Úvod do Skutků apoštolských

Transkript

1 Úvod do Skutků apoštolských Autor Pradávná církevní tradice tvrdí, že autorem Skutků, podobně jako třetího evangelia, je Lukáš, byť nikde jako autor není v Bibli zmiňován. Při nedávném úvodu do Lk ev. jsme si shrnuli důvody pro Lk autorství (potvrzuje je kánon Muratoriho, Eusebius ). Připomínali jsme si také, že Lukáš se objevuje v Pavlových listech, přičemž v Ko 4,14 je nazýván lékařem, tedy vzdělaným člověkem. Pro to, že Lk evangelium a Sk mají jednoho autora, svědčí úvod do těchto knih. Obě knihy jsou věnovány jakémusi Theofilovi (o němž nevíme, zda byl či nebyl křesťanem). Na začátku Sk k tomu čteme: První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku (Sk 1,1). Tou první knihou je bezpochyby Lk ev. Adresát O tom nic bližšího nevíme. Toliko, že je nazýván vznešeným (podobně jako místodržící Felix a Festus ve Sk 24,2; 26,25). Byl to zřejmě muž vysoce postavený. Pak už se o něm dozvídáme jen to, že byl vyučován v evangeliu. To není příliš určité. Theofilos mohl být křesťanem, ale také třeba úředníkem, který se chtěl poučit o křesťanech. Název Podle Sinajského rukopisu ze 4. st. je tato kniha nazvána prostým Praxeis (Skutky). To ovšem neříká čí skutky to jsou. Tradiční název Skutky apoštolů existuje již od 2. století a apoštolové jsou zde vskutku v centru dění: Petr, Jan, Jakub (představený jeruz. obce) a zejména Pavel. Jiní navrhovali název Skutky Ducha svatého (např. v 18. st. Johann Bengel a jiní). Pro některé autory název Skutky apoštolů příliš zdůrazňuje lidský prvek, název Skutky Ducha svatého zase příliš zdůrazňuje dílo Ducha a opomíjí lidské nositele. Proto se např. J. Stottovi jeví jako nejpřesnější (i když dlouhý) název: Další Ježíšova slova a skutky skrze jeho Ducha prostřednictvím jeho apoštolů. My asi zůstaneme u zažitého Skutky apoštolů. Doba a místo sepsání O místě vzniku Sk nemáme žádný přesný údaj. Co se týče doby sepsání, je nápadné, že Sk mlčí o třech významných událostech: mučednická smrt Jakuba, bratra Páně (r. 62), pronásledování za Nerona (r. 64) a zkáza Jeruzaléma (r. 70). Z toho lze usoudit, že Sk vznikly před těmito událostmi. Optimistický duch závěru Sk, kdy Pavel v Římě vyhlašuje ev. bez překážek, ukazuje na vznik Sk ještě před Neronovým pronásledováním. Ale Sk nemohly vzniknout ani před r. 60, protože přibližně v tomto roce byl Pavel uvězněn v Římě, o čemž Sk ještě podávají zprávu. Vznik Sk tedy lze tedy pravděpodobně zasadit na zač. 60 let.

2 Cíl sepsání Jelikož se tato kniha jmenuje Skutky apoštolů, dalo by se čekat, že půjde o církevně historický dokument, který klade důraz na činy a život apoštolů. Takový životopis svatých. Ovšem je nápadné, že ze 12 apoštolů jsou od 2. kap. jmenováni jen ti tři přední: Jakub, Jan a Petr. A z toho pouze o Petrovi je podána podrobnější zpráva. K nim pak přistupuje hlavně Pavel. Ale nejsou tu podrobnosti ze života apoštolů. Například nic o jejich mučednické smrti. Lukáš tedy nechtěl napsat vyčerpávající dějiny první církve ani životopisy Petra či Pavla. Hlavním cílem knihy Sk tedy není popis života apoštolů, ale je to svědectví o tom, jak se mocí Ducha sv. poselství o Ježíši Kristu stalo dobrou zprávou pro všechny národy. Sk se ovšem výběrově zaměřují pouze na šíření ev. severním směrem přes Antiochii do Malé Asie a odtud do Makedonie, Acháje až do Říma. Nic se zde neříká o šíření ev. jižním směrem (kromě obrácení etiopského eunucha), ani východním směrem, ačkoli víme, že v Egyptě byli křesťané již velmi záhy. Nemáme ani zprávy o založení církve v Damašku, i když existovala již před obrácením Saula. Je to buď proto, že Lukáš s těmito směry šíření ev. nebyl tolik obeznámen, anebo (krom jiného) chtěl zejména zvýraznit vliv Pavlův na prvotní církev a na přechod křesťanství od židovství k pohanským národům. Vedlejším cílem Sk však mohlo být srovnání předních apoštolů Petra a Pavla. Pavel se stal apoštolem později než Petr, ale velmi silně působil, zejména mezi pohany. Petr se stal jakými čelným představitelem křesťanů ze Židů, Pavel pak křesťanů z pohanů. Kniha Sk však ukazuje, že mezi oběma vůdci nebylo konkurenční prostředí. Oba jsou popisováni podobně, jako Kristovi apoštolové. Oba vzkřísili mrtvé, oba uzdravili chromé, oba byli zatčeni a zázračně vysvobozeni, oba zprostředkovali dar Ducha skrze vzkládání rukou, oba překazili dílo kouzelníka, u obou bylo hlavním tématem jejich kázání vzkříšení Kristovo. Poselství čtenářům bylo jasné. Pavel nestojí proti Petrovi a naopak, jak se někteří snaží dokázat že Pavel převálcoval křesťany ze Židů. Ještě další pohled na cíl Sk je takový, že jde o apologetický spis. Lk považuje za důležité sdělit, že při šíření ev. docházelo také ke konfliktům s římskými úřady. Stále znovu bylo křesťanům vytýkáno, že ohrožují řád římského státu. Autor na několika příkladech ukazuje, že řím. úřady nakonec stály na straně ap. Pavla. V mnoha případech potvrzovaly jeho nevinu (Sk 16,39; 18,15n; 19,37; 23,29; 25,25; 26,32). Lk ukazuje, že křesťané a především Pavel nejsou politicky nebezpeční. Obsah a osnova Podle Ježíšova slova učedníkům:...dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země (Sk 1,8). První část Sk popisuje, jak ev. zasáhlo Jeruzalém, druhá část, jak se ev. šířilo do sousedních oblastí Samaří a Syrské Antiochie (kde se křesťany stávají ve větším počtu i pohané). A Pavlovy cesty ukazují, jak se ev. šířilo krok za krokem světovou římskou říší, až se dostalo i do Říma. První část: Prvotní církev v Jeruzalémě (1,1-8,4) loučení Ježíše s

3 učedníky, seslání Ducha sv., život a protivenství první obce v Jeruzalémě, mučednictví Štěpánovo. Druhá část: Začátek misie mezi pohany (8-12 kap.) - Probuzení v Samaří za Filipa, etiopský eunuch, obrácení Saula Pavla, obrácení Kornélia, církev z pohanů v Antiochii. Třetí část: Misie mezi pohany (13-28). 1. misijní cesta ap. Pavla: Malá Asie, Antiochie, Kypr, Perge, Ikonium, Lystra, Derbe. Mezihra: apoštolský koncil jak se stavět k množství obrácených pohanů, mají či nemají být podřízeni Moj. zákonu? 2. misijní cesta ap. Pavla: Malá Asie a Evropa, Troada, Filipis, Tesalonika, Beroa, Atény, Korint, Efez, Caesarea, Jeruzalém, Antiochie 3. misijní cesta Ap. Pavla: Malá Asie a Evropa: Efez, Makedonie, Troada, Milét, Caesarea a Jeruzalém Pavlovo zajetí a cesta do Říma Historická stránka Sk Historickou hodnověrnost Lukášova vyprávění v hojné míře potvrzují archeologické nálezy. Jeho stránky jsou plné odkazů na smírčí soudce, vládce v provinciích, vazalské krále atd. Tyto zmínky jsou přesné místně i časově. Popis Pavlovy cesty do Říma (kap. 27) je dodnes považován za jeden z nejzajímavějších dokladů o starověké mořeplavbě. Literární svéráz Autor podává zprávu o prvotním křesťanství. Neidealizuje. Umí poukázat i na nešvary (Ananiáš a Safira; tendence judaistů). Lukáš také nevypráví všechny události raného křesťanství. Vybírá to, co je považuje za důležité. Pak umí být i podrobný (např. počátek Petrovy misie mezi pohany popisují dvě kapitoly). Lukáš navíc opakuje, co che zvláště zdůraznit (3x obrácení Pavlovo, 2x vyprávění o Petrovi a Kornéliovi). Jiné věci jsou jen naznačeny (společné vlastnictví jeruzalémské církve, pronásledování za Heroda Agrippy). Ve Sk se tak odráží rozmanitý život prvotní církve, který je však podrobněji posán jen tehdy, jestliže je to důležité pro další chod událostí (např. Sk 4,32-37 statečná MO pronásledovaní církve je mezistupněm, k dalšímu zvěstování). Důležitým prostředkem vyprávění ve Sk jsou proslovy apoštolů a dalších křesťanů. Podobně to činili i jiní antičtí historikové. Lukáš užívá různé druhy křesťanských proslovů. Objevuje se zde Štěpánova řeč (Sk 7), která je křesť. výkladem dějin Izraele, různé Petrovy proslovy (2,14nn; 3,12nn; 4,9nn; 5,30nn; 10,30nn), Pavlova misijní kázání židům (13,16nn) či pohanům (14,15nn), jeho řeč ke starším v Milétu (20,18nn), po zatčení v Jeruzalémě (22,1nn), před veleradou (23,1nn) a před Festem a Agrippou (26,2nn). Zvláštní pozornost vždy budila Pavlova řeč na Areopágu v Aténách (17,22nn). Tyto proslovy zřejmě nejsou doslovnými přepisy. Tehdy neměli diktafony a pravděpodobně je ani nikdo písemně hned nezaznamenával. Lukáš navíc u mnoha proslovů osobně ani nebyl.

4 Proslovy se spíše předávaly ústní tradicí a i pokud byl Lukáš přímým posluchačem, asi neovládal těsnopis. Nešlo o doslovný přepis, ale píše o shrnutí myšlenek, přičemž si Lukáš jako dobrý historik dal práci s tím, aby to bylo věrné zachycení apoštolských a jiných proslovů. Způsob práce na Lk ev. (vše důkladně prošel Lk 1,3) se jistě odrazil ve Sk. Nesmíme opomenout práci Ducha sv., který i Lukáše při psaní vedl a inspiroval. K zajímavostem lit. stylu Sk patří i to, že do určité doby autor píše o apoštolech a církvi, co oni činili, a pak od určitého okamžiku vstoupí do děje jako očitý svědek. Jedná se o tzv my zprávy, které začínají v 16,10: Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. Teologické důrazy Sk Dominantním důrazem Sk je působení Ducha svatého. Slib vzkříšeného Krista, že bude vylit Duch, se v případě učedníků židovského původu plní ve Sk 2 o Letnicích od té doby se datuje vznik církve. Na věřící z řad Samařanů sestupuje Duch v kap. 8 a na křesťany z pohanů v kap. 10 (Kornélius). Apoštolové plní své poslání v moci Ducha, což dokládají nadpřirozená znamení. Duch sv také vedl kroky zvěstovatelů ev: Filipa (8,29.39), Petra (10,19n), Pavla a jeho spolupracovníků (16,6nn). Duch mluvil i ve Sk skrze proroky (11,28; 20,23; 21,4.11). Z jeho rozhodnutí byly přijaty pokyny pro křesťany z pohanů (15,28), Duch vedl volbu starších (20,28). K dalším důrazům Sk patří téma rozšíření evangelia i mezi pohany a jeho teologického zdůvodnění (Kornéliův příběh, apoštolský koncil ve Sk 15). V počátcích byla církev považována za jednu odnož židovství. První sbor, kde byla významná část křesťanů původem z pohanství, byl v Antiochii. Tam byli učedníci poprvé nazváni křesťany a lidé je začali odlišovat od židovství. Sbor v Antiochii se stal střediskem, odkud vyšli první misionáři do pohanského světa. Tehdy započal boj o svobodu pohanů, který vyvrcholil sněmem v Jeruzalémě, na němž bylo usneseno nevkládat na pohany břemeno poslušnosti ceremoniálních žid. zákonů. Výrazný je také důraz Sk na vzkříšení Krista. Vzkříšení je přímo srdcem raně křesťanského poselství. Prvá zaznamenaná křesť. kázání jsou proklamací vzkříšení a jeho významu: Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost (4,33). Shrnutí Ve Sk se o působení Pána Ježíše prostřednictvím Ducha svatého a popisuje cestu evangelia z Jeruzaléma do Samaří, Antiochie a prostřednictvím Pavla do nejrůznějších pohanských končin Malé Asie a Jižní Evropy, nakonec až do samého Říma. Klíčové verše Sk dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země (1,8)

5 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se (2,42) Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě (16,31)