skládati budu místo títu a pavézy bude mít pravdu jeho PonûvadÏ mne, dí BÛh, zamiloval, vysvobodím jej a vyv ím, neboè poznal jméno mé. Vz vati mne bude a vysly ím jej, já s ním budu v souïení, vytrhnu a oslavím jej. BÛh je útoãi tû, do nûhoï se ãlovûk utíká, to není od slova útok. BÛh ãlovûka vysvobozuje, pfiikryje jej, a ãlovûku je pravda títem a pavézou. Nemáme se bát. Hospodin je pfiíbytek, ti andûlé jsou tu proto, aby tû ostfiíhali, to je od slovesa stfiíci, stfieïiti. Tak svoboda a svrchovanost nad problémy i nad nemocemi vyrûstají ze vztahu k Bohu, kter je útoãi tûm. Tûmi andûly mohou b t lidé jako poslové naplnûní pfiátelstvím. Pfii- li jste v tak velkém mnoïství k tomuto rozlouãení, byli jste pro Janu takov mi pfiáteli. Jana Horneková se narodila v Praze roku 1936, pozdûji Ïila v Chebu a ve Franti kov ch Lázních, vyuãovala v pohraniãní vesnici Plesná, ale od roku 1964 Ïila opût v Praze. VÏdycky mûla zájem o umûní a k tomu smûfiovala své vzdûlání. Pracovala v Národní galerii, pûsobila v památkové péãi, zajímala ji architektura, o níï také uspofiádala sympozium, organizovala v stavy, pracovala v UmûleckoprÛmyslovém muzeu, zajímala ji zvlá tû keramika. Ve své práci i ve vztazích k lidem byla velmi obûtavá. Jana Horneková v sobû dovedla spojovat kfiesèanství, zaujetí pro umûní, otázku, co je moderní ãlovûk a jak je smysl utrpení. Bylo manïelství s Josefem Stekl m, narodila se dcera Markéta, pfii la vnouãata. Maminku Jany jsem pohfibíval pfied léty na hfibitovû u Matûje, tam v Dejvicích. Jana Horneková chodívala na evangelické bohosluïby do chrámu u Salvátora. Obãas jsme se setkali a ona byla vïdy plná zaujetí pro nové cíle a úkoly. V roce 1964 jsem ji nav tívil v nemocnici na Malé Stranû. Nedávno jsem se dovûdûl o její tûïké nemoci a 11. bfiezna jsem ji byl nav tívit v nemocnici na Vinohradech. Bylo to v nedûli a mûli jsme rozhovor o tom, jak se má, o nemoci, o diagnóze, ale také o vztahu mezi Bohem a ãlovûkem, je-li nûjaké BoÏí fiízení a jak se víra vyrovnává s tûïkou situací a nemocí, co je BoÏí slovo a jaká jsou na e rozhodnutí a také o tom, Ïe jsme jaksi vrïeni do svûta a jsme tady dost sami. Mûla tam kníïku katolického fieholníka Anselma Grüna Otcové pou tû. íkal jsem jí slova potû ení a mluvili jsme o stateãnosti, dûstojnosti a pokoji. V tom Ïalmu jsou slova: Vz vati mne bude a vysly ím jej, já s ním budu v souïení, vytrhnu a oslavím jej. Jana Horneková zemfiela a BÛh ji vytrhl ze smrti do své, BoÏí slávy. Kristus vstal z mrtv ch a sv m vzkfií ením otevfiel pro ãlovûka Ïivot vûãn. Jan âapek, evangelick faráfi PhDr. Jana Horneková v bûrová bibliografie HORNEKOVÁ, Jana: Jaroslav Horejc. V bûr z díla, v stava k 85. narozeninám, UPM, Praha 1971, 64 s. HORNEKOVÁ, Jana, HEJDOVÁ, Dagmar: âeski porculan iz zbirky Muzeja primenjene umjetnosti u Pragu, Muzej za umjetnost i obrt, Zagreb 1983, 55 s. HORNEKOVÁ, Jana: Helena Johnová. Keramika, katalog v stavy, UPM, Praha 1987, 47 s. HORNEKOVÁ, Jana: V stava v sledkû 13. mezinárodního symposia keramiky Bechynû, konaného ve dnech ãervence 1988, Karlovy Vary 1988, 6 s. HORNEKOVÁ, Jana: Keramika 88. V bûr z tvorby praïsk ch keramikû, Palác kultury, Praha 1988, 32 s. HORNEKOVÁ, Jana: Sklo porcelán, keramika, svítidla, návrhy v tvarníkû ÚBOKu v Praze, Praha 1989, 4 s. HORNEKOVÁ, Jana: V sledky 14. mezinárodního symposia Bechynû, konaného ve dnech v dílnách Kerama v Kostelci nad âern mi lesy, UPM, Praha 1990, 9 s. HORNEKOVÁ, Jana: kolsk ústav umûlecké v roby Praha. Paliãkovaná krajka, itá krajka, v ivka a tapiserie, Ministerstvo kolství, mládeïe a tûlov chovy, Praha 1990, 20 s. KOENIGSMARKOVÁ, Helena, HORNEKOVÁ, Jana, JANÁKOVÁ, Iva, VONDRÁâEK, Radim, TEMBERA, Petr: âeské art deco, Eleata, Milán 1993, 46 s. HORNEKOVÁ, Jana: 1. salon keramiky 1995, Roztoky u Prahy 1995, 2 s. UCHALOVÁ, Eva, SWANN, June, SAMOH LOVÁ, Alena, HORNEKOVÁ, Jana: âeská móda Elegance první republiky, UPM, Praha 1996, 19 s. UCHALOVÁ, Eva, SWANN, June, SAMOH LOVÁ, Alena, HORNEKOVÁ, Jana: Czech fashion The Elegance of the First Republic, UPM, Praha 1996, 13 s. HORNEKOVÁ, Jana, PETROVÁ, Sylva, BOSSAGLIA, Rossana, EMBERA, Petr: Art deco: Bohemia , Electa, Milán 1996, 341 s. HORNEKOVÁ, Jana: Bechynû International Symposium of Ceramics. New Glass Review. Glass, in: China and Ceramics Magazine 51, 1996, ã , s RIPELLINO, Angelo Maria, LUKE, Zdenûk, KOTALÍK, Jifií, MUCHA, Jifií, HORNEKOVÁ, Jana, ED, Václav, KOENIGSMARKOVÁ, Helena: Praga. Arbitare, 1997, ã. 363, s /Monotematické ãíslo vûnované Praze a âeské republice./ HORNEKOVÁ, Jana: Art Deco. Bohemia New Glass Review. Glass, in: China and Ceramics Magazine 52, 1997, ã. 3, s HORNEKOVÁ, Jana: The ceramic school in Karlovy Vary. New Glass Review. Glass, in: China and Ceramics Magazine 52, 1997, ã , s HORNEKOVÁ, Jana, KRAJâI, Petr, MALÁ, Vûra, VAL- CHÁ OVÁ, Vladislava, KARASOVÁ, Daniela: Otto Rothmayer , Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 1997, 125 s. HORNEKOVÁ, Jana: âeské art deco , in: Antique 5, 1998, ã. 7 8, s HORNEKOVÁ, Jana: âeské art deco. Porcelán, in: Antique 5, 1998, ã. 9, s HORNEKOVÁ, Jana: âeské art deco. perky, in: Antique 5, 1998, ã. 10, s ADLEROVÁ, Alena, HORNEKOVÁ, Jana, JANÁKOVÁ, Iva: âeské art deco , v stava, Obecní dûm, Praha 1998, 288 s. HORNEKOVÁ, Jana: Jifiina Mare ová. Keramika, PlzeÀ 1998, 8 s. LAVROVÁ, Hana, HORNEKOVÁ, Jana, USOVÁ, Vûra, ROUS, Jan: Jan KonÛpek. Poutník k nekoneãnu. Jan KonÛpek. A pilgrim to infinity, Galerie hlavního mûsta Prahy, Praha 1998, 177 s. HORNEKOVÁ, Jana: Edita Devínská, katalog v stavy, 1999, 14 s. HORNEKOVÁ, Jana: Edita Devínska, in: Ateliér 12, 1999, ã. 10, s. 12. RAN OVÁ, Eva, HORNEKOVÁ, Jana: Sklo , Obecní dûm, Praha 2001, 108 s. HORNEKOVÁ, Jana: Rezidence primátora. Rezidence primátora hlavního mûsta Prahy, Galerie Pecka, Praha, 2001, 94 s. HORNEKOVÁ, Jana: Václav erák. Spolupráce s prûmyslem, in: Bulletin, Mûsíãník Design centra âeské republiky, 2001, ã. 10, s. 6. HORNEKOVÁ, Jana, MA EK, Jifií, PRÁ IL, Jaroslav, ÎATEâKA, Václav: perk kámen kov. Stfiední umûleckoprûmyslová kola v Turnovû, , Obecní dûm, Praha 2002, 92 s. HORNEKOVÁ, Jana, KSANDR, Karel, SZADKOWSKA, Marie, LAPETA, Vladimír: Müllerova vila v Praze, Muzeum hlavního mûsta Prahy, Praha 2002, 116 s. HORNEKOVÁ, Jana: Muzeum ãeského kubismu. Informaãní servis, in: Obec architektû, 2004, ã. 1, s. 6. HORNEKOVÁ, Jana, VLâEK, Tomá : Muzeum ãeského kubismu, prûvodce stálou expozicí v Domû U âerné Matky boïí, Národní galerie v Praze, Praha 2004, 95 s. HORNEKOVÁ, Jana: Velká pfiíleïitost pro designery keramiky mlad í 35 let. Keramika sklo, in: âasopis pro design a umûní 5, 2005, ã. 2, s HORNEKOVÁ, Jana: Divadelní plakáty Karla Mí ka, in: Ateliér 18, 2005, ã. 1, s. 12. HORNEKOVÁ, Jana: Tapiserie Jana a Jenny Hladíkov ch, in: Ateliér 18, 2005, ã. 8, s. 12. Jifiina DEJMKOVÁ OSOBNÍ ZPRÁVY 229

2 INFORMACE K Deklaraci UNESCO k zámûrnému niãení kulturního dûdictví V posledních letech se zejména v novû sjednoceném Nûmecku stále zfietelnûji projevuje snaha o obnovu v znamu této stfiedoevropské zemû i z hlediska dûleïitosti a spektra jejího kulturního a architektonického dûdictví. Mezi nejznámûj í a mediálnû bohatû komentované poãiny posledních let patfií bezesporu znovupostavení kostela Frauenkirche v DráÏìanech a zámûr vztyãit v jeho okolí celé nové bloky domû, v urbanistické struktufie zaniklé ãásti mûsta. âeské zemû, na tûstí u etfiené drastiãtûj ích ztrát na architektonickém a umûleckém dûdictví v období 2. svûtové války, fie í otázky rekonstrukcí ménû ãasto neï na i západní sousedé, obãas jsou v ak i u nás zbofiené v znamné stavby pfiipomenuty a my lenky na jejich rekonstrukci apriori odmítnuty nebyly. Obdobné akce, jeï nyní mûïeme sledovat v DráÏìanech ãi Berlínû, probûhly v pováleãn ch desetiletích také v fiadû dal ích mûst, která byla zasaïena bombardováním poslední etapy 2. svûtové války. Tak byla napfiíklad znovupostavena velká ãást Var avy a tento poãin byl dokonce jiï v roce 1980 zapsán na Seznam svûtového kulturního dûdictví, 1 pfii jehoï sestavování se jinak naopak bedlivû provûfiuje a komentuje autenticita navrhované památky. Na území Polska, kter m pro la fronta prakticky dvakrát, není o nejrûznûj í pfiíklady snah o rekonstrukci alespoà nejv znamnûj ích staveb v jinak témûfi zlikvidovan ch jádrech mûst nouze. Nejmarkantnûj í je to pak v té ãásti Polska, která byla dfiíve nûmecká a kde váleãné ztráty na architektonickém dûdictví dovr- ila asanaãní etapa novû usedl ch komunit, které k tûïce po kozen m stavbám nemûly hlub í vazbu (napfiíklad Stargard). 1 Dal ím známûj ím rekonstrukãním ãinem, zaloïen m na touze o restituci v znamného centra románské architektury, byla rozsáhlá rekonstrukce kostela sv. Michaela v Hildesheimu, kter byl rovnûï spolu s mariánsk m kostelem v témï mûstû zapsán na Seznam svûtového dûdictví v roce Staronová románská podoba kostela sv. Michaela tak nyní korunuje zástavbu mûsta, jeï nejménû ze tfií ãtvrtin obsahuje novou pováleãnou v stavbu. Aktuálním mezinárodnû znám m projektem, na kter probíhá iroká sbírka a na jehoï propagaci byly jiï vûnovány obrovské prostfiedky, je zámûr znovuv stavby zámku v historickém jádru Berlína. 3 Na pfiíkladech znovupostaven ch památek, jeï mají velk v znam zejména pro historii jednotliv ch národû, lze sledovat i obecnou tendenci rekonstruovat stavby v pfiípadû jejich zániku. Dosud byla tato touha spojena zejména se zánikem v dûsledku ne Èastné souvislosti s obecnou destrukcí místa v prûbûhu váleãného konfliktu (Var ava, DráÏìany, Berlín, Hildesheim). Obecnému tématu pfiijatelnosti novû postavené památky se nedávno vûnoval i tento ãasopis 4 a také minulé ãíslo pfiineslo prohloubení informací o dráïìanském dómu. Jak se se sílící vlnou rekonstrukcí válkou zanikl ch staveb napfiíklad v Nûmecku vypofiádala metodologie památkové péãe a jak je v souladu s Benátskou chartou? JiÏ v roce 1982 se v DráÏìanech se el Národní v bor ICOMOS tehdej í NDR a zformuloval DráÏìanskou deklaraci, která se nejen vyjadfiuje obecnû k obnovû po kozeného architektonického a urbanistického dûdictví, ale obsahuje rovnûï teze vstfiícné k rekonstrukcím, které napfiíklad benátská charta témûfi nepfiipou tí. 5 DráÏìanská deklarace moïnost re- Poznámky 1 Zápisem bylo ohodnoceno úsilí o znovuv stavbu politického centra státu zniãeného zhruba z 85 % bûhem potlaãeného povstání v srpnu roku Pfii této akci byla rekonstruována ztracená podoba mûsta ve v ech jeho historick ch vrstvách od 13. do 20. století vãetnû kostelû, palácû a námûstí. 2 Kostel sv. Michaela postaven mezi lety je charakteristick m pfiíkladem ottonské románské architektury ve starém Sasku. Jeho symetrick pûdorys se dvûma apsidami a zejména mimofiádnû cenn m dfievûn m malovan m stropem (kter se podafiilo vãas demontovat a je tû pfied bombardováním bezpeãnû ukr t) je spolu s dómem Panny Marie i jeho znám mi bronzov mi vraty a bronzov m sloupem vynikajícím pfiíkladem románsk ch kostelû svaté fií e fiímské. 3 Zámûru napomohla skuteãnost, Ïe socialistick Palác republiky (Palast der Republik) postaven na ãásti pozemkû po zámku (Berliner Stadtschloss) zbofieném v roce 1950 musí b t zlikvidován, neboè jeho konstrukce obsahuje rakovinotvorn azbest, a rovnûï z ideov ch dûvodû pfieváïil názor, Ïe tato stavba v tûsném sousedství berlínského dómu má svou historickou etapu existence za sebou. Podrobnûji k tématu viz Katefiina BEâKOVÁ: Novostavba památky nonsens, nebo nevinn protimluv? Mimozem Èané v Berlínû? K zámûru znovupostavení berlínského zámku, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 5, s Viz Novostavba památky nonsens, nebo nevinn protimluv? Anketa a vybrané pfiíklady, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 5, s V ãlánku 15 Benátské charty se uvádí: Musí b t vylouãena jakákoliv a priori rekonstrukãní práce. V úvahu mûïe pfiicházet toliko anastylóza, tj. opûtovné sestavení existujících, ale na díly rozpadl ch ãi rozebran ch ãástí památky. Obr Hildesheim, Dolní Sasko. (Foto Vûra Kuãová, 2006) Mûsto Hildesheim patfií k mementûm 2. svûtové války. Bombardování na konci 2. svûtové války bylo oãekáváno. Z toho dûvodu byl napfiíklad interiér kostela sv. Michaela vãas odstrojen, cenné dûlicí románské mezilodní stûny a transept ztuïeny cihelnou obezdívkou a hlavnû unikátní románsk malovan strop vãas rozebrán a ukryt. Oãekávání se naplnilo a velká ãást mûsta byla zniãena spojeneck m bombardováním. RovnûÏ kostel dostal zásah a pfii el o své mlad í, barokní helmice. V rámci obnovy bylo rozhodnuto o rekonstrukci románské podoby vnûj ího vzhledu kostela (obr. 1). Okolní zniãená zástavba v ak jiï byla ztracená. Kostel se nyní nachází v kontextu staveb z 50. a 60. let 20. století, které byly vystavûny v pûvodních uliãních ãarách a se základním proporãním ãlenûním zástavby (obr. 2). RovnûÏ náznaky hrázdûní na prûãelí obytn ch domû se hlásí k nûkdej í podobû tohoto v znamného stfiedovûkého mûsta. O podobû pûvodní zástavby svûdãí vzácnû dochované ãásti Hildesheimu v podobû nûkolika uliãek v jiïní ãásti historického jádra (obr. 3). V návaznosti na zv en zájem o architektonické dûdictví Hildesheimu v posledních letech pfiistoupilo vedení mûsta k dal ím rekonstrukcím. V prostoru hlavního námûstí (Marktplatz) byla zcela rekonstruována budova tzv. Knochenhaueramthausu (obr. 4), kter byl podle literatury nejvût ím hrázdûn m domem na území Nûmecka. Akce probûhla i za cenu zbofiení existujícího pováleãného ãtyfipodlaïního hotelu, stavba byla realizována tradiãní technologií vãetnû pouïití kolíkov ch spojû hrázdûné konstrukce. 230 INFORMACE

3 2 3 4 konstrukcí památek zniãen ch válkou ospravedlàuje. 6 Ani tato deklarace je tû neuvaïovala o rekonstrukci staveb zámûrnû zniãen ch jin m zpûsobem (napfiíklad z politick ch dûvodû, ve jménu investice, v dûsledku zanedbání údrïby a podobnû). Lze pfiedpokládat, Ïe mûla pfiedev ím otevfiít cestu k rekonstrukci historické ãásti DráÏìan, zejména pro mûsto symbolického a objektivnû velmi cenného kostela (Frauenkirche). V znamn m impulsem pro obecné úvahy o oprávnûnosti a limitech rekonstrukcí byl i Dokument o autenticitû z japonského mûsta Nara, kter se stal povinn m metodologick m podkladem pfii zvaïování a posuzování autenticity kulturních statkû nominovan ch na Seznam svûtového dûdictví. V této úvaze není prostor pro hlub í komentáfi k dokumentu, byl ostatnû jiï publikován i v ãeském pfiekladu 7 na stránkách tohoto ãasopisu a hloubûji rozebrán v metodickém ãlánku Petra Kroupy v roce Je jistû dobré znát metodickou oporu pro pfiípadné rekonstrukce památek zanikl ch. Je tû dûleïitûj í je v ak takovému niãení pfiedcházet. Zamysleme se nyní nad zdánliv m rozporem mezi vypjat mi a dokonce spoleãensky v znamnû cenûn mi snahami o rekonstrukci zaniklého a ãast mi rezignacemi na obnovu je tû zachránitelného autentického kulturního dûdictví. V posledních desetiletích se totiï kromû v e popsan ch úvah o oprávnûnosti rekonstrukce stavby zaniklé pfii násilném váleãném konfliktu (tedy jako druhotn v sledek daného období) objevují i metodologické otázky, jaká je ochrana a eventuální následn postup v pfiípadû zámûrného útoku proti jednotliv m objektûm. Tyto názory lze vztahovat na památky, které jsou v znamné v celosvûtovém mûfiítku, ale rovnûï i na ménû známé stavby, které jsou jako nepostradatelné vnímány v místní komunitû (most v Mostaru, u nás dfievûn most v Rado ovû). Pomûrnû mlad m a málo znám m dokumentem, kter se úzce váïe právû k otázce kod páchan ch na kulturním dûdictví ve váleãn ch konfliktech nebo pfii jednotliv ch aktech zvûle zamûfien ch právû na vymazání kulturních stop urãit ch etap ãi Ïivota národû, je Deklarace UNESCO k zámûrnému niãení kulturního dûdictví, pfiijatá na 32. zasedání Generální konference UNESCO v PafiíÏi v roce Je pravda, Ïe k formulování dokumentu do lo v návaznosti na vlnu rozhofiãení po zniãení soch BuddhÛ v údolí Bamiyan v Afghánistánu roku 2001 a zápis místa vãetnû související krajiny na Seznam svûtového dûdictví v roce Stejnû tak je zejména v aktivitách organizace Europa Nostra i V boru svûtového dûdictví v souãasné dobû sledováno dûdictví Kosova. 11 PfiipomeÀme si, Ïe osud památek zejména církevních v zemích b valé Jugoslávie zûstával i po celé poslední desetiletí 20. století ve stínu hrûz obãanské války. PrÛbûÏné zprávy médií se opakovanû soustfiedily na záznamy tragick ch osudû lidí. 12 ir í evropskou vefiejností tak více otfiásl snad pouze pfiípad zámûrnû zniãeného stfiedovûkého mostu v Mostaru 13 na poãátku balkánské krize v roce Na konci ãlánku je uveden ãesk pfieklad Deklarace UNESCO k zámûrnému niãení kulturního dûdictví, kter je aktuální i pro nás. PfiestoÏe se dokument odvolává na jiï dávno do ãeského právního systému pfievzatou Haagskou konvenci na ochranu kulturních památek v pfiípadû ozbrojeného konfliktu 14 a na její Poznámky 6 Z této u nás zatím zfiejmû ménû známé deklarace citujme z ãlánku 1: Rekonstrukce památek byla iniciována jejich duchovními hodnotami a úsilím o jejich politické uznání. Z ãlánku 8: Úplná rekonstrukce hrubû po kozen ch památek pfiipadá v úvahu pouze za v jimeãn ch okolností, které jsou opodstatnûné jen ze zvlá tních dûvodû, a to Ïe ve válce byla zbofiena památka velkého v znamu. Taková rekonstrukce musí b t zaloïena na spolehlivé dokumentaci stavu pfied destrukcí. Plné znûní deklarace je dostupné na stránce: html. 7 Dokument o autenticitû, Nara 1994, in: Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochranû kulturního dûdictví, âesk národní komitét ICOMOS, Petr KROUPA: âas a autenticita památky, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 5, s UNESCO Declaration Concerning the Intentional Destriction of Cultural Heritage, v anglické verzi dostupná na &URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html. 10 Úpln název svûtové památky je The cultural landscape and archaeological remains of the Bamiyan Valley Kulturní krajina a archeologické nálezy v údolí Bamyian. Památka reprezentuje umûleck a náboïensk rozvoj charakteristick pro Bakhtrii ve století, kter v sobû integroval nûkolik kol buddhistického umûní. Území obsahuje buddhistické soubory a svatynû i památky islámské. Jsou zde také pozûstatky dvou soch BuddhÛ, zniãen ch zámûrnû ãleny Talibanu v roce 2001, coï bylo impulsem k nominaci a zápisu lokality na Seznam svûtového dûdictví a paralelnû okamïitû na Seznam svûtového dûdictví v ohroïení. RovnûÏ byla zaloïena mezinárodní odborná skupina fie ící otázky rehabilitace této lokality. 11 Hlavnû v období byly na území Kosova Srby zámûrnû niãeny památky kosovsk ch AlbáncÛ, zejména me ity a mûsta, stejnû jako kosov tí Albánci cílenû niãili srbské kostely a domovy. Na tento závaïn aspekt konfliktu dlouhodobû upozoràovala napfiíklad organizace Europa Nostra, která k otázce potfiebné záchrany kosovského kulturní dûdictví pofiádala fiadu akcí podrobnûji napfiíklad na webu: Dílãí reflexí ohroïení bylo rovnûï roz ífiení svûtové památky Klá ter Deãani (zapsán na Seznam svûtového kulturního dûdictví v roce 2004) o dal í církevní románsko-byzantské památky z 13. a 14. století na území Kosova v roce 2006 a zmûna názvu na Stfiedovûké památky v Kosovu. Paralelnû byla tato památka zapsána na Seznam svûtového dûdictví v ohroïení, aby byla situace pod prûbûïnou kontrolou, která mûïe bezpochyby pozitivnû ovlivnit vztah nejrûznûj ích subjektû v Kosovu k této otázce. 12 Svûtlou v jimkou byl ãasopis Zprávy památkové péãe, kter na ohroïené dûdictví b val ch jugoslávsk ch zemí upozoràoval, napfiíklad viz Zdevastované památky, in: Zprávy památkové péãe 52, 1992, ã. 3, s Tzv. Star most v Mostaru zkonstruoval v roce 1556 Mimar Hajruddin, Ïák známého architekta Sinana, kter je pokládán za otce klasické otomanské architektury. Most je tvofien jedním obloukem o rozponu 27 m vzepjat m nad fiekou Neretvou, je 4 m irok a 30 m dlouh. V 17. století byl doplnûn po obou bfiezích fortifikaãními vûïemi. Pevnost mostu obstála i za 2. svûtové války, kdy pfies nûj pfiejely nacistické tanky, byl v ak spolu s velkou ãástí cenného historického mûsta zniãen pfii váleãném konfliktu, kter zaãal v roce Po velkém úsilí byl na základû odborn ch pfiíprav mezinárodního vûdeckého v boru v období rekonstruován stejnû jako vût ina historick ch staveb po kozen ch válkou a stal se symbolem rekonciliace, mezinárodní spolupráce a obnovené snahy o koexistenci odli n ch kulturních, etnick ch a náboïensk ch komunit. Právû s tímto odûvodnûním byl poté zapsán na Seznam svûtového kulturního dûdictví. 14 Aktuálnost a potfiebnost této smlouvy vysvitne samozfiejmû vïdy, kdyï dojde k váleãnému konfliktu mezi jin mi státy. Málo se ale ví, Ïe se t ká i ozbrojen ch konfliktû, které nemají mezinárodní charakter, ale odehrávají se INFORMACE 231

4 5 7 Obr Slezsko a Západní Pomofiany, Polsko. (Foto Karel Kuãa, ) Málo se u nás ví, jaké ztráty na urbanistickém dûdictví pfiinesla území dne ního Polska 2. svûtová válka, kdy územím severnû od âr pro la fronta vlastnû dvakrát. V fiadû míst zbyla z historick ch jader skuteãnû jen torza. Zejména v dosídlen ch ãástech b valého nûmeckého území Slezsku a Západních Pomofianech bylo v pováleãném období bûïné, Ïe byla opravena ãi doplnûna hmota sakrálních památek nebo staveb, které pfieïily bombardování, vût ina mû Èansk ch domû v ak vzala zasvé. V období snah o rychlou nápravu vût inou do lo k dokonání zkázy odstranûním ruin a doplnûním mûsta dobovou obytnou, hromadnû stavûnou zástavbou. To je charakteristické pro mûsto Lwówek Âlàski (Löwenberg), kde pfii rámcovém zachování stfiedovûkého pûdorysu, hlavních sakrálních fortifikaãních dominant a radnice byla v podstatû celá plocha historického jádra mûsta zastavûna typizovan mi obytn mi domy (obr. 5, 6). Mûstem, které potkal podobn osud, je Nowogrodziec (obr. 7). Pohnutou historii má i pohraniãní mûsto Kladsko (K odzko). Historické jádro mûsta utrpûlo velké ztráty. Pováleãn v voj byl ve znamení demolic a následné v stavby zcela bezohlednû formovan ch novostaveb (obr. 8), jak je známe i z na eho území. Ty zvlá - tû vynikají pfii pohledu z barokní pevnosti. Obr. 9. Berlín, Braniborsko. (Foto Vûra Kuãová, 2006) VÛle k rekonstrukci berlínského zámku je doprovázena skuteãnû velkolepou kampaní pro nej ir í vefiejnost. Ta obsahuje i velmi názorn model trvale vystaven v jednom z objektû v blízkosti potenciálního staronového staveni tû berlínského zámku. Velk model centra mûsta dává jasnou pfiedstavu o moïné budoucí podobû okolí berlínského dómu. Paralelnû s tím je jiï rozebírán objekt Kulturního domu z období Nûmecké demokratické republiky. Je jisté, Ïe získané cenné místo v samém srdci Berlína nebude moci zûstat prázdné, a proto je diskuse o rekonstrukci zámku velmi aktuální. 6 8 dodateãné protokoly (z let 1954 a 1999) i Îenevskou konvenci z roku 1949, je dûleïité zdûraznit, Ïe poselství Deklarace se t ká i kaïdodenní mírové situace a aktuálnû tedy i fiady modelov ch pfiípadû v âeské republice. ProtoÏe závûreãné ustanovení Deklarace UNESCO k zámûrnému niãení kulturního dûdictví (ãlánek X) apeluje na to, aby byl dokument v jednotliv ch ãlensk ch státech UNESCO propagován, pokládejme tento text a pfieklad Deklarace za první krok tímto smûrem. Lze doporuãit, aby zejména ãlánky VII a VIII byly vyu- Ïívány ífieji pfiedev ím pro formulaci argumentace pfii úsilí o záchranu na ich památek pfied potenciálními nevhodn mi zámûry (napfiíklad bourání nepohodln ch chátrajících památek jen proto, aby nedûlaly ostudu ). Stejnû tak lze alespoà ífiit doporuãení na kriminalizaci osob úãastn ch pfii zámûrném niãení památek, a zvy- ovat tak úroveà vefiejného povûdomí o nepfiijatelnosti takového jednání. K ohroïení památek pfiece nedochází pouze ve válkách nebo zámûrn m a cílen m atakem vandalû ãi teroristû. Tichá válka proti cizímu, tedy nûmeckému a Ïidovskému kulturnímu dûdictví probíhala v na ich zemích po nûkolik pováleãn ch desetiletí, aniï na tuto skuteãnost mohlo b t více upozoràováno. OhroÏení památek lze hledat i v úvahách o jejich moïném zámûrném zbofiení. Mnohé hodnoty jsou bohuïel ohroïeny i setrvávající neschopností na í spoleãnosti zachránit alespoà na poslední chvíli ãi v hodinû dvanácté zabezpeãit pro dal í generace fiadu pamûtihodností, které jsou místním komunitám blízké (podobnû jako byl napfiíklad v e pfiipomenut most v bosenském Mostaru). O starostech, které u citlivûj- ích osob mohou b t pfii kaïdodenním pohledu na rozpadající se památku podobné váleãnému utrpení, se v ak neví nebo mlãí. Chátrající zámek uprostfied obce doprovází ãasto v daném místû jiï druhou generaci lidí a prohlubuje povûdomí o tom, Ïe stavba má prostû smûlu a její Ïalostn stav je ãímsi normálním. Rezignace na zlep ení této situace je o to hor í, Ïe se nedostává finanãní podpory ani tam, kde je tû je vûle po nápravû, byl formulován nûjak projekt záchrany nebo existuje aktivní jedinec ãi subjekt, kter je k záchranû památky pfiipraven. Dotaãní tituly pro kulturní dûdictví od poloviny 90. let 20. století klesají. Bude takto paralyzovaná spoleãnost, zvyklá na stovky padajících kostelû a venkovsk ch zámkû, schopna mobilizovat své síly pfii jakémkoli ohroïení dal ích památek? Jsme vûbec schopni pfiijmout poselství mezinárodních deklarací? I kdyï deklarace vznikla na pûdû UNESCO, není zamûfiena pouze na lokality zapsané na Seznamu svûtového dûdictví UNESCO. Opakovanû (a jmenovitû v ãláncích VI a VII) je zdûraznûno, Ïe státy musí kulturní dûdictví chránit jako celek. Pro nás je jistû dûleïité ustanovení, Ïe státy pfiijmou ve kerá vhodná opatfiení v souladu s mezinárodním právem k zaji tûní trestní pravomoci a úãinn ch trestních sankcí proti osobám, které provedou nebo nafiídí provedení aktû zámûrného niãení kulturních památek majících velk v znam pro lidstvo, aè jsou, ãi nejsou zapsány na seznamech, ve- Poznámky mezi rûzn mi skupinami na území ãlenské zemû Úmluvy. RovnûÏ jsou málo vnímány pasáïe, které apelují na pfiípravu na potenciální konflikt. 15 Zákon ã. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû , Po kozování cizí vûci (1) Kdo zniãí, po kodí nebo uãiní neupotfiebitelnou cizí vûc a zpûsobí tak na cizím majetku kodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnûtím svobody aï na jeden rok nebo zákazem ãinnosti nebo penûïit m trestem nebo propadnutím vûci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnûtím svobody na est mûsícû aï tfii léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li ãin uveden v odstavci 1 na vûci svûdka, znalce nebo tlumoãníka pro v kon jejich povinnosti, b) spáchá-li takov ãin na vûci jiného pro jeho rasu, národnost, politické pfiesvûdãení, vyznání nebo proto, Ïe je bez vyznání, c) zpûsobí-li takov m ãinem znaãnou kodu, nebo d) spáchá-li takov ãin na vûci, která poïívá ochrany podle zvlá tních pfiedpisû. (3) Odnûtím svobody na dvû léta aï osm let bude pachatel potrestán, zpûsobí-li ãinem uveden m v odstavci 1 kodu velkého rozsahu , ZneuÏívání vlastnictví Kdo po kodí dûleïit kulturní nebo jin dûleïit obecn zájem tím, Ïe zniãí, po kodí, uãiní neupotfiebitelnou nebo za antroãí vlastní vûc, která poïívá ochrany podle zvlá tních pfiedpisû, bude potrestán odnûtím svobody aï na dvû léta nebo penûïit m trestem nebo propadnutím vûci nebo jiné majetkové hodnoty. 18 Zákon ã. 343/2006 Sb., kter m se mûní zákon ã. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znûní pozdûj ích pfiedpisû. 232 INFORMACE

5 ustanovení se t kají zámûrného niãení kulturního dûdictví; potvrzujíc, Ïe v otázkách, které nejsou plnû pokryty touto Deklarací a jin mi mezinárodními akty ve vztahu ke kulturnímu dûdictví se bude nadále fiídit zásadami mezinárodního práva, zásadami humanity a listinami i tím, co pfiikazuje vefiejné svûdomí, pfiijímá a slavnostnû vyhla uje tuto Deklaraci: I Uznávání v znamu kulturního dûdictví Mezinárodní spoleãenství uznává v znam ochrany kulturního dûdictví a potvrzuje své odhodlání jakoukoli formou bojovat proti zámûrnému niãení s cílem zajistit, aby kulturní dûdictví mohlo b t pfiedáno následujícím pokolením. 9 den ch UNESCO ãi jinou mezinárodní organizací. Stejnû tak jsou státy nabádány, aby spolupracovaly s ostatními zainteresovan mi státy s cílem zajistit trestní pravomoc a úãinné trestní sankce proti osobám, které se úãastnily aktû podle ãlánku VII a které se zdrïují na jejich území. Je-li u nás od léta 2006 napfiíklad trestn m ãinem fiízení vozu pod vlivem alkoholu, doufejme, Ïe zámûrné niãení (ponechání v znamné památky jen jejímu osudu) se také v brzké budoucnosti stane nûãím hor ím neï pfiestupkem podle 35 a 39 aktuálního znûní památkového zákona. Do praxe i oboru by se mûla více promítat vhodná ustanovení trestního zákona, 15 zejména 257 Po kozování cizí vûci 16 a 258 ZneuÏívání vlastnictví. 17 Na tomto místû je proto aktuální upozornit i na málo známou novelu trestního zákona z kvûtna 2006, 18 která se ve v ãtu trestn ch skutkû pfiímo t ká kulturních památek. Aktuální odstavec zní: Kdo se dopustí vefiejnû nebo na místû vefiejnosti pfiístupném hrubé neslu nosti nebo v trïnosti zejména tím, Ïe napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrub m zpûsobem ru í pfiípravu nebo prûbûh organizovaného sportovního utkání, shromáïdûní nebo obfiadu lidí, bude potrestán odnûtím svobody aï na dvû léta. Bylo by dobré, kdybychom pro toto ustanovení trestního zákona mûli obecnûj í právní v klad, i kdyï jde samozfiejmû pouze o zlomek potenciálních negativních zásahû na kulturních památkách. Jednoznaãnû by takto mohli b t zásadnûj ím zpûsobem postihováni alespoà pachatelé vandalsk ch ãinû a mohli bychom mít ãist- í svûdomí napfiíklad i ve vztahu ke komentované Deklaraci UNESCO k zámûrnému niãení kulturního dûdictví. Hovofií-li se opakovanû o potfiebû nového památkového zákona, je ke zváïení, jak pfiesnûji úãinnûj í sankce a pfiípadnou trestní odpovûdnost v takovém pfiedpise zakotvit. Vûra KUâOVÁ Deklarace UNESCO k zámûrnému niãení kulturního dûdictví 17. fiíjna 2003 Generální konference Organizace Spojen ch národû pro v chovu, vûdu a kulturu na svém tfiicátém druhém zasedání v PafiíÏi v roce 2003, pfiipomínajíc si tragické poniãení soch Buddhy v Bamiyanu, kter m bylo zasaïeno celé mezinárodní spoleãenství; vyjadfiujíc váïné znepokojení nad rostoucím poãtem pfiípadû zámûrného niãení kulturních památek; odvolávajíc se na ustanovení ãlánku I(2)(c) Ústavy UNESCO, podle nûhoï má UNESCO za úkol udrïovat, rozmnoïovat a ífiit znalosti zaji Èováním konzervace a ochrany svûtového dûdictví knih, umûleck ch dûl a památek historie a vûdy a doporuãováním potfiebné mezinárodní konvence pfiíslu n m národûm ; pfiipomínajíc zásady v ech konvencí, doporuãení, deklarací a chart UNESCO na ochranu kulturního dûdictví; majíc na zfieteli, Ïe kulturní dûdictví je dûleïitou souãástí kulturní identity spoleãenství, skupin i jednotlivcû a dûleïit m prvkem sociální soudrïnosti, a Ïe zámûrné niãení kulturního dûdictví se mûïe projevit negativními dûsledky pro lidskou dûstojnost a lidská práva; opakovanû zdûrazàujíc jednu z hlavních zásad preambule Haagské konvence z roku 1954 o ochranû kulturního dûdictví v pfiípadû ozbrojeného konfliktu, podle níï koda na kulturních statcích patfiících kterémukoli národu znamená kodu na kulturním dûdictví celého lidstva, protoïe kaïd národ sv m dílem pfiispívá ke kultufie svûta ; pfiipomínajíc zásady ochrany kulturního dûdictví v pfiípadû ozbrojeného konfliktu, stanovené v Haagsk ch konvencích z let 1899 a 1907, a pfiedev ím v ãlánku 27 a 56: Smûrnic doplàujících ãtvrtou Haagskou konvenci z roku 1907, jakoï i v dal ích pozdûj ích dohodách; majíc na zfieteli v voj pravidel obyãejového mezinárodního práva, stvrzen ch i pfiíslu nou judikaturou, která se vztahuje k ochranû kulturního dûdictví v dobách míru i ozbrojen ch konfliktû; pfiipomínajíc taktéï ãlánky 8(2)(b)(ix) a 8(2)(e)(iv) ímského statutu Mezinárodního trestního soudu a pfiípadnû i ãlánek 3(d) Statutu Mezinárodního trestního soudu pro b valou Jugoslávii, jejichï II PÛsobnost 1. Tato Deklarace fie í problematiku zámûrného niãení kulturního dûdictví vãetnû kulturních památek spojen ch s pfiírodní lokalitou. 2. Pro úãely této Deklarace zámûrné niãení znamená akt ãinûn s úmyslem zcela nebo zãásti zniãit kulturní památku a naru it její integritu, pfiiãemï zpûsob provedení takového aktu znamená pfiekroãení mezinárodního práva nebo neospravedlnitelné naru ení zásad humanity a vefiejného svûdomí (druh pfiípad naru ení zásad humanity a vefiejného svûdomí platí, pokud takové akty nejsou uï fie eny podle zásad mezinárodního práva). III Opatfiení pro boj proti zámûrnému niãení kulturního dûdictví 1. Státy uãiní ve kerá vhodná opatfiení, která umoïní pfiedcházet akty zámûrného niãení kulturních památek, pfiedcházet jejich vzniku, zamezovat a zabraàovat jim v ude, kde se památky takového dûdictví nacházejí. 2. Státy pfiijmou v rámci sv ch ekonomick ch zdrojû náleïitá opatfiení v legislativní, administrativní, vzdûlávací a technické oblasti k ochranû kulturního dûdictví a pravidelnû je budou revidovat s cílem upravit je podle v voje národních a mezinárodních standardû ochrany kulturního dûdictví. 3. Státy se vynasnaïí s vyuïitím v ech vhodn ch prostfiedkû zajistit ve spoleãnosti úctu ke kulturnímu dûdictví, a to pfiedev ím pomocí programû na podporu obecného povûdomí o kulturních památkách, jakoï i vzdûlávacích a informaãních programû. 4. Státy: (a) se pfiipojí jestliïe tak dosud neuãinily k Haagské konvenci z roku 1954 o ochranû kulturního dûdictví v pfiípadû ozbrojeného konfliktu a k jejím dvûma protokolûm z let 1954 a 1999, a dále k dodateãn m protokolûm I a II pfiipojen m ke ãtyfiem Îenevsk m konvencím z roku 1949, (b) podpofií vypracování a pfiijetí právních nástrojû k zaji tûní vy ího standardu ochrany kulturního dûdictví a (c) podpofií koordinované uplatàování stávajících i budoucích nástrojû pro ochranu kulturního dûdictví. INFORMACE 233

6 10 Obr. 10. DráÏìany, Sasko. (Foto Karel Kuãa, 2005) JiÏ pfii dostavbû kostela Frauenkirche vyrostly v DráÏìanech dal í stavební ohrady a jsou hloubeny podzemní garáïe pod nov mi plánovan mi bloky domû. Je jisté, Ïe po mezinárodní podpofie rekonstrukce Frauenkirche získalo vedení mûsta motivaci k celkové rehabilitaci urbanistické struktury mezi tímto kostelem a Zwingerem. Vefiejnosti je na stavebních ohradách alespoà rámcovû prezentována podoba novû vznikajících obytn ch celkû, které navazují na uliãní síè mûsta, z velké ãásti zniãeného v závûru 2. svûtové války. IV Ochrana kulturního dûdictví pfii ãinnostech provádûn ch v mírové dobû K ãinnostem provádûn m v mírové dobû pfiijmou státy ve kerá vhodná opatfiení, aby se tyto ãinnosti mohly realizovat pfii souãasné ochranû kulturního dûdictví a (pfiedev ím) v souladu se zásadami a cíli Konvence z roku 1972 na ochranu svûtového kulturního dûdictví, Doporuãení z roku 1956 definujícího mezinárodní principy, jeï je tfieba aplikovat ve vûci archeologick ch vykopávek, Doporuãení z roku 1968 o ochranû kulturních statkû ohroïen ch vefiejn mi nebo soukrom mi pracemi, Doporuãení z roku 1972 k ochranû kulturního a pfiírodního dûdictví na národní úrovni a Doporuãení z roku 1976 k zaji tûní a souãasné úloze historick ch areálû. V Ochrana kulturního dûdictví v pfiípadû ozbrojeného konfliktu vãetnû okupace Dojde-li k ozbrojenému konfliktu, aè v mezinárodním ãi jiném mûfiítku, vãetnû pfiípadû okupace, musí státy uãinit ve kerá vhodná opatfiení, aby jejich ãinnosti byly realizovány pfii souãasné ochranû kulturního dûdictví v souladu s mezinárodním obyãejov m právem a se zásadami a cíli mezinárodních dohod a doporuãení UNESCO k ochranû kulturního dûdictví v dobû váleãného stavu. VI Odpovûdnost státû Stát, kter zámûrnû zniãí kulturní památky, jeï mají velk v znam pro lidstvo, nebo zámûrnû nepfiijme nále- Ïitá opatfiení k zákazu, prevenci, zamezení a potrestání zámûrného niãení takov ch památek aè jsou, ãi nejsou zapsány na seznamu, kter vede UNESCO ãi jiná mezinárodní organizace, nese za takové niãení odpovûdnost v rozsahu stanoveném mezinárodním právem. VII Individuální trestní odpovûdnost Státy pfiijmou ve kerá vhodná opatfiení v souladu s mezinárodním právem k zaji tûní trestní pravomoci a úãinn ch trestních sankcí proti osobám, které provedou nebo nafiídí provedení aktû zámûrného niãení kulturních památek majících velk v znam pro lidstvo, aè jsou, ãi nejsou zapsány na seznamu, kter vede UNESCO ãi jiná mezinárodní organizace. VIII Spolupráce v ochranû kulturního dûdictví 1. Na ochranû kulturního dûdictví pfied zámûrn m niãením spolupracují státy navzájem i s UNESCO. Tato spolupráce by mûla pfiinejmen ím zajistit: (i) poskytování a v mûnu informací o okolnostech spojen ch se vznikem rizika zámûrného niãení kulturního dûdictví; (ii) konzultaãní ãinnost v pfiípadech, kdy dojde k niãení kulturního dûdictví nebo kdy takové niãení hrozí; (iii) posouzení moïností pomoci státûm, které po- Ïádají o poskytnutí takové pomoci pfii podpofie vzdûlávacích programû, ífiení vefiejného povûdomí a budování kapacit pro prevenci a represi v ech forem niãení kulturního dûdictví; (iv) právní a správní pomoc, o kterou poïádají zainteresované státy pfii postihování zámûrného niãení kulturního dûdictví. 2. K zaji tûní dûslednûj í ochrany se státy vyz vají, aby uãinily ve kerá vhodná opatfiení v souladu s mezinárodním právem v zájmu spolupráce s ostatními zainteresovan mi státy s cílem zajistit trestní pravomoc a úãinné trestní sankce proti osobám, které provedly nebo nafiídily provedení v e uveden ch aktû (VII Individuální trestní odpovûdnost) a které se zdrïují na jejich území, aè mají jakoukoli státní pfiíslu nost a aè se takového aktu dopustily kdekoli. IX Lidská práva a mezinárodní humanitární právo Státy uznávají, Ïe pfii uplatàování této Deklarace je nutné dodrïovat mezinárodní pravidla pro kriminalizaci závaïn ch poru ení lidsk ch práv a poru ení mezinárodního humanitárního práva, a to zvlá tû tam, kde je s takov m poru ením spojeno zámûrné niãení kulturního dûdictví. X Vefiejné povûdomí Státy pfiijmou ve kerá vhodná opatfiení, která zajistí co nejrozsáhlej í seznámení vefiejnosti a cílov ch skupin s touto deklarací, mimo jiné pofiádáním kampaní na podporu vefiejného povûdomí. Archeologické kulturní památky Karlovarského kraje Archeologické nemovité kulturní památky tvofií pouze zlomek obsáhlého fondu archeologick ch lokalit, pfiesto ale podávají dostateãn obraz o stavu v ech tûchto hmotn ch pramenû poznání pravûké a stfiedovûké minulosti. V Karlovarském kraji je evidováno 87 kulturních nemovit ch památek (lokalit) archeologické povahy. 1 Vût ina z nich je koncentrována v blízkosti mûst a hlavních komunikaãních tras, okolí Ohfie a jihov chodním smûrem od Karlov ch VarÛ. Naopak minimum je jich v oblastech s ménû intenzivním osídlením. To je dáno jak pfiirozen m v skytem památek v oblastech odedávna více osidlovan ch, tak i zv en m zájmem o památky v místech, kde s nimi lidé více pfiicházejí do kontaktu, jenï je v ak pro památky mnohdy ohroïující. To bylo dûvodem, Ïe pro lep í ochranu v minulosti získaly statut kulturní památky. V letech se v souvislosti s obnovou identifikace nemovit ch kulturních památek uskuteãnila kontrola stavu a údajû o tûchto památkách, jakási revize, pro potfieby jejich kvalitnûj í evidence a pfiehledu. Cílem bylo upfiesnûní vûcné podstaty památky, jejího územního rozsahu a v znamu. Nutnou souãástí bylo u v ech lokalit provedení nové fotografické dokumentace, upfiesnûní druhu památky (mohylové pohfiebi tû, hradi tû, v inné sídli tû, tvrzi tû, zfiícenina hradu a podobnû), jejich polohy a popisu souãasného stavu. Tato revize byla jiï od poãátku cílenû pojata rozsáhleji, neï jak vyïadovala takzvaná reidentifikace. Pozornost byla vûnována i sledování zmûn stavu památek, vlivû na nû pûsobících, zpûsobû úpravy a vyu- Ïití, rizik i moïn ch cest ke zlep ení zji tûné situace Poznámky 1 Jde o památky, jejichï pûvodní (napfiíklad stavební) podoba a v echny funkce jiï zanikly a které se mezi nemovité kulturní památky dostaly v první fiadû pfiedev ím pro archeologickou hodnotu a v znam, jak mají v tomto smyslu pro poznání minulosti. Nejde tedy o památky, jejichï hlavní hodnota je spatfiována v architektonické ãi technické rovinû. Zcela jasné je to napfiíklad u hradi È ãi pohfiebi È, která jsou souãástí terénu. Ponûkud odli né od právû uvedeného rozdílu mohou b t hradní zfiíceniny, kde se v mnoha pfiípadech dochovaly nadzemní ãásti historick ch architektonick ch konstrukcí, nejedná se o kompletní stavební objekt, ale jen o fragmenty, které nab vají archeologické hodnoty jiï ve spojení s archeologick m terénem a situacemi. Pfiesto jde u nûkter ch památek spí e o pfiístup a dûlení intuitivní. Obecnû má vût- ina nemovit ch kulturních památek úzk vztah k archeologick m situacím, s nimiï jsou spojeny (napfiíklad mûstské domy, hrady, zámky, tvrze) a které vypovídají o historickém v voji prostoru chránûné památky, jeï je kulturní památkou právû pro svou stavebnû-historickou ãi architektonickou hodnotu a v fiadû pfiípadû se jedná pouze o samotnou stavbu, nikoli pozemek, pod jehoï povrchem se ukr vá jádro archeologick ch informací. 234 INFORMACE

7 vãetnû obecnûj ích závûrû na základû takto získan ch poznatkû. V poãtu archeologick ch nemovit ch kulturních památek se v rámci západních âech fiadí okresy Karlovy Vary a Cheb k prûmûrn m ãi mírnû nadprûmûrn m a okres Sokolov k podprûmûrn m (okres Klatovy jich má 61, Karlovy Vary 40, PlzeÀ-sever a Cheb 38, Tachov 35, PlzeÀ-jih 30, Rokycany 21, DomaÏlice 18, Sokolov 9 a PlzeÀ-mûsto 7; celkem je tedy na území Karlovarského kraje 87 tûchto památek oproti 210 v kraji PlzeÀském). Nûkteré z evidovan ch památek v ak na Chebsku a zejména Karlovarsku (tab. 1), jak se ukázalo, ve skuteãnosti neexistují nebo je jejich existence nejistá. Do Ústfiedního (dfiíve Státního) seznamu kulturních památek se z tûchto okresû nejvíce zapisovaly ãi za nemovitou kulturní památku prohla ovaly pfiedev ím hradi tû, hradní zfiíceniny a tvrzi tû. Jednalo se tedy o památky, které jsou nejpoãetnûj í z dosud v terénu patrn ch, a souãasnû ty, které se v minulosti nejãastûji staly pfiedmûtem badatelského zájmu. Tato skuteãnost je podobná i v jin ch regionech, v PlzeÀském kraji jsou v raznou poloïkou i mohylová pohfiebi tû, dal í v terénu znatelná archeologická památka, která v ak v Poohfií nemá vzhledem k odli nému charakteru pravûkého osídlení v znamnûj í zastoupení. I v rámci západoãeského Poohfií se v ak projevují rozdíly mezi geografick mi oblastmi reprezentovan mi jednotliv mi okresy, dané jak odli n m v skytem jednotliv ch památek v dûsledku historického v voje, tak i zpûsobem, jak m se památky do seznamu kulturních památek dostávaly. Sokolovsko je i vzhledem ke své nevelké rozloze území s v raznû men ím poãtem archeologick ch lokalit, jejichï hodnota a charakter odpovídají v znamu kulturní památky, na Chebsku je vy í poãet památek problematick ch z hlediska v znamu i prostorového vymezení a Karlovarsko je oblast s fiadou lokalit, u nichï je pravdûpodobné, Ïe jde pouze o památky pfiedpokládané, nebo i smy lené. Pfiíkladem území s odli nou skladbou archeologick ch kulturních památek je Chebsko, neboè jejich polovinu tvofií prehistorická rovinná sídli tû jakoïto zdej í nejtypiãtûj í památka pravûkého období, v drtivé vût inû ze stfiední doby kamenné (mezolit) a mlad í doby bronzové, reprezentované v tomto regionu luïickou kulturou (tab. 4). Tyto archeologické památky jsou sice poãetné v ude, v rámci západních âech v ak nikde nejsou vedeny mezi památkami kulturními. Zastoupením rovinn ch sídli È mezi kulturními památkami se od ostatních oblastí odli uje Chebsko, 2 kde je jich evidováno 17 a kromû toho i dvû plochá pohfiebi tû, zatímco na PlzeÀsku je jen jedno sídli tû a ploché pohfiebi tû Poznámky 2 K archeologick m nemovit m kulturním památkám na PlzeÀsku viz P. SOKOL, T. WIZOVSK : Archeologické nemovité kulturní památky na PlzeÀsku, in: Sborník Západoãeského muzea v Plzni, fiada Historie XVI, PlzeÀ 2002, s ; P. SOKOL: Archeologické nemovité kulturní Tabulka 1. Zastoupení evidovan ch archeologick ch nemovit ch kulturních památek v okresech Karlovarského kraje. V závorce uveden poãet vãetnû sporn ch lokalit. 1 1 Karlovy Vary Sokolov Cheb Celkem mohylová pohfiebi tû 2 2 plochá pohfiebi tû 2 2 rovinná sídli tû 7 7 hradi tû 5 (10) 2 7 (12) hradní zfiíceniny zfiíceniny tvrze 1 1 tvrzi tû 13 (17) (29) opevnûní vojensk tábor 11 popravi tû 11 celkem 31 (40) (87) Tabulka 2. Seznam v ech v souãasné dobû evidovan ch archeologick ch památek v okrese Karlovy Vary. Otazníky oznaãují sporné památky ãi nejasnou dataci. Druh památky Katastrální území Název památky âasové a kulturní zafiazení Celkem hradi tû Bfiezina? doba hradi tní (ran stfiedovûk) Hroznûtín?? Prachomety?? Rado ov Jazyk mlad í doba bronzová Stará Role? doba hradi tní (ran stfiedovûk) StráÏ nad Ohfií? Star Loket? Ta ovice mezolit (stfiední doba kamenná), stfiední doba hradi tní (9. polovina 10. století) Velichov mlad í doba bronzová, mlad í doba hradi tní ( století) Vojkovice? Záhofiice Vladafi mlad í doba bronzová, hal tatsko laténská, stfiední doba hradi tní 5 (10) hradní zfiícenina Andûlská hora Engelsburg 14. poãátek 18. století Bochov Harten tejn druhá polovina století Bochov Hungerberg 14. století 1469 Borek tûdr hrádek polovina 14. polovina 15. století Hradsk DvÛr Nevdûk polovina století Jáchymov Freudenstein 1516/ Jírov polovina 13. druhá polovina 15. století Male 13. století StráÏ nad Ohfií Himmelstein první polovina století 9 tvrzi tû âichalov? Dalovice (12.) století Hájek století JefieÀ století Kostelní Horka první polovina 13. první polovina 15. století Luka? století Nová Kyselka?? Polom asi století Prohofi druhá polovina století Rankovice stfiedovûk Rankovice? stfiedovûk Sedlec století tûdrá století Teplá?? Údrã stfiedovûk Velichov?? Zak ov asi století 13 (17) pfiedsunuté opevnûní hradu Horní Hrad? stfiedovûk (1) stfiedovûké opevnûní Hájek?? (1) ranû novovûké vojenské opevnûní tábor Teplá védsk tábor pravdûpodobnû popravi tû Beãov nad Teplou ibenice století 1 INFORMACE 235

8 Tabulka 3. Seznam v ech v souãasné dobû evidovan ch archeologick ch památek v okrese Sokolov. Druh památky Katastrální území Název památky âasové a kulturní zafiazení Celkem hradi tû Královské Pofiíãí Bugberg mlad í doba bronzová? Libavské Údolí Kolová pozdní doba bronzová 2 hradní zfiícenina Kraslice Hausberg (13.?) století Kyn perk nad Ohfií (12.?) století 2 tvrzi tû Bouãí vrcholn stfiedovûk Kacefiov vrcholn stfiedovûk Kostelní Bfiíza vrcholn stfiedovûk Tû ovice vrcholn stfiedovûk T n vrcholn stfiedovûk ran novovûk 5 neúspû ná mûstská lokace Libavské Údolí Kolová (v prostoru pravûkého hradi tû) 13. století 1 Tabulka 4. Seznam v ech v souãasné dobû evidovan ch archeologick ch památek v okrese Cheb. 3 Druh památky Katastrální území Název památky âasové a kulturní zafiazení Celkem mohylové pohfiebi tû Horní Lomany luïická kultura mlad í doby bronzové Libá luïická kultura mlad í doby bronzové 2 ploché pohfiebi tû Cetnov luïická kultura mlad í doby bronzové Îírovice luïická kultura mlad í doby bronzové 2 rovinné sídli tû Cetnov mlad paleolit, mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové Dolní Lomany mezolit?, luïická kultura mlad í doby bronzové Dfienice Dfienice I mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové Dfienice Dfienice II luïická kultura mlad í doby bronzové Horní Lomany mezolit, neolit, eneolit, luïická kultura mlad í doby bronzové Cheb Dolnice mezolit, neolit, luïická kultura mlad í doby bronzové Krapice luïická kultura mlad í doby bronzové LouÏek mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové Mostov luïická kultura mlad í doby bronzové Pomezí nad Ohfií Rathsamer Flur mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové Pomezí nad Ohfií mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové Pomezí nad Ohfií luïická kultura mlad í doby bronzové Franti kovy Láznû mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové Tr nice mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové TfiebeÀ TfiebeÀ I paleolit, mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové, doba hradi tní TfiebeÀ TfiebeÀ II luïická kultura mlad í doby bronzové Îírovice mezolit, luïická kultura mlad í doby bronzové 17 hradní zfiícenina Dfienice Burgholz stfiedovûk Láznû KynÏvart KynÏvart 13. století 1648 Podhradí Neuberg 12./ století Pomezí nad Ohfií Liebeneck (16.?) století Skalka konec století neky Neuhas stfiedovûk, zánik snad 1519 Úboãí Borschengrün polovina 14. století tvrzi tû BoÏetín 13./ století Hluboká asi století Lesná 14. století? Ml nek 14. století? Mariánské Láznû Nimrod (Kaiserruhe)konec 13. poãátek 14. století Vokov století V hledy? stfiedovûk? 6 (7) zfiícenina tvrze Pomezí nad Ohfií Pomezná století 1 ãást ranû stfiedovûkého opevnûní Cheb ran stfiedovûk 1 ranû novovûké vojenské opevnûní Láznû KynÏvart védské ance 16. ãi 17. století 1 Ïádné. Podobné rozdíly v zastoupení jednotliv ch druhû památek platí i opaãnû oproti 20 hradi tím na PlzeÀsku není na Chebsku evidováno mezi kulturními památkami ani jedno, stejnû tak v inná sídli tû a sejpy, vyváïená je situace jen u tvrzi È a vzhledem k rozdíln m velikostem srovnávan ch regionû i u hradních zfiícenin. Podle úrovnû podkladû se zdá, Ïe v minulosti získala fiada lokalit na Chebsku i Karlovarsku statut kulturní památky na základû povrchních a nedostateãn ch údajû (ãasto jen na základû náhodn ch a star ích nálezû, pfiedev ím se to t ká znaãného poãtu pravûk ch rovinn ch sídli È na Chebsku, napfiíklad Cetnov, Dfienice, Krapice, Pomezí nad Ohfií, Tr nice ãi TfiebeÀ II) a nedostateãnû zváïen ch rozhodnutí bez ohledu na moïné budoucí problémy. Povaze tûchto lokalit i zpûsobu, jak m se ocitly mezi kulturními památkami, odpovídá mnohdy jejich územní nejednoznaãnost nelze stanovit pfiesn územní rozsah ani jednotlivé parcely (opût jde o ãast problém rovinn ch pravûk ch sídli È: Cetnov, Dolní Lomany, Horní Lomany, Dfienice I, Franti kovy Láznû, Cheb-Zlat vrch, Krapice, Mostov, Pomezí nad Ohfií, Tr nice, TfiebeÀ I, TfiebeÀ II, TÛnû, Îírovice), uï v dûsledku vágního územního vymezení památky v minulosti. Nûkdy dokonce nelze zjistit ani samotnou polohu lokality. Celou situaci navíc komplikuje i jejich souãasn stav, kdy je v raznû pozmûnûn reliéf a leckdy zniãeny podstatné ãásti lokalit. âasto jsou v prostoru tûchto památek (obvykle rovinn ch pravûk ch sídli È), jejichï existenci jakékoli zemní práce niãí, oraná pole nebo dfiívûj í ãi souãasné pískovny (Dfienice I, Dolní Lomany, Horní Lomany, Mostov, Pomezí nad Ohfií). Právû z nûkter ch zmínûn ch dûvodû se na základû evidovan ch údajû nepodafiilo vûbec lokalizovat nûkolik památek (prehistorické sídli tû LouÏek, mohylové pohfiebi tû LuÏná). Vzhledem ke skuteãnosti, Ïe v echna rovinná sídli tû na Chebsku vedená jako kulturní památka reprezentují aï na v jimky stále stejná pravûká období (mezolit a luïickou kulturu mlad í doby bronzové) a jsou pfiitom ãasto buì jiï poniãená, ãi jednoznaãnû územnû neidentifikovatelná, mûïe b t u nich vnímán statut kulturní památky jako neadekvátní a co se jejich ochrany t ká, nûkdy i neúãinn. Dal ím problémem chebského regionu je absence údajû o nûkter ch památkách, jeï je pak navíc nutné pracnû hledat v irokém prostoru, neboè jejich star í Poznámky památky v okrese PlzeÀ-jih, in: JiÏní PlzeÀsko II, PlzeÀ 2004, s Dále napfiíklad pro jiïní âechy a se ir- ím zábûrem na archeologické nemovité památky obecnû, tedy nikoli jen památky kulturní viz A. BENE, J. MICHÁLEK, P. ZAV EL: Archeologické nemovité památky okresu âeské Budûjovice, âeské Budûjovice Souãástí v této studii zpracované skupiny archeologick ch nemovit ch kulturních památek na Chebsku není hradi tû, pozdûji falc a hrad v Chebu, kromû uvedené ãásti ranû stfiedovûkého opevnûní, které je samostatnou kulturní památkou. 236 INFORMACE

9 Autorem v ech fotografií je Petr Sokol. Obr. 1. Andûlská hora (okres Karlovy Vary), zfiícenina jednoho z hradních palácû, typická silueta pfii silnici Praha Karlovy Vary. (Foto 2004) Obr. 2. Osvinov (okres Karlovy Vary), parkánová hradba zfiíceniny hradu Himmelstein. (Foto 2004) Obr. 3. Láznû KynÏvart (okres Cheb), pozvolná destrukce ãelní hradby hradu KynÏvart. (Foto 2003) Obr. 4. Záhofiice (okres Karlovy Vary), cestou protnut a erodující mohutn val vnûj ího opevnûní hradi tû Vladafi. (Foto 2005) 1 2 vyznaãení na parcelní ãi jiné mapû má znaãnou odchylku od skuteãné polohy a tato lokalizace byla zfiejmû provedena bez znalosti situace v terénu (tvrzi tû pûvodnû situované na k. ú. Prameny na Chebsku, které se ve skuteãnosti nachází témûfi 2 km daleko, na k. ú. Mariánské Láznû). 3 4 Stav archeologick ch nemovit ch kulturních památek Karlovarského kraje U fiady památek do lo za posledních nûkolik desetiletí ke zhor ení stavu, ãi dokonce k jejich zániku. Z pfiirozen ch a samovoln ch procesû pûsobí znatelnû pozvolná destrukce, postihující pfiedev ím hradní zfiíceniny, v raznû napfiíklad KynÏvart ãi Harten tejn. Pfiedev ím zfiíceniny hradû, hradi tû a tvrzi tû po kozují stavební ãinnost a s ní spojené zásahy do terénu. Zejména v pfiípadû tvrzi È, sídli È a pohfiebi È nejsou tyto památky geodeticky zamûfieny a chybí tak základní informace pfiedev ím o pfiesné lokalizaci, ale i o charakteru lokality a její dfiívûj- í podobû. Souãasn stav tak nelze konfrontovat s minul m. RovnûÏ jako urãit druh po kození jsou dnes vnímány star í rozsáhlé v zkumy z 19. a poãátku 20. století. Tyto zásahy v ak jsou pfiítomny jen na nûkter ch tvrzi tích (Sedlec, okres Karlovy Vary). Jin m zpûsobem po kození ãi zániku památek je povrchová tûïba, která se dotkla nezanedbatelného poãtu pravûk ch rovinn ch sídli È na Chebsku (sídli tû Mostov, Dfienice I, Dolní Lomany) a kvûli níï se v minulosti pravdûpodobnû nûkteré lokality staly kulturními památkami, aby tak byla umoïnûna alespoà jejich ãásteãná záchrana. Obvykl m zpûsobem naru ování archeologick ch lokalit je polní ãi lesní orba, která niãí situace pod povrchem terénu, jako na polykulturním pravûkém sídli ti u Horních Loman a dfiíve asi i na tvrzi ti Vokov. Specifick m druhem po kozování památky je úprava ãi zfiizování cest v jejich prostoru, coï se t ká napfiíklad hradi tû Vladafi u Îlutic, kde je povrch znaãné ãásti hradi tû protkán pû inami umûle vytvofien mi strïením drnu a mohutn vnûj í val je proraïen irokou cestou. Dal í pfiíãinou po kození archeologick ch památek jsou hledaãi pokladû a cenn ch nálezû, jejichï v kopy postihují zejména hradní zfiíceniny a hradi tû (Vladafi na Îluticku, KynÏvart). Na nûkter ch lokalitách jsou terénní relikty vyuïívány jako prostor pro ãerné skládky ãást pfiíkopu tvrzi tû u Prohofie na Karlovarsku ãi b valá pískovna v prostoru prehistorického sídli tû u Dolních Loman na Chebsku. Úbytek památek zpûsoben nûkter mi z v e uveden ch faktorû se projevil jiï v 19. století, pak aï v prûbûhu druhé poloviny 20. století. U nûkolika bylo zji tûno jejich po kozování terénními ãi stavebními úpravami, hraniãící nûkdy aï se zánikem památky, jako u tvrzi tû Bouãí u Sokolova, na nûmï stojí dûm se zahradou; v kopy poniãily tvrzi tû Kacefiov na Sokolovsku, terénní úpravy dále v raznû zasáhly prehistorické sídli tû Dfienice II a tvrzi tû Lesná na Chebsku, tvrzi - tû Údrã a Zak ov, v pfiípadû vojensk ch okopû i zfiíceninu hradu Jírov a tvrzi tû Kostelní Horka na Karlovarsku v prostoru Vojenského újezdu Hradi tû. Poznání památky i celkové situace komplikuje v nûkter ch pfiípadech zanedbanost lokality (náletové porosty). Vedle nûkter ch rovinn ch sídli È je to nejvíce patrné na tvrzi tích (Sedlec u Karlov ch VarÛ). Na druhou stranu tyto porosty udrïují památku v zapomnûní a sniïují tak moïnosti jejího po kozování. Pokud jde o souãasné vyuïití prostoru nûkter ch lokalit, lze vnímat cosi jako jejich druh Ïivot, kdy trvání tûchto památek po zániku jejich pûvodní funkce není z dlouhodobého hlediska stabilní a relativnû nemûnné, ale kdy se stávají souãástí aktivnû vyuïívaného prostoru. Jde zejména o nûkterá tvrzi tû, na nichï byl vybudován obytn dûm (Bouãí, Tû ovice u Sokolova), zfiízena zahrada vyuïívající jako zahradní prvky zbytky terénních reliktû (tvrzi tû Hájek), zfiíceniny hradû ãi rovinná sídli tû, na nichï byl vytvofien park k rekreaci obyvatel (plocha b val ch hradû v Kyn perku nad Ohfií nebo Jáchymovû, ãást lázeàského parku ve Franti kov ch Lázních na plo e pravûkého sídli tû), ãi jsou to areály památek s v razn mi terénními hranicemi, které urãily i rozsah a zpûsob souãasné zástavby a její úãel (ranû novovûk vojensk tábor Betlém u Teplé, jehoï areál urãil vzhled souãasné chatové a rekreaãní zástavby). S ochranou a zachováním lokality úzce souvisí problematika povrchové úpravy a porostu archeologick ch nemovit ch památek. Náletov porost ãi les sice mûïe památku chránit pfied nevhodn mi zásahy náv tûvníkû, na druhé stranû jsou v ak nûkteré její ãásti (zdivo, archeologická souvrství) naru ovány kofienov mi systémy, zv enou vlhkostí, u nezaji tûn ch fragmentû nadzemního zdiva jde i o ohro- Ïení rûstem stromû, jejich padnutím a podobnû. Vliv stromû na stav památky závisí samozfiejmû na konkrétním pfiípadû a druhu dfievin (napfiíkad riziko v vratû a s ním spojeného po kození reliktû historick ch konstrukcí a archeologick ch terénû), na zdivo pûsobí kofienové systémy silnû negativnû (zfiícenina hradu KynÏvart), zatímco na svahy pfiíkopû a koruny valû mohou mít zpevàující úãinky (tvrzi tû Kostelní Horka, zfiícenina hradu Nevdûk). Z hlediska památkové péãe je nejv hodnûj í zatravnûní lokality, bez vût ího poãtu stromû. Památka pak také vyniká ve své velikosti (tvrzi tû u Rankovic ãi ve tûdré a T nu). Na nepfiíznivém stavu památek se podílí i obecná neinformovanost o v znamu, ãi dokonce o pouhé existenci památky, a to jak u vefiejnosti, tak pfiedev ím u vlastníkû ãi uïivatelû pozemkû (zemûdûlské pûdy, lesû, zahrad). AÏ na v jimky nûkteré hradní zfiíceniny ãi tvrzi tû (Dalovice), hradi tû (Vladafi, Ta ovice) ãi dal- í památky ( ibenice u Beãova nad Teplou) nejsou na nejv znamnûj ích nemovit ch kulturních památkách informaãní tabule, které by podávaly základní informace o lokalitû a jejím v znamu. Dosud chybí oznaãení, která by pfiímo v terénu upozoràovala alespoà na pfiítomnost památky a její ochranu podle platného zákona o památkové péãi. Cílenû prezentovan mi památkami jsou pfiedev ím odkryté a konzervované relikty tvrze v Dalovicích (obr. 6), po star ím v zkumu ponechaná konstrukce mohyly na pohfiebi ti u Horních Loman ãi ibenice v Beãovû nad Teplou, kde byla po pfiedchozím archeologickém v zkumu vybudována i nauãná INFORMACE 237

10 Obr. 5. neky (okres Cheb), zfiícenina hradu Neuhaus, opevnûní s pfiíkopem a valem. (Foto 2003) Obr. 6. Dalovice (okres Karlovy Vary), odkryté zbytky zdiva tvrze upravené pro prezentaci. (Foto 2004) Obr. 7. Beãov nad Teplou (okres Karlovy Vary), prezentace reliktû ibenice po jejich odkrytí. (Foto 2004) Obr. 8. Jírov (okres Karlovy Vary), vnitfiní val a pfiíkop tvrzi tû bez památkové ochrany. (Foto 2005) Obr. 9. Láznû KynÏvart (okres Cheb), ranû novovûké dûlostfielecké opevnûní, tzv. védské ance. (Foto 2003) 5 stezka (obr. 7). 4 Aãkoli by prezentace vybran ch památek mûla b t pfiirozenou souãástí památkové péãe, jde zatím pouze o v jimky. Vûcná podstata památek a jejich názvy âasto je potfiebné pfiehodnotit nesprávné a nesystematicky uïívané názvy památek, tak aby odbornû a vûcnû odpovídaly jejich podstatû a souãasnému odbornému názvosloví. Zejména jde o zmûnu chybn ch názvû z pûvodnû uvádûné tvrze na hrad, z tvrze na tvrzi tû ãi z hradi tû na zfiíceninu hradu. Mnohdy u lokalit neexistovala jednotnost v urãování jejich vûcné podstaty ani názvosloví, coï souvisí i s problematikou druhového oznaãení archeologick ch nemovit ch památek obecnû. 5 Tyto zmûny se t kají napfiíklad zfiíceniny hradu Hungerberg v Bochovû, kter byl veden jako tvrzi tû, pravdûpodobnû pfiedsunutého opevnûní Horního Hradu, opût uvádûného jako tvrzi tû, ãi vojenského tábora (opevnûní) Betlém u Teplé, pûvodnû nûkdy také oznaãovaného jako tvrzi tû. Jde o dûsledek neexistence podrobného hesláfie; termíny uïívané v systému památkové péãe dosud dostateãnû nezohledàují archeologickou problematiku a nejsou zcela vyhovující, jelikoï nepostihují ani základní kálu archeologick ch památek. Územní vymezení Mapování rozsahu památek v terénu pfiineslo u nûkter ch lokalit zji tûní nejednoznaãného a nedostateãného prostorového vymezení vãetnû pfiíslu nosti památky ke katastrálním územím. Tento závaïn nedostatek byl zpûsoben chybnou ãi nedostateãnou lokalizací a udáním rozsahu jiï v dobû, kdy památka získala statut kulturní památky. Nejãastûji se tento problém t ká pravûk ch sídli È. Pfiíkladem mohou b t Cetnov, Krapice, ale i mnoho dal ích, u kter ch nûkdy není zfiejmá ani jednoznaãná lokalizace, ani rozsah, a tedy i pfiíslu nost jednotliv ch parcel. Lokalizace a správné stanovení rozsahu bez pfiesného zamûfiení jsou obtíïné, obvykle z dûvodû nepfiehledného terénu, patného stavu zachování památky a pfiedev ím v dûsledku toho, Ïe rovinná sídli tû ãi plochá pohfiebi tû jsou památkami, jejichï rozsah není evidentní na základû terénních reliktû, jako je tomu u ostatních druhû památek. V pfiípadû Chebska se k tomu pfiipojuje je tû závaïnûj í dûvod kulturní památkou se rovinná sídli tû stala obvykle pouze na základû star ího náhodného nálezu, kter nevypovídal nic nejen o mífie dochování památky, ale ani o jejím rozsahu. Nálezy keramiky ãi kamenn ch nástrojû, ãasto uãinûné ve 30. letech 20. století, aè jiï náhodou nebo podrobnûj ím prûzkumem, nemohou umoïnit odpovûdné stanovení hranic památky, coï je ov em v pfiípadû nemovit ch kulturních památek základní podmínka související s jejich evidencí a ochranou (fie ením mûïe b t ochrana parcely ãi její ãásti urãená konkrétním místem nálezu s moïností budoucího roz ífiení). U vût iny památek, které se dosud na povrchu projevují znateln mi terénními relikty (tvrzi tû, hradní zfiíceniny), je bûïné, Ïe jejich plocha je souãástí vût í parcely. ZávaÏnûj í v ak je, Ïe památky typu hradní zfiíceniny (v minulosti zastavûná plocha), které nemají vlastní parcelu, a nejsou tedy vydûleny v tomto smûru od okolí (zpravidla obhospodafiovaného lesního pozemku) a vedeny samostatnû v katastru nemovitostí, více ohroïuje zpûsob nakládání s cel m tímto nedûlen m pozemkem. Existence památky a adekvátní pfiístup k ní jsou ménû zohledàovány, pokud vûbec vlastník ãi uïivatel pozemku o existenci památky ví. Ideálním stavem by tedy bylo plochy takov ch památek vymezit a pfiidûlit jim pfiíslu nou parcelu, která by byla vedena samostatnû, coï by usnadnilo i jakékoli správní jednání (katastr nemovitostí, lesní plán a podobnû). Úprava územní ochrany a opodstatnûní statutu kulturní památky Sporné opodstatnûní památkové ochrany se t ká památek, jeï byly v minulosti s nejvût í pravdûpodobností zniãeny, a to tfieba i s okolním terénem. Problémy se t kají zejména rovinn ch sídli È a pohfiebi È, která byla v minulosti po kozena ãi zniãena polními nebo zemními pracemi. V takov chto pfiípadech v ak není spolehlivû zji tûno, zda se pod povrchem terénu nedochovaly je tû alespoà ãásti památky. Pfiesto lze bohuïel u takovéto lokality vzhledem k dfiívûj í i souãasné intenzivní, napfiíklad zemûdûlské ãinnosti uva- Ïovat o neadekvátnosti statutu kulturní památky. Na druhé stranû existují jiné archeologické nemovité památky, které kulturní památkou dosud nejsou, aãkoli by si tento statut nepochybnû zaslouïily (tvrzi tû na k. ú. zaniklé obce Jírov v prostoru Vojenského újezdu Hradi tû, obr. 8). Tato skuteãnost je pravdûpodobnû z velké ãásti dána v minulosti nesystematick m a zfiejmû ãasto i ne vïdy objektivním pfiístupem k prohla ování archeologick ch lokalit kulturní památkou ãi jejich zapsání do tehdy Státního seznamu kulturních památek, absencí jednotn ch kritérií. Znatelná jsou i regionálnû odli ná hlediska pfii v bûru lokalit vhodn ch k získání památkové ochrany. Pfiekvapivû jsou mezi kulturními památkami lokality, na jejichï plo e jsou stále obhospodafiovaná pole, dfiívûj í ãi souãasné pískovny, budovy nebo památky, jejichï existence je sporná ãi pouze kdysi pfiedpokládaná (hradi - tû Stará Role, Bfiezina; Burgstadt u Vojkovic; Prachomety; Hroznûtín na Karlovarsku; tvrzi tû V hledy na Poznámky 4 Podrobnûji k v zkumu a prezentaci beãovské ibenice viz P. SOKOL: Nauãná stezka Beãov nad Teplou ibeniãní vrch, in: V roãní zpráva Státního památkového ústavu v Plzni za rok 2002, PlzeÀ 2003, s. 65; P. SOKOL: ibenice v Beãovû nad Teplou a archeologie popravi È, in: Archeologické rozhledy LV, 2003, ã. 4, s ; P. SOKOL: Popravi tû v Beãovû nad Teplou. VyuÏití a prezentace archeologické lokality, Vefiejná archeologie II. Pfiíspûvky ke konferenci Archeologie a vefiejnost za rok 2005, Praha 2006, v tisku. 5 Nejãastûji se to projevuje u termínû hradi tû, hrádek, tvrz, tvrzi tû. K problematice tûchto pojmû v památkové péãi podrobnûji viz pozn. 2, s , kde jsou i odkazy na dal í literaturu. Pro vût í terminologickou jednotnost a pfiehlednost je zde uïíván napfiíklad termín zfiícenina hradu ãi hradní zfiícenina nejen pro pozûstatky hradû dosud s nadzemními fragmenty zdiva, ale rovnûï objekty, jejichï zánik dospûl do stádia, kdy jsou jiï patrné jen terénní relikty (valy, pfiíkopy, stavební terasy a podobnû). 6 Shrnutí a systematizaci problematiky stavu a ochrany archeologick ch nemovit ch památek v obecnûj í rovinû na základû dosavadních poznatkû z Karlovarského a ãásti PlzeÀského kraje viz P. SOKOL: K souãasnému stavu a ochranû archeologick ch nemovit ch kulturních památek, in: Archaeologia historica 30, Brno 2005, s ; téï P. SOKOL: K souãasnému stavu a ochranû archeologick ch nemovit ch kulturních památek, 2006, online: /. 238 INFORMACE

11 Pfiíspûvek k autorství sochafiské v zdoby atiky premonstrátské rezidence pfii chrámu Nav tívení Panny Marie na Svatém Kopeãku u Olomouce 6 8 Chebsku; jedno z tvrzi È v Rankovicích a dal í tvrzi tû âichalov; Polom na Karlovarsku; stfiedovûk val s pfiíkopy Hájek rovnûï na Karlovarsku; tvrzi tû v Teplé, u nûhoï jde zfiejmû o zmatení údajû a zámûnu s nedalek m vojensk m táborem). Mnohdy nejsou k tûmto lokalitám k dispozici Ïádné údaje. Za památky, aè jiï niãené nebo bez po kození, které jsou svou podstatou i stavem adekvátní tomu, Ïe jde o kulturní památky, lze napfiíklad na Sokolovsku povaïovat pravûké hradi tû a stfiedovûké mûsti tû po neúspû né lokaci Kyn perku v poloze Kolová u Libavského Údolí, na Chebsku tvrzi tû v BoÏetínû, Ml nku, u Hluboké, u PramenÛ, stfiedovûké opevnûní Burgholz ve Dfienicích, zfiíceninu tvrze v Pomezné, zfiíceniny hradû jako KynÏvart, Neuhaus u Plesné (obr. 5), opevnûní védské ance u KynÏvartu (obr. 9), na Karlovarsku napfiíklad hradní zfiíceniny Harten tejn, Andûlská Hora (obr. 1), hradi tû u Velichova (obr. 3, 4), tvrzi tû v Jefieni ãi u Rankovic. Pfiíãiny neuspokojivého stavu vût ího mnoïství archeologick ch nemovit ch památek (nejen v Karlovarském kraji) lze shledávat zfiejmû ve dvou rovinách. Svou roli jistû hrají nedostateãné kapacitní a ãasové moïnosti archeologick ch pracovi È a dosud nefie ená specializace jejich jednotliv ch typû. Tou druhou rovinou je skuteãnost, Ïe dosud byla takto pojaté péãi o archeologické památky vûnována pouze minimální, ne-li Ïádná pozornost. Z jedné strany se na pfiíãinách patného stavu archeologick ch nemovit ch památek a témûfi neexistence preventivní péãe podílejí záleïitosti technického rázu (nedostateãné obsazení nûkter ch archeologick ch pracovi È a mnoïství ãinností, které tato pracovi tû v raznû zatûïují) a na stranû druhé záleïitosti koncepãní (dosavadní nereflektování této stránky archeologické památkové péãe, pfievaha takového pojetí, kdy se péãe o archeologické dûdictví úzce váïe na stavební ãinnosti a s nimi spojené zásahy do terénu). Pokud pfiípadná koncepce ãinnosti archeologick ch pracovi È v znamnû zohlední i dané pojetí péãe a bude s ní ztotoïnûna i v konná sloïka památkové péãe, pak bude moïné hledat cesty, jak vhodnou péãi prosazovat a uskuteãàovat v praxi i za souãasného personálního obsazení archeologick ch pracovi È. K v sledkûm zkvalitàování evidence nemovit ch kulturních památek patfií i nijak pfievratné zji tûní, Ïe samotn statut kulturní památky k její úspû né ochranû nestaãí, zvlá tû pokud tuto skuteãnost neznají, ãi dokonce nerespektují vlastníci a uïivatelé pozemkû, na kter ch se památka nachází. Jedná se o situaci, kdy jsou pfiípadná fiízení smûfiující k postihu neefektivní, ãasovû a kapacitnû nároãná a kdy existují nedostatky ve vzájemné informovanosti a spolupráci zainteresovan ch institucí, úfiadû a vlastníkû. Spoleãnost stále respektuje více ochranu pfiírody neï památek, coï se na památkách pozitivnû projevuje v pfiípadû, kdy je lokalita chránûna napfiíklad jako pfiírodní rezervace. Vzhledem k tomu, Ïe jsou mnohdy ignorována omezení a povinnosti spjaté s vlastnictvím ãi uïíváním a ochranou kulturní památky, vyvstává nutnost systematiãtûj í a jednoznaãné informovanosti pfiedev ím ze strany v konn ch orgánû památkové péãe a rovnûï i potfieba efektivnûj ích a dûslednûj ích postihû. Souãasnû se jako potfiebné jeví systematiãtûji prezentovat vhodné památky vefiejnosti, a tím napomáhat vytváfiení uï ího vztahu k archeologick m památkám a zároveà uvûdomování si hodnot, jeï pfiedstavují. Vût- iny památek by se v ak t kaly jen úpravy, chránící je pfied probíhajícím ãi potenciálním po kozováním, to znamená informování vlastníka a uïivatele, oznaãení památky v terénu, pfiípadnû vãetnû základních informací, úpravy vegetace, volba vhodné úpravy a stanovení reïimu ãinností. Aktualizace údajû o nemovit ch kulturních památkách (v tomto pfiípadû archeologického charakteru) pfiiná í i zmapování jejich souãasného stavu a zmûn, kter mi za poslední desetiletí pro ly. Nemovité kulturní památky jsou pfiitom jen zlomkem v ech archeologick ch lokalit a terénních reliktû, jejichï situace je velmi podobná Petr SOKOL V roce 2005 jsem mûl moïnost restaurovat se sv mi spolupracovníky sochafiskou v zdobu na poutním kostele na Svatém Kopeãku u Olomouce. Jednalo se o soubor svûtcû na atice severního a jiïního kfiídla premonstrátské rezidence. Mimo to, Ïe lo o krásnou a nároãnou práci, podafiilo se mi nalézt na jedné ze skulptur zajímav detail (autorskou signaturu?), kter by mohl definitivnû potvrdit autorství sochafiského komplexu. Atiku rezidencí pfiilehl ch k poutnímu chrámu akcentuje soubor ãtrnácti soch proveden ch v nadïivotní velikosti, které pfiedstavují dvanáct apo tolsk ch svûtcû: sv. imona, sv. Bartolomûje, sv. Jakuba Men ího, sv. Jana Evangelistu, sv. Ondfieje a sv. Petra (atika severní rezidence), sv. Filipa, sv. Jakuba Vût ího, sv. Tomá e, sv. Matûje, sv. Matou e a sv. Judu Tadeá e (atika jiïní rezidence). Figury svat ch ochráncû pfied morem jsou na nároïích atik: na severním socha sv. ebestiána, jiïní atiku uzavírá sv. Roch. Soubor vznikl pravdûpodobnû pfied rokem 1730 a aï na jedinou sochu sv. imona, jeï byla tûsnû po válce nahrazena betonov m v duskem se jedná o barokní originály, pûvodnû nejspí e opatfiené monochromním nátûrem. Povrch a modelace soch nesou stopy dvou fází sochafiského zásahu; pûvodní povrch a modelace zejména draperie po neznámé dobû doplnilo oïivení tvarû dlátem. V prûbûhu restaurování byly v echny plastiky sneseny a v ambitu pfii chrámu podrobeny restaurování, v jehoï rámci byly kromû jiného doplnûny svatozáfie. Nejvût í zásah se odehrál u sochy sv. imona, jeï nevyhovovala jak esteticky, tak zejména technicky ná- Autorem v ech fotografií je René Tikal. Obr. 1. Svat Kopeãek u Olomouce (okres Olomouc), osazování restaurované sochy sv. ebestiána na atiku severní rezidence. (Foto 2005) 1 INFORMACE 239

12 2 3 4 Obr. 2. Svat Kopeãek u Olomouce (okres Olomouc), sochy severní atiky rezidence pfii kostelu. (Foto 2005) Obr. 3. Svat Kopeãek u Olomouce (okres Olomouc), kostel Nav tívení Panny Marie, socha sv. Petra, signatura I S na plá ti. (Foto 2005) Obr. 4. Olomouc, kostel sv. Mofiice, Jan Strurmer, Andûl- -kropenka, 1715, signatura na zádech. (Foto 2007) ãásti draperie za levou nohou svûtce se objevila málo znatelná, pfiesto patrná dvû cca 45 mm vysoká písmena. Po opatrném oãi tûní se ukázalo, Ïe jde o litery I a S. AniÏ by se litery jakkoliv v rámci restaurování doplàovaly, ponechal jsem je po dokumentaci a zpevnûní vhodn m konsolidantem na so e a putovaly na plá ti sv. Petra zpût na atiku rezidence. PfiestoÏe by signatura vyïadovala grafologick rozbor, jsem pfiesvûdãen, Ïe jde o písmo z barokní doby, dokonce dochované ve stavu svûdãícím o peãlivém provedení, u litery I nahofie s prohnut m patkov m zakonãením. Pokud tedy pfiipustím, Ïe se jedná o barokní písmo, nezb vá neï pfiedpokládat, Ïe jde o signaturu autora sochy (celého souboru). JiÏ pfii zpracovávání prûzkumu k restaurování 1 jsem byl obeznámen s moïností autorství barokního mistra Jana Sturmera, 2 kdyï tehdy tuto hypotézu zpracovatelûm prûzkumu sdûlil historik umûní Martin Pavlíãek. Pfiitom star í literatura pfiisuzovala autorství Josefu Winterhalderovi star ímu, kter mûl údajnû sochy vytvofiit v roce Pravidlo nepfiíli ãastého podepisování barokních soch v pfiípadû Jana Sturmera ( ) 3 vyvracejí dvû jiï dfiíve nalezené signatury. První je na zádech andûla ve funkci kropenky u severního vstupu do kostela sv. Mofiice v Olomouci 4 s textem IOH STU GEMACHT a letopoãtem na plintu Druhá se nachází za sochou sv. Jiljí na sloupu se souso ím Nejsvûtûj í Trojice ( ) na Riegrovû námûstí v KromûfiíÏi 5 azní J.O.H.S.T.R.M.E.F.C.T. (Johann Sturmer fecit). Je jasné, Ïe nalezená signatura IS by potvrzovala autorství Josefa Sturmera, kter zemfiel v Olomouci v roce Proã signoval zrovna sochu sv. Petra, není jisté, ikonograficky se v ak jistû jedná o nejv znamnûj ího svûtce ze souboru soch na atice, námûstka boïího na zemi. ZároveÀ je moïné zde pfiedpokládat osobnûj í vztah k tomuto svûtci: stárnoucí sochafi se v dobû vzniku sochy vyrovnával s koncem svého pozemského pûsobení; lep ího pfiímluvce a prostfiedníka ke spáse své du e mohl najít jen stûïí. René TIKAL Nová interiérová instalace na zámku Trója Obrazy zvífiat ze lechtick ch rezidencí Dne 4. dubna loàského roku byla v sálech pfiízemí zámku Trója zpfiístupnûna nová interiérová instalace. Odborní pracovníci Galerie hlavního mûsta Prahy pûvodnû zam leli zfiídit v tûchto prostorách expozici vûnovanou v voji historického nábytku. Po dal ích spoleãn ch úvahách v ak pfiistoupili na ná zámûr koncipovat zde interiérovou instalaci zamûfienou na obrazov zvífiecí Ïánr. 1 K této volbû nás vedlo sousedství zámku s nav tûvovanou zoologickou zahradou a zároveà zavedení jednotného vstupného do památkového objektu, zoologické a botanické zahrady. O nûkdej í movité v bavû v pravné barokní ternberské rezidence máme kusé zprávy. Pozornost byla po zásluze dosud pfieváïnû vûnována bohaté v malbû zámeck ch sálû tvorbû Francesca Marchettiho a ãlenû jeho rodiny i dal ím v pravn m freskám, které vytvofiili Abraham a Izák Godynové. V nejnovûj í monografii zámku autorû Pavla Preisse, Mojmíra Horyny a Pavla Zahradníka je citován první dochovan popis trojského zámku z roku Uvádí napfiíklad, Ïe: horní poschodí sestává ze 7 pokojû, pokryt ch obrazy, s nejkrásnûj ími umûleck mi kusy 1 roãn m podmínkám svého umístûní. Její poslední podoba pocházela z dílny olomouckého sochafie Josefa Stárka (?), kter nahradil váleãn mi událostmi znaãnû poniãen originál v letech Pfied posledním restaurováním bylo betonové torzo plastiky sneseno a po vlekl ch diskusích jsem byl povûfien doplnit celek novou sochou, a to tak, aby zapadala do barokního souboru. To jsem provedl formou v dusku z umûlého kamene na minerální bázi. Jak se mi práce zdafiila, se mûïe kaïd pfiesvûdãit na místû. Socha sv. Petra nevyboãovala sv m stavem dochování z celku: maletínsk kámen pfiimûfienû zestárl, lokálnû byl zkorodovan, s povrchem zataïen m ztmavl mi zataveninami. Svûtci chybûl atribut a svatozáfi, pravá ruka byla uraïena, kdyï se pfii obnovû (1924?) doplàovala vysekáním z nekvalitního pískovce. Na zadní stranû figury bylo nutné stabilizovat trhlinu. Pfii ãi tûní sochy byl na plintu objeven doklad o obnovû sochy, a to vysekaná písmena s letopoãtem R. J Mnohem zajímavûj ím se ale ukázal jin nález. Na spodní Poznámky 1 René TIKAL, Iva ORÁLKOVÁ: Restaurátorsk prûzkum sochafiské v zdoby atiky Poutního chrámu Nav tívení Panny Marie na Sv. Kopeãku u Olomouce, Olomouc UloÏeno v NPÚ ÚOP v Olomouci. 2 K tomu nejpodrobnûji Pavel SUCHÁNEK: Jan Sturmer. Olomouck sochafi poãátku 18. století (diplomová práce MU v Brnû), Brno Autorství souboru soch pfiisoudil J. Sturmerovi Martin PAVLÍâEK: Josef Winterhalder st. ( ), Brno 2005, s Jan Sturmer (*1675 Královec, Olomouc). Podrobnûji k nûmu viz kol. autorû: Nová encyklopedie ãeského v tvarného umûní, II, Praha 1995, s TéÏ viz Vratislav NEJEDL : K ãinnosti olomouckého sochafie Jana Sturmera, in: Umûní XLVI, 1998, s Za upozornûní a dal í konzultace dûkuji Franti ku Chupíkovi. 5 Za zprostfiedkované ové sdûlení signatury dûkuji Pavlu Suchánkovi. Poznámky 1 Koncepci interiérové instalace (v prostorách pfiízemí zámku v sedmi místnostech a dvou ãástech chodby) stanovili, v bûr a popis exponátû provedli odborní pracovníci oddûlení hradû a zámkû ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu v Praze dr. Kvûta KfiíÏová a MgA. Jaromír Novotn. Pfii závûreãn ch úpravách zámeck ch interiérû pomáhala Jitka Bukovjanová. Za Galerii hlavního mûsta Prahy se kromû fieditele dr. Karla Srpa jednání vûnovala dr. Olga Malá, aktivnû spolupracovala dr. Petra Hoftichová, obrazy restaurovala ak. mal. Radana Hamsíková, pfiedmûty z muzejních sbírek odbornû o etfiila ak. mal. Katefiina Kofienková. V urãení jednotliv ch zvífiecích typû napomáhali dr. Michal Císafiovsk, Ing. Jaroslav Havlíãek a dr. Miroslav Cogan. 2 Pavel PREISS, Mojmír HORYNA, Pavel ZAHRADNÍK: Zámek Trója u Prahy. Dûjiny, stavba, plastika a malba, Galerie hlavního mûsta Prahy, Paseka, Praha INFORMACE

13 a drahocenn mi malbami, mezi nimiï je jeden pokoj s rûzn mi, ale umûleck mi portréty. Ve v ech (pokojích) se nachází 391 kusû velk ch i mal ch obrazû. 3 Císafiovna Marie Terezie nechala pfievézt v samém závûru 60. let 18. století a poté i v roce 1773 nûkteré obrazy ze zámku na PraÏsk hrad. Roku 1770 pofiízen inventáfi hovofií o tfiech stech patnácti dílech pfieváïnû portrétech a krajinomalbách. Obrazovou sbírku pfiipomíná na zámku je tû zpráva z roku Dr. Pavel Zahradník cituje rovnûï text z roku 1832 (vûnovan pfiedchozímu období): Trója byla kdysi nejpfiednûj ím zábavním stfiediskem PraÏanÛ, velk sál zámku byl zafiízen jako taneãní sál a ostatní hostinské pokoje slou- Ïily obsluze náv tûvníkû: dvakráte za t den tu bylo enkováno víno a hostûm bylo podáváno mnoho jídel. 4 Z pûvodního movitého zafiízení zámku se do dne - ních dnû nedochovalo témûfi nic. Od roku 1935 slou- Ïily zámecké sály galerijním úãelûm byla sem umístûna sbírka ãeského sochafiství. Dne ním uïivatelem trójského areálu je Galerie hlavního mûsta Prahy, která zde letos v nové sestavû v horním zámeckém patfie vystavila podstatnou ãást své cenné sbírky ãeské malby 19. století. Prostor pfiilehlé chodby je vûnován expozici stavebního v voje zámeckého areálu. Volnû pfiístupné jsou (formou náznakové interiérové instalace, za pouïití nûkolika málo kusû dobového mobiliáfie v chodoasijského typu) dva takzvané orientální sály s chodbou, s celoplo nou malbou na téma ãínsk ch krajin s architekturou. Nová prohlídková trasa v prostorách pfiízemí zámku nese název Obrazy zvífiat ze lechtick ch rezidencí. Uplatnili jsme zde dokumentárnû i umûlecky cenná díla, pfieváïnû dosud uloïená v depozitáfiích památkov ch zámeck ch objektû. 5 Nejpoãetnûji jsou zastoupeny olejomalby z nûkdej í ãernínské sbírky. Jde o soubor zobrazující psy rûzn ch ras hrabûcí smeãky a obrazy koní staro panûlského typu s kupírovan ma u ima i ocasy. Kolekce z depozitáfie severoãeského státního zámku Krásn DvÛr je datována rokem Dal í plátna byla zapûjãena z depozitáfiû státních zámkû Hrub Rohozec, Litomy l, SlatiÀany a Sychrov. Poãetnûj í soubor poskytlo z depozitáfie zámku Ohrada Národní zemûdûlské muzeum a ãtyfii obrazy koní zapûjãilo Muzeum âeského ráje v Turnovû. Ve sbírkách aristokratick ch sídel se zachovala pfiedev ím poãetná historická zobrazení psû a koní. Kromû obrazû nûkdej ích pomocníkû a miláãkû lechty tu jsou zastoupeny i jiné cenné olejomalby zachycující dal í druhy ze zvífiecí fií e (napfiíklad ptáky a lovnou Poznámky 3 TamtéÏ, s TamtéÏ, s Soubor historického nábytku zapûjãilo ze sv ch sbírek Národní muzeum v Praze a Muzeum hlavního mûsta Prahy (s odborn m urãením dekorace jednoho z cenn ch barokních sekretáfiû napomohl pan faráfi Jan Nepomuk Jifii tû). Obr. 1. Praha, zámek Trója. (Foto K. KfiíÏová) Obr. 2. Praha, zámek Trója, Petr Václav Berger (1698 po 1740): Chrt, anglick greyhound, , olejomalba ze sbírky zámku Krásn DvÛr. (Foto J. Novotn ) Obr. 3. Praha, zámek Trója, Petr Václav Berger: Blondina, nízkonoh honiã typick ãinkurant. (Foto J. Novotn ) Obr. 4. Praha, zámek Trója, Petr Václav Berger: Doga s kupírovan ma u ima, , olejomalba (zapûjãeno ze sbírky zámku Krásn DvÛr). (Foto J. Novotn ) Obr. 5. Praha, zámek Trója, Petr Václav Berger: Metkap, vysokonoh honiã, , olejomalba, zapûjãeno ze sbírky zámku Krásn DvÛr. (Foto J. Novotn ) Obr. 6. Praha, zámek Trója, Georg Armfield (1808? 1893): Skot tí drsnosrstí teriéfii vyhánûjí li ku, kolem roku 1880, olejomalba (zapûjãeno ze sbírky Národního zemûdûlského muzea, zámku Ohrada). (Foto J. Novotn ) Obr. 7. Praha, zámek Trója, Alfred Dedreux ( ): Odplata, kolem roku 1850, tisk (zapûjãeno ze sbírky Národního zemûdûlského muzea, zámku Ohrada). (Foto J. Novotn ) Obr. 8. Praha, zámek Trója, Johann Georg Hamilton (?, okruh ãi následovník): KÛÀ staro panûlského plemene, 18. století, olejomalba (zapûjãeno ze sbírky zámku Hrub Rohozec). (Foto J. Novotn ) Obr. 9. Praha, zámek Trója, Rudolf Carl Huber ( ): Polokrevník, kolem roku 1865, olejomalba (zapûjãeno ze sbírky zámku SlatiÀany). (Foto J. Novotn ) Obr. 10. Praha, zámek Trója, Petr Václav Berger (?): KÛÀ staro panûlského plemene, 1720, olejomalba (zapûjãeno ze sbírky zámku Krásn dvûr). (Foto J. Novotn ) INFORMACE 241

14 11 12 Obr. 11. Praha, zámek Trója, Benno Adam ( ): Oslí hlavy, 1883, olejomalba (zapûjãeno ze sbírky zámku Hrub Rohozec). (Foto J. Novotn ) Obr. 12. Praha, zámek Trója, pohled do nové interiérové instalace. (Foto K. KfiíÏová) zvûfi). V prvním pfiípadû lo nejãastûji o reprezentativní vyobrazení se zvlá tní péãí chovan ch u lechtil ch jezdeck ch koní a psû cel ch loveck ch smeãek. lechta je nakupovala a pfiiváïela i z daleké ciziny. Zvlá tû vyhledáváni byli napfiíklad závodní konû a honicí psi anglického pûvodu. Zachované obrazové zvífiecí série ve sbírkách památkov ch objektû jsou dokladem úrovnû chovatelství v minulosti. Dobové zprávy napfiíklad uvádûjí, Ïe jednotlivá stání v konírnách praïského Vald- tejnského paláce byla v minulosti opatfiena reáln mi obrazy koní. âtyfinohé oddané pfiátele psy i konû si lechta nechávala na památku portrétovat, a nûkdy dokonce preparovat. Zachoval se tak do dne ních dnû i oblíben kûà slavného váleãníka Albrechta z Vald- tejna ( ), vystaven v souãasnosti v prostorách Chebského muzea i jeho obraz ve sbírce hradu Fr dlantu. Pod vojevûdcem padl kûà v bitvû u Lutzenu roku Kdysi si rovnûï âernínové nechali preparovat konû, jenï je mûl zachránit z bitevní vfiavy. V jimeãn dokumentární v znam má pak unikátní kolekce preparovan ch (a nejednou jiï vyhynul ch) psích plemen ve sbírce jihomoravského Bítova. Umûlci ãinní ve lechtick ch sluïbách vytváfieli celé poãetné série obrazû psû a koní. Jedním z nejproduktivnûj ích byl rodák z nûkdej ího porkovského panství Lysé nad Labem Petr Václav Berger. Narodil se tu roku Kromû obrazû se sakrální tematikou zanechal zvlá tû poãetnou kolekci obrazû psû datovanou rokem Znaãná ãást tohoto cyklu tvofiila svéráznou v zdobu jihoãeského ãernínského loveckého zámku Jemãiny a nûkteré z olejomaleb dekorovaly i sály rodového jindfiichohradeckého zámku. Jako svébytn v tvarn druh se stal zvífiecí Ïánr v minulosti doménou fiady v znamn ch malífisk ch osobností. V období baroka i v dobû pozdûj í byla napfiíklad vyhledávána díla ãlenû umûlecké rodiny RoosÛ pfiedev ím Johanna Heinricha ( ), Philippa Petera, zvaného Rosa da Tivoli ( ), a Josefa, zvaného Rosa ( ). Oblíben m a typick m námûtem tûchto malífiû se stala stáda chovného dobytka ovcí, koz, krav a koní. Jejich plátna se nacházela ve vût inû vûhlasn ch lechtick ch obrazáren a v Praze dekorovala sály (pfiedev ím prostory jídelen) nûkolika v znamn ch rodov ch rezidencí napfiíklad Nostického a Fürstenberského paláce. Zobrazení zvífiat vûnovali jiï v dobû renesance zvlá tní pozornost i umûlci rudolfínského dvora. Do císafisk ch sbírek tehdy patfiil i slavn Zajíc, dílo Albrechta Dürera ( ), obdobná práce Zajíc mezi rostlinami od Hanse Hoffmanna (1540/5 po roce 1616), díla Georga Hoefnagela ( ), Roelanta Saveryho (1576/ ) a fiady dal ích. Umûleck zájem zvífiecí fií i speciálnû zobrazení ptactva a drûbeïe vûnoval Melchior Hondecoeter ( ) a Jacobus Victors ( ). Lovnou zvûfi a elmy v krajinû bravurnû zobrazoval Carl Andreas Ruthardt ( ). Izák Godyn ( ) a u nás téï malífi Jan Antonín Vocásek-Hro eck ( ) prosluli sv mi záti ími s ulovenou zvûfií a ptactvem. Téma lovu a lovné zvûfie jednoznaãnû dominovalo v tvorbû Johanna Eliase Ridingera ( ) a poãetné série jeho tiskû dekorovaly fiadu interiérû lechtick ch sídel. RovnûÏ Johann Georg Hamilton ( ), pozdûji i Rus Pavel O. Kovalevskij ( ) a ãlenové ãtyfi generací bavorské malífiské rodiny AdamÛ se vûnovali s úspûchem malování koní. Zvífiecí Ïánr byl jedin m tématem prací Franze Pausingera ( ), ãinného pro následníka rakouského trûnu korunního prince Rudolfa. Jeho olejomalby a kresby dekorují interiéry sídla dal ího následníka rakouského trûnu arcivévody Franti ka Ferdinanda d Este Konopi tû. Práce v ech tûchto proslul ch a vyhledávan ch umûlcû jsou zachovány v zámeck ch sbírkách na na em území i v souborech pfiedních svûtov ch galerií. Umûlci, ktefií se zvífiecím Ïánrem v minulosti zab vali, pracovali ve vût inû pfiípadû na zakázku lechty, dvorních kruhû a pozdûji i zámoïného mû Èanstva. Jejich díla byla chápana nejen jako dekorace historick ch interiérû, ale pfiedev ím jako doklad majetku a u lechtilého chovatelství. To se t ká hlavnû obsáhlej ích sérií koní a psû. V pfiípadû záti í s mrtvou ulovenou zvûfií lo nejen o symbol pomíjivosti Ïivota pfiírodní fií e, ale i o v raz lidské poïivaãnosti a gurmánství. Speciální kapitolu tématu tvofií jinak orientované práce. Jsou to napfiíklad zpodobení zvífiat, která Ïila v minulosti na jiném neï evropském kontinentû, nebo olejomalby zobrazující kuriózní ãi deformované zvífiecí typy. V technicky zamûfiené civilizaci jako by v umûní na zvífiecí Ïánr nezbylo mnoho místa. Téma krajiny a pfiírodních druhû zûstalo nadlouho na okraji zájmu v tvarníkû i divákû. âím ménû se nám v ak dnes obojího dostává, tím více máme potfiebu se k tûmto cenn m hodnotám vracet. Dokladem toho je i souãasn rozkvût krajinomalby jako svébytného umûleckého Ïánru. Ani zvífiecí téma nezûstane zfiejmû tak zcela zapomenuto. V prvním zámeckém sále nové prohlídkové trasy jsme v Tróji pfiedvedli ãást obrazov ch ãernínsk ch, vald tejnsk ch a thunovsk ch sbírek. Jsou to díla z období 18. století olejomalby zobrazující chrty, ba- Ïanty, pelikána, hranostaje a divoãáka. Druhou místnost obsadily dvû série tiskû. Soubor jedenácti v jevû z lovu na vysokou zvûfi vznikl v dílnû nûmeckého rytce Kiliána Ponheimera. Autorem pfiedloh pro litografie devíti zvífiecích hlav byl jeden z ilustrátorû Îivota zvífiat od Alfréda Brehma nûmeck malífi, Ïák stuttgartské Akademie Friedrich Specht ( ). Obû tyto kolekce zapûjãilo ze sbírky zámku Ohrada Národní zemûdûlské muzeum. lechtické obrazové sbírky obsahovaly v minulosti kromû romantizujících krajinn ch scén s past fii a stády dobytka i dramatické v jevy z lovu a záti í s ulovenou zvûfií a ptactvem. S obrazy této tematiky se setkáváme v dal ím zámeckém rohovém sále. Autorem scény zápasu smeãky loveck ch psû s vlky je Franz Snyders ( ). Krajinné pozadí tohoto pozoruhodného díla mûl vytvofiit jin antverpsk malífi Lukas Uden ( ). Záti í s uloven m divoãákem a ptáky pak dokládá, Ïe ãihafiství bylo kdysi bûïnou loveckou ãinností. Pokrmy z uloveného, ãasto i drobného zpûvného ptactva patfiily do jídelníãku lechtick ch hostin. V protilehlém zámeckém sále a v prostorách chodby na la své místo poãetná série vyobrazení psû. PfieváÏnû jde o rozmûrné olejomalby z depozitáfie severoãeského zámku Krásn DvÛr. Zdej í panství náleïelo âernínûm a pro nû speciálnû pro Franti ka Josefa âernína a jeho manïelku Isabelu namaloval mezi lety malífi Petr Václav Berger (narozen 1698) fiadu psích portrétû. Podle urãení na eho pfiedního znalce kynologa dr. Michala Císafiovského jde v tomto pfiípadû o sourodou skupinu psû, ãlenû a potomkû staré ãernínské smeãky, kterou si v poãtu dvaadvaceti psû nechala hrabûnka Isabela âernínová roku 1718 pfiivézt z rodné Francie. Bûhem dal ích deseti let se psí potomstvo rozrostlo na dvû stû osmnáct jedincû a sto osmdesát est z nich pak putovalo na dûkaz pfiátelství k pfiíbuzn m a znám m manïelského páru. DrÏení tak velik ch smeãek bylo nákladné. Psi se mimo loveckou sezónu svûfiovali do opatrování lesnímu personálu nebo mlynáfiûm. Kontakty s místními venkovsk mi psy pak samozfiejmû nezûstaly bez následkû a to byl také jeden z hlavních dûvodû dal ího rozrûstání smeãek. Typovû se jedná vût inou o francouzské nízkonohé honiãe francouzsky chiens cour- 242 INFORMACE

15 rants u nás pak zlidovûle a komicky oznaãované za ãinkuranty. Obrazy ãlenû hrabûcí psí smeãky zachycují jednotlivce v reálné Ïivotní velikosti a nesou v rohu plátna jejich jména. Zajímavou souãástí krásnodvorského souboru jsou i zobrazení anglického greyhounda chrta a dogy s kupírovan ma u ima, známé v Nûmecku jako doga württemberská. Chrti byli lechtou pouïíváni nejvíce pfii lovu zajícû a divok ch králíkû, dogy pak ve smeãkách s honiãi pfii lovu na medvûdy a ãernou zvûfi. irok, mohutn obojek chránil psy pfied zuby kancû ãi medvûdû a byl i jak msi módním doplàkem, nesoucím iniciály majitelû. Kromû ãernínsk ch olejomaleb byly v sále a na chodbû vystaveny i dal í psí portréty, zapûjãené Národním zemûdûlsk m muzeem z depozitáfie zámku Ohrada. Patfií k nim i dva efektní tisky zobrazující zápolení vipeta a francouzského buldoãka, vzniklé podle pfiedlohy ve své dobû oblíbeného umûlce Alfreda Dedreuxe ( ). Zvlá tní pozornost pak zaslouïí olejomalba se smeãkou skotsk ch drsnosrst ch teriérû pfii vyhánûní li ky. Jde o dílo vyhledávaného anglického malífie psího a koàského Ïánru Georga Armfielda (1808? 1893). Ve druhé polovinû zámecké chodby je vystaven soubor olejomaleb koní staro panûlského plemene, pocházející rovnûï z nûkdej í ãernínské sbírky zámku Krásn DvÛr. Podle dochovan ch nápisû na obrazech byli tito u lechtilí jedinci zakoupeni bûhem roku âtyfii rozmûrné kresby tetfievû, jelena, kamzíkû a divoãákû vytvofiil nûkdej í Ïák mnichovské a vídeàské Akademie Carl Ritter von Dombrowski ( ). V následující ãásti interiérové instalace v dal ím rohovém zámeckém sále byla kromû jin ch uplatnûna i dvû rozmûrnûj í plátna. Obraz kamzíkû je dílem malífie horsk ch krajin a zvífiat Alberta Singera ( ) a olejomalba dvou oslích hlav prací ãlena známûj í rodiny malífiû zvífiecích témat Benno Adama ( ) z roku Obrazová v zdoba pfiilehlé místnosti je vûnována zobrazení koní. Jednu z nesignovan ch olejomaleb u lechtilého hnûdáka lze pfiipsat J. G. Hamiltonovi. Dal í plátna jsou pracemi malífiû Jana Prouska, Rudolfa Carla Hubera, Louise Grünlera, Ludwiga Küblera, Franze Reichmanna, Franze Stückenberga a Franze Wiesenthala. Na samém závûru prohlídky interiérû zámeckého pfiízemí se setkáme s posledním pfiírodním motivem obrázkem vûnce uvitého z jarního kvítí a na nûm usazeného mot la. Podle nápisu na zadní stranû patfiilo toto záti í kdysi do sbírky nûkdej í carské rezidence Aniãkovova paláce v ruském Petrohradû. Soubor zobrazení zvífiat na zámku v Tróji pfiedstavuje jedno z opomíjen ch témat v tvarné produkce minulosti. U fiady vystaven ch dûl dnes oceàujeme mimofiádnou hodnotu historického dokumentu. Obrazy jsou dokladem a svûdectvím rozmanitosti zvífiecích druhû a informují nás zároveà o úrovni chovatelství lechty. Vypovídají ale také o malífiském zaujetí a obdivu k pfiírodû. Kvûta K ÍÎOVÁ SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Informace o regionální konferenci UNESCO k otázkám péãe o historická mûsta zapsaná na Seznamu svûtového dûdictví V Petrohradû 1 probûhla ve dnech 29. ledna aï 3. února 2007 konference o fiízení a uchování historick ch mûst zapsan ch na Seznam svûtového dûdictví. 2 Akci pofiádalo Centrum svûtového dûdictví UNESCO spolu se svou moskevskou kanceláfií a ruská Národní komise pro UNESCO v ãele se sv m prezidentem Igorem Makoveck m. O v znamu konference svûdãila i osobní úãast pfiedsedajícího ãlena Mezivládního v boru svûtového dûdictví, pana Tumu Gerarda te Heuheu z Nového Zélandu, a nûkolika zástupcû dal- ích ãlensk ch zemí tohoto v boru (Kanada, USA, Izrael a Nizozemí). Za Centrum svûtového dûdictví se osobnû úãastnil i jeho fieditel dr. Francesco Bandarin, vedoucí sekce pro Evropu a Severní Ameriku paní dr. Mechtild Rosslerová a dal í pracovníci sekce. Na konferenci byla pozvána i fiada zástupcû partnersk ch organizací UNESCO (ICOMOS, ICCROM, Organizace mûst svûtového dûdictví, Mezinárodní unie architektû), externí specialisté skupiny pro historick urbanismus a jmenovitû pfiizvaní akademici. Pofiádající zemû byla zastoupena pfiedev ím vedoucími pracovníky Památkového komitétu pfii samosprávû Petrohradu v ãele s jeho fieditelkou dr. Vûrou Dementûvovou. V prûbûhu konference byly diskutovány otázky ochrany historick ch mûst, zejména z regionu stfiední a v chodní Evropy, která se pot kají s rychl m spoleãensk m a ekonomick m rozvojem. Souãástí programu bylo nûkolik hlavních metodick ch referátû, pfiednesen ch vyzvan mi odborníky a akademiky. Hlavní pfiíspûvky byly zamûfieny na vazbu historick ch sídel a pfiilehlé krajiny: Iniciativy v oblasti tématu historická kulturní krajina (Fransecso Bandarin centrum svûtového dûdictví); Urbánní morfologie a historická kulturní krajina (prof. Jeremy Whitehand Velká Británie); Historické urbánní krajiny jako kategorie kulturní krajiny (dr. Peter Fowler Velká Británie); Územní plánování a historické urbánní krajiny (prof. Bruno Gabrielli Itálie). Zaznûly i konkrétní prezentace zástupcû jednotliv ch zúãastnûn ch zemí (prof. Jacek Purchla a arch. Piotrowska-Nosek Polsko, dr. ArÈom Grigorjan Arménie, prof. Jurij Avrutov Rusko, dr. Uljana Malejeva-Damianova Bulharsko, arch. Leyla Houseynova ÁdzerbájdÏán, prof. Rémy Prud homme Francie, dr. Jonas GlemÏa Litva). Za âeskou republiku pfiipravila a pfiednesla referát s tématem Ochrana urbanistického dûdictví v âeské republice autorka ãlánku. Ukázalo se, Ïe praxe v zemích na eho subregionu je velmi obdobná. BûÏné jsou nedostateãnû právnû vymezené podmínky ochrany vedoucí k pfiestavbám historického fondu nebo demolici jednotlivû nechránûn ch staveb v památkovû chránûn ch mûstech. Obecnû je sdílen názor, Ïe je nezbytné jasnû urãit, jaké typy nov ch staveb jsou pro mûsta zapsaná na Seznam svûtového dûdictví pfiijatelné, a jaké ne. Obec- Poznámky 1 Pro úãel tohoto ãlánku je pouïíván zaveden staronov ãesk název Petrohrad. V Rusku je nyní dûslednû naz ván Sankt-Petûrburg a napfiíklad do angliãtiny pfiekládán jako St. Petersburg. 2 Pfiesn název akce byl Regional Conference on Management and Preservation of Historic Centers of Cities inscribed on the World Heritage List. Autorkou fotografií je V. Kuãová. Obr. 1. Klá ter Smolnyj projektoval architekt Bartolomeo Rastrelli, stavba probíhala z podnûtu AlÏbûty I. (dcery Petra I.) od roku Pokraãovala i za následníkû Petra III. a Katefiiny II. aï do roku V souãasné dobû probíhá adaptace Chrámu vzkfií ení pro koncertní úãely, zázemí pro náv tûvníky vyuïije dosud nepfiístupné rozsáhlé klenuté prostory v podzemí. 1 INFORMACE SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 243

16 2 3 n m problémem jsou v kové stavby ve vztahu k nárazníkov m zónám (tj. ochrann m pásmûm) 3 svûtov ch památek. Smyslem tohoto ãlánku není podrobnûji komentovat hlavní pfiedná ky a pfiíspûvky regionálních garantû na konferenci. 4 Na základû aktuální zku enosti mûïe b t zajímavé, jak akce UNESCO probûhla, jaké byly pracovní postupy a co z konference v Petrohradû mû- Ïeme vyvodit pro pfiípadné podobné podniky u nás. Je totiï pravda, Ïe âeská republika zatím Ïádnou vût í obecnû metodickou ãi konkrétnûji zamûfienou akci na dané téma neuspofiádala. Konání konference v Petrohradû nebylo vûbec náhodné. Mezinárodní v mûna názorû a v sledky diskuse mûly napomoci rusk m kolegûm v jejich dal í práci na materiálech smûfiujících k péãi o hodnoty tohoto mûsta. Petrohrad je svûtovou památkou oprávnûnû. Na území dne ní Ruské federace je spolu s Moskvou (pfiesnûji moskevsk m Kremlem a Rud m námûstím) také lokalitou nejdéle zapsanou na Seznam svûtového dûdictví, a to je tû v dobû existence Svazu sovûtsk ch socialistick ch republik. 5 Petrohrad je pfiedev ím mûstem paradoxû. Více neï o jeho urbanistick ch a architektonick ch kvalitách se zfiejmû napsalo o jeho úloze v bol evické revoluci. AÏ na místû si uvûdomíme velkorysost projektu cara Petra I. vystavût daleko na severu v tehdy nehostinné baïinaté oblasti mûsto evropského stylu. Zlomové spoleãenské zmûny v roce 1917 mûly pro Petrohrad jisté pozitivní dûsledky. Z hlediska architektonického dûdictví mûsta mûlo zcela zásadní v znam pfienesení moci a funkcí hlavního mûsta do centrálnûji poloïené Moskvy, kde se pak realizovala vût ina politicky motivovan ch staveb 20. století. To napomohlo faktu, Ïe se Petrohrad dochoval v témûfi jednotné hladinû zástavby, jiï tvofií typické dlouhé horizontální fronty na bfiezích fieky Nûvy a dal- ích fiek mûsta Fontánky a Mojky a podél vodních kanálû, které pfiispûly ke vzniku pfiízviska Benátky severu. Pfiesn název svûtové památky je Historické centrum Petrohradu a související soubory památek. 6 Z hlediska formálního tedy nejde o souvislé území, ale o sérii lokalit a architektonick ch souborû, z nichï je historické jádro mûsta plo nû i v znamovû dominantní. Dal ími znám mi architektonick mi celky jsou památky v Petrodvorcích, Carskoje Selo-Pu kino a Pavlovsk. V posledních letech byly v Petrohradû i s úãastí UNESCO diskutovány nové rozvojové projekty. Konference roku 2007 navázala v nûkter ch okruzích témat na men í semináfi, pofiádan v rámci takzvané spojené mise Centra svûtového dûdictví a ICOMOS, jeï se konala v únoru 2006 k vybran m památkov m kauzám. 7 Jako hlavní problém Petrohradu je jistû oprávnûnû pocièováno nejednoznaãné vymezení této svûtové památky a jejích nárazníkov ch zón, protoïe mapy z nominaãní dokumentace nebyly vybaveny pfiesn mi komentáfii. Podle sdûlení organizátorû konference se nepodafiilo dohledat v echny kompletní materiály z doby nominace pfied rozdûlením Sovûtského svazu, proto Rusko dostalo v roce 2006 od V boru svûtového dûdictví za úkol tyto informace zpfiesnit a doplnit. Obecnû koncipovaná konference k tématu historick ch sídel a pfiilehlé krajiny byla proto zam lena i jako prostor pro diskusi nad odbornû správn m rozsahem novû pfiipraveného vymezení svûtové památky v Petrohradu a jejího ochranného pásma. 8 V jednom z blokû konference byla pfiedstavena vize rozsahu svûtové památky. Ukázalo se, Ïe oproti mapû z roku 1988 pfiíloze pfiedloïené nominace se Rusko rozhodlo redukovat chránûné plochy, jednoznaãnû ve prospûch ponechání severov chodního ohybu Nûvy a hlavnû jejích bfiehû pro nové rozvojové projekty. Oba bfiehy nebyly v pfiedloïeném materiálu souvisle zahrnuty dokonce ani do nárazníkové zóny, coï by u mûsta na Nûvû mohl pfiedpokládat i místa ménû znal náv tûvník. O rozsahu svûtové památky a potfiebû vymezit alespoà malé území, které bude tvofiit pfiechod k dal ím ãástem mûsta, probíhala Ïivá diskuse, zamûfiená rovnûï na obecné otázky definování jedineãnosti lokality, její autenticity a integrity. Pro konkrétní pfiípad Petrohradu bylo doporuãeno, aby souãástí svûtové památky byla i fieka Nûva, související kanály a nábfieïí. Nárazníkové pásmo by pak mûlo b t dostateãnû velké, aby bylo moïno nadále chránit horizontalitu mûsta. Kromû závûrû pfiipraven ch pfiímo pro Petrohrad vyplynula z konference nûkterá dûleïitá zobecnûní. Byla nastolena zajímavá metodická otázka, zda historické mûstské ãi sídelní krajiny lze pokládat za jeden z typû kulturní krajiny v duchu operaãních smûrnic k Úmluvû o ochranû svûtového dûdictví. Vût ina diskutujících tento názor sdílela. Zejména ukázky pomûrnû dramatick ch krajin v Itálii (stejnû jako obraz na ich svûtov ch památek ve vazbû na pfiilehlou krajinu) mohou tuto my lenku podpofiit. Nárazníkové zóny takov ch památek by mûly zahrnovat zájmová území pro pûsobení v ech subjektû, které se o hodnoty lokality mají starat. Hodnocení historické mûstské krajiny by mûlo obsahovat i anal zu morfologie místa a hierarchizovan rozbor pohledû. Nárazníková zóna je chápána jako pfiidaná úroveà ochrany ; nemusí b t homogenní. VáÏe se na potenciální Poznámky 3 Termín nárazníková zóna je pfiekladem anglického v razu buffer zone, se kter m pracují texty váïící se k Úmluvû o ochranû svûtového dûdictví. Jeho smysl je obdobn jako u ochranného pásma ve smyslu 17 zákona ã. 20/1987 Sb., o státní památkové péãi. U fiady na ich svûtov ch památek v ak plní funkci nárazníkové zóny odli né území neï ochranné pásmo, proto tento pfieloïen termín nárazníková zóna pouïíváme pro pfiesnost tam, kde se hovofií o památkách zapsan ch na Seznam svûtového dûdictví. 4 Oficiální podrobnou zprávu o akci zpracovali Dennis Rodwell a Ron van Oers; byla zaslána v em úãastníkûm a následnû uloïena spolu s dal ími dokumenty ke konferenci ve spisovnû NPÚ (ãj. NPÚ 302/8755/2006). 5 V Seznamu svûtového dûdictví je jako rok zápisu uveden letopoãet 1990 a v kresy nominaãní dokumentace datovány rokem Historic Centre of St. Petersburg and Related Groups of Monuments. 7 V sledky této mise byly pak zapracovány do zprávy, kterou Rusko pfiipravovalo pro jednání V boru svûtového dûdictví ve Vilniusu. Problematika je krátce zmínûna napfiíklad v ãlánku Vûra KUâOVÁ: Informace o nûkter ch modelov ch pfiípadech projednávan ch V borem svûtového dûdictví na jeho 30. zasedání, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 5, s âást programu byla proto vûnována prohlídce nûkolika klíãov ch památek mûsta a jeho okolí vãetnû krat ích exkurzí po mûstû s v kladem. Pro maximální získání znalostí o mûstû se dennû mûnily i zasedací prostory, takïe organizaãní zaji tûní konference (vãetnû simultánního rusko-anglického tlumoãení) muselo b t pro pofiadatele velmi nároãné. 244 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

17 4 hrozby pro autenticitu a integritu svûtové památky, pfiiãemï nemá mít jen restriktivní funkce, ale mûla by b t nástrojem pro hlub í anal zu vazeb v území i pro hodnocení jeho kvalit. Zvlá tní pozornost vyïadují nárazníkové zóny pfii posuzování moïn ch vizuálních a estetick ch dopadû, jeï by mohly ovlivnit genia loci unikátní památky. Mûly by b t posuzovány pohledy uvnitfi i vnû území, pohledy pfii pfiíjezdu ãi v jezdu z lokality, vazby fieky, vodních kanálû, mofie, hlavní komunikace, v e co v sobû skr vá pojem stadtbild, tedy obraz mûsta. DluÏno fiíci, Ïe diskutované úvahy a principy jsou v praxi na í památkové péãe pomûrnû zaveden m zpûsobem hodnocení dochovan ch historick ch sídel a v tomto smûru nejde o nic objevného. Je koda, Ïe o mnohaleté zku enosti v hodnocení zástavby historick ch sídel, rozvíjené od druhé poloviny 20. století a dlouhodobû vyuïívané v SÚRPMO, na pracovi tích NPÚ (jemu pfiedcházejících institucích) ve spolupráci s dal ími specialisty, se v Evropû málo ví. 9 Máme pfiitom bezpochyby v tomto smûru urãit náskok. RovnûÏ poãet na ich kompaktnû chránûn ch sídel je minimálnû ve stfiední (natoï v chodní) Evropû mimofiádnû vysok. Co je z konference obecnû pfiínosné pro na e prostfiedí? Kolektiv pracovníkû a expertû ãi pfiizvan ch regionálních odborníkû na akcích UNESCO je schopen pracovat efektivnû, v rámci organizaãnû dobfie zaji tûné akce lze bûhem nûkolika dnû získat skuteãnû fundované názory vãetnû jejich sumarizace a formulování závûrû. 10 Otevfiená jednání specialistû, nijak nezatíïen ch právními potíïemi na národní úrovni nebo pfietrvávajícími stereoptypy (ãasto manipulovan mi cíli nûkterého z úãastníkû), mohou napomoci pfieklenout opatrnost nebo nejistotu zúãastnûn ch národních subjektû, v neposlední fiadû objektivizovat ãi podpofiit jejich názor vyjádfiením zahraniãních specialistû. Akci je moïno smûfiovat k obecnému tématu, s pfiesahem k detailnímu fie ení nûkterého domácího koncepãního problému nejlépe tam, kde lze zorganizovat terénní exkurze pfiímo na diskutované místo a zajistit tak bezprostfiední zformulování názoru. Samozfiejmû s pln m rizikem, Ïe nemusí b t hostitelské zemi pfiíjemn ãi nebude odpovídat názoru na národní ãi místní úrovni. V rámci akce je moïno prûbûïnû diskutovat o dal ích aktuálních tématech, jeï jsou dûleïitá pro metodologii a praxi péãe o kulturní (a pfiírodní) dûdictví. Takov m tématem, prolínajícím celou konferencí v Petrohradû, bylo i takzvané VídeÀské memorandum. 11 JiÏ v kvûtnu 2005 probûhla ve Vídni akce zamûfiená na hledání opodstatnûní pro vpu tûní moderní architektury do historick ch jader mûst, a to jmenovitû mûst zapsan ch na Seznamu svûtového dûdictví. Toto memorandum ãásteãnû determinovala pofiadatelská funkce vídeàského magistrátu, kter v té dobû opakovanû fie il zámûry na v stavbu v kov ch staveb ve vizuální vazbû na chránûná území. 12 Pfiijaté VídeÀské memorandum bylo pomûrnû rychle pfiedlo- Ïeno i V boru svûtového dûdictví, kter probûhl v ãervenci 2005 v jihoafrickém Durbanu. Jeho vlastní znûní bylo na národních úrovních bohuïel studováno vlastnû aï následnû poté, co V bor svûtového dûdictví tento dokument oficiálnû uvítal, a dokonce pfiijal i doporuãení, v nûmï nûkteré nekonfliktní pasáïe cituje, para- Poznámky 9 Bylo velmi potû ující sly et v pfiíspûvku prof. GlemÏi z odboru rozvoje ve Vilniusu, Ïe Litva provádûla v letech 20. století rozborové práce historick ch mûst na základû metodiky tehdej ího âeskoslovenska, stejnû jako pfiipomenutí koordinaãních aktivit Ing. arch. Ale e Vo ahlíka, CSc. 10 Kolektiv konference se nûkolikrát rozdûlil do paralelnû jednajících pracovních skupin, které si následnû sdûlily hlavní my lenky diskuse a závûry. V echny námûty i názory byly v závûreãném bloku znovu provûfieny a zformulován v sledn v stup. 11 Vienna Memorandum on World Heritage and Contemporary Architecture Managing the Historic Urban Landscape. 12 BlíÏe k tûmto kauzám viz napfiíklad Katefiina BEâKOVÁ: Projekt Wien-Mitte pouãn pfiíbûh z Vídnû, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 1, s. 3 6; Vûra KUâOVÁ, cit. v pozn. 7. Obr. 2. Kromû historického jádra jsou souãástí svûtové památky dal í v znamné architektonické soubory v okolí mûsta. Nejznámûj í je Petrodvorec, nyní naz van a i v mapách uvádûn poru tûn m nûmeck m jménem Petergof. Je to letní sídlo Petra I. asi 30 km od mûsta, pfiiléhající k pobfieïí Finského zálivu. Areál byl stavûn v období Palác doprovází park, jehoï nejv znamnûj ími prvky jsou vodní kaskády s fontánami, skulpturami a grottami. 5 Velkolepá je dekorativní v zdoba i vnitfiní vybavení Velkého paláce. Obr. 3. Alexandrinské divadlo, postavené v letech architektem K. I. Rossim, tvofií dominantu ir ího stavebního komplexu, vyústûní ulice architekta Rossiho, vedoucí od Lomonosova námûstí. Divadlo bylo v minul ch letech pietnû restaurováno. V podkrovních prostorách obsahuje kvalitnû koncipované Muzeum ruského divadla s expozicí divadelních her a zejména cennou sbírkou historick ch kost mû s multimediálními prezentacemi jednotliv ch inscenací, informacemi o hlavních autorech a dobov ch obsazeních legendárních her. Obr. 4. Petrohrad, panorama jiïního nábfieïí Vasiljevského ostrova, souboru palácû (od západu): Akademie umûní, nábfieïí Rumjanceva, Men ikovsk (Men ikovûv) palác, Akademie vûd, Kunstkamera, burza, Dvorcov most, Univerzitní nábfieïí, Velká Nûva. Obr. 5. Prubífisk m kamenem vztahu historického mûsta a rozvojov ch developersk ch poïadavkû je plánovaná v - ková stavba na bfiehu Nûvy, prakticky naproti areálu Smolného klá tera. V administrativním centru Gazpromu je trvalá v stavka pro vefiejnost, vãetnû modelu stavby a navrhované úpravy okolí. Tato stavba by mûla dosáhnout témûfi ãtyfiistametrové v ky, pfiiãemï dosavadní v ková regulace v historickém jádru je pod úrovní 50 m (!). SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 245

18 6 7 8 frázuje a doporuãuje ãlensk m zemím, aby bylo memorandum uplatàováno v národních politikách. Brzy se v ak zaãaly objevovat opatrné v hrady k memorandu, zatím bez textov ch protinávrhû. âlenové na- eho národního komitétu ICOMOS byli dokonce rakousk mi partnery 13 informováni, Ïe vídeàská akce neprobûhla za konsensu rakouského vedení ICOMOS. 14 V této nastalé atmosféfie se se li zástupci nûkolika zemí V boru svûtového dûdictví a podrobili memorandum dílãímu upfiesnûní. 15 Bylo pfiijato takzvané Jeruzalémské usnesení (ãerven 2006), v nûmï je mimo jiné fieãeno, Ïe má b t zejména prohloubena definice pojmu historická mûstská krajina (Historic Urban Landscape), se kter m VídeÀské memorandum operuje, tak aby byly více zohlednûny i pfiírodní prvky, nehmotné aspekty dûdictví, kulturní diverzita a tak dále. Teprve detailnûj í rozbory hodnoty svûtov ch památek mohou napomoci posoudit, jak m zpûsobem jsou pfiípadnou moderní architekturou dotãeny. DÛleÏit m úkolem je upfiesnit úãel takzvané nárazníkové zóny (ochranného pásma) svûtov ch památek a nástroje péãe. Neménû dûleïit m doporuãením Jeruzalémského usnesení je poïadavek, aby do procesu zmûn lokality a do rozhodování byla více zapojena vefiejnost. Dále bylo dohodnuto vytvofiení mezinárodní sítû specialistû zamûfien ch na historické mûstské krajiny, ktefií budou rozvíjet metodologii péãe o tato místa a projednají své názory na budoucích workshopech analyzujících i regionálnû podmínûn kontext. Úãastníci konference v Petrohradû v e zmínûné závûry potvrdili. Velmi dûleïité bylo sdûlení zástupcû Centra svûtového dûdictví a pfiítomn ch zástupcû ãlensk ch zemí V boru svûtového dûdictví, Ïe pro období je plánována série regionálních workshopû s urbanistick m tématem, které budou mimo jiné smûfiovat k dal ím diskusím o VídeÀském memorandu. Nejde tedy zatím ani o definitivní materiál, natoï chartu, která by byla pro ãlenské zemû závazná. V tomto smyslu jsme tedy oprávnûni obsah a postavení VídeÀského memoranda komentovat. Je proto velmi potfiebné, abychom pasivnû neãekali, jak v sledn dokument UNESCO k tématu moderní architektury, jenï má b t pfiijat na zasedání V boru svûtového dûdictví v roce 2009, dopadne, ale vãas na národní úrovni jeho v voj sledovali a podíleli se na jeho dopracování. Poznámka k atmosféfie zasedání V Petrohradû byla akce peãlivû sledována vefiejností i médii, protoïe s jejím obsahem byly tematicky spojeny také aktuální diskuse o moïnosti postavit témûfi ãtyfiistametrovou v kovou stavbu v tûsné vizuální vazbû na historické jádro mûsta. Prominentní poloha vedle Bol eochtinského mostu (v místû, kde do Nûvy vtéká fieka Ochta), prakticky naproti areálu Smolného klá tera, je bezpochyby pro investora velmi lákavá. Investorem je jedna z nejbohat ích a nejvlivnûj ích firem zemû (Gazprom), která si v daném místû jiï pofiídila pozemky, má zde kanceláfie, a dokonce spravuje i drobné, odbornû velmi zajímavé muzeum o pevnosti, jeï tady dfiíve existovala. Na novostavbu byla vypsána mezinárodní architektonická soutûï. Její v sledky jsou v areálu Gazpromu na trvalé v stavce a firma se sna- Ïí o pozitivní kampaà ve prospûch plánované v kové stavby. V Petrohradu ale existuje siln odpor ãásti obyvatel, plynoucí z oprávnûné obavy o celkov obraz mûsta, které by na popfiedí nové, velmi vysoké dominanty ztratilo své historické akcenty a objevovalo by se v podobû trpasliãích nábfieïí pfied nov m obrem. 16 Zámûr stavby uvedeného v kového objektu byl obecnû úãastníky konference oznaãen jako neïádoucí, neboè mûsto má v raznû horizontální charakter a navrïená stavba nûkolikrát pfievy uje mûfiítko dosud regulované hladiny zástavby. V tomto smyslu byla v prûbûhu konference vydána i tisková zpráva. Vûra KUâOVÁ Poznámky 13 Doc. tulcovi to sdûlil prezident rakouského ICOMOS, pan prof. Wilfried Lipp. 14 Redakce na eho ãasopisu se chystala pfieloïené memorandum publikovat, ale ve svûtle jeho plánovan ch zmûn tedy zatím odkazujeme na digitální verzi dostupnou na internetu napfi. nebo 15 Mezinárodní Workshop on New Approaches to Urban Conservation, kter probûhl ve dnech ãervna 2006 v Brigham Young University v Jeruzalémû. 16 Takto nazval moïnou budoucnost nábfieïí s ErmitáÏí, Zimním palácem, ErmitáÏním divadlem a Mramorov m palácem pfiítomn prof. P. Meurs z univerzity v holandském Delftu. Obr. 6. Jednou z dominant a symbolû Petrohradu je Chrám vzkfií ení, zvan také Spasitel na krvi. Byl vystavûn v letech v místû, kde byl spáchán atentát na Alexandra II. Chrám je v barokním a klasicistním mûstû zcela ojedinûlou stavbou, vystavûnou v duchu národního slohu (kompozicí hmot a v tvarn m pojetím velmi pfiipomínající chrám Vasila BlaÏeného v Moskvû), jeho unikátní vnitfiní v zdoba je tvofiena mozaikov mi nábo- Ïensk mi v jevy. Stavba byla restaurována na poãátku 90. let 20. století a od roku 1997 chrám slouïí jako muzeum, pouze s pfiíleïitostn mi slavnostními bohosluïbami. Obr. 7. DÛleÏitou souãástí hodnot Petrohradu je systém vodních kanálû a samozfiejmû pomûrnû sloïit systém vodovodû a kanalizací, které musely b t pfii zakládání mûsta v baïinách velmi peãlivû promy leny a trasovány. Fenoménu vodního reïimu je vûnováno Muzeum ve vodárenské vûïi, otevfiené v roce Obr. 8. Lví most postaven roku 1825 pfies GribojedovÛv kanál. etûzov mostek s figurami lvû patfií k nejkrásnûj- ím z mnoha petrohradsk ch mostû. 246 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

19 Konference Obnova památek 2007 Rekonstrukce nebo konzervace Dne 20. bfiezna 2007 uspofiádala spoleãnost Studio Axis jiï sedm roãník konference Obnova památek, kter byl letos vûnován principu rekonstrukce. Pojem rekonstrukce se nepfiekr vá s opravou. OttÛv slovník nauãn jej definuje jako znovu-sestrojení; opûtné vystavûní; pfiestavbu, pfiedûlání. Pfiíspûvky k tématu pfiednesli prof. PhDr. Mojmír Horyna, Ing. arch. Milo Solafi, Ing. arch. Milena Hauserová, CSc., Mgr. Silvia ujanová, prof. PhDr. Milo Stehlík, doc. Ing. arch. Jaroslav Drápal, CSc., PhDr. Petr Kroupa a doc. PhDr. Josef tulc. Pfiíspûvek onemocnûv ího Ing. Petra Macka byl pfieãten. Ke konferenci byl vydán sborník a v elektronické podobû budou pfiíspûvky publikovány na internetov ch stránkách pofiadatele Po diskusi pfiijali úãastníci konference tyto závûry: Ve v znamu návratu ke star ímu nedochovanému stavu patfií rekonstrukce spolu s konzervací a restaurováním k základním nástrojûm uchování architektonického dûdictví. Jde o obecn princip, kter prostupuje celou praxí památkové péãe od urbanismu po restaurování umûleck ch dûl. V fiadû situací je rekonstrukce zaniklé podoby památky z hlediska souãasného stavu poznání nejvhodnûj í formou obnovy. Otázka, kdy pfii péãi o architektonické dûdictví pfiistupovat k obnovû zaniklého stavu fyzicky, nicménû pfiedstavuje velk teoretick i praktick problém. NepodloÏené rekonstrukce a pfiípady, kdy je návratu do minulosti obûtována hodnotná existující podoba památky, architektonické dûdictví po kozují. Princip rekonstrukce není v památkové péãi samozfiejm. Základem moderní památkové péãe je úcta k dochovanému historickému originálu. Smyslem památkové obnovy není automaticky navracet památce nedochovanou (nej)star í podobu. Návrat ke star ímu stavu je obhajiteln pouze za pfiedpokladu splnûní urãit ch podmínek. Pfies rozmanitost moïn ch situací a individuální charakter kaïdé stavby lze pro posouzení pfiijatelnosti pfiípadné rekonstrukce formulovat následující obecnû platná hlediska: 1. Aby pro rekonstrukci bylo volné místo, to znamená, aby návrat ke star í podobû památky nebyl podmínûn zniãením existujících hodnotn ch vrstev. 2. Aby návratem ke star ímu stavu nebyla negativnû dotãena kulturní hodnota existujícího prostfiedí. 3. Aby pro ni existovaly je tû dal í závaïné dûvody neï jen zji tûní, Ïe tomu tak v minulosti bylo. 4. Aby byla dostateãnû podloïena poznáním, to znamená, abychom historick stav bezpeãnû znali a nemuseli si jej dom let. 5. Aby bylo reálné provést ji vûrohodnû. Nûkdy se pfiipomíná je tû hledisko ãasového odstupu, neboè je zfiejmé, Ïe obnovit památku zniãenou válkou ãi pfiírodní katastrofou ihned po události ãiní men í obtíïe neï udûlat totéï s odstupem nûkolika set let. Milo SOLA Zpráva o obsahu a prûbûhu workshopu o dostavbû Pankrácké plánû ve vztahu k obrazu Prahy jako svûtové památky aneb A co dál? Ve dnech 15. a 16. bfiezna 2007 uspofiádal Magistrát hlavního mûsta Prahy (dále MHMP) semináfi s názvem Rozvoj mûsta a odkaz minulosti Dostavba pankrácké plánû. Akce, jejíï v znam podtrhlo místo konání reprezentaãní sály rezidence primátora hlavního mûsta Prahy mûla úvodní motto: Území PraÏské památkové rezervace pfiedstavuje cenn památkov komplex a je nejvût í mûstskou památkovou rezervací na svûtû zapsanou na Seznamu svûtového kulturního a pfiírodního dûdictví UNESCO. Souãasnû v ak je Ïiv m a dynamicky se vyvíjejícím organismem, kter plní roli velkomûstského centra. Soulad mezi rozvojem mûsta a ochranou jeho historického a kulturního dûdictví je problémem odedávn m, v souãasné dobû ale zvlá tû naléhav m. Semináfi zahájil radní Ing. Milan Richter, do jehoï pûsobnosti náleïí památková péãe. Akci uvedl jako úvodní workshop k dal ím diskusím o bezpochyby kontroverzním projektu. Pfiipomnûl, Ïe stavební rozvoj Pankrácké plánû probíhal jiï ve 20. století a nyní by mûl b t upraven tak, aby slouïil souãasné i budoucí generaci. Úvodní ãást doplnil nov námûstek ministra kultury pro oblast kulturního dûdictví, JUDr. Franti ek Mike. Ve svém krátkém vstupu pfiipodobnil památkové bohatství âr k mofii, které je cílem náv tûvníkû domácích i zahraniãních. Mofie, které mûïe b t klidné ãi rozboufiené, ale vïdy oslovuje a nikdy nezûstává stejné. Pfiipomnûl, Ïe hlavní mûsto Praha je v kladní skfiíní státu, jejíï hodnoty je nutno zachovat, ale zároveà umoïnit její rozvoj. Vlastní program uvedl fieditel odboru kultury, památkové péãe a cestovního ruchu Mgr. Jan KnûÏínek, kter potom také cel workshop moderoval. Ve svém vystoupení pfiipomnûl, Ïe od 90. let 20. století prochází historické jádro Prahy velmi rozsáhlou obnovou, kterou on osobnû pokládá za nejvût í komplexní obnovu historického fondu v její tisícileté historii. Dopolední blok mûl informaãní charakter a ãasto obsahem pfiesáhl hlavní téma akce. ir í souvislosti v ak byly nezbytné i s ohledem na zahraniãní hosty. 1 Série pfiedná ek byla vûnována v voji Prahy a existujícím nástrojûm usmûràování v stavby, se zamûfiením na oblast Pankrácké plánû. V úvodu odborného programu vystoupil Ing. akad. arch. Václav Králíãek z Útvaru rozvoje hlavního mûsta Prahy (dále ÚR HMP). Uvítal zahraniãní hosty a otevfienû komentoval souãasnou situaci. Projednávan zámûr je kritizován ãástí vefiejnosti, v lokalitû existují jiï tfii v kové stavby a projednávan projekt k nim pfiidává dal í dvû. Je v ak v souladu s platn m územním plánem a kapacity, které mají vzniknout, jsou ovûfieny a schváleny. Dále uvedl, Ïe obecnû ne kaïdá stavba pfiidává obrazu mûsta pozitivní energii, nûkteré na energii mûsta naopak parazitují a podílejí se na sniïování prûmûru. Architekt Robin Hanus z téhoï útvaru struãnû pfiipomnûl územní v voj Prahy a soustfiedil se také na rûzné historické zámûry v stavby na Pankrácké pláni, mezi nimiï byla i vize vytvofiení sefiaìovacího nádraïí vãetnû pfiemostûní vltavského údolí. DÛleÏitou etapou byl koncept architekta Pavla Janáka, jenï zde rozvrhl systém staveb pro jednoduché sociální bydlení. Velmi pfiínosn byl pfiíspûvek Ing. arch. Ladislava Honaizra, kter informoval o historii územního plánování v Praze. Zajímavá byla napfiíklad jeho poznámka, Ïe jiï v roce 1920 vznikla Státní regulaãní komise (SRK), která mûla v voj staro-nového hlavního mûsta korigovat tak, aby se omezily kodlivé vlivy místní. Ne v echny pfiipravené dokumenty byly sice schváleny, ale materiály SRK byly vyuïívány i v letech 2. svûtové války. Ve druhé polovinû 20. století bylo pfiipravováno nûkolik územních plánû Prahy a jejich schválení podléhalo pfiímo vládû. 2 Po roce 1989 se tato v znamná pravomoc dostala do gesce zastupitelstva hlavního mûsta Prahy, ãímï v znamnû posílily místní vlivy. Jako dal í dûleïité ovûfiovací nástroje oznaãil Ing. Honaizr existující modely Prahy. Za stále adekvátnû nedocenûn zdroj informací lze pokládat zejména papírov LangweilÛv model, kter je právû restaurován (viz dále), a také málo znám takzvan Hyp manûv model celé Prahy, vytvofien na náklady Klubu Za starou Prahu, jenï není bohuïel v optimálním stavu. Nejaktuálnûj- í je model mûsta v mûfiítku 1 : 1000 a jeho ãást je vystavena v Sále architektû ve Staromûstské radnici. Plasticita modelu, kter obsahuje vrstevnicov podklad v podrobnosti vrstev 1 m, je velmi prûkazná pro ovûfiování fiady praktick ch situací. Na modelu se stále pracuje, není v ak zatím k dispozici prostor k vystavení celého díla, které bude mít rozmûr 11 x 10,5 m, ani ujasnûna moïnost jeho prohlídky jako celku. Ing. arch. Franti ek Novotn pfiiblíïil poslední roky práce Útvaru hlavního architekta, jehoï byl pracovníkem, a uvedl, Ïe my lenka dofie ení Pankrácké plánû byla Ïivá po celou druhou polovinu 20. století, zejména po roce Územní plán z roku 1992 rozli il v Praze stabilizovaná území a plochy k dal ímu fie ení, kam právû ir í prostfiedí a navazující plochy této plánû pat- Poznámky 1 Workshopu se zúãastnili zahraniãní zástupci ICOMOS: Michal Firestone z Izraele (specialistka na historické urbánní krajiny a generální tajemnice CIVVIH Mezinárodního vûdeckého v boru ICOMOS pro historická mûsta); Wilfried Lipp (prezident Národního v boru ICOMOS Rakouska a zemsk konzervátor spolkové zemû Horní Rakousko); dr. Irene Wiese von Ofen z Mezinárodní federace pro bydlení a plánování (IFHP), která externû spolupracuje s UNESCO, a dr. Ing. Rudolf Zunke z Magistrátu mûsta Vídnû, kter má zku enosti s nûkter mi kauzami na území mûsta, jejichï fie ení bylo s Centrem svûtového dûdictví v posledních letech konzultováno. 2 Podrobnûji ke genezi územního plánování pro Prahu viz napfiíklad Jifií HRÒZA: Praha mûsto a jeho plány, in: PraÏské územní plány , Útvar rozvoje hlavního mûsta Prahy, Praha SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 247

20 1 2 fiily. Ovûfiování lokality mûlo nûkolik etap. V sledné fie- ení pfiedurãil architekt molík, kter navrhl rozmístûní prvních v kov ch budov Motokovu, hotelu Panorama, budovy âeského rozhlasu a rozestavûní autobusového nádraïí. Existovala i pfiedstava umístit vtomto prostoru Justiãní palác, koncertní halu a velk obchodní dûm, tedy funkce nadlokálního charakteru. Je tû pfied rokem 1989 byla schválena vize dal ího hotelu ve v kové budovû. V této snaze pokraãovala spoleãnost Hotelinvest, návrh v ak vyvolal vlnu odporu obyvatel a projekt byl zastaven. Roku 1991 Útvar hlavního architekta uspofiádal vyzvanou interní soutûï na dofie ení centrální oblasti Pankrácké plánû, z níï vze lo pût návrhû, a kterou vyhrál kolektiv v ãele s architektkou Alenou rámkovou. Ta doplàovala stávající situaci strukturou mûstského charakteru do m a jedním v kov m objektem s v kou okolo 50 m. Îádn návrh v ak nebyl pfiijat jako cílové fie ení. V roce 1997 vypsal Útvar rozvoje hlavního mûsta Prahy ve spolupráci s Mûstskou ãástí Praha 4 vefiejnou urbanistickou soutûï pro ideov návrh prostorového a funkãního utváfiení dostavby místa. 3 SoutûÏ tehdy vyhrál kolektiv architekta Petra HrÛ i, jenï do panoramatu mûsta navrhl dal ích est v kov ch objektû a jednoznaãnû formuloval Manhattan. 4 Druh vítûzn kolektiv vkládal jen jednu vy í stavbu, propisující se v panoramatu mezi tfii stávající v kové objekty, tfietí vyhodnocen projekt doplnil celek dvûma v kov mi dominantami (radnicí o v ce 63 m a obchodnû-administrativní budovou vysokou 83 m). SoutûÏe se tehdy zúãastnilo tfiináct autorsk ch t mû. V návaznosti na v sledky soutûïe mûl b t zpracován regulaãní plán daného území a ke spolupráci podle soutûïních podkladû pfiizván autor nejv e ocenûného návrhu. K tomu v ak nedo lo. V roce 1999 bylo pfiipraveno zadání zástavby Pankrácké plánû a dne probûhlo dohadovací jednání s tehdej ím odborem památkové péãe a Státním památkov m ústavem v Praze. V nûm bylo uvedeno, Ïe pro území je vhodná esti aï osmipodlaïní zástavba, v území Pentagonu je limitní v ka budovy Motokovu. Závûrem architekt Novotn shrnul moïnosti fie ení: Je moïno nechat situaci jako obraz doby a smífiit se se stávajícím v razem. Dále lze korekcí horizontu niï í zástavbou mezilehl ch ploch zapojit stávající vysoké objekty lépe do obrazu mûsta. Nabízí se i moïnost roz ífiit území s vysok mi objekty a jejich kompoziãní gradace. Mgr. Jifií âtyrok z ÚR HMP pfiedstavil v zajímavém pfiíspûvku vytváfien digitální trojrozmûrn model Prahy, kter se zpracovává od roku 2001 a jiï nyní zachycuje vût inu zastavûného území. Projekt je vyuïiteln jak v systému GIS, tak v CAD aplikacích. Nad digitalizovan m pûdorysem se postupnû doplàují odvozená data, jako hlavní jsou budovy, mosty a zeleà. DÛleÏitou funkcí je napfiíklad mapa viditelnosti, v níï lze sledovat pohledové uplatnûní novû plánovan ch staveb. V nedávné dobû probûhla velmi zásluïná akce, digitalizace Langweilova modelu Prahy, kterou jako vefiejnou zakázku získala firma Visual Connection. Proces probíhal fotografováním v ech ãástí modelu (celkem padesáti dílû), pfiiãemï kaïdé místo je zachyceno ze sedmnácti rûzn ch úhlû bezkontaktním fotoaparátem. Nepfiístupná zákoutí jsou pak snímána pomocí miniaturní lékafiské kamery. V znamn a tématu Pankráce v fiadû ohledû blízk byl pfiíspûvek pfiednesen dr. Ing. Rudolfem Zunkem o územním plánování ve Vídni ve vztahu ke statutu historického centra jako svûtové památky. 5 VídeÀ je (podobnû jako Praha) velmi sloïit m organismem s hierarchizovanou správou. V souãasné dobû se skládá z dvaceti tfií obvodû. Dvû procenta municipální plochy tvofií území svûtov ch památek. 6 Ve mûstû je pfiitom sto dvacet sedm památkovû chránûn ch území, zahrnujících cca patnáct tisíc staveb, coï tvofií pfiibliïnû 10 % stavebního fondu mûsta. Nejvût ím aktuálním problémem je tlak na povolování pûdních vestaveb a stfie ních nástaveb v centrálních ãástech mûsta, tyto akce jsou v posledních letech posuzovány velmi pfiísnû a základním poïadavkem je architektonická kvalita. Mûsto také roku 2002 pfiijalo nov princip posuzování v kov ch objektû: VídeÀ je rozdûlena na území, kde jsou v kové stavby zcela zakázány, a území, kde je moïné o nich uvaïovat (tedy ne automaticky povolitelné). VÏdy musejí b t posuzovány ir í pohledové vazby, dopravní zátûï místa a pûsobení stínû. ZároveÀ je pfiijat princip, Ïe nová v ková stavba musí pfiinést i vefiejn prospûch (ve formû vyhlídky a podobnû). Ve své pfiedná ce dr. Zunke také pfiipomnûl nedávnou historii projektu Wien-Mitte. 7 Dále pfiedstavil souvislosti projektu Komet-Gründe, jehoï v kové stavby se mají uplatnit ve vazbû na druhou vídeàskou svûtovou památku zámek Schönbrunn. Hlavním problémem projektu je skuteãnost, Ïe se pozemek nachází na území, kde jsou jiï v kové stavby právnû obecnû povoleny. Tato situace potvrzuje obtíïnost stanovení ochranného pásma v znamn ch památek, protoïe vizuální úãinky v kov ch objektû jsou velmi iroké. Pfiesto se mûsto snaïí s developerem vûc projednat tak, aby vizuální pûsobení bylo ménû v razné. PÛvodní vítûzn soutûïní návrh pfiinesl fie ení, v nûmï je obsaïena budova dosahující 120 m. Na místû probûhlo jednání se zástupci Centra svûtového dûdictví UNESCO, jehoï v sledkem byl pfiíslib sníïení v ky stavby na 90 m. 8 Poté byla ve V boru svûtového dûdictví v ãervenci 2006 dohodnuta v sledná v ka pouze 60 m. Poznámky 3 Informace o zadání a v sledcích soutûïe byly publikovány podrobnû v ãasopise Architekt, 1998, ã. 10, s Zde také nalezneme informaci, Ïe návrhy nemûly b t závazné, ale existoval pfiedpoklad, Ïe se stanou podkladem pro regulaci území. V plo e Pentagonu byly pfiipu tûny dal í v kové stavby s doporuãením nepfiekroãit v ku objektu âeského rozhlasu. 4 Citace z hodnocení tohoto návrhu porotou viz pozn Pfiíspûvek byl pfiednesen v angliãtinû pod názvem Urban Planning in Vienna with a Special Focus of the UNESCO World Heritage City Centre of Vienna. 6 Palác a zahrady v Schönbrunnu (1996) a Historické centrum Vídnû (2001). 7 Podrobnûji viz Katefiina BEâKOVÁ: Projekt Wien-Mitte pouãn pfiíbûh z Vídnû, in: Zprávy památkové péãe 64, 2004, ã. 1, s Problematika byla blíïe komentována v ãlánku: Vûra KUâOVÁ: Informace o nûkter ch modelov ch pfiípadech projednávan ch V borem svûtového dûdictví na jeho 30. zasedání, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 5, s ProtoÏe v ak lo o první informaci, k níï zatím neprobíhá Ïádné fiízení, nebyl projekt ani hloubûji diskutován a pfiedbûïné hodnocení nemûïe b t pfiedmûtem tohoto ãlánku. Zámûr byl tûsnû pfied workshopem avizován napfiíklad v Lidov ch novinách ( ) nebo na portálu 10 Závazná stanoviska pro územní rozhodnutí oznaãující stavby jako pfiípustné byla vydána MHMP jiï v lednu 2007 ãj. MHMP25094/2005/úr z a ãj. MHMP 2587/25/úr z SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE