Zelené střechy ZELENÉ STŘECHY

Transkript

1 ZELENÉ STŘECHY Zelené střechy VZOROVÉ SKLADBY extenzivní zeleň Jednoplášťová s klasickým pořadím vrstev *) Vegetace Vegetační substrát Rozchodníky, netřesky, suchomilné trávy mm Filtrační vrstva Netkaná polypropylenová fólie 200 g/m² (zde není zakreslena) Drenážní a akumulační vrstva vymývané kamenivo nebo keramzit 20 mm Ochranná vrstva Netkaná polypropylenová fólie 300 g/m² Hydroizolace Tepelná izolace Parotěsná zábrana Penetrační nátěr Nosná konstrukce Souvrství asfaltových pásů *) Další možnosti provedení skladby Jednoplášťová inverzní Dvouplášťová POŽADAVKY NA VÝSTAVBU Sklon min 1 Speciální konstrukce se zvláštními požadavky na izolaci Zvýšené zatížení nosné konstrukce Typ výška vegetační vrstvy plošná váha extenzivní 7-10 cm, 0,6-1,25 kn/m 2 intenzivní od 15 cm 1,0-4,5 kn/m 2

2 Úvod Parabit nabízí v současné době jen vegetační střechu s extenzivní zelení. V současné době se střešní zahrady často stávají nejen výrazným reprezentačním, ale i užitným prvkem pro vlastníka nebo uživatele objektu. Stále více se začínají prosazovat na našich budovách nejen z důvodů estetických, ale i ryze praktických, neboť plní i funkci doplňkové tepelné a zvukové izolace. Chrání střešní krytinu před mechanickým poškozením a před účinky UV záření, snižují tepelné namáhání střešního pláště a zlepšují kvalitu životního prostředí. Střešní zahrady dokonce (podle provedení a typu) dokáží pojmout i více než 50 % dešťových srážek. Proto tyto střechy také přispívají ke snižování špičkového zatížení kanalizační sítě a čističek vody v období dešťů. Pod pojmem střešní zahrada (někdy také nazývané zelená střecha ) si obvykle většina z nás představuje zatravněnou střechu, po které je možné chodit, na které je možné stolovat a v létě se opalovat. S tímto názorem se setkáváme zcela běžně na stavebních výstavách, a to i u části odborné veřejnosti. Skutečnost však je, jak to v životě obvykle chodí, poněkud jiná. Je také nutné upozornit na to, že vlastní zeminu střešní zahrady tvoří střešní substrát připravený a namíchaný odbornou firmou právě k tomuto účelu. S představou, že na střechu dopravíte a rozhrnete ornici je proto nutné se včas rozloučit. Souhrn vrstev, které tvoří vlastní střešní zahradu se zpravidla nazývá vegetační souvrství střešní zahrady. Pro všechny typy zeleně na střešních zahradách dnes existují snad desítky možných variant provedení jejich vegetačního souvrství. SKLADBA KLASICKÉ JEDNOPLÁŠŤOVÉ STŘECHY SE STŘEŠNÍ ZAHRADOU (obecně) vlastní střešní zeleň střešní substrát filtrační vrstva (vegetační souvrství) hydroakumulační vrstva drenážní vrstva ochranná vrstva vodotěsná izolace odolná proti prorůstání kořenů rostlin tepelná izolace parozábrana (souvrství střešního pláště) spádová vrstva (souvrství střešního pláště) nosná stropní konstrukce

3 Typy střešních zahrad V podstatě se střešní zahrady rozdělují podle druhu vegetace a tím i dle celkové skladby vegetačního souvrství na : střechy s extenzivní zelení střechy s jednoduchou intenzivní zelení střechy s intenzivní zelení. Extenzivní střešní zeleň má obvykle malou stavební výšku a plošná hmotnost vlastního vegetačního souvrství se obvykle pohybuje od 90 do 200 kg/m2. Vlastní výška střešního substrátu se zpravidla pohybuje od 60 do 150 mm podle zvolené technologie a druhu rostlin. Jedná se o neudržovanou zeleň s vhodně zvoleným výběrem nenáročných rostlin, jako jsou rozchodníky, netřesky a suchomilné trávy. Tyto rostliny jsou dlouhodobě schopné snášet extrémní podmínky na střeše a postačí jim poměrně malá vrstva substrátu. Obvykle není realizován zavlažovací systém. Tento typ zeleně je nejčastější. Navrhuje se zejména z estetických důvodů, ale střechy s extenzivní zelení jsou v řadě případů požadovány i z ekologických důvodů jako náhrada za zastavěné plochy. Tyto střešní zahrady nejsou určeny k pobytu osob a proto se někdy kombinují s terasami. Jednoduchá intenzivní zeleň je přechodovým typem mezi extenzivní a intenzivní zelení. Je v podstatě tvořena stejnými rostlinami jako má extenzivní zeleň s tím, že je doplňují suchomilné trvalky. Výška střešního substrátu se proto pohybuje v rozmezí 150 až 300 mm. Plošná hmotnost tohoto vegetačního souvrství se pohybuje od 150 do 300 kg/m2. Z hlediska využití, údržby a zavlažování je tento typ zeleně podobný jako extenzivní zeleň. Intenzivní střešní zeleň má větší stavební výšku a splňuje vysoké nároky z hlediska výběru a druhu rostlin. Výška střešního substrátu je zpravidla vyšší než 300 mm. Je možné zde pěstovat jak požadované travnaté plochy, tak i náročnější rostliny, keře a stromky. Umožňuje rekreační a pracovní pobyt osob na střeše, ale znamená také nutnost provedení samostatného doplňkového zavlažovacího systému. Tento typ zeleně však nutně vyžaduje pravidelnou odbornou péči a údržbu. Plošná hmotnost vegetačního souvrství s intenzivní zelení je obvykle od 200 do 500 kg/m2, někdy i více. (tuto však nyní nenabízíme přechodem na nové evropské normy neplatí ještě EN13948 stanovení odolnosti proti prorůstání kořínků, náročnější původní testy např. FLL dané sledováním čtyřletého vegetačního období jsme nyní neměli k dispozici) Velmi často dochází ke kombinaci střešní zahrady s terasou nebo parkovištěm na střeše. V těchto případech je nutné při návrhu střešního pláště respektovat všechny technické požadavky, které z jednotlivých provozních souvrství pro výběr vhodných výrobků tvořících střešní plášť vyplývají

4 Zásady návrhu (1) Základním rozhodnutím je volba typu střešní zahrady, tj. zda bude realizována střecha s extenzivní nebo s intenzivní zelení. Tuto volbu významně ovlivňuje i požadavek zákazníka na skutečné účelové využití střechy. Z toho následně vyplývá požadavek na únosnost nosné konstrukce střechy, případně na výběr vhodné tepelné izolace z hlediska jejího zatížení. Důležitými faktory při rozhodování o zřízení střešní zahrady jsou: oslunění střechy a zjištění, kteráčást střechy bude zastíněna a jak dlouho dešťový stín, zejména ve vztahu ke sklonu střechy působení větru na exponovaných částech objektu reálná možnost přístupu veřejnosti na střechu viditelnost zelené střechy z okolí výška budovy (z hlediska viditelnosti zeleně a s ohledem na sání větru) sklon střechy orientace střechy vzhledem ke světovým stranám (zejména u střech s větším sklonem) tepelná expozice zeleně v létě (například v uzavřených atriích) Vodotěsná izolace musí být odolná proti prorůstání kořenů rostlin. Nejde jen o odolnost izolace v ploše střechy, ale i ve spojích. Nelze tedy použít běžné povlakové izolace z asfaltových pásů nebo hydroizolačních fólií. Vodotěsná izolace odolná proti prorůstání kořenů rostlin by měla být položena na celé ploše střechy. Pokud je vlastní vegetační souvrství provedeno jen na části střechy, nebo pokud je střešní zahrada kombinovaná s terasou nebo parkovištěm, musí být vodotěsná izolace odolná proti prorůstání kořenů rostlin položena až dva metry za vnějším obvodem střešní zahrady (v závislosti na druhu rostlin). Sklon střechy by měl být alespoň 2%. Extenzivní zeleň na střechách s velmi malým sklonem (pod 2%) je totiž vystavena dlouhodobě velké vlhkosti, takže původní suchomilné rostliny jsou postupně v těchto místech vytěsňovány mechem. Při sklonu nad 5 (8,8%) se obvykle musí provést další stabilizující opatření. Po obvodu střešní zahrady (podél atik, nadstřešního zdiva a světlíků) má být proveden minimálně 500 mm široký obsyp kačírku z oblázků zrnitosti 16/32 mm. Umožňuje kontrolu a údržbu střechy a brání kořenům rostlin proniknout pod oplechování. Tento pruh kačírku musí být proveden také z požárních důvodů a s ohledem na účinky sání větru. Návrh střešní zahrady musí být posouzen i z hlediska namáhání střešního pláště sáním větru. U vyšších budov s extenzivní zelení je proto obvykle nutné v nejvíce namáhaných částech střechy (okraje a rohy střechy) pruh kačírku rozšířit na 1000 mm i více. Vodotěsná izolace odolná proti prorůstání kořenů rostlin musí být vyvedena minimálně 150 mm (raději min. 200 mm) nad úroveň přilehlého obsypu kačírkem. Znamená to ve svých důsledcích požadavky na ukončení vodotěsné izolace střešní zahrady ve výrazně vyšší výšce, než je obvyklé. To se samozřejmě týká jak ukončení vodotěsné izolace na zdivu a na prostupech střešním pláštěm, tak i minimální stavební výšky atik.

5 Zásady návrhu (2) Rovněž kolem střešních vtoků se provede obsyp kačírkem o průměru cca 1000 mm. Z hlediska údržby jsou však (zejména u střech s intenzivní zelení) vždy lepší kontrolní šachty zřízené nad střešními vtoky s obsypem kačírkem v šířce cca 500 mm. Tyto kontrolní šachty s potřebnými nástavci dle výšky vegetačního souvrství dnes nabízířada výrobců střešních vtoků. Ve střešním plášti musí být provedena kvalitní parozábrana pod tepelnou izolací, a to nejlépe z asfaltového pásu s hliníkovou folií s ekvivalentní difúzní tloušťkou rd = 1500 m. Provedením vegetačního souvrství střešní zahrady, které bývá po většinu roku vlhké (díky akumulační vrstvě a někdy i pravidelného zavlažování střešní zahrady), se totiž zpravidla významně sníží prostupnost vodních par střešním pláštěm. Mohlo by proto docházet (zejména při vyšší teplotě vzduchu a vyšší relativní vlhkosti vzduchu v interiéru v zimě) k trvalému nárůstu zkondenzované vodní páry ve střešním plášti. Ze stejného důvodu by mezi parozábranou a vlastní vodotěsnou izolací neměly být provedeny v souvrství střešního pláště spádové nebo jiné vrstvy mokrým procesem. Je-li umožněn přístup veřejnosti na střešní zahradu, doporučuje se zabránit pronikání zápachu z kanalizační sítě střešními vtoky na střechu samostatnou zápachovou (vodní) uzavírkou, zajištěnou proti zamrznutí, nebo jiným vhodným stavebním řešením. Ze stejného důvodu je vhodné situovat větrací potrubí kanalizace na střešní zahradu nebo na k ní přilehlou terasu do těch míst, odkud nebude případný zápach obtěžovat okolí. Pokud uvažujete u střešní zahrady s intenzívní zelení s umístěním vyšších keřů nebo dokonce stromků, doporučuje se s ohledem na sání větru umístit tyto rostliny do nejméně ohroženéčásti střechy - a tou je její vnitřníčást. Z tohoto hlediska jsou nejvíce ohroženy sáním větru rostliny umístěné v okrajových částech a v rozích střechy. Obecně lze říci, že je možné realizovat střešní zahradu i na tzv. obrácené střeše, tj. na střeše s opačným pořadím vrstev, kde je tepelná izolace vytvořena z extrudovaného polystyrenu s ochrannou textilií. U tohoto typu střechy je však nutné projednat s výrobcem (nebo dovozcem) této tepelné izolace podmínky pro zabudování extrudovaného polystyrenu do obrácené střechy na které bude vytvořena střešní zahrada, zejména návrh vhodného typu ochranné textilie a záruční podmínky. Zároveň je nutné posoudit tento typ střechy na účinky sání větru, protože by mohlo zejména u střešních zahrad s lehkým vegetačním souvrstvím s extenzivní zelení docházet k závadám z titulu namáhání sáním větru. Již v projektové fázi je nutné zvolit typ střechy s tím, že budou stanoveny dvě podmínky : maximální hmotnost vegetačního souvrství střešní zahrady a jeho maximální stavební výška (ta může mít například vliv na výšku atiky a na výšku prahu vstupních dveří na střechu nebo na terasu). Při realizaci mohou totiž tyto dvě podmínky ovlivnit případné požadavky na změny skladby vegetačního souvrství. Protože je třeba pravidelná kontrola a údržba střešní zahrady, je nutné zajistit bezpečný přístup na střechu, odpovídající typu střešní zahrady. U střešních zahrad spojených s terasou, nebo u střech s intenzivní zelení, které umožňují pohyb osob po střeše, je nutné zajistit vhodným stavebním řešením bezpečnost provozu, např. zábradlím. U střešních zahrad s intenzivní zelení se doporučuje uvažovat o vytvoření vhodného technického zázemí (místnost na nářadí a údržbu).

6 Zásady návrhu (3) A - VEGETAČNÍ SOUVRSTVÍ STŘEŠNÍ ZAHRADY Střešní zeleň tvoří výběr vhodných rostlin dle požadavku zákazníka v závislosti na zvoleném typu zeleně (extenzivní nebo intenzivní). V podstatě lze na střeše vysadit jakoukoliv rostlinu s tím, že je nutné respektovat její požadavky nejen na výšku střešního substrátu a na rozsah nutné závlahy, ale i na účinky sání větru, na oslunění a na tepelné podmínky na střeše. Jsou proto především používány suchomilné rostliny (např. rozchodníky), ale dle požadavku zákazníka je možné mít na střeše i často požadovanou travnatou plochu, keře nebo dokonce stromky. U jiných rostlin než suchomilných je však vždy nutné použít doplňkový závlahový systém. Vlastní zeleň lze obvykle realizovat buď vyséváním semen nebo výsadbou sazenic. Obecně lze říci, že sazenice jsou sice dražší, ale mají větší schopnost se ujmout. V případě travnatých ploch je možná i pokládka travních koberců na připravenou vrstvu střešního substrátu. Střešní substrát, ve kterém jsou osazeny rostliny, tvoří speciální směs organických a anorganických látek, která musí být nejen dostatečně propustná, ale i dobře jímavá pro vodu a která je schopná poutat živiny. Výška vrstvy střešního substrátu závisí na požadovaném druhu zeleně ( na vhodném výběru rostlin). Pro suchomilné rostliny je zpravidla doporučována jeho minimální výška u vybraných technologií již od 60 mm a více, pro trávníky již 300 až 450 mm, pro keře 400 mm a pro stromy i více než 500 mm. Střešní substrát pro střešní zeleň dnes dodávářada specializovaných firem v závislosti na požadavcích na druh zeleně. Filtrační vrstva odděluje střešní substrát od akumulační vrstvy. Jejím úkolem je zabránění odplavování jemných částí střešního substrátu ze střechy. Tvoří ji zpravidla vhodný druh geotextilie, která nepodléhá biologickému rozpadu. Výběr vhodného výrobku závisí na tloušťce a složení střešního substrátu. Hydroakumulační vrstva slouží k zachycování dešťové nebo závlahové vody pro zeleň. K jejímu vytvoření se používají různé materiály, například rašelina nebo výrobky z minerálních vláken. V současné době jsou nabízeny i speciální vícefunkční výrobky na bázi plastů, které nejenže zadržují vodu, ale zároveň přebytečnou vodu odvádí. Drenážní vrstva zajišťuje odvod přebytečné vody ze střechy. Tím se podílí na zajištění potřebných biologických podmínek pro dlouhodobý růst vybraných rostlin na střeše a proto musí být spolehlivě odvodněna. Obvykle ji tvoří štěrk nebo liapor (dříve keramzit) s výškou od 30 do 100 mm v závislosti na výšce střešního substrátu. Jsou používány i víceúčelové speciální desky z plastů tvořící jak drenážní, tak akumulační vrstvu - například nopové fólie s otvory v horní ploše nopů. Ochranná vrstva chrání povlakovou izolaci střechy před mechanickým poškozením (dynamického nebo statického charakteru) jak při vlastní realizaci vegetačního souvrství, tak při údržbě zeleně. Samostatně vytvořenou ochrannou vrstvu zpravidla tvoří ochranné textilie s předepsanou minimální plošnou hmotností nebo speciální ochranné desky z plastů. Někdy tuto vrstvu nahrazuje vhodně zvolená drenážní vrstva. Ochrannou vrstvu může dokonce tvořit dilatovaný cementový potěr tl. min. 30 mm oddělený od vlastní povlakové izolace vhodnou separační a dilatační vrstvou. Rostliny i střešní substrát jsou téměř vždy tuzemské, ostatní vrstvy vegetačního souvrství bývajíčasto dodávkou specializovaných tuzemských i zahraničních firem. Návrh provedení i vlastní realizaci vegetačního souvrství doporučujeme zadat specializované odborné firmě, která může zajistit i případný pozáruční servis.

7 Zásady návrhu (4) B - SOUVRSTVÍ VLASTNÍHO STŘEŠNÍHO PLÁŠTĚ STŘEŠNÍ ZAHRADY Vlastní souvrství střešního pláště, na kterém bude provedena střešní zahrada, musí respektovat celou řadu požadavků, které ve svých důsledcích ovlivňují jeho stavební provedení a výběr vhodných výrobků. V zásadě však může být provedena střešní zahrada jak na klasické jednoplášťové střeše, tak na horním plášti dvouplášťové střechy nebo na střeše s opačným pořadím vrstev. Druh nosné konstrukce střechy a její únosnost významně ovlivňuje jak návrh, tak vlastní využití střešní zahrady. Současná materiálová základna umožňuje realizovat střešní zahrady na všech nosných konstrukcích : na železobetonové konstrukci lze realizovat střechy se všemi druhy střešní zeleně včetně teras a parkovišť trapézový plech může být nosnou konstrukcí pouze pro střechu s extenzivní zelení dřevěné bednění může být nosnou konstrukcí pouze pro střechu s extenzivní zelení Nejdůležitějším výrobkem pro vytvoření dlouhodobě spolehlivého střešního pláště střešní zahrady je však kvalitní vodotěsná izolace, kterou tvoří buď vybrané druhy hydroizolačních fólií nebo speciální modifikované asfaltové pásy. Z hlediska dlouhodobé hydroizolační spolehlivosti snad lze říci, že u klasické jednoplášťové nebo dvouplášťové střechy se střešní zahradou je spolehlivější vodotěsná izolace z asfaltových pásů než vodotěsná izolace z hydroizolační fólie. Vodotěsná izolace je totiž ohrožena jak při vlastní realizaci vegetačního souvrství střešní zahrady dopravou a pokládkou jednotlivých vrstev vegetačního souvrství, tak zejména při údržbě již provedené střešní zahrady. Tento problém odpadá v případě použití střechy s opačným pořadím vrstev (tzv. obrácené střechy), kdy je vodotěsná izolace vždy chráněna proti mechanickému poškození tepelnou izolací z extrudovaného polystyrenu s vhodnou ochrannou vrstvou, nebo v případě, kdy je vícefunkční obvykle drenážní a akumulační vrstva vegetačního souvrství provedena z takových výrobků, které po pokládce zároveň tvoří spolehlivou ochranou vrstvu vodotěsné izolace střechy. Vodotěsná izolace z asfaltových pásů by měla být pod vegetačním souvrstvím střešní zahrady z důvodů spolehlivosti vždy nejméně dvouvrstvá a vždy s použitím modifikovaných asfaltových pásů. Vodotěsná izolace z hydroizolační fólie by měla mít s ohledem na hydroizolační spolehlivost tloušťku min. 1,5 mm. Spolehlivost vodotěsné izolace zelených střech je dominantní, protože chrání stavbu jako takovou před účinky deště a vlhkosti a zároveň musí dlouhodobě odolávat agresivním účinkům kořenů rostlin. Nelze proto používat běžné výrobky, ale jen takové, u kterých byla prokazatelně ověřena jejich odolnost proti prorůstání kořenů rostlin. Prorůstání kořenů rostlin asfaltovými hydroizolačními pásy bylo v minulosti závažným problémem. Dříve obvykléřešení, které zpravidla spočívalo v zabudování měděné folie do asfaltového pásu bylo nahrazeno technicky pokrokovějším řešením - a to přimícháním speciálního aditiva (přísady) přímo do asfaltové krycí hmoty. Tím se konečně odstranil dříve problematický spoj dvou navazujících asfaltových pásů s měděnou folií. Dnes je i tento spoj díky homogenní směsi odolný proti prorůstání kořenů rostlin. Ve Spolkové republice Německo je tato vlastnost hydroizolačních výrobků testována Botanickým ústavem na Technické univerzitě v Braunschweigu podle náročných zkoušek. Po čtyři vegetační období jsou zkoušené hydroizolační výrobky podrobovány náročným zkouškám, které spočívají v působení speciálně vybraných rostlin s agresivními kořeny na jejich neprostupnost. Nesmí dojít ani k prostupu kořenů hydroizolačními výrobky, ani k proniknutí kořenů do jejich spojů. Výsledkem je doklad o kladném výsledku zkoušky-atest FLL (Forschungsgesellschaft für Landschaftsentwicklung und Landschaftsbau), kterým je garantována odolnost těchto hydroizolačních výrobků proti prorůstání kořenů rostlin.

8 Zásady návrhu (5) Z hlediska spolehlivosti se obvykle doporučuje před realizací vlastního vegetačního souvrství střešní zahrady provedení tzv. zátopové zkoušky, kterou se prověří kvalita vodotěsné izolace střechy. Tepelnou izolaci v souvrství střešního pláště střešní zahrady mohou tvořit jen takové tepelněizolační materiály, které mají potřebné technické parametry. Jedná se zejména o pevnost v tlaku a stlačitelnost. Významnou roli však sehrává i faktor difúzního odporu m a součinitel tepelné vodivosti l. Jiný druh tepelné izolace může být použit ve střešním plášti nad bazénem, jiný na střešní zahradě spojené s parkovištěm automobilů. V podstatě lze použít tyto základní druhy tepelných izolací : pěnový (expandovaný) polystyren extrudovaný polystyren izolace z minerální plsti pěnové sklo Je však možné uvažovat i s použitím jiných tepelněizolačních výrobků, budou-li jejich technické parametry pro dané použití vyhovující. Protože se střešní zahrady často kombinují s terasami nebo s parkovištěm pro automobily, je nutné nejen zvolit vhodný typ střešního pláště (klasickou jednoplášťovou střechu nebo střechu obrácenou), ale v rámci dané střechy často použít i různé druhy tepelné izolace. Tak například pod vegetační souvrství s extenzivní zelení postačí pěnový polystyren o objemové hmotnosti min. 20 kg/m? (český polystyren PSB-S-25), zatímco pod vlastní terasou by měl být použit pěnový polystyren o objemové hmotnosti min. 30 kg/m3 (český polystyren PSB-S-35). K výše uvedeným tepelněizolačním materiálům lze obecněříci : Pěnový (expandovaný) polystyren je pro střešní zahrady dnes snad nejpoužívanějším tepelněizolačním materiálem. Výběrem vhodných druhů pěnového polystyrenu ( z hlediska přípustného zatížení v tlaku) lze zajistit kvalitní tepelnou izolaci jak pod vlastní vegetační souvrství s extenzivní nebo intenzivní zelení střešní zahrady, tak pod více namáhaná provozní souvrství (terasy). V současné době nabízí někteří výrobci (např. Icopal) kompletizované tepelněizolační výrobky z pěnového polystyrenu již s nakašírovaným hydroizolačním pásem z modifikovaného asfaltu s aditivy proti prorůstání kořenů rostlin. Extrudovaný polystyren se používá jen jako tepelná izolace obrácených střech. Vyrábí se v různých druzích dle pevnosti v tlaku a proto lze vybrat vhodné výrobky jak pod vlastní vegetační souvrství střešní zahrady tak pod provozní souvrství terasy nebo parkoviště. Na tepelnou izolaci z extrudovaného polystyrenu je nutné položit vhodnou ochrannou textilii. Použití extrudovaného polystyrenu do souvrství střešní zahrady a výběr vhodné ochranné textilie doporučujeme konzultovat s dovozcem této tepelné izolace.

9 Zásady návrhu (6) Izolace z minerální plsti je vhodná obvykle pouze pod vegetační souvrství s extenzivní zelení. Nelze ji použít pod extenzivní zeleň spojenou s terasou nebo s parkovištěm. Při použití této tepelné izolace na zelenou střechu na trapézovém plechu je nutné prověřit její namáhání v tlaku nad mezerami trapézového plechu a navrhnout velmi kvalitní parozábranu. Izolace z pěnového skla je nejspolehlivější tepelnou izolací na našem trhu. Nepotřebuje vůbec parozábranu, protože v jednovrstvém provedení má faktor difúzního odporu hodnotu m = a ve dvouvrstvém provedení tvoří nejkvalitnější parozábranu vůbec (s ekvivalentní difúzní tloušťkou rd větší než několik desítek kilometrů). Přípustné zatížení v tlaku řadí tento materiál ke špičce. Pěnové sklo musí být vždy plnoplošně položeno do asfaltu tak, aby vytvořilo spolu s natavenými asfaltovými hydroizolačními asfaltovými pásy souvrství kompaktní jednoplášťové střechy. Parozábrana je nutnou součástí střešního pláště se střešní zahradou. Mimořádný význam má kvalitní parozábrana u střech s nosnou konstrukcí z trapézového plechu nebo z dřevěného bednění, a to zejména při použití tepelné izolace z minerální plsti. Jak již bylo uvedeno, měly by být používány kvalitní parozábrany (nejlépe z modifikovaných asfaltových pásů s nosnou vložkou z hliníkové fólie), které mají od výrobců garantovanou hodnotu ekvivalentní difúzní tloušťky rd? 1500 m. C - STŘEŠNÍ ZAHRADY NA STÁVAJÍCÍCH STŘECHÁCH Střešní zahrady je možné realizovat i na stávajících plochých střechách s tím, že : je nutné prověřit únosnost stávající nosné konstrukce ploché střechy z hlediska přitížení jak vlastním vegetačním souvrstvím střešní zahrady, tak násypem kačírku po obvodě střechy a kolem vtoků a prostupů. sklon střechy zejména pro extenzivní ozelenění musí být minimálně 2 % (na stávající střeše nesmí nikde stát voda). výška atiky by měla být minimálně 150 mm nad úrovní vegetačního souvrství a přilehlé vrstvy kačírku. Znamená to, že výška stávající atiky může výrazně ovlivnit výšku vegetačního souvrství, nebo požadovaná výška vegetačního souvrství může vyvolat nutnost dodatečného zvýšení atiky. Je nutné sondami ověřit skutečnou skladbu střešního pláště, zejména druh a stav tepelné izolace a zda je či není realizována parozábrana a jaké má provedení. Stávající vrstvy střešního pláště by měly být suché. Pokud ve stávajícím střešním plášti není realizována parozábrana, může být z hlediska difúze vodní páry do střešního pláště dodatečná realizace zelené střechy problematická. Je nutné prověřit tepelně-technickým výpočtem stávající střešní plášť z hlediska difúze vodní páry; ve svých důsledcích to znamená, že celoroční množství zkondenzované vodní páry by mělo být velmi nízké (výrazně menší než 0,1 kg/m2,rok a celoroční bilance vlhkosti (bez vlivu Slunce) by měla být kladná. Rekonstrukce stávající ploché střechy na střešní zahradu nad mokrými nebo vlhkými provozy je zejména s ohledem na difúzi vodní páry střešním pláštěm nevhodná a může být zdrojem poruch střešního pláště. na stávající vodotěsnou izolaci je nutné provést novou vodotěsnou izolaci odolnou proti prorůstání kořenů rostlin z asfaltových pásů nebo z hydroizolační fólie. novou vodotěsnou izolaci bude nutné vyvést na větší výšku, než je ukončena původní vodotěsná izolace. Jak již bylo uvedeno, musí být vodotěsná izolace střešní zahrady ukončena minimálně 150 mm (lépe 200 mm) nad úrovní vegetačního souvrství a přilehlé vrstvy kačírku.

10 Zásady návrhu (7) D - TEPELNĚ-TECHNICKÉ VÝPOČTY STŘECH SE STŘEŠNÍMI ZAHRADAMI Návrh každé střechy, tedy i střechy na které bude vytvořena střešní zahrada, by měl být ověřen tepelně-technickým výpočtem. Střecha, na které je vytvořena střešní zahrada je poněkud choulostivější oproti běžným střechám proto, že vegetační souvrství bývá dlouhodobě vlhké až mokré a na povrchu vodotěsné izolace se může po určitou dobu vyskytovat i souvislá vodní hladina. Výrazně velkou pozornost je proto třeba věnovat střechám se střešními zahradami (zejména s intenzívní zelení) nad vlhkými provozy, kde již vlastní návrh souvrství střešního pláště je nutno koncepčněřešit s ohledem na minimalizování difúze vodní páry střešním pláštěm. Tepelně-technické výpočty kompletního souvrství střechy se střešní zahradou je teoreticky možné zpracovat buď se započtením trvalé hladiny vody na vodotěsné izolaci nebo se započtením vlhkých vrstev vegetačního souvrství a nebo konečně se zanedbáním vegetačního souvrství. Protože však nejsou k dispozici výpočtové hodnoty fyzikálních parametrů jednotlivých vrstev vegetačního souvrství s maximální hmotnostní vlhkostí (zejména hodnoty faktoru difúzního odporu m a hodnoty součinitele tepelné vodivosti l) a stávající výpočtové programy obvykle neumožňují započtení trvalé vodní hladiny na vodotěsné izolaci, je možné s využitím dostupných programů tepelně-technických výpočtů zpracovat tyto výpočty se zanedbáním vegetačního souvrství střešní zahrady s tím, že : tento výpočet znamená vždy bezpečný výpočet tepelného odporu střešního pláště a vnitřní povrchové teploty. Je tomu tak proto, že vegetační souvrství tvoří i ve vlhkém stavu tepelnou izolaci pokud jde o výpočet difúze vodní páry, je také zpravidla možné zanedbat vegetační souvrství střešní zahrady, protože vegetační souvrství (tvořící dodatečnou tepelnou izolaci) zvyšuje teplotu vrstev pod vodotěsnou izolací v zimě. Je však nutné, aby ve střešním plášti byla vždy použita a následně pečlivě provedena velmi kvalitní parozábrana s velkou hodnotou ekvivalentní difúzní tloušťky (nejlépe rd? 1500 m). Celoroční bilanci vlhkosti je v tom případě nutné posoudit bez vlivu Slunce, protože pozitivní vliv slunečního záření na vypařování vodní páry do exteriéru v létě významně omezuje vegetační souvrství střešní zahrady. Z tohoto pohledu by proto celoroční množství zkondenzované vodní páry (pro jednoplášťové střechy) mělo být v závislosti na konkrétních parametrech vnitřního prostředí a skladbě střešního pláště vždy významně nižší než je normou ČSN :02 připouštěná maximální hodnota 0,1 kg/m2/rok a celoroční bilance vlhkosti musí být samozřejmě kladná (v citované normě je v čl. 6,2 uvedeno: Ve stavební konstrukci s připuštěnou omezenou kondenzací vodní páry uvnitř konstrukce nesmí v roční bilanci kondenzace a vypařování vodní páry zbýt žádné zkondenzované množství vodní páry, které by trvale zvyšovalo vlhkost konstrukce ). s ohledem na vyšší spolehlivost výsledku je možné i zvážit použití výrazně vyšší hodnoty faktoru difúzního odporu vodotěsné izolace střešního pláště při výpočtu difúze vodní páry nebo raději ve výpočtu simulovat vegetační souvrství jednou ekvivalentní vrstvou s odborně odhadnutými fyzikálními parametry. pokud se vyskytují nad vodotěsnou izolací střechy s vegetačním souvrstvím střešní zahrady méně difúzně propustné vrstvy (například betonová mazanina u střešní zahrady propojené s terasou), je vhodné i tyto vrstvy zahrnout do výpočtu difúze vodní páry.

11 Zásady návrhu (8) E - ZAVLAŽOVÁNÍ STŘEŠNÍCH ZAHRAD Střešní zahrady s extenzivní zelení obvykle vystačí s nepravidelnými přirozenými dešťovými srážkami. V současné době, vyznačující se u nás obdobím s dlouhodobými tropickými teplotami v létě, se doporučuje zejména u rozsáhlých střech s extenzivní zelení zajistit možnost ručního zavlažování zeleně hadicí s pomocí suchovodů na střeše. Bezprostředně po osázení zeleně je však i u tohoto typu střechy nutné ruční zavlažování zpravidla 1 x až 2 x týdně po dobu několika měsíců, aby došlo k řádnému zakořenění rostlinek. Střešní zahrady s intenzivní zelení (zejména však s travnatými porosty) vyžadují doplňkovou závlahu. Doplňková závlaha zajišťuje pomocí samostatného zavlažovacího systému nasměrování potřebné dávky vody na danou plochu střešní zahrady v požadovaném čase. U střech s travními koberci se obvykle jedná o zavlažování pomocí postřikovačů, které mohou mít řiditelný úhel dostřiku a které zajišťují obvykle i potřebnou délku dostřiku vody. Rostliny s vyšší vrstvou střešního substrátu se mohou zavlažovat pomocí tzv. kapkovacích hadic. Základní podmínkou kvalitní funkce zavlažovacího systému je jak správně nadimenzovaný přívod vody, tak dobře navržený a provedený zavlažovací systém. Současný stav techniky umožňuje realizaci automatického režimu závlahy, kdy řídící jednotka zabudovaná do systému závlahy reaguje na přírodní podmínky a umožňuje časování vlastní závlahy. Minimální výška střešního substrátu, která umožňuje osazení doplňkové závlahy, je obvykle 150 mm v závislosti na použitém závlahovém systému. Je také nutné upozornit na skutečnost, že závlahový systém se musí po skončení závlahové sezóny vypustit a zazimovat - dle požadavku použitého systému. Zavlažovací systémy střešních zahrad jsou předmětem dodávky specializovaných firem. Je však nutné již ve stadiu projektu řešit ve vazbě na konkrétní zavlažovací systém napojovací místa přívodu vody a elektrické energie na střechu. F - ÚDRŽBA STŘEŠNÍCH ZAHRAD Střešní zahrady s extenzivní zelení obvykle nevyžadují nijak zvláštní péči. Je však nutné alespoň dvakrát za rok (na jaře a na podzim) střechu zkontrolovat, odstranit náletovou zeleň a doplnit prázdná místa po uhynulých rostlinách. Doporučuje se také vždy na jaře zeleň hnojit pomalu rozpustnými granulovanými hnojivy. Střešní zahrady s intenzivní zelení vždy vyžadují nejen častější kontrolu, ale i pravidelnou odbornou péči - stejnou jako mají běžné zahradní plochy. Samostatnou kontrolu vyžaduje i zavlažovací systém. U obou typů střech je však nutné pravidelně kontrolovat stav střešních vtoků nebo střešních žlabů, aby se zajistil průběžně odtok přebytečné vody. Pro konkrétní střešní zahrady se doporučuje, aby způsob údržby a péči o zeleň stanovila dle použité technologie vegetačního souvrství a dle typu zeleně realizační firma. Tyto odborné firmy jsou obvykle schopny zajistit za úhradu i pozáruční servis. ZÁVĚR Předmětem tohoto materiálu jsou především obecné informace o střešních zahradách a technické informace o stavebním provedení střešního pláště pod vegetačním souvrstvím.

12 ZELENÉ STŘECHY Atika

13 Dilatace ZELENÉ STŘECHY

14 ZELENÉ STŘECHY Stěna

15 Světlík ZELENÉ STŘECHY

16 ZELENÉ STŘECHY Vtok

17 Certifikát ZELENÉ STŘECHY

18 PARABIT Technologies, s.r.o. Ing.Jan Pařík, mobil Hroznětín, březen 2005