Budova oblastního ředitelství společnosti Armaco, Tel Aviv, Izrael, , 19:28 UTC +2

Transkript

1 Budova oblastního ředitelství společnosti Armaco, Tel Aviv, Izrael, , 19:28 UTC +2 Izraelská metropole doslova žhnula v odpoledním slunci odrážejícím se od prosklených mrakodrapů. Jen lehký vánek od moře přinášel trochu vláhy. Lidé si užívali sobotního volna a hledali stín kaváren a restaurací. Tesně nad budovou přeletěla dvojice bojových letounů a zamířila nad moře. Podle zbarvení se jednalo o letouny Izraelských vzdušných sil, které zřejmě mířily na patrolu nad mořem. Přelet letounů vytrhl mladého muže ze snění. Nabih Almasi se otočil od okna, ještě ho dnes čekalo moc práce. Podílel se na projektu Ikarus, který si vytýčil velice ambiciózní úkol. Vybudovat soběstačnou těžební základnu na vzdálené planetě Argos. Minulý rok na planetě přistála sonda, která odhalila pouštní planetu, bohatou na množství minerálů, a dokonce vzácných kovů. To se mohlo proměnit na doslova zlatý důl a přesně to chtěla Armaco dokázat. Projekt měl své těžkosti. Skutečnou výzvou však nebyla vzdálenost, ale hlavně relativně nehostinné podmínky, které na planetě panovaly. Atmosféra sice obsahovala kyslík, ale nízký tlak by znemožnil, aby lidé mohli pracovat na povrchu bez ochranných obleků. Tohle ale nebyl problém, který by měl Nabih Almasi řešit. Pracoval na úseku zabezpečení a jeho úkolem bylo zajistit, že se nic z tajných informací a technologií, souvisejících s projektem, nedostane ven. Dnes, v sobotu a v šábes, tu už zůstalo jen několik zaměstnanců a hlavně skupina studentů z Haify, kteří spolupracovali na projektu. Ti podle Nabiha Almasiho představovali největší bezpečnostní riziko, proto také chtěl, aby v tento den měl službu. Skupina mladých lidí, kteří se tu točili skoro na denní bázi, to byla noční můra. Všichni sice byli prověřováni, ale nikdy tak důkladně jako zaměstnanci. Nabih Almasi zamířil do místnosti hlavního serveru. Tam zapojil hlavní počítačové rozhraní a v holografickém válci se objevila simulace hlavy počítače budovy: Zdravím vás, pane Almasi, je čas na naše pravidelné hlášení. Dobře, přikývl Nabih Almasi, co pro mě máš? Dnes nebyl proveden žádný pokus o průnik do naší hlavní sítě, hlásil počítač. Nabih Almasi pokýval hlavou. Už dlouhou dobu se o průnik nikdo nepokusil. Je fakt, že AI, která teď fungovala jako centrální počítač, byla prakticky neproniknutelná. Možná že jedině jiná AI by mohla proniknout přes všechny firewally a bezpečnostní opatření. Máme tu dvě porušení kodexu o navštěvovaných stránkách, pokračoval počítač. V obou případech šlo o porno stránky. Pak už tu máme jen jeden podivný požadavek. Nabih Almasi zpozorněl: Jaký požadavek? Pracovní stanice L si zažádala o kopii nákladního manifestu číslo Co je na tom podivného? zeptal se Nabih Almasi. Stanice L je v oddělení pro výzkum, nikoli pro logistiku, vysvětlil počítač. Nabih Almasi zpozorněl: Víme, kdo byl v tu dobu na této pracovní stanici? Tato pracovní stanice je stále aktivní, odpověděl počítač.

2 A co právě dělá? vyskočil Nabih Almasi. Posílá mail, oznámil počítač stále stejným tónem. Jde o velký soubor. Mám najít, kam jsou tato data posílána? Ano, přesně tak! rozkázal Nabih Almasi a vyrazil ven z místnosti serveru. Stanice L byla ve dvacátém čtvrtém patře, tedy jen dvě patra nad serverem. Nabih Almasi vzal vysílačku a v běhu do ní křičel: Zablokujte dvacáté čtvrté patro, pravděpodobný únik informací. Stanice L Vyběhl schody a ocitl se ve dvacátém čtvrtém patře. Vzal do ruky tablet a podíval se na plán budovy. Stanice L byla v laboratoři pro mineralogické aplikace. Nabih Almasi běžel chodbou až k těm správným dveřím. Tam se zastavil a naslouchal. Nic nebylo slyšet. Vzal za kliku a opatrně otevřel. První, čeho si všiml, byl počítačový monitor, stále puštěný, zjeveně zanechaný tak, jak byl, ve spěchu. Přešel k němu a podíval se na text: Nákladní manifest , jedna tříštivě trhavá nálož pro geologický průzkum. Nabih Almasi se zašklebil, připadalo mu to zvláštní, hledal místo doručení, když svět okolo něj pohasl a on se skácel pod psací stůl. S velkou válcovou kazetou na vzorky v rukou nad nehybným strážným stál mladý muž a rychle oddechoval. Sklonil se k němu, zkusil nahmatat tep a jeho tvář se viditelně uklidnila, když zjistil, že je ležící muž jen v bezvědomí. Rychle si vzal brašnu z vedlejší židle a vyrazil pryč z laboratoře. Během chvilky zmizel za rohem chodby právě včas na to, aby se vyhnul pohledu dalšího člena ochranky. Slyšel poplašený výkřik, což mohlo znamenat jediné, že bylo objeveno bezvládné tělo, které zanechal v laboratoři. V myšlenkách mu vířily možnosti, jak se může situace dál vyvíjet. Jedno mu bylo jasné, celé patro bude uzavřeno a jeho krycí historka, která tvrdila, že je Nirel Steiner, student postgraduálního programu v Haifě, moc dlouho nevydrží. Musí se rychle ztratit. Naštěstí byl člověkem, který si vždycky připravoval plán B a někdy i C. Vytáhl dálkový detonátor a stiskl tlačítko. Budovou zazněla tlumená detonace a vše pohaslo. O několik vteřin později se zapojilo záložní osvětlení a rozezněly se výstražné sirény požárního poplachu. Na chodbu vyběhli dva studenti a zamířili k nouzovému východu, Nirel běžel za nimi. O několik sekund později se ozvala druhá rána a zhasla i nouzová světla. Jedinými zdroji světla byly fosforeskující nouzové tabule a baterky členů bezpečnosti. K Nirelovi a dvěma studentům se připojilo dalších asi šest lidí. To bylo přesně to, v co Nirel doufal, dostatečně velká skupina lehce vystrašených lidí v naprosté tmě. Všichni dorazili ke schodům označených fosforeskujícím znakem nouzového východu. U dveří stál jeden muž bezpečnosti a skupinu zastavil. Co se děje? zeptala se mladá žena. Hoří nebo je to něco horšího? Muž z ochranky byl vývojem situace zmatený, ale zachoval profesionalitu: Nemám zatím hlášeno, o co se jedná, ale musím vás požádat, abyste mi předložili vaše identifikační karty. Cože?! vykřikl muž v bílém plášti. To nemyslíte vážně, budova možná hoří a vy nás budete kontrolovat? Muž v uniformě nevěděl, jak by měl reagovat, a chvíli váhal. Ano, je to tak, bylo tu nahlášeno možné narušení bezpečnosti, takže prosím, čím dřív mi ty průkazy ukážete, tím dřív vás přestanu zdržovat.

3 To je k nevíře, prohlásil muž v plášti, ale sáhl si do kapsy a vytáhl svou kartu. Muž v uniformě ji oskenoval a vrátil mu ji. Tak se to opakovalo i u ostatních včetně Nirela, kterému bylo důstojníka upřímně líto, protože až se zjistí, že hledaný špion musel uprchnout jen tudy, čekají toho muže velké nepříjemnosti. Nirel seběhl spolu s ostatními schodiště a dostal se před budovu, kde se shromažďovalo celé osazenstvo budovy. Nirel rozhodně neměl zájem o to, aby ho znovu identifikovali, nebo se ho vyptávali. Proto využil všeobecného zmatku a zmizel v jedné z bočních ulic. Když byl několik bloků daleko, zastavil se a chvíli si oddechl. V Tel Avivu skončil, zanedlouho zjistí jeho totožnost. Tím, že odeslal zprávu, splnil povinnost k Franku Haroonovi, člověku, který mu velel, a teď musel splnit povinnost k sobě, tedy nenechat se chytit. Loď Deliverance, Kuiperův pás, okraj Sluneční soustavy, , 18:05 UTC Frank Haroon dočetl zprávu, která k němu dorazila před dvaceti minutami. Položil ji na stůl a přemýšlel, co informace, které získal, znamenají. Armaco dál vkládalo nemalé zdroje do projektu Ikarus, ale to nebylo podstatné. Dokonce nebyl podstatný ani důkaz o úplatcích společnosti namířených do nejvyšších míst Aliance. Ale podivná zásilka směřující do Londýna, která obsahovala jen speciální nálož, to bylo doslova zlověstné. Výbušnina byla speciálně vyvíjena pro projekt Ikarus, a tedy nebyl naprosto žádný důvod, proč by měla být posílána do Londýna. Tam Armaco vůbec nepracovalo na projektu Ikarus, nýbrž zaštiťovalo těžbu helia3, kterou převzalo od zkrachovalé společnosti NAMU. Na co jim ta výbušnina bude, to bylo pro Franka záhadou. Chvíli seděl bez pohnutí, když ho vyrušily otevírající se dveře. Andrew Riks vešel na můstek a sedl si do křesla vedle Franka. Další zpráva od Groa, delegace má dnes navštívit Knihovnu, podle všeho s nimi bude i Alexandr Zelený, s těmito slovy podal Frankovy datovou kartu. Delegace? Knihovna? zeptal se Frank, který předtím Andrewa moc nevnímal. Vždyť víš, celá ta maškaráda s oslavou objevu, vysvětloval Andrew. Konečně někdo přesvědčil Alexandra Zeleného, aby se dal vidět s novináři. Frankovi se rozšířily oči a poklesla brada. Oslava, knihovna, delegace, Alexandr a bomba, všechny tyto věci mu konečně zapadly dohromady. Musíme okamžitě poslat zprávu na Mars! vykřikl Frank. Ale to vyzradí naši pozici, namítl Andrew. Pak skočíme pryč, ale teď nemůžeme ztrácet čas, trval na svém Frank.

4 City Marineris, Mars, , 18:06 UTC Alexandr Zelený šel za skupinkou hodnostářů Aliance a pokoušel se tvářit, že je tu rád. Přesně před šestnácti lety bojoval o život, a aniž to tušil, i o budoucnost Země. Dnes byl pro lidi hrdinou. Postavení, které ho po většinu času neskutečně otravovalo. Postavení, díky kterému byl teď tady a nudil se k smrti. Sledoval přeplněnou promenádu. Davy lidí se sešly na promenádě, aby přihlížely oslavám objevu učiněnému během mise na Mars. Politici měli proslovy plné optimismu a vizí do budoucna. Naštěstí projev už skončil a delegace teď mířila dolů do Knihovny, kde v rámci svého nabitého programu budou provedeni po mimozemském komplexu, nazývaného T'lyrská Knihovna. Na tuhle jedinou část se Alexandr těšil, nikdy se s Groem nesetkal osobně, jen s ním komunikoval prostřednictvím datových zpráv. Byl zvědavý, jaký Gro bude. Konečně dorazili k výtahu a všichni postupně nastoupili. Kabina výtahu vyrazila velkou rychlostí dolů. Alexandr se díval na obličeje politiků, všichni zachovávali nezbytné dekorum, ale jeden s tím měl problém. Mladý muž stojící hned vedle Alexandra byl zpocený tak, že se mu leskla pleť. Také jeho řeč těla vykazovala velkou nervozitu. Alexandr se k němu naklonil a zeptal se: Jste v pořádku? Muž se na něj otočil, jeho obličej na sebe vzal masku hrané bezstarostnosti a odpověděl: Ano, vše je v pořádku, jen mám problémy s uzavřenými prostory. Alexandr chvíli odpověď zvažoval, klaustrofobie není nic neobvyklého. Ovšem je zvláštní, jak klaustrofobický člověk vůbec zvládl cestu ze Země na Mars. Alexandr zavrtěl lehce hlavou a přestal věc řešit. Dveře výtahu se otevřely a vyšli ven. U velkých dveří je čekal starší muž, který je vítal s úsměvem: Vítejte pánové, mé jméno je Joshua Skyder. Jsem vedoucím výzkumu tady v Knihovně a budu váš dnešní průvodce. Nato vložil čipovou kartu do čtečky u dveří a ty se otevřely. Všichni vstoupili dovnitř. Alexandra udivila cizost, s jakou komplex vyhlížel. T'lyrkové byli ve většině věcí velmi podobní lidem, ale lidé to nebyli. Jejich styl stavění se dost lišil. I když funkce byly stejné, konstrukční řešení bylo rozdílné. Tato skutečnost nenechávala naprosto nikoho na pochybách, že místo, které teď navštívili, není dílem lidí. Ještě jednou vás vítám v T'lyrské Knihovně, začal Joshua Skyder, naši prohlídku začneme u toho nejdůležitějšího, u hlavních generátorů. Jde o malý technologický zázrak, protože tyto stroje jen s minimální údržbou fungují přes tři tisíce let. Vyrazil chodbou a všichni jej následovali. Sjeli dalším výtahem několik stovek metrů a dostali se do obrovské jeskyně. Ta vypadala skoro jako přírodní útvar, nebýt stop po nástrojích, patrných i po tolika letech. Došli až na lávku vedoucí nad obrovskými plazmovými reaktory. Jeskyně byla vyplněna slabým hučením a cítili slabou vůni ozonu.

5 Alexandr přešel k zábradlí lávky a zahleděl se dolů, generátory byly obrovské. Z elektrických spojů na povrchu se tu a tam zajiskřilo, což dávalo celému pohledu na majestátnosti. Alexandr zcela přestal vnímat Skyderův výklad. A nebyl zřejmě sám. Několik metrů od něj stál u zábradlí onen mladý muž z výtahu. Bez pohybu sledoval generátor hluboko pod sebou, ale jeho výraz byl podivný. I ze svého místa Alexandr mohl přísahat, že se ten muž nedíval na generátor, spíš jakoby sledoval něco za ním, něco hlouběji pod ním. Nebo spíš, jak Alexandr pochopil, něco hluboko v sobě samém. Pokud ten člověk vypadal ve výtahu nemocně a nervózně, teď vypadal, jako by se měl každou chvílí složit. Alexandr ho chvíli sledoval a jeho instinkty policisty se zaktivovaly. Něco tu bylo špatně, ale nedokázal určit co. Vyšel směrem k němu. Po pár krocích se muž vzpřímil, hluboce se nadechl a začal přelézat zábradlí. Alexandr se k němu rozběhl a dorazil tak akorát, aby ho zachytil v okamžiku, kdy se odrazil k pádu. Chytil ho pevně za ruku a mužova hmotnost ho málem strhla do propasti. Zapřel se o zábradlí. Co to děláte?! zakřičel. Všichni se k nim otočili a zůstali vyděšeně stát. Muž se na Alexandra podíval, jeho výraz byl natolik divný, že se Alexandr vyděsil. Nervozita byla pryč, nahradilo ji šílenství. Muž vydal těžko rozeznatelný skřek, což mohl být možná smích. Rada dnes zničí dva významné nepřátele a já budu jejím nástrojem, procedil mezi zuby. Pak se proměnil v oslepující světlo, které v okamžiku vyplnilo celý prostor jeskyně a pohltilo všechny a všechno. Jakmile tlaková vlna dosáhla plazmového reaktoru, byla celá Knihovna i město nad ní odsouzeno k zániku. Poškozený reaktor nedokázal udržet stabilní fúzní reakci a změnil se v termonukleární bombu. Následná exploze se mohla měřit s nejsilnějšími hlavicemi, které kdy lidé postavili. Nic se nemohlo takové síle postavit. Ve vteřině zmizelo několik kilometrů stěny kaňonu Walles Marineris. Když se usadil prach a trosky, lidé na oběžné dráze Marsu už viděli jen obrovský kráter v místech, kde kdysi stály kopule City Marineris. Přes padesát tisíc životů vyhaslo v jediné vteřině. Chvíli po explozi zachytila komunikační anténa orbitální stanice Ares kódovanou depeši ve znění: Varování! Atentátník, pravděpodobně člen delegace Aliance, se chystá k teroristickému útoku na T'lyrskou Knihovnu, musíte okamžitě jednat, Jolly Roger! Stanice Apollon, oběžná dráha planety Země, , 18:23 UTC Alice Hrdá seděla v kantýně stanice a popíjela svou druhou sklenici vína. Opřela se v křesle a zadívala se ven přes průhled. Pod stanicí právě byla vidět Evropa. Alice upřela pozornost na jeden bod zhruba ve středu kontinentu. Její domov, Český Krumlov, malé městečko, ve kterém vyrostla, a které bude vždy její láskou. Už se těšila, že se tam vypraví. Za týden jí skončí turnus pro službu na Apollonu, kde jako důstojník ASF (Aliance Space Force) sloužila u 14th Fighter Wing. Úkolem wingu bylo dohlížet na provoz na oběžné dráze a hlavně v atmosféře Země. Alice většinu času pronásledovala ve své stíhačce typu Crusader pašeráky, kteří se neustále snažili obelstít kontroly ve vesmírném přístavu Sahara a vyložit zboží jinde. Byl to zajímavý úkol,

6 pašeráci neustále vymýšleli nové finty, jak proniknout sítí senzorů a dostat se na povrch nepozorovaně, a Aliance stále vytvářela nové postupy, jak tyto díry v bezpečnostních protokolech uzavřít. Jako vždy, když měla Alice po službě, čekala, až do kantýny přijde její číslo dvě, brazilská pilotka Victoria Sanchez. Alice se podívala ke vchodu a na hodinky, Victoria měla zase zpoždění, zavrtěla hlavou. Pak její pozornost upoutala obrazovka televize. Na ní se právě objevila planeta Mars. Alice vstala a přešla k ní, doufala v obrázky z oslav a že možná uvidí svého strýce Alexandra. Byla to vlastně ona, která ho přemluvila, aby přikývl na návrh, že se zúčastní oslav na Marsu. Nebylo to jednoduché přemlouvání, ale Alice věděla, co na jejího strýce platí, a tak nakonec souhlasil. Její velitel jí teď bude dlužit malou protislužbu, kterou určitě využije dost brzo. S Victorií byly magnet na problémy. Alice sledovala obrazovku, na které byla hlasatelka zpráv a něco říkala, ale v hluku kantýny jí nerozuměla. Pak přišly na řadu záběry z oběžné dráhy. Alice vyděšeně vzdechla, když viděla, jak se City Marineris mění v obrovskou kouli ohně a do atmosféry jsou vyvrženy planety, následované tunami trosek a prachu. Sklenka s vínem dopadla na zem u jejích nohou a rozletěla se na tisíc střepů, ale to už Alice nevnímala. Jen dál upřeně sledovala obrazovku. Hluk v kantýně utichl, takže konečně byl slyšet hlas reportérky: Výbuch plazmových generátorů pod T'lyrskou Knihovnou zničil nejen samotnou Knihovnu, ale i City Marineris, vystavěné nad Knihovnou. Příčina výbuchu zatím není známá, i když jsme obdrželi informaci, že stanice Ares zachytila podivnou zprávu krátce po výbuchu. Hlasatelka na chvíli umlkla. To ale zatím Aliance popírá. Alice ji přestala vnímat a její mysl se začala propadat do temného oparu. Stála bez hnutí a sledovala obrazovku. Přesně takhle ji našla Victoria, když vstoupila do kantýny. Přešla k ní a jemně jí položila ruku na rameno. Alice, je mi to líto, pošeptala. Alice se na ni otočila a neschopná slova jen přikývla hlavou. Victoria ji objala a několik minut takhle stály. Pak ji Victoria jemně odstrčila a podívala se jí do obličeje. Ten vypadal jak maska bez výrazu, Alice vůbec neplakala. Victoria svou kamarádku a kolegyni chvíli pozorovala. Chtěla jí nějak pomoct od bolesti, kterou v sobě určitě měla, ale nakonec se rozhodla počkat. Velitel chce s tebou mluvit, řekla. Mám tě k němu dovést. Alice zase jen přikývla a obě odešly z kantýny, kde všichni mlčky sledovali záběry v televizi. Český Krumlov, Česká Republika, , 17:30 UTC+1 Vltava plynula v odpoledním slunci a šuměla v nedalekém jezu. Hladina obvykle plná turistů byla dnes prázdná, stejně prázdné byly i ulice malebného města. Lidé neměli chuť se bavit, nebo dokonce oslavovat včerejší výročí. Zdržovali se doma, nebo společně seděli v hospodách, ale majitelé dnes neočekávali velké tržby. Hosté seděli většinou mlčky a sledovali obrazovky s nejnovějšími zprávami. Události včerejšího dne ovlivnily naprosto každého. Konečný součet obětí se vyšplhal na padesát pět tisíc osm set devadesát tři. Byla to největší tragédie od války.

7 Jeden z domů, postavených u břehu řeky, byl vyplněn pochmurnější náladou než ostatní. Karolína Hrdá vyšla ven a dívala se na svou nejstarší dceru. Alice dorazila dnes dopoledne a za dobu, co byla doma, řekla sotva pár vět. Za Karolínou vyšla druhá žena. Oči červené od pláče ukazovaly na to, jak veliká ztráta Michele potkala. Šestnáct společných let s Alexandrem bylo jejích nejšťastnějších. Obě ženy chvíli Alici sledovaly. Je taková, co přijela, povzdechla si Karolína. Drží to v sobě. Michele přikývla: Alice zdědila z obou rodin to nejlepší, je to silná mladá žena, potřebuje hlavně čas, aby se s tou ztrátou vyrovnala. Doufám, že máš pravdu, poznamenala Karolína. Ale to, že vůbec nebrečí, mě znervózňuje. Když zemřel její otec, brečela několik dní. Mám o ni strach. Alexandr byl pro ni skoro jako otec bezmála deset let. Myslím, že ji to zevnitř ničí. Promluvím s ní, řekla Michele. Alice seděla u břehu a sledovala nepřítomně vodní hladinu. Myšlenky a vzpomínky jí vířily v hlavě. Nedokázala se v tom chaosu vyznat. Už od včerejška žila jako ve snu. Jen matně si pamatovala rozhovor s velitelem wingu, který ji poslal předčasně domů. Cestu na leteckou základnu už si nepamatovala vůbec, stejně jako cestu do Krumlova. Michele si sedla vedle a tiše sledovala hladinu. Po chvilce položila ruku Alici na rameno: Jak se držíš? Alice jen lehce přikývla: Dobrý. Michele na ni chvíli hleděla a pak řekla: Přede mnou si nehraj na odvážnou. Alice neodpověděla. Jen dál sledovala řeku. Alexandr mi už teď neskutečně chybí, povzdechla si Michele. Alice se otočila a pohlédla Michele do očí: Jsi na mě naštvaná. Chápu to, omlouvám se. Michele byla její odpovědí překvapená a chvíli jí trvalo, než se zmohla na slovo. Proč se mi omlouváš? zeptala se tiše. Alice se odvrátila zpět k řece. Je to moje vina, prohlásila. To já můžu za to, že je mrtvý. Nikdy si to neodpustím. Jak mě teď musíš nenávidět... Michele ji hrubě popadla a otočila jí hlavu tak, aby si hleděly do očí. Tohle už nechci slyšet, nikdy! Rozumíš?! třásla s ní. Tohle není vůbec tvoje vina! křičela Michele a do očí se jí dral nový příval slz. Jestli ještě jednou řekneš takovou blbost, pak teprve budu naštvaná, dodala o poznání těžším hlasem. Alice na ni hleděla a její rysy se začaly měnit, žal, který skrývala za svůj pocit viny, se začínal dostávat na povrch. Michele ji objala a pevně přitiskla k sobě: Neobviňuj se za něco, co není tvoje vina.

8 Ale já jsem ho přemluvila, ať tam jede, začala vzlykat Alice. Je mi tak líto, co se stalo. Michele se odtáhla a rukama svírala její ramena: Alexandr byl neobyčejný člověk, myslíš, že vůbec někdy někdo opravdu ovlivňoval jeho rozhodnutí? Hráz okolo smutku povolila a Alici po tváři stékaly potoky slz, nebyla schopná odpovědět slovy, a tak jen zavrtěla hlavou. Michele ji znovu přitiskla k sobě. Obě seděly v objetí a několik minut jen plakaly. Karolína je zpovzdálí sledovala a sama nemohla zadržet pláč. Jednak nad ztrátou bratra, ale také úlevou nad skutečností, že Alice konečně dala volný průběh svým emocím. Český Krumlov, Česká Republika, , 15:43 UTC+1 Týden utekl neskutečně rychle. Prvotní šok ze ztráty lehce opadl, a i když smutek neustupoval, byl už daleko snesitelnější. Dnes dopoledne byl smuteční obřad a pro Alici končila mimořádná dovolená. Turnus jejího wingu skončil a letouny i personál byly přesunuty na základnu Ramstein v Německu. Teď všechny čekalo nekonečné rozebírání misí a příprava pro další úkoly. Alice, oblečená už do své uniformy, pomalu dobalovala. Do pokoje vstoupila její nejmladší sestra a posadila se na postel, hned vedle otevřeného kufru. Markéta chvíli mlčky seděla a dívala se, jak Alice ukládá slavnostní uniformu a pár dalších věcí. Opravdu musíš odjet? zeptala se smutně. Alice se zastavila a na svou sedmnáctiletou sestru se smutně podívala: Musím, ale bude to jen na tři týdny. Pak se vrátím a budu tady měsíc. Dost na to, abychom si zas lezly na nervy. Při posledních slovech se jí podařilo trochu usmát. Markéta se také usmála: Tři týdny mi teď připadají jako věčnost, nebudu se moct dočkat. Alice na ni mrkla. Sklapla kufr, vzala jej do ruky a vyrazila z pokoje. U vchodu už čekaly ostatní. Alice se rozloučila se svou druhou sestrou Lucií a s Michele. Pak přešla ke své matce. Karolína ji pevně objala: Vůbec se mi nelíbí, že odjíždíš. Mám pocit, jako by ses sem neměla vrátit. Neboj, mami, řekla Alice. Tři týdny a jsem zpět. Nic se nemůže stát. Základna ASF Ramstein, Německo, , 11:27 UTC+1

9 Alice seděla s ostatními piloty wingu ve vydýchané místnosti a už druhou hodinu naslouchala nekonečnému rozebírání akce nad Tichým oceánem. Victoria seděla vedle, a když Alice nahlédla do jejích zápisků, bylo jí jasné, že výkladu už také nevěnuje tolik pozornosti. Podívala se na hodinky. Naštěstí se už čas nachýlil a bude konec. Jako v odpověď na její úvahy velitel ukončil rozbor a dal všem rozchod. Alice a Victoria vyšly ven z místnosti a vyrazily k jídelně. Ali, podívala se na ni Victoria, jak se držíš? Alici zvlhly oči. Už je to lepší, řekla po chvilce. Ale víš, strejda Alexandr byl skoro jako táta. Victoria jí jemně položila ruku na rameno. Nechci ti přidělávat starosti, ale je tu něco, co bys měla vědět. Alici to překvapilo a tázavě se na Victorii zahleděla. Victoria se rozhlédla po chodbě: Tady ne. Rychle směrovala Alici do volné místnosti a zavřela dveře. Otočila se k Alici a podala jí datovou kartu. Alice ji převzala a zapojila do svého tabletu. Chvíli četla z displeje a pak se překvapeně podívala na Victorii. Co to je? Tohle, ukázala na tablet, je warp depeše, která přišla na Mars minutu po explozi. Alice znovu přečetla text. Moment, poklepala na tablet, tohle musí být chyba, podle vyšetřování šlo o nehodu, ale tahle zpráva vypadá, jako by Jolly Roger, tedy pirátská organizace, spíš před útokem varovala. Ano, přesně tak to vypadá, řekla Victoria. Tu informaci mám od kamaráda z akademie. Slouží na stanici Ares. Ztišila hlas: Tohle je prý ta zpráva, co skutečně zachytili, než byla na rozkaz Aliance pozměněna a všechno vymazáno. Počkej, zvedla ruku Alice. Říkáš, že to máš od kamaráda z akademie, který slouží na Aresu? Victoria přikývla. Alice vytáhla kartu a vrátila ji. Nikdy jsi mi o něm nevyprávěla. No, zašklebila se na ní Victoria, on je tak trochu pošuk, vždycky byl posedlý nejrůznějšími konspiračními teoriemi. Jak moc jsi si jistá, že je ta zpráva pravá? To, že je podepsaná pirátskou organizací Jolly Roger, mě důvěrou zrovna nenaplňuje. Já vím, pokrčila rameny Victoria. Ale tohle je tak divné, že by si to nevymyslel. Tohle člověka nutí zamyslet se nad možností, že možná něco na těch teoriích bude. Alice se nad touto větou zamyslela. Bylo pravdou, že pokud by šlo o nehodu, nemohl nikdo z Jolly Roger vědět o výbuchu. Ale pak tu byla Aliance, ve kterou Alice věřila, a ta celou věc vyšetřovala a nepřišla na nic, co by naznačovalo jakýkoli záměr. Kde byla pravda?

10 Děkuji, že jsi mi to řekla, řekla nakonec Alice. Ať už je pravda kdekoli, nemohu stejně nic dělat. Neznám nikoho z Jolly Roger a nevím ani, jak bych se dostala k výsledkům vyšetřování. Alexandr je pryč a já mám život, který musím žít dál. Na tato slova se otočila a vyšla na chodbu. Victoria šla mlčky za ní, rozhodla se, že nebude o celé věci dál mluvit, tedy alespoň prozatím. Základna ASF Ramstein, Německo, , 20:39 UTC+1 Alice vešla do ubikace a sedla si na pelest postele. Opřela obličej do dlaní a dlouze vydechla. Dnešní den konečně končil, tedy alespoň pro ni. Nehodlala se věnovat už ničemu jinému než spánku a maximálně ještě tak přípravě na něj. Po několika minutách vstala a unaveně si povzdechla. I za tu chvilku jí stačilo ztuhnout celé tělo. Den strávila v kokpitu letadla při nekonečném nacvičování. Zavrtěla hlavou, velitel wingu to letos opravdu přeháněl, nikdy takhle necvičili, rozhodně ne po skončení turnusu. Nechápala, proč je tomu letos jinak. Nic závažného se během akcí nepřihodilo a další ostré nasazení jednotku čekalo až příští rok. Pokud by chtěl dostat jednotku do špičkové formy pro tento úkol, stačila by na to bohatě podzimní a zimní příprava. Teď před tím vším volnem, co jednotku čeká, to připadalo Alici zbytečné. Došla do koupelny. Jednu výhodu to ale mělo, musela si přiznat. Díky nadbytku práce nemyslela Alice na Alexandra. Vzpomínky a zármutek se vracely jen večer a v noci. Rychle ze sebe shodila všechny věci a dlouhé minuty si dopřávala osvěžující sprchu. Když skončila a vyšla ven, bylo její tělo daleko uvolněnější a po několika minutách už ležela v posteli a pravidelně oddechovala v hlubokém spánku. Ovšem odpočinek jí nebyl dnešního dne souzený. Telefon u její postele začal neodbytně vyzvánět. Rozespale se pro něj natáhla a přijala hovor: Ano? Ano, Alice Hrdá, co se děje? zeptala se nevrle. Co tím myslíte, že by mě to mělo zajímat, kdo jste? únava a ospalost ustupovaly rozladěnosti. Podle hlasu muž na druhé straně spojení zněl velice naléhavě, i když Alice nerozuměla úplně všemu, co jí řekl. Moment, zopakujte to! V okamžiku kdy pochopila slova výbuch, Alexandr, úmysl a Jolly Roger, byla ospalost pryč, srdce se jí rozbušilo a posadila se na posteli. Prudký pohyb a její hlas vyrušily Victorii, spící na vedlejším lůžku. Ta se ale jen s povzdechnutím otočila a spala dál. Muž v telefonu zopakoval informace. Tentokrát byla Alice soustředěná. Ano, to mě zajímá, kde jste říkal, že jste? Tady v Ramsteinu, ok Alice se podívala na hodinky, bylo málo po desáté hodině. Ok, za půl hodiny jsem tam. Přerušila hovor a vstala z postele. Únava byla pryč. Rychle se oblékla. S Victorií měly k užívání služební auto. Ze stolku vzala klíče a vyrazila z ubikace. O pět minut později přijížděla k hlavní bráně základny. Zastavila a stáhla okénko.

11 Kam tak pozdě? zeptal se strážný, když si přebíral identifikační kartu. Alice se na něj usmála: Potřebuju trochu vypustit páru a potkat lidi mimo základnu. Chápu, vrátil jí úsměv strážný a podíval se na displej čtečky. Vaše povolení k opuštění základny je v pořádku, pěknou zábavu. Vrátil jí kartu a zasalutoval. Závora se zvedla a Alice vyrazila k světlům města Ramstein-Miesenbach. Projela jeho ulicemi a zaparkovala v centru. Zamířila k malé kavárně poblíž vlakového nádraží. Hodinky ukazovaly půl jedenácté. Stihla to dřív, než slíbila. Zastavila před kavárnou a rozhlédla se. Podle domluvy by tady měl čekat muž z telefonu. Malá skupinka lidí šla po chodníku na druhé straně ulice, několik dalších osamělých lidí na konci ulice, ale nikdo nevypadal jako člověk, kterého Alice vyhlížela. Znovu se podívala na hodinky, ještě měla pár minut. Její mysl znovu a znovu procházela události posledních dnů. Od chvíle, kdy jí Victoria ukázala zprávu, přemýšlela Alice nad tím, co může být pravdy na tom, že exploze pod Knihovnou nebyla jen tragickou nehodou. Dva protichůdné hlasy bojovaly o to, kdo má pravdu. Jeden hájil Alianci, druhý zpochybňoval všechno, co oficiální místa tvrdila. Ale Jolly Roger? Jméno, které Alice velice dobře znala. Sama se s nimi už setkala. Jednou pomohla zadržet transportní loď, která se pokusila proniknout na povrch Země, později se ukázalo, že se jednalo o pašeráky napojené na tuto pirátskou organizaci. Slyšela i některé teorie o pravé podstatě Jolly Roger, ale ty hodila za hlavu jako výmysl šílených konspiračních teoretiků. Teď se však měla s jedním takovým sejít, co ji to napadlo. Vyjela uprostřed noci ze základny, aby se sešla s naprosto neznámým člověkem, který by mohl být nebezpečný, buď pro ni samotnou, nebo pro její kariéru. Už už se skoro obracela k odchodu, když ji zadržel druhý vnitřní hlas. Tohle mohla být jediná příležitost, jak se dozvědět pravdu o incidentu na Marsu. To nemohla jen tak nechat. Znovu netrpělivě přešla před kavárnou. Dveře kavárny se otevřely a z nich vyšel mladý muž. Přes nasazenou kapuci mu nebylo moc vidět do obličeje. Alice se k němu otočila a čekala. Chvíli stáli naproti sobě. Pak muž udělal dva kroky směrem k ní. Natáhl ruku. Na otevřené dlani měl datovou kartu. Jolly Roger vám posílá tohle, řekl. Alice hleděla na kartu: Co to je? Mladík stál s nataženou rukou a mlčel. Alice ještě chvilku sledovala nataženou ruku. Vnitřní boj se znovu rozhořel. Natáhla ruku, ale než mohla kartu vzít, lehce ucukla. Vemte si ji, nebo nechte být, prohlásil mladík, Tak nebo tak vás už Jolly Roger nikdy nebude kontaktovat. Alice rychle kartu sebrala a pevně ji sevřela v dlani. Mladík se beze slova otočil a odešel pryč. Nechal Alici stát před kavárnou. Alice cítila v sevřené dlani datovou kartu. Bála se otevřít dlaň, ochromená z toho, co teď může přijít. Pak spustila ruku k tělu a pomalu odešla k autu. Sedla si a otevřela dlaň. Hleděla na kartu. Pak se rozhodla. Vzala svůj tablet a kartu do něj vložila. Udiveně sledovala, co všechno na kartě je. Záznamy oficiálního vyšetřování nehody, záznamy komunikace před a po nehodě, ale také data na první pohled nesouvisející s výbuchem. Manifesty nákladů převážených letadly na Zemi nebo loděmi ve Sluneční soustavě. Dokonce

12 data obrovské společnosti Armaco. Alice nechápala, co mají všechny tyto informace společného, ale to, že jí je někdo dal, muselo mít důvod. Důvod, na který musí přijít. Základna ASF Ramstein, Německo, , 6:54 UTC+1 Celou noc Alice pročítala data, která získala. Jako připomínka množství kávy, kterou do sebe během té doby dostala, stálo na stolku několik prázdných hrnků. To, co četla, bylo neuvěřitelné a děsivé zároveň, pokud to byla pravda. Alice se stále zdráhala uvěřit všemu, co se tuto noc dozvěděla, ale její víra v čistotu Aliance se pomalu rozpadala. Oficiální vyšetřování se rozcházelo hned v několika hlavních bodech. Závěr byl sice jednoznačný, a to nehoda, ale příčina nehody už nebyla tak jednoznačná. Spolehlivost reaktorů se sledovala pravidelně od zřízení stálé základny a podle všech parametrů bylo zařízení v naprostém pořádku. Hlášení, odeslané jen pár hodin před nehodou, nevykazovalo žádné abnormality. Reaktory pod Knihovnou byly za posledních čtrnáct let neuvěřitelně stabilní. Žádné výkyvy v množství dodávané energie nebo stabilitě reakce. Jak Alice pročítala další oddíly vyšetřování, přišla na nové nesrovnalosti. Podle všeho funkci reaktorů nesledovali jen technici, ale byly pod kontrolou AI Knihovny. Gro měl naprostou kontrolu nad funkcí každého kritického systému a na všechny problémy reagoval okamžitě. I kdyby došlo k narušení reakce, měl k dispozici nespočet možností, jak ji stabilizovat nebo nouzově reaktory odstavit a zabránit přesně tomu, k čemu došlo. Po probdělé noci Alice věděla jedno, verze s nehodou byla velice nepravděpodobná. Pokud to je pravda, je lidstvo ve velkých problémech. Ale jaký účel měla tato obrovská kamufláž, kdo byl odpovědný za explozi? To byly otázky, které je potřeba zodpovědět. U Victoriina lůžka začal pípat budík. Zatímco se Victoria začala protahovat na lůžku, ukončila Alice všechny programy, vytáhla datovou kartu z počítače a schovala ji ke svým osobním věcem. Když se otočila ke své spolubydlící a kolegyni, zjistila, že se na ni Victoria zkoumavě dívá. Dobré ráno, pozdravila ji a snažila se jednat nenuceně. To se jí ale úplně nepodařilo. Victoria se na ni zašklebila, a když uviděla prázdné hrnky od kávy, měla velmi přibližnou představu o tom, co se dělo v noci. Proč jsi nespala? Alice chvíli mlčela, nevěděla honem, co říct. Vlastně si uvědomila, že ani na chvíli nepřemýšlela nad tím, jestli Victorii do celé věci zasvětí. Teď měla na výběr, buď půjde s pravdou ven, nebo všechno udrží v tajnosti, i za cenu, že by mohla narušit vzájemnou důvěru a přátelství. Victoria stale čekala a ticho začalo tížit. Alice si povzdechla, nemohla to celé stejně dost dobře utajit a nechtěla zbytečně přijít o přítele. Během několika minut vylíčila Victorii, co se jí v noci stalo. Takže když jsi říkala, že nevěříš tomu, co jsem ti před čtyřmi dny řekla, tak to jsi mi lhala? zeptala se Victoria. Alice se jí podívala přímo do očí: Vlastně ne, v té chvíli jsem tomu sama věřila.

13 Dobře, ale co teď? zajímala se Victoria, Co chceš teď dělat? To nevím, pokrčila ramena. Nemohu to dost dobře nechat jen tak běžet. Ve vyšetřování je strašně moc otazníků. Ale také nemohu jen tak vyrazit za odpověďmi. Alespoň dva týdny ještě ne. Victoria pokývala hlavou: Dobře, dva týdny nám stejně potrvá, než se prokoušeme všemi materiály z té karty a pak vyrazíme a najdeme pravdu. My? podivila se Alice. Ano my, potvrdila a podívala se na ni pohledem, který nedával moc možností k diskuzi. Nemysli si, že mi můžeš jen tak ukázat to, cos mi ukázala a myslet si, že potom odjedu zpátky do Brazílie a budu ti držet palce zpovzdálí. Loď Deliverance, Oortův oblak, 0,5 světelného roku od Slunce, , 19:55 UTC Frank vyhlédl průzorem své kajuty. Na pozadí hvězd rozeznal Unstopable, Star Fury a Stubborn. Lodě speciálně vyčleněné jako eskorta pro Deliverance. Před šesti lety začínal vlastně jen s Deliverance a Unstopable. Dnes Jolly Roger měla sílu více jak třiceti modifikovaných nákladních lodí, tedy sílu, která už budila respekt. Organizace i přes těžkosti pořád rostla. Po povolení ozbrojovat civilní lodě nebyla práce zrovna jednoduchá, ale Frank a Andrew rychle vymysleli způsob, jak i tak úspěšně napadat obchodní trasy. Jednotlivé lodě nájezdníků se teď shromažďovaly do skupin a hlavně všechny cíle se důkladně vybíraly podle poměru zisku a rizika. Agenti organizace dokonale infiltrovali většinu velkých obchodních společností, a proto bylo stále koho napadat. Avšak zničení Knihovny a jejího AI, které v posledních šesti letech hodně usnadňovalo Jolly Roger práci, bylo velkou ztrátou, kterou jen tak nenahradí. Frank si myslel, že to byl hlavní důvod, proč se Rada rozhodla k tak šílenému činu, že spolu s ním vyhodila do povětří víc jak padesát tisíc lidí. Čin takových rozměrů všechny ohromil. A co bylo ještě horší, celá věc se uzavřela jako nešťastná náhoda. To byl důkaz toho, kam až sahají dlouhé prsty Rady. To Franka vybičovalo k ještě větší aktivitě. Čas, kdy se zřejmě Rada rozhodne otevřeně převzít moc, se blížil a v tu dobu chtěl, aby byla Jolly Roger silou, se kterou je třeba počítat i v konfrontaci s flotilou Země. Zvuk klepání jej vyrušil z rozjímání. Vstupte. Do kajuty vstoupil Andrew: Zdravím, mám poslední hlášení. Posaď se, ukázal Frank na volnou židli. Něco k pití? Ne, díky, odmítl Andrew a posadil se. Takže?

14 Dnešek byl velice úspěšný, začal procházet Andrew hlášení. Dva úspěšné přepady konvojů, dohromady se nám podařilo zajmout jednu eskortní loď a sto dvacet tun nákladu. Převážně potraviny a palivo, ale je tam i jeden kontejner s vojenskou výbavou. Zpráva se zmiňuje o munici pro railguny různé ráže. Výborně, škoda jen, že toho nebylo víc, pochválil situaci Frank. A co Země? Běžné zprávy o vypravovaných konvojích a pak zpráva od Nitra: Balíček byl předán. Nic víc? Ne, jen to, potvrdil Andrew, a neodpustil si otázku. Týká se to Alice Hrdé? Ano, přikývl Frank, Vím, co si o tom myslíš, ale vím, že to je správné rozhodnutí. Když nic jiného, dlužíme to Alexandrovi. Andrew si vzpomněl na svou minulost, kdy se setkal s Alexandrem Zeleným. V tu dobu byl součástí Rady. Jeho úkolem bylo získat zpět důkazy o existenci prastarého chrámu uprostřed Amazonského pralesa a zabít všechny, co o jeho existenci věděli. Nakonec Alexandr a jeho společníci vyhráli a Andrew Riks, v té době Andrew Rigly musel přehodnotit svůj život a rozhodl se zběhnout. Frank měl pravdu, když nic jiného, tohle Alexandrovi opravdu dlužili. Jen doufám, že si ta holka tvou důvěru zaslouží, zavrtěl hlavou Andrew, Přece jen je to člen ASF, a dokonce byla minimálně u jednoho zadržení našich lodí. Právě proto je nutné jí ukázat, že stojí na špatné straně barikády, usmál se Frank. Což mi připomíná. Pokud jsem ji odhadl dobře, bude zřejmě potřeba vymyslet plán pro evakuaci jak jí, tak zbytku její rodiny. Dej dohromady malou jednotku k tomuto účelu. Andrew se nesouhlasně zamračil, ale Frank věděl, že jeho kolega ve zbrani a přítel plán evakuace vymyslí. Bylo jen otázkou, jak moc Alice Radu popíchne. Budova společnosti Armaco, Londýn, Velká Británie, , 12:45 UTC Matthew Collins seděl za stolem a sledoval poslední hlášení. Hlavně pak hlášení o aktivitách Jolly Roger. Organizaci, kterou nepřímo pomohl vytvořit. Teď měl jediný cíl, zničit připomínku svojí hanby. Před šesti lety byla Jolly Roger jen drobnou nepříjemností, ale dnes to byla hrozba. Její útoky byly organizované a mířily převážně na lodě společností napojených na samotnou Radu. To, jak zjistil, byla hlavně práce mimozemského počítače v Knihovně na Marsu. Collins se pousmál, teď už jim nepomůže. Plán na jeho zničení proběhl skoro bez chyby. Znepokojující byla jen skutečnost, že se Jolly Roger dozvěděla o útoku, a i když její varování přišlo pozdě, mohlo ohrozit hlavní část plánu, tedy kamufláž útoku. Rada zakročila bleskově a zničila všechny důkazy o zprávě přijaté anténou Alianční stanice Ares. Problém byl v posádce stanice, která je sice vázaná přísahou mlčení, ale není úplně v moci Rady.

15 Mathew otevřel část hlášení týkající se aktivit na Marsu a spokojeně se usmál. Zpráva potvrzovala, že byla učiněna všechna opatřeni k tomu, aby originální zprávu nikdy nikdo neobjevil. Matthew položil tablet na stůl, vše šlo dobře. Jen jediná věc se pořád nedařila. Matthew stále nemohl dostat svého člověka do vnitřního kruhu Jolly Roger. Frank Haroon a Andrew Riks byli příliš opatrní a agenti, kteří infiltrovali některé časti, nemohli přinést informace, které by se daly využít ke zbavení se této hrozby. Tedy alespoň tichým a elegantním způsobem, bez přílišné pozornosti. Civilní terminál letiště Ramstein, Německo, , 14:12 UTC+1 Je to zařízené, řekla Victoria a podávala Alici palubní lístek. Letí to za necelou hodinu. Díky, že letíš se mnou, vzala si palubní lístek Alice. Měla trochu strach z toho, co dělají a co je čeká. Po večerech společně procházely všechny dokumenty, které Alice získala od neznámého muže, a to, co nalezly, bylo velice podezřelé. Podle všeho, co zatím věděly, tu byla podivná tajná organizace, která zatím ze stínu ovládala svět. Měla svůj vliv snad na všem, co se dělo a podle nepřímých důkazů i na tragédii na Marsu. Indicie vedly do společnosti Armaco, přesněji do jejího ústředí v Londýně. Victoria se na Alici usmála: Teď jsme v tom obě, kryjeme se tam nahoře, nevidím důvod, proč bychom se nemohly krýt i na zemi. Navíc mě hodně zajímá, proč k tomu všemu došlo. Alice přikývla, pro ni to bylo osobní od začátku, teď to začínalo být osobní i pro Victorii. Podívala se na palubní lístek, zejména pak na jméno, které na něm bylo uvedené. Alyson Herriot, tak znělo jméno její nové identity. Z Češky se stala Angličankou, změnila barvu vlasů a Victoria s pomocí jednoho svého kamaráda zcela překopala její minulost. Zavrtěla hlavou a podívala se na Victorii. Uvědomila si, že ji vlastně pořádně nezná. Nikdy si nemyslela, že má takové kontakty, aby něco takového vůbec mohla zařídit. Za dva roky, co spolu sloužily, se jí naučila důvěřovat, v kokpitu letadla to jinak nejde, ale poslední události jí přinášely určité pochyby. Jak se ti tohle podařilo, mě pořad fascinuje, řekla Alice a ukázala na palubní lístek a ID kartu. Victoria se na ni podívala s šibalským úsměvem: Alice, pořádně netušíš, jakou jsem měla minulost. Moc se s tím nechlubím, ale měla jsem hodně divoké dětství a ještě šílenější dospívání, na víc se neptej, bude to tak lepší. Alici tato odpověď nestačila, ale rozhodla se do toho dál nešťourat. Hlášení o výzvě k odletu stejně znamenalo, že je jakýmkoli dalším debatám konec. Obě mladé ženy vzaly své věci a vyrazily k odletové bráně. Za hodinu budou v Londýně a začnou svůj plán.

16 Budova společnosti Armaco, Londýn, Velká Británie, , 9:32 UTC Alice a Victoria seděly v příjemně zařízené místnosti, umístěné ve dvacátém patře budovy. Jejich visačky byly na jména Alyson Herriot a Vanessa Stuart. V místnosti byly samy, četly si časopisy a snažily se tvářit naprosto bezstarostně. Přišly každá zvlášť a na recepci se ohlásily jako zájemkyně o vstup do bezpečnostních složek ArSec. Všechno zatím šlo jako po másle, byly uvedeny do této místnosti a měly zde počkat, až si je postupně zavolají k pohovoru. V tuto chvíli zřejmě ověřovali jejich životopisy. Alice se v duchu modlila, aby nevyšťourali její pravou identitu. Otevřely se dveře a vstoupil muž ve středních letech v tmavé uniformě se znakem společnosti. Slečna Herriotová? zvolal. Alice vstala: To jsem já. Jmenuji se Timothy Kirby, pojďte prosím za mnou, řekl a vyvedl ji z místnosti na chodbu. Šli společně kolem množství dveří. Jedny byly otevřené a Alice si všimla velké obrazovky. Na ní byl obraz, který jí připadal hodně povědomý. Sotva patrný vír hmoty ve vesmíru. Protože musela dál následovat Kirbyho, neměla čas celou věc dostatečně posoudit a vzpomenout si úplně. Zapamatovala si alespoň číslo dveří. Kirby ji dovedl do malé kanceláře s výhledem na Temži a naznačil jí, aby se posadila. Takže slečno Herriotová, začal, proč byste chtěla být součástí našich bezpečnostních složek? Alice něco podobného očekávala, takže pohotově odpověděla: Ráda bych se vrátila do kokpitu lodi, protože za ty tři roky, co jsem byla vyřazena z ASF, mi začala moje práce hodně chybět, nehledě na to, že stejně žádnou jinou práci nemohu najít. Ano, tady čtu, nahlédl Kirby do informací v tabletu, že jste byla vyřazena po incidentu s vaším nadřízeným, co mi k tomu můžete říct? Alice se zatvářila velmi nazlobeně: Řekněme, že jsme se neshodli v otázkách pravomocí mezi velitelem a podřízenou. On si pak vymyslel ty kecy o bezdůvodném napadení a alkoholu, měl vlivné kamarády, takže jsem neměla šanci. Chápu, pokýval hlavou Kirby. Máte za sebou výcvik na stíhačích i na raketoplánech, to by se nám mohlo hodit. Ale nejprve si vás musíme vyzkoušet. To víte, bývalé členy ASF bereme skoro okamžitě, ale musíme si nejprve zjistit, jestli se vyplatí dát jim druhou šanci. Chápu, řekla Alice. Jsem připravená udělat cokoli, abych vás přesvědčila o tom, že se vyplatí dát mi druhou šanci. Dobře, teď si projdeme všechny detaily a vaše testovací období začne hned zítra. Alice přikývla. Když po hodině odcházela, znovu se pokusila nahlédnout do dveří, kde viděla onen povědomý obraz, ale dveře už byly uzavřeny.

17 Kirby se s ní rozloučil a vyzval Victorii, aby šla za ním. Když odešli, Alice vyrazila pryč. Stále přemýšlela nad obrazem, který letmo zpozorovala otevřenými dveřmi. Až později, když seděla v malé restauraci u jídla, jí konečně došlo, co viděla. Jednalo se o gravitační anomálii v soustavě Sirius, kde zmizela loď Prometheus poté, co ji lodě Jolly Roger poškodily. Byly toho tenkrát plné zprávy, všichni byli zděšení a vlastně to byla věc, která vedla k vzniku soukromých armád pro společnosti, které měly své aktivity. Původně dočasné řešení vedlo k významnému narušení rovnováhy moci. Na Zemi a Marsu stále udržovala silnou vojenskou přítomnost Aliance, ale všude jinde byly přítomny jen složky privátních jednotek. Ty byly v některých ohledech možná i lépe vybaveny než ASF. Alice se vrátila víc ve vzpomínkách až k létu 2058 a přemýšlela nad osudem, který potkal Prometheua. Jaký to musel být horor, sledovat, jak gravitace postupně trhá loď na kusy a vědět, že tomuto osudu nikdo neuteče. Alici přejel mráz po zádech. Loď Perun, soustava W Ursae Majoris, 170 světelných let od Sluneční soustavy, 2191 pozemských dnů po vtažení do anomálie v soustavě Sirius Loď se pohybovala po geostacionární dráze čtvrté planety, kterou právě zahalovala tma. Paprsky systému senzorů POLARIS neustále prohledávaly celou soustavu a hledaly cokoli neobvyklého. Stal se neocenitelným pro chod Kolonie, kam posílal data. Noví obyvatelé pojmenovali svět Safe Haven. Byl to dobrý název, protože jim opravdu poskytla bezpečný přístav. U dokovacího portu byl přichycen raketoplán. Tomáš seděl v kokpitu raketoplánu a sledoval krásný úsvit planety. Nejprve jakoby zahořela atmosféra a následně se objevila zář obou sluncí. Slunce vzdálené tak blízko jedno druhému, že se zdála být jedním. Jak se dvojice vzdalovala od planety, rozzářil se jasně modrý srpek planety. Ukázalo se tak velké moře oddělující dva hlavní kontinenty. Bude to trvat ještě hodinu, než paprsky dopadnou na hlavní pevninu a tři hodiny, než světlo dorazí až ke Kolonii, místu, kterému teď říkali domov. Tomáš vrátil pozornost k přístrojům raketoplánu a přes přední displej sledoval povrch své staré lodě. Perun se zdál stejný jako před šesti lety. Jakoby ho opustili teprve včera. Jenifer, jak dlouho ještě? řekl do vysílačky. Ještě pár minut, je potřeba přednastavit několik dalších systémů, zněla odpověď. Tomáš se zamyslel nad minulostí. Událo se toho skutečně mnoho. Před šesti lety je do této soustavy přemístila červí díra v soustavě Sirius. Dvě těžce poškozené lodě se vynořily z anomálie podobné, jaká byla v Siriu. S tím rozdílem, že zde se nacházela mezi pátou a šestou planetou. Zvláštností této soustavy byla vzájemná poloha dvou velkých plynných obrů. Oběžné dráhy páté a šesté planety soustavy byly v dokonalé synchronizaci, takže se jejich vzájemná

18 poloha neměnila a byly dokonale srovnané v ose s oběma Slunci. To vyvolávalo gravitační interakce otevírající červí díru. Čtvrtá planeta byla naštěstí plná života, bylo to požehnání pro trosečníky. Z posledních sil skočil Prometheus k planetě. Pak museli odstavit reaktor nadobro. Veškeré zásobování energií zajišťoval funkční reaktor na Perunu. Tři průzkumné raketoplány rychle prohlédly jeden z kontinentů a našly příhodné místo pro zbudování kolonie. Kolonie, nikdo na začátku plavby nepředpokládal, že se z vědecké výpravy stane věc kolonizace cizí planety. Také posádka Perunu a trosečníci z Queen's Sovereign nečekali takový vývoj. Piráti byli vůbec tvrdý oříšek k rozlousknutí. Devět pirátů přežilo boj v soustavě Sirius. Devět lidí neuznávajících standardní kaskádu velení. Devět lidí zvyklých řešit problémy svým osobitým způsobem. A devět lidí nedůvěřujících Alianci. Začlenit takovou skupinu do posádky Promethea nebylo jednoduché. Navíc všichni teď byli podráždění ze skutečnosti, že se nejspíš nikdy nevrátí domů. Také mnohem kratší perioda rotace planety narušovala psychickou kondici trosečníků. Trosečníci se museli seznámit s novým časovým harmonogramem. Den zde trval pouhých dvacet hodin a doba oběhu planety okolo dvojhvězdy trvala čtyři sta čtyřicet devět dnů. Rvačky a neuposlechnutí rozkazu byly častější a častější. Kapitán Sullivan se sešel s Tomášem a dlouho vymýšleli řešení této krize. Nakonec se ale nalezlo. Všech devět bývalých pirátů bylo přiděleno vědeckým týmům jako doprovod při výpravách. To byl geniální nápad. Piráti byli ponecháni pod Tomášovým velením a navíc i vědcům se lépe pracovalo s touto skupinou než s Aliančními vojáky. První rok Kolonie byl velmi obtížný i z jiného důvodu. Největší problémem byl ekosystém planety. Tady bylo štěstím hlavně to, že Prometheus byl vědecká loď. Velice rychle byl jeden z raketoplánů upraven na reaktor dodávající energii celé Kolonii. Ze zásobníků obrovské lodi se podařilo zachránit dost helia3 na celý rok fungování. Vědecký personál okamžitě začal vyvíjet i alternativní způsoby získávání energie, jako vodní a větrné generátory, a také množství solárních panelů dost pomohlo zajistit částečnou soběstačnost. Důkladnější průzkum pak umožnil zajistit místní zdroje potravin a brzy se rozjelo nejprve primitivní zemědělství, postupně neustále lepší a kvalitnější. První rok si ovšem vybral i svou cenu. Zemřelo dvaadvacet lidí hned v prvním půl roku, převážně na virovou infekci, než se podařilo nalézt lék a začalo se s důsledným výzkumem mikrobiologické hrozby nového domova. Další oběti si vyžádaly útoky velikých a rychlých predátorů, trefně pojmenovaných děso-lev. Několik životů si také vyžádaly různé nehody. Celkově se ročního výročí založení Kolonie nedožilo třicet osm lidí. Po roce se však noví obyvatelé relativně adaptovali na nové prostředí. Nemoci se dařilo udržet v patřičných mezích. Sedm zbylých pirátů posílených o několik členů posádky se naučilo porozumět místním zvířatům natolik, že už nedocházelo k překvapivým útokům. Druhý rok také došlo k nejdůležitějšímu objevu. Byl to nález ruin města, starých několik set let. Podle vědeckého průzkumu musely patřit jedině starému osídlení T'lyrků. Lidé tím získali více informací o planetě, a co bylo daleko důležitější, nalezli velký a neporušený zásobník helia3. S tímto nadbytkem paliva začala Kolonie nový život. Bylo dost energie pro obranu celého perimetru před návštěvami nezvaných hostů. To uvolnilo spoustu lidí ze strážní služby pro jiné úkoly. Perun opuštěný na oběžné dráze začal sloužit jako senzorový satelit. S jeho pomocí byly nalezeny v průběhu dalších dvou let tři nová města T'lyrků. Každé přispělo k pochopení planety a také umožnilo použít vše, co se dalo ještě použít.

19 V posledních dvou a půl letech pak došlo k revoluční změně. V Kolonii se narodilo celkem pět dětí. To vedlo k posunu myšlení malé populace. Teď už obyvatelé nepohlíželi sami na sebe jako na trosečníky, ale jako na obyvatele nového světa. Tak hotovo, vracíme se, vyrušil Tomáše hlas Jenifer Kohein. Rozumím, řekl Tomáš. Začínám předvzletovou sekvenci. Podíval se na hodinky: Pokud vše půjde dobře, dostaneš se domů ještě před tím, než se vzbudí Patrik. To doufám, zachrčel hlas Jenifer. Chci, abych v den jeho druhých narozenin byla u jeho probuzení. Neboj, dnešní den bude perfektní, usmál se Tomáš. Vždyť víš, že narozeninami všech dětí žije celá Kolonie. Tenhle den si rozhodně užije. Za Tomášem se otevřely dveře. Jo, to si dovedu představit a hlavně kdo si užije tenhle den, je jeho otec, řekla lehce rozladěně a sedla si do křesla. Tak můžeme vyrazit. Tomáš nastartoval hlavní motor. Kolonie Kontrol, tady Shuttle02, vracíme se, předpokládaná doba návratu Tomáš se podíval na monitor, hodina dvacet tři minut. Tady Kolonie Kontrol, potvrzujeme, hodina dvacet tři, konec, zazněla odpověď v rádiu. Tomáš se odpoutal od bývalé lodi Perun a s raketoplánem zamířil k tmavé planetě. Kolonie, Safe Haven, 387. den 5. roku, 16:32 SHCT (Safe Haven Coordinated Time) Tomáš seděl u stolu a sledoval všeobecné veselí. Narozeniny prvního dítěte narozeného v Kolonii byla veliká věc. Snad všichni obyvatelé se sešli, aby oslavili budoucnost osídlení na Safe Haven. Malý Patrik Kohein sice ve svých dvou letech celou věc úplně nedoceňoval, přesto si veškerou pozornost, kterou ho zahrnovali ostatní, dost užíval. Teď už byl pryč a Jenifer jej uspávala v jejich domě. Michael Kohein si přisedl k Tomášovi a zazubil se na něj: Tak kapitáne, co je s vámi? Moc se nebavíte. Už nejsem kapitán, Michaeli, a není pravda, že bych se nebavil, jen chci zítra být fit, odpověděl Tomáš. Michael se zarazil, pak pokýval hlavou: Taky bych měl hodit zpátečku, to je pravda, zítra nás čeká cesta na jižní pobřeží. Nebyla by to moc zábava s bolestí hlavy. To tedy ne, usmál se Tomáš. Tak tedy zítra, kapitáne, půjdu za Jenifer, ať si užijeme trochu společného klidu, mrkl Michael a odešel pryč.

20 Tomáš se pro sebe pousmál, tito dva členové jeho posádky ho prostě nikdy nepřestanou překvapovat. Rozhodl se jít také domů, když si k němu přisedla Christine Hudgens. Hezká oslava, podotkla a napila se ze svého poháru. To skutečně je, odpověděl Tomáš. A je potřebná, lidé mi připadli hodně skleslí poslední dobou. To je pochopitelné. Spousta nechala doma rodiny, a i když je to už dlouho, ta bolest jen tak nezmizí. Navíc většina lidí, i když jsou už zvyklí nazývat toto místo domovem, udržuje i počítání dnů podle pozemského kalendáře a je to přesně šest let, co jsme sem přiletěli. To je pravda, já si to nedokážu vůbec představit. Nikoho jsem doma už neměl, proto si mě taky Frank vybral pro ten svůj projekt. Kdo by tehdy tušil, kam až mě vítr zanese. Christine se usmála: Kdo by si pomyslel, že budeme první lidskou kolonií mimo Sluneční soustavu, co? Tomáš mlčel a vzpomínal. Christine byla taky chvíli ztracená ve vzpomínkách, hlavně na svou sestru. Právě před šesti pozemskými lety, předtím, než je vtáhla anomálie do této soustavy, se pro ni Elizabet obětovala, a zachránila tak celý Prometheus. Na Elizabet a všechny, co jsme ztratili, pozvedla pohár Christine. Tomáš pozvedl svůj pohár: Na Elizabet a všechny, co jsme ztratili. Napil se, vstal a otočil se k davu. Znovu pozvedl pohár a zvolal ke všem: Na budoucnost Kolonie. A na všechny, kteří tu budou po nás! Na Kolonii! zvolal celý dav. Tomáš se posadil zpět na své místo: Mám rád, když se připíjí i na něco pozitivního. Christine se usmála: To mám na tobě ráda, vždy hledět s vírou do budoucnosti. Díky. Položila ruku na jeho. Co se trochu projít? Tomáš jemně stiskl její dlaň: Dobrý nápad. Vstali a společně odešli. Jižní pobřeží hlavního kontinentu, planeta Safe Haven, 388. den 5. roku, 13:32 SHCT Dvojhvězda klesala na své pouti oblohou a za dvě hodiny zmizí za horizontem. Tomáš seděl v chládku pod raketoplánem opřený o podvozkovou nohu a pozoroval hluboké údolí pod sebou. Podle Christine to byl důkaz doby ledové, která musela na této planetě panovat asi před deseti tisíci let. Úzký osmdesát tři kilometry dlouhý záliv byl jedním z mnoha, které se zařezávaly do