CHALUPA. Gabriela BrÛÏiãková

Transkript

1 CHALUPA

2

3 CHALUPA Gabriela BrÛÏiãková

4 Gabriela BrÛÏiãková Milo Palatka ALMI, 2013 ISBN

5 Díl první MARIE

6

7 1. kapitola / V echno zaãalo tím, Ïe manïel pfii el jednoho dne domû z práce a oznámil mi: Koupíme si chalupu MÛj manïel MUDr. Filip Faltejsek, vûk 37 let je lékafi na Klinice soudního lékafiství a soudní znalec z oboru Soudní lékafiství. Jinak velik sportovec a milovník váïné hudby. ZboÏÀuje cestování a poznávání cizích zemí. AÏ do tohoto památného dne bylo na e manïelství rûznorodé, protoïe víkendy a dovolené jsme pfieváïnû trávili na kolech, na horách ãi s báglem a obytn m vozem na cestách. Za pût let spoleãného souïití jsme toho procestovali uï celkem dost, nav tívili jsme spoustu zajímav ch míst jak v Evropû, tak ve skandinávsk ch zemích. Pravda, i kdyï jsme si kaïd rok zaletûli do Asie nebo do Ameriky, bylo toho je tû spoustu, co jsme chtûli vidût. Mezi na e nejzajímavûj í záïitky zcela jistû patfiila náv tûva Peru a jejích siln ch energetick ch míst, kam jezdili turisté z celého svûta, aby obdivovali historii a záhady této zemû. V poslední dobû se roz ífiily náv tûvy amanû v oblasti Amazonie, kde jste se mohli zúãastnit jejich obfiadû a vypít nápoj Ajahuasku. Jednalo se o pfiírodní drogu s léãiv mi úãinky, která mûla zpravidla kaïdého pofiádnû vyãistit a navodit mu pocity, které byly mnohdy dost zvlá tní, jako napfi. oddûlení du e od hmotného tûla, putování mimo tûlo. My tuto zku enost osobnû nezaïili, coï mû docela mrzelo, ale mûj manïel byl v tomto smûru dost striktní. Byl pragmatik a racionalista, a proto nevûfiil, Ïe by mu poïití právû této drogy mohlo navodit jiné záïitky neïli LSD narkomanûm. Byl pfiesvûdãen, Ïe je zcela zbyteãné v Ïivotû vyzkou et v e a tedy vypít nápoj Ajahuasku povaïoval za hazard se zdravím. Ale i pfiesto byla pro nás tato dovolená úïasná, i kdyï jsme byli po típaní komáry a dennû se koupali ve vlastním potu, a to kvûli vysoké vlhkosti, která tam je. I kdyï miluji pohodlí a kaïdodenní sprchu, coï na e cestování nûkdy postrádalo, byla jsem za to Filipovi vdûãná, protoïe jsem vûdûla, Ïe s ním mám moïnost poznat spoustu vûcí, které bych sama nedokázala zorganizovat, zejména na to nemûla potfiebné nad ení pro vûc a dûslednost v e dotáhnout aï do konce. Ná Ïivot tedy byl bohat, smyslupln a já se v nûm cítila velice dobfie. V t dnu, pokud manïel nemûl sluïbu v nemocnici, jsme nav tûvovali koncerty filharmonie a operu. Filip mi / 7 /

8 fiíkal, Ïe pokud zrovna pitval, k práci si pou tûl váïnou hudbu, protoïe se mu tak mnohem lépe na ni soustfiedilo. Pokud dûlal administrativu nebo zpracovával znalecké posudky, mûl rád klid, hudba jej naopak rozptylovala. Doma ale bylo zpravidla ticho, protoïe kdyï se vrátil ze zamûstnání a ze sv ch ve ker ch dal ích aktivit, chtûl sly et ticho, jak tomu fiíkával. Mnû to bylo osobnû zcela lhostejné, zda hrála hudba, televize nebo jsme poslouchali to jeho ticho. Pokud tomu nebylo tak jako v rodinû jedné mé kolegynû ze zamûstnání, jejíï manïel si pou tûl tvrd rock tak nahlas, Ïe pravidelnû dostávali pokuty od pofiádkové komise pro naru ování obãanského souïití, byla jsem zcela adaptabilní. KdyÏ bylo karedé poãasí a my nemohli do terénu, hráli jsme squash nebo badminton, prostû cokoliv, dokázali jsme se zabavit a uïívat si, jak se to dalo. Filip byl obrovsk poïitkáfi a ná akãní styl Ïivota byl velmi ãasto prolo- Ïen veãefií pfii svíãkách s dobrou lahví vína, obãasn m leno ením a ãast m milováním. Pokud bych mûla struãnû charakterizovat na e manïelství, fiekla bych, Ïe bylo Ïivé, a to ve v ech jeho smûrech. ManÏelé jsme byli ãtyfii roky a doposud jsme nemûli dûti. ManÏel byl okouzlující muï, obdivovan a milovan sv m okolím, zejména jeho Ïenskou ãástí. Byl vtipn, armantní, galantní a mnohá mi jej závidûla, Ïe pr mám doma hotov poklad. Já jsem byla spokojená, byl to skuteãnû krásn chlap vysok, atletické postavy, blonìák se ibalsk ma modr ma oãima a odzbrojujícím úsmûvem. Byl inteligentní a nápadit a mnû vyhovovalo, Ïe on byl tím skuteãn m vûdcem na í doposud dvouãlenné smeãky. Byl velice cílevûdom a snaïil se to v Ïivotû nûkam dotáhnout, coï ov em bylo vykoupeno notnou dávkou jeho sobectví a egoismu, které rovnûï charakterizovaly jeho povahu, a pfiedpokládám, Ïe tyto vlastnosti by mnû jeho fanynky zase aï tak moc nezávidûly. I kdyï kdo ví, pokud to chcete nûkam dotáhnout, tak asi na druhé moc ohledu brát nesmíte. Já se mu tedy ve v em pfiizpûsobila, dobrovolnû a ráda, coï ãinilo na e manïelství harmonick m. JenÏe mnû to v té dobû skuteãnû nevadilo, byla jsem ráda, Ïe ve kerá iniciativa je na Filipovi a Ïe je tak spokojen. Svého manïela jsem velice milovala. / 8 /

9 Já, Leona Faltejsková, vûk 32 let, jsem knihovnice v Univerzitní knihovnû J. A. Komenského. OdjakÏiva jsem ráda ãetla, knihy miluji, takïe ve své práci se cítím b t na svém místû. Pracovní dobu mám do hodin, coï mi umoïàuje starat se o svého ambiciózního a úspû ného manïela. Asi se budete ptát, jak to, Ïe po ãtyfiech letech manïelství nemáme dûti Po pravdû jsme tomu doposud nechali voln prûbûh a domluvili jsme se, Ïe pokud se nám poãít potomka nepodafií do m ch 35. narozenin, obrátíme se na odborníky. ManÏel je velik estét a je rád, kdyï jsem vïdy a za v ech okolností upravená a tzv. ik. KdyÏ jsme byli jeden rok v létû v kempu pod ledovcem v Itálii a ráno museli vyrazit v pût hodin, abychom v stup i sestup za svûtla zvládli, já vstávala je tû o nûco dfiíve neïli v ichni ostatní z na í skupiny. Filipovi by se nelíbilo, kdyby na vrcholku mûl vedle sebe lesní Ïenu. To byl totiï jeho v raz pro dámy, které nevûnovaly valnou energii na péãi o sebe samotnou. Podle Filipa bylo povinností Ïeny, aby dobfie vypadala za v ech okolností. My jsme ediví samci, nezajímaví, ale vy Ïeny jste krásná stvofiení, a proto ten dar pfiírody musíte rozvíjet, fiíkával. Byl dost vysazen na takové ty typy Ïen s dlouh mi neupraven mi vlasy, staïen mi do culíku, jenom aby nepfiekáïely, které v Ïivotû nevidûly kosmetiku, mûly paty se zatvrdlou kûïí (to vyloïenû nesná el), obleãené byly pouze proto, aby jim nebyla zima a uï jim bylo docela jedno, jak v tom vypadají. A pokud navíc tyhle typy je tû vonûly tzv. pfiírodním parfémem, kter voda a m dlo doposud nepfiehlu ily, pak na sobû svûj odpor nechával znát zcela nezastfienû. Na druhé stranû neobdivoval ani typ tzv. panenek Barbie, umûle vytvofien ch krásek, takïe já jsem byla prostû nûco mezi tím. V tomto smûru musím podotknout, Ïe by to ale byla i moje vlastní iniciativa, b t pûknou, tohle skuteãnû nebyla jen vûle mého manïela. Co bys dûlal, kdybys byl tfieba gynekolog a nûjaká taková dáma, neupravená, by k tobû pfii la? zeptala jsem se ho jedenkrát. Na to mûl snadnou odpovûì: Proto jsem patolog a kaïdého si umyji, neïli se do nûho pustím. Filip vyïadoval, abych byla vïdycky tip top, ale na druhé stranû byl velkorys a snaïil se mi umoïnit, abych se jeho pfiedstavám mohla pfiiblíïit. / 9 /

10 Mûl oblibu v tom, aby mû zahrnoval rûzn mi dárky, které podle nûho zvy ovaly lesk krásy jeho manïelky. Na stfiední kole jsem mûla spoluïaãku, se kterou jsem se obãas vídávala, jmenovala se Hanka. Ta mûla manïela, kter rovnûï vyïadoval, aby jako jeho manïelka byla krásná, ale Hance na matefiské dovolené se dvûma mal mi dûtmi nedal na její krásu ani korunu. PoniÏoval ji, i pfied ostatními, jak má po porodech vytahaná prsa a bfiicho, ale na moji otázku, proã ji tedy nepo le na plastickou operaci, aby byl její problém vyfie en, na mû vykulil oãi, jako kdybych po nûm chtûla, aby ty silikony zaplatil mnû. Co bych jí mûl platit? Tak aè se trochu h be, ne? obofiil se na mû. Sna- Ïila jsem se mu vysvûtlit, Ïe cviãit mûïe klidnû 5 hodin dennû, ale Ïe to stejnû k niãemu nebude, ale to sly et nechtûl. On chtûl hlavnû Haniãku trápit. KdyÏ jsem se dozvûdûla, Ïe se s ním roze la, vûbec jsem se jí nedivila. Tak takov mûj Filip rozhodnû nebyl. Ten mû zahrnoval svojí velkorysostí jak jen mohl a pfied pfiáteli si pochvaloval, jak se dobfie oïenil, coï mû samozfiejmû hfiálo na srdci ze v eho nejvíc. Jak uï jsem fiekla, doposud mezi námi nevznikl Ïádn konflikt, takïe jsem nemûla moïnost si vyzkou et, jak by mûj manïel reagoval na nûco, kdy bych nejednala v souladu s jeho pfiedstavou. Asi jsem byla hodnû poddajnou manïelkou a on zase vûdãím typem manïela, kter nikdy nezklame ve své roli krále. A právû v tomto smûru nás mûla koupû chalupy vychovat. Bylo to stejnû nepochopitelné, jak mûïe takov dûm, kam chcete jezdit trávit víkendy a nic víc od nûho neoãekáváte, zamotat vá Ïivot, do této doby perfektnû fungující a striktnû nalinkovan. TakÏe tedy já jak jste asi správnû usoudili jsem upravená dobfie vypadající Ïena, která nad rámec zamûstnání, spoleãn ch aktivit s manïelem má je tû dal í hobby, a to udûlat se sv m fyzick m tûlem maximum, co to jenom v rámci dan ch moïností jde. Nûkdy mû napadlo, jak aï daleko bych byla ochotná zajít, abych se pfiizpûsobila Filipov m pfiedstavám o kráse, protoïe zatím jsem jednala v souladu se sv m a jeho pfiáním. Napfiíklad kdyby po mnû chtûl, abych se podrobila nûkolika plastick m ope- / 10 /

11 racím, tfieba abych se podobala nûjakému jeho idolu z filmového plátna a zmûnila tak svoji pûvodní podobu, protoïe i o takov ch muïích jsem sly ela. Jeden jeho znám se oïenil a touïil, aby se jeho manïelka podobala Salmû Hayek, která se mu líbila a pfiedstavovala pro nûj idol Ïenské krásy. Problém byl v tom, Ïe jeho vlastní Ïena byla drobná blond nka, která ze sebe spí e mohla udûlat kfiehkou éterickou vílu, ale nikoliv sexbombu. Ale i pfiesto byla donucena nechat si zvût it poprsí o tfii velikosti, obarvit si vlasy, provést operaci rtû, aby byly plné, chodit 5x t dnû do posilovny, kde jí najal vlastního trenéra, aby mûla atletickou postavu s ideálními mírami Nakonec to dopadlo tak, Ïe jej manïelka opustila s trenérem z fitness, se kter m byla, díky manïelovi, nucena trávit vût inu svého volného ãasu. Filip mi ale tvrdil, Ïe si mû vzal takovou, jaká jsem, a nechce, abych se mûnila podle obrázkû z filmového plátna, a Ïe takovéto nápady mûïe mít jedinû muï, kter je naprosto nevyzrálá osobnost s podprûmûrn m inteligenãním kvocientem, coï tedy on rozhodnû není. Tak to je dobfie Bydlíme v bytû, protoïe Filip nechtûl dûm, abychom se o nûj nemuseli starat a mûli dost ãasu na na e zájmy. Zcela nám vyhovuje ná 4 + kk v novostavbû, kde si v echny sluïby zaplatíme, nemáme Ïádné povinnosti, o v e se postarají druzí a my jen zaplatíme roãní vyúãtování. Máme velikou terasu, ze které se díváme z na eho 3. poschodí na les, kter je hned za domem. Bydlíme tak na jedné stranû v pfiírodû, ale na druhé stranû je kousek od nás zastávka autobusu a nákupní stfiedisko. Na e bydli tû snoubí dohromady jak pfiednosti velkomûsta, tak i pobyt na zdravém vzduchu. KdyÏ se rozhodneme, Ïe vyrazíme na procházku do pfiírody, staãí jenom vybûhnout pfied dûm a jsme u rozcestníku turistick ch znaãek. Na i sousedi nám dokonce fiíkali, Ïe vidûli u lesa hned za domem divoãáky, coï mohla b t pravda, protoïe jsme tam objevili rozrytou zem, typickou právû pro divoká prasata. Domov jsme si zafiídili útulnû, modernû a oba jsme se v nûm cítili dobfie. Pfiedstavoval pro nás takové to pomyslné bezpeãí, kam se ãlovûk mûïe jít schovat. Já miluji kvûtiny a ná byt a terasa jsou natolik prostorné, Ïe i v této zálibû se mûïu vyïít, jak jen chci. TakÏe v kaïdé místnosti je spousta kvûtináãû a spousta zelenû. Dokonce i venku se mi po- / 11 /

12 dafiilo vypûstovat bfieãèan, kter se plazí po celé domovní stûnû. Moje kvûtinová záliba neznamená, Ïe bych byla dobr m a úspû n m zahradní-kem, to rozhodnû ne, ale kdyï nám nûjaká kvûtina odejde, coï se dûje dost ãasto, pofiídíme si na její místo novou. V bytû se ale rostlinám dafií, i kdyï moje péãe není dokonalá. UvaÏovali jsme o i tom, Ïe si pofiídíme nûjaké to zvífiátko, aby nás bylo víc, ale zatím jsme od tohoto nápadu upustili, protoïe doposud jsme byli dost ãasto mimo domov a taky jsme doufali, Ïe to nebude trvat uï moc dlouho a budeme v bytû tfii. Proto mû manïelova vûta koupíme si chalupu docela zaskoãila a pfiekvapila, protoïe jsem si Filipa nedokázala pfiedstavit, jak kaïd t den v pátek odjíïdí nûkam na venkov, aby zde zveleboval svoji nemovitost (coï jej aï doposud bytostnû nebavilo), jezdí se sekaãkou po trávníku a mû nutí, abych sázela sazenice na zahrádce. No tak to mi váïnû ne lo na rozum 2. kapitola / Prosím tû, a co tû k takovém nápadu vede? zeptala jsem se nejistû. Já jsem tu chalupu vidûl a je úïasná. Takovou moïnost v Ïivotû mockrát nedostane. Jak to, Ïe jsi vidûl? A kdy? Rodiãe od Jany Pacákové od nás z práce ji koupili kdysi dávno a udûlali z ní kouzelné hnízdo. Hroznû na ní lpûli, bylo to takové jejich dûcko. No, neï se rozvedli. Pak uï tam jezdil jenom tatínek. A ten umfiel, takïe teì není, kdo by se o tu chalupu staral, takïe ji prodávají. KdyÏ je tak úïasná ta chalupa tak nechápu, proã se o ni nestará ta tvoje Pacáková, namítala jsem. MUDr. Jana Pacáková byla Filipova kolegynû z práce. Podle toho, jako o ní hovofiil, to byla Ïena, která milovala nade v e svého manïela, svoje dvû dûti, coï na ní oceàoval. To právû nejde, protoïe oni uï jednu chalupu mají, nûkde v Jeseníkách. Proto mi ji nabídla. / 12 /

13 A kdy jsi ji vidûl, kdyï jsi ji teda vidûl? zajímala jsem se. Zastavili jsme se tam, jak jsme jeli minul t den z kongresu v Havlíãkovû Brodû, v ak ví Nechtûl jsem ti o tom fiíkat, dokud si to v echno nenechám projít hlavou. Aha, takïe mûj manïel cestou z kongresu jezdí s nûjakou Pacákovou na chalupu, nemohla jsem se ubránit bodnutí Ïárlivého ostnu. Já jenom nechápu, jak jsi mohl tak najednou zmûnit svûj názor, divila jsem se, vïdyè ses nikdy nechtûl na nic vázat? A kolik by ta paráda mûla vlastnû stát penûz? Milion a pûl, odpovûdûl mi na to manïel. A kde na to vezmeme? Vezmeme si hypotéku, jak jinak, odvûtil mi. I kdyï Filip vydûlával slu né peníze a já jsem svojí tro kou rovnûï pfiispûla do na eho spoleãného prasátka, pfiece jen jedna hypotéka, kterou jsme spláceli za byt, pro nás byla aïaï. Pokud bychom se je tû více zadluïili, tak uï bychom si asi stûïí mohli dovolit na e cesty do zahraniãí, jak jsme na nû byli zvyklí. Ale to Filipa netrápilo, on se momentálnû nadchl pro to, Ïe budeme majitelé realit. Ví, fiekl mi, aï to místo pozná, tak si myslím, Ïe pochopí, proã tu chalupu chci koupit. Je tam skuteãnû krásnû a nic moc se tam nebude muset spravovat. Neboj, já taky nechci trávit víkendy se zedníky. Okolí je kouzelné, mûïeme tam jezdit na kole, dûlat v lety a v zimû jezdit na bûïkách. Myslím, Ïe i ty bude nad ená. A to místo má i svoji historii Fakt, montérky si kupovat nebudeme, zasmál se. A tak jsem mûla poznat místo, které pro nás do budoucna v na em Ïivotû mûlo znamenat moïná mnohem víc, neïli nás zpoãátku vûbec napadlo. / 13 /

14 3. kapitola / Chalupa byla na Vysoãinû a od na eho domu jsme to mûli daleko asi tak hodinu cesty. Poprvé jsem ji vidûla na jafie v dubnu, kdy v echno kvetlo, tráva byla svûïí a pfiíroda se probouzela ze zimního spánku, coï umocàovalo první dojem. Pfiijeli jsme sem v jednu sobotu, abych i já mohla uzfiít to, co mého manïela tak nadchlo, Ïe se rozhodl od základu zmûnit ná stávající Ïivot. Pfiíjezd k domu byl velkolep vedla k nûmu úzká silnice lesem asi dva kilometry od poslední vesnice, kde je tû bydleli lidé. Pak uï nebylo nic, jen jehliãnaté stromy. KdyÏ jsme z lesa vyjeli, pfied námi se otevfiela obrovská louka, rybník, pole a kolem dokola opût lesy. Chalupa v záfii odpoledního slunce vypadala jako pohádková chaloupka str ãka Toma velice romanticky a idylicky. K samotnému stavení vedla ze silnice polní cesta. Kromû tohoto stavení tady iroko daleko nebylo uï vûbec nic, co by pfiipomínalo civilizaci. Bylo to krásné a romantické, to zcela jistû ano. Musela jsem to pfiipustit i já, i kdyï jsem byla podvûdomû v opozici, neboè se manïel rozhodl beze mû, a to na základû prohlídky s jakousi svojí kolegyní, která se potfiebovala zbavit starého baráku po tatínkovi. Chalupa byla pûvodnû selské stavení byla rozdûlena na dvû ãásti, tak jak uï to v minulosti b valo ãást, kde se bydlelo, a ãást, kde byly stáje. PÛvodní majitelé z hospodáfiské ãásti udûlali obytnou místnost, nicménû i tak byla budova rozdûlená prûchodem, tzv. vorhausem, jak se tomu tady fiíkalo. V jedné polovinû nad prûchodem byla kuchyà, obytná místnost a loïnice a na druhé stranû byl velk pokoj s krbem, pfiedûlan z b valé stodoly. Pr zde, za ãasû pana Pacáka, zpravidla spávaly náv tûvy. Vedle byla koupelna a záchod. PÛda byla neobydlená a uchovávalo se zde nepotfiebné haraburdí, asi jako v ude jinde na chalupách. âásti domu, kde se nacházela kuchyà a obytná místnost, vévodila obrovská stylová kachlová kamna, která prakticky vytápûla v echny tfii místnosti. Celá chalupa byla zafiízena velice pûknû a pohodlnû. KdyÏ jste do ní vstoupili, d chla na vás atmosféra období pfied více jak sto lety byla vystavûná v roce Zafiízení domu bylo vkusnû seskládané z dobov ch solitérû a nábytku, kter byl / 14 /

15 vyroben na míru a v retro stylu. Mûli jste tedy dojem, Ïe jste ve staré chalupû pfied sto padesáti lety, ale jinak jste byli v luxusu a pohodlí 21. století. Je pravda, Ïe rodiãe, pozdûji jiï jen tatínek, Filipovy kolegynû Pacákové, do domu vloïili hodnû penûz a nemovitost v znamnû zhodnotili. S ohledem na to, Ïe souãástí prodejní ceny byla i obrovská zahrada, která konãila aï u rybníka, ãástka Kã, kterou za to v echno chtûli, se mi nezdála b t nijak pfiehnaná. Pokud nám nûjak odborník z oboru stavebnictví nesdûlí nûco jiného, my laici jsme byli názoru, Ïe do domu se uï skuteãnû nemusí nic investovat. Kolem dokola toho v eho se rozkládal hlubok les, kter jako by to tady v echno ukr val pfied svûtem a chránil. KuchyÀ, která byla s ob vací místností pravdûpodobnû centrem v eho dûní v domû, mûla moderní kuchyàskou linku se sporákem, ledniãkou a kuchyàsk mi roboty. Prodávající nám tady zanechali úplnû v echno talífie, sklenice, ozdobné pfiedmûty. Bylo vidût, Ïe pan Pacák byl sbûratelem, protoïe jsme se tak stali vlastníky hrneãkû a talífiû ze zaãátku 19. století, ale i dobov ch pánviãek, na kter ch byste dnes uï asi nic neusmaïili, smaltovaného nádobí, stylov ch kofienek. KuchyÀské pfiedmûty doplàovaly v robky zakoupené v Ikei, doplàované asi bûhem doby podle potfieby, a to v návaznosti na ztrátu nebo zniãení pûvodního zafiízení. V kuchyni byl velik dfievûn stûl se Ïidlemi a na oknech byla petrolejová lampa, která byla, jak jsme zjistili, doposud funkãní. Nahofie na kamnech stály kameninové hrnce, podnosy, smaltované dobové nádobí, prostû v echno, co se zachovalo. Na oknech byly vy ívané záclonky, které perfektnû doplàovaly atmosféru, ale pfii bliï ím zkoumání jste zjistili, Ïe pûvodní zcela jistû nejsou. V echno dohromady to pûsobilo velice útulnû a zabydlenû, jako kdyby pûvodní majitelé ode li z domu pfied pár dny. Proã nám tady nechávají i spotfiebiãe? zeptala jsem se. Co by s nimi dûlali? Svoji chalupu mají zafiízenou, tak co s tím, odpovûdûl Filip. Podle mû to chce jenom vymalovat a dát si sem svoje pefiiny. Vedle kuchynû byla loïnice, která byla vyhfiívána z kachlov ch kamen a nadto zde je tû byly radiátory. Tahle místnost pr byla pûvodní vévodila jí obrovská manïelská postel a nad ãelem postele na stûnû byl povû- en pûvodní obrázek Panny Marie. U postele stály noãní stolky a na nich / 15 /

16 napodobenina dobov ch lampiãek z Ikei. Na stropû byl lustr, kter v ak skuteãnû mohl b t z dob pûvodních obyvatel. U stûny stála skfiíà a komoda a pod oknem kfiesílko a velká lampa na ãtení. Podlaha byla dfievûná a na ní byl vybledl koberec, pr to byl persk koberec, ale nyní uï hodnû om el. Místnost s krbem byla veliká a prostorná, byla zde dvû mohutná kfiesla, pohovka a stûl s lavicemi. I zde nám pûvodní majitelé zanechali porcelánové kusy starého nádobí a petrolejku. Podlaha byla z dlaïby a byla hodnû studená. Ona celá chalupa byla dost syrová, protoïe její zdi byly iroké a vlhké, pûvodní, vybudované z kamene. Pokud byste sem pfiijeli v zimû, trvalo by vám cel den, neïli byste ji vytopili, abyste se zde cítili dobfie, a to i pfiesto, Ïe i tady byly nainstalovány radiátory s topením. Zato koupelna byla zcela moderní a pohodlná, coï jsem ocenila. V rohu stál obrovsk sprchov kout, umyvadlo, záchod a poliãky na toaletní vûci. Na stûnû viselo veliké zrcadlo, takïe zde bylo v echno potfiebné. Kolem domu byla zahrádka, na které bylo moïné pûstovat jak kvûtiny, tak i zeleninu, podle momentálního nápadu ãi potfieby. Zbytek pozemku byl zatravnûn a sekat jej bylo moïné jedinû traktûrkem, jinak to pfii té rozloze ani moïné nebylo. Pr je tady hodnû divok ch prasat, která v zimû pfiijdou aï k domu, fiíkala Jana, informoval mû Filip v rámci prohlídky, a taky je tady hodnû srn, v létû rostou houby a rybník je chovn a jsou v nûm kapfii. Tak jsme tady jako v zoologické zahradû, zabrblala jsem. Z tûch divoãákû moc velkou radost nemám, obrátila jsem s k Filipovi. Pr se jich nemusíme vûbec bát, protoïe se lidem vyh bají. Nebudeme o nich vûbec vûdût, jen pr mûïeme vidût rozrytou pûdu, to je v echno. Asi jako u nás doma. Co to pûvodnû bylo za stavení, k jakému slouïilo úãelu? zeptala jsem se. Pfii lo mi podivné, Ïe by nûkdo v roce 1820 stavûl dûm daleko od vesnice na úplné samotû. PÛvodnû pr to bylo nûco jako hájenka a dûm porybného. Bydleli tady ti, co se starali o les, lesní zvûfi a ryby. Taky tady chovali nûkdy kaãeny, no / 16 /

17 prostû starali se o to, aby v ichni mûli v zimû co jíst, ale to uï je dávno. Rybník je ná, takïe pokud se s místními nûjak nedomluvíme, tak se o nûj budeme muset nûjak postarat sami. V rybníku je spousta Ïab, fiíkala Jana, a to je pr známka toho, Ïe je tady ãistá voda. Podívej, tady je vstup do vody, v létû se tady dá koupat, ukázal Filip k místu, kde se dalo pohodlnû vejít do na eho pfiírodního koupali tû. A ti lidé sem jezdili cel rok? zeptala jsem se. Myslela jsem tím pfiedchozí majitele. Dá se sem jezdit cel rok, ale oni pfiece jen v zimû radûji zûstali ve mûstû. Velká nev hoda, co tady je, je to, Ïe nemá signál na mobilu. A silnice se v zimû taky nijak moc neudrïuje, takïe kdyï zûstal tatínek od Jany sám, bál se, Ïe kdyby se mu náhodou nûco stalo, nedovolá se pomoci. To se mu ani nedivím Navíc v zimû tady není co dûlat a musí se hodnû topit. Ale to abychom si sem pofiídili psa, kdyï je to taková samota, napadlo mû. JenÏe Filip byl hned hotov : Prosím tû, co bychom dûlali se psem. Vûfi tomu, Ïe sem zlodûji nepfiijdou. Tady je to jako za dávn ch ãasû Jana fiíkala, Ïe kdyï tatínek el na houby, tak dûm klidnû nechal odemãen a nikdy se nic neztratilo. Ví, mû Filipe napadlo, obrátila jsem se k nûmu s otázkou, jak to, Ïe to v echno stojí jenom milion a pûl vïdyè ten dûm je v bezvadném stavu, ãlovûk by se sem mohl hned odstûhovat a bydlet tady. Proã je tak lacin? Nevím, ale myslím, Ïe se ho chtûjí rychle zbavit. âím déle se o nûj nebude nikdo starat a jezdit sem, tím víc bude chátrat a ztrácet na cenû. Chtûjí to mít rychle vyfie ené a nemít starosti. To mi pfiipadalo logické, a proto jsem zanechala sv ch dal ích pochybností, v ãem Ïe je zakopan pes, Ïe cena je tak pfiíznivá. Pak se Filip ode el podívat kolem domu, zkontrolovat, co je v e na dvorku u chalupy, a já se ocitla v domû sama. Nemohla jsem se ale ubránit pocitu, Ïe tady sama nejsem, Ïe je tady je tû nûkdo dal í. Nikoho jsem samozfiejmû nevidûla ani nesly ela, ale mûla jsem ten pocit, a i kdyï jsem si rozumovû vysvûtlovala, Ïe to není moïné, Ïe si to tak jenom namlouvám, prostû to tak bylo. Radûji jsem rychle zanechala podobn ch úvah a vyra- / 17 /

18 zila jsem za Filipem ven, na sluníãko. V chalupû byla dvojitá dobová okna, která byla malá, asi jak se v roce 1820 dûlala kvûli minimálním tepeln m ztrátám, a tak v budovû nebylo moc svûtla. Jednak to bylo tûmi okny a jednak na chalupu z jedné strany vrhal stín i les. Ale ze strany od rybníka byl dûm naopak prozáfien sluncem, coï zcela napravilo pochmurn dojem, kter jste snad tady mohli mít. Musela jsem uznat, Ïe Filipovo nad ení bylo oprávnûné. DÛm byl krásn a na úchvatném místû. Za tu cenu, kterou za nûho prodávající chtûli, by asi byla koda jej nekoupit, i kdyï to pfiedstavovalo na i dal í finanãní zátûï. Ale ani jeden z nás jsme nepfiedpokládali, Ïe bychom mûli pfiijít o svá zamûstnání, a pokud se uskromníme v na ich jin ch aktivitách, máme reálnû na to, abychom chalupu koupili. Jen já jsem se pofiád nemohla zbavit pocitu, kter jsem v tu chvíli nedokázala popsat, proã se na té chalupû cítím tak trochu nesvá. Ale na to jsem mûla záhy pfiijít. 4. kapitola / Chalupu jsme tedy koupili a tím se zaãala nová etapa na eho dal ího Ïivota s m m manïelem Filipem. Pokud jsme o na em zámûru hovofiili s Filipovou maminkou a mojí milovanou tchyní Irenkou, ta nás v na em nápadu jenom podpofiila, protoïe moje tchynû, na rozdíl od mé matky, byla pozitivní ãlovûk, kter do v eho el po hlavû, v echno chtûl vyzkou et a zejména projevoval nad ení z celého Ïivota a ze v eho, co nabízí. Zcela bezpochyby zde existovala povahová podoba mezi matkou a synem, tedy mezi Irenkou a Filipem, a asi proto jsem je oba tak milovala. No to je úïasné, nad enû horlila tchynû Irenka, já uï se nemûïu doãkat, aï se tam podívám! Budu se vám tam starat o zahrádku, chcete? AÈ si tam mûïete jezdit jenom uïívat Leono, pfiedstav si tu romantiku, aï bude venku sníh a ty bude sedût u krbu, popíjet svafiáãek a koukat, jak padají snûhové vloãky / 18 /

19 KdyÏ sem s námi poprvé pfiijela, její nad ení nebralo konce, zejména zahrada ji uchvátila. Tady mûïe nasázet rûïe, sem mûïete zasadit nûjak ovocn strom, no a tady bys mohla mít trochu zeleniny, nemyslí? Ví, jak to bude fajn, si ráno zajít na zahrádku pro ãerstvé rajãe? Není s tím moc práce. Nebo nasází sazenice a ãeká, co se z toho vyklube. Mû to teda aspoà baví, vidût, jak se to pomalinku líhne ze zemû a dostává to nûjakou podobu, to uï je jedno jakou Inu, Filip skuteãnû zdûdil hodnû genû po své mamince. Jiné uï to bylo s mojí máti. Tak jak jsem správnû oãekávala, její slova byla následující Leonko, prosím tû, co vás to jenom napadlo za hloupost? Co tam budete dûlat? Bude to starost navíc, ach jo, máte to zapotfiebí, vy jste ale nevyzrálí, takhle si ale úplnû zbyteãnû komplikovat Ïivot Máte to vûbec zapotfiebí? Po takov ch v levech mé maminky jsem mûla chuè jí fiíct no, co asi myslíte? Ale jako vzorná dcera jsem zaèala zuby a procedila: Uji Èuji tû, Ïe tebe na e chalupa rozhodnû zatûïovat nebude, ty se tam bude moct jet jenom slunit. No je tû to tak, lomila rukama máti, je tû abych tam nûco dûlala! To je mi jasné, Ïe jste si pofiídili barák, abyste si ze mû udûlali otroka. Ale to já, Leonko, váïnû nemûïu, vïdyè si uvûdom, v jakém jsem zdravotním stavu. Po mnû pfiece nemûïe nic chtít. Copak bych se tam mohla nûkde ztrhat, uvûdom si, jaké mám zjizvené srdce a v jakém stavu je moje pátefi. Ne, ne, ne, s tím rozhodnû nepoãítej Ale hned mi bylo jasné, Ïe berete jako samozfiejmost, Ïe já tam budu dfiít, protoïe vy jste si usmysleli nûjak nerozumn rozmar A slunit se tedy rozhodnû nebudu, jako bys nevûdûla, jak je to kodlivé. Ty si vûbec nedá fiíct, to já vím, ty bys na slunci byla pofiád, ale já nemám zapotfiebí se pak dívat, jak umírá na rakovinu kûïe. A kdo by se pak o tebe staral? No samozfiejmû Ïe by to zase bylo na mnû. TvÛj manïel o tebe peãovat nebude, s tím nepoãítej. Ten tû opustí a najde si jinou. VÛbec nechápu, jak on mûïe s nûãím takov m souhlasit. Takhle si maminka vedla monolog je tû dal ích deset minut, ale to uï jsem ji neposlouchala a odporouãela jsem se pryã. Umûla vïdy povzbudit. Pokud bych byla psychicky hodnû na dnû a potfiebovala tu pomyslnou / 19 /

20 poslední kapku, abych se rozhodla pro radikální fie ení, staãilo nav tívit moji milující maminku. Milující matka, tak to tedy ona rozhodnû byla, ov em já pak nevûdûla, co si pod tím pojmem vlastnû pfiedstavit. Jednou jsem mûla v noci takov divn sen, nebo spí hodnû hnusnou noãní mûru. Zdálo se mi, Ïe ze zoologické zahrady unikl had hrozn královsk, obrovsk a nebezpeãn krtiã. A dostal se nûjak m zpûsobem, jak uï to ve snech b vá, k nám domû. Nejprve jsme z nûho mûli v ichni strach a volali odchytovou sluïbu a pfied hadem se snaïili nûkam zdekovat. JenomÏe pak nás had zaãal pronásledovat. Bylo to hrozné, protoïe mûl obrovskou sílu a byl velmi zdatn a inteligentní. Zamkli jsme se pfied ním v nûjaké místnosti, jenïe se dostal i tam. Nakonec zamûfiil svoji pozornost v hradnû na mû. Pamatuji se, Ïe jsem pfied ním vylezla nûkam na skfiíà, ale on mû pofiád pronásledoval. Mûla jsem ílen strach, jektala zuby a hystericky kfiiãela, aè nûkdo nûco udûlá. A pak jsem uvidûla svoji matku, jak tam stála se zaloïen ma rukama a kodolibû se smála. Ona mûla skuteãnû ohromnou kodolibou radost z mého vydû ení. A mû v tom snu napadlo kam aï by ta její radost z mého ne tûstí za la? Smála by se tak pobavenû, aï by mû had zaãal omotávat sv m tlust m tûlem, já se zaãala dusit a praskaly by mi kosti? Ona je urãitû hodnû zvlá tní, ale Ïe by tû tak nenávidûla, to si nemyslím, fiekl mi na to tenkrát Filip, kdyï jsem mu vyprávûla o svém karedém snu. To já nefiíkám, odpovûdûla jsem mu, jen mû to v tom snu napadlo, ví? Ve skuteãnosti jsem váïnû nevûdûla, kam aï by byla schopná zajít a radûji jsem o tom moc ani nepfiem lela, protoïe jsem mûla obavy, k jak m závûrûm bych o té své milující matince mohla dospût. Moje tchynû a moje matka obû byly vdovy, ale obû byly úplnû rozdílné. Zatímco pfied mojí mátí kaïd radûji prchal, coï ona nikdy nepochopila proã, tchynû byla jako perpetuum mobile. PfiestoÏe jí bylo pfies edesát let a byla objektivnû nemocná (nikoliv zjizvené srdce a patná pátefi v dûsledku obezity a nicnedûlání), pofiád mûla potfiebu b t aktivní. Na stará kolena si koupila zahrádku, která pokaïdé, kdyï jsme ji pfiijeli nav- tívit, vypadala úplnû jinak. Záhonky jste tedy rozhodnû nena li na místû, na kterém se nacházeli pfied mûsícem. Ale tchyni to bavilo a byla spokojená a mûla neukojitelnou potfiebu mít stále nûjakou tvûrãí ãinnost. Proto, / 20 /

21 kdyï vidûla dal í potenciální prostor pro kreativní tvorbu u nás na chalupû, byla hned ve svém Ïivlu. ProtoÏe uï byla dûchodkynû, v rámci brigád si chodila pfiivydûlávat jako prodavaãka do butiku s luxusním obleãením, kter vlastnila její kamarádka. Jednak mûla nûco málo penûz navíc, ale my jsme si s Filipem mysleli, Ïe chce b t zejména mezi lidmi. 5. kapitola / TakÏe se nakonec uskuteãnil prodej a my mûli strávit na i první noc na chalupû. Nakoupili jsme si víno a ampaàské, dovezli gril, zapálili jsme svíãky, prostû chtûli jsme si to uïít, jak to jenom jde. VÏdyÈ uï to byla NA E chalupa!! ByÈ zatíïená hypotékou Veãer jsme mûli ulehnout do postele, která asi skuteãnû byla dobová, moïná aï z roku 1820, a pokud tomu tak nebylo, tak i pfiesto byla hodnû stará. Ona to nebyla Ïádná napodobenina mûla totiï i pravého ãervotoãe. Pefiiny zûstaly nejspí rovnûï po nûkter ch z mnoha pûvodních majitelû byly to takové ty typické venkovské péfiové duchny s pruhovan m povleãením s krajkov mi motivy. Anebo se jednalo o vydafienou napodobeninu star ch ãasû. V takové posteli a v takov ch pefiinách jsme je tû nikdy na Ïádné dovolené nespali, to byla pro nás pro oba premiéra. Pozdûji jsme se dozvûdûli, Ïe z pûvodního lûïka zbyl jenom rám a ãelo a pefiiny pofiídil aï pan Pacák za doby svého kralování v tomto domû. Veãer, poté, co jsme v e vybalili a umístili po domû, jsme sedûli na dvorku pfied chalupou, grilovali a popíjeli víno. Pfiíjemnû nás pfiekvapilo, jak je jasné nebe nad na imi hlavami tolik hvûzd jsme vidûli jenom na horách a teì právû tady. Nad lesem se vyloupl mûsíc a my si pfiipadali jako v pohádce. Byl pfiíjemn tepl kvûtnov veãer roku To je romantika, Ïe? podívala jsem se na Filipa. No vidí, a tys sem nechtûla Jeho poznámku jsem radûji nechala bez pov imnutí a kochala se hvûzdnou oblohou a pak tím neskuteãn m tichem, které tady bylo. Tady totiï bylo takové ticho, Ïe jste je mohli sly et, a taky taková tma, Ïe jste ji mohli / 21 /

22 vidût. Kdekoli jsme pfiedtím trávili na e dovolené, v ude více ãi ménû byla nûjaká civilizace, nûjací lidé, jenomïe tady ne, tady se ãas zastavil a v echno bylo úplnû jiné. Ti e jsme sedûli u ohnû a poslouchali, jak praská dfievo. No prosím, tak z nás jsou chalupáfii, poznamenal Filip. KéÏ by nám to pfiineslo potû ení a pohodu, pfiála jsem si. Vtom jsme najednou usly eli, jak kousek od nás praskají suché vûtviãky na zemi. Co to je? vyjekla jsem vydû enû. Filip beze slova vstal, vzal petrolejku a el se podívat, jestli nemáme neãekanou náv tûvu. To nic, fiekl po chvíli, kdyï se vynofiil ze tmy, to tady asi bûïelo nûjaké zvífiátko. Leono, vïdyè jsme na samotû a kolem nás jsou jenom samé lesy Asi si na ty zvuky budeme muset zvyknout. Filip mûl zcela jistû pravdu, byli jsme sami, iroko daleko tedy alespoà dva tfii kilometry Ïádní lidé, je to nûco jiného neïli ve mûstû a budeme si na to muset zvyknout, ale stejnû Po zádech mi pfiebûhlo takové nûjaké chladné zamrazení. Ví, co je hrozné? obrátila jsem se k manïelovi. Îe kdyby nás tady nûkdo pfiepadl, tak se nedovoláme pomoci. Miláãku, prosím, mûïe mi fiíct, proã by nás mûl nûkdo pfiepadávat? Pokud by chtûl nûkdo nûco ukrást, tak by to asi udûlal v dobû, kdy tady nikdo není, ne? Filipova argumentace byla logická, nicménû Ví, co jsem ãetla? obrátila jsem se k nûmu. Îe hromadní vrazi se dûlí na masové vrahy a sériové vrahy. A jak je v tom rozdíl? Ty to ví, Ïe jo, jako soudní patolog to musí vûdût, útoãila jsem na chudáka Filipa. Samozfiejmû Ïe to vím, a co? Rozdíl mezi masov m vrahem a sériov m vrahem byl ten, Ïe masov vrah zabil najednou nûkolik lidí a sériov vrah postupnû, v zásadû náhodnû vybrané jedince. Pfiíkladem masového vraha byla Olga Hepnerová, která zavraïdila na tramvajové zastávce spoustu lidí, aniï by nûkterého z nich osobnû znala. Jenom tak, protoïe se jí chtûlo nûkoho zabít. A pfiíkladem sériového vraha byl tfieba ten Kalivoda, znám jako lesní vrah, kter postupnû náhodnû zastfielil nûkolik obûtí. A taky nikoho neznal / 22 /

23 a nemûl Ïádn motiv k vraïdû. TakÏe chci jenom fiíct, Ïe ne pokaïdé musí b t násilí logicky vysvûtlitelné. V té tmû, daleko od lidí, mi moje obrazotvornost zaãala pracovat na plné obrátky co kdyï zrovna nyní kolem na í chalupy jde náhodn vrah, kter má potfiebu zabíjet Leono, prosím tû, uï toho nechej, dûraznû mû uèal Filip. Byl zjevnû otráven, Ïe se chystám ná první veãer tady na na í chaloupce pokazit tím, Ïe zaãnu vym let fantasmagorické nesmysly a kolem nás nechám vyrojit v echna moïná skuteãná i neskuteãná individua. Procento, Ïe by se naplnily tvoje obavy, je tak minimální, Ïe skuteãnû není dûvod se tím vûbec trápit. A navíc jsme na venkovû, moje milá, takïe tady kdyby se nûkdo potloukal, tak za chvíli o tom ví uï celé okolí. Zde se Ïije jinak neïli ve mûstû. Má pravdu, uznala jsem, je to tady jako v pohádce a já vym lím, jak tady z toho udûlat horor. Ale stejnû by mû zajímalo, kdo tady bydlel pfied Pacákov ma, vïdyè je to pfiece velice star dûm a musí mít svoji bohatou historii, nemyslí? ManÏel se jenom usmál, vzal mû kolem ramen a tak jsme sedûli, dokud nám nezaãala b t zima. Byl kvûten, takïe se brzy ochladilo a nás studen vzduch zahnal dovnitfi do chalupy. Neboj se, lásko, se mnou jsi v bezpeãí, v ude. Já tû ochráním pfiede v emi, za eptal mi do ucha. Tenkrát jsem Filipovi vûfiila v echno, co mi fiekl, a nenapadlo mû, Ïe nebude v jeho silách právû tenhle slib dodrïet. Byli jsme tady skuteãnû jako na konci svûta, protoïe jsme nemûli signál na mobilních telefonech, nefungoval tady internet ani tady nebyla televize. Vrátili jsme se tak o sto let zpátky, kdyï lidé veãer posedûli, pobesedovali a odebrali se ke spánku, aby druh den brzy zrána vstali a vûnovali se sv m povinnostem. Stejné to bylo u nás, kdyï nebylo co dûlat, tak jsme se odebrali do hajan, tedy pfiesnûji fieãeno do postele, která pamatovala jak na e pfiedchûdce, tak i nûkolik pfiede l ch generací, které se tady pfied námi ukládaly ke spánku. / 23 /

24 KdyÏ jsme se zabofiili do pefiin a zhasli jsme lampiãku, byla kolem nás naprosto neproniknutelná tma. VÛbec jsem si nedovedla pfiedstavit, Ïe bych v takovéto tmû mûla vstát a jít tfieba na záchod. Tak to, Filipe, to by ne lo, ozvala jsem se ze tmy. BoÏe, copak je zase za problém? vzdychl si manïel. BûÏ prosím tû rozsvítit vedle do kuchynû, aè je tady nûjaké svûtlo. Jinak neusnu. S brbláním nûco jako o uboh ch a t ran ch manïelích Filip poslu nû rozsvítil lampiãku a el vedle do kuchynû rozsvítit svûtlo. Musím fiíct, Ïe jsem se hned cítila o hodnû lépe. Chvíli jsem je tû hledûla do stropu a snaïila se zachytit zvuky, zda se k nám nechce nûkdo vloupat, ale pak jsem usnula a spala jsem aï do rána, kdyï mû probudilo sluníãko, které se snaïilo vloudit do okének v na í loïnici. Jen jedno mi pfiipadalo divné v noci se mi zdál takov sen, pofiádnû jsem si ho nepamatovala, ale jedno na nûm bylo dost dûrazné. Vidûla jsem Ïenu, která byla v dlouhé ko ili bez rukávû, mûla dlouhé ãerné rozpu tûné vlasy, které jí vlály kolem hlavy. Nic nefiíkala, jen se na mû pofiád dívala. Byla hroznû bledá a o to v raznûj í byly její tmavé vlasy a oãi. Vedle ní stála malá holãiãka, která mûla naopak modré oãi a blonìaté dlouhé kudrlinky. V náruãí drïela panenku a také vûãi mnû upínala svûj pohled. Tak co, miláãku, jak ses vyspala? usly ela jsem vedle sebe. Tak to nebyla Ïádná vidina, to byl mûj manïel z masa a z kostí a já byla moc ráda, Ïe tomu tak bylo. Fajn, dobfie, a ty? Já jsem byl jak po narkóze, uï dlouho jsem tak dobfie nespal. Myslím, Ïe se nám tady bude líbit. ManÏel se spokojenû protáhl, asi jako kocour na kachlov ch kamnech, které jsme tady mûli. Závidûla jsem mu Filip byl totiï naprost realista a vûbec se netrápil tím, co by se mohlo stát Jeho ani nenapadlo, Ïe jsme na chalupû, kde není iroko daleko ani Ïiváãka, a pokud by kolem putoval tfieba ten sériov vrah nebo náhodná skupina narkomanû, tak jsme pro nû velmi snadnou kofiistí. / 24 /

25 Pofiád mnû nebylo jasné, proã se tady cítím tak zvlá tnû bylo to nûco mezi strachem, úzkostí, nejistotou a obavami z nûãeho neznámého, nûãeho, co tady nemûlo b t. Rozumovû mi bylo jasné, Ïe pokud by se nûkdo rozhodl na i chalupu vykrást, urãitû by to nedûlal zrovna o víkendu, kdy jsme tady byli my. Na stra idla jsem tenkrát taky nevûfiila. Ze strany pfiírody nám rozhodnû Ïádné nebezpeãí nehrozilo, tak co by to jenom mohlo b t Ale ãas el postupnû dál, my na chalupu jezdili témûfi kaïd víkend a já jsem si zaãala zvykat na svûj stísnûn pocit, kter jsem zde mûla. UklidÀovalo mû, kdyï jsem vidûla, Ïe Filip moje chiméry ani náznakem nesdílí. Ten tady byl naopak Èastn, protoïe to pro nûho bylo zase nûco nového, nûco doposud nepoznaného. On byl ve své podstatû vûdec, bavilo jej stále o nûãem novém bádat a teì zrovna zkoumal tajemství chalupafiení a v eho, co s tím souviselo. Byl nad en v ím, co mu zdej í pobyt pfiiná el aè uï to bylo pfiehrabávání starého haraburdí na pûdû domu, chození po lese, koupání v rybníku spoleãnû se Ïábami, nebo seznamování se s místními. Ti se mu líbili zejména proto, Ïe mûli úplnû odli nou mentalitu od lidí, se kter mi jsme se doposud pfieváïnû st kali. Vesmûs to byli obyãejní lidé, ktefií se veãer po práci scházeli v místní hospodû a probírali v e, co den dal. AÈ uï to byla politika, místní drby, sport, nebo poãasí. Pokud se s nimi ãlovûk spfiátelil, byli ochotní pomoct, jak to lo. Tady na venkovû totiï byli je tû pofiád zvyklí na to, Ïe jeden druhého potfiebují, a je fajn vûdût, Ïe Pepa spravuje stfiechu a Franta zase obstará dfievo. My jsme byli zvyklí, Ïe si kaïdou sluïbu mûïeme zajistit pfies internet, a tady jsme se zaãali uãit, Ïe si ji mûïeme objednat i v hospodû. KaÏd kaïdého znal a kaïd se s kaïd m pfii potkání zdravil. Lidé tady je tû neïili v anonymitû sv ch domû, ze kter ch ráno odcházeli, aby se do nich veãer zavfieli pfied svûtem tam venku, aby svûj ãas trávili ve spoleãnosti televize, která jim do bytu pfiivedla politiky, sportovce a lidi z druhého konce svûta, zde je tû pofiád platilo pravidlo alespoà chvíli spolu navzájem poklábosit. Pfiipadalo nám, Ïe tady není taková honiãka za penûzi a kariérou jako ve mûstû, i kdyï to mohlo b t jenom zdání. Ale alespoà navenek to vypadalo, Ïe zdej í lidé na sebe navzájem mají víc ãasu. / 25 /

26 6. kapitola / Chalupu jsme koupili na jafie, v kvûtnu, a ãas se postupnû pfiehoupl pfies léto do podzimu. Bûhem té doby jsme poznávali okolí a byli jsme nad ení Vysoãina nám zcela uãarovala, a pokud bych byla umûlecky nadaná, mûla bych tady spoustu námûtû, co malovat nebo o ãem psát. Podnikali jsme v lety pû ky nebo na kolech a pokaïdé nás pfiíroda nûãím nov m dostala. Tady je tû nezasáhl turistick ruch a kromû nûkolika vyhlá en ch stfiedisek jste tady mûli spí opaãn problém pfii na ich dlouh ch v letech jsme zpravidla nenarazili na otevfienou hospodu, coï nám docela vadilo, protoïe tahat s sebou vychlazené pivo v baèûïku na zádech byl celkem nerealizovateln úkol. V mnoh ch vesnicích hospody vûbec nebyly, coï nás udivovalo co tady ti lidé veãer dûlají?, anebo se otvíralo nejdfiív v pût hodin odpoledne. Zkrátka v echno mûlo svoje pro i proti. Mnû se nejvíc líbil asi typick obrázek pro Vysoãinu, a to irokánská louka nebo pole uprostfied lesû a v samotném stfiedu se tyãil osamocen strom, nejãastûji to b vala bfiíza. Zpravidla u takovéhoto stromu stávala BoÏí muka a vedla k nûmu polní cesta. Tûch kfiíïû s motivem ukfiiïování JeÏí e Krista BoÏí muka tady vûbec bylo velice mnoho. Vysoãina b vala chudobn kraj, ale vûfiících zde musela b t spousta. Byli jsme zvyklí poznávat svût a najednou jsme zjistili, Ïe mûïeme objevovat nové a nové vûci na okruhu asi 50 kilometrû od na eho domu. Jednou nám tfieba uãaroval lán pole, na kterém byl vysázen mák, a mohli jsme obdivovat, jak bílé kvûty ve vûtru tanãí a vlní se jako bíl koberec, a jindy jsme hledûli na jednolitou kanárkovû Ïlutou plochu, rozkládající se iroko daleko a to byla fiepka olejka. Zaãali jsme se sbliïovat i s na ím okolím veãer jsme za li do vedlej í vesnice na pivko (tam na tûstí hospoda byla) a seznamovali jsme se s místními obyvateli. Filip byl s nimi za chvíli kamarád, já jsem pfiátelské vztahy nedokázala navazovat tak lehce jako on, ale byla jsem tomu ráda. Byli k nám vstfiícní a bylo to fajn, Ïe o nás vûdûli, a tak nám tak nûjak bûhem t dne chalupu i pohlídali. Pomalu jsme se tady zaãali cítit jako mezi sv mi. / 26 /

27 7. kapitola / Jednou se u nás zastavil hajn na tamprli a vykládali jsme si cel veãer. Samozfiejmû Ïe nezûstalo u jednoho panáka, ale padla skoro celá láhev slivovice, ale alespoà jsme se dozvûdûli nûjaké ty drby z místního okolí. A jak dlouho sem vlastnû Pacákovi jezdili? zajímala jsem se. Dlouho, Leonko, dûvûrnû mû oslovil pan hajn po ãtvrté skleniãce, aspoà ãtyfiicet let. Koupili to, kdyï byli o nûco star í neï vy, a jezdili sem, dokud to lo. Tedy aspoà star pan Pacák, ten to tady miloval. Paní fiíkala, Ïe se tady nûkdy bojí. A pak se stejnû rozvedli, dlouhou dobu tady b val sám. Îádnou jinou Ïenskou si uï nena el. Ale mûl to tady moc rád a fiíkával, Ïe ho ta chalupa drïí pfii Ïivotû, Ïe se má o co starat. No, to já se tady taky bojím, poznamenala jsem. Oni tu chalupu koupili od star ch Vápenick ch, ale to byla tehdy hrozná ruina, to byste ani nepoznali. Pacákovi to tady dali v echno dohromady, moc se tady nadfieli, ale sami vidíte, Ïe se jim to podafiilo, pokraãoval pan hajn. V ak jsme jim tady se spoustou vûcí pomáhali. Jo, Pacákovi, to byli moc fajn lidi. Pán tady byl je tû pfiedminul rok v létû a krátce nato umfiel, skoro to vypadalo, Ïe se sem pfiijel rozlouãit A kdo tady bydlel pfied Pacákov ma? zeptal se Filip. Asi to tady bylo dlouho opu tûné, kdyï to bylo takové zbofienisko, jak jsi fiíkal. Dlouho tady nikdo nebydlel. Vlastnû podle místní kroniky je to tak, Ïe v roce 1820 to tady vystavûla obec jako hájenku a dûm pro porybného dohromady. To byl nûjak Pe ek. DÛm slouïil vïdycky stejnému úãelu, to uï urãitû víte, a stfiídali se tady jenom hajní a porybní. To bylo aï do nûjakého roku 1924 a od té doby to bylo opu tûné a pomalu to chátralo. Leopold Vápenick to nakonec koupil, ale zase to hned prodal, neudûlal tady témûfi vûbec nic. Nikdo z vesnice to nepochopil, co to mûlo vlastnû za smysl, moïná, Ïe se tady nelíbilo manïelce, Ïe je to moc na samotû. To uï tady nikdo nedûlá hajného? zeptal se Filip. Ale jo, dûlá, jenomïe tady nikdo nechtûl bydlet, to víte, lidé jsou povûrãiví / 27 /

28 Tady se nûco stalo? nejistû jsem se zase zeptala já. No nevím, ani bych vám to, Leonko, nemûl fiíkat, abyste sem nepfiestala jezdit, to by byla pfiece koda. Ale uï jste to jednou naãal, tak byste to mûl dokonãit, nebo nebudu spát, ráznû jsem ho pfiimûla pokraãovat. Tak jo, jak chcete. Od roku 1918, teda po první svûtové válce, sem nastoupil na místo hajného nûjak Josef Camrda. Byl to váleãn veterán, a tak to místo dostal jako v sluhu za bojové zásluhy. JenomÏe to se fiíká to nemûl v hlavû tak docela v pofiádku, protoïe na frontû to tam dostal. Byl to hodn chlap a dfiíã, ale nûkdy zkrátka nad sebou ztrácel kontrolu a pak jako kdyby to byl nûkdo úplnû jin. Krátce poté, co se tady usadil, se oïenil a vzal si nûjakou Marii Kuãerovou, ta byla z vedlej í vesnice. On mûl kolem ãtyfiicítky a ona byla mladinká mûla 18 rokû, kdyï se vdávala. Tenkrát to bylo asi normální takov velik vûkov rozdíl ale dobrotu to dûlat nemohlo, to dá rozum. Jak to asi mohlo vypadat mladá holka se star m chlapem tady na samotû. A on navíc nebyl úplnû normální. A taky Ïe jo. Krátce po svatbû se jim narodila dcera. JenomÏe star Camrda byl ãím dál tím víc divnûj í, zaãal hodnû pít a svoji Ïenu hroznû mlátit. íkalo se, Ïe ona se pak zamilovala do místního mládence a chtûla s ním utéct, ale to uï se jí nepodafiilo, protoïe Camrda ji zabil a jejich holãiãku taky. V em se snaïil navykládat, Ïe mu Marie utekla s cizím chlapem, a nûjakou dobu mu to místní vûfiili. JenomÏe pak se po Marii zaãali shánût její rodiãe a nakonec ohlásili ãetníkûm, Ïe jejich dcera zmizela. A co na to Camrda? Asi nic, nejspí, pokrãil rameny pan hajn, jinak by el na ãetnickou stanici manïel, Ïe? âetníci zaãali pátrat po Marii a po AneÏce myslím, Ïe tak se ta holãiãka jmenovala, udûlali domovní prohlídku a na li je ve stodole, jak visí na trámu. Obû dvû. Pfiedstavte si, jak to asi muselo po té dobû vypadat a ten ílen smrad. JenomÏe Camrda uï byl úpln blázen a asi to v echno vidûl trochu jinak neï normální lidé. Pr se s Marií a AneÏkou nechtûl rozlouãit, chtûl je mít pofiád u sebe. A jak tam dlouho visely? zeptal se Filip a mnû bylo jasné, Ïe to v echno zaãíná zkoumat ze svého pohledu soudního patologa. To ti pfiesnû nefieknu, pr tak nûjak dva mûsíce. A bylo léto, nebo zima? / 28 /

29 Mûlo to b t na podzim. Já se ptám proto, protoïe pokud to bylo del í dobu, tak uï by tûla nedrïela pohromadû. Ale i tak je to hrozné Prostû mûj manïel, v echno chtûl mít racionálnû dokladované. Ta Marie a i AneÏka jsou pochované na místním hfibitovû u kostelíka, mûïete se tam jít podívat, upozornil nás je tû pan hajn, je to smutn pfiíbûh. Franto, fiekni mi, obrátil se k nûmu je tû s dotazem Filip, proã se sem nikdo nechtûl nastûhovat, pfiece ne kvûli tomu, co se stalo? Dûlat hajného bylo pfiece dobré zamûstnání, ne? A ta chalupa není k zahození. ProtoÏe se fiíkalo, Ïe tady stra í. Tak to bylo nûco na mû. Dost na tom, Ïe se tady nûkdy stala vraïda, ale je tû tady mûlo stra it Pozdûji jsem se dozvûdûla, Ïe mrtvoly nevisely na trámu ve stodole, kde se Filip snaïil rozklíãovat stadium tûlesného rozkladu, ale hajn je mûl u sebe v posteli. Tedy v na í posteli, ve které my teì spíme. Ale to jsem se na tûstí mûla dozvûdût aï o nûjakou dobu pozdûji. Nikdo se sem tedy nechtûl stûhovat z prozaického dûvodu, Ïe mrtvoln rozklad byl natolik pokroãil, Ïe i kdyï se v domû uklidilo, vymalovalo, podlaha se vytrhala a dala se nová, ten zápach tady pofiád byl. DÛm tak postupnû chátral, a to aï do doby, neïli jej koupili Pacákovi od Vápenick ch. Pomalu mi zaãalo docházet, proã Vápeniãtí dûm tak rychle prodali. KdyÏ se majiteli stali Pacákovi asi ãtyfiicet let poté, co zde do lo k tûm pfií ern m vraïdám, tak z domu uï ve keré pachy staãily vyprchat. Ti Vápeniãtí, co to prodali PacákÛm, ti je tû Ïijí? Dalo by se s nimi nûjak potkat? zeptala jsem se pana hajného. A proã? vykulil na mû oãi. ProtoÏe by mû zajímalo, jestli ten barák neprodali tfieba kvûli stra idlûm, odpovûdûla jsem. Tak pfiijìte veãer do hospody, jejich syn tam chodí celkem dost pravidelnû, takïe jste ho tam uï stejnû museli vidût, pokrãil pan hajn rameny. Filip ke mnû vzhlédl a z jeho pohledu jsem cítila, jak se zaãíná bavit m m smyslem pro odhalování zloãinu. Zítra jdeme do hospody, obrátil se k hajnému s úsmûvem na rtech. / 29 /

30 KdyÏ nám pan hajn povykládal tento hrûzostra n pfiíbûh, sebral se a vratk m krokem se odporouãel k domovu. Já mûla do rána se spánkem vystaráno. Hledûla jsem do tmy a ãekala jsem, kdy se tady objeví ty ne- Èastné Ïeny. Neobjevil se nikdo a já ráno stala do nového dne s ãerven ma oãima a bolavou hlavou. Druh den mi to nedalo a vyrazila jsem na místní hfibitov. Nemusela jsem hledat dlouho, protoïe hfibitûvek byl mal a já jsem se zamûfiila na staré hroby. Neubûhlo tedy mnoho ãasu a objevila jsem hrob se star m pomníãkem s nápisem Zde odpoãívá navûky Marie Camrdová a AneÏka Camrdová Dej jim Pán BÛh vûãné blaïené spoãinutí. KdyÏ jsem se podívala na za- Ïloutlé fotografie, na chvíli se mi zastavilo srdce byly to ty dvû postavy, které jsem vidûla ve snu. 8. kapitola / Myslí, Ïe to ta tvoje Pacáková vûdûla, kdyï nám dûm prodávala? zeptala jsem se Filipa. Myslí, Ïe nebyl vûbec drah? Ale kdyby to vûdûla, tak by ho rad i prodala nûkomu cizímu, ne? JenÏe cizí by se tfieba tady ve vesnici zajímal, co to bylo za dûm a tak. Pokud vím, tak sem Jana nikdy moc nejezdila. Jako malá se tady nudila, protoïe tady nemûla kamarády, a jako star í uï vûbec nemûla zájem o rodiãe a samotu. Pak se vdala a s Pavlem si pofiídili svoji vlastní chalupu. Nûco o tom asi vûdût musela, ale nemyslím si, Ïe by v tom byl z její strany nûjak zl úmysl, vïdyè sem pfiece její tatínek jezdil tak rád a to tady fiíkají místní, ti by si nic nevym leli. Má pravdu, pan Pacák do toho tady dal spoustu práce a penûz, ale co by asi k tomu fiekla jeho manïelka? Ta teì asi nic, kdyï je mrtvá. Ale oni se rozvedli, protoïe si nerozumûli, ne kvûli chalupû! v znamnû se na mû podíval. O tom by se Jana zcela jistû nûkdy v práci zmínila. Sama chápe, Ïe by to byl absurdní dûvod, ne? / 30 /