Praktická teologie pro sociální pracovníky

Transkript

1 Praktická teologie pro sociální pracovníky

2

3 Nobelova cena za ekonomii Nobelovu cenu za ekonomii letos dostanou tři ekonomové Američané Peter A. Diamond, Dale T. Mortensen a britský profesor ekonomie A. Christopher Pissarides. Ocenění dostali za analýzu pracovních trhů a nákladů na vyhledávání práce. Hledání práce či zaměstnanců zabírá čas a prostředky, což vytváří "tření" na trhu práce. "Modely laureátů nám pomáhají pochopit, jakým způsobem nezaměstnanost, volná pracovní místa a mzdy ovlivňují regulace a hospodářské politiky," uvedli zástupci akademie. Výzkum oceněných ekonomů mimo jiné také ukazuje, proč mnoho lidí zůstává nezaměstnaných i v době, kdy zároveň existuje velké množství pracovních míst. Práce tří oceněných ekonomů vybudovala teoretický rámec pro trhy, kde se kupující a prodávající nesetkávají přímo, a do hry tak vstupují náklady jejich vzájemného vyhledávání. Teorie se dá aplikovat i jinde. Je také o tom, jak je někdy pro prodávajícího těžké najít vhodného kupce a naopak. Pokud někdo prodává byt, pak může chvíli trvat, než najde někoho, kdo hledá podobný typ bytu. Ta informace se nepřenáší okamžitě. Takže zkrátka prodej bytu netrvá den, ale může trvat měsíce.

4 Základní cesty pastorace Naslouchání a dialog: úcta ke každému člověku v každé životní situaci, přijetí člověka v jeho integritě, nabídka zájmu, blízkosti, vztahu stejný postoj, s jakým přistupuje k člověku Bůh Společenství: zapojení člověka do skupiny s podobnými problémy (v podobném věku, podobně smýšlejících ) vytvoření vztahových vazeb, sociálního zázemí, prostoru pro seberealizaci (církev) Víra: předkládat člověka a jeho problémy Bohu, modlit se za něj a spolu s ním, nabídnout mu křesťanské hodnoty, cestu víry, Boží slovo, Boží milost ve svátostech

5 Vymezení pojmů Stáří: Poslední ontogenetické období v životě člověka Stáří není v pravém slova smyslu dobou odpočinku, je to spíš doba zrání, ve které se člověk má uplatnit tak, aby využil nabytých zkušeností a nebyl po něm požadován výkon, který už nemůže podávat Období, kdy se nám v plnosti a v naší samotě zjevuje náš vlastní život, jeho celek. Mnohočetné a individuální příčiny projevů stáří příčina obtížného vymezení Stárnutí: Nezvratitelný proces doprovázený specifickými degenerativními, morfologickými a funkčními změnami některé choroby výhradně ve stáří: st. Demence, Alzheimer, st. Diabetes zpomalení psychických činností (paměť a učení), změny v mobilitě v motorice Proces vždy diskontinuitní (nesouvislý) v různých obdobích různá rychlost

6 Členění stáří Kalendářní (nerozlišuje interindividuální rozdíly): let: rané stáří (starší věk); počátek stáří 65 let let: vlastní stáří (pokročilý, vysoký věk); 75 let tzv. uzlový ontogenetický bod 90 let a více: dlouhověkost Sociální (vznik nároku na starobní důchod, změna sociálních rolí a potřeb, změna životního stylu a ekonomického zajištění); periodizace: první věk (předproduktivní období) druhý věk (produktivní období) třetí věk (postproduktivní období, stáří) někdy používán věk čtvrtý (období závislosti) Biologické: označení pro konkrétní míru involučních změn u daného člověka. Tělesné změny ve stáří probíhají velmi individuálně a jsou závislé na řadě faktorů, mezi které patří zejména genetické dispozice a různé vnější faktory.

7 Chápání stáří v křesťanství Starý zákon: zkušenosti a moudrost starců : Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti (Př 16,31). znamení lidské konečnosti: Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení (Kaz 12,1). čtvrté přikázání Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi, se týká vztahu dospělých ke svým rodičům. Nový zákon: první křesťanské obce zřizovaly komunity vdov (1Tim 5,9-10); ty byly jakýmisi svépomocnými skupinami ovdovělých starších žen, které byly ve starověku nejvíce ohroženy chudobou a sociální exkluzí. pravidla, kterými se má řídit představený církevní komunity ve vztahu ke starším lidem: Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí. Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu (1Tim, 51-54).

8 Potřeby seniorů Fyziologické potřeby: jídlo a pití, vylučování, dýchání, odpočinek, hygiena, pohyb, zdraví, tišení bolesti, smích a pláč, správná teplota, fyzický kontakt; jejich nenaplnění se odráží ve zdraví seniora a jeho celkovém stavu. Potřeba bezpečí: zahrnuje potřebu fyzického a psychického bezpečí. Senioři potřebují mít pocit jistoty a bezpečí, touží po důvěře, stabilitě, jistotě a spolehlivosti. Potřeba psychického bezpečí zahrnuje pocit jistoty, ke kterému seniorům přispívá stanovení harmonogramu jednotlivých denních aktivit. Potřeba ekonomického zabezpečení souvisí s dostatkem finančních prostředků na živobytí. Sociální potřeby: láska, potřeba náležet k nějaké skupině, potřeba informovanosti, potřeba vyjadřovat se a být vyslechnut. Tyto potřeby vystupují u seniorů do popředí především v období samoty a opuštěnosti. Potřeba autonomie: zahrnuje potřebu úcty, sebeúcty, potřebu být užitečný, potřebu uznání a vážnosti, potřebu být svobodný v rozhodování o sobě samém. Senioři mají potřebu předávat druhým lidem zkušenosti získané během života, to jim dává pocit užitečnosti.

9 Spirituální potřeby seniorů Podle výzkumů religiozity v ČR jsou u nás nejvíce religiózními lidmi právě senioři. Typický člověk, který je věřící a jako takový věří podle církevního učení, je starší 60 let a ovdovělý. Duchovní (spirituální) život člověka představuje síť jeho osobních vztahů. Všude tam, kde se vztah Já k ono proměňuje na vztah Já k Ty, vzniká duchovní život V kontextu křesťanství to znamená, že se život člověka stává duchovním také tehdy, když se jeho vztah k tomu, co ho přesahuje, mění ze vztahu Já k ono na vztah Já k Ty. Tedy ze vztahu k něčemu nad námi, ke kosmické síle, k energii na vztah k osobnímu Bohu, kterého lze konkrétně oslovit např. Otče, Příteli Člověk očekává, že bude Bohem osloven, a že se na něj potom bude moci obrátit ve smyslu Já k Ty. Duchovní život člověka většinou nějakým způsobem pokračuje i ve stavech silně snížené schopnosti komunikace, bezvědomí a kómatu.

10 Spirituální bolesti seniorů Spirituální bolest: utrpení spojené s odcizením od svého nejhlubšího já, které je často prožívané jako strach z neznáma a jako pocit ztráty smyslu. Strach ze smrti: člověk se bojí smrti, protože neví, co při ní bude prožívat, neví, co přijde po smrti. někdy naopak touha po konci života: senior může v rámci bilancování svého života dojít k tomu, že neměl smysl. Pak se může objevit touha po smrti, která bude únikem z této bolesti. Ztráta smyslu může nastat i tehdy, když má senior pocit, že je svým příbuzným na obtíž. Když senior poznává, že jeho život smysl měl, může také začít očekávat smrt, protože považuje svůj život za naplněný a dokončený. Bolest kvůli ztrátě osobních vztahů. Senior může být schopen dát svému životu ve stáří smysl, ale malá intenzita vztahů s dětmi a vnoučaty, smrt manžela a přátel nebo jejich nemoc, která je od seniora vzdálí, naruší nejen jeho sociální vazby, ale i jeho duchovní život, protože senior nemá nikoho, ke komu by mohl budovat vztah. Spirituální obtíže výslovně náboženského charakteru: pocit viny, že např. udělal něco, co je v rámci jeho náboženství nepřijatelné. Senioři katolického vyznání také často cítí vinu za to, že jejich vnoučata nebo pravnoučata nebyla pokřtěna nebo nejsou ve víře vychovávána. Věří-li senior, že mu je Bůh blízko, protože Ježíš Kristus svým utrpením vyjádřil solidaritu Boha s lidským trápením, a chápe-li svůj život jako dar, který se snažil co nejlépe využít, dá se předpokládat, že se jeho život stane více duchovním.

11 Sociální práce se seniory Hlavním posláním sociálního pracovníka je především zlepšení kvality života seniora, a to v psychosociálním kontextu. Sociální pracovník nalézá uplatnění jako koordinátor dobrovolníků např. v dobrovolnických programech v nemocnici a domovech pro seniory. Může se také věnovat svépomocným skupinám. Jeho práce v oblasti péče o seniory se týká rovněž domácího prostředí seniora, komunity, zdravotnických zařízeních a domovů pro seniory. Impulzy pro sociální práci ze strany teologie: z teologického hlediska je podstatné, aby se v rámci sociální práce senioři stávali subjekty, které vytvářejí kulturu, ve které žijí. Sociální práce v křesťanských organizacích i pastorace ve farnostech by proto měla: Poskytovat čas a prostor pro sdílení. Podporovat takové sociální vztahy, které různým způsobem dávají oporu, identitu a smysl. Otevřít prostor pro dobrovolné angažmá seniorů, aby se tak odkryla charismata stáří. Nabízet symbolická jednání a interpretační modely (např. v rámci bohoslužeb), ze kterých vyplynou impulsy pro smysluplnou kultivaci stáří. Souvislost mezi třemi centrálními dimenzemi psychosociální pomoci a třemi teologickými kategoriemi, které v křesťanství hrají podstatnou roli při seberealizaci člověka: Otevřenosti vůči realitě odpovídá pravdivost života, bezpodmínečné svobodě odpovídá láska, a otevřenosti vůči osobě odpovídá compassio, lat. spoluutrpení ve smyslu spolukráčení, spoluprožívání.

12 Pastorační práce se seniory Pastorace jako pomoc ve spirituálních obtížích: může dosáhnout toho, o co usiluje, až tehdy, když je senior alespoň do určité míry zajištěn v oblasti fyziologické, psychické a sociální (Jak 2,15-16). Může probíhat: v přirozeném prostředí může probíhat v rámci rodiny, sousedských a přátelských vztahů, ve sboru či náboženské obci, v přímém kontaktu s duchovním (pokud je navázán vztah) v institucionálním prostředí může mít podobu bohoslužeb, návštěv seniorů, kteří si to přejí, farářem nebo farníky, modlitebních skupinek, které vedoucí věřící pracovníci jako jeden z dobrovolných aktivizačních programů, příležitostných kulturně-pastoračních akcí (např. poutě) Nejen v charitních Domovech pro seniory spočívá pastorace zpravidla v: bohoslužbách, návštěvách seniorů, kteří si to přejí, farářem nebo farníky, modlitebních skupinkách, které vedou věřící pracovníci jako jeden z dobrovolných aktivizačních programů, příležitostných kulturně-pastoračních akcích (např. pouť v blízké kapličce). Otevřenost bohoslužeb a kulturně-pastorační akce jsou tak i příležitostí pro komunikaci s okolím domova.

13 LIST PAPEŽE JANA PAVLA II. STARÝM LIDEM Mým starým bratřím a sestrám! Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme. (Ž 90,10) 1. V době, kdy žalmista napsal tato slova, bylo sedmdesát let už mnoho a jen málokdo se dožil vyššího věku; dnes se život, díky pokrokům v medicíně, ale i díky lepším sociálním a hospodářským podmínkám v mnoha zemích světa, značně prodloužil. Pravdou však stále zůstává, že léta rychle ubíhají; přestože je dar života spojen s námahou a bolestí, je příliš krásný a vzácný, než abychom se jím mohli unavit. Já, také starý, jsem zatoužil po rozhovoru s vámi. Činím to především díkůvzdáním Bohu za dary a příležitosti, které mi až dodnes hojně udělil. Probírám v paměti jednotlivé etapy svého života, které jsou z větší části spojeny i s tímto stoletím, a vidím, jak se vynořují tváře nesčetných osob, z nichž některé jsou mi zvláště drahé: jsou to vzpomínky na běžné ale i mimořádné události, na chvíle radostné i na události poznamenané utrpením. Nade vším však vidím vztaženou prozřetelnou a milosrdnou ruku Boha Otce, který pečuje nejlepším způsobem o všechno, co existuje 1 a vyslyší nás, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí (1 Jan 5,14). Říkám mu se žalmistou: Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy. Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže (Ž 71,17 18). Mé myšlenky se s láskou obracejí k vám všem, milovaní staří lidé všech jazyků a kultur. Tento list vám adresuji v roce, který Organizace spojených národů právem věnovala starým lidem, aby obrátila pozornost celé společnosti na situaci těch, kdo kvůli tíži věku musí často čelit různorodým a těžkým problémům. Již Papežská rada pro laiky poskytla cenné směrnice pro úvahu na toto téma. Tímto listem vám chci pouze vyjádřit svou duchovní blízkost jako ten, který s každým rokem hlouběji proniká toto životní období, a uvědomuje si tak potřebu bezprostředního styku se svými vrstevníky, abychom přemýšleli o společných zkušenostech a dívali se na vše z pohledu Boha, který nás zahrnuje svou láskou, vede a podpírá nás svou prozřetelností.

14 Souhrn 1. Stáří je posledním ontogenetickým obdobím v životě člověka. Bible zdůrazňuje zkušenosti a moudrost starců, zároveň však chápe stáří jako znamení lidské konečnosti. Za jednu ze základních lidských povinností považuje pomoc člověku ve stáří. 2. Senioři často prožívají spirituální bolest utrpení spojené s odcizením od svého nejhlubšího já. Ta vychází z pocitu ztráty smyslu života, z fyzické bolesti nebo ze ztráty mezilidských vztahů a projevuje se nejčastěji jako touha po konci života. 3. Pastorační práce se seniory se zaměřuje zejména na podporu a rozvoj solidárních vztahů (návštěvy, vzdělávací, kulturní a společenské aktivity apod.) a na podporu duchovního života seniorů spojenou s pomocí v jejich spirituálních obtížích (bohoslužby, duchovní doprovázení, modlitba, svátosti apod.).

15 Základní literatura DOLEŽEL J., Východiska a cíle charitativnědiakonické práce se seniory, in Sociální práce/sociálna práca, 3 (2004), s JAN PAVEL II., List papeže Jana Pavla II. starým lidem z 1. října 1999, Česká biskupská konference, Praha MUNZAROVÁ M., Celostní pojetí člověka základní princip lékařské etiky, in P. AMBROS a kol., Studijní texty z pastorální teologie. Služba nemocným, III., Refugium, Velehrad 2002, s