ŽIVOT V KRISTU Časopis Apoštolské církve, ročník 19, 4/2007

Transkript

1 ŽIVOT V KRISTU Časopis Apoštolské církve, ročník 19, 4/2007 ARGENTINA Navštivte nás na

2 Úvodník Jak být úspěšný Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. (Jan 15,16) Milí bratři a sestry, drazí čtenáři, chtěl bych se zamyslet nad něčím, co je v dnešní době důležitým pojmem, totiž nad otázkou úspěchu. Kdo z nás by netoužil po tom být úspěšný? Být úspěšný v osobním životě, ve svém zaměstnání, v rodině Tématem úspěchu se zabývají přílohy nejčtenějších deníků, v knihkupectvích literatura na toto téma plní celé regály. Můžete si zaplatit drahé kurzy, které vás naučí úspěšnému jednání v rozličných životních situacích. Například dnes jsem si pročítal několik článků, které se zabývaly obchodní strategií našich mobilních operátorů. Zde se dá úspěch měřit docela snadno kolik nových duší (jak jeden článek doslova uváděl) se na základě reklamní kampaně podařilo získat. Protože je v této oblasti trh v naší zemi nasycen, nejedná se o získávání nových zákazníků, ale o přetahování od konkurence. A tak se jednotlivé společnosti předhánějí v tom, co na lidi zabírá. Někdy je to vtip, jindy zdánlivá výhodná nabídka s mistrně zakrytými zápory, v jiném případě spravedlivé rozdělení výhod všem zákazníkům. Při tom všem je nejpodstatnější, aby poselství bylo nové, aby na lidi zabralo. Zde jsem si uvědomil, jak i my křesťané hledáme tu správnou strategii úspěchu. Ten obvykle spojujeme s rostoucími sbory, vlivem ve společnosti, počtem nově obrácených. Je špatné snažit se být úspěšným? Jsem přesvědčen o tom, že být úspěšný není špatné a snažit se o úspěch také ne. I v biblických dobách bývalo běžné, že někdo měl více majetku než druhý, více stád nebo služebníků. Lidé v tom všem viděli Boží požehnání. První žalm popisuje výstižně úspěšného muže, člověka, kterému Hospodin žehná: Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Ano, požehnání (nebo úspěch, jak se ve světě říká) patří k životu. Byl to Jákob, který řekl andělovi. nepustím tě, dokud mi nepožehnáš. Při tom je důležité si všimnout, že tím hlavním životním cílem není být úspěšný, ale milovat Hospodina a chodit po jeho cestách. Co to znamená být úspěšný? Zde je důležité si vyjasnit, co rozumíme slovem úspěch. Je úspěšný ten, kdo je bohatý? Nebo kdo úspěšně absolvoval studia a získal skvělé zaměstnání? Nebo označíme za úspěšné rodiče, kterým se podařilo vychovat děti, které pak v životě něco významného dokázali? Určitě je mnoho měřítek úspěchu, ale já se zaměřím na úspěšnost ve službě našemu Pánu. Úvodní text mluví o ovoci, které zůstane. Je řada věcí, které bychom označili za atributy úspěchu, které však žel nemají věčného trvání. Apoštol Pavel poukazuje na to, že ne vše, na čem pracujeme, zůstane pro věčnost. Mnohé z toho v den soudu shoří (1Kor 3,15). Řečeno Jakubovými slovy, na Božím soudu i zlato reziví. Jediné, co projde přísnými kritérii Božího soudu, je spasený člověk. Úspěch z tohoto pohledu je tedy výhradně to, co souvisí s investováním do druhých lidí do jejich spásy, proměny, růstu. To je to ovoce, které zůstává. Být úspěšný je tedy nerozlučně spojeno se službou druhým lidem. Jak se stát úspěšným? Podívejme se znovu na výše uvedený text z Janova evangelia. Slova abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo jasně mluví o úspěchu. Termín ovoce mluví nejen o výsledcích určité činnosti význam jde hlouběji. Ukazuje na vnitřní propojenost, souvislost konkrétní osoby s výsledkem její práce. Odtud Ježíšovo přirovnání: Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce a zlý strom nemůže nést dobré ovoce. Nezáleží tedy jen na tom, co dotyčný člověk dělá, ale především na tom, kým je. Zde bych chtěl poukázat na kontext našeho verše celá kapitola začíná podobenstvím o vinném kmeni. Ovoce nese ten, který je v těsném spojení s Ježíšem. Zárukou úspěchu je tedy spojení s Kristem. Úspěch není z nás, ale úspěšnými nás činí Boží život v nás. Zde se ukazuje, že otázka Jak se stát úspěšným? je špatně položena. Správně položená otázka zní Jak být v úzkém spojení s Ježíšem? Úspěch je pak důsledkem našeho vztahu s Bohem. Jistotu této úspěšnosti podtrhují Ježíšova slova povolal jsem vás ustanovil jsem vás. Nejsme samozvanci, nýbrž jsme ti, kteří jsou povolaní a ustanovení k Božímu dílu. V církvi se o ustanovení do konkrétní služby mluví někdy jako o instalaci. Toto slovo má dva významy, které se vzájemně doplňují. Termín instalace se používá v technice (elektroinstalace, vodoinstalace) nebo v případě slavnostního uvedení do funkce (z lat. installare vsazovat do křesla). Přirovnání Božího služebníka k dobře provedené vodní instalaci nám poskytuje obraz úspěšnosti. Tak jako vodní potrubí (elektrické vedení, rozvod plynu) jsou napojeny na centrální zdroj energie a poskytují životodárnou vodu (energii), tak i služebník je spojen s nejvyšším zdrojem Boží moci a koná službu, ke které je určen. Toto nás znovu vrací k obrazu vinného kmene. Pokud tedy Ježíš mluví o povolání a ustanovení, můžeme si být jisti, že jde zároveň i o uschopnění, zmocnění. Pán nepovolá nikoho do služby, aniž by mu v té službě zároveň nepomáhal a neposiloval jej. Je ještě jeden pohled na náš text, který napomůže k jeho komplexnějšímu pochopení. Tento šestnáctý verš je hlavním, klíčovým slovem myšlenkového celku, které Ježíš vyřkl, když mluvil o vyslání a úspěšné misii. (Tento myšlenkový celek je v některých Biblích vyznačen jako samostatný odstavec). Je zajímavé si všimnout, že tento celek je ohraničen, tedy začíná i končí stejným příkazem příkazem lásky! Tak Pán Ježíš naznačuje, že o úspěšnosti naší služby můžeme uvažovat jen tehdy, pokud se uskutečňuje ve vzájemné lásce. Láska v myšlení Bible není sentiment, nýbrž skutek. (Milosrdný Samařan se ujímá zraněného člověka, i když jemu samému to komplikuje situaci. Zacheus po svém obrácení obdarovává chudé). Boží principy jsou jednoduché někdy až překvapivě jednoduché. Tak jednoduché, že jim nevěříme a sami si vytváříme složité. Kolik toho jenom církev vymyslela, aby rostla a prosperovala! Základem Boží strategie je přebývání v Kristu (Zůstávejte v mé lásce J 15,9) a láska k lidem (To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali! J 15,12.17). Ať jste požehnaní při čtení tohoto čísla časopisu! Martin Moldan, zástupce biskupa 2

3 Obsah Sloupek Úvodník Jak být úspěšný 2 Téma čísla Argentina očima českého pastora 4 Rozhovor s Guillermo Preinem 10 Cesta do Argentiny 12 Tak jak? 13 Ze života církve Seminář o zakládání sborů s Robertem Schroederem 16 Rozhovor s Robertem Schroederem 16 Lednový Ezdráš o zakládání sborů z pohledu účastníka 18 Vznik Dětského centra Teen Challenge v Brně 20 Izrael Minaret na námestí martýrov 19 Kvíz Poznáš hledanou osobu? 21 Dětem Ahoj děti 22 Svědectví Co pro mne Pán Ježíš udělal 23 Komiks Muž, který objevil El Dorado 24 Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Rudolf Bubik Redakce: Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re dak ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, Olomouc tel.: , zvk.redakce@iol.cz Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504 tel. & fax: , , acrc@volny.cz Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč, pro předplatitele 19 Kč, poštovné 10 Kč, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po u ži je te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, Martin, tel.: 043/ Milí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkuji vám za vaši obětavou službu našemu časopisu ať již zasíláte své příspěvky, či se za naši společnou práci pouze modlíte. Hlavním tématem stávajícího čísla je práce křesťanů v Argentině podaná ústy tamějších bratří a našich pastorů, kteří tuto zemi navštívili. Jsem si vědom, že na letniční hnutí v Argentině existuje celá řada pohledů a názorů. Někteří hovoří o jihoamerických sektách, jiní o úžasném probuzení a ještě jiní situaci místo názorů a úvah zhodnotí na místě a popíší. Jsem vděčný přispěvatelům našeho časopisu, že patří do skupiny třetí. Stojí za to jim naslouchat, v našem případě je číst. Přál bych si, abychom všichni zaměřili svou pozornost na práci naší biblické školy i plány jejích studentů a pedagogů, které můžeme všichni podpořit. Absolventi školy jsou podstatnou částí budoucnosti naší církve nešetřeme na nich svojí přízní včetně pomoci praktické! ( Kdo co zasívá, to také sklidí, říká Písmo. ) Byl jsem povzbuzen nedávnou zprávou, že se odběr našeho časopisu v církvi letos lehce snížil. Soudím, že toto snížení jde na vrub stále větší orientaci zájemců na naše webové stránky, kde nalézají řadu článků, aniž by museli vykonat strastiplnou pouť do poštovní schránky či za distributorem časopisu v jejich sboru. Je to skutečnost odrážející proměnu doby, ve které žijeme. Na druhé straně doufám, že psaná podoba našeho vnitrocírkevního zpravodajství zůstane i v budoucnu zachována. V tomto směru bych si osobně vzal příklad z lámaistických mnichů, kteří sice dnes již vlastní internetové knihovny, nicméně své posvátné texty stále přepisují ručním, tradičním způsobem. Zjevně věří více klasickým materiálům, které přetrvají tisíciletí, nežli nové podobě Windows od firmy Microsoft, které nám v lepším případě vydrží několik let. Nedávno jsem měl vzácnou příležitost mluvit s bratry z vedení slovenské Apoštolské církve v Paříži (přece ne na Slovensku či v Česku ) a s potěšením jsem se dozvěděl, že se živě zajímají o naše internetové církevní stránky. Zvláště mne potěšily jejich dotazy na adresu Církevního řádu, který poslední celocírkevní konference doporučila k používání. I jejich církev se dostává do bodu růstu, kdy jsou potřebné nové formy organizace a vzájemné provázanosti sborů, které Řád předjímá. Málokdo dnes již ví, že Řád naší církve je původně inspirován církevním řádem Staré Jednoty bratrské z pera jejího samotného biskupa Jana Ámose Komenského. Mnozí dnes raději naše požehnané předchůdce uctívají nežli studují je to zajisté pohodlnější a jejich pýcha je následně povzbuzena, když mohou s upachtěným výrazem objevovat objevené. Osobně jsem přesvědčen, že je tu i efektivnější cesta, kterou volí ve své historii celý školský systém Stanout na ramenech obrů a vidět potom dál, jak řekl Sir Isaac Newton. To je také důvod, proč naši pastoři na internetových stránkách určených služebníkům církve dnes již naleznou přeložená vybraná věroučná stanoviska amerických Assemblies of God, z nichž některá naše církev již přejala, další se teprve stávají předmětem vnitrocírkevní diskuse. Ať vám Hospodin žehná. AN 3

4 Téma čísla ARGENTINA Druhá sborová budova. 4

5 Argentina Argentina očima českého pastora Argentinská republika rozloha km obyvatel 23 provincií Sousední země Uruguay, Paraguay, Chile, Brazílie, Bolívie Složení 64% katolíci, 28% protestanté Průměrný věk muže 28 roků, ženy 30 roků Hlavní město Buenos Aires obyvatel obyvatel - Capital Federal Dnes, když s odstupem času začínám dávat na papír svoje zážitky z pobytu ve sboru Guiellerma Preina v hlavním městě Argentiny, v Buenos Aires, musím se vrátit v myšlenkách o několik roků zpět. Tehdy, v roce 2004, navštívil bratr Prein Českou republiku a součástí jeho návštěvy byla také služba v Kutné Hoře. Procházeli jsme spolu s ním a Radkem Smetanou i místa sedlecké Kostnice. Bratr Prein se velmi zajímal o historické pozadí Kutné Hory i Kostnice. Tehdy jsem ještě netušil, že se s bratrem Preinem ještě jednou uvidím. Čas ubíhal, my jsme se modlili v Kutné Hoře za sbor v Buenos Aires a lidé v Buenos Aires se modlili za naši církev i sbor v Kutné Hoře. A Bůh se k tomu všemu začal přiznávat. Dochází k potvrzení termínu cesty do Argentiny na 3. září V tomto okamžiku začala celá záležitost nabývat na tempu. Zajištění a zaplacení letenek, uspořádání organizačních záležitostí ve sboru, zajištění potřebných věcí s sebou a než jsem se nadál, bylo tu 3. září a já seděl se spoustou zavazadel ve vlaku do Olomouce, kde nás měl vyzvednout všechny Petr Němec. Tedy Pavla Knoba, Jirku Bartíka a mě. Společně jsme odjeli autem do Vídně, odkud jsme společností Iberia odlétali do Madridu a následně do Buenos Aires. Odbavení na letišti ve Vídni se obešlo bez nějakých problémů a v 19:45 hod. jsme konečně vzlétli do šeřící se oblohy. Let z Vídně do Madridu trval něco kolem 2,5 hodiny a my dosedli na plochu madridského letiště před 23 hodinou. Po odbavení jsme zaujali místo v plně obsazeném letadle do Argentiny. Po startu, v 00:30 hodin pondělního rána, začíná náš 12,5 hodinový let nad Afrikou, oceánem i pobřežím Jižní Ameriky. Po dnech plných napětí, zda mám vše, co budu potřebovat, přichází chvíle klidu, chvíle na ztišení, chvíle, kdy v duchu děkuji všem, kteří mi tuto cestu umožnili. Bratru Preinovi za pozvání, bratru biskupovi, manželce Jindřišce, sboru, oblasti, Radkovi Smetanovi za užitečné rady, ale především Bohu za to, že z jeho milosti mohu tuto cestu uskutečnit. Odlétám plný rozporů, smíšených pocitů a otázek. Co pro mne, Bože, máš v Argentině připraveno? Jaký je sbor v Buenos Aires, je skutečně takový, jak jsme o něm slyšeli? Jaká skutečně jsi, Argentino? Let probíhal bez větších problémů. V Buenos Aires přistáváme kolem osmé hodiny. Po nezbytné pasové a celní kontrole jsme byli bratry Jorgem a Sebastianem naloženi do mikrobusu a vydali se na téměř 1,5 hodiny trvající cestu do centra Buenos Aires Capital Federal, kde jsme ubytováni. Shromáždění k Večeři Páně. 5

6 Argentina Počasí je zimní, ranní teplota kolem nuly, vítr, ale slunečno s nádhernou modrou oblohou. Po ubytování v Las Torres de Abasto, mimochodem ubytování je velmi hezké a patří do komplexu budov hlídaných ochrankou, vyrážíme společně s bratrem Jorgem k obhlídce okolí, nutné výměně peněz a na společnou kávu. U kávy pak dochází na program našeho pobytu. Čekají nás návštěvy v nemocnici a ve vězení, skupinky ABC, GO, Klasy, ale také návštěvy shromáždění zázraků, Večeře Páně, samostatná shromáždění, společné besedy, setkání s br. Preinem, návštěva rozhlasu a mnoho dalšího. Začíná náš pracovní pobyt ve sboru bratra G. Preina v Buenos Aires, nazvaném Centro Cristiano de Nueva Vida (CCNV). Úterý 5. září Na naši první snídani v Argentině navazují společné modlitby, kdy prosíme Boha o požehnání pobytu i moudrost pro Jirku k překladům. Odjíždíme do první nemocnice a připojujeme se ke skupině, která se chodí pravidelně za nemocné modlit. Už při vstupu do nemocnice zjišťujeme, že naše nemocnice jsou modernější, s kvalitnější péčí. Služba v nemocnici začíná společnou modlitbou a pak jdeme na oddělení od pacienta k pacientovi. U každého se zastaví, promluví s ním a když neodmítne, modlí se za něj. Vidíme mnoho těch, kteří vydávají svůj život Bohu a modlí se modlitbu spasení. Práce v nemocnici končí opět společnou modlitbou a sbírkou. Dříve však, než se jde do nemocnice, předchází této službě modlitební zápas, který je veden samostatnou skupinou. Teprve na Boží pokyn jdou za nemocnými. - Každá skupinka má jednu nemocnici (celkem 20 nemocnic). - Pokud nemocný projeví zájem, modlí se s ním, poznamenají si údaje a posléze s ním udržují kontakt. - Organizace skupinek pro práci v nemocnicích a následná péče o ty, kteří uvěřili, je velmi propracovaná nejen po stránce duchovní, ale i organizační. - Tuto službu dělají převážně ženy. - Ne vždy se setkávají s přijetím. - Důležitá je další péče o ty, kteří vydali svůj život Pánu. - Je to skutečný duchovní boj, stavějí se proti démonům nemocí, proti satanovým útokům, přimlouvají se za lidi, personál, nemocnici, bojují v modlitbách také proti veliké korupci. Už během tohoto prvního setkání se službou bratří a sester (mimo jiné v nemocnici slouží i sestra, které je 92 roků), se setkáváme se spoustou svědectví o Božích zázracích, uzdravení a podobně. Je krásné sloužit modlitbou za uzdravení, i když naše jazyky jsou různé, protože to podstatné, co si můžeme uvědomit, je to, že Bůh je pouze jeden a slyší naše modlitby, ať se modlíme v České republice či v Argentině. Z nemocnice odjíždíme do Centro Cristiano Nueva Vida, kde se účastníme Večera divů a zázraků. Máme možnost slyšet osobní svědectví o Boží moci. Každé svědectví, zázrak, uzdravení, Boží pomoc je zadokumentováno a podloženo výpisem z chorobopisu, rentgenovými snímky, svědectvím dalších lidí. Večery divů a zázraků jsou přenášeny rozhlasovou stanicí sboru, a tak se tohoto večera mohou účastnit i ti, kteří zrovna jsou zaneprázdněni. Tato shromáždění jsou během večera dvě až tři. I tady se na závěr večera dělá sbírka a končí se modlitbami. - Ti, kteří uvěří skrze domácí skupinky, přicházejí do skupinek ABC, kde jsou vyučováni prvním krokům, - pak přecházejí do skupinek nazvaných Klasy, kde pokračují v biblickém vzdělávání, aby se z těchto lidí posléze stali vedoucí dalších skupinek Klasů. Středa 6. září Ve 13 hodin nás vyzvedávají dva bratři a odjíždíme do asi jednu a půl hodiny jízdy vzdálené věznice s nejvyšší ostrahou, kde jsou vrahové, násilníci apod. Většina z nich jsou mladí lidé. Po počátečních problémech se vstupem (ve vedlejším pavilonu byl zabit vězeň) se dostáváme na setkání vedoucích. Věznice má cca 1000 lidí, z toho je kolem 70 věřících. Pavilon, kde je většina z nich soustředěna, má velmi vysokou kázeň. Věřící vězňové si také získali důvěru vedení věznice. Sami si hlídají, aby bylo vše v pořádku a nebyly žádné problémy. Je úžasné vidět jejich vzájemnou lásku a obětavost, oddanost Bohu a službě jemu. Jeden postřeh mluví za vše: Dozorci se mezi těmito křesťanskými vězni nebojí pohybovat beze zbraně a v klidu si u nich i odpočinout. Na jiném místě věznice by je okamžitě zabili. Bůh změnil lidská srdce vrahů, násilníků. Máme možnost je i pozdravit a pronést krátké slovo. Ujímá se toho Pavel Knob a s pomocí Jirky Bartíka k nim mluví o lásce a Božím odpuštění. Pak následuje výzva a naše modlitby za vězně. Boží láska se jich dotýká. Je zde mocná Boží přítomnost. Někteří pláčou, jiní se radují z naší přítomnosti a modliteb. Sami nás vyhledávají, abychom se za ně modlili. Na závěr nás všichni objímají a loučí se s námi. Plni dojmů, pocitu naplnění pak odcházíme a odjíždíme domů. - Bratři, kteří zde slouží, to dělají při své práci, - jezdí do 35 věznic v Argentině, mnohdy velmi vzdálených. - Navštěvují je ve středu a sobotu a náklady na cestu jdou z jejich vlastních prostředků. - Vězňům vozí jídlo, ošacení, hygienické potřeby, - snaží se navázat kontakt s jejich rodinami, - po ukončení trestu se jim snaží pomoci na svobodě. Čtvrtek 7. září Tento den nás opět čekala návštěva nemocnice a večer shromáždění. Odjíždíme do nemocnice vzdálené cca 20 minut. Po společné modlitbě a rozdělení do skupinek po dvou až čtyřech se opět v návštěvním čase vydáváme do pavilonu sloužit a přinášet evangelium nemocným. Z nemocnice odjíždíme do centra, místa, kde mají pronajaté divadlo. Slouží bratr Jorge a po ukončení se s ním setkáváme v kanceláři. Pár postřehů: - Platy zde jsou cca 1000 pesos na osobu (cca 7300 Kč), což pro rodinu nestačí. Minimum, potřebné aby rodina mohla vyžít, je 2000 pesos (tj. cca Kč). Muži pracují mnohdy i více než 13 hodin, když má být žena doma s dětmi. - Rodiny s jedním až dvěma dětmi jsou výjimkou, převážně mají tři a více dětí. - Ceny potravin jsou srovnatelné s našimi, levnější je zde ovoce a zelenina, výběr zboží obdobný. Více kupují hovězí maso, způsob úpravy převážně grilování, pečení na roštu. - Ceny značkových oděvů jsou řádově nižší než u nás, v akcích až o polovinu. - Lidé jsou k sobě ohleduplní, svým způsobem radostní (nejen ve sboru a mezi věřícími). - Za podmínek, ve kterých žijí, jsou věřící spokojení, protože Bůh se o ně skutečně stará, uvědomují si Boží svrchovanost, lásku a péči. Oplývají větší důvěrou v Boží moc. Máme asi dvě hodiny času, než začne poslední večerní setkání, a tak se jdeme podívat do centra s uličkami plnými obchodů. Po večeři v jedné restauraci se vracíme do 6

7 Argentina centra, kde končí druhé shromáždění Klasů a posléze začíná třetí. - Skupinky Klasy jsou pokračováním skupinek ABC, vedením lidí ke službě a růstu v Pánu. Je to i pastorace členů, vyučování, sdílení. - Všechna shromáždění začínají chválami, modlitbami, stavěním se proti duchům chudoby, nemocí apod., následuje slovo služebníka, modlitby, sbírka. - Vedoucími skupinek Klasů jsou muži i ženy, ve skupinkách jsou i děti. Děti se chovají tiše, zejména po vstupu do sálu. - Evangelizují i venku, před budovou, zvou lidi do budovy, rozdávají materiály, evangelizační traktáty a noviny, kde je seznam kontaktů, rozhlasového vysílání, kdy a kde se co pořádá, kam mohou přijít, evangelizují vždy, všude, za všech okolností. Praktický příklad služby: Odjíždíme od bytu na společnou večeři a na ulici před rozestavěným domem leží bezdomovci. Bratr Jorge jde k nim a hovoří s nimi o jejich situaci, ukazuje, že i pro ně má Bůh řešení. Nedává jim peníze, ale nabízí modlitbu a modlí se za ně. Předává materiály a zve do sboru. To je jejich způsob evangelizace. Nést evangelium každému tak, jak to říká Ježíš, když posílá učedníky. (viz Sk 1.kap.) Modlitební tým za jednu z nemocnic. Skupinka sloužící ve věznici. - Nesení evangelia je hlavním cílem celého sboru. - Svědectví o Boží moci v jejich životě, o zázracích a Božím vedení vydávají vždy a za všech okolností. Pátek 8. září Odjíždíme na periferii Buenos Aires, na místo zvané Centro de Acción (Centrum akce). Místo v chudinské čtvrti, kde už i mladiství vraždí, jsou zde drogy a alkohol, přepadení se zbraní. Na tomto místě pracuje 17 skupinek (13 pro dospělé, 2 pro dorost a 2 pro děti). V současné době mají již zaregistrováno přes 100 dětí, pro které připravují program na skupinkách. Na skupince, kde jsme byli přítomni, se scházejí vedoucí skupinek, hostitelé. Byly tam i dvě nové členky, které byly připravovány ke křtu. Skupinka se v úvodu modlí, pak jsou oznámení a samostatná pastorační práce i sdílení. Vedoucí skupinky postupně navštěvuje jednotlivá místa pro scházení a společně s hostiteli se modlí za místo, požehnání pro rodinu hostitele i za lidi kolem. - Evangelizují formou osobních pozvání. - Scházejí se pravidelně a vedoucí skupinek pravidelně skupinky objíždí. - Vybírají si sami mezi sebou sbírky na potřeby skupinek, sbírky dělají i děti. - Jednou za určitou dobu je mikrobusem svážejí do Centra na shromáždění. - Slouží alkoholikům, narkomanům, všem na okraji společnosti. - Je to těžká služba, nebezpečná, ale jsou pod Boží ochranou. Z Centra akce odjíždíme zpět do střediska Centro Cristiano de Nueva Vida, kde následuje společné setkání s jedním ze spo- 7

8 Argentina lupastorů, kterého Bůh povolal do služby vedení biblické školy. Původním povoláním je lékař, nyní pracuje na plný úvazek v církvi a má na starosti vyučování. Debata se stáčí na školství v Argentině a na možnosti církve. Církev má pro zájemce biblické vyučování, i vyučování v jiných oborech. Jde jim o to, aby vznikla nová generace lidí, kteří postupně nastoupí na místa, kde je velmi rozšířená korupce, a tím tato korupce postupně zanikne. Je potřeba vytvořit novou generaci lidí vzdělaných v ekonomice, finančnictví a ostatních důležitých profesích. Jsou proto využívány všechny metody vzdělávání včetně učebních oborů. Podmínkou pro studium není minimální vzdělání, ale touha učit se a být prospěšný Bohu. Po absolvování studenti získají doklad o studiu. Sobota 9. září Tento den začínáme opět v další nemocnici a je to obdobné jako služba předchozí. Cílem naší odpolední cesty je pouliční práce s dětmi. Odjíždíme na sídliště Soldatti. Je to místo značně ponuré, jedna z nejchudších čtvrtí. Starají se zde o děti, jejichž otec je většinou zavřený, opilec nebo narkoman a matka žebrá stejně jako děti. Žijí ve veliké bídě, bez nějaké podpory státu. Církev se o tyto děti stará a snaží se změnit jejich myšlení tak, aby šly za Pánem a aby si v okamžiku rozhodování vybraly cestu s Bohem, bez násilí, korupce, drog. - Program připravují sami členové skupinky, - náklady na ovoce, cukrovinky, svačinu i nápoje hradí ze svého. - I zde nám ukazovali, jak Bůh jedná a jak stát začíná v této oblasti pomáhat: oprava domů, vybetonovaný park, vysázené stromy. Pondělí 11. září Tento den se opět přesouváme na sídliště Soldatti, tentokráte na večerní skupinku. Vedoucí skupinky Marcelo pochází odtud a je bývalým vedoucím místního gangu. Začínají úvodní modlitby, naše přivítání a sdílení se. Slyšíme dvě úžasná svědectví o vydání života Pánu a pak Marcelo slouží slovem, které je tématicky spojeno s kázáním br. Preina. Zmiňuje se i o České republice a posléze nám říká, že se jako skupinka budou modlit za vanutí Ducha svatého a rozšíření evangelia v ČR. Marcelo se spolu s ostatními pak za nás modlí. Skupinka končí a my naplněni úžasem nad tím, jak Bůh jedná, odjíždíme zpět domů. - Opět jsou zde vidět nepředstavitelné podmínky chudoba, hygiena prostě pro nás neuvěřitelné, v čem lidé mohou žít a co jim stačí, když mají Boží milost. - Touha přijímat z Boží ruky a totéž dávat dál je obdivuhodná. - Bůh nás neustále udivuje, jak pracuje s lidmi a jací lidé, když je jim přineseno evangelium, se otvírají Pánu. Úterý 12. září I tento den byl pro nás velmi zajímavý. Po obědě odjíždíme na periferii Buenos Aires, na setkání domácí skupinky. Zde hovoříme o práci skupinky, evangelizaci, zapojení dětí, o celkové práci. Loučíme se krátkým pozdravem a odjíždíme do střediska CCNV, kde máme setkání s vedoucí modlitebního týmu. Po příjezdu do křesťanského centra využíváme chvíli k dotazům na podrobnosti ze života sboru, na křty, organizaci práce, evidenci těch, kteří vydali život Bohu, i na ty, kteří jsou členy sboru. Sbor má skutečně 32 tisíc členů a mnoho dalších, kteří ještě členy nejsou. Evidence je velmi přesná pomocí výkazů vedoucích skupinek, starších, a tak postupně směrem nahoru. V čele je pastor, který má 12 spolupastorů, pod nimi jsou starší starších, starší, vedoucí jednotlivých regionů, vedoucí dílčích oblastí, vedoucí skupinek, řadoví členové. Ptáme se i na život v Argentině a v Buenos Aires. Je zde vysoká úmrtnost mladých žen, důvodem jsou potraty prováděné načerno, neodborně, prostituce mužů i žen, drogy, alkohol, vraždy zejména na periferii města. Po příchodu sestry spolupastorky, která má na starosti modlitby, se rozhovor soustředí na práci modlitebního týmu. Ten se dělí na čtyři části a každý se modlí za jemu svěřený úsek. Pokud přichází slovo od Boha, dostává ho vedoucí modliteb, který ho rozsoudí a předá ke konečnému rozsouzení pastorovi Preinovi, který rozhodne, co s ním dál. Modlitební potřeby se dostávají k jedné sestře z modlitebního týmu, která je roztřídí a předá jednotlivým skupinám. Asado. Neděle 10. září Tento den byl poněkud volnější. Čekalo nás večerní shromáždění s Večeří Páně vedené br. Preinem. Účast byla asi 5000 lidí. Shromáždění začalo asi tak kolem 19. hodiny chválami a uctíváním Pána. Následovaly modlitby celého shromáždění, pak Boží slovo, které měl br. Prein. Mluvil o zaslíbeních, které dostali, o naplnění úkolů, o práci v jednotlivých částech Buenos Aires. Následovala Večeře Páně a shromáždění bylo zakončeno požehnáním. 8

9 Argentina Neděle 17. září Náš čas pobytu v Buenos Aires se pomalu chýlí ke konci. Neděle je vyhrazena pro rozhlasové vysílání pro muže, a tak jsme už v 9:30 hodin ve studiu. Zde se průběžně zapojujeme do vysílání a hovoříme o našich městech, sborech, o setkání s br. Preinem, o kultuře a dalších zajímavostech. Využíváme toho, že máme s sebou CD s chválami pražské skupiny Oáza, a tak nás pořadem provází i jejich chvála. Vysílání končí ve 13:30 hodin a my se vracíme zpět do bytu. Odpoledne pak odjíždíme na setkání bratra Preina s vedením sboru. Takové větší 200 členné staršovstvo. I toto shromáždění je pro nás přínosem. Nejen tím, co jsme mohli slyšet, ale také jako poslední setkáním s těmi, kteří se o nás starali, vozili nás a provázeli na všech našich setkáních. Pokud je to aktuální, obvolá členy týmu a ti se za potřebu modlí ihned doma. Jinak se modlí na společném setkání skupiny i doma. Je nepsaným zvykem, že každý člen sboru se modlí za pastora a vedení sboru minimálně třikrát denně. Středa 13. září Tento den začíná společným obědem u J. Garcíi, kde je pro nás připraveno společné asado grilování hovězího masa. Po obědě odcházíme pěšky o několik bloků dál, kde je rozhlasové studio sboru a odbavovací pracoviště. Zde se seznamujeme s prací rozhlasové stanice, složením a strukturou vysílání. Přichází čas přímého vysílání a my, aniž to tušíme, jsme v přímém vstupu. Odpovídáme na otázky moderátorky, co se nám líbí ve sboru, jaké máme dojmy apod. Přímý vstup končí a my se seznamujeme s dalšími pracovníky. Než se nadějeme, je tu další přímý vstup a naše beseda pokračuje představením nás a sborů a otázkami na naši práci. Po ukončení živého vysílání se seznamujeme s dalšími redakčními pracovišti, kde se zpracovávají záznamy pro internet, předpřipravují vysílací pořady apod. Z rozhlasu odcházíme do Centra, kde se účastníme společného shromáždění a Večeře Páně. Čtvrtek 14. září Čtvrtek máme vyhrazen na setkání s br. G. Preinem, proto odjíždíme na 18. hodinu do centra Buenos Aires. Rozhovor byl (viz Večerní skupinka na sídlišti Soldatti - Marcelo pátý zprava. níže pozn. redakce) velmi zajímavý a zaznělo tam i slovo pro naši církev. Pátek 15. září Páteční den pro nás znamenal trochu změnu. Odjíždíme v ranních hodinách asi 100 km za Buenos Aires podívat se na život pastevců a zemědělců. Po cestě vidíme mnohé vesnice na pokraji bídy a chudoby, ale také luxusní farmy. Na farmě se seznamujeme se životem pastevců, s jejich zvyky, tanci a před společným obědem je pro hosty vyhrazena projížďka na koních. Oběd, samozřejmostí je asádo, pečené hovězí maso a klobásy na roštu. Po folklorním programu s ukázkou národních tanců navštěvujeme muzeum. Po prohlídce odjíždíme zpět do Buenos Aires. Sobota 16. září V sobotu opět odjíždíme do vězení, kde jsme již jednou byli. Účastníme se shromáždění a je nám ukázán i další pavilon. A nejen to, máme možnost i vidět chov králíků a drůbeže i záhony obdělávané ručně. To vše je možné pouze pro věřící vězně. Něco ve vězení nevídaného. Žasneme nad tím, co Bůh udělal se srdci těch, kteří mají za sebou vraždy a před sebou trest mnohdy velmi dlouhý. Divíme se a obdivujeme práci těch, kteří ve svém volném čase s vězni pracují. Je nádherné vidět, jak Bůh jedná a oslavuje se tam, kde je ochota se mu plně vydat. Pondělí, úterý září Pondělí využíváme k osobním procházkám po Buenos Aires, balení zavazadel a rozloučení. Pobyt je u konce. Poslední společné modlitby a je tu odjezd na letiště. Poslední objetí, přání požehnání a odlet. Odvážíme si mnoho vzpomínek, fotografií, zvukových i obrazových záznamů. Argentina a Buenos Aires, zejména pak lidi ze sboru G. Preina, se kterými jsme se setkali, ti všichni zůstanou už navždy v našemsrdci. Co říci na závěr? To, co jsme viděli, je nekončící probuzení, které trvá v Argentině s přestávkami už skoro dvacet let. Je to práce pro Boha, která trvá 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Je to ohromné nasazení lidí bez ohledu na čas, peníze, osobní potřeby. Lidé neustále vydávají svědectví o tom, co Bůh dělá v jejich životě, a to je nádherné. Věřím, že bez ohledu na rozdílnost kultur a vzdálenost šestnáct tisíc km jsme i my schopni takové probuzení u nás zažít. Všude jsme slyšeli o zázracích a divech a nejprve jsme je nevnímali. Až posléze nás Bůh na ně upozornil. Byli jsme svědky, jak se lidé otvírali Bohu, přijímali Ježíše jako svého Pána a Spasitele. To byl ten největší zázrak, jaký jsme mohli vidět. Věřím, že to samé uvidíme i v České republice. PS.: Postupem času budou veškeré materiály fotografické, zvukové i video zpracovány a budou k dispozici všem, kteří o ně projeví zájem. Mirek Papež, pastor AC Kutná Hora 9

10 Argentina Rozhovor s Guillermo Preinem Proč odcházíte z AoG? Když chceme sloužit ve věznicích, vždy potřebujeme povolení. Každý služebník má svůj dokument podepsaný ředitelem Assemblies of God. Stalo se už, že jsme tyto dokumenty museli obnovovat i třikrát za měsíc. Což znamená, že při počtu 300 služebníků se ředitel musel během jednoho měsíce devětsetkrát podepsat jen pro nás, pro jednu církev. Při rostoucím počtu sloužících ve věznicích se z toho stává byrokratický problém. Napsal jsem dopis, kde jsem AoG vysvětlil, že neodcházíme z důvodu doktrinálních, ale byrokratických. To je jedna věc, kterou nyní řešíme. Další otázkou, kterou se nyní intenzivně zabýváme, je návrh nového církevního zákona, protože ten může ovlivnit, zda další generace budou mít větší svobodu ve službě Pánu. Člověk přitom musí být hodně opatrný, stačí dát čárku v textu jinam a hned říká něco jiného. Takže místo řešení se z toho stává problém. Na druhou stranu je na to spěch. Dalším důvodem, proč se chceme oddělit od AoG, jsou daně. Vláda má dojem, že náš sbor je příliš veliký, větší než celé AoG, a proto chtějí vybírat daně i od nás. A nerespektuje přitom, že jsme dosud součástí AoG. U nás může fungovat ve věznicích jenom státní církev. Jaká je situace v Argentině? Hlavní přístup k vězňům má katolická církev, nyní se snažíme legálním způsobem posílit vliv evangelikálních církví. Všichni kaplani až dosud byli z katolické církve, ale protože katolická církev má kaplanů nedostatek, jsou věznice, kde žádného nemají. Abychom však mohli do věznice vstoupit my nebo jakákoli jiná církev, musí o to požádat nějaký vězeň. Nás jeden vězeň požádal a už tam sedm let jezdíme. Za tu dobu se obrátilo už na osm set lidí, kteří jsou i pokřtěni. Tak postupně zabíráme území. Do devadesátého čtvrtého roku mohl být prezidentem pouze člen římskokatolické církve, ale čas přináší změny. Třeba prezident Menem byl muslim, ale předstíral, že je katolík, aby mohl být prezidentem. Jeho manželka však byla katoličkou. Protože však katolíci zakazují sňatek s člověkem jiného vyznání, mohlo by se stát, že kdyby náhodou někdo chtěl ten sňatek legálně zrušit, může to udělat. Je to prostě fraška. Katolíci pomalu ztrácejí svá privilegia a my pomaličku získáváme práva, která jsme dříve neměli. Nový návrh církevního zákona nám otevírá dveře, vede ke zrovnoprávnění vyznání a k překonání vlivu katolické církve. To je vyloženě záležitost politiky. Za prezidentem přišli i rabíni a chtěli mít stejná práva jako katolíci. Ministr vyznání jim řekl ne, protože už teď všichni biskupové šílí z toho, co se děje, a kdyby to povolili i židům, katolíci by zapálili zemi Proto je potřeba pohybovat se velmi opatrně a pomalu. Jsou to věci, které mě vůbec nebaví, protože jsem pastor. Ale netýkají se jenom nás, ale i budoucích generací. Teď jsme měli na stole návrh zákona, který by umožňoval vznik náboženské policie. To by znamenalo, že policista může přijít do shromáždění a nějakým způsobem to tam mapovat bez mandátu soudu. Mohl by prostě proniknout do sboru, všechno prohledat a nikdo by mu nesměl nic říct. No hrůza! A tohle jsme měli schválit Katolíci tím chtěli infiltrovat, ničit a poškozovat církev. Kdybychom nedávali pozor Někteří naši pastoři s tím souhlasili, protože jim říkali: To je proto, abychom vás chránili. Vy tomu rozumíte, vy jste měli komunismus. Řeknou: Tady je šibenice, to je pro tebe úplně úžasná věc. Někteří lidé jsou na to nepřipravení, jsou naivní. A protože evangelíci vyrostli hodně a rychle, vyskytují Káže G. Prein - v popředí podnosy s kalíšky. 10

11 Argentina se tyto věci. Přicházejí potichoučku, jemně, a najednou, jakmile mají legální prostředky, uhodí. Je potřeba tyto snahy zarazit včas. Spolupracujeme s advokáty a to se mi vůbec nelíbí. To nám připomíná dobu těsně po revoluci. Bratr Rudek musel dělat spoustu podobných kroků, neboť se dělo tolik změn. Navíc nikdo nevěděl, jaké budou dopady činěných rozhodnutí Zákony bez politiky neexistují. Velkým problémem, kterému my evangelíci tady čelíme, je, že nejsme připraveni vstoupit do politiky. Katolicismus rozvíjí politiku už od třetího století a ovládl celý svět. Katolíci dokázali obsadit Římskou říši a pak vlastně kromě Anglie a Ruska všichni záviseli na nich. Stalo se i u nás, že kdo nechtěl být s katolíky, toho zavraždili My nejsme v politice trénovaní. Jsme přímí a snadno by nás oklamali. Jediný způsob, jak můžeme vyhrát, je pod vedením Ducha svatého. Musíme být velmi blízko Duchu svatému. A to, co nám říká Písmo, jak k nám mluví Duch svatý, to duchovní je potřeba převést do světských zákonů. Na tom nyní pracujeme. Dosud jsme jasně slyšeli Boží hlas, takže jsme trochu postoupili. Bůh nám dal moudrost, abychom mlčeli, kdy bylo třeba mlčet, a abychom mluvili, kdy jsme měli mluvit. Věřím, že prostě přijde ten správný čas. Když jsem mluvil s ministrem vyznání (viděli jsme se jenom jednou, a přesto jsme navázali přátelství), říkal jsem: Musíme ten zákon vytvořit, dokud jsi tady ty. Protože on je na to vhodný člověk, ale je jasné, že dlouho tam nevydrží. Nemůžeme dát do ruky zbraně těm, kteří nás chtějí poškodit. Řekni, jak to všechno začalo. Byl jsem pastorem už jako mladý. Obrátil jsem se v sedmnácti letech a Bůh mě v tom samém roce povolal do služby. A v osmnácti letech jsem už byl pastorem. Ne proto, že bych byl schopný, ale proto, že tam byl sbor, který neměl pastora. Nabídli tuto službu asi šesti pastorům, ale nikdo ji nechtěl, neboť byla na nebezpečném místě a navíc v období vojenské represe. Byl jsem z takové lepší společenské třídy a být pastorem takhle mladý a v takové čtvrti, to už bylo podezřelé. Byl jsem zkrátka potencionálním nebezpečím. Pak mě prošetřili, a když zjistili, že se nejedná o nic politického, řekli mi, že mě nezabijí Tehdy jsem sloužil v místě, kde to bylo hodně těžké. Byla to tzv. villa de emergencia (nuzná vesnice), kde nebylo bezpečně. Víte, co to jsou brazilské favely? Prosté domy z kartonu, strašně chudé čtvrti, strašné sociální poměry. Většina lidí, kteří tam žili, byli přistěhovalci: Bolívijci, Peruánci, Paraguayci, a pár lidí z vnitrozemí. Přišla za mnou třeba maminka s jedenáctiletou dcerou, která byla těhotná. Byl tam i otec té dívky, ale úplně namol. A ta dcera měla to dítě s ním. A já, v osmnácti letech, jsem to měl nějak řešit. Dívka mi řekla: Co mám dělat s tím dítětem? To mě přivedlo k naprostému zoufalství. Snažil jsem se učit od pastýřů, kteří byli zkušení a kteří zanechali hluboké stopy v mém srdci. Měl jsem výsadu být ve spojení s těmi, kteří mi měli co dát. A první lekcí, které se mi dostalo, bylo, že církev bude taková, jací budou pastoři. Pro mě to byl obrovský šok. Byl jsem v místě, kde lidé neznali pojem vytrvalost. Teď jsou oddaní Pánu, dva týdny se postí, pět hodin se modlí a za měsíc už jsou zase na drogách, opíjí se a jsou s prostitutkami. Vůbec neznají hranice. Říkal jsem si, jak se vlastně má tato církev podobat pastorovi? Nevěděl jsem, jak to řešit. A ještě navíc měli zákonické postoje. Chtěli, aby jim někdo řekl všechno: jak se mají oblékat, co můžou jíst, prostě všechno. Nechtěli myslet. Jak říká Boží slovo: Všechno mohu, ale ne všechno prospívá, tak to u nich končí tím, že potřebují slyšet, co mají vůbec dělat. Skoro čtyři roky trvalo, aby tam zůstala jakási skupinka lidí, jejichž charakter se změnil. To bylo pro mě takové učednictví. Z vysílacího studia. Tehdy uvěřil Jorge García dnes druhý pastor sboru. Byl se mnou celou dobu, šel se mnou celou touto cestu. Jsou věci, které jsou pro Jorgeho přirozené, protože byl tak vychován. Proto věřím, že základem církve je pastor. Způsob, jakým se pastor vydá, zkopíruje jeho sbor. Mohou nastat i problémy. To když pastor vezme doslovně, že je tím základem a když se snaží naplnit veškeré potřeby sboru, který potom nedělá nic. Pastor musí zůstat příkladem, ale také si musí uvědomit, že jsou momenty, kdy musí dovolit ostatním vstoupit do práce, začít je pověřovat, začít pracovat na utváření ostatních lidí, aby se i oni mohli rozvinout. Je to jako s dětmi. Musíme jim dávat prostor, aby se mohly rozvíjet. Když jim rodiče zabrání v tom, aby rostly, děti se nerozvinou a stanou se závislými. To nejlepší, co můžeme pro Argentinu udělat, je, že my pastoři budeme co nejvíce závislí na Bohu. To je klíč. Česká republika Věřím, že lidé v České republice zažijí změnu. Je potřeba zvítězit nad postkomunismem. Česká republika měla Jana Husa, a to znamená, že má nějakou identitu. Komunismus stát zlomil a zastrašil. Je ve vás hodně strachu, nejistoty, nad tím je potřeba zvítězit. Bible říká, že dokonalá láska strach vyhání. A proto je potřeba vylití Boží lásky, aby se tam projevovala, ona uzdraví lidská srdce. Když jsem se obrátil a Bůh mě povolal, Bůh mi ukázal davy. Tehdy když měl sbor sto lidí, tak to byl sbor. Když 11

12 Argentina jsem říkal našim lidem, co mi Pán ukázal, hodně z nich se mi smálo. Ale Pán Bůh jednal. Věřím, že i to, co se bude dít v České republice, bude zajímavé. Třeba ta změna institucionalizace. Pastor Bubik je takovým příkladem. Píšu knihu, kde mluvím o andělech v hrobě. Marie Magdaléna se nechtěla podívat dovnitř hrobu, protože si myslela, že tam bude smrt. Ale byli tam dva andělé, kteří jí zvěstovali, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. A na tom základě popisuji sérii různých svědectví, krizových momentů, které se změnily v příležitosti, protože se do toho vložil Bůh. Jedna z těch kapitol se jmenuje Dobrý pastýř. Vypovídá o tom, co zažil pastor Bubik. Je tak moudrý, že dokonce poznal čas, kdy se má stáhnout ze služby. Když se začal stahovat, neudělal to najednou, ale dělá to postupně. Ten, kterému předává místo, je člověkem, který vyrostl v úplně jiných podmínkách. Bratr Bubik vyrostl v pronásledování. Pronásledování dalo povstat silnému člověku, který musel zápasit. Vždycky proti němu stály nějaké těžkosti. Ale Martin Moldan tím neprošel, netrpěl pod takovou tíhou. On má zase Účastnil jsem se jedné konference, kde Bůh promluvil ke stávajícímu superintendantovi a řekl mu, co se stane, a do roka se to stalo. Byl jsem tam a mohl to s ním prožít. Přesně si pamatuji, jak to bylo, když odstupující superintendant přišel k tomu nynějšímu a řekl mu, že ho Bůh povolává do této služby. Kázal jsem, Duch svatý začal zvláštně vanout, oni poslouchali slovo a najednou se objali. Když skončilo shromáždění, přišel za mnou ten současný superintendant a řekl mi, že mu nabídli toto místo. Procházel zrovna těžkým obdobím, jeho manželka byla nemocná, Pán Bůh ho přitom povolával na nové místo, kde měl založit nový sbor. Jeho život procházel bouřlivými změnami. A já jsem měl tu milost s nimi v tom být a vidět Boha, jak jedná. Bylo to úžasné. Ve Španělsku vidím veliký rozvoj Božího díla. Pomaloučku jsme pomáhali růst církvím, několik jich už tam překročilo tisícovku členů, což předtím bylo absolutně nemožné. V devadesátém šestém mi říkali, abych do Španělska nechodil, že to je hřbitov, ale teď jsem svědkem něčeho neuvěřitelného. První sbor, který jsem kdy ve Španělsku navštívil, měl tenkrát asi sto padesát lidí a nyní je desetkrát větší. Věřím, že v České republice to bude podobné. Opravdu věřím, že do České republiky přišlo duchovní jaro, které s sebou přináší změny v duchovním světě, které je možno zahlédnout už i ve světě fyzickém. Pro vás je velice důležitý ten přechod. Mentalita bratra Rudka je jiná než mentalita bratra Martina. Ne proto, že přemýšlí jinak, ale proto, že každý byl vychován jinak. Jeden se narodil proto, aby bránil, a druhý, aby rozvíjel. To jsou dvě úplně rozdílné situace. Jeden se narodil ve válce a druhý se narodil v míru. Neříkám, že všechno už je hotovo, bratr Bubik je tam jako strážná věž, a jestli bude cokoli, co by šlo proti církvi, on na to upozorní. A ta moudrost, s jakou předává veškeré to dílo Martinovi, je úžasná. Pro Martina může být jistotou, může ho naplňovat pokojem, protože ví, že je ochrání. Věřím, že přijdou velké věci pro Českou republiku, pěkné věci. Není potřeba být zoufalý a přemýšlet nad tím, jak to uděláme. Prostě přijde čas, kdy budeme vědět, jak to máme udělat. Protože Pán Bůh přináší všechno. To jediné, co se od nás požaduje, je vytrvat. Hodně ke mně mluví příběh Davida. Od mladíka, který se staral o ovečky, až po krále. Ale byl to proces, ve kterém David celou dobu rostl, až došel ke konci. Tehdy mu Bůh řekl, kdo je jeho následovníkem a že mu dává všechno. Týmy, veškeré plány, vešvizi růstu. Vidím v tom něco velikého od Pána pastor Bubik vedl církev ke svobodě a v těch nejkritičtějších chvílích církev bránil. Jakmile přišla svoboda, přišla jiná nebezpečí. Teď je situace nějak stabilizovaná a měl by přijít růst. Přichází Martin, který nemá mentalitu pronásledovaného. Najednou vidím Ducha svatého, který to všechno řídí, tady je pastor Bubik, jako ochránce, který vždycky chránil, opečovával, ale který se nedrží zuby nehty svého místa a který měl tu schopnost říct: Stahuji se. Duch svatý přivedl další osobu, aby udělala druhou část práce. To je pro mě něco neuvěřitelného. To je nádhera. Vidím, že se Česká republika nachází v klíčovém momentu. Věřím, že církev hodně poroste, že to, co dosud vidíme, není nic. Lidé se začnou obracet, otroci budou osvobozeni, nemocní budou uzdraveni. Věřím, že do České republiky přijde probuzení. Paralely Něco podobného jsme zažili i v Argentině v osmdesátých letech minulého století. Vidím takovou podobnost i ve Španělsku. I tam jsem zažil podobný moment přelomu. Cesta do Argentiny Když jsem odjížděl na tuto malou misijní cestu, neměl jsem moc velkou představu o tom, co mě čeká. Něco jsem už přijal od bratrů, kteří byli v Argentině přede mnou, ale sám jsem měl určité touhy, které jsem předkládal Pánu. Hned po příletu se děly zvláštní věci, které mě upoutaly a vedly mě k osobnímu přehodnocení postojů, např. jsem si všiml, že mnozí služebníci mluví jinak, než na co jsem zvyklý z domova. Neslyšel jsem od nikoho žádné stížnosti, jen chválu Bohu a svědectví o tom, co Pán v jejich životech učinil, či plány do budoucna. Velice se mě také dotkla jejich vřelost ve vztazích a otevřenost jednoho vůči druhému, a nasazení pro společné dílo ve jménu Ježíše Krista. Všiml jsem si jejich věrnosti ve službě i přes všechny těžké okolnosti a zkoušky. Někteří z nich pravidelně už několik let chodí sloužit například do nemocnic a věznic. Nedávají prostor ďáblu, ale zabírají víc a víc území pro Pána. Vedou ve všech oblastech duchovní válku a vědí, že jsou na straně Vítěze. Nesetkal jsem se s žádnými pochybnostmi a nevírou. Služebníci očekávají zázraky a také o nich všude mluví, takže se jim stávají každodenní skutečností. Církev v Argentině se nemodlí za probuzení, ale svým nasazením ho plně zakouší. Sbor má velmi dobře propracovanou strukturu, kde vládne láska, vášeň pro Krista, disciplína a řád. To vše tvoří silný vliv na společnost a nespasené lidi. Viděl jsem to např. ve věznici s největší ostrahou, kde jsem byl svědkem jednoho velkého zázraku. Skvělou zkušeností pro mě bylo pozvání do přímého rozhlasového vysílání. Velice se mě Bůh dotýkal na společné bohoslužbě, které se zúčastnilo na pět tisíc lidí. Byl jsem vděčný Pánu za to, že jsem mohl vidět církev, jak uctívá Pána a usiluje získat co nejvíce nespasených duší pro nebeské království. Celé toto shromáždění se modlilo i za nás a za naši zem. Velký dík patří všem bratrům a sestrám, kteří se nám s láskou věnovali na úkor svého volného času. Na závěr bych chtěl poděkovat vedení Apoštolské církve i svému sboru, že mi tuto cestu umožnili. Děkuji za všechny vaše modlitby. Pavel Knob, pastor AC Praha 12

13 Argentina keré zdroje, dokonce trůn. David proto Šalomouna posadil na trůn. Tím mu dal úplně všechno, dokonce i rady. Ačkoli David od Saula nedostal nic. Naopak. Saul ho chtěl zabít. Tady je ta podobnost s bratrem Bubikem. Jeho život je Davidovým příběhem. Byl pronásledován, a když dosáhl svobody, zformoval církev, ochránil ji až do uzákonění, pomohl jí vyrůst, rozvinout se. Když Pán Bůh k němu promluvil, všechno dal svému následovníkovi. Ale neřekl mu: Tady to máš, dělej. Naopak mu říká: Já jdu s tebou. Úžasné. Není to vidět Věřím, že Pán Bůh vám dává něco úžasného. Vím, že to nevidíte, to je normální. Když mně tehdy říkali, že Pán Bůh bude dělat velké věci v Argentině, také jsem to neviděl. I mně prorokovali. Čím víc prorokovali, tím méně se to naplňovalo. Když Pán Bůh vydává prorocké slovo, něco se děje. Ďábel neví, co se má stát, ale když přichází prorocké slovo, dozvídáme se to nejen my, ale i ďábel. Ďábel nemůže zaútočit na Boha, ani na jeho plán, ale jsme to my, na které zaútočit může. Pán Bůh nemluví, dokud nejsme připraveni. Když jsme připraveni, Bůh mluví. Ví moc dobře, že ďábel přijde a bude útočit. Skrze to nás posiluje, pracuje na našem charakteru, a my rosteme. Když vyrosteme, jako Job dostaneme dvojnásobek toho, co jsme měli. Jednou jsem řekl tady bratrům, že Job měl čtrnáct tisíc ovcí. Na každých sto oveček je potřeba jednoho pastora. Takže sto čtyřicet pastorů. Měl šest tisíc velbloudů, ty měl na výrobu másla. Na hrby jim dávali nádoby se smetanou, a jak velbloud chodil, stlouklo se z ní máslo. Jeden člověk mohl zvládnout tak tři čtyři velbloudy. K tomu musí mít tisíc až dva tisíce těch, kteří se o ty velbloudy starají. Měl také šest tisíc mul a tisíc býků na obdělávání země. Takže měl už devět tisíc sto čtyřicet sloužících. K tomu ještě připočítáme děti a ženy, prostě se staral nejméně o padesát tisíc lidí. Kolik žije lidí u vás ve vašich městech? V Kutné Hoře? Třiadvacet tisíc. Takže dvě Kutné Hory závisely na Jobovi. Přemýšlejte nad tím. Proto Job procházel tím, čím musel projít. Váš boj je vlastně úměrný tomu, co vám Pán Bůh předá. Proroctví, která dostáváte, si pište, abyste na ně nezapomněli. Ona se naplní. S každým skončeným dnem jsme tomu naplnění o jeden den blíž. Je potřeba věřit. Věřím, že to přijde. Máme také proroctví i boje. Jsme na správné cestě. Spějeme k vítězství. Nebojte se, že se nenaplňují proroctví. Až se naplní, budete se radovat. Ale nebudete už stejní. Až to přijde, lidé se změní. Ti, kteří se nyní nevydávají, se vydají. Ti, kteří jsou skeptičtí, budou bojovníky. Máte to v krvi, protože Jan Hus nezemřel sám. Další, kteří umírali, také byli vydáni Bohu. Raději chtěli zemřít, než zapřít. Tohle je český charakter. Teď vidíme něco jiného, ale Bůh to znovu obnoví. Uvidíme veliké věci. Zasahuje mne, jak Jan Hus prorokoval o Lutherovi: Za sto let přijde někdo, jehož moc nebude uhašena. Toto se mě hodně dotýká. Věřím, že to je vaše bohatství a že Česká republika znovu povstane. Také se mě dotýká to, čím musela Česká republika projít, jak se ji ďábel snažil zlomit, zničit ji. Věřím, že Bůh chce u vás dělat něco velkého. To, co přichází, je úžasné. Máte tu milost, že to uvidíte. Amen. Tak jak? Milí čtenáři, za sebe bych přidal jedno srovnání. Mé srovnání generalizuje, ale chtěl bych přece jenom vystihnout hlavní podstatu rozdílů. V minulém roce jsem totiž kromě Argentiny měl milost navštívit znovu i torontský sbor TACF (Toronto Christian Airport Felloship), známý svým přídomkem jako sbor torontského požehnání. Srovnávání se přímo nabízí, protože obě probuzení mají určitá pojítka. Totonto blessing rok ledna 2006 to bylo přesně dvanáct let po té, co Bůh poprvé vylil do místního malého sboru svého Ducha. Jaká je situace dnes? Tentokrát jsem rád využil příležitosti navštívit konferenci pro pastory a vedoucí pořádanou sborem TACF. Myslím, že jsem mohl být přítomen zlomovému bodu dlouhého tolik diskutovaného fenoménu s názvem Toronto blessing. Vše níže popsané spadá do kategorie subjektivního vnímání, objektivnější bude asi až vzdálenější zpětný pohled historiků, přesto se pokusím zachytit aktuální atmosféru. 13