Koncept strategie a opatření

Transkript

1 Koncept strategie a opatření v rámci projektu Zelená síť Krušné hory přeshraniční synergie mezi územími Natura 2000 a rozvojem venkova Listopad 2011

2 Partneři projektu: Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e.v. (IÖR) Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústi nad Labem (UJEP) Landschaftspflegeverband Mittleres Erzgebirge e.v. (LPV ME) Landschaftspflegeverband Westerzgebirge e.v. (LPV WE) Spolupracující autoři: PD Dr. Olaf Bastian (IÖR) Dr. Jan Eichler (UJEP) Ing. Ladislava Filipová (UJEP) Siegfried Gläß (provozovatel internetové stránky PD Dr. Karsten Grunewald (IÖR) Mgr. Michal Holec, Ph.D. (UJEP) Doc. RNDr. Karel Kubát, CSc. (UJEP) Dr. Markus Leibenath (IÖR) Dominique Lenk (Tourismusverband Erzgebirge) RNDr. Iva Machová (UJEP) Mgr. Kateřina Marková (UJEP) Ing. Martin Neruda, Ph.D. (UJEP) Thomas Prantl (LPV ME) Matthias Scheffler (LPV WE) Mgr. Ondřej Volf (O.s. Ametyst) Christina Wachler (IÖR) Dr. Eckehard-Gunter Wilhelm (TU Dresden) Ing. Jaroslav Zahálka, CSc. (UJEP) a další četní čeští a sasští aktéři Koordinace a redakce: Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e.v., Dresden 2

3 Obsah 1 Okolnosti a stanovení cílů Oblasti činnosti Zemědělství, péče o krajinu a Natura Regionální řetězce vytváření hodnot Biomasa, bioenergie a péče o krajinu Využívání větrné energie Přeshraniční ochrana tetřívka Turismus šetrný k životnímu prostředí Přeshraniční kooperace v turismu Ekologická výchova a řízení návštěvnosti Zimní sport šetrný k přírodě: příklad hřebenové běžecké trasy / lyžařské magistrály Výhledy

4 1 Okolnosti a stanovení cílů Česko-saský projekt Cíl-3 Zelená síť Krušné hory hledal odpovědi na otázky, jaké existují přeshraniční synergie mezi ochranou přírody a rozvojem venkova v Krušných horách a jak je v budoucnosti lépe využívat. Na tomto projektu spolupracovaly Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung Dresden (jako Lead-Partner), Univerzita Ústí nad Labem a spolky péče o krajinu Mittleres Erzgebirge a Westerzgebirge. Projekt Zelená síť Krušné hory měl za cíl vypracovat strategie a opatření pro udržitelný regionální rozvoj v úzkém dialogu s relevantními aktéry ze Saska a ze severních Čech. Cílem česko-saského projektu Cíl 3 Zelená síť Krušné hory bylo: na příkladu četných území Natura 2000 na obou stranách česko-saské hranice ukázat a posílit synergie mezi, zlepšit vnímání sítě Natura 2000, vytvořit nové nabídky pro turistiku a ekologickou výchovu vybudovat trvalé přeshraniční kooperační vztahy. Společně s relevantními aktéry z oblastí zemědělství, ochrany přírody, turismu a ekologické výchovy se na jedné straně měly vypracovat nové strategie a opatření, které budou ve větší míře zahrnovat požadavky ochrany přírody (zejména evropské sítě Natura 2000) do rozvoje venkova. Na druhé straně se hledaly metody, jak lze dále rozvíjet přeshraniční spolupráci mezi Saskem a Čechami v oblastech ochrany přírody, udržitelného turismu a ekologické výchovy, a tak dlouhodobě směřovat k udržitelnému regionálnímu rozvoji. Během první série workshopů v dubnu 2010 v Annabergu-Buchholz a v Altenbergu- Schellerhau se do hloubky diskutovalo o tématech zemědělství v souladu s přírodou, ochrany přírody, turismu a ekologické výchovy a pojmenovaly se základní výzvy. Témata, která účastníci (z politiky, správních orgánů, spolků a svazů) považovali za významná, se následně v projektovém týmu do hloubky osvětlila a vymezila, aby se mohlo dospět ke vhodným návrhům strategií a opatření. Na tomto základě se prováděly další výzkumy a rozhovory s experty. Jako výsledek vznikl Návrh konceptu strategií a opatření. Na základě krátkého popisu výchozí situace se v něm pojmenovaly ústřední výzvy, představily probíhající aktivity a naznačily možné strategie a opatření na řešení problémů. Tento návrh byl v předstihu zaslán účastníkům jako podklad pro druhou sérii workshopů v květnu 2011 (v Božím Daru) a během tohoto zasedání se o něm diskutovalo. Účastníci workshopů a další zájemci byli vyzváni, aby také následně předkládali písemně I ústně své náměty, doplňky a úpravy Konceptu strategie a opatření. Odpovídající příspěvky aktérů byly rovněž zahrnuty do této předkládané konečné verze Konceptu strategií a opatření jako další výsledky rešerší ze strany zpracovatelů projektu. V konceptu strategií a opatření se pojednává o různých aktuálních a pro českou I saskou část Krušnohoří relevantních tématech, která leží na rozhraní ústředních tématických oblastí tohoto projektu, a to Natury 2000, zemědělství, turismu a ekologické výchovy. 4

5 Středem zájmu jsou následující otázky a problémy: Jak může být trvale zachována druhově bohatá kulturní krajina Krušných hor? (kapitola 2.1) Jak může péče o krajinu generovat ekonomické hodnoty? (kapitola 2.2) Do jaké míry může péče o krajinu profitovat z využívání obnovitelných energií (biomasa)? (kapitola 2.3) Jak lze řešit problémy spojené s využíváním větrné energie na krušnohorském hřebenu? (kapitola 2.4) Jak lze efektivně realizovat ochranu charakteristických ptačích druhů, zejména tetřívka? (kapitola 2.5) Čím lze podporovat udržitelný přírodní turismus v Krušných horách? (kapitola 2.6) Jak se může posílit přeshraniční spolupráce v turismu? (kapitola 2.7) Jak minimalizovat (turistický) uživatelský tlak na citlivé ekosystémy Krušných hor prostřednictvím ekologické výchovy a řízení návštěvnosti (kapitola 2.8) Jaké jsou možnosti pro uzpůsobení zimních sportů tak, aby byly v souladu s přírodou (kapitola 2.9) Další informace k projektu Zelená síť Krušné hory a hlavní dokumenty naleznete na internetových stránkách projektu 5

6 2 Oblasti činnosti 2.1 Zemědělství, péče o krajinu a Natura 2000 Situace Příroda podél krušnohorského hřebene je nadprůměrně bohatá. Bohatě členěná krajina, vzniklá během mnoho staletí trvající souhry mezi lidským využíváním (zemědělství, hornictví, turismus) a přírodními procesy přitom vytváří nejen základnu pro esteticky přitažlivý krajinný ráz, ale také pro rozmanité a bohaté vybavení přírody. To vše je ohroženo různými vlivy, například změnou struktury obyvatelstva, ekonomickými strukturálními změnami i klimatickými změnami. Rovněž rozdílné struktury ohledně péče o krajinu a ochrany přírody v Sasku a v Čechách vedou k tomu, že se dané potenciály využívají jen nedostatečně, ačkoliv existují mnohé synergie díky přeshraničnímu propojení biotopů. Co se týče Natury 2000, kriticky lze vnímat skutečnost, že tato evropská kategorie chráněných území nedisponuje vyčleněnými prostředky. Nutná opatření musejí být pokryta ze zdrojů normální péče o krajinu. Ta zahrnuje: a) pravidelnou péči o biotopy, b) investiční opatření k rozvoji biotopů a c) zvláštní opatření ochrany druhů. Další cíle péče o krajinu zahrnuje (historické) kulturní krajinné prvky, ochranu klimatu, půdy a vod a nárazníkové funkce. Největší podíl biotopů potřebujících péči v Krušných horách připadá na horské louky a smilkové trávníky a také (především kvůli investicím na znovuzavodnění) na horská a přechodová rašeliniště. Náklady odhadované na péči jsou značné, například pro biotop horská louka se v Sasku počítá s náklady ve výši 1 milion ročně (2546 hektarů horských luk), z toho v Krušných horách (1371 hektarů). V průměru se náklady na hektar horské louky pohybují ve výši 400 ročně. Výdaje na péči o krajinu představují částečně personální náklady, jsou k dobru osob pověřených péčí, posilují tak příjmovou situaci a čerpání hodnot ve venkovském prostoru. Na jedné straně nejsou dotace na péči o krajinu ani zdaleka vyčerpány. Tak například existuje potřeba zvýšené péče o biotopy v lesích prostřednictvím vlastníků lesů. Na druhé straně se plošné prémie na CC základě (Cross Compliance), určené na veřejné statky (biodiverzita), považují za příliš nízké na to, aby poskytly přiměřené honoráře sedlákům. Modifikace přímých plateb, větší flexibilita při stanovování doby platnosti smluv, racionalizace (například při stanovení doby seče: ohled na fenologický vývoj) a orientace na výsledky (vztáhnout výši dotace na dosaženou hodnotu ochrany plochy) to vše považují mnozí aktéři v oblasti péče o krajinu za nutné. Jako další požadavky uváděli: přímé platby více provázat s e zachováním veřejných statků, vytvořit poradenství z oblasti ochrany přírody pro malé podniky, investiční dotace směřovat více na cíle ochrany kulturní krajiny, náhrady za péči o krajinu poskytovat podle výkonů, výrazně optimalizovat vyrovnávací příspěvky (například u ploch s nízkými výnosy). Všeobecně se požaduje snížení byrokracie: méně byrokracie při žádostech, umožnění paušálů (zahrnout náklady na plánování). Snížit odpovědnostní rizika (vzhledem k rizikům chyb kvůli malým plochám sankce teprve při 10% chyb, ne již při 3%). Většina těchto problémů se nedá řešit na regionální a již vůbec ne na lokální úrovni, nýbrž v rámci státu či EU. Také na české straně je péče o krajinu podporována dotacemi, jejichž objem je však také považován za příliš nízký. Je nedostatek organizací a především v horním Krušnohoří činitelů, kteří by se cítili svázáni s péčí o kulturní krajinu a zachování biologické rozmanitosti. 6

7 Probíhající aktivity V Německu se pro zachování a vytváření druhové bohaté přirozené kulturní krajiny osvědčilo propojení ochrany přírody, zemědělství a politiky v podobě takzvaných spolků péče o krajinu. Třetinová parita je považována za čestný a vyvážený prostředek, který vytváří důvěru a podporuje praktickou realizaci cílů ochrany přírody. Tím, že spolky péče o krajinu tvoří prostředníka mezi různými zájmy a fungují jako koordinátor společných projektů (např. žádosti o dotace), jsou důležitým spojovacím článkem mezi národními a evropskými cíli (zachování biodiverzity, udržitelný regionální rozvoj) a mezi specifickými regionálními zájmy. Decentralizovaná organizace přihlíží k regionálním specifikám a napomáhá k tomu, aby byl zachován individuální ráz krajiny. Jen v Sasku působí 15 spolků péče o krajinu, z toho čtyři v Krušných horách. V ČR se realizace cílů ochrany přírody koordinuje a provádí převážně prostřednictvím státních organizací jako AOPK ČR. Ochranářská opatření se přitom soustřeďují na národní parky a vymezená chráněná území. Působí zde i nestátní organizace, financované z jednotlivých projektů (především z EU). Možné strategie a opatření Existuje naléhavá nutnost a velký zájem vytvářet a přeshraničně koordinovat aktivity v oblasti ochrany přírody / péče o krajinu. Největšími výzvami zde jsou: koordinace saské a české politiky ochrany přírody a jejích cílů hledání vhodných partnerských organizací a aktérů ze zemědělství, ochrany přírody a péče o krajinu na opačné straně hranic společné projekty ochrany přírody, které budou z obou stran politicky a finančně podpořeny Jedním z relevantních úkolů řešitelných na lokální úrovni by byla koordinace péče o krajinu v hřebenových polohách Krušných hor prostřednictvím spolupráce organizací zajišťujících péči o krajinu, abychom se přiblížili k přeshraniční, integrativní ochraně přírody. Možné pracovní postupy / obsahy projektu by mohly být: Vyjasnění ústředních otázek: jaký politický zájem je na české a saské straně o integrovanou přeshraniční ochranu přírody? Koordinace relevantních organizací při aktivitách péče o krajinu Pravidelná výměna zkušeností Společné projekty (například v rámci Cíl 3) Možní partneři: Deutscher Verband für Landschaftspflege (zastřešující organizace) spolky péče o krajinu v Krušných horách krajské orgány (Ústi n.l., Karlovy Vary), obce v české části Krušných hor saské úřady a obce zemědělci v Německu a v ČR 7

8 Rozdíly vzniklé v důsledku rozdílného historického vývoje v charakteru a rázu krajiny (struktury osídlení, hustota obyvatelstva, blízkost k přírodě) na české a saské straně Krušných hor by neměly být vnímány jako nevýhoda, nýbrž jako obohacení. 8

9 2.2 Regionální řetězce vytváření hodnot Situace Právě v regionech s nižšími výnosy jako ve středních a horních polohách Krušných hor neslouží extenzivní, přirozené hospodaření jen výrobě agrárních produktů, ale také péči o krajinu, čili zachování takového rázu krajiny, jak si jej žádají široké vrstvy obyvatelstva. Sedláci tím současně přispívají k ochraně přírody, protože strukturně bohatá krajina je také předpokladem pro velkou druhovou rozmanitost. Tyto přínosy zemědělství pro obecné blaho jsou po právu financovány z veřejných prostředků. Přesto však nejsou podmínky pro zemědělce hospodařící extenzivně - respektive s ohledem na ochranu přírody - vždy snadné. I nadále přetrvávají četné ekonomické, technologické a byrokratické překážky. Například pro výrobu sena z bylin je nutná speciálně přizpůsobená technika. Pořízení lištové sekačky stojí cca , lis na balíky sena stojí a balící síť 80 (celkově to jsou vysoké částky v poměru k prodeji sena). K tomu přistupují náklady na časté opravy. Spolek péče o krajinu Střední Krušnohoří v roce vyprodukoval a kompletně prodal rolí sena z horských luk. Rok 2010 byl relativně vlhký, prodejní čísla klesla na polovinu. Celkově se to nevyplácí, levnější je posekanou trávu zlikvidovat jako odpad. Při prodeji sena se musí dbát na to, aby se neporušily zásady Dotací EU na ochranu přírody ( zkreslení soutěže ). Na to, jaké důsledky bude mít společná agrární politika EU na zemědělské dotace po roce 2013, si musíme počkat. Jednou z možností, jak oslabit ekonomický tlak a jak zajistit zachování kulturní krajiny jsou regionální hospodářské okruhy či řetězce vytváření hodnot. Regionální a ekologicky vyráběné produkty jsou pro mnoho spotřebitelů alternativou k anonymnímu masovému zboží. Také sociální a ekologické aspekty, jako zachování pracovních míst, ochrana životního prostředí díky krátkým přepravním trasám, důvěra díky transparentnosti nebo posilování regionální identity jsou významné příspěvky pro blaho jedince i vlasti. Probíhající aktivity Mnoho takových iniciativ již existuje i v Krušných horách. Například Grüne Liga Osterzgebirge vytvořila projekt Plané jablko, sloužící prozkoumání, péči a využívání domácích odrůd divoce rostoucích jablek, kolem něho vznikla síť malých iniciativ. Vedle kulinářských výrobků (želé, čaj, pálenka z planých jablek) byl tento ovocný strom, typický pro Krušnohoří, motivem a surovinou pro různá umělecká díla, slavnosti, poutě apod., které každoročně přitahovaly tisíce návštěvníků. Také přírodní (farmářské) trhy organizované spolky péče o krajinu nabízejí rozmanitý sortiment regionálních specialit zájem návštěvníků i obraty ukazují, že regionální alternativy ke globálnímu zglajchšaltování jsou vítané a lze je dobře zpeněžit. Spolek péče o krajinu Mittleres Erzgebirge vyrobil v roce 2010 za respektování ochrany přírody výrobky (džemy, likéry) z plodin, divoce rostoucích v houští (často na kamenných snosech). V roce 2011 se začalo se zhodnocováním střemchy a anděliky lékařské. Celý sortiment se na různých akcích setkal s příznivým přijetím a byl úplně vyprodán. Ukázalo se však, že příjmy pouze pokryly výdaje. Tuto iniciativu můžeme považovat jen jako marketingovou aktivitu na podporu ochrany přírody, nikoliv za ekonomický pilíř. Možné strategie a opatření Pokud podobné iniciativy nemají být závislé výlučně na dotacích a tím spojeny s vysokou nejistotou, musí se nalézt realistické koncepty pro hospodárnou výrobu a odbyt. Úzká spolupráce s lokálními a regionálními výrobci a zušlechťujícími podniky (moštárny, palírny apod.) a s odběrateli (konzumenti, regionální gastronomie) je podstatným faktorem pro 9

10 úspěch regionálních řetězců. Mimo to se musí zajistit stálá kvalita produktů. Pečetě kvality a dobrý odbyt pak pomáhají posílit známost výrobků a využít stávající společenské trendy (poptávka po regionálních a bioproduktech, poctivé výrobní podmínky atd.) pro vlastní region. Pro budování regionálních řetězců vytváření hodnot a (ekonomický) odbyt výrobků pocházejících z péče o krajinu je zprvu nutné pochopit dostupné potenciály pro ekologicky vyráběné produkty (bylinné seno, likéry, ovocné pomazánky, dřevo atd.). Možné pracovní postupy / obsahy projektu: Prozkoumat možnosti, jaká se může vytvořit spolupráce mezi organizacemi péče o krajinu, ekozemědělci a regionálními zpracovatelskými a zušlechťovatelskými firmami vytvoření regionálního společenství výrobců vyjasnit výrobní kroky a odbytové potenciály generovat odbytové trhy (farmářské trhy, regionální maloobchod s potravinami, gastronomie atd.) vytvořit profesionální marketing, například prostřednictvím odbytové společnosti / zastřešující obchodní známky zvážit možnost zavedení / převzetí (stávající) pečetě kvality Možní partneři: Spolky / organizace péče o krajinu ekozemědělci regionální zpracovatelské firmy potravinářský maloobchod a gastronomické provozovny (i v blízkých aglomeracích) 10

11 2.3 Biomasa, bioenergie a péče o krajinu Situace Zásadním problémem praktické ochrany přírody je to, že ve stávajících rámcových podmínkách není považována za nerentabilní. Náklady na péči o určité biotopy jsou nesmírně vysoké, dosažitelné výnosy velmi nízké, neboť materiál vzniklý při péči o krajinu lze jen stěží využít nebo prodat. Čerstvě posekaná tráva přichází v úvahu jako krmivo jen v malém rozsahu. Seno z horských luk jako výrobek, který našel mezeru na trhu, je silně závislé na počasí a v žádném případě jeho prodej nepokryje náklady. Na tomto základě si neumíme představit dlouhodobě rentabilní hospodaření na stanovištích s omezenými výnosy, resp. na biotopech. Naopak: často jsou s likvidací zeleného odpadu spojeny finanční zátěže, pokud není chápán jako surovina, ale jako s náklady spojený odpadní produkt péče o biotopy. Pro úspěch v dosažení profesionálních cílů ochrany přírody je rozhodující financování prostřednictvím státních dotací. Udržení druhové rozmanitosti, dodržování četných nařízení pro chráněná území nebo pro plošné přírodní památky a současně naplňování evropských cílů ochrany přírody na územích Natura 2000 nejsou myslitelná bez veřejných peněžních prostředků. Současně však ekonomické a technické pozadí péče o krajinu podléhá četným změnám. Proto je nutné posoudit možnosti ekonomické valorizace ochrany přírody, například energetickým využíváním materiálu vzniklého během péče o krajinu. Diskuse o energetickém zhodnocení biomasy, vedené v posledních letech, mezitím vzbudily naději na spolufinancování péče o krajinu. Dorůstající suroviny z polí a intenzivní zeleně se v posledních letech zabydlely ve výrobě proudu a tepla. Vyhlídky na cenový vývoj fosilních surovin ženou tento vývoj dále. Avšak pěstování energetických plodin naráží také na kritiku. V rostoucí míře se ukazují zátěže agrárních ekosystémů a kulturní krajiny, ale také plošná konkurence v samotném zemědělství. Negativní dopady na přírodu a krajinný ráz vyvolávají ve veřejnosti problémy s přijetím takového řešení a zpochybňují jeho ekologickou užitečnost v budoucnosti (například konvenčních zařízení na bioplyn s výlučným využíváním pěstované biomasy) a živí požadavky na minimální ekologické standardy na ochranu biotického i abiotického prostředí při pěstování dorůstajících surovin. Produkce pěstěné biomasy pro energetické využívání je spojena se značnými konflikty 1 : Ztráta biotopů a ekologických funkcí přírodního prostředí v důsledku intenzifikace a orby zelených ploch Riziko pěstování geneticky změněných rostlin Ztráta ploch ležících ladem v důsledku osázení energetickými rostlinami Posílení invazivních druhů v důsledku osázení energetickými rostlinami Narušení rázu krajiny vysoce rostoucími energetickými rostlinami na polích a zelených plochách (například kukuřice, energetické lesy, plantáže s rychle rostoucími rostlinami) 1 Peters, W. (2010): Flächeneffektive Bioenergienutzung aus Naturschutzsicht. Bewertungen und Empfehlungen zum Schutz von biologischer Vielfalt und Klima.- F+E-Vorhaben im Auftrag des Bundesamtes für Naturschutz. FKZ Endbericht. 11

12 Narušení vodního hospodářství v krajině v důsledku pěstování energetických rostlin s vysokou potřebou vláhy Ztráta agrobiodiverzity v důsledku zúžení obměny rostlin při pěstování energetických rostlin Narušení biodiverzity v důsledku velkoplošné koncentrace na energeticky nejvýnosnější druhy (monokultury) Narušení přirozené výkonnosti přírodního prostředí v důsledku znečištění a zátěže vod, půdy a ovzduší v rámci pěstování energetických rostlin Díky tomu se otázka rozšíření spektra energeticky používané biomasy, například té, která vznikla při péči o krajinu, setkává s rostoucím zájmem. Vždyť ta nevyvolává ani konkurenci uvnitř zemědělství, ani konflikty s cíli ochrany přírody, pokud jsou dodrženy odpovídající standardy. Další plus: zbytkové látky vzniklé při péči o krajinu mají proti konvenčně pěstovaným energetickým rostlinám příznivější bilanci skleníkových plynů. Pokud by se podařilo energeticky smysluplně a efektivně zhodnocovat materiál vzniklý při péči o krajinu, bylo by to z ekologického a ekonomického pohledu účelnější, než sázet na další rostoucí využívání pěstované biomasy. Při energetickém zhodnocení materiálu vzniklého při péči o krajinu je cílem poskytnout energetice materiál, který vznikne tak jako tak, a nezvyšovat tlak na ochranářsky významné plochy. Synergie a kooperace mezi zemědělstvím a ochranou přírody jsou přitom výslovně žádány 2. Následující otázky proto nejsou neoprávněné: Mohlo by energetické zhodnocení bylinných porostů při péči o krajinu být podnikatelsky přínosné pro zachování našich chráněných biotopů a pro ekologické hospodaření na zemědělských plochách? Bylo by myslitelné snížit tak jednoho dne významně závislost na státních dotacích? Může se podařit, že se získají příjmy z bioenergie namísto plateb za kompostování? Mohla by ekonomická valorizace materiálu z péče o krajinu vést k větší akceptaci ochrany přírody a spolufinancovat péči o krajinu (vícenásobný užitek z ochrany přírody)? Jaká podoba energetického použití se nejlépe hodí pro danou biomasu (spalování, kvašení, jiné )? Pod pojmem materiál vzniklý při péči o krajinu rozumíme v souvislosti s energetickým zhodnocením a zachováním Bonusu za materiál vzniklý při péči o krajinu (zákon o obnovitelných energiích = EEG 2009) takové rostliny a části rostlin, které napadají, zbývají v rámci péče o krajinu. Zákonem chráněné biotopy, zvláště chráněné části přírody a krajiny, plochy smluvní ochrany přírody nebo plochy z programů agrárního prostředí a srovnatelných programů jsou zde přitom explicitně zahrnuty 3. Pěstovaná biomasa jako například kukuřice, řepka nebo obilí se zásadně za materiál vzniklý při péči o krajinu nepovažuje. Bonus za péči o krajinu podle EEG 2009 předpokládá náhradu za materiál vzniklý při péči o krajinu při jeho zhodnocení v bioplynové stanici ve výši 7 centů za kilowatthodinu jako tzv. bonus za elektřinu z dorůstajících surovin, k tomu další 2 centy za kwh, pokud více než 50% biomasy pochází z péče o krajinu. Dotazováním ve firmách se zjistilo, že význam bonusu považují za velmi nízký, mnohem nižší než bonus na podporu bioplynových stanic a bonus za elektřinu z dorůstajících surovin. Energetické zhodnocování materiálu vzniklého při péči o krajinu se za 2 Stegner, J. (2010): Rahmenkonzept zur energetischen Verwertung von Biomasse aus der Landschaftspflege im Freistaat Sachsen - 1. Zwischenbericht, Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft, Dresden. 3 Thrän D. und J. Ponitka (2009): Wie verändert die Energieversorgung der Zukunft die Landnutzung?- 4. Dresdner Landschaftskolloquium, Dresden,

13 těchto podmínek nevyplácí. Dodavatel již získává hodně, pokud od něho výkup odebere biomasu zdarma. Potenciál biomasy získané při péči o krajinu se v Sasku vyčísluje v množství mezi a tunami ročně (stébelnatá a bylinná biomasa) a cca tun dřevnaté biomasy ročně, což při výhřevnosti 4 MWh/t celkově odpovídá cca 1,5 až 2 miliony MWh ročně 4. Pro spalování dřeva mezitím existují moderní kotle a praktické příklady, na druhé straně energetické využití stébelnaté a bylinné biomasy je naproti tomu v praxi vidět jen zřídka. Provozovatelé bioplynových stanic budou jen sotva odebírat biomasu z ochranářsky cenných stanovišť, protože krátce posekaná tráva z komunální péče o zeleň je snáze dostupná. Nižší a kolísavé výnosy metanu ve srovnání s klasickými energetickými plodinami snižují příjmy z výroby energie. Sezónní, decentralizovaná a často jen malá množství materiálu ztěžují jeho odvoz a logistiku s následkem vyšších nákladů na pořízení substrátu. Individuální náklady na plánování, nehomogenní kvalita a zvýšené požadavky na technologii dále zatěžují výdajovou stránku. Spalování sena je technicky obtížné a zpochybňované kvůli zátěži jemným prachem. Vlastnosti materiálu (vysoký obsah suché hmoty lignin) vyžadují při zkvašování vysoké náklady na otevření materiálu a vysoké nároky na technologii (Batchhydrolýza). Vše dodatečně ztěžuje nečistota materiálu. Hlavními otázkami jsou také: kdo je schopen se smluvně zavázat jako dodavatel materiálu z péče o krajinu na dobu let, která je žádoucí z ekonomického hlediska, tak jak to vyžadují provozovatelé bioplynových stanic? Existuje vůbec v ekonomicky únosném okruhu 15 km anebo ještě lépe 10 km dopravní vzdálenosti dostatečný potenciál biomasy? Jako problémy a výzvy budoucího energetického využívání biomasy vzniklé při péči o krajinu lze shrnout následující body 5 : Decentralizace, rozdrobenost a malé množství materiálu (vysoké dopravní náklady, energetická bilance při transportu na více než 10 km) Vysoké náklady na záchranu (například na příkrých nebo vlhkých stanovištích s hraničními výnosy) Vlastnosti materiálu (vysoký obsah suché hmoty substrátů obsahujících lignin vyžaduje speciální postupy Batch-hydrolýza) Zvýšené náklady na kontrolu, technologická rizika, kolísání výnosů (nehomogenní zákvas, nečistoty, proměnlivá kvalita) 4 Peters, W. (2010): Flächeneffektive Bioenergienutzung aus Naturschutzsicht. Bewertungen und Empfehlungen zum Schutz von biologischer Vielfalt und Klima.- F+E-Vorhaben im Auftrag des Bundesamtes für Naturschutz. FKZ Endbericht. 5 Stegner, J. (2010): Rahmenkonzept zur energetischen Verwertung von Biomasse aus der Landschaftspflege im Freistaat Sachsen - 1. Zwischenbericht, Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft, Dresden. & Prantl, T. (2011): Anforderungen und Lösungswege für die Landschaftspflege im oberen Erzgebirge.- Workshop Nachhaltige Nutzung und Pflege der Kulturlandschaft Erzgebirge, Boží Dar, , Download unter: 13

14 Hospodárnost (vysoké náklady na přípravu, zvýšené technické nároky, menší energetický obsah, horší dostupnost, kolísání výnosů) Bonus za péči o krajinu nemůže konkurovat bonusům za elektřinu z dorůstajících surovin a na podporu bioplynových stanic Rizika při plánování kvůli závislosti materiálu z péče o krajinu na dotačních prostředcích Z prostředků na pokrytí bioplynových stanic není v současnosti možné uhradit odebírání materiálu z péče o krajinu Nutné je dodatečné finanční vyrovnání za nízkou energetickou hustotu a zvýšené technické nároky (například dotace na louky a pastviny opatření G1 a G3a) Probíhající aktivity Aktivity směřující k energetickému zhodnocení biomasy z materiálu vzniklého při péči o krajinu mají v současnosti v Krušných horách jen velmi malý rozsah. Přesto jeden z regionálních poskytovatelů elektřiny analyzoval zdejší situaci, zjistil potenciál biomasy a prozkoumal technologické, logistické a ekonomické parametry až na úroveň zajištění trvalé kooperace a právních norem. Průzkum provedený firmou Stadtwerke Annaberg-Buchholz ukázal, že v okruhu 15 km vznikne asi tun materiálu z péče o krajinu. Při rozdrobovaní materiálu vyvstávají vysoké náklady. Vzhledem k tomu, že materiál ne nízkokalorický, je ho zapotřebí velké množství. Správa silnic raději příkopy mulčuje, mají na to i přizpůsobenou techniku. Při odběru od soukromých osob existuje nebezpečí znečištění materiálu. Stávající bioplynové stanice materiál z péče o krajinu neodebírají, protože ponorné míchače nemohou zužitkovat materiál s dlouhými vlákny. Dalšími limitujícími faktory jsou: i při 51procentním materiálu z péče o krajinu jsou nutné příměsi kukuřice a travní siláže. V horním Krušnohoří to není realizovatelné. Plánování malé bioplynové stanice stojí stejně jako v případě velké stanice. Malá stanice s výkonem 250 kw potřebuje materiál z okruhu 10 km. Dopravní náklady dále zvyšují rostoucí ceny benzinu. Bonus za péči o krajinu tak není konkurenceschopný s dalšími bonusy (pro zemědělství). Dodatečné finanční podněty jsou nutné, rovněž tak jistota plánu. Z těchto důvodů nepřichází energetické zužitkování chráněných ploch v úvahu. Možné strategie a opatření Využívání materiálu vzniklého při péči o krajinu vyžaduje vhodné ekonomické a technologické rámcové podmínky a ochotu a schopnost aktérů nalézat vhodná řešení. Zvláště energetické využívání materiálu z péče o krajinu vyžaduje malé regionální koloběhy. Musí se též zamezit tomu, aby se do péče o zeleň v souladu s ochranou přírody nevloudily prvky jako požadování dřívějších termínů seče, kvůli získání mladšího materiálu pro bioplynové stanice. Mnohé praktické příklady z Německa sice ukazují na zcela úspěšná řešení. Prefabrikovaná řešení nebo importovatelné patenty z jiných regionů ale nejsou k dispozici. Experti jsou zajedno v tom, že dobrá řešení nelze jednoduše přenést z jednoho regionu do druhého. Nutné jsou individuální systémy ušité na míru, nastavené podle lokální situace. K tomu však musí existovat větší podněty, jako lepší úhrady za ekologicky žádoucí substráty (materiál z péče o krajinu) a také zřetelné změny ve struktuře náhrad (například bonus za ochranu přírody za dodatečné ekologické výkony) při vyloučení orby na zelených plochách. Od roku 2012 má být v novele EEG bonus za energii z dorůstajících rostlin nahrazen 14

15 úhradou za vsádkové látky, která by mohla být pro použití materiálu z péče o krajinu lukrativnější. Bylo by vhodné prozkoumat, zda by se nalezly smysluplné možnosti řešení ve spolupráci s českou stranou (jiné ekonomické rámcové podmínky, větší výnos biomasy) a tím i příznivější ekonomické efekty. A nakonec zbývá konstatovat, že otázka (energetického) využití materiálu z péče o krajinu silně závisí na nadregionálních rámcových podmínkách a že v současnosti existuje pro smysluplná lokální řešení jen velmi malý prostor. 15

16 2.4 Využívání větrné energie Situace Podpora obnovitelných energií v Německu a v ČR vede k další výstavbě větrných elektráren (dále VE). Provozovatelé VE vnímají středně vysoká pohoří jako jsou Krušné hory jako velmi atraktivní lokalitu. Zatímco v Sasku vznikly první VE již v 90. letech, nastal jejich boom v ČR po roce VE ovlivňují krajinu mnoha způsoby. Zvláště velké VE způsobují v bezprostředním okolí akustickou zátěž. Dopady na ráz krajiny, který má podstatný význam pro šetrný turismus jako důležitý hospodářský faktor v Krušných horách, je nutno kriticky zvážit. Mnoho kritických hlasů (turisté i domácí) se zdvihá proti zachřestování" krajiny. Turisté si podle informací z obecních úřadů stěžují na VE postavené na svahu proti Lázním Oberwiesenthal. Vzhledem k tomu, že ve strukturálně chudém regionu Krušných hor a tedy také v oblasti Oberwiesenthalu patří turismus k hlavním hospodářským pilířům a představuje významný zdroj příjmů, nezůstane znehodnocení atraktivní krajiny bez následků pro regionální ekonomiku. Při plánování stanovišť pro VE se musí brát ohled na ty, kteří hledají oddych a jejichž hlavním motivem ponejvíce bývá nedotčená (ve smyslu nezastavěná) příroda. VE mohou také být příčinou rušení zvěře (ptačí druhy, netopýři). Existují již rozsáhlé literární studie a přehledy o vlivu VE na ptactvo a netopýry (v Německu a Sasku). VE skrývají rizika pro tažné ptáky: pokud letí nízko v mlze, mohou se jen stěží vyhnout listům rotorů, které se před nimi vynoří z mlhy. Tetřívci jsou rušeni během toku. Tak například od postavení VE u Nového Města (na české straně východních Krušných hor) zmizelo 12 párů tetřívka. Avšak i nadále zůstávají značné mezery v našem poznání, například o druhově specifickém chování a reakcích na vliv počasí a krajiny (mlha, les, volná krajina, reliéf) a na jednotlivé rušivé vlivy jako pohyb rotoru, hluk, vrhání stínu, denní a noční světelné označení. Neexistují dlouhodobé analýzy vlivu VE 6. V ČR byla zpracována studie budoucího využívání VE, pak projednána na krajských úřadech a předložena městům a obcím k rozhodování (počty, přesná stanoviště, technické parametry VE). V současnosti je na české straně Krušných hor v provozu cca 50 VE 200MW, v roce 2003 jen 10 MW), dalších 294 je v přípravě / v plánování, z nichž 124 zařízení má pozitivní EIA. Největší koncentrace VE je ve středním Krušnohoří (okres Chomutov). Velké množství existujících a plánovaných VE, zvláště v několika zvlášť citlivých lokalitách (Fojtovice, Moldava), vytváří - i přeshraniční - konflikty (ráz krajiny!). Co se týče přeshraničního působení, plánuje se jeho přezkoumání českým ministerstvem životního prostředí. Plánovaný počet 600 VE v českém Krušnohoří zřejmě nebude dosažen, protože se zhoršily podmínky pro investory. Přesto jsou Krušné hory i nadále pod velkým tlakem, větším než v jiných českých horách, protože mají nižší stupeň ochrany (ve srovnání se Šumavou, Krkonošemi). Některé obce v nich vidí i ekonomické výhody jako například příjmy z daní pro obec anebo příjmy z pronájmu plochy pro zemědělce. V aktuálních saských regionálních plánech nejsou na krušnohorském hřebeni povoleny žádné nové VE. V Sasku se mezitím využívání větrné energie nerozšiřuje jen výstavbou větrných parků, ale ve větší míře pomocí tzv. repowering, čili obměnou starých malých zařízení za velké. Tyto změny se také projeví na rázu krajiny a budou mít vliv na ptactvo a netopýry a je nutné je v budoucnu ve větší míře analyzovat. Pozitivní je, že se již demontují VE postavené relativně brzy ne nevhodných konfliktních místech a že celkový počet VE 6 Steinborn, H. und M. Reichenbach (2011): Kiebitz und Windkraftanlagen. Ergebnisse aus einer siebenjährigen Studie im südlichen Ostfriesland. Naturschutz und Landschaftsplanung 43 (9),

17 klesá ve prospěch výkonnějších zařízení. Tak v oblasti Horní Labe/Východní Krušné hory podle plánů, které jsou t.č. k dispozici, dlouhodobě zůstane jen několik větrných parků, v hřebenových polohách se to týká jen stanoviště Breitenau, ostatní se nacházejí v nižších polohách. Probíhající aktivity V Německu je množství pokynů a vědecky zpracovaných a pro plánování relevantních doporučení pro VE, například: ekologická kriteria odstupu VE od míst s výskytem zvěře, návody pro zohlednění netopýrů a ptactva při projektech VE. Zvlášť významné je určení regionálních plánovacích vylučovacích kriterií pro VE. S pomocí plánovacích zákonů (regionální a územní plánování, směrné stavební plánování) se mají VE koncentrovat v lokalitách šetrných ke krajině a s dostatkem větru, aby se jinde zachovala nezastavěná území. Nutné je zachovat odstup od osídlených území i od chráněných území 7. V Sasku je využívání větrné energie silně řízeno prostřednictvím regionálního plánování. V něm je formulována řada vylučovacích kriterií 8 : A1 území, kde má přednost příroda a krajina A2 národní park Saské Švýcarsko a chráněná území A3 území obecného významu (EVL) a evropské ptačí oblasti, stejně jako regionálně významné oblasti avifauny a habitaty druhů citlivých na rušení A4 vodstvo a přirozené nivy a břehy a záplavová území A5 přírodní památky a zvlášť chráněné biotopy A6 vyvýšeniny, hřebeny a svahy vytvářející ráz krajiny A7 území s vynikajícími výhledy z / na exponovanou historickou kulturní památku A8 okraje typického historického osídlení A9 Les (od 5ha) včetně dodržení zpravidla dvousetmetrové nárazníkové zóny okolo lesa A10 plochy odstupu od sídel: 1200 m od lázeňských a nemocničních úseků, pečovatelských ústavů a obytných území, 750 m k souvislé obytné zástavbě, 300 m k jednotlivé zástavbě A11 vodárenská ochranná území a ochranná území léčivých pramenů (zóny 1 a 2) 7 Regionalplan Oberes Elbtal/Osterzgebirge, Stand 09/2010, Download unter: und insbesondere Teilfortschreibung Windenergienutzung, Download unter: 17

18 A12 dobývací prostory surovin A13 území s omezením překážek u letišť A14 odstup od zařízení technické infrastruktury A15 zachování odstupu mezi stanovenými přednostními územími pro využívání větrné energie Zájem o spoluúčast angažované veřejnosti na územním plánování VE se manifestuje účastí nositelů veřejného zájmu na schvalovacím řízení a aktivitou občanských iniciativ (zvláště na německé straně). Proti plánovanému parku VE na Moldavě, který by zasáhl nejcitlivější úsek tamější ptačí oblasti (SPA) a tím také jednu z nejvýznamnějších populací tetřívka (s jedním z největších tokanišť na české straně Krušných hor), se angažuje občanská iniciativa Gegenwind (Protivítr, Proti větru). Protest občanské iniciativy směřuje proti výstavbě VE na územích chráněných podle zákona o ochraně přírody, nikoliv proti využívání větru a slunce všeobecně. Tento větrný park by měl i negativní dopad jako vzor : představoval by precedent ohledně zjednodušeného schvalovacího řízení pro VE na krušnohorském hřebeni. V rámci projektu Zelená síť Krušné hory vypracovala UJEP jako partner projektu studii (a předložila k dispozici úřadům), která se zabývá podstatnými aspekty využívání větrné energie, jejími výhodami a nevýhodami a dopady na přírodu, ráz krajiny, turismus a ekonomiku. Možné strategie a opatření Důsledky nejnovějších závěrů německé spolkové vlády, týkajících se energetické politiky a výraznějšího využívání obnovitelných zdrojů, zatím nejsou ve svých detailech zcela jasné. Naléhavé je, aby se vedle výroby energie a ochrany klimatu nezanedbaly také další politické cíle, jako ochrana biodiverzity. Plochy, ekologicky citlivé nebo významné z hlediska ochrany přírody (například území Natury 2000) a území cenná z krajinně estetického hlediska, nesmí být narušována pěstováním energetických plodin, zužitkováváním materiálu vzniklého při péči o krajinu nebo jinými podobami obnovitelných energií jako vodní elektrárny, VE a fotovoltaické elektrárny. Specifika přírody v Krušných horách vyžadují, aby se nanejvýš obezřetně dbalo na faktor stanoviště s cílem minimalizovat negativní vlivy a konflikty. K tomu se musí plně využít dostupné legislativní nástroje místních a regionálních úřadů. Nutné je také brát ohled na původní ráz krajiny jako základ udržitelného šetrného turismu. V konfliktech užívání by měla mít přednost ochrana přírody, zvláště v případě cenných krajinných partií jako jsou horské louky, rašeliniště, habitaty ohrožených druhů (tetřívek). Zkušenosti shromážděné regionálním plánováním v Sasku při rozhodování o stanovištích VE jsou zajímavé pro využití v ČR. Výměna informací na téma větrná energie mezi Saskem a ČR je nutná a měla by se rozšířit. Dalšími nutnými opatřeními jsou například 9 : Vedle vhodné volby stanoviště pro VE se zřetelem na ptactvo a netopýry by se stanoviště potenciálních obětí kolizí utvářet pokud možno neatraktivně, takže by se uvnitř větrného 9 Deutscher Rat für Landespflege (2006): Die Auswirkungen erneuerbarer Energien auf Natur und Landschaft. Heft

19 parku mělo upustit od výsadby dřevina jako kompenzace, protože v průběhu let životnosti VE by dorostly do atraktivní orientační podoby pro netopýry Určitá stavební opatření (např. zamezení příhradových stožárů, noční osvětlení) a vhodné uspořádání VE (paralelně k hlavnímu směru tahu ptáků a stěhovavých netopýrů) mohou pomoci k minimalizaci negativních vlivů Stav poznání ohledně vlivu VE zvlášť na tažné ptáky a stěhovavé netopýry se musí zlepšovat a využit v plánovacích směrnicích Hodnocení vlivu na ŽP (EIA) je nutno provádět přeshraničně, za účasti příslušných ministerstev z Prahy a Berlína. Lokální odpovědní činitelé by měli být spojeni horkou linkou včas a ne když příprava nových VE již značně pokročila. Ohledně tématu větrná energie je nutná i stálá výměna zkušeností mezi Saskem a ČR. Pomocí by bylo i sladění plánování v Německu a ČR. 19

20 2.5 Přeshraniční ochrana tetřívka Situace Na příkladu (přeshraniční) ochrany habitatů se ukazuje význam evropské sítě chráněných území Natura Zvláště polní a kurovití ptáci, typické prvky krušnohorské přírody, jsou postiženi masivním snižováním stavu v důsledku konkurenčních požadavků na využívání krajiny (zemědělství a lesnictví, turismus). Jeřábek, tetřev hlušec a koroptev jsou téměř úplně vyhubeni, tetřívek se alespoň na saské straně ještě v malém množství vyskytuje. Tetřívek reprezentuje na jedné straně velkoplošná nedotčeně působící přírodní prostranství, sídlí ale také (v Krušných horách) spolu s mnoha dalšími specializovanými a ohroženými druhy stanoviště vytvořená člověkem, jako vřesoviště, horské louky a holiny. Tetřívek v Německu téměř úplně vymizel. V Krušných horách je (ještě) největší populace tetřívka ve střední Evropě mimo Alpy. Jedná se zde pravděpodobně o jedinou středohorskou populaci schopnou přežít. Na české straně bylo v roce 2011 registrováno 188 kohoutů. Na saské straně Krušnohoří existují čtyři dílčí populace: Fürstenau 10-12, Kahlberg-Lugstein 12-15, Deutscheinsiedel 2, Satzung 15-18; tzn. celkem jedinců (= cca 20% celkové populace v Krušných horách). Od poloviny devadesátých let se tento druh zredukoval o 75%. Před odlesněním v důsledku emisí v sedmdesátých a osmdesátých letech byly stavy tetřívků podobně nízké jako dnes. Škody způsobené emisemi vyvolaly přechodný růst jeho populace. Přesto lze po dobu několika let na obou stranách hranice zaznamenat pokles stavů. Jako hlavní příčiny se na německé straně projevují především intenzivní hospodaření a rušení turisty a rekreanty, na české straně je to rozsáhlé zalesňování. Aktuálními ohrožujícími faktory jsou: změny biotopů / zhoršování habitatů, změna klimatu, izolace populací, rušení zimním i letním turismem, ilegální lov, výstavba infrastruktury (mj. silnice, rekreační zařízení), větrné elektrárny (rušení, migrační bariéry, znehodnocování biotopů, přímé usmrcování), změněné rámcové podmínky pro lov (do r intenzivní systém prémií za šelmy, nyní se nesmí chytat do pastí, na hřebeny se dostala černá zvěř), obnova lesů (zarůstání emisních holin, saská správa lesů sází i nadále na dominanci smrku ve vrcholových polohách, avšak smrk pichlavý, pěstovaný dříve jako druh odolný k emisím, nyní ustupuje kvůli napadení plísněmi, a tím stejně jako díky polomům a kůrovci znovu a znovu vznikají otevřená prostranství. Přednostní cíl saské strategie obnovy lesa ve vyšších a hřebenových polohách Krušných hor - obnova produktivních smrkových horských lesů není dostatečně zaměřena na ochranu tetřívka. Revitalizace vrchovišť, které dává přednost lesní správa (Sachsenforst), vyžaduje značný čas a nestačí jako jediné opatření. O to víc je nutné vytvořit byť jen v přiměřeném rozsahu vhodné sekundární biotopy (předlesní stádia, volné plochy, extenzivně využívané zelené plochy), a to nejlépe ve vymezených ptačích oblastech (SPA). Pro ochranu tohoto ptačího druhu jsou pádnými argumenty nejen jeho vzácnost, ale také krása a fascinace. Ústřední otázka zní: stačí na to evropská síť chráněných území Natura 2000? Mnoho druhů polního ptactva ohrožených úbytkem (jako koroptev) nejsou ohroženými druhy podle směrnice na ochranu ptactva a neprofitují z území EVL. Omezení hospodaření na územích Natura 2000 a v lesích, která lze v současnosti prosadit, nejsou uspokojivá, a tak chráněná území zůstávají bezzubými tygry. Výše dotačních prostředků z agrárních programů nebo jinak zaměřených podpůrných programů (jako např. zachování přírodního dědictví) nepokryje nevyrovná potřebné 20

21 náklady nebo omezení hospodaření. Současně jsou nepřiměřeně vysoké náklady na úřední zpracování v relaci k prémiím, mnoho firem se této cestě vyhýbá. Jako neuspokojivé se ukazuje monitorování, které je podstatné pro dodržování zákazu zhoršování stavu. Probíhající aktivity Na české straně Krušných hor probíhá od roku 2000 monitoring prostřednictvím dálkového měření (AOPK ČR, Ametyst a další organizace ochrany přírody, Česká zemědělská univerzita, Česká společnost ornitologická). Proběhla také plošná katalogizace Krušnohoří a jeho významu pro tetřívka 10. Byly vymezeny (ohledně větrných elektráren) tři zóny: A) absolutní vyloučení (například vrchoviště u Božího Daru), B) ke zvážení, nutný roční monitoring, C) bez problému pro VE Saské státní ministerstvo životního prostředí a zemědělství zavedlo v roce 2008 okamžitý program: Vytvoření řídící skupiny na ministerstvu se zástupci ochrany přírody a lesnictví, Sachsenforst, myslivci, vlastníci pozemků, komunální politici Vytvoření čtyř regionálních pracovních skupin Okamžitá opatření (většinou ve státních lesích): mozaikové a plošné průklesty a mýtiny, sejmutí travních porostů, extenzivní využívání luk, výřez křoví na rašeliništích, oplocení porostů borůvčí (Vaccinium spec.), výsev vřesu, uzávěry cest, znovuzavodnění rašelinišť Z dlouhodobějšího pohledu se předpokládají další, tzv. střednědobá opatření V prosinci 2010 se v Bad Schandau tato opatření odsouhlasila mezi zeměmi, druhá porada proběhla na pracovní úrovni v červnu 2011 v Bärenfelsu, účastnili se jí zástupci ochrany přírody a lesních správ z obou stran hranice. Nyní se zorganizují dvě pracovní skupiny přímo v místě, aby do konce roku 2011 zhotovily společnou pracovní mapu pro zdokumentování přeshraničních nalezišť a pro zobrazení opatření vedoucích ke zlepšení biotopů (členěno podle položky plánováno a provedeno ). Na tomto základě se má rozhodnout jak se na těchto územích bude dále postupovat., aby pracovní skupiny mohly prodiskutovat a na místě zavést konkrétní prováděcí opatření. Na konci r bude opět sezváno velké kolo do Bad Schandau. Možné strategie a opatření Cílem ochrany tetřívka v Sasku je trvalé zachování jeho prostřednictvím zachování a obnovy jeho biotopů. životaschopné populace Nejdůležitějším úkolem přitom je zachování a rozvoj vhodných biotopů. To znamená: uvolnit zarostlá vřesoviště a mýtiny, znovu zavodnit rašeliniště (na české straně například Černý rybník, Černá louka, Božídarské rašeliniště, Cínovecký hřeben, Velké tetřeví tokaniště, Novodomské rašeliniště) a extenzivně využívat horské louky. Ústřední význam mají ale také odpovídající lesnické zásahy, například výsadba listnatých stromů vhodných pro daná stanoviště, podpora pionýrských stádií a světlých lesů nebo zachování velkých pasek. Nikoliv v poslední řadě musejí být regulováni predátoři (šelmy, černá zvěř) a zavedena vhodná opatření na regulaci návštěvnosti, která by poskytla dostačující ochranu před rušením. Nutná 10 Bejček, V. (2007): Kategorizace území Krušných hor z hlediska jeho významnosti ve vztahu k výskytu tetrívka obecného, studie pro MŽP 21

22 je úzká a přeshraniční kooperace všech uživatelů půdy, sdružení na ochranu přírody a příslušných úřadů. Tetřívek je špičkovým druhem ochrany přírody v Krušných horách. Tam, kde žije, nacházejí i další vzácné a ohrožené druhy dobré životní podmínky, tetřívek za sebou táhne na laně mnohé další druhy. Je symbolem Krušných hor a reprezentantem harmonické, typicky krušnohorské kulturní krajiny s její mozaikou charakteristických podob využívání půdy a biotopů. Tato plošná podoba je zajímavá i pro identitu obyvatel Krušnohoří a pro turismus. V jiných regionech Německa, konkrétně v pohoří Rhön, se do ochrany tetřívka investovaly miliony, ale s mizivým úspěchem. V Krušných horách jsou úspěchy možné a to s daleko menšími prostředky. Z toho vyplývá velká odpovědnost. Strategie / opatření Podpora / zajištění extenzivního přirozeného hospodaření, zachování / znovuvytvoření vhodných biotopů Možné pracovní kroky / témata projektu: Otevřená diskuse o konfliktech užívání mezi různými zájmovými skupinami (ochrana přírody, zemědělství, lesnictví, turismus) a konstruktivní hledání možností řešení Priorita ochrany druhů a habitatů v citlivých obdobích (hnízdění, tokání) a pro prostorově omezená území; vy\tvoření odpovídajících právních instrumentů Lepší informovanost o zvláštnostech Natury 2000 a posílení vědomí odpovědnosti uživatelů půdy za zachování biologické rozmanitosti Práce s veřejností se záměrem vytvořit a dlouhodobě zajistit širokou podporu pro opatření ochrany přírody jako revitalizace rašelinišť, druhově správná obměna lesů a řízení návštěvnosti Zajištění extenzivního, šetrného zemědělství prostřednictvím bohatších a pružně dostupných dotačních programů Přístupy k ochraně polního ptactva jako je saský projekt na ochranu druhů hnízdících na zemi skřivan polní, koroptev, čejka rozšířit na další druhy ohrožené snižováním stavu a (co nejdříve) plošně realizovat 22

23 2.6 Turismus šetrný k životnímu prostředí Situace Kombinace kulturních a přírodních zážitků se těší rostoucí oblíbenosti a to nejenom v domácím turistickém ruchu. K přednostním aktivitám návštěvníků, kteří sem přijíždějí na dovolenou, patří vycházky do přírody (75%) a návštěvy pozoruhodností (80%) 11. I do Krušných hor přijíždějí hosté, kteří vedle hornické historie a řemeslné tradice hledají také především zážitky z přírody. Nedotčená a atraktivní příroda představuje ústřední prvek nabídky a tím důležitou veličinu pro odvětví turistiky. Současně je ohrožena, když například do citlivých oblastí dorazí příliš mnoho turistů a krajina je tak využívána nad rámec svých limitů. Smysl má proto ohleduplné a k životnímu prostředí šetrné zaměření turistických a volnočasových aktivit, a to nejen z ekologických ale také z ekonomických důvodů. Silnými stránkami Krušných hor pro šetrný turismus jsou zvláště: Přirozená krajina a cenná přírodní výbava Výskyt četných atraktivních chráněných území, Dobré předpoklady pro šetrné způsoby trávení volného času jako chůze, cyklistika, jezdectví, běh na lyžích, putování na sněžnicích aj. Relativně dobrá dostupnost veřejnými dopravními prostředky Tak například v lázních Oberwiesenthal, který má 2350 obyvatel, je k dispozici 4000 lůžek pro hosty, ročně se zde zaznamenává noclehů 12. V posledních letech bylo v regionu vytvořeno osm nových okružních tras (s celkovou délkou 100 km) a další turistická infrastruktura (informační tabule, Kneipova šlapačka, odpočívadla). Za zmínku zvláště stojí jednotné trojjazyčné označení (D, CZ, EN) důležitých pozoruhodností. Tří- až osmiprocentní roční nárůst v ubytovacích zařízeních je podle slov oberwiesenthalského starosty Mirko Ernsta také zásluhou sdružení na ochranu přírody 12. Právě jejich iniciativa vytvořila předpoklady pro zdravou přírodu a druhovou rozmanitost. Bez ochrany přírody a péče o krajinu by turistické oblasti ztrácely svou atraktivitu. Propojení turismu a ochrany přírody se odráží mj. i v následující problematice: ze strany ochrany přírody zaznívá příležitostně přání finanční podpory pro péči o krajinu, protože turismus profituje z atraktivní krajiny, aniž by přitom přispíval na její údržbu. Protože bezplatný vstup do otevřené krajiny a do lesa za rekreačními účely je v Německu každému občanovi zajištěn zákonem 13, vyvolávají snahy o zavedení jakési daně z přírody, kterou by platil každý, kdo hledá oddech, masivní odpor. Příklady z jiných regionů, jako Münstertal ve Schwarzwaldu, však ukazují, že daň z přírody se u turistů může setkat s porozuměním, pokud jim bude transparentně sdělen její smysl a účel. Část daně se používá na zachování nedotčené přírody jakožto turistické nabídky. 11 Tourismus Marketing Gesellschaft Sachsen mbh (ohne Jahr): Ergebnisbericht Qualitätsmonitor Deutschland- Tourismus für Sachsen 2007/2008, S Ernst, M. (2011): Begrüßungsvortrag Workshop Nachhaltiger Tourismus und Umweltbildung im Erzgebirge, Boží Dar, BNatSchG, 30 SächsNatSchG, 11 Sächsisches Waldgesetz 23