ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY JE TADY UŽ DVACET LET

Transkript

1 1/2013 REPORT Desítka v Lógaru jde do finále ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY JE TADY UŽ DVACET LET

2 Patnáctkrát alfa Je krátce po dvanácté hodině, když se na prahu vzletové a přistávací dráhy litevského letiště Šiauliai řadí dva bojové letouny JAS-39C Gripen. S využitím forsáže se obě stíhačky prudce rozjíždějí po dráze tři dva right (32R) a vzápětí se odlepují od ranveje. O pár minut později je následuje druhá dvojice Gripenů. Je pátek 4. ledna 2013 a úkolové uskupení Armády České republiky v misi Baltic Air Policing předalo operační úkol spočívající v ostraze vzdušného prostoru a teritoriálních vod tří pobaltských republik Litvy, Lotyšska, Estonska dánským stíhačům. Od prvního zářijového dne loňského roku střežily české Gripeny zařazené do aliančního systému integrované protivzdušné obrany (NATO Integrated Air Defence System NATINADS) vzdušný prostor nad Litvou, Lotyšskem a Estonskem. Stejně jako při svojí premiéře v Pobaltí (od 1. května do 31. srpna 2009) české uskupení, jehož organizační jádro tvořili příslušníci pozemního a létajícího personálu čáslavské tygří 211. taktické letky, opět prokázalo svoji profesní kvalitu. Během čtyřměsíční mise provedli patnáct ostrých startů, takzvaných Alpha Scramble, proti narušitelům v zóně odpovědnosti, při nichž zasahovali proti civilním i vojenským letounům, které nedodržovaly pravidla letů po tratích civilních letových služeb. Tím takřka zdvojnásobili počet svých zásahů oproti zahraniční misi v Pobaltí před třemi roky. Ve všech případech splnili patnáctiminutovou normu ke vzletu na povel Spojeného střediska řízení leteckých operací (Combined Air Operations Centre CAOC) v severoněmeckém Uedemu. Nad Pobaltím jsme nalétali 326 letových hodin a uskutečnili 298 letů, říká zástupce velitele úkolového uskupení AČR v misi Baltic Air Policing podplukovník David Schreier. V pátek 4. ledna 2013 v jedenáct hodin místního času byla svěšena česká vlajka v prostoru hotovosti (Quick Reaction Alert QRA) a na jejím místě zavlála dánská. Symbolický dřevěný klíč od vzdušného prostoru tří pobaltských států předal aliančním kolegům velitel českého úkolového uskupení plukovník gšt. Petr Lanči. Reportáž o misi čáslavských stíhačů v Pobaltí bude zveřejněna v únorovém čísle A reportu. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba a pplk. David Schreier obsah Náčelník GŠ AČR genpor. Petr Pavel 3 Hlavní úkoly Armády české republiky v roce 2013 TÉMA ROKU Armáda České republiky je tady už dvacet let 2 Stalo se (v armádě) před dvaceti lety 4 Leden 1993 HOST Od lékaře k řediteli 6 Rozhovor s ředitelem odboru vojenského zdravotnictví MO náčelníkem Vojenské zdravotnické služby brigádním generálem MUDr. Božetěchem Jurenkou MISE Desítka v Lógaru jde do finále 8 VÝCVIK Pod taktovkou zkušených seržantů 12 Létání nad ventilátory 34 LEGISLATIVA Ostře sledované hrozby 14 Nová koncepce mobilizace by měla umožnit v případě ohrožení České republiky postavit skutečně účinnou válečnou armádu Sjezd armádních odborářů 28 VĚDA A VÝZKUM Vidět a nebýt viděn 18 VZDUŠNÉ SÍLY AČR Žádoucí opravárenské zařízení 20 TECHNIKA A VÝZBROJ Tatra T Su-25 Frogfoot 43 Útočná puška 5,56 45 mm CZ 805 BREN A1/A2 45 ARMÁDA A VEŘEJNOST HISTORIE Staňte se dárci kostní dřeně 27 Pomáhat je přece správné 30 Poslední služba 32 Povinnost, čest a vlast 38 VOJENSKÁ POLICIE Kapesní kriminalistický ústav 36 BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ Prevence rizik a úrazů 40 PERSONALISTIKA Nový rok nová kariéra 47 Military English 41 Historické čestné názvy 48

3 téma roku Armáda České republiky je tady už dvacet let Již dvacáté výročí své samostatné existence si připomíná nejen Česká republika, ale také její armáda. Za tu dobu armáda prošla značným vývojem od zrušení základní vojenské služby, omlazení velitelských kádrů a techniky až po vstup do NATO a zapojení do mezinárodních operací. Ne všechny změny jí prospěly, jedno je však jisté: armáda je dnes plně profesionální a za ona dvě desetiletí získala nejen nové zkušenosti, ale i mezinárodní uznání. A proměnu vnímá nejen svět, ale i lidé doma. Zatímco v první polovině 90. let minulého století důvěřovala armádě necelá polovina obyvatel ČR, dnes jí důvěřuje více než 60 procent a AČR patří ke státním institucím, které se těší nejvyšší podpoře veřejnosti. Zajímavé je, že podle Střediska empirických výzkumů (STEM) je jednou z mála institucí, které jsou téměř stejně hodnoceny ve všech skupinách populace. Důvěra v armádu není vůbec závislá na věku či vzdělání lidí a rozhodující roli nehraje ani politická orientace. Vliv na dobrou pověst AČR měla a má nepochybně pomoc civilnímu obyvatelstvu při živelních pohromách zejména při ničivých povodních. Nejvíce vojáků i techniky bylo nasazeno v roce 2002 na povodí Vltavy, Labe, Ohře a Dyje: osob a kusů techniky. Pět tisíc vojáků se čtyřmi sty kusy techniky pomáhalo v roce 1997 na Moravě. Naposledy se armáda zapojila do odstraňování následků povodní před třemi lety v srpnu. V povodí Nisy působilo téměř osm set osob s 240 kusy techniky. Zatímco díky pomoci doma získávají naši vojáci dobré jméno, zkušenosti si vozí především z vojenských misí. Účast v zahraničních operacích však rozhodně není otázkou posledních několika málo let. Do mírových operací OSN v Africe se Češi zapojili ještě před sametovou revolucí. Takzvaný černý kontinent se stal na řadu let velkým rezervoárem získávání nesmírně cenných zkušeností. Služba v mírových operacích OSN v rámci mnohonárodních týmů je totiž velice fyzicky a psychicky náročná, navíc je vykonávána beze zbraně. Jako pozorovatelé OSN v Africe Češi od roku 1989 působili v Angole, Namibii, Somálsku, Mosambiku, Libérii, Sieře Leone, Etiopii a DR Kongu, kde působí dodnes. Operací, která položila základy našich moderních vojenských tradic, byla ale až účast československé protichemické jednotky v konfliktu s režimem Saddáma Husajna. Tato 169členná jednotka působila na území Saúdské Arábie a Kuvajtu od 15. prosince 1990 do 22. dubna 1991, kdy začalo stahování jejích jednotlivých částí zpátky do republiky. Z celkového počtu osob, které se účastnily operací Pouštní štít a Pouštní bouře, představovali vojáci z povolání 56 procent, zbytek tvořili vojáci základní služby, kteří se v okamžiku nasazení stali vojáky v další službě. V době nasazení čs. jednotky na území Saúdské Arábie a Kuvajtu se začaly projevovat první náznaky krize československé federace, které na konci roku 1992 vyústily v její rozdělení a ve vznik dvou samostatných států. V té době však čeští a slovenští vojáci procházeli dosud nejtěžší zahraniční zatěžkávací zkouškou, jež probíhala pod zkratkou UNPROFOR na Balkáně na území rozpadající se Jugoslávie. Na jihu Evropy zůstávají Češi, i když už se jedná jen o jednotlivce, dodnes. Za dvacet let se tu v misích UNPROFOR/UNCRO, IFOR, UNTAES, SFOR, AFOR a KFOR vystřídalo přes osmnáct tisíc českých vojáků. Vojáci české armády se zapojili také do operace na území Iráku. V letech 2003 až 2007 zde působili zdravotníci a vojenští policisté. Největší kontingent AČR je dnes ten afghánský. Do mise ISAF se naši vojáci zapojili už v roce 2002 polní nemocnicí a později chirurgickým týmem. V zemi Češi působili na několika místech kromě Kábulu a provincií Lógar a Wardak také v Badakšanu, kde poskytovali ochranu německému provinčnímu rekonstrukčnímu týmu, v Helmandu, Uruzgánu či Paktice. Zde na dva roky rozbili stan vrtulníkáři, kteří měli na starost leteckou přepravu osob a materiálu, podporu nasazení sil rychlé reakce a evakuaci raněných. Výcvik příslušníků vzdušných sil Afghánské národní armády na vrtulnících Mi-24/35 a Mi-17 vedli vojáci z jednotky AMT/AAT v Kábulu. Na stejném místě dodnes působí také čeští chemici, kteří provádí chemický průzkum po celém Afghánistánu a spolupracují při výcviku nových chemických specialistů tamní národní armády. Do mise ISAF se zapojili také vojáci 601. skupiny speciálních sil z Prostějova, kteří od června 2011 rok působili v provincii Nangarhár, a výcviková jednotka Vojenské policie, která má ve Wardaku na starosti výcvik příslušníků Afghánské národní policie. Nové poznatky a zkušenosti získávali v zahraničí také příslušníci vzdušných sil, a to v rámci mise Baltic Air Policing v Litvě, kdy v roce 2009 zajišťovali střežení vzdušného prostoru pobaltských států Litvy, Lotyšska a Estonska jako součást NATINADS. Mise pokračovala s letouny JAS-39 Gripen i vloni. Ruku v ruce se změnami, ke kterým v průběhu reforem a transformací resortu obrany v uplynulých dvaceti letech docházelo, jde přezbrojování ozbrojených sil novými prostředky a modernizace starší, ale osvědčené techniky. Za tu dobu se uskutečnilo více než 170 nákupů a vývojových projektů v oblasti modernizace výzbroje Armády České republiky i dalších složek českých ozbrojených sil. K nejvýznamnějším patří pořízení kolových bojových vozidel pěchoty Pandur, lehkých obrněných vozidel Iveco nebo středních terénních automobilů Tatra. Z letecké techniky je to pronájem víceúčelových bojových letounů JAS-39 Gripen, nákup letounů CASA určených k přepravě nákladů a osob nebo dvou dopravních letounů Airbus A-319 CJ. Zapomenout nesmíme ani na útočné pušky CZ 805 BREN, které v armádě nahrazují zastaralé samopaly Sa-58. Připravila: redakce Ilustrační foto: Jiří Hokův HLAVNÍ ÚKOLY Armády České republiky v roce 2013 Připravit jednotky k dosažení požadovaných schopností pro operace a v celém spektru k zabezpečení obrany ČR Zabezpečit přípravu jednotek do zahraničních operací Vystavět a připravit 4. brigádní úkolové uskupení Rozvíjet specializaci v oblasti CBRN Zabezpečit ochranu vzdušného prostoru ČR prostředky vzdušných sil AČR v rámci NATINADS a národního posilového systému PVO ČR Integrovat řízení letového provozu s mimoresortními subjekty Realizovat plánovaná optimalizační a reorganizační opatření Splnit úkoly mezinárodního cvičení CAPABLE LOGISTICIAN 2013 HARMONOGRAM ZMĚN v roce vytvoření organizačního jádra Agentury personalistiky vytvoření organizačních jader agentur (KIS, logistiky, zdravotnické podpory) komponentních velitelství (pozemních a vzdušných sil) s dislokací v Praze zrušení Ředitelství personální podpory reorganizace Generálního štábu AČR a přímo podřízených útvarů civilní části MO a přímo podřízených útvarů KVV zrušení Situačního centra MO zrušení Velitelství společných sil a Velitelství sil podpory AČR v nových strukturách Vážení vojáci a občanští zaměstnanci, rok 2012 se stal rokem zásadních rozhodnutí a rokem konkretizace závěrů Bílé knihy o obraně do struktur a způsobu plnění úkolů v AČR. Vzhledem k další výrazné redukci finančních prostředků v tomto roce, ale především ve výhledu na další roky, které Bílá kniha nepředpokládala, musela AČR na tyto změny adekvátně reagovat. Výsledkem byla v září vládou schválená nová Obranná strategie České republiky, která realisticky aktualizuje politicko-vojenské ambice, a materiál Struktura a počty OS ČR v letech Na základě přijatých závěrů a doporučení došlo k celkové revizi a racionalizaci struktury AČR, včetně úpravy počtů příslušníků armády. S ohledem na nové podmínky a v návaznosti na závěry Bílé knihy o obraně se stala také jedním z hlavních úkolů resortu MO v roce 2012 příprava nové Koncepce mobilizace ozbrojených sil České republiky a Koncepce aktivní zálohy ozbrojených sil ČR, jejímž cílem byla revitalizace a posílení role aktivní zálohy v systému zajišťování obrany ČR. Obě nové koncepce byly projednány Bezpečnostní radou státu dne 3. prosince 2012 a na program jednání vlády budou zařazeny začátkem roku Dalším důležitým momentem bylo nastavení procesních podmínek střednědobého plánování v podmínkách AČR v přechodovém cyklu a implementace potřeb a priorit armády do resortního Střednědobého plánu na roky Program činnosti a rozvoje na roky se stal kmenovým základem resortního Střednědobého plánu a tak potřebného plánu s výhledem na několik let dopředu. Bez ohledu na tyto zásadní kroky plnily jednotky AČR stanovené úkoly jak na domácím území, tak v zahraničí. Nepřetržitě pokračoval výcvik vojáků primárně zaměřený na přípravu jednotek vysílaných do zahraničních operací. V příštím roce bude dalším důležitým úkolem afilace našich vybraných jednotek k určenému sboru NATO. Čekají nás jednání o zařazení těchto jednotek do výcvikového cyklu daného sboru s cílem být v jeho rámci připraveni plnit úkoly podle čl. 5 Severoatlantické smlouvy v souladu s politicko-vojenskými ambicemi ČR. V roce 2013 tak čeká naši armádu řada důležitých a rozhodujících opatření. Změna struktury a počtů ozbrojených sil bude v těchto letech zahrnovat systémová opatření v civilní i vojenské části či racionalizaci struktur velení a řízení. Základním cílem bude i za sníženého rozpočtu udržet funkčnost a zachovat klíčové schopnosti OS ČR pro plnění úkolů v souladu s příslušnými zákony ČR a úkolů vyplývajících z mezinárodních závazků. V příštím roce dojde ke změně systému velení a řízení AČR ze současného třístupňového na dvoustupňový. Generální štáb na sebe převezme část odpovědností operačního stupně velení a bude orgánem, který v míru, ale i za krize bude velet jednotkám. Nová a malá velitelství pozemních a vzdušných sil by měla být plně funkční od 1. července Jejich primárním úkolem bude zajištění výcviku a přípravy vojsk. Tato velitelství budou dislokovaná v jedné budově společně s Generálním štábem AČR, čímž dojde jak k finanční, tak i personální úspoře a k zefektivnění a zjednodušení jednotlivých činností prvků velení a řízení. Z části sil podpory a sekcí Generálního štábu vzniknou nově čtyři agentury logistiky, komunikačních a informačních systémů, personalistiky a vojenského zdravotnictví. Brigády druhů vojsk přejdou k na plukovní organizační strukturu, což povede k úspoře počtů především v kategorii vyšších důstojníků. Plukům budou podřízeny prapory příslušného druhu vojska a služby, které pokud jsou ve stejné posádce jako velitelství pluku, nebudou mít charakter samostatného útvaru. V rámci AČR dojde celkově ke snížení počtu tabulkových míst vojáků z povolání a občanských zaměstnanců. Jednotlivá opatření budou probíhat postupně tak, aby nová struktura resortu byla plně funkční k 1. lednu Uvedené změny se musí odrazit a mít oporu i v legislativě. Východiskem budou připravované p novely zákonů č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, č. 585/2004 Sb., branný zákon, a č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, které musí jít ruku v ruce s novým zákonem o slu- žebním platu a kariérním řádu. Všechny tyto zákony a novely zákonů by měly vstoupit v plat- nost také v roce Uvedené normy budou mít zásadní vliv na zachování konkurenceschop- nosti AČR na trhu práce a vojákům by měly přinést potřebnou stabilitu, řád a zejména jasnou perspektivu. Čeká nás složité období. Rozsah změn a proměnných v příštím roce bude vytvářet extrémní tlak zejména na personál. Všechna tato opatření by nám však měla umožnit alespoň udržení stávajících schopností armády. Neumožní nám v žádném případě odstranění deficitu z let mi- nulých, natožpak rozvoj. Jsme opravdu již na hranici a někde i pod hranicí udržení schopnosti plnit celé spektrum úkolů. Musíme být připraveni i na ten nejhorší scénář, protože za stávající ekonomické situace nám finanční prostředky nikdo nepřidá. Jedinou cestou k dosažení potřeb- né rovnováhy je tak zefektivnění armády jako celku, jejích struktur a procesů a v tomto kon- textu zajištění nezbytné akceschopnosti. Věřím, že společným úsilím se nám podaří toto složité období zvládnout. náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel 2 3

4 Leden 1993 Od vzniku Armády České republiky uplynulo v letošním roce dvacet let. Při této příležitosti jsme se rozhodli připravit seriál, kterým se vracíme do doby před dvěma desetiletími. V každém čísle budeme přinášet nejvýznamnější události a nejdůležitější okamžiky, kterými v jednotlivých měsících roku 1993 žila naše armáda. Antonín Baudyš při své prezentaci uvedl, že se narodil 9. září Vystudoval strojní fakultu ČVUT, včetně tehdejší vojenské katedry. Tu ukončil v hodnosti četaře. Až do roku 1989 půso- bil na této škole jako pedagog na katedře přesné mechaniky a optiky. Po listopadových událostech byl KDU-ČSL delegován do funkce místopředse- dy vlády České republiky a následně i ČSFR. Svůj vztah k armádě dokládal i na příběhu svého dě- dečka. Ten vystudoval stavební inženýrství a jako důstojník nastoupil Hledáme zajímavé fotografie a příběhy z vojenského života od roku 1993 ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ Ředitel Kabinetu ministra obrany ve spolupráci s redakcí časopisu A report vyhlašuje při příležitosti 20. výročí vzniku Armády České republiky čtenářskou soutěž v kategoriích: První leden byl dnem zrodu Armády České republiky. V té době ji tvořilo pozemní vojsko, letectvo a PVO. Součástí armády byly dále jednotky předurčené k zabezpečení obrany a ochrany teritoria. Jednalo se především o vojenské záchranné útvary Civilní obrany, železniční vojsko a jednotky ostrahy objektů zvláštní důležitosti. Celkový počet příslušníků AČR činil v této době osob. Pozemní vojsko mělo dvě tankové divize na snížených počtech, dvě mechanizované divize, jednu mechanizovanou divizi na snížených počtech, jeden raketový pluk, dvě dělostřelecké brigády, čtyři ženijní brigády, dvě brigády chemické ochrany, jednu spojovací brigádu, dvě brigády technického zabezpečení, dvě brigády materiálního zabezpečení a dvě zdravotnické brigády. V té době bylo ve výzbroji pozemního vojska 540 tanků T-72, 414 tanků T-54 a T-55, 954 bojových vozidel pěchoty BVP-1 a BVP-2, 413 obrněných transportérů OT-90. Dělostřelectvo mělo k dispozici 524 houfnic a kanonů, 93 minometů, 150 raketometů, 477 protitankových raketových kompletů a tři druhy pozemních a protizemních řízených raket v celkovém počtu 17 kusů. Součástí letectva a PVO byl jeden smíšený letecký sbor, dvě divize PVO, jeden letecký školní pluk a 1 dopravní letecký pluk. Výzbroj tvořilo 80 stíhacích letounů MiG-21, MiG-23 a MiG-29, 72 stíhacích bombardovacích letounů MiG 21, MiG-23 a Su-22, 25 bitevních letounů Su-25, 24 průzkumných letounů MiG-21 a Su-22. Dalších 26 strojů MiG 21 bylo vyčleněno ke školním účelům. Kromě toho mělo letectvo ještě 76 cvičných strojů L-29 a L-39 a 122 vrtulníků Mi-24, Mi-2, Mi-8 a Mi-17. Dopravní letectvo tvořilo 32 dopravních letounů Tu-154, Tu-134, An-12, An-26, An-30 a L-410. V závěru roku 1992, konkrétně 21. prosince, byl přijat zákon o Armádě České republiky. V něm bylo mimo jiné řečeno, že vztahy v armádě, zejména výkon vojenské základní služby, způsob výcviku a organizace, se řídí dosavadními předpisy platnými v zaniklé Československé armádě. Příslušníci této složky se stávají příslušníky AČR v dosažených vojenských hodnostech. Služba státních občanů České republiky v Armádě Slovenské republiky se do 31. března 1993 nepovažuje za cizí vojenskou službu. Také občané Slovenské republiky, kteří byli v době nabytí účinnosti tohoto zákona vojáky z povolání AČR, mohli tuto službu vykonávat do 31. března Po tomto dni měli možnost zůstat v české armádě pouze v případě, že požádali o propuštění ze svazku občanství Slovenské republiky, a to nejpozději do 31. prosince Počínaje lednem roku 1993 se funkce ministra obrany ujal Antonín Baudyš. Jeho prvním náměstkem se stal Jiří Pospíšil (měl na starosti personální úsek a úsek pro sociální a humanitární věci). Do funkce náměstka pro ekonomiku byl ustanoven Miroslav Kalousek. Ve funkci náčelníka Generálního štábu AČR došlo k potvrzení generálporučíka Karla Pézla. Antonína Baudyše uvedl do úřadu tehdejší premiér Václav Klaus. Ten využil této příležitosti k besedě se špičkami důstojnického a generálského sboru. Upozornil na to, že důstojníci by měli zdůrazňovat myšlenky české státnosti. Za jeden z nejdůležitějších úkolů armády do budoucnosti označil zlepšení postavení armády v očích veřejnosti. Řekl ale také, že se nebude vměšovat do technických a organizačních otázek budování české armády: Od toho jste tady vy, abyste k tomu řekli maximum. po první světové válce do armády. Pověřili ho tehdy úkolem, aby vybavil kanceláře novým nábytkem. K všeobecnému překvapení však stoly, které rozmístil na Hlavním štábu, neměly spodní šuplík. Místo toho tam byly jen čtyři nožičky. Když se ho ptali, kde je to poslední šuple, odvětil: Nechal jsem ho odstranit. Stejně v něm bývá jen binec a prázdné flašky. Jestli nevěříte, tak se podívejte do vlastních stolů. K tomu, jak by měla vypadat naše armáda v budoucnu Antonín Baudyš uvedl následující: Mojí představou, a nejen mojí, protože na ní se shodla vládní koalice, je výhledově profesionální armáda, něco takového, jako je ve Spojených státech. Domnívám se, že i pro naši zemi je to jediný schůdný způsob. Pravdou je, že k tomu není cesta jednoduchá, že to nelze udělat během jednoho nebo dvou let. A je třeba k profesionalizaci přecházet postupně. Představuje to změnu celé struktury armády, v budoucnu i výměnu velitelského sboru. Znamená to postupné zkracování délky vojenské základní služby. Ne všechny akce měly ale takovýto celoarmádní charakter. Z Vojenského historického archivu v pražské Invalidovně se 12. ledna 1993 stěhovalo více než šest set archivních krabic písemností do Německa. Jednalo se o archivní materiál týkající se příslušníků wehrmachtu, který koncem války zůstal na našem území jako trofejní. Přitom tyto dokumenty byly pro Němce nesmírně důležité pro potvrzování vojenské služby, případného léčení, zranění a úmrtí. K dohodě o jejich předání došlo během jednání se spolkovým archivem v říjnu 1992 ve Freiburgu. Text: Vladimír Marek Foto: archiv redakce FOTOGRAFIE samostatná fotografie fotoreportáž (5 až 7 fotografií) PSANÁ TVORBA příběh, medailon (rozsah do třech rukopisných stran znaků včetně mezer) Vítězové jednotlivých kategorií budou vyhlášeni a oceněni u příležitosti Dne veteránů 11. listopadu Příspěvky s označením SOUTĚŽ zasílejte na internetovou adresu redakce areport@centrum.cz do 15. října V případě, že budete posílat původní fotografie, minimální rozměr by měl být cm (korespondenční adresa redakce časopisu A report, Rooseveltova 23, Praha 6), u digitálních fotografií minimální velikost 500 kb. Nezapomeňte uvést jméno, příjmení, kontaktní adresu a telefonní spojení. Nejzajímavější příspěvky budou otištěny v listopadovém a prosincovém vydání časopisu A report. 4 5

5 host Tématem dne je reorganizace. Nakolik zasáhne vám podřízené organizační celky? Cílovým stavem je vznik Agentury vojenského zdravotnictví. K 1. dubnu příštího roku bude vytvořeno její organizační jádro a následně od července zahájí svoji činnost. V celé své podřízenosti bude mít kolem jedenácti set příslušníků, včetně vojenských psychologů. Pod hlavičkou agentury budou soustředěny veškeré zdravotní složky jak ústavy a základny, tak vojenské polní nemocnice a spádová vojenská zdravotnická zařízení. Půjde o profesní organizaci na zdravotnickou podporu vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. Její velení se bude nacházet v posádkách Praha a Hradec Králové. Stávající odbor vojenského zdravotnictví bude reorganizován a jeho činnost coby koncepčního orgánu bude zabezpečovat necelá dvacítka lidí. Vytvořením agentury se nepochybně zefektivní řízení zdravotnické služby. Očekáváme také ekonomický přínos v úspoře finančních prostředků. Profesionály a civilní zaměstnance zajímá, zda to bude mít dopad na úroveň poskytované zdravotní péče. Poskytovaná zdravotní péče pacientům a zdravotnická podpora jednotkám jak v mírových posádkách, tak v zahraničních operacích bude zachována minimálně na stejné úrovni jako doposud. Nikde a nikdy nebude nižší. To garantuji. Základem je profesně způsobilý lékařský a zdravotnický personál. Jak je tomu v resortu obrany? Armáda v současné době ztrácí konkurenceschopnost nejenom ve zdravotnictví, ale i v dalších oblastech. Vrcholný management resortu MO a velení AČR přichází s řešeními, která by tento nepříznivý trend mohla zvrátit. Je nezbytné vytvořit takové podmínky, aby nám kvalifikovaní Rozhovor s ředitelem odboru vojenského zdravotnictví MO náčelníkem Vojenské zdravotnické služby brigádním generálem MUDr. Božetěchem Jurenkou odborníci houfně neodcházeli z resortu. Do přípravy a výcviku personálu se nejen ve vojenském zdravotnictví investují značné prostředky a jejich know-how má nevyčíslitelnou hodnotu. Prioritou je návratnost nabytých zkušeností a dovedností vojenského zdravotnického personálu. Stejně jako v civilním sektoru také vojenské zdravotnictví pociťuje nedostatek kvalifikovaného lékařského personálu, zejména chirurgů, anesteziologů a všeobecných lékařů. Veliký podíl na úrovni poskytované zdravotní péče má sofistikované technické vybavení. Odpovídá to armádní současnosti? Jak kde. Obecně lze však říct, že po technické stránce máme značné rezervy, a to z důvodu dlouhodobého nedostatku investic. Zejména v první linii vůči pacientům, to jest na posádkových ošetřovnách, není situace optimální. Jednou z možných příčin je to, že zdravotnická služba se nacházela v podřízenosti nezdravotnických velitelských orgánů, a tudíž se mnohdy v investičních záměrech preferoval například nákup výzbroje na úkor zdravotnické techniky. Bohužel taková byla realita, jejíž analogii lze nalézt i v civilním sektoru. Co s tím můžete dělat? Změnit doposud praktikovaný způsob. Jako příklad uvedu, že systém posádkového zdravotnictví generuje určitý finanční výnos z různých poplatků či příplatků. Ty se odvádějí do státního rozpočtu. Nepochybnou vzpruhou by však bylo, kdybychom s nimi mohli disponovat. K tomu je zapotřebí upravit stávající legislativu. Při společných jednáních, která nás čekají v nejbližším období, bude nutno společně s ministerstvem financí a zdravotnictví dojít k dohodě a pokusit se tento potenciální finanční zdroj navrátit zpět do vojenského zdravotnictví. Tato snaha byla přesně definována Od lékaře k řediteli Ředitel odboru vojenského zdravotnictví MO náčelník Vojenské zdravotnické služby. Vyšší pozice bílého pláště už v resortu obrany není. Božetěch Jurenka ji dosáhnul po sedmadvaceti letech praxe. Stadia, v němž nebyla nouze o zajímavé milníky. Počínaje přijetím a propuštěním ze služebního poměru, přes nasazení jak na anesteziologicko-resuscitačním oddělení ÚVN Praha, tak v Bangladéši, Saúdské Arábii a Afghánistánu, a konče jmenováním do hodnosti brigádního generála. v nové koncepci vojenského zdravotnictví, která by měla být schválena do konce letošního roku. Jsem optimistou a ze stávajících jednání na úrovni vrcholných představitelů resortu vnímám v tomto podporu. Zmínil jste posádkové ošetřovny a vojenská spádová zdravotnická zařízení, jež jsou prvotní v kontaktu s armádní veřejností. Bude se u nich něco měnit? Jak jsem již zdůraznil, nebude to kvalita zdravotní péče. Nicméně, vzhledem k omezenému zdrojovému rámci, přehodnotíme rozsah naší profesní podpory k některým činnostem jednotek. Utlumíme jisté doposud praktikované úkony k vojskům a nasměrujeme je více a adresněji k pacientům. Lze považovat za vstřícný krok vůči profesionálům také společný projekt Ministerstva obrany a střešovické ÚVN nazvaný Zelená cesta? Určitě. Voják, který slouží či sloužil v armádě a jehož služba není z mnoha důvodů jednoduchá, si zaslouží nadstandardní zdravotní péči a přístup zdravotnického personálu. Tento krok velice vítám a budu dbát na to, abychom této cestě neustále dávali zelenou. Příslušníci Armády ČR nasazení do úkolových uskupení v zahraničních operacích spoléhají na MEDEVAC a STRATEVAC z České republiky. Budou i nadále vzdušné evakuace těžce raněných vojáků prioritou číslo jedna? Vždy budou prioritou. Bez této schopnosti by Vojenská zdravotnická služba postrádala svoji smysluplnost. O naše vojáky v zahraničí se musíme umět postarat. Avšak druhou stranou mince jsou přepravní kapacity. Já ze své pozice nedokážu zajistit trvalou provozuschopnost letadel a vrtulníků vzdušných sil AČR. Stojím si však za tím, že pro případný transport těžce zraněného vojáka udělají zainteresované složky maximum možného. Není nic důležitějšího než záchrana lidského života. Zajímavostí je, že jste třikrát vstoupil do stejné řeky. Proč? Po civilním gymnáziu ve Frýdku-Místku jsem vystudoval Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové a pokračoval specializovanou přípravou v Ústřední vojenské nemocnici Praha. Poté jsem pracoval tři roky jako náčelník zdravotnické služby u mosteckého protitankového pluku. Moje další praxe pokrač ovala na anesteziologicko-resuscitačním oddělení pražské ÚVN. V roce 1995 jsem nabyl přesvědčení, že mi už střešovická vojenská nemocnice nemá po odborné stránce co nabídnout, a proto jsem požádal o propuštění ze služebního poměru. Nastoupil jsem do Fakultní nemocnice Motol na Kliniku anestezie a resuscitace pod vedením profesora Cvachovce, kde jsem se zdokonaloval v problematice kardioanestezie a intenzivní péče při srdečních operacích. Následně jsem tuto zkušenost uplatnil v týmu, který se zabýval chirurgickou léčbou onemocnění srdce a velkých tepen v nemocnici Na Homolce. Pracovně jsem pobýval také v Bangladéši a v Saúdské Arábii v pozici anesteziolog konzultant. V roce 2003 byl vyhlášen konkurz na primariát ARO v ÚVN Praha. Cítil jsem potřebu splatit svými zkušenostmi dluh své vojenské anesteziologické alma mater. V tomto výběrovém řízení na systemizované místo primáře ARO ÚVN jsem uspěl a stal se ze mne opět voják. Voják, který vystoupal až na vrchol resortního zdravotnictví, a navíc byl jmenován do generálské hodnosti. Nakolik vás to změnilo? Bylo by chybou, kdyby jakákoliv vyšší funkce nebo hodnost člověka změnila. Během své životní pouti lékaře a potažmo i vojenského lékaře jsem viděl, poznal i prožil celou řadu lidských neštěstí a tragédií, ale také téměř zázračných návratů zpět do života. Ze všeho toho si odnáším vždy úctu k člověku, členům týmu a velkou pokoru k životu. Neustále je třeba zůstávat nohama na zemi. Vyšší vojenská hodnost pro mne znamená jediné větší odpovědnost a tvrdá práce. Zastáváte vysoký manažerský post. Jaká metoda je vám při jednání s podřízenými nejbližší? Co se řekne, musí platit. Není to o zvyšování hlasu, ale o přirozené autoritě. Po celou svou dosavadní kariéru jsem měl velké štěstí na spolupracovníky, na které většinou bylo a je absolutní spolehnutí. Žijeme v hektické době a jen společným týmovým úsilím lze docílit něčeho progresivního. V této souvislosti vzpomínám na své lékařské začátky u bojového útvaru, kde oblíbená zkratka velitele byla es-en-pé sobota, neděle pracovní, a bylo splněno. V současnosti to sice mnozí neradi slyší, ale když je třeba, musí platit i dnes, že jsou situace, kdy se musí pracovat nad rámec svých funkčních povinností. Marně hledáme ve vašem pracovním kalendáři volné okénko. Kdy a jak relaxujete? Volného času je pořád málo. Moje relaxace probíhá v několika skupenstvích cyklistickém, lyžařském a potápěčském. U posledně jmenovaného se rád zastavím. Měl jsem štěstí doprovázet špičkové profesionální jeskynní potápěče při průzkumech a mapování podvodních systémů v mexickém Yucatanu. Toto prostředí přináší silné a neopakovatelné zážitky. Bylo mi umožněno shlédnout přírodní skvosty, které spatřilo pouze několik desítek lidí z celého světa. Potápění a fotografování pod vodou, které provozuji už dvanáct let, mi přináší radost a relaxaci. Několikrát v roce se mi také podaří dát dohromady stejně pracovně vytížené kamarády k hudební produkci, kdy se snažím hrát co nejméně falešně na trubku. Text: Pavel Lang Foto: autor, Radko Janata a archiv brigádního generála B. Jurenky 6 7

6 Desítka v Lógaru jde do FINÁLE Příslušníci 10. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) Lógar mají před sebou poslední měsíc nasazení v afghánské provincii Lógar. Desítka je zároveň posledním kontingentem, protože český PRT končí po pěti letech svého působení v Afghánistánu. Než se začne bilancovat, co všechno Češi v Lógaru dokázali a jaký měla celá tato mise význam, připomeňme si, jak probíhalo nasazení desítky. Vojáci 10. jednotky rotovali do Afghánistánu během loňského července a srpna. Operační úkol převzali od 9. kontingentu v úterý 14. srpna Následujícího půl roku se stala jejich novým domovem americká základna Shank. Od prvního dne na sto procent Nasazení v zahraniční operaci je 24 hodin sedm dní v týdnu, vojensky řečeno 24/7. Vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v Lógaru měla letos zhoršující se tendenci, neměli naši vojáci čas na pomalejší rozjezd. Od prvního dne museli fungovat na sto procent. Plynule jsme navázali na práci našich předchůdců, říká velitel 10. jednotky PRT plukovník gšt. Josef Kopecký. Hlavním úkolem našich vojáků v Lógaru je zajistit bezpečnost českých civilních expertů v rámci probíhajícího rekonstrukčního procesu v Afghánistánu a spoluprací s místními autoritami a výcvikem afghánských bezpečnostních sil přispívat ke zvyšování stability, bezpečnosti a legitimity afghánské vlády. S koaličními partnery provádíme společné operace. Prvek PSYOPS/CIMIC dále provádí takzvané projekty rychlého dopadu zaměřené zejména na oblast podpory afghánských národních bezpečnostních složek, školství a zdravotnictví, vysvětluje plukovník Kopecký. Sloužím Afghánistánu! V sousedství základny Shank se nachází Training Center Lógar, ve kterém probíhají kurzy policistů Afghánské národní policie. Čeští vojenští policisté se zaměřují na mentoring a výcvik policejních nováčků. Výcvik vedou v předmětech, kde afghánští instruktoři ještě nedosahují potřebné kvalifikace. Hlavním cílem je naučit nováčky základním policejním činnostem a bezpečnému ovládání zbraně. Kurz trvá osm týdnů. Frekventanti musí zvládnout celkem devatenáct předmětů a učí se šest dní v týdnu. Museli se naučit vše, co budou potřebovat k výkonu reálné služby v terénu. Ne všichni nováčci náročný výcvik dokončili, říká velitel jednotky Vojenské policie PRT Lógar kapitán Petr N. Výcvikový týden začíná v sobotu a končí ve čtvrtek. Pátek je v Afghánistánu volným dnem. Pracovní den začíná pro policejní nováčky už o půl páté ráno. Po budíčku následuje modlitba a ranní úklid. Pak mají hodinu tělocviku. Po snídani je čas na hygienu a v osm hodin už musí stát na ranním nástupu. První vyučovací hodina je vždy stejná pořadová příprava. Po ní už následují jednotlivé odborné předměty. Po obědě je čas na další modlitbu. Odpoledne výcvik pokračuje. Večerka je v devět večer. Afghánští policisté se učí základním dovednostem, jako jsou činnost na kontrolních bodech, prohlídka osob, vozidel a budov, zatýkání, použití obušku, poutání, činnost na místech trestné činnosti a další. Součástí výuky jsou také témata z oblasti práva, poskytování první pomoci nebo zpravodajská a spojovací příprava. Důraz je kladen na fyzickou kondici a na základní techniky sebeobrany, vysvětluje poručík Marek H. Vzhledem k tomu, že většina nováčků neumí číst ani psát, organizuje se pro ně každý večer tzv. kurz gramotnosti, který je plně v režii afghánské strany. V Afghánistánu se nejčastěji mluví dvěma jazyky dárí a paštu. V afghánských bezpečnostních složkách je oficiálním jazykem dárí. S místními policisty a instruktory komunikujeme prostřednictvím překladatelů. Při jednání s Afghánci musíme respektovat jejich mentalitu a mít na zřeteli místní kulturní a náboženské zvyklosti, říká poručík Marek H. Pro policisty v Afghánistánu je nutností velmi dobře ovládat a používat zbraň. Nácviku i samotným střelbám proto věnujeme velkou pozornost. Důraz klademe na bezpečnost, říká český instruktor nadrotmistr Jiří W. Každý afghánský policista, který úspěšně absolvuje náročný základní kurz, dostane certifikát o složení zkoušek. Při slavnostním vyřazení ho zvedli nad hlavu a nahlas zakřičeli: Sloužím Afghánistánu! Pět nejlepších studentů bylo oceněno věcným darem. Významně jste zvýšili naše palebné schopnosti Česká strana se aktivně podílí na výcviku afghánských bezpečnostních složek a tím přispívá ke zvyšování stability, bezpečnosti a legitimity afghánské vlády, vysvětluje náčelník štábu 8 9 mise PRT podplukovník Petr S. Při výcviku dělostřelců 4. brigády Afghánské národní armády pomáhají americkým mentorům čeští dělostřelci, kteří jsou ve struktuře PRT. Naší výhodou je, že máme zkušenosti s ruskou bojovou technikou. Afghánci jsou vyzbrojeni 122mm děly D-30 ruské provenience, říká rotmistr Radek M. Výcvik včetně střeleb probíhal na americké základně Shank. Kurz hodnotím pozitivně. Významně jsme zvýšili naše palebné schopnosti, hodnotí výcvik náčelník dělostřelectva 4. brigády ANA major Andul Motala a dodává: Dříve jsme naše dělostřelce využívali jako pěchotu. Nyní je již můžeme efektivně využít k palebné podpoře jednotek naší brigády. Výcvik byl zaměřen na zvládnutí základních dělostřeleckých úkonů: zjistit cíl, předat informace o cíli, spočítat prvky, nastavit prvky na děle, vydat povel a výstřel. Afghánci cvičili činnost dělostřelecké baterie v palebném postavení a přípravě děl ke střelbě, dělostřelecký průzkum a činnost střediska řízení palby. Zároveň se učili správně manipulovat s municí, říká rotný Adam H. V palebné službě jsme vycvičili celkem sedm obsluh. Už první střelby dopadly nad očekávání dobře. První rána minula cíl o sto metrů. Po provedení oprav druhá rána již neomylně zasáhla cíl, hodnotí nadpraporčík Petr K. Afghánští vojáci se během výcviku viditelně zlepšovali. Projevovali zájem o ovládání zbraně a přijímali naše zkušenosti s povděkem. Na závěr kurzu proběhly komplexní školní bojové střelby s ostrým navedením dělostřelecké palby na cíl a také palbou v noci, hodnotí nadrotmistr Josef P. Důležitým prvkem v systému je dělostřelecký průzkum. Nejdříve jsme se zaměřili na topografii, především čtení z mapy. Pak jsme přidali zjišťování cílů a předávání informací o nich. Výcvik vyvrcholil naváděním dělostřelecké palby, vysvětluje rotný Jakub H. Ke zefektivnění výcviku i vlastní palby jsme pro Afghánce připravili pomůcky, které jim usnadní výpočet prvků pro střelbu, říká nadpraporčík Petr K. Jsou to pomůcky pro ruční výpočet při použití tabulek a kalkulaček, ale také počítačový program. Významně se tím zkrátí čas výpočtu prvků a zvýší účinnost vedení palby, dodává nadpraporčík Petr K. Kontrolní bod Chinarey na pašerácké stezce stále žije Kontrolní bod Chinarey leží v horách v průsmyku dva a půl tisíce kilometrů nad mořem. Vede tudy silnice spojující lógarské distrikty Azra a Khoshi a povstalci ji často využívají pro tranzit osob i materiálu. Není tedy divu, že je místem častých přestřelek i urputnějších bojů. Vzhledem k tomu, že kontrolní bod Chinarey je důležitým místem pro udržení bezpečnosti v této neklidné části Lógaru, rozhodli jsme se provést jeho komplexní rekonstrukci a zvýšit jeho obranné schopnosti, říká stavební inženýr českého PRT Lógar Jan Pivec. Realizace projektu začala na jaře roku Stavební inženýři a bezpečnostní experti civilní části PRT připravili projektovou dokumentaci a podklady k výběrovému řízení. Prostřednictvím našich projektů se nám daří zvyšovat zaměstnanost v regionu. Podmínkou pro vybrané firmy je zaměstnávat místní lidi a používat lokální stavební materiál. Vítězná firma se pustila do práce. Bezpečnostní situace se však postupně zhoršovala. Začátkem loňského července na stavbu kontrolního bodu Chinarey několikrát zaútočili povstalci. Bohužel při tom zabili tři dělníky a část budovy vyhodili do povětří. Z bezpečnostních důvodů byly stavební práce zastaveny. Stavbu se nám podařilo znovu obnovit až letos v červnu. Část objektu zničeného výbuchem byla demolována a znovu vystavěna. Projekt jsme ale upravili tak, abychom zvýšili obranné schopnosti objektu, dodává stavební inženýr Jan Pivec. Nové kontrolní stanoviště pomůže afghánským vojákům zvýšit jejich ochranu a zlepší podmínky služby na tomto nebezpečném místě, vysvětluje velitel plukovník gšt. Josef Kopecký. Na projektu se podíleli také vojáci českého PRT. Zakoupili jsme padesát sedm kusů tzv. Hecso valů ke zkvalitnění opevnění hlavní budovy kontrolního bodu Chinarey. Instalaci a naplnění zeminou provedla místní firma, dodává příslušník skupiny civilně-vojenské spolupráce (CIMIC) rotmistr Bohumír B. Kontrolní bod Chinarey původně sloužil Afghánské národní policii. Vzhledem k jeho důležitosti zde službu převzala Afghánská národní armáda. Posádku tvoří patnáct vojáků, kteří se střídají v měsíčních intervalech. Na kopci nad kontrolním bodem se nachází ještě pozorovací stanoviště, které má symbolický název Poslední stanoviště. Matematická olympiáda v Lógaru Svoje matematické vědomosti měřili studenti dvaceti dvou lógarských středních škol, z toho bylo šest dívčích. Cílovou skupinou byli studenti posledního ročníku. Chtěli jsme podpořit lógarské studenty ve studiu matematiky. Třem nejlepším z každé školy jsme věnovali učebnice, které jim pomohou v přípravě na přijímací zkoušky na univerzitu. Dále jsme jim darovali kalkulačky, geometrické sady

7 mise a aktovky, řekl velitel Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar plukovník gšt. Josef Kopecký, který ceny studentům osobně předával. Spolu s velitelem českého PRT ceny předával také provinční ministr školství Akbar Stanikzai. Slavnostní ceremoniál se uskutečnil v areálu střední zemědělské školy v lógarském hlavním městě Pol-e Alam. Tuto školu projektoval, postavil a vybavil český provinční rekonstrukční tým. Ceny pro studenty byly nakoupeny z prostředků Ministerstva obrany ČR, hnutí Na vlastních nohou Stonožka a ze sbírky kaplana. Nápad uspořádat matematickou olympiádu vzešel od skupiny civilně-vojenské spolupráce. Organizátorem bylo, s naší podporou, provinční ministerstvo školství. To bylo zároveň zodpovědné za celý průběh soutěže, včetně výběru příkladů, řekl náčelník skupiny CIMIC českého PRT nadporučík Josef D. a dodává: Příklady byly vybírány tak, aby jejich složitost byla vyšší, než jsou průměrné znalosti studentů. Školy měly o matematickou soutěž velký zájem, říká ministr školství v Lógaru. Je to dobrá věc takhle podporovat studenty při jejich vzdělání. Má to dobrý vliv na školy i na morálku studentů, dodává ministr. I když se jedná o krátkodobý projekt, předpokládám, že bude mít dopad v dlouhodobější perspektivě. Řadě studentů může pomoci dostat se na univerzitu a tím postupně zvyšovat vzdělanost místní mladé generace, hodnotí plukovník Kopecký. Na základě výsledků matematické olympiády čeští vojáci zorganizovali další vzdělávací projekt. Cílem byla podpora nejlepších škol v afghánské provincii Lógar. Šedesát šest nejlepších studentů, tři z každé školy, soupeřili ve vědomostech v matematice. Tentokrát soutěžili především za své školy, protože tři nejlepší týmy vyhrály vybavení pro výuku přírodovědných předmětů, řekl náčelník skupiny CIMIC nadporučík Josef D. PRT podporuje i omeletu ve Wardaku Rekonstrukce kuchyně s jídelnou 3. kandaku, který je dislokován na základně Solthan Kheyl v provincii Wardak, byla důležitým projektem rychlého dopadu. Významně jsme tím zlepšili životní podmínky afghánských vojáků. Projekt také přispěl k dalšímu zlepšení velmi dobrých vztahů mezi afghánskými a českými vojáky a zároveň ukázal schopnost PRT podpořit jednotku Armády České republiky, která působí v jiné provincii než Lógar, říká náčelník skupiny civilně-vojenské spolupráce českého provinčního rekonstrukčního týmu nadporučík Josef D. fakta Právě 3. kandak je mentorován českým poradním a výcvikovým týmem OMLT. S myšlenkou na rekonstrukci přišel předcházející velitel poradního a výcvikového týmu podplukovník Martin Botík. Kuchyňský blok byl v nevyhovujícím stavu a hygienické podmínky byly, diplomaticky řečeno, na hodně nízké úrovni. Vedoucí skupiny CIMIC spolu se stavebním expertem civilní části PRT se přímo na základně Solthan Kheyl seznámili s aktuálním stavem. Vyhodnotili, že rychlejší a finančně výhodnější bude objekt zrekonstruovat než postavit nový. Rozhodli jsme se rekonstrukci celého objektu řešit komplexně, s důrazem na udržitelnost provozu v dlouhodobějším horizontu, říká stavební inženýr civilní části PRT Jan Pivec, který zároveň zpracoval projektovou dokumentaci a podklady pro výběrové řízení. Součástí projektu je také zbudování septiku a napojení na zdroj pitné vody. Tím se výrazně zvýší hygienická úroveň provozu kuchyně i jídelny. V současnosti vojáci nosí vodu ve vědrech z dvou set metrů vzdálené studny. Změna nastane také v technologii vařičů. Nově budou osazeny vařiče na plyn, čímž se zvýší bezpečnost provozu. Dosud se používalo otevřené ohniště na tuhá paliva. Kvůli tomu budova v minulosti vyhořela. V celém objektu byla rozvedena nová elektroinstalace a budova byla připojena ke generátoru. V projektu se také počítá s proškolením vojáků roty logistiky afghánského kandaku k obsluze jednotlivých zařízení kuchyně a k ekologickému Velitelem 10. jednotky PRT Lógar je plukovník gšt. Josef Kopecký, MSc, který v České republice velí 7. mechanizované brigádě v Hranicích. Hlavním úkolem našich vojáků v Lógaru je zajistit bezpečnost českých civilních expertů v rámci probíhajícího rekonstrukčního procesu v Afghánistánu a spoluprací s místními autoritami a výcvikem afghánských bezpečnostních sil přispívat ke zvyšování stability, bezpečnosti a legitimity afghánské vlády. S koaličními partnery provádíme společné operace. Prvek PSYOPS/CIMIC dále provádí takzvané projekty rychlého dopadu zaměřené zejména na oblast podpory afghánských národních bezpečnostních složek, školství a zdravotnictví. Jádro jednotky tvoří příslušníci 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic, doplněné je vojáky 72. mechanizovaného praporu a velitelství 7. mechanizované brigády. Jednotka má celkem 292 vojáků, z toho 11 žen, a skládá se z 25 vojenských útvarů a zařízení Armády České republiky. Průměrný věk příslušníků kontingentu je 31 let. Nejmladšímu vojákovi je 21 let a nejstaršímu 53 let. V zahraniční operaci už bylo minimálně jednou nasazeno 46 % vojáků jednotky. Základními prvky 10. jednotky PRT Lógar jsou štáb, lehká a mechanizovaná rota a rota logistiky, zahrnující mimo jiné i tým pro likvidaci nevybuchlé munice a výbušnin (EOD Explosive Ordnance Disposal). Ve struktuře je zařazena také výcviková a poradní skupina Vojenské policie určená k podpoře výcviku Afghánské národní policie. Celá jednotka PRT i s technikou operuje z americké základny Shank, na níž jsou kromě amerických a českých vojáků dislokováni také příslušníci jordánského kontingentu, vojáci Afghánské národní armády (ANA) a příslušníci Afghánské národní policie (ANP). Vojáci 10. jednotky PRT Lógar převzali operační úkol dne 14. srpna Plánovaná doba nasazení je do února Hlavní technikou užívanou při plnění operačního úkolu jsou lehká obrněná vozidla IVECO a Dingo, kolové obrněné transportéry Pandur a americká obrněná vozidla MRAP typu MAXPro. Vojáci jsou vyzbrojeni novou českou útočnou puškou CZ 805 BREN ráže 5,56 mm a dalšími ručními zbraněmi. Civilní část PRT v současnosti tvoří čtyři odborníci vybraní Ministerstvem zahraničních věcí České republiky, kteří zajišťují konkrétní rozvojové a rekonstrukční programy zaměřené zejména na bezpečnost, vodní hospodářství, zemědělství, infrastrukturu, vzdělávání a komunitní projekty. Prioritami civilní části PRT jsou podpora místní vlády, médií a ekonomický rozvoj provincie Lógar. nakládání s odpady, které provozem kuchyně a jídelny vzniknou. Na počátku jsme oslovili šestnáct stavebních společností z provincie Lógar. Přihlásilo se osm firem, kterým jsme zaslali projektovou dokumentaci. Firmy nám předložily své nabídky. Smlouvu jsme podepsali se stavební společností, jejíž nabídka byla nejvýhodnější. Při realizaci našich rekonstrukčních projektů upřednostňujeme firmy právě z provincie Lógar, kde český PRT působí. Podporujeme tím zaměstnanost místních obyvatel. V současné době jsou stavební práce v plném proudu. Spolu se stavebním inženýrem civilní části PRT stavbu pravidelně kontrolujeme, aby byly dodrženy veškeré technologické postupy, dodává náčelník skupiny CIMIC nadporučík Josef D. Film Všiváci se točil v Lógaru Vojáci vedou palbu na střelnici. Za nimi se objeví voják v pouštní uniformě. Jde odevzdaně. Před chvílí se dozvěděl, že ho opustila žena. On je daleko od domova a nemůže nic dělat. V tu chvíli se pro něho zhroutil svět. To je jedna za scén nového českého filmu Všiváci. Hlavní roli, postavu bývalého vojenského odstřelovače Richarda, hraje Ondřej Vetchý. Natáčelo se v autentických exteriérech a interiérech. Výše zmiňovaná scéna byla natáčena na střelnici Altimur. Filmaři také pracovali na základně Shank, kde je dislokován český provinční rekonstrukční tým. V Pol-e Alam, hlavním městě provincie Lógar, se točily scény v chlapecké škole. V afghánském Lógaru spolu s Ondřejem Vetchým natáčil i herec Ondřej Malý, který ve filmu hraje také bývalého vojáka. Pětičlenný filmový štáb doplňoval režisér Roman Kašparovský, kameraman a zvukař. Film Všiváci je příběhem dvou bratrů, Richarda a Mikuláše, kteří se v minulosti rozešli a v současnosti k sobě hledají cestu. Ve filmu sledujeme jejich současný stav a životy a zároveň se postupně dozvídáme o jejich minulosti. Richard je bývalý voják, který bojoval v Afghánistánu. V současnosti žije v malém městě na Vysočině a řeší existenční problémy. Jeho bratr Mikuláš je špičkový neurochirurg žijící v Praze, charakterizuje svůj první film režisér Roman Kašparovský. Krikeťáci z Pol-e Qandahárí mají nové sportovní vybavení Společnost STES, která je marketingovým zástupcem Fotbalové asociace České republiky, poskytla finanční dar na rozvoj sportu v provincii Lógar prostřednictvím sbírky Duchovní služby Armády České republiky. Původně jsme chtěli podpořit jeden z místních fotbalových klubů. Lógarští sportovní funkcionáři se bohužel snažili získat peníze spíše do vlastních kapes, než aby měli zájem podporovat fotbal. Proto jsme se rozhodli, po dohodě se STES, podpořit jiný druh sportu. Při jedné z patrol v obci Pol-e Qandahárí v severní části Lógaru oslovili naše vojáky studenti z místní střední školy. Ukázalo se, že to jsou nadšení hráči kriketu, kteří hrají za tým s názvem Shahi, vysvětluje velitel 10. jednotky PRT Lógar plukovník gšt. Josef Kopecký. Že to jsou zapálení sportovci, se ukázalo hned při první schůzce. Na základnu Shank za námi přišli pěšky, vzpomíná příslušník skupiny civilně-vojenské spolupráce rotmistr Bohumír B. Náš tým se jmenuje Shahi a má třináct hráčů. Všichni jsme studenti střední školy v Pol-e Qandahárí, představuje svůj kriketový tým jeho kapitán Ismatullah Ahadi. Myslím, že je lepší ve volném čase sportovat, než abychom se někde poflakovali nebo brali drogy, dodává Ismatullah Ahadi. Na rozdíl od chybějícího sportovního vybavení nepostrádají studenti nadšení. Trénují dvakrát týdně na hřišti u školy, do které chodí. Skupina civilně-vojenské spolupráce českého PRT se rozhodla, že kriketovému mužstvu koupí nové sportovní vybavení. K tomu vypsala výběrové řízení. Ze čtyř přihlášených firem jsme vybrali nejvýhodnější nabídku. Tým Shahi tak ke svému nadšení dostal také kvalitní vybavení. Každý z hráčů obdržel kriketové boty a dresy. Dále jsme pro tým koupili deset míčků, tři pálky a přilby, tři páry holeňových chráničů a rukavice pro pálkaře a dva páry rukavic na chytání míčků. Bylo příjemné sledovat radost afghánských krikeťáků, když si prohlíželi svoje nové sportovní vybavení, vzpomíná rotmistr Bohumír B. Kriket byl v Afghánistánu až do sovětské okupace v roce 1979 téměř neznámým sportem. Objevili ho v Pákistánu až afghánští uprchlíci, kteří tam utíkali během války. Zde se ho také naučili hrát. V roce 1995 byla založena Afghánská kriketová asociace. V poslední době afghánský národní tým získává jeden úspěch za druhým. V současnosti dokonce hraje prestižní soutěž International Twenty20, kde hrají nejlepší týmy, například z Indie, Anglie, Austrálie, Nového Zélandu nebo Pákistánu. Úspěchy národního týmu zvyšují popularitu kriketu v zemi. V celém Afghánistánu nyní tuto hru hraje téměř milion lidí. Připravil mjr. Jindřich Plescher, tiskový a informační důstojník 10. jednotky PRT Lógar 10 11

8 výcvik Britský vojenský poradní výcvikový tým (BMATT) připravil za dvanáct let své existence téměř deset tisíc vojáků Pod taktovkou zkušených seržantů Na obzoru se objevil obrovský ohnivý hřib, který záhy zakryl hustý dým. Trvalo ale ještě dobře deset sekund, než dorazila zvuková vlna. Nemohlo být nejmenších pochyb. Spojenecký letoun byl sestřelen. Okamžitě byla aktivována jednotka rychlé reakce. Vojákům se poměrně brzo podařilo určit místo dopadu. Ale dříve než dorazili do této oblasti, začali se tam stahovat i povstalci. A tak se okamžitě rozpoutala přestřelka. Zatímco jedna skupina spojeneckých vojáků odrážela palbou protivníka, druhá se snaží poskytnout první pomoc sestřelené osádce. Takto nějak vypadal jeden z fragmentů výcviku Britského vojenského poradního výcvikového týmu (BMATT) sídlícího ve Vyškově. Instruktoři se netajili tím, že se nechali inspirovat nejnovějšími zkušenostmi z Afghánistánu. Mezi ohněm z hořících pneumatik ale v tomto případě sváděli boj o pilota pouze figuranti. Absolventi kurzu, který se skládal z nejnižších velitelů, pouze pozorovali, jakým způsobem britští instruktoři vedou toto zaměstnání. Následující den se výcvik se stejným námětem zopakuje. To už se však role instruktorů ujmou samotní posluchači. Díky takto metodickému přístupu se jim poznatky z kurzu dostanou co nejvíce do krve. Od Kavkazu po Maroko BMATT působí ve Vyškově od října Vzniku tohoto týmu předcházelo podepsání memoranda o porozumění mezi britským a naším ministerstvem obrany. V roce 2008 byl tým rozšířen o pět českých vojáků. O dva roky později došlo k poslednímu dodatečnému pětiletému prodloužení memoranda. V současné době se sedmnáctičlenný britský tým skládá z pěti důstojníků, čtyř praporčíků a osmi poddůstojníků. V pětičlenném českém týmu je zastoupen jeden důstojník a čtyři praporčíci. Za dvanáct let prošlo rukama instruktorů na deset tisíc vojáků. Úkolem BMATT bylo pomoci zemím střední a východní Evropy s rozvojem jejich armád, a to především prostřednictvím výcviku instruktorů. Britové zajišťují vojenské kurzy, pomoc při výcviku a odborné konzultace. Jejich zaměstnání patří k nejprestižnějším záležitostem a je o ně nejen mezi příslušníky Armády České republiky nemalý zájem. Tým různými formami spolupracuje s armádami třiatřiceti zemí z Afriky, Asie a Evropy. Vliv našich instruktorů sahá od Kavkazu přes Balkán, severní Afriku až do Maroka. Nejde jen o to, že tyto země vysílají své vojáky do České republiky, pokud se to jeví jako výhodnější, vyšleme malý výcvikový tým do zemí, které mají o to zájem. Ten pak školí příslušníky domácích ozbrojených sil přímo na místě. Snažíme se, aby vojáci těchto armád zlepšili svou odbornou erudici a schopnost vysílat jednotky do nejrůznějších zahraničních misí. Vycházíme z britské metodologie a taktiky, učíme nejnovější poznatky, které získáváme od vojáků vracejících se ze zahraničních operací. Školíme školitele. Výcvik, který poskytujeme, se pak šíří dál prostřednictvím našich studentů. Hlavní důraz je přitom kladen na vedení, vysvětluje velitel BMATT plukovník Andrew Cuthbert. Bez podpory, kterou nám poskytuje Česká republika, bychom nemohli existovat. Ta je pro nás prostě klíčová. A za to bych chtěl poděkovat. Ve Vyškově máme k dispozici kvalitní výcvikové prostory, dobré kanceláře a učebny. Sedm kurzů BMATT organizuje celkově sedm druhů kurzů, většinou se jedná o instruktorské. Výuka se vede zásadně v angličtině. V každém kurzu je dvacet pět až třicet pět účastníků z dvanácti až patnácti zemí. Ročně takto připraví ve Vyškově až tři sta posluchačů. Mnohem více je ale těch, které vycvičí čtyřčlenné výjezdové týmy přímo v jejich zemích. Ročně se takto uskuteční až osm výjezdů. Může se jednat o asistence, školení nebo přímý výcvik jednotek, v poslední době především před nasazením v Afghánistánu. Britský tým je financován z několika zdrojů. Každý stát, který vyšle své vojáky do kurzu, platí veškeré jejich náklady. Česká strana dává bezplatně k dispozici výcviková zařízení, kanceláře a učebny, včetně vybavení. Zároveň také zajišťuje podporu výcviku, tedy zbraně, vojenské dopravní prostředky a v případě potřeby i figuranty. Nese i náklady spojené s fungováním české části týmu. Zbývající část jednotky je hrazena britskou stranou. Ta platí mzdy instruktorů a veškeré s tím spojené dávky, ubytování, přepravní náklady, zdravotní péči o ně a při výcviku v zahraničí i cestovné a stravné. Česká republika vydá na tento projekt zhruba dva miliony korun ročně. Také britský rozpočet se pohybuje v řádu milionů, ovšem liber. V seznamu kurzů, které se ve Vyškově pravidelně připravují, je například seminář pro vyšší důstojníky. Trvá jen tři dny a má spíše seznamovací charakter. Oproti tomu kurz velitelů nižších jednotek je v délce čtyř týdnů a koná se dvakrát do roka. Jeho cílem je rozvíjet řídicí schopnosti velitelů nejnižších jednotek. Posluchači tráví většinu času přímo v terénu a především v zimním období bývá s ohledem na klimatické podmínky velice náročný. Ještě rozsáhlejší je kurz instruktorů, který trvá šest týdnů. Ten je zaměřen především na znalosti a metodiky nezbytné pro výcvik vojáků. Flexibilní přístup V nabídce jsou i kurzy plánování operací na podporu míru, plánování a hodnocení výcviku a střelecký kurz. Ten není samozřejmě zaměřen jen na nějaký statický nácvik střelby na střelnici. Snažíme se během něho seznámit posluchače s nezbytnými technikami a znalostmi tak, aby byli schopni vycvičit jednotku na takovou úroveň, která umožňuje vést účinnou střelbu v bojových operacích. Pokud se vojáci dostanou do léčky, musí být velice efektivní v tom, co dělají, upozorňuje plukovník Cuthbert. Necvičíme ale jen ryze vojenské činnosti. Všichni absolventi kurzů se dozvědí spoustu věcí o etice mezinárodních operací. Vštěpujeme jim pravidla chování, předcházení sexuálnímu zneužívání, seznamujeme je s místními zvyklostmi a celou řadou dalších věcí. Kurzy, které organizujeme v zahraničí, mají podobnou náplň jako ty ve Vyškově. Jsme ale velice flexibilní. Pokud o to některá hostitelská země požádá, můžeme je upravit podle místních podmínek a požadavků. Před časem měl možnost ve Vyškově vidět ukázku vedení boje s nasazenými bodáky britský vojenský atašé plukovník Andrew Shepherd. Všiml jsem si, že figury imitující protivníka jsou vyrobeny z odpadků. Jednoduchý nápad, který umožní absolventům kurzu bez problému zorganizovat obdobný výcvik i u nich doma. A to s prakticky nulovými náklady. Přesně takový racionální způsob myšlení potřebují současné moderní armády, popsal svůj zážitek. Jen v roce 2012 organizoval BMATT kurz velitelů nižších jednotek pro Gruzii, kurz výcviku instruktorů pro Maroko a Kazachstán, zaměstnání zaměřené na řízení výcviku pro Kosovo, před nasazením vycvičil ukrajinský prapor a pro Rumunsko a Českou republiku připravoval jednotky před vysláním do Afghánistánu. Tímto výcvikem prošlo dvě stě českých vojáků. Ti se podle britských instruktorů při závěrečné klasifikaci většinou umísťují v horní třetině. Často právě Češi bývají oceňováni jako vůbec nejlepší posluchači kurzu. A to rozhodně ne podle zdvořilostních kritérií. Hodnocení je v tomto případě exaktní a velice přísné. Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv BMATT 12 13

9 legislativa Nová koncepce mobilizace by měla umožnit v případě ohrožení České republiky postavit skutečně účinnou válečnou armádu Ostře sledované HROZBY Ke zlepšení případné obrany České republiky by měly v nejbližší době významně přispět tři materiály. Vedle Koncepce aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky (tomuto tématu jsme se věnovali podrobněji v AR 8/2012) se jedná o Koncepci přípravy občanů k obraně státu a Koncepci mobilizace ozbrojených sil. A právě posledně jmenovanému dokumentu jsme se rozhodli věnovat prostor v tomto čísle. Armáda České republiky na mírových stavech je ve skutečnosti jen něco jako organizační jádro pro rozvinutou, plně mobilizovanou armádu. Právě ta by sehrávala rozhodující roli při obraně nedotknutelnosti našeho území. A to nejen formou válečného konfliktu. To, jak dobře budou nastaveny všechny mobilizační procesy a jak kvalitní záložní potenciál bude k dispozici, pomáhá vytvářet odstrašující faktor vůči případnému agresorovi. Doposud měla Česká republika pro případ výrazného zhoršení bezpečnostní situace koncepci mobilizace vypracovanou v roce Tehdy jsme zahajovali první rok plně profesionální armády. Od té doby se však mnohé změnilo. A nejde jen o to, že v Armádě České republiky především v důsledku opakovaného snižování vojenského rozpočtu nyní dochází k další reorganizaci, ale ruku v ruce s ním se stále ve větším měřítku uplatňuje princip odložené potřeby. Je také nezbytné reflektovat optimalizaci bezpečnostního sytému České republiky, českou bezpečnostní strategii a vojenskou strategii ČR. Navíc se nepodařilo upravit dosud platné právní normy tak, jak navrhoval dokument mobilizace v roce Především ale chybí právní úprava celé škály nezbytných opatření, o nichž by musela vláda rozhodnout a která by byla realizována ještě v době míru. Stávající právní norma předpokládá zahájení činností přímo souvisejících s doplňováním našich ozbrojených sil, a to včetně odvodního řízení a přípravy vojáků v záloze, až za stavu ohrožení státu. Tedy až v okamžiku, kdy je již bezprostředně ohrožena svrchovanost a územní celistvost naší republiky. A to je již pozdě. Realizace mimořádných opatření a plánovaných opatření si mimo jiné vyžádá novelu zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, a branného zákona č. 585/2004 Sb. i celé řady navazujících právních norem. Doposud nebyly navrženy a schváleny právní předpisy upravující průběh mimořádné služby a také alternativní služby. Tu by měli v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu vykonávat občané, kteří z důvodů svědomí nebo náboženského vyznání odmítnou povinnou vojenskou službu. Mobilizaci řešíme realisticky. V mírovém stavu je branná povinnost občanů vykonávána na dobrovolnickém principu a na smluvním základě. Pro doplňování ozbrojených sil slouží aktivní záloha. Majetkové zajištění je realizováno akvizicemi. Mimořádná opatření umožňují převedení ozbrojených sil ČR z mírové do válečné organizační struktury. Při stavu ohrožení státu je branná povinnost uskutečněna na základě zákonné povinnosti, zhodnotil tento dokument v době jeho vzniku Alexandr Vondra. Budou chybět vycvičené zálohy V nepříliš vzdálené době s největší pravděpodobností nastane problém s dostatečným počtem vycvičených vojáků v záloze. V současné době je do vojenské evidence v souladu s branným zákonem zařazeno přibližně milion šest set vojáků v záloze. Tento počet se v důsledku zániku branné povinnosti každoročně snižuje přibližně o šedesát tisíc osob. Od doby ukončení výcviku těchto vojáků základní služby uběhl poměrně velký časový úsek. Nemalá část z nich se učila ovládat techniku, která v současné době v armádě již neexistuje. Navíc se jedná o věkové kategorie od třiceti let výše, což jsou ročníky, k jejichž mobilizaci většinou dochází až ve druhém sledu. Počet nějakým způsobem připravených osob se průběžně jen minimálně navyšuje o vojáky z povolání propuštěné ze služebního poměru a vojáky zařazené do aktivní zálohy. Uspokojivé řešení nepřinese ani připravované navýšení počtů příslušníků aktivní zálohy až na pět tisíc osob a rozšíření jejich základního výcviku a pravidelných cvičení. Novinkou také budou dobrovolná cvičení vojáků v povinné záloze, která se budou PLNĚNÍ MOBILIZAČNÍ VYHLÁŠKY MOBILIZACE 22. ZÁŘÍ 1939 uskutečňovat na základě jejich žádosti. Celková délka tohoto výcviku by měla být dvanáct týdnů. Kromě toho budou existovat za předem stanovených podmínek i povinná cvičení vojáků v povinné záloze. Základní výcvik je v tomto případě stanoven na dvanáct týdnů, zdokonalovací na osm týdnů a stmelovací na čtyři týdny. Celkový rozsah cvičení vojáka v záloze za období mimořádných opatření činí nejvýše šest měsíců. Jak jsme již uvedli ve článku o aktivních zálohách, nově vzniká zvláštní kategorie aktivní zálohy, kterou budou tvořit bývalí vojáci z povolání po dobu pěti let od ukončení služebního poměru. Přes všechna tato opatření je zřejmé, že ozbrojené síly ČR budou schopny nasazení v maximálním rozsahu až po jejich mobilizačním doplnění a výcviku těchto rezerv, což si vyžádá nemalý časový prostor v řádu let. Nově mimořádná opatření Koncepce mobilizace je výchozím zadáním pro mobilizační plánování a pro mobilizační přípravy. Stanovuje zásady, principy, postupy a pravidla pro postupné převedení ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury, jejich doplnění osobami, vojenským materiálem a majetkem. Mělo by se jednat o co nejplynulejší proces rozložený do několika etap. A to pokud možno z důvodů, které jsme již naznačili v co nejdelším časovém období. Jeho délka bude samozřejmě závislá na průběhu a intenzitě krizové situace. Ke zpracování mobilizačních plánů rozvinovaných útvarů a projektů pro nově mobilizačně vytvářené útvary dojde již v mírovém stavu. Měly by být také stanoveny potřeby osob, vojenského materiálu, majetku a věcných prostředků. V této fázi se také uskuteční plánovací činnosti a přípravné práce pro podporu pobytu cizích ozbrojených sil na našem území Host Nation Support. Naplněny budou i úkoly plánu operační přípravy našeho území. Příprava mobilizace se totiž neobejde bez přijetí nezbytných opatření v dostatečném časovém předstihu. Bez toho by nebylo možné připravit osoby, vojenský materiál a majetek k plnění úkolů spojených se zabezpečením obrany státu

10 legislativa Jakýmsi mezistupněm mezi mírovým stavem a stavem ohrožení státu bude přijetí mimořádných opatření. Vyhlašuje je v případě vážného zhoršení bezpečností situace, kdy ale ještě nedojde k bezprostřednímu ohrožení našeho státu, na návrh ministra obrany vláda. Zavedená mimořádná opatření by měla umožnit zahájení výběrového doplnění ozbrojených sil neprodleně po vyhlášení stavu ohrožení státu. Mělo by dojít k přezkoušení mobilizace, k prověření opatření pro zabezpečení obrany státu, k revizi organizační struktury a celkových počtů ozbrojených sil, k zintenzivnění mobilizačních příprav, k přípravě doplňování vojenského materiálu a majetku pro zabezpečení potřeb ozbrojených sil a přípravě finančního zabezpečení. Akvizice zaměřené na doplnění majetku a materiálu válečné organizační struktury budou přitom realizovány i s použitím nástrojů hospodářských opatření pro krizové stavy. Významným opatřením bude naplňování branné povinnosti. Konkrétně by se mělo jednat o realizaci odvodních řízení, výkon povinných vojenských cvičení a předurčení vojáků v záloze na systemizovaná místa podle potřeb ozbrojených sil. V tomto případě vedle principu dobrovolnosti dojde k povinnému výkonu branné povinnosti. Krajská vojenská velitelství (KVV) v součinnosti s krajskými úřady a obcemi s rozšířenou působností zahájí prostřednictvím odvodních komisí odvodní řízení. Posudkové řízení s vojáky v povinné záloze budou zajišťovat posudkové komise. Současně bude odstartován výkon správních činností souvisejících s realizací branné povinnosti. U vybraných útvarů budou organizována stme- lovací cvičení. SOS a válečný stav Stav ohrožení státu (SOS) vyhlašuje v okamžiku, kdy jsou bezprostředně ohroženy svrchovanost, územní celistvost a demokratické základy státu, na návrh vlády Parlament ČR. Armáda je uvedena do zvýšené bojové pohotovosti. Ministr obrany okamžitě zahajuje doplňování útvarů válečné organizační struktury osobami, vo- jenským materiálem a nezbytným majet- kem. Princip dobro- volnosti při výkonu branné povinnosti je plně nahrazen principem povin- nosti. Vojáci v čin- né službě budou převedeni do mi- mořádné služ- by. Předurčení vojáci v záloze jsou povoláni prostřednictvím KVV k výkonu mimoř ádné služby. Po do- plnění vybra- ných útvarů je zahájeno jejich bojové stmelení v délce několika měsíců. O vyhlášení válečného stavu rozhoduje Parlament ČR. A to v případě, když je Česká republika přímo napadena, nebo je potřeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, případně je ohrožena svrchovanost, územní celistvost či demokratické základy státu. Nejprve je vyhlášena částečná nebo všeobecná mobilizace a zároveň také plná bojová pohotovost. Pokračuje odvodní a posudkové řízení a ostatní správní činnosti související s brannou povinností občanů. Ministr obrany řídí převedení ozbrojených sil na válečnou organizační strukturu. Podklady a návrhy řešení k vydávaným rozhodnutím připravují velitelské a mobilizační orgány resortu. Pro válečný stav, stejně jako pro stav ohrožení státu, je připravena celá řada dalších plánovaných opatření. Mimo jiné by mělo dojít k pozastavení propouštění vojáků z činné služby, k omezení cestování do zahraničí u osob podléhajících branné povinnosti, k povolení vstupu občanů pobývajících v zahraničí do ozbrojených sil spojeneckých armád a k povolení vstupu cizích státních příslušníků do ozbrojených sil České republiky. Mobilizační dodávky Stejně důležité jako doplňování mobilizované armády personálem bude i její vybavení potřebnou výzbrojí a dalším nezbytným materiálem. Tvorba, skladba a rozsah skladování zásob vojenského materiálu v době míru se totiž bude řídit principem udržování nezbytně nutného minima. Ve skladech bude tedy pouze materiál, který není možné pořídit v období předcházejícím rozvinutí ozbrojených sil na válečnou organizační strukturu. Smyslem tohoto opatření je odložení finančních nákladů až na dobu nezbytnou a snížení nákladů na skladování tohoto materiálu. K zajištění maximální efektivity a hospodárnosti bude uplatňována zásada majetek nevlastnit, ale zajistit jej v případě potřeby. Moderní technologie nebudou nakupovány na sklad, ale až v době, kdy bude pravděpodobné jejich využití. Majetek nezbytný pro potřeby válečných ozbrojených sil bude zajišťován z několika zdrojů. Základ bude tvořit stávající majetek a kapacity pro práce a služby v právu hospodaření resortu MO. Dále bude získáván úplatou nad rámec běžného akvizičního procesu. Nechybí ale ani přímé převzetí věcných prostředků. Již v době míru mají být zpracovány požadavky a souhrnné bilance věcných prostředků nezbytných k zabezpečení ozbrojených sil. Vlastní dodání těchto prostředků bude realizováno jejich vlastníky v průběhu stavu ohrožení státu a válečného stavu. V tomto období bude u KVV, krajských úřadů a obecních úřadů s rozšířenou působností zaveden institut evidence, vrácení a zničení věcných prostředků. Kromě toho dojde ke zpracování plánu hospodářské mobilizace MO. Pokud si mobilizační dodávky vyžádají u dodavatele zabezpečení nezbytných příprav, pak jejich finanční náhrada půjde na úkor Správy státních hmotných rezerv. Mobilizační dodávky budou realizovány za stavu ohrožení státu a válečného stavu a budou uhrazeny z rozpočtu Ministerstva obrany ihned po odběru výrobků, prací a služeb. Posledním zdrojem bude Správa státních hmotných rezerv. Od ní budou odebírány komodity, které má ve skladech. Princip odložené potřeby Výhody uplatnění principu odložené potřeby a odložení nákladů do budoucnosti jsou i bez ohledu na současné ekonomické problémy a nedostatek finančních prostředků zřejmé. Ostatně využívá ho celá řada dalších zemí. Tento systém umožňuje minimalizaci finančních nákladů v době míru a přenesení těchto výdajů do období, kdy nastane skutečná potřeba. Odpadá tedy problém se skladováním a obnovováním zásob. Ale v okamžiku, kdy nastane skutečná potřeba, budou náklady na nastolení této schopnosti nepoměrně vyšší. Nejslabší stránkou tohoto systému je schopnost dokázat včas identifikovat případnou hrozbu. Z historie víme, že ne vždy se něco takového podařilo. Naopak jako příklad toho, kdy politická a vojenská reprezentace včas rozpoznala hrozící nebezpečí a snažila se přijmout potřebná opatření, můžeme uvést situaci před druhou světovou válkou. Ještě v roce 1932 došlo v naší armádě ke zkrácení vojenské základní služby z osmnácti na čtrnáct měsíců a v důsledku přetrvávající krize k významnému snížení vojenského rozpočtu. Když se ale v lednu 1933 dostal v sousedním Německu k moci Adolf Hitler, zareagovala na to vláda a potažmo československá armáda okamžitě nejen přípravou rozsáhlé reformy spojené s výraznou modernizací výzbroje a výstavbou pohraničních opevnění, ale i prodloužením vojenské základní služby na dva roky. Princip odložené potřeby přináší však ještě jedno riziko. Jak jsme již zmínili, dává mu přednost celá řada dalších zemí. Pokud by ale došlo ke globálnímu zhoršení bezpečnostní situace, komodity potřebné pro doplnění mobilizačních zásob, především pak ty strategické, by se zřejmě staly nedostatkovým zbožím. Jinými slovy, některé nezbytné akvizice by v této fázi již nebylo možné realizovat. Nová právní norma by tedy měla daleko pružněji reagovat na mobilizační potřeby nejen v případě bezprostředního ohrožení České republiky. K tomu, aby byla naše země schopna v době bezpečnostní krize reagovat na vzniklá rizika, ale nestačí jen potřebná legislativa a koncepční materiály, mnohé z těchto činností bude potřeba pravidelně procvičovat a trénovat. Připravil: Vladimír Marek Foto: autor, VHÚ a VÚA-VHA 16 17

11 věda a výzkum Prvním pasivním sledovacím systémem vyvinutým v tehdejší pardubické Tesle byl KOPÁČ neboli přesný radiotechnický, respektive KOrelační PÁtraČ. Armáda jej zavedla do výzbroje v roce Zařízení dokázalo sledovat maximálně šest cílů a určování jejich typů probíhalo manuálně. Po něm následovaly RAMONA (1979) a TAMARA (1987), která v souvislosti s nápadně válcovitým tvarem anténní jednotky dostala kódové jméno Trash Bin (odpadkový koš). Zúročení získaných zkušeností se promítlo do vývoje nové generace pasivních sledovacích systémů. První významná zakázka pro českou armádu přišla na počátku 90. let. Společnost ERA Pardubice začala vyvíjet systémy VĚRA. Ty byly od samého počátku konstruovány s ohledem na jejich přímé zapojení do systému velení a řízení českých vzdušných sil jako jeden z důležitých prvků pro vytváření rozpoznatelného obrazu vzdušné situace. Nic nevysílá, neprodukuje teplo a dá se schovat kdekoliv to je unikátní systém pasivní koherentní lokace! VIDĚT a nebýt viděn Od Kopáče až po Věru-NG. Pasivní sledovací systémy (PSS) mají v naší armádě ojedinělé milníky a primáty. Již v šedesátých letech minulého století byl v tehdejším Československu dokončen unikátní objev metody pojmenované jako časoměrně-hyperbolická. Tehdy okamžitou polohu zdroje určoval průsečík hyperbolických křivek vypočítaných z časových rozdílů příchodu signálu na tři přijímací stanoviště vzdálená navzájem desítky kilometrů. O padesát roků později již určují trend nové pasivní technologie založené na principu pasivní koherentní lokace (Passive Coherent Location PCL). V roce 1995 začala ERA budovat pro AČR celoúzemní systém složený z osmadvaceti stanic VĚRA-A3D. Armáda si je pořídila, aby měla přehled o vzdušné situaci nezávisle na datech získávaných z civilního řízení letového provozu. Systém se skládá z několika vhodně rozmístěných bezposádkových stacionárních přijímacích stanic a jednoho centrálního procesorového stanoviště. Dokáže automaticky sledovat až tři sta cílů současně na vzdálenost do čtyř set padesáti kilometrů. Není však širokopásmová, pracuje pouze na příjmu frekvence MHz odpovídače SIF. Pak přišel rok 2001 a první dodávka mobilního širokopásmového systému VĚRA-S/M pro Armádu České republiky. Vícerežimový provoz umožňuje určovat polohu a sledovat dráhy přibližně dvou set vzdušných, případně pozemních či námořních cílů současně. Díky analýze přijímaného signálu určuje typ cíle a jeho funkční režim, čímž se stává i velmi účinným systémem elektronického průzkumu, který umožňuje přehled o vzdušné situaci stejně jako zjištění potencionálních hrozeb. Nové systémy alternativní radiolokace reprezentuje dnešní modifikace VĚRA-NG. Ta je už pátou generací pasivního sledovacího prostředku vyvinutého a vyráběného v České republice. Využívá osvědčené technologie multilaterace kombinující průzkumnou a sledovací funkci. Do výzbroje naší armády byla VĚRA-NG zařazena v lednu Tím však progres v této oblasti zdaleka nekončí. ERA totiž zahájila etapu testování a ladění demonstrátoru technologie PCL a nabízí jeho využití. Mimo jiné i pro Armádu České republiky. Krok před ostatními Nedávno navštívil pardubický areál firmy ERA náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel v doprovodu několika armádních expertů. To proto, aby jim byly prezentovány soudobé trendy v oblasti pasivních sledovacích systémů této společnosti, která patří mezi světové jedničky svého oboru. Není tajemstvím, že největší část prezentace směřovala k metodě radiolokace využívající k detekci vzdušných cílů náhodné nekoherentní zdroje elektromagnetických vln jako například rádiové a televizní vysílače, tedy k technologii pasivní koherentní lokace. Důvod je nabíledni tento trend, jako alternativa ke klasické radiolokaci, se jeví jako krok správným směrem. Jedná se totiž o směr, kterým by se Armáda ČR chtěla v budoucnu ubírat. Proč jít při monitorování vzdušného prostoru nad Českou republikou cestou v podstatě jednoho senzorového pokrytí, když je mnohem efektivnější kombinace technologií, řekl na závěr návštěvy náčelník Generálního štábu AČR. Uvedený záměr je již nějakou dobu rozpracován a k jeho realizaci se postupně přijímají konkrétní opatření, konstatuje ředitel operačního odboru sekce rozvoje druhů sil operační sekce MO plukovník gšt. Petr Milčický a poukazuje na cílený projekt dvou subjektů (sekce rozvoje druhů sil operační sekce a odboru vojskového průzkumu a elektronického boje) řešící právě tuto problematiku. Projekt výzkumného úkolu máme zpracovaný od poloviny loňského roku, ale nepodařilo se ho zařadit do plánu na rok Bude zahájen jako projekt s nejvyšší prioritou počátkem roku 2014, vysvětluje ředitel operačního odboru a dodává, že jejich metou je takzvaně funkční vzor s odpovídajícím softwarem, který bude schopný efektivně zpracovávat veškeré informace ve prospěch ochrany vzdušného prostoru nad Českou republikou. Jinými slovy, technologií PCL by se rozšířil stávající systém prováděné radiolokační činnosti. Poté, až se pasivní koherentní lokace vyvine natolik, že bude schopna samostatné činnosti, bude se moci překlopit z podpůrného prostředku na plnohodnotnou součást systému. Potenciál PCL je z tohoto hlediska unikátní, navíc s řadou dalších možností využití. V této souvislosti je třeba říct, že technologie PCL není absolutní novinkou v oboru. Již roky se jí velmi intenzivně zabývají světové renomované firmy. Z dostupných informací však vyplývá, že pardubická ERA pokročila nejdále. V takové fázi funkčnost systému pasivní koherentní lokace ještě nikdo neprezentoval. Funkční vzor a mobilní pracoviště jsou toho důkazem. V koncepci senzorů pro protivzdušnou obranu dochází k podpoře nových technologií s cílem zajistit efektivní plnění úkolů v dlouhodobém horizontu. Zájem Armády ČR o tuto unikátní a perspektivní schopnost je tedy zcela pochopitelný. Nejlepší je kombinace systémů Nikdy není dostatek senzorů, řekl generál Henry Obering, bývalý ředitel americké agentury pro protiraketovou obranu. Proto by svým dílem k ochraně našeho vzdušného prostoru mělo také přispívat vojenské řízení letového provozu Armády ČR. Zde je třeba zmínit, že slučováním informace o vzdušné situaci z jednotlivých senzorů se vytváří jednotný obraz vzdušné situace, do kterého mimo vojenských prostředků přispívají i civilní senzory jak z tuzemska, tak i ze sousedních států. V únoru loňského roku schválila vláda České republiky dokument, který mimo jiné zevrubně rozpracovává možnosti radarového krytí nad územím ČR. Jeden ze závěrů je pořízení deseti kusů mobilních 3D radiolokátorů typu MADR (Mobile Air Defence Radar) a tří letištních radiolokátorů, které by zabezpečovaly nejen plnohodnotné informace v souladu s operačními požadavky Armády ČR, ale také pro alianční integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System). Odpovědné složky resortu obrany však intenzivně hledají další eventuality, jak snížit finanční náklady tohoto kroku. Jednou z možností se jeví širší využívání nových technologií v oblasti pasivních sledovacích systémů. Při splnění předpokládaných schopností by to mohlo vést i ke snížení požadavku na počet pořizovaných radiolokátorů typu MADR. Dobrou zprávou je, že tvorba radiolokačního pole nad Českou republikou bude zefektivněna také operačním zasazením stacionárních radiolokátorů typu FADR (Fixed Air Defence Radar) v lokalitách Nepolisy a Sokolnice. S udělením patřičné akreditace i osvědčení o provozní způsobilosti a s jejich operačním nasazením se počítá během roku Radiolokační informace je širšího charakteru a dostatečně sofistikovaná. Přesto lze hovořit o jistých hluchých místech v určitých výškách, která mohou způsobit například terénní reliéfy nebo technické schopnosti provozovaných prostředků. Zásadním faktorem se z hlediska úkolů postavených před AČR jeví i využití schopností pasivních systémů k získávání informací pro efektivní zpracování v systému C4ISR (Command, Control, Communications, Computers, Intelligence, Surveillance and Reconnaissance), jehož výstavba je dle závěrů chicagského summitu prioritou i pro NATO. S nadsázkou řečeno, každý systém má svoje klady a zápory. Tudíž se jeví jako nejvíce účinná kombinace primárních radiolokátorů a pasivek. Parazitický princip Nahlédněme do zákulisí PCL. Nová technologie je v souladu s moderními trendy v radiolokaci a plní do důsledku účel pasivních sledovacích systémů tedy vidět a nebýt viděn. Na rozdíl od PSS využívajících různé druhy elektromagnetických emisí vyzařovaných pozorovaným objektem je PCL systém schopen využít signály odražené od předmětů, tedy schopen detekovat tzv. tiché cíle (nepoužívající žádné rádiové prostředky). Mezi hlavní výhody PCL patří zejména značný nárůst efektivní odrazné plochy cílů neboli RCS Radar Cross Section v porovnání s klasickými radiolokačními metodami, dále výrazné potlačení stealth efektu, výborné pokrytí malých výšek a minimalizace vlastních elektromagnetických projevů. Systém je tedy unikátní tím, že dokáže odhalit takzvané neviditelné letouny i malá letadla s vypnutými komunikátory. A protože využívá běžné vysílače, je téměř vyloučeno, aby jej někdo zaměřil. Klasický radar, takzvaný primár, pracuje, zjednodušeně řečeno, s tím, že vyšle signál a podle zpětného odrazu určí polohu cíle. ERA přichází s odlišnou filozofií. Jde o parazitický princip. Navíc systém PCL má oproti klasickému radaru velmi malé rozměry a může být umístěn prakticky kdekoliv. S nadsázkou řečeno, před PCL se nemohou vzdušné cíle schovat. Jde o pasivní systém, který nelze de facto vystopovat nic nevysílá, neprodukuje teplo a dá se velmi dobře schovat. V kombinaci se systémem VĚRA-NG Text: Pavel Lang Ilustrační foto: autor 18 19

12 vzdušné síly AČR Exkluzivní nahlédnutí do zákulisí maxi hangáru náměšťské letky oprav letecké techniky Žádoucí opravárenské zařízení Nemalé finanční prostředky ušetřila 223. letka oprav letecké techniky v uplynulých třech letech, když ve svojí působnosti provedla na pěti bitevních vrtulnících Mi-24 revize R-I namísto generálních oprav ve státních podnicích. Dílčí racionalita však není jediným pozitivem tohoto opravárenského zařízení na 22. základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Jeho potenciál, počínaje předepsanými pracemi v opravnách a konče operačním úkolem technického personálu na kábulském mezinárodním letišti, má obsáhlý a ojedinělý rozměr. Přestože náměšťská 223. letka oprav letecké techniky (223. lolt) oslavila před pár měsíci teprve čtvrté výročí vzniku, lze již s naprostou jistotou říct, že se jedná o investici, která se zaručeně vyplácí. Výstavba opravárenského zařízení si sice vyžádala nemalé finanční prostředky, avšak prováděná obnova provozních lhůt i opravy lehkých bitevníků L-39ZA a bitevních vrtulníků Mi-24/35 a letištní provozní techniky šetří výdaje letecké základny v řádech statisíců korun. Výstavba hangáru údržby letecké techniky a dílen stála 594,4 milionu korun, z nichž NATO zaplatilo 140,2 mil. Kč a Česká republika 454,2 mil. Kč. Kapacitně je hangár předurčen pro osm letadel, přičemž pět stání je pro případné potřeby Aliance a tři stání pro techniku vzdušných sil Armády ČR, upřesňuje velitel 223. lolt podplukovník Alois Matýzka a dodává, že hangár umožňuje údržbu a opravy taktických letounů i vrtulníkové techniky. Stejný počet letadel lze parkovat i na stanovišti údržby před hangárem. Celkové náklady na jeho výstavbu dosáhly 89,2 mil. Kč (z toho NATO 18,2 mil. a ČR 71 mil. Kč). Tyto částky se do opravárenského zařízení investovaly. Vraťme se však k výše vzpomínané návratnosti vynaložených peněz. Pro tentokrát třemi konkrétními příklady. Generální oprava jedné čtyřiadvacítky ve státním podniku je záležitostí zhruba sedmdesáti milionů korun. My namísto toho provedeme v opravně Mi-24 revizní práce R-I, jejichž náklady lze vyčíslit kolem třiceti milionů. Přestože se provedením R-I obnoví pouze poloviční provozní lhůta, a to pět set letových hodin na dobu tři a půl roku, oproti generální opravě, na jednom stroji ušetříme nezanedbatelné finanční částky. Za poslední dva roky tak tomu bylo v pěti případech, konstatuje velitel letky. Další profesní benefit souvisí s prodloužením provozní doby, respektive s opravami listů nosného rotoru u vrtulníků. Příslušníci 223. lolt, kteří jsou držiteli patřičného osvědčení, zvládají provádět výměnu příslušné sekce u poškozeného listu namísto celého elementu. Po tomto výkonu lze i nadále používat celou sadu listů, která by byla jinak vyřazena z provozu. Její cena? Řádově šest milionů korun! Před časem prokázali svoji profesní zdatnost na přerovské základně vrtulníkového letectva, když prodloužili provozní dobu listů nosného rotoru na strojích Mi-17/171. Provozní doba čtrnácti listů nosného rotoru byla prodloužena o jeden rok. Průměrná cena za tuto práci se u civilních opravárenských organizací pohybuje kolem třinácti tisíc korun za kus. Celkové náklady by tedy činily Kč, popisuje pplk. Matýzka a uvádí, že jeho tým to vlastními silami zvládl za šest tisíc, včetně cestovních náležitostí a dopravy. Samozřejmě že je k tomu třeba ještě přičíst režijní a mandatorní výdaje. V této souvislosti nezaškodí profesní analýza. Listy nosného rotoru mají stanovenou pevnou provozní dobu (dříve technický život), a to obvykle na osm let. Pokud tedy budou příslušníci 223. lolt provádět opravu na listech starých čtyři roky, což je statisticky průměr všech provozovaných listů, opravují majetek v zůstatkové hodnotě zhruba tři miliony korun. Suma sumárum v případě opravy průměrně starého listu tedy zachraňují majetek za přibližně korun! Do výčtu kladů 223. letky lze zapsat i to, že mimo svoji působnost (provádění prací R-I na vrtulnících řady Mi-24/35, prací R-III na letounech L-39ZA, provádění bulletinů na letecké technice, konzervace a překonzervace leteckých agregátů, kontroly letounů a jejich částí vizuální kontrolou a defektoskopické kontroly ultrazvukovou, magnetickou a penetrační metodou a metodou vířivých proudů) plní rovněž úkoly ve prospěch dalších vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. Profesní ambice náměšťské opravárenské jednotky počítají se vzestupem. Osobně si dokážu představit, že by se v našem hangáru údržby dělal servis pro podstatnou část letadlového parku vzdušných sil Armády České republiky. Že bychom se de facto stali opravárenskou základnou letectva se sofistikovanějšími druhy prací, jež by vedly ke zvyšování technické způsobilosti provozovaných strojů. Takovému kroku však musí předcházet důkladná odborná diskuse, protože přesunem podstatné části údržby letadlového parku vzdušných sil AČR na jednu leteckou základnu by klesly schopnosti, včetně nasaditelnosti, ostatních leteckých základen, konstatuje podplukovník Matýzka a uvádí další argument. Kapacita hangáru je kolem dvě stě čtyřiceti pracovníků. Nás zde v současné době pracuje zhruba polovina. Potenciál lze tedy stoprocentně navýšit. Za určitých okolností se dá uvažovat i o směnném provozu. Efektivitu našeho opravárenského zařízení je možné zvyšovat. Disponuje potřebnou legislativou a moderním technickým zázemím. Co tím má velitel 223. letky oprav letecké techniky na mysli? Především osvědčení o shodě systému jakosti s požadavky ČSN EN ISO 9001:2009, které jim vydal Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, a špičkové přístrojové vybavení. Jeden příklad z mnoha: Od konce roku 2011 je skupina kontroly a ověřování jakosti vybavena zařízením pro přípravu a čištění povrchů zkoušených součástí pomocí tryskání speciálním abrazivem. Toto abrazivo rychle a kvalitně zbavuje zkoušené části jakýchkoliv povrchových nátěrů všech druhů a typů. Použitím této technologie došlo ke zkvalitnění defektoskopických kontrol, a tedy i ke zvýšení bezpečnosti provozu letecké techniky. Za zmínku stojí, že toto pracoviště je v Armádě ČR ojedinělé. Na kvalitu kontrolní a měřicí techniky v opravnách kladu veliký důraz. Progres je však pomyslným během na dlouhou trať, neboť jsme limitováni přidělenými finančními prostředky. Navíc nákupy nad čtyřicet tisíc korun se soutěží centrálně. V modernizaci pracovišť postupujeme krůček po krůčku vpřed. Je potěšitelné, že každý z nich se záhy promítne do efektivity naší práce, říká velitel dvěstědvacettrojky. Nic na úkor kvality U těchto slov podplukovníka Matýzky se krátce zastavme. Podněcují totiž k otázce, zda je možné mít za málo peněz hodně muziky. Přesněji řečeno, zdali lze se stávajícími finančními zdroji provádět stanovený rozsah revizí, předepsaných prací, výměny motorů nebo agregátů a opravy letecké techniky. Bezpečnost vždycky byla a bude na prvním místě. Na tom ani počet nul v naší rozpočtové kapitole nic nezmění. V žádném případě neohrozíme lidi jak na zemi, tak ve vzduchu. Metodika prací k provozování letecké techniky stanovená výrobcem je na našich pracovištích dodržována. A zda dostaly vzdušné síly AČR méně peněz, se do naší činnosti nikterak nepromítá. My dostaneme od logistiků potřebný náhradní díl nebo agregát v požadované kvalitě a provedeme předepsanou práci. Takto je nastavený systém a obejít ho nejde. Žádné jiné náhradní řešení na úkor kvality neuděláme. To prostě neexistuje. Snížit můžeme počet provedených prací, nikoliv kvalitu, říká stroze, ale zcela výstižně pplk. Alois Matýzka. V následném rozhovoru vysvětluje, že takzvané utahování opasků je vede k realizaci opatření ve vlastní režii. Možností ke zvyšování provozuschopnosti a spolehlivosti letecké techniky prý existuje celá řada. Nemusí to být pouze interní reo-redi u letky. Preferuji zavést nový systém zásobování náhradními díly. Způsob zásobování Just in Time nebo KANBAN, jenž praktikují renomované opravárenské civilní instituce. Jeho podstatou je nepořizovat centrální zásoby, ale objednávat pouze materiál dle aktuální potřeby a ten teprve zaplatit. Nenakupovat dopředu a nevytvářet nadměrné zásoby, v nichž jsou uloženy veliké peníze. Operativně reagovat na požadavky opravárenského zařízení. Uvést do praxe systém, 20 21

13 vzdušné síly AČR technika a výzbroj PODPLUKOVNÍK ALOIS MATÝZKA který na základě počtů letecké techniky a daného náletu vytvoří minimální zásoby a přitom bude schopen reagovat na to, že když se uvedený díl vyskladní, okamžitě vygeneruje objednávku na doplnění kusu. Hluchá místa v harmonogramu předepsaných prací musí zmizet. Nemůžeme si dovolit prostoje z důvodu absence toho či onoho náhradního dílu. Vizí na nový systém zásobování se zabývám dlouhodobě. Nejen že se o jeho výhodách snažím přesvědčit nadřízené složky, ale již spolupracuji s experty brněnské Univerzity obrany na tvorbě odpovídajícího programu. V této souvislosti je třeba říct, že výše uvedený systém je z úrovně sekce logistiky Ministerstva obrany prosazován a zaváděn s různou mírou úspěšnosti celoresortně, a to jak v údržbě letecké a pozemní techniky, tak i u dalších komodit, například při pořizování výstroje. Spočívá v centrálním uzavírání dlouhodobých rámcových smluv, které jsou poté naplňovány objednávkovým způsobem. Není tedy nutno soutěžit a uzavírat jednotlivou smlouvu na pořízení, respektive doplnění skladových zásob, ale je možno objednat každý jednotlivý díl nebo servisní zásah v potřebném čase, a to bez zdlouhavého akvizičního procesu. Na vrtulníky řady Mi, tedy i na stroje Mi-24/35, jsou potřebné rámcové smlouvy uzavřeny. Kábulská mise Při vší úctě k pokrokovému technickému zázemí 223. letky oprav letecké techniky tou nejcennější indicií je tamní personál. Ten se před čtyřmi roky rekrutoval z čáslavských a přerovských leteckých opraven a ze servisního roje 221. taktické letky v Náměšti nad Oslavou. Tým měl ve svých řadách jak techniky s dlouholetou praxí, tak elévy, kteří s opravárenstvím armádních strojů teprve začínali. Reorganizace nás citelně zasáhla před dvěma roky, kdy jsme byli nuceni jednorázově propustit patnáct zkušených kolegů. S adekvátní náhradou to nebylo vůbec jednoduché. Odcházející pracovníci měli technické vzdělání a částečnou praxi ze VSOŠL neboli vojenské střední odborné školy letecké a dnes je absence této školy nahrazena jenom osmiměsíčním kurzem ve Vyškově. My tyto absolventy musíme zapracovávat. Příprava specialisty trvá dva až pět roků. Aby se však stal odborníkem na slovo vzatým, to znamená, zvládal provádění vyšších druhů prací, potřebuje deset a více roků praxe v oboru, argumentuje velitel opravárenské letky a pochvaluje si vzájemnou zastupitelnost příslušníků opraven Mi-24/35 a L-39ZA. Podle aktuální situace v opravnách si dokážeme operativně vypomáhat. Přínos této profesní schopnosti je obzvláště cenný za situace, kdy plníme operační úkol v misi Air Advisor Team (AAT) v Afghánistánu. V této souvislosti je potřebné zmínit následující fakta. Od začátku srpna letošního roku zahájila na letišti Kabul International Airport (KAIA) svoji činnost první skupina leteckých techniků-specialistů ze vzdušných sil Armády České republiky. Do uskupení AČR jsme vyslali patnáct příslušníků z 223. letky oprav letecké techniky. Stejný počet specialistů vyčlenila přerovská základna vrtulníkového letectva. Mise byla původně plánována na čtyři měsíce. Došlo však k jejímu prodloužení, takže i v roce 2013 budeme na kábulském letišti plnit operační úkol, jehož cílem je zavést efektivní systém údržby vrtulníků afghánského letectva a tím urychlit letecký výcvik afghánských pilotů, říká velitel 22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou plukovník gšt. Libor Štefánik. V reálu je třeba provést na vrtulnících Mi-35 předepsané práce po dvou stech nalétaných hodinách a na strojích Mi-171 předepsané práce po třistahodinovém náletu. Provoz výše uvedené letecké techniky byl pozastaven na návrh komise (Non-Standard Rotary Wing Aircraft NSRWA), a to z důvodu přetrvávajících nedostatků v její údržbě. Česká strana tímto podává afghánským vzdušným silám pomocnou ruku nejen z hlediska odvedené práce, ale také v nastolení odpovídajících metodických postupů při ošetřování letecké techniky. Skutečnost, že byli na tyto odborné práce vybráni čeští specialisté, je oceněním našeho systému údržby vrtulníků, který vychází z již letitých zkušeností, a zároveň i výzvou ke stoprocentnímu splnění operačního úkolu v Afghánistánu. Obnova leteckého výcviku afghánských pilotů v co nejkratším možném čase je prioritním zájmem nejen místních armádních autorit, ale také aliančních mentorů a složek, dodává podplukovník Alois Matýzka. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba Na počátku devadesátých let minulého století disponovala naše armáda širokou plejádou automobilů nákladních středních (ATS) domácí a sovětské provenience v mnoha verzích. To zatěžovalo armádní logistiku z hlediska vysoké spotřeby pohonných hmot, složitostí zajišťování a skladování velkého množství náhradních dílů a potřebou výcviku velkého množství specialistů. Jednou z cest, jak snížit náklady na provoz naší stále se zmenšující armády, se stalo zavedení ekonomičtějších transportních vozidel. Uvedený problém řešila již někdejší Československá lidová armáda (ČSLA) ve snaze nahradit zastarávající typ Praga V3S. Ilustrativní byl z tohoto hlediska tematický den zaměřený na šedesáté výročí služby auto mobilu Praga V3S, který se konal na jaře 2012 v lešanském Vojenském technickém muzeu. Základem konstrukce T 810 byl vývoj realizovaný u společnosti Roudnické strojírny (ROSS) a dovedený do nevelké série několika desítek vozidel ROSS R VV, která byla dodána AČR. Zastavení předpokládané akvizice několika set nákladních automobilů, která měla probíhat v období 1998 až 2003, přivedlo již roku 1998 výrobce k úpadku. Dokumentaci odkoupila roku 2002 kopřivnická společnost Tatra. Po částečných úpravách a modernizaci konstrukce, především z hlediska pohonné soustavy, kabiny a náprav představil výrobce funkční vzor vozidla s označením ATS Tatra R VV 6 6 M na veletrhu IDET Vozidlo, které získalo na výstavě ocenění, bylo zároveň konkurentem původního tatrováckého typu T , který byl rovněž nabízen jako náhrada za Pragu V3S. K tomu je třeba doplnit, že T 810 se koncepčně liší od všech předešlých nákladních automobilů značky Tatra, které vycházejí z konstrukce nezávisle zavěšených kyvných polonáprav. Vyznačují se vysokou průchodivostí v terénu, ale také rychlejším opotřebováním pneumatik. Zásadním impulzem z hlediska realizace obměny transportních vozidel v rámci AČR se stala Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec a přijatá usnesením vlády České republiky č z Jako hlavní důvod přezbrojení auto mobilního parku Armády České republiky je uváděna potřeba zvýšení schopností armády k plnění úkolů prevence a reakce na krizové situace v národním a aliančním rozsahu. Podle Institutu doktrín ve Vyškově se jednalo o čtyři hlavní cíle, a to: 1. zvýšení akceschopnosti AČR, její mobility a operačních schopností při řešení krizových situací na území ČR; 2. zabezpečení vojenské přípravy a výcviku, zejména při přepravě osob a majetku; 3. efektivní zajištění logistické podpory, průzkumu, velení a řízení v mírovém životě vojsk a při plnění úkolů AČR v souladu se zákonem Tatra T 810 Nezanedbatelnou část přepravy osob i materiálu zajišťují v naší armádě terénní nákladní automobily řady T 810. Částečně nahrazují osvědčené automobily T 815, které se vyráběly v mnoha verzích, avšak mají vyšší provozní náklady. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ze ; 4. zvýšení akceschopnosti AČR při aliančních (koaličních) operacích a zahraničních mírových misích (zejména udržitelnost jednotek při nasazení do operací v náročných a nestandardních podmínkách, včetně vedení bojové činnosti). Základní koncepční řešení z období 2003 až 2004 pojednávalo ze strany resortu obrany o dvou verzích T 810. První byl valník pro přepravu osob, nákladu a bojových jednotek, druhou podvozek pro účelové nástavby pro potřeby specialistů, konkrétně logistů, ženistů, chemiků, spojařů, zdravotníků atd. Speciální koncepční řešení se zabývalo specializovanými modifikacemi při zachování principu unifikace a multiochrany osob. Jednalo se konkrétně o modifikace pro speciální a zbraňové 22 23

14 rubrika Tatra T 810 REPORT 24 25

15 technika a výzbroj armáda a veřejnost systémy se zachováním balistické ochrany, centrálního huštění pneumatik, taktických pneumatik a dalších zvláštností, dále o řešení strojového podvozku s cílem dosažení maximální vzájemné unifikace (verzí) a v neposlední řadě o účelovost využití vozidla podle potřeb bojových jednotek se zaměřením na stupně četa, rota a prapor. Neustále se protahující akvizice donutila nového výrobce k provedení dalších konstrukčních změn, především kabiny, náprav a převodovky. Prvních 20 automobilů ověřovací série převzala AČR v březnu Celkově byla podepsána smlouva v oficiálně publikované hodnotě zhruba 2,7 miliardy korun na dodávku 556 vozidel (s opcí až na 977), která byla nakonec z finančních důvodů navýšena výrobcem na 588 kusů, včetně servisní dokumentace, stanoveného počtu náhradních dílů, trenažérů pro výcvik řidičů, souprav k provádění kontroly a údržby vozidel, školení některých specialistů atd. Z uvedeného počtu je 536 automobilů nákladních terénních středních valník T 810-V, označovaný také v některých podkladech jako ANTS A, a 15 vozidel T 810-DO valník se zdvojeným (dvojitým) ovládáním (řízením) pro výcvik řidičů. Dále existují verze kontejnerový přepravník T 810-KP krátký a dlouhý se zvětšeným rozvorem, s natahovacím zařízení T 810-NaZ, valník se zvedacím zadním čelem T 810-ZČ a skříňový T 810-SK. Několik automobilů verze V bylo dodáno s pancéřováním kabiny, které vyrobila společnost SVOS z Přelouče. Kromě základního provedení existují například autojeřáb AD10 nebo verze ZČ-PRAM s pancéřovanou kabinou a hydraulickou rampou, která přepravuje minomety vz. 82 PRAM L ráže 120 mm. Úpravami prostoru korby se vyznačuje rovněž verze T 810-PVO, která je určena pro přepravu družstev přenosných protiletadlových raketových kompletů RBS 70. Pro exportní účely byla vyvinuta verze T 810 Mission, která je určena především pro arabské země. Její konstrukce postrádá lafetaci kulometu, zodolnění kabiny a naviják. Dodávky vozidel pro AČR byly dokončeny v roce Od roku 2010 probíhá rovněž vývoj civilních verzí T 810C s dvoudveřovou nebo čtyřdveřovou kabinou s delším rozvorem. Základní technický popis verze valník Automobil nákladní terénní střední valník T 810-V-1R0R R je určen pro zabezpečení jednotek stupňů družstvo, četa a rota, respektive k plnění přepravních úkolů při výcviku, při vedení bojové činnosti a při řešení následků živelných pohrom po komunikacích, polních a lesních cestách a v terénu. Umožňuje přepravu Hlavní takticko-technická data: Délka Šířka Výška kabiny Výška plachty Pohotovostní hmotnost Užitečná hmotnost Rozchod přední/zadní nápravy Rozvor náprav Maximální rychlost Dojezd Výkon motoru 16 sedících osob s výbavou a výstrojí na sklopných lavičkách upevněných na bočnících valníkové plošiny. V kabině vozidla je místo pro řidiče a dvě osoby. Dále umožňuje přepravu volně loženého kusového nebo sypkého materiálu, zavedených palet s materiálem či obalů pro přepravu kapalných nákladů v sudech, rozměrově odpovídajících přepravních nádržích nebo vacích. Náklad lze na ložné ploše upevnit do ok zabudovaných do ložné plochy soupravou dvou upínacích popruhů. Vozidlo umožňuje použití nízkozdvižných a vysokozdvižných ručních a motorových vozíků a všech zavedených manipulačních prostředků pro manipulaci s materiálem na ložné ploše. Podvozek vozidla tvoří žebřinový rám, tuhé portálové nápravy odpérované vpředu vinutými pružinami s kapalinovými tlumiči mm mm mm mm kg kg 2 020/2 100 mm plus mm 106 km/h 800 km 177 kw a torzním stabilizátorem a vzadu vahadlově zavěšenými listovými péry. Pohon zabezpečují řadový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný vznětový motor Renault Dxi7 240-EC01 o objemu litrů, jednolamelová hydraulicky ovládaná spojka se vzduchovým posilovačem, šestistupňová manuální synchronizovaná převodovka a dvoustupňová přídavná převodovka. Od ní je točivý moment přenášen kardanovými hřídelemi, mezinápravovými diferenciály a kolovými redukcemi na jednotlivá kola s jednoduchou montáží a možností dofukování za jízdy. Kola přední nápravy jsou ovládána kapalinovým řízením s hydraulickým posilovačem. Všechna kola mají vzduchové brzdy, přičemž vozidlo je vybaveno čtyřmi druhy brzdových systémů (provozním, nouzovým, parkovacím a odlehčovacím). Kabina je sklopná vpřed, její podlaha je zodolněna vůči střepinám a vybavena závislým i nezávislým topením. Integrální součástí vybavení je naviják s možností vyvedení lana vpředu i vzadu. Poklop kabiny je možné osadit lacerací pro kulomet. Text a foto: Martin Koller STAŇTE SE DÁRCI kostní dřeně Před časem zahájilo Ministerstvo obrany a Armáda České republiky ve spolupráci s Vojenskou zdravotnickou službou, Ústřední vojenskou nemocnicí Vojenskou fakultní nemocnicí Praha, Nadací pro transplantace kostní dřeně a Českým národním registrem dárců dřeně projekt s názvem Armáda dává naději. Jeho cílem je vybídnout potenciální dárce kostní dřeně, aby se zapsali do Českého národního registru dárců dřeně, a přinesli tak větší naději na uzdravení nemocným leukémií u nás i v zahraničí. Projekt byl poprvé představen loni 6. září v Ústřední vojenské nemocnici Vojenské fakultní nemocnici Praha (ÚVN). Poté se rozeběhla informační kampaň ve spádových vojenských zdravotnických zařízeních pomocí letáků a nástěnek. Zájemci se o možnosti dozvídali také od odborníků ze speciální mobilní jednotky ATOS z ÚVN Praha v rámci Týdnů s armádou ve Slaném, Olomouci a Mladé Boleslavi, kde si případně mohli nechat ihned odebrat kontrolní vzorek krve. Projekt otevřeným dopisem příslušníkům armády, ale rovněž osobním vstupem do registru podpořil náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel. Od té doby se jen v Ústřední vojenské nemocnici v průměru zdvojnásobily počty zájemců, vojáků i civilistů, o registraci oproti předchozím pěti měsícům. Mezi dobrovolné dárce kostní dřeně prostřednictvím zdejšího oddělení hematologie, biochemie a krevní transfúze vstoupilo 43 vojáků, což je téměř třikrát tolik než za prvních osm měsíců uplynulého roku. Do registru dárců kostní dřeně může vstoupit každý občan České republiky, nejlépe ve věku mezi 18 a 35 lety (starší musí uhradit Kč na pokrytí nákladů za registraci a laboratorní vyšetření), který je zdravý a je ochoten darovat krvetvorné buňky dobrovolně, anonymně a bezplatně. Hlásit se lze v deseti dárcovských centrech Českého národního registru dárců dřeně, oddělení hematologie, biochemie a krevní transfúze ÚVN Praha je jedním z nich, nebo v dalších 34 náběrových centrech, jejichž seznam lze nalézt na Vojáci a občanští zaměstnanci mohou získat prvotní informace také ve spádovém vojenském zdravotnickém zařízení. Zde s nimi lékař provede vstupní pohovor, seznámí je s programem a poradí, kde je nejbližší dárcovské či náběrové centrum, které je oprávněné provést odběr kontrolního vzorku krve. Z něj jsou pak zjištěny transplantační znaky potenciálního dárce, jež jsou zapsány do počítačové databáze registru. Český národní registr dárců dřeně, v jehož databázi je zapsáno přes osob, je součástí celosvětové sítě dobrovolných dárců krvetvorných buněk. K 30. listopadu 2012 sdružovala na lidí. Text: Jaroslav Pajer TITULNÍ STRÁNKA INFORMAČNÍHO LETÁKU, KTERÝ JE K DISPOZICI U TISKOVÝCH A INFORMAČNÍCH DŮSTOJNÍKŮ ČI PRACOVNÍKŮ ÚTVARŮ I VE SPÁDOVÝCH VOJENSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH NÁČELNÍK GENERÁLNÍHO ŠTÁBU ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY GENERÁLPORUČÍK PETR PAVEL PROJEKT ARMÁDA DÁVÁ NADĚJI PODPOŘIL I TÍM, ŽE SI LONI V ZÁŘÍ NECHAL V MOBILNÍ JEDNOTCE ATOS ODEBRAT KONTROLNÍ VZOREK KRVE A ZAPSAL SE DO REGISTRU DÁRCŮ KOSTNÍ DŘENĚ FOTO: PAVEL LANG 26 27

16 legislativa Delegáti VI. sjezdu schválili program Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády na období 2013 až 2016 Sjezd armádních odborářů Jak se podařilo, nebo nepodařilo splnit program Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády v předcházejících čtyřech letech, bilancoval VI. sjezd ČMOSA, který byl svolán na 7. a 8. prosinec 2012 do Vojenské zotavovny Bedřichov Špindlerův Mlýn. A jelikož tam zazněla řada závažných zpráv a faktografických údajů, věnuje tomuto jednání náležitou pozornost také A report. zajišťována bezplatná poradenská a konzultační činnost v souladu s Řádem právní pomoci ČMOSA v otázkách pracovněprávních, mzdových, sociálních, zaměstnanosti, kolektivního vyjednávání a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Prostřednictvím dohody ČMOSA se Sdružením nájemníků ČR byla poskytována pomoc i v oblasti nájemního bydlení. Členové svazu měli možnost rovněž využívat právní pomoc poskytovanou regionálními poradenskými centry pro zaměstnance, včetně poradenské nonstop infolinky ČMKOS provozované od června 2010, bylo uvedeno ve vyhodnocení plnění programu ČMOSA za období 2009 až Další samostatnou kapitolou se stala péče o členy. Odborový svaz zabezpečoval pro své členy, respektive jejich rodinné příslušníky, týdenní rekondiční pobyty s finančním příspěvkem ČMOSA. Za zmínku rovněž stojí podpora, příspěvky a půjčky z podpůrného fondu ČMOSA k překlenutí tíživých sociálních situací. A věřte, že vůbec nejde o malá čísla. Příklad: 33, 33, 10 a 5 takový počet příspěvků v nezaměstnanosti byl poskytnut v posledních čtyřech letech z podpůrného fondu. Neméně zajímavé bylo hodnocení oblasti kolektivního vyjednávání. Při sjednávání závodní preventivní péče a tím porušení příslušných ustanovení zákoníku práce. Dalšími negativy jsou neprováděná školení o právních předpisech k zajištění BOZP, neprovádění pravidelných ročních prověrek na všech pracovištích, chybná evidence. V některých případech jsou špatné až nevyhovující stavy budov a skladových prostor, což je odrazem omezených investic do správy nemovité infrastruktury. Vážným nedostatkem je i skutečnost, že došlo v důsledku organizačních změn ke kumulaci funkcí bezpečnostních techniků s jinými, mnohdy nesourodými činnostmi, nebo k rušení těchto funkcí a najímání agentur, stojí v hodnotící zprávě, kterou přednesla J. Šebková. Co bude dál? S velkým zájmem si delegáti sjezdu vyslechli obě vystoupení vrcholných představitelů Ministerstva obrany České republiky a Generálního štábu Armády ČR, Michaela Hrbaty a generálmajora Miroslava Žižky, o nadcházejících organizačních změnách. Výrazný pokles finančních zdrojů v kapitole rozpočtu MO ČR z minulých let již dále nelze kompenzovat jen zefektivňováním procesů, investičními výdaji či omezováním běžných výdajů alokovaných na výcvik a provoz Generálmajor Miroslav Žižka informoval delegáty VI. sjezdu ČMOSA o harmonogramu již deklarovaných organizačních změn, které bude Armáda ČR realizovat v nadcházejících dvou letech, a sdělil, že u organizačních celků v podřízenosti náčelníka Generálního štábu AČR dojde ke snížení o systemizovaných míst, z nichž bude u profesionálů a 746 u občanských zaměstnanců. Silný mandát předsedkyně Tak jako na předcházejících sjezdech i tentokrát se opakovaně volilo. Konkrétně do ústředního výboru ČMOSA, do revizní komise a místopředsedy odborového svazu. Také byly schváleny změny stanov a odhlasován program Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády na období 2013 až Nejvíce očekávaná volba náležela předsednickému postu. Kandidáti byli dva. Tajná volba rozhodla o vítězství Jitky Šebkové, která získala sedmaosmdesát procent hlasů. Jsem mile překvapená, že jsem od delegátů sjezdu dostala tak silný mandát. Původně jsem nechtěla vůbec kandidovat na tuto pozici a po čtrnácti letech S vyhodnocením plnění programu Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády (ČMOSA) v letech 2009 až 2012 předstoupila před jedenasedmdesát delegátů jeho předsedkyně Jitka Šebková. V přednesené zprávě podrobně analyzovala jednotlivé oblasti, počínaje vnitroodborovou činností, přes kolektivní vyjednávání se zaměstnavateli, a mezinárodní spoluprací konče, čímž vystihla reálné dění v armádních odborech. V pomyslném zrcadle nechyběl jak kritický, tak sebekritický odraz. Většina úkolů z usnesení V. sjezdu ČMOSA byla plně nebo částečně realizována, konstatovala J. Šebková a zdůraznila, že odborový svaz není jen kancelář s několika zaměstnanci, předsednictvo nebo ústřední výbor. Odborový svaz jsou všichni jeho členové. Každý z nás musí společně prosazovat a obhajovat společné zájmy a požadavky a přitom nezapomínat na vzájemnou odborovou solidaritu. Je příjemné konstatovat, že náš odborový svaz je po dvaceti letech činnosti respektovaným obhájcem svých členů a má svou nezastupitelnou roli a postavení nejen v resortu Ministerstva obrany, ale také ve státních podnicích a příspěvkových organizacích, jejichž zakladatelem, respektive zřizovatelem je resort obrany, dodala předsedkyně ČMOSA. Přestože dochází k postupnému snižování členské základny a nedaří se zakládat nové základní organizace, několikatisícové uskupení armádních odborářů stále představuje nemalou sílu. Váha odborů je taková, jaká je členská základna. Její snahou musí být, aby se stala plnohodnotným partnerem pro zaměstnavatele. Obzvláště v této nelehké době pro zaměstnance se de facto spoléhá na odbory. Co v kolektivním vyjednávání prosadí, nakolik zaměstnancům zajistí důstojné pracovní podmínky, mzdové a platové ohodnocení a bezpečný výkon práce u všech zaměstnavatelů, říká J. Šebková. Zevrubná analýza činnosti Následujícími fakty nasměrujeme pozornost do některých prezentovaných výňatků z činnosti Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Na sjezdu bylo řečeno, že nejfrekventovanějšími oblastmi, kde byla poskytována právní pomoc, jsou pracovní právo a zaměstnanost. Údajně jde o důsledek stále probíhajících restrikcí v resortu obrany z důvodu hospodářské recese. Druhá nejvíce využívaná právní služba souvisela s kolektivním vyjednáváním. V posledních dvou letech došlo z důvodu značného množství nově přijatých právních předpisů i k nárůstu právní pomoci v oblasti sociálního zabezpečení, zejména co se týká důchodového a nemocenského pojištění. Podle konkrétních požadavků základních organizací či jednotlivých členů svazu byla i v tomto období průběžně kolektivních smluv na všech úrovních a v rámci celého spektra sociálních partnerů bylo cílem udržet pokud možno co nejvíce pracovních míst, a to i za cenu případného poklesu mezd či platů, jak tomu bylo například v organizační složce státu MO v roce Vzhledem k průběžně prováděným organizačním změnám v rámci resortu je při kolektivním vyjednávání kladen trvale prioritní důraz na sjednávání odstupného nad úroveň stanovenou zákoníkem práce, stojí ve zprávě o činnosti ÚV ČMOSA o plnění programu odborového svazu v období od V. sjezdu. Informace o prioritách ČMOSA by nebyla úplná, kdyby se nezmínila oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pozitivním faktem sice je, že v letech 2009 až 2012 nedošlo k žádným smrtelným pracovním úrazům ani ke vzniku nemocí z povolání, avšak stovky zjištěných závad a nedostatků jsou alarmující. Nejčastějším nedostatkem bylo chybějící zajištění pracovnělékařské služby neboli a údržbu techniky. Je nutné snížit osobní mandatorní výdaje, kdy rozpočtové počty osob resortu klesnou ze stávajících na osob k 1. lednu 2014 z toho vojáků z povolání, občanských zaměstnanců, 868 zaměstnanců příspěvkových organizací. V roce 2013 tudíž očekáváme skutečný pokles počtu občanských zaměstnanců o osob, a to průřezem celé organizační struktury mimo Vojenské zpravodajství, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž, sdělil odborářskému auditoriu Michael Hrbata a dodal, že konkrétní poklesy osob v jednotlivých organizačních součástech budou známy až po vydání konkrétních tabulek počtů. Rovněž připomněl, že Ministerstvo obrany je jediný resort, u kterého nedošlo oproti původnímu předpokladu pro příští roky k dalšímu propadu rozpočtu a jeho výše se pro roky 2013 a 2014 prozatím ustálila na výši zhruba 42 miliard korun. ve funkci předsedkyně ČMOSA předat pomyslný štafetový kolík svému nástupci. Do poslední chvíle jsem zvažovala, zda do toho půjdu, říká bezprostředně po volbě Jitka Šebková a vysvětluje, že zlomovým okamžikem bylo mnoho doporučení jak od předsedů základních organizací, tak i řadových členů odborového svazu. Tato podpora mě přivedla k tomu, abych ještě jednou a naposledy kandidovala na předsedkyni ČMOSA. To, že za ty roky dobře znám situaci civilních zaměstnanců v armádě, považuji za výhodu. O nějakém stereotypu nemůže být řeč. Dnešní doba je plná změn a náš odborový svaz na ně musí adekvátně reagovat. Za prioritní považuji zachování zaměstnanosti a stabilizaci členské základny, dodává předsedkyně Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Text a foto: Pavel Lang 28 29

17 armáda a veřejnost Příslušníci Armády ČR a děti ze stonožkových škol pomohli těžce nemocné Michalce Láníkové POMÁHAT je přece SPRÁVNÉ Chtěl vzdávat díky, a najednou to nešlo. Sevřelo se mu hrdlo, oči zalily slzy. Nebyl v tom však sám. Stejně silné emoce prožívali bez rozdílu všichni. Příběh jeho těžce nemocné dcery Mišky je natolik silný, že nepochybně osloví každého. Začalo to 3. října 2012, když se nadrotmistr Ivo Láník, technik přejímky a distribuce na Základně zdravotnického materiálu v Bystřici pod Hostýnem, obrátil na redakci resortního časopisu A report s prosbou o pomoc pro svou šestiletou dceru Michalku. Skončilo to šťastně 18. prosince 2012 v kanceláři náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálporučíka Petra Pavla, když dojatý tatínek převzal poukázky na nákup zdravotnických pomůcek a finanční dar. Michalka se narodila 14. ledna 2007 jako druhé dítě manželů Láníkových. Do jejího půldruhého roku bylo vše bezproblémové, jen to chození jaksi nepřicházelo. Po bytě se pohybovala jenom kolem nábytku nebo s držením za jednu ruku. Na řadu přišly rehabilitace a jedno vyšetření střídalo druhé. Výsledek? De facto žádný. Poté přišla zdrcující zpráva. Lékaři jí v jejích dvou letech diagnostikovali metachromatickou leukodystrofii (MLD), což je nemoc, která se u dítěte projevuje nejprve poruchami chůze a následně celkovou ztrátou motoriky těla, demencí, slepotou a poruchou příjmu stravy. V Michalčině případě se jedná o late-infantile formu MLD. Tato forma onemocnění patří mezi nejtěžší varianty MLD s rychlou progresí onemocnění a většina pacientů umírá dva až čtyři roky po stanovení diagnózy. Bohužel se tato nemoc nedá léčit nikde na světě. Snažíme se jí alespoň zmírněním bolesti a velkou péčí pomáhat. Dcerka nemůže udržet hlavičku, neumí používat ručičky, nesedí, neotočí se, nevydá ani hlásku, jen brečí, má sondu do bříška, kterou dostává jídlo a pití. Když se výjimečně usměje, je to ten nejkrásnější pocit, který můžete v této situaci zažít, říká profesionál, který slouží v Armádě ČR od roku Nadrotmistr Láník tenkrát požádal redakci, zda by bylo možné zveřejnit v A reportu inzerát na sbírku víček z PET lahví pro Michalku. Z výtěžku by šlo dceři pořídit zdravotnické pomůcky, které by jí ulehčily těžkosti spojené s touto nemocí. Za kilogram víček by rodina inkasovala něco málo přes šest korun. Od samého začátku se do sbírky zapojilo nejen veškeré Láníkovo příbuzenstvo a známí, ale také nemálo příslušníků z vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. Za nápadem sbírání víček ve prospěch těžce nemocného dítěte stála paní učitelka Ságnerová z gymnázia v Holešově. Sbírka probíhá během školního roku a její výtěžek je vždy určen jednomu nemocnému dítěti. Michalka je již třetí v pořadí. Po nás začne sbírka pro další dítě, vysvětluje I. Láník a dodává, že medializace této akce doznala nevídaného výsledku: Nedávno jsme odváželi první kamion, v němž bylo přes jedenáct tisíc kilogramů víček. Záhy však otec Michalky přiznává, že dát veřejnosti ve známost jejich svízel a žádat neznámé lidi o pomoc nebylo vůbec jednoduchým rozhodnutím. Zvažovali jsme to dlouhé měsíce. Zpočátku jsme si řekli, že to musíme zvládnout sami. Bohužel to nešlo. Pomoc od státu je taková, jaká je. Táhneme to pouze z mého platu. A výdaje související s Michalčinou nemocí nejsou nikterak malé, konstatuje nrtm. Láník. Šéfredaktora časopisu Jana Procházku žádost Ivo Láníka o propagaci sbírky víček z PET lahví oslovila. Měl k tomu osobní důvody. I jeho dcera byla těžce nemocným dítětem. A protože má velice blízko k hnutí Na vlastních nohou Stonožka, předsevzal si maximálně pomoci. Po dohovoru s prezidentkou hnutí Bělou Gran Jensen se rozhodli pro okamžitou a cílenou pomoc. Zcela v duchu stonožkového pravidla: Děti pomáhají dětem! Žákům ze stonožkových škol, a to z devítiletek v Opavě, Boskovicích a Rudné, se podařilo v krátkém čase dát dohromady částku třiceti dvou tisíc korun. Organizujeme takzvané stonožkové týdny, na nichž děti prodávají svoje výrobky. Vedle toho pořádají i sběr druhotných surovin. Způsobů, jak získat finanční pomoc potřebnému, je celá řada. Dnes už jsou do našich aktivit zapojeni také rodiče, a dokonce i prarodiče dětí. Spolupráce s armádou je oboustranně vynikající a přináší mnoho dobra, říká Běla Gran Jensen. Za získané peníze hnutí zakoupilo polohovací matraci a speciální dětskou postýlku. Ta je přesně na míru, navíc na kolečkách a se skříňkami, kam lze uložit potřebný zdravotnický materiál a léky. Polohovací matrace je zase vhodná pro stabilizaci pacienta vleže nebo vsedě. Zázraky se pořád ještě dějí, podpořila Láníkovi prezidentka hnutí Stonožka při předávání poukázek na obě zdravotnické pomůcky. Kromě toho se do akce zapojila také Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové. Charitativní sbírku u nás organizujeme každoročně. V letošním roce jsme se rozhodli předat výtěžek Michalce na šťastné vánoční svátky plné hraček, konstatoval ředitel školy plukovník Vojtěch Němeček, když odevzdával dar ve výši čtyř tisíc korun do rukou nadrotmistra Láníka. Osmnáctý prosinec se tedy stal dnem, kdy se na Generálním štábu AČR předčasně nadělovaly vánoční dárky pro nemocné děvčátko. Jeho tatínek se ocitl tváří v tvář těm, co přispěli. Nedokázal se ubránit dojetí. Slzy v jeho očích byly důkazem převeliké vděčnosti. Je to něco neskutečného. Nevím, jak vám vyjádřit naše poděkování. Je to pro nás obrovská pomoc. Vůbec jsme netušili, že se ze sbírky víček stane tak masová a solidární akce. Promiňte, nedostává se mi slov. Michalka vám moc a moc děkuje. Jste strašně hodní. Ani netušíte, jak hodně to pro nás znamená, vyznával se takřka šeptem Ivo Láník. Armádní institut pro svízelné situace Není vojenským tajemstvím, že pomocnou ruku podal nadrotmistru Ivo Láníkovi také náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel. A to opakovaně. Pomáhat je přece správné a já tuto iniciativu velice podporuji. Jedná se nejen o projev lidské solidarity, ale také solidarity vojáka vůči vojákovi. Bylo to spontánní a Michalce Láníkové to nepochybně pomůže zmírnit následky její těžké nemoci, zdůraznil generál Pavel a dodal, že případ nemocného dítěte jej inspiroval, aby se velení Armády České republiky zamyslelo, jak v budoucnu řešit podobné případy na takzvaně celoarmádní úrovni. Solidárnost v armádě existovala vždycky. Ozbrojené síly jsou na tomto principu v podstatě postaveny, protože vojáci si musí pomáhat nejen v bojových operacích, ale logicky i v míru. Osobně znám celou řadu případů, kdy jsme se na kolegu nebo kolegyni, kteří se dostali do svízelné situace, skládali tou či onou finanční částkou. Bylo to však na úrovni vojenského útvaru nebo zařízení. Proto mnohdy vybrané peníze nestačily k tomu, aby danému člověku výrazně pomohly. Tudíž se musí jednat o hromadnou aktivitu. Je nabíledni, že dát dohromady dvacetikorunu od dvaceti tisíc lidí představuje mnohem více než sbírka od pár desítek jednotlivců, říká náčelník Generálního štábu AČR a poukazuje na skutečnost, že takovým institutem armáda v současné době nedisponuje. Pro takové případy bychom měli mít při ruce vlastní armádní fond. Na základě rozhodnutí komise by se z něho potřebným poskytovala jistá finanční pomoc v nouzi. Samozřejmě že vytvoření takového institutu musí projít legislativním procesem a splnit všechny zákonné předpoklady. Osobně se budu zasazovat, aby tomu bylo co nejdříve. Poté se obrátíme na armádní veřejnost a požádáme ji o spolupráci. Věřím, že se tato forma armádní pospolitosti setká s pozitivním ohlasem profesionálů Armády České republiky. Nechť se případ Michalky Láníkové stane začátkem něčeho nového, co pomůže i ostatním příslušníkům armády, dodává generálporučík Petr Pavel. Text a foto: Pavel Lang PREZIDENTKA HNUTÍ NA VLASTNÍCH NOHOU STONOŽKA BĚLA GRAN JENSEN PŘEDÁVÁ NRTM. LÁNÍKOVI POUKÁZKU NA POLOHOVACÍ MATRACI A SPECIÁLNÍ DĚTSKOU POSTÝLKU NADROTMISTR LÁNÍK PŘEBÍRÁ FINANČNÍ DAR OD ZÁSTUPCŮ VOJENSKÉ ŠKOLY V MORAVSKÉ TŘEBOVÉ 30 31

18 Znaky na bráně Vojenského útvaru 5566 i na stejnokrojích vojáků obsahují zkřížené dělové hlavně, takže mají evidentně co do činění s dělostřelectvem. V místnosti dozorčího je čilý ruch. Předává se materiál, drnčí telefony a zaznamenávají se poslední rozkazy. Jeden z příslušníků přináší kroniku. Obsahuje již jen poslední léta, ale přesto je zajímavým dokladem života specializovaného útvaru, jehož historie se týká starého a slavného výcvikového prostoru Brdy, který pamatuje počátky branné moci samostatného československého státu. Od roku 1927 zde byly slyšet desítky druhů a typů dělostřeleckých zbraní, počínaje slavným moždířem vzor 16 ráže 305 mm a konče samohybnými kanonovými houfnicemi vz. 70 ze 13. dělostřelecké brigády. Útvar končí, ale služba pokračuje pro většinu jeho příslušníků dál. Za tatíčka Masaryka U zrodu československé armády v roce 1918 naštěstí nestáli diletanti, ale i vojáci, kteří prošli snad všemi frontami první světové války. Kromě bývalých důstojníků rakousko-uherské armády se jednalo především o příslušníky zahraničních legií. Politice udávali směr nadšení vlastenci Tomáš Garrique Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš. Výsledkem jejich práce bylo budování bojeschopné národní armády a rozsáhlého obranného průmyslu. Lze říci, že již po prvních deseti letech samostatného vývoje byla naše republika soběstačná z hledisek vyzbrojování, potravinářství a energetiky s výjimkou ropy, což jsou zásadní bezpečnostní faktory. Bojeschopná armáda potřebovala především výcvikové prostory. Z hlediska dělostřelců a letců musely být dostatečně velké, aby na nich bylo možné provádět ostré střelby a bombardování. Pravděpodobně první rozsáhlé cvičiště pro technické zbraně se nalézalo na Slovensku, a to v prostoru Malacek. Jenže převážná většina armády byla soustředěna v českých zemích (včetně jižní Moravy), kde byla zaměřena na obranu proti útoku Německa, případně Rakouska. Ale doprava dvou dělostřeleckých baterií z prostoru středních Čech do Malacek stála podle dochovaných archivních materiálů Kč. Proto bylo rozhodnuto vybudovat výcvikový prostor, především pro dělostřelectvo, v západních Čechách. Na základě řady odborných konzultací byl nakonec vybrán prostor v oblasti Brd a schválen ministerskou radou roku Důvodem bylo především minimální, vpravdě zanedbatelné osídlení, výhodná poloha a značná členitost, která umožňovala vytvářet různé spektrum podmínek pro cvičení. Realizaci poněkud zdržely tahanice s ochránci přírody, kteří chtěli v Brdech vytvořit národní park, a rovněž lokálními zájmovými skupinami. Projekt měl navíc i určitý sociální podtext, protože budování vojenského prostoru zaměstnalo řadu dělníků v chudém kraji. V posudku se píše: Brdy jsou chudým nehostinným krajem bez komunikací, kde pokusy zvelebiti drobnoželezářský průmysl technicky a obchodně neměly výsledku. Turistický ruch živoří pro nedostatek komunikací a osídlení. Lid volá po každé příležitosti, jež mu umožní získat suchou skývu chleba. Nakonec bylo rozhodnuto vykoupit rozsáhlé pozemky z majetků bývalých šlechticů Coloredo-Man sfeldů (12 351,67 ha), Schaumburgů (4 510,39 ha), Wallenstein-Ottingenů (562,16 ha) a Arcibiskupství pražského (3 552,28 ha). Již v roce 1925 se o projekt zajímal prezident Masaryk, který historie Vojenský útvar 5566 odchází do historie Poslední služba PREZIDENT MASARYK SLEDUJE OSTRÉ STŘELBY DĚLOSTŘELECKÉHO PLUKU Č. 102 (VÚA/VHA, PRAHA) v Rokycanech řekl: K obraně státu nutně potřebujeme vycvičeného vojska a k výcviku nemáme místa vhodnějšího, krása Brd by nám nebyla nic platná, kdybychom ztratili svobodu. Rozhodnutím příslušných úřadů bylo v létech 1928 a 1929 zahájeno odlesňování dopadových ploch Jordán, Brda a Tok. Vzhledem k rozsahu kácení zhruba ha byli povoláni dřevorubci i ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Roku 1928 bylo zřízeno velitelství vojenského dělostřeleckého cvičiště a ředitelství vojenských lesních podniků v Jincích. V následujícím roce došlo na stavbu kasáren. První granáty vypálil na dopadovou plochu Jordán hrubý dělostřelecký pluk č. 102 z Rokycan. Není zcela jasné, zda palba byla vedena ze 150mm hrubých houfnic vz. 14/16, kterými byly vyzbrojeny 1., 2. a 3. baterie prvního oddílu, nebo 150mm hrubých houfnic vz. 25, jež tvořily výzbroj 4., 5. a 6. baterie druhého oddílu uvedeného pluku. O týden později se přijel podívat na ostré střelby prezident Masaryk. Střelby se obvykle konaly od rána do 12 hodin nebo od 20 hodin večer. O technické zabezpečení střeleb, především přípravu terčů, se od počátku staral Návěstní oddíl dělostřelecké střelnice. Pro jeho činnost byl vydán roku 1930 služební předpis. Oddíl se skládal z velitele, jednoho rotmistra, sedmi poddůstojníků, sedmnácti vojínů a osmnácti hajných. Právě tímto oddílem začínala historie VÚ Roku 1935 byla zahájena stavba železobetonových cílů v prostoru Brda. Ve stejném roce byla zahájena stavba zkušebního železobetonového pevnostního srubu třetího stupně odolnosti, který je známý jako Jordán. Používal se k testům různých zbraní a zároveň jako cíl. V roce 1936 bylo rozhodnuto, že v Brdech bude zřízena rovněž pěchotní střelnice, a to v prostoru Bahna. To bylo nakonec rozšířeno na cvičiště pro střelbu z pěchotních zbraní, minometů, protitankových kanonů a házení ručních granátů. V období okupace sloužily výcvikové prostory německým ozbrojeným složkám. Oblast byla uzavřena a obyvatelstvo okolních vesnic KAPITÁN ALEXANDR TOMEŠ ŘÍDÍ PŘI POSLEDNÍ SLUŽBĚ UKONČENÍ ČINNOSTI ÚTVARU SOVZ vystěhováno. Členitý terén umožnil především v posledních dvou letech války působení partyzánských skupin. Od druhé světové války do současnosti Na základě dekretů prezidenta Beneše z roku 1945 byl výcvikový prostor rozšířen o vyvlastněné majetky nepřátel a zrádců a roku 1950 došlo ke zřízení vojenského újezdu Brdy. V následujícím období bylo vybudováno několik stálých tábořišť pro cvičící útvary, konkrétně Velcí-V břízkách, Velcí-Vystrkov, Křešín, Felbabka, Vrch Praha, Vránovická louka, Černá hora, Kolvín-sever a Padrť. Vojenský výcvikový prostor Jince byl výcvikovým prostorem 1. kategorie. Byly v něm prováděny školní a zápočtové střelby, taktická cvičení s bojovou střelbou baterie a oddílu, skupiny hlavňového a reaktivního dělostřelectva, taktická cvičení s bojovou ostrou střelbou oddílů vojskových raket, řízení palby dělostřeleckého svazku a svazu, přípravné střelby z tanků, bojové střelby jednotek PVO, bombardování a střelby letectva, trhání ostrou ženijní municí a ostré střelby z ručních zbraní. Prostor využívaly dále školní jednotky vojenských škol, vojska Federálního ministerstva vnitra a Lidové milice. V osmdesátých letech minulého století se jednalo o tato pracoviště: dělostřelecká a raketová střelnice s cílovými plochami Brda, Tok a Jordán s 21 palebnými stanovišti a 7 pozorovatelnami a maximální dálkou střelby 17 km; protitanková střelnice s cílovými plochami Kolvín-jih, Kolvín-sever a Padrť, jež sloužila rovněž k ostrým střelbám protiletadlových zbraní; protiletadlová střelnice s cílovou plochou Rafanda s 10 palebnými postaveními; letecká střelnice s cílovou plochou Jordán; tanková střelnice s cílovou plochou Bahna; pěchotní střelnice s cílovými plochami Velcí, Strašice a Bahna; dělostřelecká průpravná střelnice s cílovou plochou Bahna. Výcvik zajišťovalo velitelství VVP Jince svojí jednotkou. Obnovení a zachování zdravotně nezávadného životního prostředí a ekologické rovnováhy zajišťovala směrnice ARO (asanační rekultivační opatření). Prostor byl dále využíván k těžbě dřeva a chovu dobytka. Hlavní problém tvořilo zamoření nevybuchlou municí z období působení armády předválečné ČSR a rovněž německých ozbrojených sil, přičemž podle pamětníků jsou v prostoru na neoznačených místech zahrabány celé náklady dělostřelecké a ženijní munice, údajně i z období po roce Chybí dokumentace z činnosti Sovětské armády, která v prostoru cvičila od roku Přesně vyznačené jsou pouze prostory používané zhruba od osmdesátých let minulého století. Vycházíme-li z předpokladu, že podle oficiálních statistik až 10 % dělostřelecké munice po dopadu selže, jedná se na cílových plochách a jejich okolí řádově o tisíce dělostřeleckých granátů, které mohou ohrožovat kohokoli a zároveň sloužit jako zdroj trhaviny pro ilegální činnost. Podle kvalifikovaného odhadu by úplné vyčištění celého újezdu trvalo až 15 let s náklady až čtyři miliardy korun. Proto byly zastaveny některé připravované rozsáhlé investiční projekty, které měly využívat části bývalého vojenského prostoru. Od roku 1989 je v prostoru Bahna každoročně pořádána akce Den pozemního vojska AČR, která je již několik let prostorově limitována nálezem tlakových lahví s plynem, přičemž některé obsahovaly fosgen. Od července 1997 bylo velitelství VVP reorganizováno do útvaru Oddíl údržby výcvikových zařízení, podléhající 1. VMZD (výcviková mobilizační základna dělostřelectva) Jince. Následně bylo vytvořeno Středisko obsluhy výcvikového zařízení Jince a od roku 2003 VÚ 5566, Středisko obsluhy výcvikového zařízení Brdy, známé pod zkratkou SOVZ, které bylo podřízeno VÚ 9675 Jince a poté velitelství výcviku ve Vyškově. Skládalo se ze 70 vojáků a 90 občanských zaměstnanců. Tento stav byl od roku 2006 snižován až na konečných 41 vojáků a 50 občanských zaměstnanců v roce Z původního praporu se tak stala roku 2009 rota složená ze tří čet, a to údržby, zabezpečení a výcvikových zařízení. Podle publikace Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu Brdy, kterou vydal AVIS roku 2006, měl vojenský újezd Brdy rozlohu ha, přičemž podle analýzy potřeb výcviku Armády České republiky je využíván takto: výcvik jednotek dělostřelectva, včetně ostrých střeleb, výcvik jednotek AČR a ozbrojených složek ČR ve střelbě z ručních zbraní, výcvik jednotek pasivních sledovacích systémů a elektronického boje, plnění úkolů výzkumné a zkušební činnosti, výcvik aktivní zálohy, plnění úkolů bojového stmelení rozvinovaných a vytvářených jednotek, výcvik složek integrovaného záchranného systému, komerční využití zahraničními jednotkami. K plnění uvedených úkolů sloužily: dělostřelecké střelnice Brda, Jordán a Tok s dostřelem až 21 km (nejvíce v ČR); střelnice bojových vozidel Bahna; protitankové střelnice Kolvín a Padrť; pěchotní střelnice Bahna a Velcí; letecká zkušební střelnice Jordán; házeliště ručních granátů a trhací jáma Brda; cvičiště řízení bojových vozidel Zadní Bahna; výcvikové zařízení Valdek. Z uvedeného vyplývá, že s výjimkou ženistů z hlediska jejich práce na vodě mohly v Brdech cvičit prakticky všechny vojenské odbornosti AČR. Minimálně do roku 2005 se na Jincích intenzivně cvičilo. Index využití z hlediska počtu vojáků a využitých výcvikových zařízení překračoval 82 %. Jednalo se konkrétně o takzvaných člověkohodin. Dalším nezanedbatelným kladem byl fakt, že na vojenský újezd Brdy se ve srovnání s ostatními vztahovalo zanedbatelné množství restitučních požadavků. Možnosti výcviku využily opakovaně zahraniční armády, naposledy při cvičení Flying Rhino v roce 2010, kdy byla vedena palba ze samohybných kanonových houfnic AS90 a raketometů MLRS. Cizinci, stejně jako i naši vojáci a příslušníci speciálních jednotek Policie ČR si chválili především členitý terén, který umožňuje využívat širokou paletu výcvikových situací, jež odpovídá potřebám přípravy na mise v zahraničí. Proto se na základě oficiálních prohlášení v médiích ještě v roce 2009 předpokládalo, že Jince budou plnit funkci dělostřelecké výcvikové střelnice států NATO. Konec a nové začátky O zrušení vojenského výcvikového prostoru a útvaru SOVZ bylo rozhodnuto až v srpnu Přesto se podařilo do konce roku zajistit zaměstnání pro převážnou většinu příslušníků a občanských zaměstnanců útvaru. Vojáci přecházejí především k místní 13. dělostřelecké brigádě, jeden k chemikům do Liberce, další na ředitelství vojenského újezdu Brdy a někteří do Prahy. Prvek posádkové podpory, který zahrnuje vševojskovou pěchotní a dělostřeleckou střelnici, ženijní cvičiště, házeliště ručních granátů, dělostřeleckou přípravnou střelnici a výcvikový prostor Hrachoviště zaměstná 16 osob. Z uvedeného vyplývá, že řada výcvikových, ale i hospodářských schopností AČR bude na Jincích zachována. Řada dalších pracovníků SOVZ se stala příslušníky nově vytvořeného odřadu pyrotechnické očisty, který doplní odřad působící v prostoru Kolvín. Odřad je dislokován v kasárnách VÚ Text: Martin Koller Foto: autor a archiv VÚ 5566 Poznámka: Jako podklady ke článku byly použity kronika VÚ 5566, brožura Vojenský výcvikový prostor Jince, data a fakta k 70. výročí z roku 2000 od pplk. Romana Kováře, publikace Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu Brdy (MO ČR AVIS, 2006) a vzpomínky pamětníků

19 výcvik Armáda chce realizovat další opatření, které podstatně zvýší bezpečnost a efektivitu výcviku LÉTÁNÍ nad ventilátory Pouze pár vyvolených ví, co se skrývá za definicí zvláštního druhu rovnoměrně zrychleného pohybu, který pozorujeme u všech volně puštěných předmětů blízko povrchu Země. Mnohem srozumitelnější pojmenování tohoto pohybování se je volný pád. Mýlí se ten, kdo tvrdí, že armáda nepotřebuje toto osobité profesní konání cvičit. Neméně zajímavá je v této souvislosti i dnešní doba. Stále platí rekord Josepha Kittingera, který v roce 1960 skočil z výšky třicet jedna tisíc metrů a letěl volným pádem 4 minuty a 36 vteřin, přičemž dosáhl rychlosti 988 kilometrů za hodinu. Kittinger svůj pád brzdil malým stabilizačním padákem. Netrumfnul jej ani rakouský odvážlivec Felix Baumgartner v říjnu loňského roku svým unikátním seskokem nad pouští Nového Mexika. Byť vytvořil tři rekordy stal se prvním člověkem na světě, který překonal rychlost zvuku bez pomoci technického zařízení, který skočil z nejvyšší výšky nad zemí a dosáhl nejvyšší výšky s balónem rekord v délce volného pádu nepokořil. Důvod? Otevřel svůj padák dříve, než se počítalo. Za málo peněz hodně seskoků Nedávná prezentace simulátoru volného pádu pro Armádu České republiky nepochybně zaujala. Jestliže usilujeme o efektivní a především bezpečný výcvik za co nejnižší náklady, tak toto je rozhodně správná cesta. Touto výcvikovou aktivitou se budeme vážně zabývat a uděláme vše pro to, abychom ji zabezpečili finančními prostředky. Pozitiva výcviku v simulátoru volného pádu jsou několikanásobná. A pokud můžeme jakkoliv minimalizovat rizika v profesní přípravě těchto armádních specialistů, je třeba do toho jisté náklady investovat. Cením si také toho, že činnost v simulátoru není zaměřena výhradně na techniku volného pádu, ale dají se zde trénovat i další činnosti související s bojovým nasazením, zdůraznil náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel a vyslovil přesvědčení, že tento specifický výcvik bude v nejkratším možném čase zapracován do výcvikových plánů. Z mého pohledu jednoznačná podpora. I když se v rámci AČR nejedná o příliš početnou skupinu profesionálů, tak je to pro nás velice cenná komunita lidí, a to nejenom z hlediska dosažení odpovídající profesní připravenosti, ale se vším, co s jejich nasazením souvisí, řekl generál Pavel, který byl společně se svým zástupcem generálmajorem Alešem Opatou ředitelem Společného operačního centra Ministerstva obrany akci přítomen. Ba co víc, opakovaně si pocit volného pádu v letňanské Skydive areně vyzkoušel. Přiznávám, že jsem z toho byl zpočátku trochu nervózní. Volným pádem jsem nepadal patnáct let. Na druhou stranu je pravda, že některé věci se ne úplně zapomínají. Je to podobné jako s plaváním nebo s jízdou na kole, konstatoval náčelník Generálního štábu Armády ČR po návratu z letové komory. Klíčová je bezpečnost Skydive arena v Praze-Letňanech je první větrný tunel v České republice i ve východní Evropě. Jde o takzvaný simulátor volného pádu, ve kterém si můžete vyzkoušet, jaké to je létat a vznášet se. V prosklené letové komoře o průměru 4,3 metru proudí vzduch poháněný čtyřmi ventilátory o rychlosti od 160 do 280 kilometrů za hodinu, což jsou identické podmínky jako při seskoku z letadla. Vy však létáte v bezpečné výšce a pod neustálým dohledem zkušeného instruktora. A jak to funguje? Osoba, která sem přijde trénovat, nejdříve projde krátkou instruktáží, kde se seznámí se základními principy tunelového létání. Konkrétně se základní polohou těla a také signály, kterými bude v průběhu letu komunikovat s instruktorem. Následně si nasadí ochrannou helmu, brýle a jde létat. Vlastní výcvik je rozčleněn na krátké vstupy do větrného tunelu, při nichž se učí ovládat své tělo v proudu vzduchu. Po skončení létání je klientovi přehrán záznam z celého výcvikového letu. Svoji profesionalitu si u nás zdokonalují také příslušníci polské a italské armády. Jedná se převážně o jejich sportovní přípravu. S Armádou České republiky můžeme navíc praktikovat bojový výcvik. Ve skutečnosti trénink volného pádu s výzbrojí a výstrojí, upřesňuje jednatel výcvikového zařízení Roman Weck a dodává, že se specifickými požadavky ozbrojených sil, respektive s časovou rezervací, by problém nebyl. Polská armáda tady prolétala během dvou měsíců šedesát hodin výcviku, argumentuje jednatel a poukazuje na další výhody létání v simulátoru volného pádu: Nepochybně tady odpadá dá stres z výskoku z paluby letadla nebo vrtulníku a z otevření padáku. Klíčová je nejen bezpečnost, ale také účinné využití času. Dvacet minut ve větrném tunelu je naprosto reálných, kdežto dvacet seskoků za den nemusí být z mnoha důvodů uskutečnitelných. Čtyři stovky specialistů do tunelu Dlouhodobá iniciativa zainteresovaných armádních složek nabyla výše uvedenou prezentací konkrétní obraz. Předpokládáme, že první výcvikový kurz volného pádu zahájíme v průběhu letošního roku. Tento efektivní způsob zdokonalování profesní připravenosti chceme každopád-dně zavést do armády. Po přidělení potřebných finančních prostředků na pronájem simulátoru dokončíme zpracování patřičných metodik a postupů, říká podplukovník Petr Štěpán, vedoucí referátu záchranné a výsadkové služby na sekci rozvoje druhů sil operační sekci MO, a pochvaluje si univerzálnost výcviku v letňanské aréně. Programy budou doslova šité na míru vojenským specialistům. Zohledníme v nich rozdílný stupeň vycvičenosti jednotlivce a specifiku jeho odbornosti. Volný pád tady mohou výsadkáři trénovat s padákem i bez něho, s výzbrojí a výstrojí a piloti letadel a vrtulníků se záchranným padákem, argumentuje pplk. Štěpán a opakovaně dává důraz na bezpečnostní hledisko. Lidé půjdou do vzduchu mnohem více profesně připraveni. Výcvik na simulátoru volného pádu přesně zapadá do nadcházejícího systému přípravy pro armádní specialisty. Představy kompetentních pracovníků na Generálním štábu Armády ČR jsou následující: výcvik ve větrném tunelu by absolvovalo zhruba čtyři sta profesionálů, a to jak výsadkářů a specialistů záchranné a výsadkové služby, tak i příslušníků létajícího personálu vzdušných sil Armády České republiky. Předpokládáme celkový roční nálet od sto padesáti do dvou set hodin, přičemž průměrná cena jedné hodiny na simulátoru volného pádu by nás stála do dvaceti tisíc korun, říká podplukovník Petr Štěpán. Co dodat závěrem? Vždy platilo a platit musí, že každá investice, v tomto případě neveliká, do bezpečnosti je tou nejlepší investicí! Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba Na úvod špetka reflexe. Poznatek o tom, že tělesa padají dolů, patří jistě k nejstarším lidským zkušenostem. Dlouho se ale nevědělo, jak a proč tělesa padají. Řecký filozof Aristoteles se domníval, a mnoho lidí si to myslí dodnes, že těžká tělesa padají rychleji než lehčí. Vypustíme-li současně ze stejné výšky peříčko a kámen, dopadne kámen na zem dříve než peříčko. Kámen bude přitom padat rovnoměrně zrychleným pohybem, zatímco peříčko bude klesat rovnoměrně, podobně jako dešťová kapka nebo parašutista. Tyto rozdíly v pádu těles způsobuje odpor vzduchu. První pokusy s volným pádem prováděl už v 17. století Galileo Galilei. Prokázal, že ve vakuu by všechna tělesa padala stejně rychle, se stejným zrychlením. Vysvětlil, že se jedná o pohyb rovnoměrně zrychlený, a napomohl stanovit hodnotu nesoucí název tíhové zrychlení

20 vojenská policie Vojenské policejní orgány mají možnost využívat odborné expertizní pracoviště KAPESNÍ kriminalistický ústav Vrah přiložil ucho ke dveřím a chvíli naslouchal. Snažil se zřejmě zjistit, kolik lidí se právě nachází za zavřenými dveřmi. Byla tam ale jen osoba, která měla v osudí již napsánu smrt. A tak ruka v rukavici zmáčkla zvonek. Když se dveře otevřely, vrah okamžitě zaútočil. Zpočátku to vypadalo na dokonalý zločin. Zdálo se, že pachatel po sobě nezanechal žádné stopy. Pak ale technici objevili na dveřích otisk ucha. Náčelníkovi oddělení kriminalistické techniky a expertiz (OdKTE) Vojenské policie majoru Tomáši Vokálkovi se podařilo jednoznačně prokázat, že tato stopa patří vrahovi. I díky tomu byl nakonec usvědčen a odsouzen. Papilární linie mají lidé sice jen na dlaních rukou a na chodidlech, prokazatelnou stopu ale může zanechat kterákoliv část lidského těla. A nejen ta, ale v podstatě jakýkoliv materiál, dodává Tomáš Vokálek. Třináctiletá historie Oddělení kriminalistické techniky a expertiz Vojenské policie vzniklo v roce 1999 na základě požadavku na zefektivnění a urychlení úkonů v oborech daktyloskopie, trasologie, mechanoskopie, analýzy dat a zkoumání nosičů dat a pyrotechniky. Oddělení bylo zapsáno do rejstříku Ministerstva spravedlnosti jako znalecký ústav. V současné době ho tvoří pět vojáků a jeden občanský zaměstnanec. Tomáš Vokálek se k této profesi dostal víceméně náhodou. V roce 1992 začal studovat na Odborné škole Vojenské policie v Moravské Třebové. Osmnáct měsíců byl připravován obecně pro výkon služby u Vojenské policie. Po skončení školy nastoupil do praxe jako kriminalistický technik. A právě zde si ho vybral zakladatel OdKTE Zdeněk Kubů. V oddělení se postupně vypracoval až na pozici vedoucího. Úzce spolupracujeme s obdobnými pracovišti na krajských správách Policie České republiky a především s Kriminalistickým ústavem. Nebylo by se například, že jim vypomůžeme naším vybavením, které mnohdy patří ke skutečné špičce. Pokud se týče některých expertiz, máme v České republice téměř výhradní postavení. Jedná se například o situaci, kdy je potřeba sejmout otisky z dokumentů, které mají tajný charakter. Odborníky s tímto stupněm prověrky většinou Policie České republiky nemá k dispozici, a tak musíme nastoupit my. Obdobné je to, i pokud se jedná o výpočetní techniku, která pracuje v utajeném režimu. Příslušníkům oddělení kriminalistické techniky a expertiz se například podařilo najít cestu od drogové varny k distribuční síti jejích produktů. Také v počítačové kriminalitě mají své vavříny, a to především v oblasti distribuce dětské pornografie a omamných a psychotropních látek. Mnohé z těchto obchodů se totiž domlouvají prostřednictvím internetu a mobilních telefonů. Dva zaměstnanci OdKTE, kteří se věnují této oblasti, mají k dispozici velice kvalitní forenzní software, jenž slouží nejen k vyhledávání, ale i obnově již smazaných dat. Na stopě Tomáš Vokálek se zabývá daktyloskopií a trasologií. V oblasti daktyloskopie mají vojenští různých vlnových délek. K tomu slouží speciální osvětlovací těleso Gold Panther. S jeho pomocí se na místě činu vyhledávají latentní stopy. Vynikajícím pomocníkem je také Krimesite Imager bezkontaktní vyhledávač latentních daktyloskopických stop na neporézních hladkých površích bez použití prášků nebo chemikálií. Existují ale i jiné metody. Například na papíře je velice obtížné najít stopy otisků. Proto se tento corpus delicti zamrazuje až na minus osmdesát stupňů. Teprve při takovýchto teplotách je možné odhalit případné otisky. Současná kriminalistická technika umožňuje za určitých okolností zrekonstruovat textovou informaci, nebo alespoň její část na papíře, který někdo spálil v kamnech. Všechno v tomto případě závisí na kriminalistickém technikovi, jakým způsobem se mu podaří přímo v terénu stabilizovat a zafixovat zuhelnatělý zbytek papíru. Nezaměnitelné stopy po sobě zanechává nejen obuv a pneumatiky automobilů, ale i celá řada předmětů běžné denní potřeby. Pro identifikaci obuvi mají vojenští experti k dispozici speciální software, který jim po naskenování otisku vytipuje, o jaký druh by se mohlo jednat. Majoru Vokálkovi se po několika letech práce podařilo sestavit katalog pneumatik, ve kterém je dvě stě vzorů. Něco podobného do té doby v České republice neexistovalo. Je to vynikající pomůcka pro trasologii, kterou využívá celá řada forenzních kriminalistů nejen v České republice a na Slovensku, ale i v Polsku. Do své odborné knihovny ji zařadila dokonce Policejní akademie. Oblast forenzní kriminalistiky zažívá v posledních letech nebývalý rozvoj. Z tohoto důvodu se znalecké pracoviště Vojenské policie zabývá rovněž testováním nových postupů a posuzováním kriminalisticko-technických materiálů z hlediska jejich využitelnosti v praxi. Jedná se například o sady na testování drog, nové druhy v trestním řízení. V té době také narůstala potřeba zpracování odborných vyjádření a znaleckých posudků ve specifickém prostředí armády a samozřejmě i v oblastech, kde se pracuje s utajovanými skutečnostmi. Jednalo se o specializované kriminalisticko-technické pracoviště Vojenské policie zaměřené na zpracovávání znaleckých posudků totiž příliš efektivní vytvářet vlastní pracoviště například v oblasti analýzy DNA a některých dalších specializacích. V odborných zařízeních republikové policie absolvujeme také stáže, školení a případná přezkoušení, vysvětluje Tomáš Vokálek. Ale existují i situace, kdy naopak my pomáháme Policii České republiky, případně Celní správě ČR. Stává policisté možná trochu složitější situaci. Vojákem z povolání totiž nemůže být trestaná osoba, a tak otisky vojáků většinou nejsou zařazeny v centrální databázi. Pokud dojde k trestnému činu ve vojenském objektu, je nezbytné sejmout otisky všem, kteří se v této oblasti pohybovali. Ty se pak porovnávají s nalezenými stopami. Znalecké posudky, ať již v oboru daktyloskopie, či trasologie, vyžadují jisté specifické schopnosti a určitý talent. Dotyčný by měl mít vynikající zrak a barvocit. Dále musí mít fotografickou paměť a smysl pro detail. Je potřeba, aby jeho pozornosti neušly ani zdánlivé maličkosti, které většinou běžný člověk nepostřehne. A neobejde se také bez doslova mravenčí trpělivosti. Ideální případ je, když se mu jeho povolání stane zároveň koníčkem. Já osobně jsem to štěstí měl, usmívá se Tomáš Vokálek. Pokud otisky nejsou natolik zřetelné, aby byly rozpoznatelné běžným okem, ozařuje se inkriminovaný prostor spektrálním světlem daktyloskopických prášků nebo o diagnostické programy pro analýzu dat. Text a foto: Vladimír Marek 36 37