Historický vývoj hospodářských krizí 19. a 20. století

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finanční obchody Historický vývoj hospodářských krizí 19. a 20. století Diplomová práce Autor: Bc. David Bešťák ekonomika a management Vedoucí práce: Ing. Leopold Tanner, MBA Praha Duben, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Teplicích Bc. David Bešťák

3 Poděkování: Chtěl bych touto cestou poděkovat Ing. Leopoldovi Tannerovi MBA, ţe mi svěřil zpracování této diplomové práce, a ţe svou trpělivostí mi byl při řešení konkrétních problémů vţdy nápomocen a ochotně se spolupodílel na jejím vzniku. V neposlední řadě bych nerad opomněl své nejbliţší, kteří mi v osobním ţivotě poskytli dostatečný prostor a potřebnou pohodu, tolik nezbytnou k samotné realizaci.

4 Anotace: Ve své diplomové práci jsem se pokusil zmapovat nejvýznamnější a nejrozsáhlejší hospodářské krize 19. a 20. století. Přes úvod, ve kterém se zabývám vznikem a popisem finančních trhů, jsem se v krátkosti zastavil u hospodářské krize z roku Nemalou pozornost věnuji Velké hospodářské krizi z 30. let minulého století, kde se přes její příčiny a průběh dostávám k jejím důsledkům, které navţdy změnily ekonomické myšlení jak běţných lidí tak zejména publikujících ekonomů několika dalších generací. V závěru práce se věnuji následným ekonomickým výkyvům na světových trzích. Závěrečnou kapitolu věnuji současné hospodářské situaci, přičemţ se snaţím hledat a analyzovat jevy, které jsou pro většinu krizí společné. Klíčová slova: Hospodářská krize Finanční trh Respondent Annotation: In my diploma thesis I have tried to map the most significant financial crises in the 19 th and 20 th centuries. Preliminarily, I have focused on the genesis of the financial markets and then I have turned my attention to the crisis in I have paid great attention to the Great depression from the thirties of the last century. From here, through the causes and course of the Depression I have described the consequences which changed the economic thinking of ordinary people and publishing economists forever. In the last part I have analyzed the present circumstances in the world s financial markets and at the same time I have attempted to find a commonality within the crises. Keywords: Economic crisis Financial market Respondent

5 Nadbytek neznamená bohatství 1 1 Jan Werich dramatik, filmový a divadelní herec a scénárista (* )

6 OBSAH: ÚVODEM: VZNIK A VÝVOJ FINANČNÍHO TRHU GENESIS KRIZE, KRIZE, KRIZE BURZA Amsterodamská burza London Stock Exchange NYSE NASDAQ Tokijská burza Burza cenných papírů Praha PRVNÍ OPRAVDOVÁ KRIZE 1873 MATKA VŠECH KRIZÍ Podobenství Rakousko Uhersko Německé císařství USA Shrnutí GREAT DEPRESSION PŘÍČINY FED PRŮBĚH Za velikou louţí Cash problém Vítězové made in USA Zpátky v Evropě Rakousko Anglie Německo Doma v Československu DĚDICTVÍ VELKÉ KRIZE SITUACE NA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH TRZÍCH VE 20. STOLETÍ ROPNÝ ŠOK Dějství první Druhé dějství Shrnutí LATINSKÁ AMERIKA 80. LET Současná Latinská Amerika BLACK MONDAY JAPONSKÁ KRIZE BANK DOT-COM BUBLINA... 63

7 4 SOUČASNÁ SITUACE NA FINANČNÍCH TRZÍCH Notrhern Rock Bear Stearns ISLAND VLASTNÍ VÝZKUM CÍLE VÝZKUMU DOTAZNÍK DISTRIBUCE VÝSLEDKY VÝZKUMU Postup zpracování Vyhodnocení stanovených cílů Závěrečné shrnutí výsledků ZÁVĚREM: SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: SEZNAM PŘÍLOH, TABULEK A GRAFŮ:

8 Úvodem: Ve své diplomové práci bych se chtěl pokusit provést čtenáře proti proudu času nejzásadnějšími ekonomickými zakolísáními novověku, známých pod označením krize. Pouţijeme-li slovník cizích slov, dozvíme se, ţe je tento jev definován jako svízelná situace, nebo téţ zmatek 2 Nezbývá neţ souhlasit a to vzácně nejen s obsahem, ale také s pořadím, neboť svízelná situace často můţe vyústit ve zmatek, z něhoţ není lehké nalézt cestu ven a mnohdy se volí řešení přímo fatální. Naráţím na následnou nestabilitu trhu a nedůvěru ve finanční instituce a v několika případech můţe tento zmatek vyústit aţ v ozbrojený konflikt, tak jak to známe z přelomu 30. a 40. let minulého století. Téma popisující historické události jsem si zvolil naprosto záměrně, neboť je velice zajímavé sledovat různé názory a postoje ekonomů na tentýţ fakt nebo událost, či jak jsem také zjistil měnící se názor jednoho člověka v čase na tutéţ historickou událost. Zejména tato skutečnost podle mého názoru jasně demonstruje, jak můţe být historie rozporuplná a pohled na ni je výsostně zaloţen na optice toho, kdo na ni nahlíţí. Neméně zajímavým faktem také je, jak umí čas zdeformovat dobovou teorii, aby se s ní v zápětí zrodila teorie naprosto nová. Svou práci bych rád rozdělil do pěti logických a chronologicky seřazených oddílů mapujících moderní finanční a kapitálové trhy od jejich zaloţení v průběhu 19. století aţ po jejich dnešní podobu. Závěrečnou část své práce bych rád věnoval vlastnímu výzkumu zaměřenému na pohled, jak je právě současná nelehká ekonomická situace hodnocena širokou veřejností. Při plném vědomí toho, ţe se jedná o stěţejní ekonomickou práci mého dosavadního ţivota, bych rád kromě holých ekonomických definic, názvosloví a grafů, chtěl zvolit čtivou formu a doufat, ţe ekonom se nebude nudit a laik se obohatí o nové informace. Taktéţ je mým neskromným přáním, aby se moje práce nestala pouze jednorázovou záleţitostí, která věřím, poslouţí svému primárnímu poslání, tj. úspěšnému zakončení studia vysoké školy, ale aby bylo moţné se k ní kdykoliv s radostí a zájmem vracet

9 1 Vznik a vývoj finančního trhu Hodně dlouho a opravdu důkladně jsem přemýšlel, jak svou diplomovou práci zahájit. Jiţ od potvrzení vybraného tématu se sám v sobě peru s myšlenkou pouţít na samém začátku v zájmu zachování chronologie zmínku o úplně prvním selhání ještě neexistujícího trhu. Co mě však naprosto uchvátilo a stalo se rozhodujícím závaţíčkem na vahách, které se tím přiklonily na stranu netradičního úvodu, byl jednoznačně fakt, kterak přímo je zde nastíněno protikrizové opatření bezproblémově aplikovatelné i v současnosti. Tím prvopočátkem nemůţe být podle mého názoru nic menšího neţ kniha knih Genesis Farao měl během jedné noci dva sny. V prvním se mu zjevilo sedm krásných a tučných krav. Náhle se za nimi zjevilo sedm ošklivých a hubených krav, které ty první seţraly. V druhém snu uviděl Farao sedm bohatých klasů. Po nich spatřil sedm nedokonalých klasů, které ty první pohltily. Farao povolal ke dvoru chudého mladíka Josefa, aby mu sny vyloţil. Ten mu sdělil, ţe se jedná o jeden a tentýţ sen, jehoţ podstatou je předpověď, ţe Faraa a celou jeho říši čeká sedm let hojnosti a prosperity a po té sedm let chudoby a hladu. V ţádném případě se nepasuji do role vykladače Bible, ale osobně v tom spatřuji vůbec první psanou zmínku o jakémsi hospodářském cyklu, který z přebytku přechází do deficitu v časovém období čtrnácti let. Jak jsem se zmínil v samém počátku, rozhodujícím prvkem tohoto nestandardního úvodu byla nastíněná cesta, která by do jisté míry mohla a měla přicházející roky nedostatku utlumit. Jako východisko je zde totiţ naprosto jasně popsán model chování na úpatí a zejména vrcholu ekonomické amplitudy a to jsou maximální moţné úspory, které budou vyuţity s maximální efektivitou v momentu, kdy se ekonomika dostává do útlumu. Domnívám se, ţe je zde téměř ukázkově vykreslen problém, který se jako červená nit táhne stoletími a zejména současná ekonomická situace dává nepřímo tomuto starému textu za pravdu. Obecným problémem totiţ zůstává odvaha jak politická tak ekonomická sáhnout k úsporným opatřením v době, kdy pro ně opticky není sebemenší důvod. 3 Bible překlad 21. století, kniha Genesis 41, str

10 1.2 krize, krize, krize... Ještě před tím, neţ začnu mapovat historii kapitálových trhů, chtěl bych podrobněji rozebrat ekonomické souvislosti, které vytváří na finančních trzích nerovnováhy a ty pak mohou resultovat aţ do fází obecně nazývané krizemi. Stejně tak si myslím, ţe není nepodstatné v úvodu mé práce vysvětlit dva termíny, se kterými v celé této práci operuji. Je to finanční krize a hospodářská krize. Termínu finanční krize rozumím tak, ţe po omezenou dobu ztrácí na hodnotě finanční majetek, který mohou mít v drţení finanční instituce či jednotlivci. Dále bych pod termín finanční krize zahrnul například krize bankovní, měnové nebo různé bubliny na akciových trzích. Naproti tomu hospodářskou krizí chápu kolaps celé národní ekonomiky, podpořený v negativním smyslu růstem záporného HDP (recesí), prudkým nárůstem nezaměstnanosti a například platební neschopností velkých společností a někdy i státu. To, co jsou podle mého názoru spojené nádoby je skutečnost, ţe právě kolapsy na kapitálových nebo chceme-li na finančních trzích, tj. krize finanční, častokrát končí jako krize hospodářské a dělicí čára pro uţití toho správného termínu někdy bývá skutečně velice slabá. Faktorů, které bychom mohli uvést jako spouštěcí mechanismy krizových stavů, je jen několik základních, ale ve vzájemných kombinacích, které jsou podle mě pro hlubší finanční krizi vţdy potřeba, tvoří poměrně pestrou škálu. Mezi ty základní bych na prvním místě uvedl umělé nadhodnocení, tzv. bublinu, která se vytváří v jednotlivých odvětvích. Většinou to jsou odvětví nová, s velkým podílem inovací a výzkumu, nebo odvětví trendová, tj. taková, která budí v daný okamţik velkou poptávku po produktech. V tomto důsledku roste trţní hodnota společnosti a v přímé úměrnosti i poptávka po akciích a ostatních aktivech. To, v čem tkví velké nebezpečí, je skutečnost, ţe se jen velice sloţitě odhaduje bod zlomu, kdy hodnota finančních aktiv převýší současnou hodnotu budoucích příjmů. Tím se vytvoří ona pověstná bublina, u které je pravděpodobnost hraničící s jistou, ţe bude uţ je praskat, tj. bude klesat hodnota a cena jejich aktiv. O tom jakou rychlostí, rozhodují další faktory a ne vţdy má taková společnost svůj budoucí osud ve svých rukách. Jako jeden z klasických urychlovačů bych uvedl kombinaci s bankovní krizí, tj. situaci, kdy banka pozvolna ztrácí svou likviditu a je nucena se pokusit drţet co moţná největší objem volných finančních prostředků. V tomto okamţiku je důleţité nešířit paniku mezi klienty, kteří by se mohli 10

11 domáhat svých vkladů, čímţ by právě tuto ţivotně důleţitou hotovost odčerpávali. Pokud toto nastane, banka jiţ nemůţe půjčovat na nákupy cenných papírů klientům nebo poskytovat úvěry topícím se společnostem, v případě bank komerčních, nebo sama provádět operace na akciovém trhu, v případě bank investičních. Banka se zde, podle mého názoru stává jakýmsi akcelerátorem, který běh krize pouze urychlí a prohloubí. Tento nastíněný model je však jen jeden z mnoha a v ţádném případě se nejedná o dogmatický stav, neboť v různých fázích jej mohou dosti výrazně ovlivňovat i další faktory v podobách např. různých rozhodnutí centrálních bank, které se většinou snaţí uklidnit situaci korekcí úrokových sazeb, nebo i soukromých osob, jako to bylo v případě Georga Sorose 4 a jeho útoku na britskou libru v roce S postupnou globalizací, která je nejvýraznější právě na finančních trzích reprezentovaných světovými burzami a výrazně umocněna současnými technologickými moţnostmi, se dá konstatovat, ţe krize ať uţ finanční nebo hospodářská, nezná geografických hranic a je jen vţdy otázkou času, kdy pohltí další bankovní dům, investiční společnost nebo národní firmu, bez ohledu na jejich polohu nebo umístění. 1.3 Burza Termín burza má dle mého názoru dvě základní roviny a dal by se proto vysvětlit dvěma způsoby. Prvním je, ţe burza je místo buď skutečné, nebo virtuální, na kterém se střetává nabídka a poptávka po cenných papírech. Skutečným místem rozumím například trading floor na newyorské burze, tím virtuálním je třeba nabídka elektronického mimoburzovního systému RM-Systém (viz níţe). Jedná se tedy o místo, kde se obchodníci mohou setkávat, buďto tváří v tvář nebo jsou propojeni pomocí počítačové sítě. Druhou definicí slova burza je, ţe se jedná o subjekt, který přímo zprostředkovává obchodování s cennými papíry, s vlastní právní subjektivitou a v drtivé většině fungující na členském principu. Historie burzy sahá aţ do 11. století, konkrétně do Francie, kde se jednalo o trh regulující dluhy zemědělských komodit ve prospěch tehdejších bank. Lidé 4 George Soros (* 12. srpna 1930) americký investor a filantrop maďarského původu 11

12 zprostředkovávající tyto obchody byli ve své podstatě prvními makléři. Podle pověsti má slovo burza původ v latinském bursa, coţ znamenalo taška nebo téţ peněţenka, která jako znak visela na průčelí domu v Bruggách, kde se scházeli tehdejší obchodníci ve 13. století. Logičtěji však působí vysvětlení, ţe původ tohoto slova byl převzat z příjmení vlámského obchodníka z Brugg Van der Burse, který poskytl svůj dům jako útočiště pro ziskuchtivé obchodníky pro jejich neformální setkávání. Toto místo se těšilo velkému zájmu majetných občanů, kteří se sjíţděli i ze širokého okolí s vidinou učinění té pravé investice ve formě nákupu nebo prodeje např. směnky či nákupu podílu v některém zemědělském komplexu. Tím, jak se rozrůstala základna obchodníků, narůstal logicky i objem uskutečněných obchodů, do kterých bylo nutné postupně vkládat určitá závazná pravidla, která by přispěla nejprve k omezení a postupem času k úplnému vyloučení velkému mnoţství sporů, kterých bylo v přímé úměrnosti s nárůstem transakcí stále víc a víc. Toto bylo stěţejním důvodem, proč bylo v roce 1309 toto místo prohlášeno za oficiální burzu nesoucí jméno jeho zakladatele, a to Burza Bruggy. Nápad zřídit jedno konkrétní místo, na kterém se obchody s cennými papíry uskutečňovaly, se brzy rozšířil po celých Flandrách a brzy vznikají tyto obchodní místa například v Gentu nebo Amsterodamu. V polovině 13. století začínají jako vůbec první v zemi benátští bankéři obchodovat se státními dluhopisy, coţ vyvolává vlnu následovníků z ostatních velkých italských měst, jako byla například Verona, Janov nebo Florencie. Toto však umoţňoval zejména fakt, ţe se jednalo o nezávislá města s vládou vlivných občanů a nikoliv kníţat či jiných vládnoucích rodin. Celé 14. století je ve znamení jednotlivých drobných lokálních kapitálových trhů, jenţ neustále přibývají. Konec tohoto milénia se jiţ nese ve znamení skutečně velkých a finančně dostatečně zajištěných společností, jimţ přestávají být tyto lokální trhy těsné, a vzniká zde myšlenka moţnosti nakupovat a prodávat na místním trhu cenné papíry mající své emitenty za hranicemi dané lokality. A právě toto byl, podle mého názoru, prazárodek moderních finančních trhů, tak jak je známe ze současnosti a proto bych několik podkapitol rád věnoval těm, které stály jak na samém začátku, tak zejména přetrvaly do dneška a svou ekonomickou silou jsou těmi největšími hráči na současném akciovém trhu, který výrazně formují a ovlivňují. 12

13 1.3.1 Amsterodamská burza Amsterodamská burza je obecně povaţována za nejstarší finanční trh světa. Její historie sahá do roku 1602, kdy byla zaloţena společností Dutch East India Company. Jejím prvotním posláním byla distribuce a obchod s akciemi a dluhopisy, které sama vytiskla, čímţ se stala prvním oficiálním obchodníkem s cennými papíry. Právě z amsterodamské burzy pochází nejstarší dochovaná akcie vůbec. 5 Původní kapitál dosahoval na tu dobu jen těţko představitelnou sumu téměř šest a půl milionu zlatých (guldenů). Pravým důvodem toho, proč právě tato burza vstoupila do učebnic ekonomie, byla skutečnost, ţe jako vůbec první umoţnila jednak přístup široké veřejnosti a zejména, coţ osobně povaţuji na nejpodstatnější, byly ceny akcií řízeny trhem, coţ byl jev do té doby nevídaný, neboť běţnou praxí bylo, ţe veškeré ceny byly standardně stanovovány jednotlivými vládami. Amsterodamská burza měla nejvyšší státní privilegia a výhradní práva zastupovat stát na východ od mysu Dobré naděje. Tato práva například spočívala v uzavírání veškerých smluv jménem státu, měla právo jmenovat guvernéry provincií nebo třeba budovat vlastní armádu. Do jisté míry to byl vlastně stát ve státě, nebo dokonce stát nad státem. Aţ do poloviny 18. století se dařilo Amsterodamské burze resp. Dutch East India Company budovat si hospodářský a politický vliv, coţ zákonitě vedlo k tomu, ţe se stala největší monopolní společností své doby a ekonomicky nejsilnější společností v Indii. Svou činnost společnost ukončila k 31. prosinci 1799, tj. po 198 letech své existence, s celkovými dluhy přesahujícími 110 miliónů zlatých, přičemţ tento fatální dluh na sebe převzal Nizozemský stát. Je nesporné, ţe se amsterodamská burza stala jak průkopníkem v moderních formách investování, jak je známe ze současnosti, tak i v implementaci, v té době přímo revolučních investičních nástrojů a moţností. Stejně tak jako byla amsterodamská burza hegemonem 17. století, tak je tomu, moţná paradoxně, i v současnosti. V září 2000 se totiţ amsterodamská burza sloučila s bruselskou a paříţskou, a zaloţila burzovní alianci Euronext N. V., se sídlem v Amsterodamu, která sice sama o sobě největší nebyla, ale v roce 2006 se přidala ještě newyorská burza (NYSE) a byla vytvořena skupina NYSE Euronext, se sídlem v New 5 viz příloha č. 1 akcie vydaná zdroj: 13

14 Yorku a mezinárodním sídlem v Paříţi a Amsterodamu, a tím se stala největší a nejsilnější burzovní společnost světa s globálními aktivitami na obou březích Atlantiku London Stock Exchange První známky, které vzdáleně připomínaly kapitálový trh, spadají, stejně jako v případě amsterodamské burzy, do 17. století, přičemţ cenné papíry byly nakupovány a prodávány po kavárnách a společenských klubech a cenu neřídil přímo trh, ale byla odvislá na vzájemné dohodě prodávajícího a kupujícího. Oficiální rok zaloţení společnosti je Primárním důvodem obchodování s cennými papíry byla potřeba financovat dvě různé cesty na východ. Jedna vedla přes Bílé moře a sever Ruska do Číny, realizovaná společností Muscovy comp. a druhá do Indie a na dálný východ uskutečněná společností East India comp. Právě obchod s cennými papíry druhé jmenované společnosti započal jiţ v roce Ještě před koncem století, v roce 1697, byl přijat zákon redukující počet tehdejších makléřů a nově také zaváděl povinnost vlastnit licenci, která kromě jiného byla podmíněna přísahou, ţe obchodník s cennými papíry bude vţdy jednat pouze dle zákona. K naprosto zásadní expanzi britského kapitálového trhu dochází v 19. století, kdy zde bylo zaloţeno na dvacet menších, spíše regionálních, burz, které ve 20. století vytvářejí společnou federaci, aby se na počátku 90. let spojili v jednu burzu s detašovanými pracovišti, jako je např. Glasgow nebo třeba Manchester. Londýnská burza v současnosti plní zároveň funkci primárního i sekundárního trhu. hlavní trh Main Market alternativní trh Alternative Investment Market Na hlavním trhu jsou obchodovány akcie těch největších, nejprestiţnějších a nejstabilnějších společností. Dále jsou zde obchodovány akcie společností s vysokým stupněm inovací a investic do výzkumných a vývojových programů. Na alternativním trhu jsou naopak obchodovány akcie malých, rychle rostoucích společností. Londýnský trh se zahraničními cennými papíry je největším trhem svého druhu na světě. 6 NÝVLTOVÁ, Romana; REŢŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy. Str

15 1.3.3 NYSE The New York Stock Exchange (NYSE) je ve své podstatě nejen největší burzou s cennými papíry v USA, ale i na světě (měřeno dle hodnoty kótovaných cenných papírů). Do výčtu nej bychom ještě mohli přidat nejlikvidnější a například i nejznámější. Původ NYSE sahá do šestnáctého století, konkrétně je uváděn datum 17. května 1792, který koresponduje s podpisem Buttonwoodské dohody, kterou podepsalo 24 brokerů. V roce 1817 si pronajímá svou první stálou místnost na 40 Wall Street za 200 dolarů měsíčně. V roce 1863 přestává pouţívat do té doby platný název The New York Stock & Exchange Board a přijímá své současné označení. V mezidobí 1896 aţ 1901 došlo k více neţ šestinásobnému nárůstu objemu obchodovaných akcií, na coţ jiţ burza kapacitně nestačila, proto se v roce 1903 přestěhovala do stávající budovy, která byla v minulosti ještě několikrát přestavována a dodatečně rozšiřována. V roce 1978 byla tato budova prohlášena za národní kulturní památku. 16. září 1920 explodovala u této budovy nastraţená bomba, která zabila 33 lidí a více neţ 400 jich zranila. Pachatelé nebyli nikdy dopadeni a na budově samé stejně tak jako na okolních budovách jsou dodnes viditelné stopy po tomto útoku. Obchodování na burze funguje na principu členství, přičemţ členem se můţe stát pouze a jenom fyzická osoba, která si můţe své členství odkoupit nebo téţ pronajmout. Dle tradice se od roku 1868 kupují nebo pronajímají křesla, coţ znamená, ţe mají svou ţidli v hloučku obchodujících členů burzy. Od zavedení tohoto rituálu aţ do dnešních dní je fakt, ţe někdo vlastní křeslo na NYSE, hodnocen na společenském ţebříčku u samého vrcholu a zároveň kromě ohromné prestiţe je na člena NYSE pohlíţeno jako na velice schopného finančníka, neboť uchazeč musí splňovat přísné podmínky vztahující se například jak k profesní oblasti, tak je prověřována i jeho etická stránka. Počet křesel je pevně stanoven od roku 1953 na a další rozšiřování tohoto počtu není moţné. Do kalkulace ceny takového křesla vstupuje mnoho ekonomických faktorů, jako je třeba výnosová míra dosahovaná na trhu, nebo objem uzavřených obchodů a proto nikdy není cena křesla v čase stejná. Ne zanedbatelným dílkem v sestavení ceny je také okamţitá nabídka a poptávka po členství. Jako příklad je uváděna cena ze 70. let 19. století kdy tato činila dolarů a cena ze srpna 2005, kdy se vyšplhala do výše

16 dolarů. 7 O přijímání nových členů, kromě jiného, rozhoduje nevyšší orgán burzy tzv. Rada ředitelů, která je volena členy burzy. Kromě běţného obchodování, tj. nákupu a prodeje celé škály cenných papírů, funguje NYSE jako primární trh, coţ znamená, ţe uvádí do oběhu nové emise. NYSE sama vytvořila a kalkuluje nejrůznější druhy burzovních indexů sledujících vývoj kurzů společností kotovaných na burze (NYSE Composite), nebo toto umí dále členit do vytvořených skupit vztahující se k danému odvětví, ve kterém společnost podniká (NYSE HealthCare, NYSE Energy apod.). Současným předsedou The New York Stock Exchange je od dubna 2005 Marshall N. Carter NASDAQ Důvodem proč tento trh vznikl, bylo pověření amerického Kongresu z roku 1961 komise pro cenné papíry, aby vypracovala speciální studii o celém akciovém trhu v tehdejších Spojených státech. Výsledkem této studie bylo konstatování, ţe akciový trh USA je velice rozpolcený a neprůhledný. Jedním z pilířů studie proč tomu tak je, bylo uvedeno, ţe nemalý podíl na tehdejším stavu má i fakt, ţe obchodování probíhá pouze telefonicky. Jako řešení tohoto konkrétního problému bylo navrţeno, aby byl akciový trh zautomatizován. Toto zadala Národní asociaci obchodníků s cennými papíry (NASD National Association of Securities Dealers), která v roce 1968 zahájila výstavbu Systému pro automatickou kotaci Národní asociace obchodníků s cennými papíry (NASDAQ National Association of Securities Dealers Automated Quotation). Svůj první obchodní den zahájila tato společnost 8. února 1971, jako vůbec první elektronický obchodní systém. Narozdíl od NYSE neprobíhá obchodování na NASDAQ před makléře, ale přes tzv. tvůrce trhu (market makers). Dalším podstatným rozdílem je skutečnost, ţe pro kaţdou obchodovatelnou emisi musí funkci tvůrců trhu zastávat minimálně dvě makléřské společnosti a všechny ostatní mohou obchodovat pouze jejich prostřednictvím. V prvopočátcích fungoval jako velice jednoduchý systém, který například ani nedokázal spojit prodávajícího a kupujícího. Také se zpočátku nestal příliš 7 NÝVLTOVÁ, Romana; REŢŇÁKOVÁ, Mária. Mezinárodní kapitálové trhy. Str

17 populární mezi brokery, protoţe zavedený elektronický systém pomáhal účinně sniţovat rozdíly mezi nabízenou a poptávanou cenou, a tím je připravoval o část jejich provizí. Celá existence této elektronické burzy je úzce spjata s celou řadou slučovacích procesů, coţ z ní vytvořilo nadnárodní konglomerát, přes který v současnosti v USA jde více neţ polovina všech obchodů s akciemi. Z největších obchodních svazků bych rád jmenoval spojení s nordickou burzou OMX, burzou v Dubaji, fúzi s londýnskou burzou London Stock Exchange a nakonec nákup Philadelphia Stock Exchange jako nejstarší burzy v USA, která je v provozu od roku Současným výkonným ředitelem NASDAQ je od roku 2003 Robert Greifeld Tokijská burza Zrod akciového trhu v hlavním městě Japonska taktéţ spadá, jako většina popsaných předchůdců, do 17. století, konkrétně se jeho zaloţení vztahuje k datu 15. května Po newyorské burze patří dle kótovaných společností na pomyslnou stříbrnou příčku na světě. Během druhé světové války byla tokijská burza sloučena s deseti ostatními japonskými burzami a byl vytvořen jednotný japonský akciový trh, který vydrţel aţ do bombardování Nagasaki v roce 1945, kdy se rozpadl. V první polovině 20. století byla burza ovládána velkými japonskými společnostmi a hlavním artiklem obchodování byly státní dluhopisy. Svá nejlepší léta zaţívá tokijská burza v období mezi lety , kdy se stává jedním z klíčových světových hráčů. Po strmém vzestupu v letech osmdesátých zaţila po roce 1990 ještě strmější pád. Nové milénium změnilo tokijskou burzu ze sdruţení na akciovou společnost a zastihlo ji v obrovských problémech s vlastním elektronickým systémem vyvinutým společností Fujitsu. Mediálně nejznámějším omylem se stala chybná transakce z 8. prosince 2005, kdy zaměstnanec japonské makléřské společnosti chybně zadal do systému transakci, při které prodával akcií za 1 jen, místo jenů za 1 akcii. Přesto, ţe si uvědomil svůj omyl a systém zablokoval proti prodeji, k obchodu skutečně došlo, přičemţ vznikla okamţitá ztráta 347 milionů dolarů. Po vzájemném osočování mezi makléřskou společností a tokijskou burzou, která nakonec svůj omyl připustila, byl odejit tehdejší předseda správní rady a dva další vysocí manageři burzy

18 Narozdíl například od newyorské burzy se mohou členy burzy stát výlučně investiční společnosti, jejichţ primárním předmětem podnikání je obchod s cennými papíry. Tyto společnosti se dále dělí na řádné členy a zprostředkovatele., kteří stanovují kurzy akcií, se kterými lze obchodovat. Kontrolním orgánem burzy je Komise pro dohled nad cennými papíry a burzami (Japan Securities and Exchange Surveillance Commission), přičemţ tento orgán nelze zahrnout pod pojem nezávislý, neboť úzce spolupracuje s japonským ministerstvem financí. Burzovním indexem je Nikkei 10 a současným nejvýše postaveným managerem tokijské burzy je Toshitaka Hagiwara ve funkci prezidenta Burza cenných papírů Praha Co do popisovaných akciových trhů patří praţská burza mezi ty daleko nejmenší a to jak do objemu uskutečněných obchodů, kotovaných společností, tak především významu. Jednoznačným důvodem proč tomu tak je, je absence své vlastní historie, neboť praţská burza byla zaloţena 24. listopadu Ze zákona je akciovou společností, a co ji spojuje s ostatními významnými burzami světa je členský princip. Členem můţe být jak fyzická tak i právnická osoba, přičemţ jedinou limitující podmínkou je nutnost, mít jako předmět podnikání uvedeno obchodování s cennými papíry. Nejvyšším orgánem praţské burzy je valná hromada, která volí a odvolává členy dozorčí rady jako kontrolního orgánu a burzovní komory, která je statutárním orgánem a volí svého generálního ředitele, kterým je v současnosti Ing. Petr Koblic. Burza má 20 členů, ke kterým je potřeba připočíst další dvě osoby, které jsou oprávněny uzavírat burzovní obchody a jsou jimi ČNB a Ministerstvo financí ČR. 12 Burzovním indexem Burzy cenných papírů Praha je index PX. Tento index nahradil 20. března 2006, kdy byl proveden první jeho výpočet, indexy PX 50 a PX-D. Právě z indexu PX 50 převzal historické hodnoty a spojitě na něj navázal. 10 Index společnosti Nihon Keizai Shimbum Inc. je cenově váţeným indexem, zahrnujícím 225 největších a nejvýznamnějších společností

19 V souvislosti s českým akciovým trhem bych ještě rád v krátkosti představil mimoburzovní trh RM-Systém. Jeho vznik se datuje do roku 1993 a jedná se o plně automatizovaný elektronický trh, jenţ je ovládán buďto prostřednictvím více neţ 60 obchodních míst, nebo elektronickou cestou přes internet za pomoci speciální aplikace na oficiálních stránkách RM-Systému. O tom, ţe je tento systém velice populární, svědčí fakt, ţe jiţ zprostředkoval obchody více neţ tří milionů zákazníků. Systém je zaloţen na účastnickém principu, coţ v praxi znamená, ţe jednotliví zákazníci do něj vstupují přímo bez zprostředkovatele. Jediným předpokladem je registrace na obchodním místě a zřízení účtu ve Středisku cenných papírů. I přesto, ţe poskytuje široké veřejnosti snadnou cestu na akciový trh, zaznamenává od roku 1996 prudký propad obchodovatelných titulů. Hlavní důvody spatřuji jak ve velkém mnoţství konkurzů a likvidací společností, tak v rozhodnutí jednotlivých emitentů vyřadit své akcie z veřejného obchodování. Domnívám se, ţe má tento mimoburzovní trh v sobě velký potenciál do budoucna, přestoţe v současnosti je zde moţné obchodovat pouze s 26 emisemi. 13 Také se dá předpokládat, ţe by na tento trh mohli být umisťovány emise společností odcházejících z oficiálního trhu. Trh je ovládán od roku 2006 finanční skupinou FIO, přičemţ v jejím čele stojí předseda představenstva Mgr. Jan Sochor. 1.4 První opravdová krize 1873 matka všech krizí Na první pohled by se mohlo zdát, ţe datum v podkapitole je něco, co je tak dávno, ţe by to klidně mohlo být jiţ zapomenuto. Omyl je však pravdou, neboť právě na základech této krize můţeme vidět, jak velké mnoţství pojítek s dnešní dobou, tak i resultujících ponaučení pro současného investora Podobenství Je aţ s podivem, jak jsou si zárodky velkých a vleklých ekonomických problémů navzájem podobné. Na prvním místě bych viděl nezměrný optimismus a zároveň slepou víru v nekonečný růst. Důvody k tomuto ekonomickému uvaţovaní se přímo nabízely. Na prvním místě bych jmenoval obrovskou industrializaci a velký rozmach průmyslové výroby, která s sebou přinášela tisíce volných pracovních míst v nově vznikajících

20 továrnách vyrábějících velké mnoţství produktů. Toto vše bylo ještě umocněno ochotou lidí dojíţdět a zejména stěhovat se za prací kam, jen byla potřeba. Je nutno podotknout, ţe se migrace netýkala pouze lidí, ale také kapitálu, coţ můţeme dnes definovat jako formu zahraničních investic. Jako další předpoklad bych uvedl cílené a cílevědomé odstraňovaní překáţek, které měly za následek zpomalování a komplikace vzájemného obchodu dvou zemí. Ty překáţky měly různé formy. Mohly být přirozeného nebo umělého rázu, jako byly vývozní a dovozní cla nebo dokonce existující zákazy dovozů. Pravým hegemonem v tomto období byla Velká Británie, která se do jisté míry stala vzorem pro volný obchod. Jako odstraňování přirozených překáţek lze uvést rozmach logistických prostředků, jako byla dynamicky se rozšiřující ţelezniční síť a například námořní doprava, která se výrazně zlevnila. Oba tyto dopravní nástroje přepravu zboţí zejména urychlily, coţ mělo za následek vyšší poptávku a tak vyšší produkci. Tím se ekonomiky jednotlivých zemí roztáčely, přičemţ zároveň těţily maximum z absolutních i komparativních výhod. Tak jak všechny výše popsané změny v ekonomice a ve společnosti vůbec hnaly moderní a flexibilní společnosti vpřed, zadupávaly zároveň neefektivní firmy nelítostně do země, neboť ty se jiţ nemohly spoléhat na ochranné bariéry, které jim vytvářel stát. Ti, kteří nebyli schopni nebo ochotni přistoupit na celou řadu restrukturalizačních opatření, prostě a jednoduše skončili v propadlišti dějin. Efektivní vyuţívání zdrojů se stalo alfou a omegou celého výrobního cyklu. V přímé úměrnosti s růstem průmyslové výroby, mezinárodního obchodu a produktivity rosta i ţivotní úroveň obyvatelstva. Rapidně se měnila jak skladba potřeb, tak zejména způsob jejich uspokojování. Jistě by bylo nepřesností nezastavit se i u bankovního sektoru, který stejně jako průmysl zaţíval velký rozmach. Jak bankovnictví, tak i burzovní obchody s cennými papíry se těšily všeobecné důvěře. Současně s růstem reálné ekonomiky se zde nabízely nové podnikatelské příleţitosti ve formě realizací investičních obchodů. Nově vzniklé podniky nutně potřebovaly finanční zdroje, kterými by kryly nákupy nových technologií. Logickým vyústěním těchto ţivotně důleţitých potřeb byl vstup na akciový trh, kde bylo moţné prodejem akcií získat potřebné finanční zdroje. Stejně jako finanční trhy zaţívaly boom, tak i bankovnictví zaznamenávalo nebývalý rozkvět. Stejně jako podniky potřebovaly finanční prostředky, potřebovaly je i lidé. Zde se také promítl vzestup úvěrového cyklu na stále vzrůstajícím počtu bank a úvěrových organizací. Ty, 20

21 které byly ochotny poskytovat i ne úplně kryté úvěry zaznamenávaly prudký nárůst bankovních aktiv. Na druhou stranu naprosto logicky rostla i zadluţenost a to jak v podnikovém, tak i v privátním sektoru. Burza dokázala absorbovat neskutečné mnoţství finančních prostředku a v tom důsledku se také neustále ceny akcií posouvaly vzhůru. Sekundárním jevem, ne neznámým všem investorům, se stal jev známý jako spekulace na růst, coţ je při rostoucí ceně akcií klasický model chování investora, avšak při problémech kapitálového trhu můţe mít aţ fatální následky formou dominového efektu, neboť jako prostředek k nákupu akcií je v drtivé většině pouţit úvěr. Jestliţe dluţník není schopen dostát svým závazkům v čase z důvodu poklesu cen akcií, vede to ve většině případů k neschopnosti věřitele poskytnout další volné finanční prostředky, čímţ se roztáčí spirála, která se pak šíří napříč finančním trhem, který tím velice silně trpí Rakousko Uhersko Situace na zdejším finančním trhu byla taková, ţe banky byly ochotny bez problému poskytnout komerční úvěr na různé formy spekulací jak s cennými papíry, tak i pozemky. Tím byla vytvořena umělá bublina, která budila dojem, ţe tento způsob podnikání je ten nejlepší na světě, neboť jediné dvě budovy, které je nutno navštívit jsou místí banka a burza. Logickým krokem, který vyplynul z tehdejší situace, bylo naprosté předluţení celého sektoru, které muselo zákonitě vést ke krachu. Predikce, ţe akcie budou nadále a zejména dlouhodobě poskytovat kapitálové i dividendové zhodnocení jako i idea, ţe se cena pozemků bude stále šplhat vzhůru, se ukázaly jako naprosto mylné. Po krachu Vídeňské burzy v roce 1873 byl optimismus velice rychle vystřídán pesimismem, který byl doprovázen velkými finančními propady i na dalších významných burzách, coţ vedlo k naprosto zásadnímu narušení stability tehdejšího finančního systému. Tento stav měl dále za následek lavinový krach tehdejších investičních bank, které kaţdým dnem zjišťovaly, jak ohromné ztráty nabíhají na jejich vrub v důsledku rychlých a strmých poklesů zástav, které měly od dluţníků jako formy ručení za poskytnuté úvěry. Od krachů investičních bankovních domů byl jen krůček ke krachům bank komerčním, které disponovaly se vklady drobných střadatelů, coţ ve 21

22 společnosti zapůsobilo jako rozbuška a lidé se v nastalé panice snaţili vybrat veškeré své vklady, čímţ ještě urychlili i tak nevyhnutelný pád běţný bank. Od toho okamţiku můţeme směle říct, ţe to je právě ten moment, kdy se finanční krize mění v krizi hospodářskou Německé císařství Toto uskupení vzniknuvší roku 1871 na troskách Pruska, velice silně profitovalo z válečných reparací, které mu jako vítězné mocnosti na základě frankfurtského míru, byla nucena zaplatit Francie. Pro zajímavost se jednalo o pět miliard franků. Francie provedla jednorázovou platbu ve výši 22 % tehdejšího francouzského HPD, tj. ve výši cca jedné třetiny německého HDP. Pro zajímavost přepočteno na současné finanční poměry, jednalo se o pět set šedesát čtyři miliard dolarů. Tato nadstandardní finanční injekce roztočila německou ekonomiku nevídaným způsobem. Například jen v Německu bylo v meziobdobí zaloţeno více jak 500 nových akciových společností. V Rakousku do roku 1873 zahájilo svou činnost dokonce více jak 1000 nových firem. Francouzské peníze s sebou nutně nesly i jakési uvolnění v měnové oblasti, coţ nutně rezultovalo k poskytování levných úvěrů. Nastartovaná ekonomika přímo vybízela ke spekulacím všeho druhu. Akcie nově etablujících se společností na finančním trhu byly téměř okamţitě rozebrány. Mzdy dělníků letěly strmě vzhůru. Německá ekonomika zaţívala boom, který, převedeno do současnosti, se podle mého názoru dá přirovnat snad jen k boomu internetových firem. I zde se však nafukovala neviditelná bublina, jejímţ nezvratným údělem bylo jednoho dne prasknout. Stejně tak jako v Rakousku-Uhersku byla i zde nemalá část finančních spekulací profinancována přes úvěry poskytované investičními bankami. Naprosto identicky zde bylo uvěřeno současnému růstu, který měl zaručit růst budoucí. I zde však tvrdě a nečekaně zaúřadoval krach Vídeňské burzy v roce 1873 a vzhledem k ekonomické propojenosti Rakouska a Německa nastoupil zde tento jev téměř okamţitě s naprosto analogickými důsledky jako v Rakousku-Uhersku. 22

23 1.4.4 USA Finanční trh Spojených států se těšil, stejně jako ten evropský, velké důvěře obyvatelstva, které dychtivě a s uspokojením sledovalo růst cen akcií i pozemků. Průmysl zaţíval boom, který se projevoval zejména obřími investicemi do nově vznikající ţelezniční dopravy. Budovaly se tisíce kilometrů nových tratí, coţ mělo blahodárný vliv na indexy zabývající se zaměstnaností. Do tohoto odvětví putovalo i mnoho finančních prostředků z Evropy, neboť důvěra v tento průmyslový sektor se velice rychle přelila přes Pacifik na starý kontinent a vidina snadného zhodnocení byla neodolatelná. Ty optimistické vyhlídky se roku 1873 rázem změnily v pesimistické a v logické návaznosti na tuto skutečnost ustaly téměř veškeré zahraniční investice, čímţ došlo ke krizi likvidity. Utlumením investičních aktivit došlo k různým zeštíhlovacím procesům v téměř všech společnostech, coţ mělo kromě jiného negativní dopad zejména v oblasti zaměstnanosti. Počátkem září 1873 začaly v USA, podobně jako v Evropě, krachovat nejprve investiční a ihned poté i komerční banky. V nastalé panice sáhla tehdejší vláda Spojených států k uzavření newyorské burzy. Toto uzavření však netrvalo ani celý měsíc, neboť jiţ koncem září 1873 byla burza opět otevřena a situace se alespoň opticky začala velmi pozvolna stabilizovat Shrnutí Přestoţe byla krize z roku 1873 jakousi několikaměsíční epizodou měla následně téměř aţ fatální následky. Jiţ v roce 1874 se krize vrátila do Evropy, přičemţ s sebou přinesla jak velkou deflaci, tak zejména závaţné sociální problémy projevující se hlavně velkou mírou nezaměstnanosti. Logickým vyústěním finanční krize byl přechod k recesi, která trvala dlouhých šest let. Vleklé hospodářské problémy byly znatelné na celoevropském finančním trhu. Například ve Vídni zkrachovaly čtyři pětiny bankovních domů. Krize se nevyhnula ani českým zemím, kde nedobrovolně ukončilo činnost téměř 80 % bank, které svůj vznik datovaly před květen

24 Sekundárním a nezanedbatelným jevem, který tato krize přinesla, bezesporu bylo to, ţe si vlády začaly uvědomovat, jak důleţité pro zachování domácí produkce je ochrana vnitřního trhu, proto se začaly vytvářet umělé překáţky v mezinárodním obchodě ve formách dovozních cel a přiráţek. Na několik desetiletí byl naprosto opomíjen fakt, ţe právě mezinárodní obchod je základním zdrojem bohatství daného teritoria a všechny uměle vytvořené bariery jsou jen primárním zdrojem neefektivity. Aţ do Velké krize ve 30. letech minulého století šlo, podle mého názoru, o největší hospodářskou krizi novověku. 24

25 2 Great depression Velká hospodářská krize představuje událost, která světové ekonomické myšlení uvedla na několik desetiletí na falešnou keynesiánskou cestu. Trvalo dlouho, neţ Milton Friedman přesvědčil ekonomy, ţe k hospodářskému propadu tehdy přispěla americká centrální banka svou zbytečně přísnou měnovou politikou Příčiny Zhodnotit objektivně příčiny vzniku Velké hospodářské krize není ani po téměř osmdesáti letech úplně jednoduché, avšak tento dlouhý časový odstup nám umoţňuje shromáţdit veškeré dostupné informace, které věrně popisují tehdejší činy význačných jednotlivců a organizací té doby. Nutno také poznamenat, ţe co autor píšící o Velké krizi to vlastní ţebříček příčin, a proto se budu zabývat těmi, které se v literatuře pravidelně opakují. Neoddiskutovatelným faktem zůstává, ţe krize hluboce otřásla důvěrou lidí v kapitalistický systém a opět ve společnosti oţily debaty o Marxistické ideologii. Podstatným faktem změn myšlení byla také skutečnost, ţe Sovětský svaz se svým centrálním plánováním ţádnou krizí a zejména nezaměstnaností netrpěl. Jistě by bylo chybou také nepřipomenout, ţe hospodářská deprese nemalou měrou přispěla k posílení postavení a moci Adolfa Hitlera a národně-socialistického hnutí v Německu jako celku. Obecně lze říci, ţe se ve společnosti vytrácela víra v trţní systém a ve svobodné soukromé podnikání. Dodnes vlastně neexistuje jasně definovaná shoda, jaké byly přímé příčiny Velké hospodářské krize. Nutno však podotknout, ţe toto hledání a neshoda není pouze výsada dnešní doby, ale ani velcí ekonomové minulosti se poměrně značně rozcházeli v názorech na ony příčiny. Jako příklad bych rád uvedl Johna Maynarda Keynese a Irwinga Fischera. Druhý jmenovaný, kterého ekonomický svět zná jako zakladatele moderního monetarismu a měnové teorie, naprosto neodhadl předzvěst přicházejících 14 Prof. Ing. Václav Klaus, CSc. (* ) ekonom, prognostik a současný prezident ČR 25

26 problémů a stejně tak jako řada dalších odborníků, ale i řadových občanů se vezl na obří vlně euforie, která zaplavila zejména v první polovině 20. let minulého stolení americké finanční trhy. Značně a svým způsobem fatálně podcenil bublinu kolem stále rostoucích trhů v USA a vůbec nepočítal s tím, ţe by mohla tato bublina brzy prasknout. Hlavní záruky spatřoval ve Federálním rezervním systému jako v hlavním garantovi finanční stability. Svou neotřesitelnou víru ve vnitřní mechanismy a stabilizátory trhu jasně dokumentoval tím, ţe celý svůj majetek nabitý patentováním jednoho svého mechanického vynálezu investoval do akcií, jejichţ hodnota činila před krachem 10 milionů dolarů. Po krachu na newyorské burze přišel o všechno, a kdyţ po válce zemřel, zanechal po sobě dluhy ve výši tři čtvrtě milionu dolarů. Podobně si vedl i John Maynard Keynes, který také nedovedl velký krach předpovídat. Tato legenda ekonomie, která předpověděla zhroucení německé měny následkem povinnosti úhrad válečných reparací a také krizi v roce 1925, kterou utrpěla Velká Británie důsledkem návratu libry ke zlatému standardu. Tímto se podrobně zaobíral ve své práci Economic Consequences of Mr. Churchill. Tím ovšem Keynesovy věštecké schopnosti skončily. Stejně jako Fischer se nechal unést neutuchajícím optimismem, který naprosto ovládl americké smýšlení. Taktéţ podobně jako Fischer se rozhodl Keynes investovat a také prvotní výsledek byl dost podobný s tím rozdílem, ţe neustále, aţ dá se říct tvrdohlavě, otáčel finanční rezervy, které si ponechal a tím výrazně po skončení krize zhodnotil svůj majetek, takţe v roce 1946 zemřel jako bohatý muţ. Moţná i tato zkušenost mohla později formovat jeho názory, které mimo jiné vyjádřil ve své Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz. Sám se několikrát zmínil, ţe neregulovaný finanční trh připomíná kasino a faktor náhody zde hraje více neţ podstatnou roli. Jako pravý ekonom se Keynes soustředil na hledání důvodů, jak je moţné, ţe můţe vyspělá trţní ekonomika z vnitřních příčin upadnout do deprese, která s sebou nese vysokou míru nezaměstnanosti. Také se zajímal o důvody, proč v dané ekonomice nepůsobí dostatečně samoregulační trţní síla, která by samovolně vyvolávala trţní oţivení. Sám spatřoval příčiny recese v nedostatečné efektivní poptávce s nízkými podněty k investicím. Taktéţ podle jeho názoru nebyla kapitalistická trţní ekonomika trvale schopna vytvářet efektivní poptávku umoţňující realizaci reálného národního důchodu při cenách, jeţ kryjí výrobní náklady a přinášejí podnikatelům poţadované zisky za 26

27 podmínek plného vyuţití všech ekonomických zdrojů. Tolik důleţité rozhodování o úsporách je podle Keynese závislé na příjmech domácnosti a úspory povaţuje za rostoucí funkci běţného důchodu. Naopak rozhodování o investicích je pouze věcí podnikatelských subjektů a je přímo závislé na očekávaném čistém výnosu v porovnání s úrokovou mírou. Keynes také nespatřuje jako primární jev ziskový motiv podnikatelů, ale jako cíl vidí kumulaci bohatství jako takového. Na to se váţe také teze o tom, ţe podnikatel se příliš nestará o to, zda budou nakoupené statky spojeny s nabídkou nových pracovních míst či produkcí spotřebních statků, neboť v případě, ţe budou vyhlídky očekávaných výnosů z investic do výroby statků pesimistické, můţe dát přednost drţbě peněz jako pojistce udrţení svého bohatství v čase. Zajímavý je vůbec Keynesův názor na peníze. Podle jeho myšlení mají peníze v normálně fungující ekonomice povahu jakéhosi zvláštního statku, který je produkován bez vynaloţení ţivé práce. Keynes také spojil jev nejistoty s myšlenkou, zda se peníze vůbec mohou stát nevýhodnější formou udrţování bohatství. Dál toto rozvedl jako názor, ţe v kapitalistické trţní ekonomice je podnikatelský subjekt nucen působit v existujících podmínkách nejistoty, která je v jeho pojetí nekvantifikovatelná. Z výše uvedeného si vyvodil, ţe vlastně v kapitalistické trţní ekonomice neexistují ţádné záruky, ţe se budou budoucí investice rovnat úsporám, jeţ by domácnosti vytvářely ze svých důchodů při plné zaměstnanosti. Keynes do výčtu důvodů nástupu recese také zahrnul institucionální uspořádání finančních trhů a jejich fungování na národní i mezinárodní úrovni. Toto spatřoval především v nerovnováţném rozloţení sil působících zejména na finančních trzích, jenţ se přímo podílí na oceňování kapitálových aktiv. Jak sám Keynes několikrát ve svých pracích uvedl, dospěl k závěru, ţe je nezbytně nutné zásadním způsobem provést změnu hospodářské politiky státu a v návaznosti na to provést hloubkovou reformu mezinárodního finančního sytému v jím navrhované Clearingové unie včetně zavedení řízení měny bancor. Co se nepovedlo Keynesovi, Fischerovi a jiným velkým ekonomům té doby, se podařilo tehdy téměř neznámému rakouskému ekonomovi Ludwigu von Misesovi. Misesovo 27

28 přesvědčení, ţe levný kapitál spolu s lehce dostupnými půjčkami je kombinace téměř vraţedná, trvala od první poloviny 20. let 19. stol. Mises měl také v sobě zakořeněnou hlubokou nedůvěru v poválečný měnový systém, který v té době byl zaloţen zejména na rostoucí moci centrálních bank. Jeho varování před upevňujícím se státním monopolem na peníze bral jen málokdo váţně. Svá tvrzení a ekonomické názory opíral kromě jiného o díla Rakušana Böhm-Bawerka a Švéda Wicksella. Stejně jako oni poukazoval na to, ţe peníze ve své podstatě nejsou neutrální a ţe se v rukou státu mohou stát zdrojem váţných národohospodářských poruch. Tyto své postoje a názory demonstroval prakticky tím, ţe odmítl v létě 1929 vysokou pozici ve velké rakouské bance Kreditanstallt s odůvodněním, ţe nechce být jakýmkoliv způsobem spojován s blíţícími se velkými ekonomickými problémy. Ve 30. letech byly názory zastánců laissez faire v hluboké minoritě zejména proto, ţe radili nedělat nic a pouze čekat, zatímco běţný občan ţádal činy. Důvěra v trţní hospodářství na svobodné bázi dostala těţký zásah a tak politici nečekali na rady akademických ekonomů a pouštěli se sami do různých prohlášení s nadějí, ţe prohlubující se krizi odvrátí nebo alespoň zpomalí. V roce 1933 vyhlašuje prezident Franklin D. Roosevelt svůj The New Deal, coţ můţeme v kontextu třicátých let minulého století volně přeloţit jako přerozdání karet. Jak uţ tento název předpovídá, jednalo se převáţně o program veřejných výdajů primárně zaměřených na sníţení nezaměstnanosti. Paradoxně a do značné míry chybně je tento program označován jako keynesiánský a to bez ohledu na to, ţe J. M. Keynes vydal svou knihu aţ o tři roky později, tedy v roce Můţeme říci, ţe keynesiánskou politiku v pravém slova smyslu začala provádět aţ administrativa J. F. Kennedyho po roce President F. D. Roosevelt měl vůbec zvláštní cit pro tvorbu legislativy, kterou pouţíval jako nástroj boje s hospodářskou krizí. Během prvních 100 dní jeho vlády hned ve dvou případech narazil u Nejvyššího soudu USA. Jako první případ bych uvedl jeho Agricultural Adjustment Act, který v praxi vypadal tak, ţe vláda platila farmářům paušální částku za to, ţe nechávali leţet části svých polí. Záměrem zákonodárce zde bylo uměle zvýšit cenu potravin a zajistit tak farmářům v pozdějším období vyšší příjmy. Tento zákon byl zrušen v roce Jako druhý příklad bych uvedl National Industrial Recovery Act, který měl hned několik poslání, jako byla např. idea zvyšování mezd, stanovování výrobní kvóty, koordinace průmyslových odvětví, omezování konkurenčního boje či stanovování minimálního a maximálního pracovního času. Tento zákon však od 28

29 prvopočátku vnášel pouze chaos do všech průmyslových odvětví, neboť zaváděl například povinnost vyhotovovat soupisy výrobních podmínek, jinak řečeno kodexy čestné konkurence, které také zakazovaly noční práci a zaváděly minimální moţné ceny. Souběţně s tím umoţňoval vládě, aby platila zaměstnancům v některých soukromých podnicích. V praxi však docházelo aţ k absurdním situacím, kdy se konkurenti nechávali navzájem zavírat za to, ţe někdo nedokázal nabídnout určitý výrobek za niţší cenu neţli oni. Tento, od počátku více neţ kontroverzní, zákon zrušil Nejvyšší soud USA 27. května Uţ jeden z velikánů české literatury prohlásil, ţe optimismus je opium lidstva 15 a já se nemohu zbavit dojmu, ţe právě toto by se dalo aplikovat a směle prohlásit jako jeden ze zásadních faktorů ovlivňující roztočení pomyslné spirály, které vehnala světovou ekonomiku do spárů krize. Optimismus byl cítit na kaţdém kroku a byl ze všech stran podporován expanzivní politikou levných úvěrů. Například zásoby podniků byly na trojnásobku hodnot z roku předcházejícího tj Ochota investorů zkupovat akcie byla všudypřítomná. Povaţuji za podstatné zmínit se také o dvou faktorech, které byly v americkém hospodářství v roce 1929 přítomny. Provázanost investičního a komerčního bankovnictví Zlatý měnový standard Při popisu prvního bodu je nutné uvést, ţe banky ve dvacátých letech fungovaly jako shromaţďovatelé vkladů na straně jedné a investor do akciového trhu na straně druhé, coţ nebylo a není nic zvláštního, avšak v této souvislosti je nutné zmínit fakt, ţe všechno toto se dělo bez závazných pravidel pro tvorbu rezerv na případné kursové ztráty z cenných papírů. Existovala celá řada doporučení a návodek jako těmto rizikům předcházet, ale chyběl závazný a přikazující právní předpis. Neustálý růst cen akcií, také nevytvářel potřebu něco podobného zapracovávat do legislativy. Banky na tomto růstu cen akcií významně profitovaly a tím získávaly potřebné volné finanční prostředky, které obratem distribuovaly jako formy levných úvěrů, přičemţ v mnoha 15 KUNDERA, Milan. Ţert. Str

30 případech hrubě podceňovaly platební schopnost dluţníků. Zástavy ve formách pozemků, které po vypuknutí krize spadly na zlomek své hodnoty, byly běţným prostředkem jak dosáhnout na úvěr. Také rozpůjčovaných více jak devět miliard dolarů spekulantům s akciemi bez důkladných analýz platební schopnosti bylo později hodnoceno jako velice nešťastné FED 16 Při popisu příčin Velké krize nelze podle mého názoru opomenout roly FEDu jako garanta stability měny a věřitele v poslední instanci. Jednoznačných úspěchů dosahoval tento systém během 20. let, kdy se mu dařilo prostřednictvím změn peněţní zásoby úspěšně tlumit hospodářský cyklus a tím podstatnou měrou přispívat k vytváření stabilního finančního a hospodářského prostředí, za coţ na straně jedné sbíral kladné body na straně druhé se znaménkem mínus vyvolával, jak se později ukázalo, přehnaný optimismus u spotřebitelů, finančníků i podnikatelů. Tato iluze spočívala zejména v tom, ţe finanční trh po téměř nepřetrţitém růstu zaţije novou éru dlouhodobého a hlavně trvalého růstu. Reakce v podobě plného oddání se této optimistické vlně v podobách obřích nákupů akcií i jiných komodit na sebe nenechaly dlouho čekat. Situace se dá jednoznačně popsat jako obří spekulační bublina, coţ dnes s odstupem času lze hodnotit jako předehru k velkému krachu. Po nástupu krize naopak došlo k veliké deziluzi a nezměrný optimismus nahradil nekonečný pesimismus. Hluboký pokles investic a spotřeby a snaha drţby zbytků hotovosti byly jen logickým vyústěním situace, jejíţ konec byl tehdy v roce 1929 v nedohlednu. Existuje mnoho názorů o tom, ţe FED byl za daných okolností schopen do jisté míry Velkou krizi výrazně utlumit či, jak uvádějí někteří ekonomové, dokonce odvrátit. Rád bych se také vrátil do předcházející kapitoly, neboť otázku zlatého standardu měl v plné dikci právě FED. Velikou chybu spatřuji v tom, ţe se FED nikterak výrazně nestaral o stabilitu americké měny, protoţe dostatečnou jistotu stability spatřoval právě ve zlatém standardu a v rozhodujícím období, kdy bylo zapotřebí pustit do oběhu velké mnoţství peněz, udělal FED přesně pravý opak a zvýšil úrokové míry, tj. zahájil aplikaci 16 Federální rezervní systém zaloţen 1913 podpisem Zákona o federálních rezervách prezidentem Woodrowem Wilsonem 30

31 restriktivní měnové politiky v tom nejméně vhodném období. Tím urychlil vlnu platební neschopnosti bank, čímţ logicky uspíšil a moţná se dá říci i rozpoutal vlnu bankrotů bankovních domů. To bylo přesně to, co nemohla ekonomika v daný okamţik potřebovat. Důsledky tohoto opatření byly katastrofální. Totální nedostatek hotovosti podtrţený restriktivní politikou FEDu vedl k bleskovému vyčerpání bankovních rezerv a nejslabší z nich začaly bankrotovat téměř okamţitě. Vkladatelé propadali nastalé panice a hektické výběry vkladů byly jen logickým vyústěním nastalé situace. Fakt, ţe bankám docházely prostředky, se projevil v propastném propadu americké ekonomiky, protoţe podniky zvyklé čerpat z otevřených úvěrů u bankovních domů náhle neměly kam sáhnout a i zde zaúřadovala vlna bankrotů, přičemţ nárůst nezaměstnanosti byl naprosto logický. Kruh se pomalu uzavíral, aniţ by FED udělal nějaký zásadní krok. K opětovnému sníţení úrokových sazeb přistoupil FED aţ v roce 1930, coţ uţ nebylo příliš platné. Přestoţe se mnoho komentátorů a novinářů snaţilo nalézt v rozhodování FEDu politické zabarvení, nikdo nikdy nepředloţil jasně vypovídající důkazy, ţe by tomu tak bylo. Musíme se proto spokojit s předpokladem, ţe se jednalo o systémové selhání, v němţ podstatnou roli hrála primární snaha udrţet zlatý standard za kaţdou cenu. Dnes lze toto zhodnotit jako naprosto mylné rozhodnutí bez rozumného ekonomického zdůvodnění. Mé tvrzení opírám především o fakt, ţe se FEDu stejně nakonec nepodařilo udrţet stabilní hodnotu dolaru a v roce 1934 byl FED nucen provést devalvaci národní měny na úroveň 35 dolarů za trojskou unci zlata a tato hodnota se drţela aţ do roku 1971, kdy byl zlatý standard prezidentem Nixonem zrušen definitivně. Milton Friedman porovnává ve svém díle Svoboda volby finanční krach z roku 1929 s krizí v roce 1907, kdy cca po pěti měsících krize zkrachovala velká newyorská banka a tím se rozpoutala panika, která měla za následek sérii bankovních krachů zapříčiněných nekontrolovatelnými výběry vkladatelů. Logický odvetný krok finančních domů na sebe nenechal dlouho čekat v podobě omezení výplat vkladů. Toto velice nepopulární a často kritizované opatření však mělo za následek to, ţe banky alespoň přeţívaly. Bohuţel, jak jiţ několikrát z historie víme, býváme v mnoha ohledech nepoučitelní a to, co se událo v roce 1907, se ještě v masivnějším měřítku odehrálo i v roce Je naprosto zřejmým faktem, ţe krach na newyorské burze by s největší mírou pravděpodobnosti neměl tak fatální následky, kdyby nepřerostl v krizi 31

32 v bankovním sektoru. V tomto ohledu osobně spatřuji selhání FEDu jako instituce, neboť namísto pozvolných a tím méně bolestivých opatření ţivil nafukující se bublinu optimismu, která koncem října 1929 naprosto nečekaně z ničeho nic praskla a to i přes to, ţe historie zná velkou řadu bankovních krachů, ale ne vţdy vedou tyto krachy ke krizím, jako byl například propad kursů akcií na podzim 1987, který se obešel prakticky bez vlivu na ekonomiku. 2.2 Průběh Čtvrtek 24. října 1929 Onen památný den začalo obchodování s akciemi na stabilní úrovni, avšak v obrovském měřítku. Akcie firmy Kennecott se objevily na trhu v bloku kusů, akcie General Motors ve zhruba stejně velkém mnoţství. Náhle se trend zlomil. Nápor prodejních příkazů byl znepokojivě silný. Kursy klesaly. Neţ uplynula první hodina obchodování, bylo zřejmé, ţe kursy šly dolů s nebývalou a ohromující silou. Zaměstnanci i klienti makléřských firem v celých státech sledovali nejnovější kursy a dívali se jeden na druhého s výrazem překvapení a rozpaků. Odkud proboha přicházela ta záplava prodejních příkazů? Přesná odpověď na tuto otázku nebude asi nikdy známa. Zdá se však pravděpodobné, ţe principiální příčinou zlomu během první hodiny 24. října nebyla panika. Příčinou problémů byly nucené prodeje. Nucený výprodej stovek tisíc akcií z účtů obchodníků, kteří se octli v problémech, protoţe jejich úvěrové účty byly úplně nebo téměř vyčerpané. Gigantická stavba trhu podloţená spekulativními úvěry se začala hroutit pod vlastní vahou. Nebylo ani náznaku nějaké podpory. Dolů, dolů, dolů. Hluk na burzovním parketu přerostl v panický řev. 17 Je nepochybné, ţe přestoţe bude jiţ navţdy povaţován za startovní výstřel Velké krize tento den tj. 24. říjen 1929 známý jako černý čtvrtek, poklesl Dow Jonesův index 18 jen o 3,19 % a den na to dokonce mírně posílil. Do výčtu hodnot Dow Jonesova indexu je podle mého názoru nutné také uvést jeho pokles z 23. října 1929 o 5,9%, který 17 ALLEN LEWIS, Frederick. Only yesterday: an informal history of the 1920 s. Str Ukazatel vývoje na americkém akciovém trhu. Skládá se z akcií 30 amerických společností, které patří mezi největší a nejvíce obchodovatelné. Poprvé publikován v roce

33 znamenal překonání kritické hodnoty ztráty, jejímţ následkem bylo rozšíření platební neschopnosti, z čehoţ následně vyplynula platební neschopnost bank. Tyto výkyvy měly do budoucna fatální dopad, neboť burzu zachvátila panika. Následoval obří výprodej všeho, co se prodat dalo. Všichni investoři netrpělivě vyčkávali, co se bude dít po víkendu, avšak v pondělí 28. října následoval pokles v řádu 12,33 %, coţ burze definitivně zlomilo vaz a propad trval, aţ na drobné epizody, do července Ekonomika i celý akciový trh se ocitly ve spirále, která vešla do dějin pod názvem Velká hospodářská krize (dále jen Velká krize ). Není bez zajímavosti, ţe Američané dodnes dávají přednost spojení Great Depression a slovo krize, právě pro vyvolávání neblahých vzpomínek na 30. léta minulého století, se téměř nepouţívá. Graf č.: 1 Vývoj Dow Jonesova index v období 10/ /1930 Zdroj: Wikipedia Šlo o rozměr, který do dnešních dní nemá obdoby a nemůţe být sporu, ţe Velká krize výrazně zasáhla do světových dějin. Zaskočení a naprostá dezorientace politiků i ekonomů byla naprosto zřejmá. Následovala naprosto zmatená a protichůdná prohlášení. Co se radilo na pondělí, bylo ve středu neproveditelné. Vynořilo se velké mnoţství prognostiků se zaručenými výpočty a analýzami o tom, jak vlastně dlouho bude Velká krize trvat. Dnes se můţe jevit aţ úsměvně neskutečně obrovský rozptyl, který čítal predikce od měsíců po staletí. 33

34 Rád bych nyní věnoval několik řádek popisu, kterak se velká krize dotkla obyčejných lidí, neboť se domnívám, ţe právě na této skupině obyvatel lze nejlépe demonstrovat skutečné sociální utrpení, které s sebou tato neveselá doba přinesla. Dnes, v době, kdy se celý a zejména kapitalistický svět zmítá opět v ekonomické krizi, třicátá léta minulého století opět oţívají a to i přesto, ţe tuto dobu vymazal z kolektivní paměti mnohem drastičtější záţitek z druhé světové války. Masivní vlna rozvedených manţelství, klimatizovaný osobní vlak, regulace porodnosti, konzumní způsob ţivota, drtivá prohra Winstona Churchilla ve volbách jen pár týdnů poté, co sklidil celonárodní standing ovation za vítězství nad Hitlerem, masový nástup uţívání ţenské antikoncepce či základy zrodu supermarketů. Co mají tyto věci společného? Odpověď je jednoduchá. Všechny se datují do doby Velké krize. S odstupem času, který máme, můţeme spatřovat skutečnosti, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisí. Ţít a uţít. Tak zněl poválečný slogan. My se můţeme jen domnívat, zda se to vztahuje k válečným útrapám nebo k době dětství tehdy produktivní generace. Pravdou je, ţe v době krize platilo zlaté pravidlo neutrácej a šetři neţij za víc, neţ můţeš nepůjčuj si peníze. Zde bychom mohli nabýt dojmu, ţe 30. léta vychovala generaci střídmých a zdrţenlivých lidí, ale vynucené hladovění jen těţko udělá ze člověka asketu. Jakmile totiţ pomine doba, kdy to nejde, zas milujeme ledničku naplněnou aţ po okraj. Domnívám se, ţe právě toto bylo spouštěcím mechanismem někdy aţ nezřízeného utrácení těsně před II. světovou válkou. Jak uvádí dobová reklama, stačilo lusknout prsty a mít hned doma nový mixer. Zkušenost z krize naučila celou generaci víc spotřebovávat a méně plánovat. Dokonce to zašlo tak daleko, ţe se z toho stal ţivotní styl. Také dodavatelé jiţ nenabízeli zboţí na základě vlastního instinktu, ale po promyšlené úvaze, jíţ předcházely a doprovázely rozsáhlé sociologické výzkumy. Paradoxně se dá říct, ţe se výrobci a prodejci o přáních zákazníků dozvěděli dříve, neţ ti si je stačili uvědomit. Svou cestu tak nastoupila promyšlená a přesně zacílená reklama. 34

35 Krize kromě kurzů spotřebitelské sebeobrany, které nabízely více jak škol a prošlo jimi více jak šest milionů posluchaček, změnila nákupy i jinak. Světlo světa spatřil také první opravdový supermarket. Hlavní rozdíl byl jednak ve velikosti nákupní plochy, ale také v téměř revolučním způsobu zásobování. Byl totiţ zásobován několikrát denně a to nákladními automobily, jeţ se ukázaly být efektivnější a hlavně pruţnější neţ doposud vyuţívané zásobování ţeleznicí. Novinkou také byla lokalizace nově vznikajících supermarketů, tj. za městy či přesněji řečeno na předměstích. Osobní vůz, kterého se Američan nevzdal ani v době krize, nyní poslouţil jako ideální spojovací prostředek mezi potřebou a jejím uspokojením. Toto byl rozhodně zárodek ţivotního modelu, který s úspěchem je praktikován dodnes, a po válce naprosto ovládl Ameriku. Krize také zlomila jedno obří tabu a tím byla antikoncepce. Ta na počátku století představovala 13. komnatu sexuálního ţivota a zejména církev nepropásla sebemenší příleţitost kdykoliv vystoupit proti plánovanému rodičovství. Během a zejména po krizi se stala antikoncepce naprosto společensky přijatelnou věcí a v příštích desetiletích pomohlo milionům ţen k tomu, aby mohly plánovat své ţivoty a kariéry. V přeneseném významu můţeme říct, ţe je to do jisté míry zbavilo závislosti na muţích. Bohuţel to s sebou naprosto logicky přineslo i negativa v podobě zvýšení počtu rozvodů a sníţení porodnosti. Na počátku zmiňovaný časový odstup nám právě teď můţe pomoci rozkrýt kořeny feminizace Ameriky potaţmo celé Evropy. Obecně bylo a je zaţito, ţe tento jev nastává během a těsně po skončení války, neboť se má za to, ţe impulsem byl odchod muţů na frontu a nástup ţen do továren. Jistě i zde nalezneme část pravdy, ale podle mého názoru k tomuto prvotně dochází právě v době krize a to v momentu, kdy muţ, jako do té doby jediný ţivitel rodiny, ztrácí práci a toto břímě přebírá ţena, která dokáţe vzít práci, kterou by muţ nikdy nedělal. I zde nám pomůţe archiv, kde lze např. nalézt jakousi analýzu sloţení intelektu tehdejších prostitutek a stojí za poznámku, ţe právě v době krize prudce narostl jak jejich počet tak zejména nejvyšší dosaţené vzdělání, které se v té době dalo směle srovnat s ekonomickým oddělením Fordových závodů. Krásně je to také vidět v dobových filmech, kdy ve 20. letech je typická ţena naprosto pasivní, smířená se svým osudem sekundárního hráče a hlavně zcela oddaná a závislá na svém muţi. Polovina krize je však dělicí čarou, která tehdejší ţenu mění v energickou postavu, která naprosto přesně ví, co chce a hlavně, jak toho dosáhnout. 35

36 Za mořem se také zrodil naprosto nový status teenegera. Před příchodem krize neměli ani šanci existovat, neboť museli v poměrně ranném věku nastoupit do zaměstnání a stát se tak členem rodiny aktivně se podílejícím na její příjmové stránce. Najednou tu však byla krize a statisíce mladých lidí, do té doby pracujících, se ocitli bez práce. Ţili ve vytvořených komunitách a s vlastními názory na svět. Jiţ neexistoval klasický příklad rodiče, za kterým je moţné vţdy přijít pro radu, neboť ten sám měl víc neţ dost svých existenčních problémů, radili se proto mezi sebou. Dá se říci, ţe se stali vlastním trhem. Krize také logicky nutila jak lidi, tak organizace vynalézat levnější řešení téměř všeho. Na počátku kapitoly jsem se zmínil o klimatizovaných vagónech drah, coţ byl důsledek konkurenčního boje mezi ţeleznicí a autobusovou dopravou. V tomto případě se však jedná pouze o kosmetickou úpravu, neboť autobusy poráţely vlaky na hlavu. Základním klíčem byla výše jízdného, coţ byla pro pozemní dopravu silná karta. Mnoho lidí nemohlo jíst, na co byli zvyklí, tak se začaly počítat kalorie. Lidé začali být posedlí kalorickou hodnotou. Chuť byla sekundární záleţitostí. Prim hrály bílkoviny, tuky a zejména vitamíny. Jídlo se tak pozvolna změnilo ve výţivu. V důsledku přebytku volného času zaţívá boom dosud odstrkovaná činnost kutilství. Byl to snadný a hlavně levný způsob, jak si opatřit spoustu věcí a zajistit si svépomocí spoustu činností. Od opravy automobilu přes vymalování domu či bytu aţ po výrobu drobností, jako byly například kolíčky na prádlo nebo pastičky na drobné hlodavce. Na toto samozřejmě okamţitě zareagovali jak výrobci nářadí tak třeba i novináři, kteří věnovali čím dál tím víc místa kutilským rubrikám. Vznikaly i nové časopisy přímo zacílené na nově vzniklé kutily. Prostě se začalo prodávat vše s nápisem hobby. Neţ se na konci této kapitoly pokusím o závěrečné shrnutí, přece jen bych si právě na tomto místě dovolil malou ochutnávku. Přestoţe je krize z historického hlediska uzavřená kapitola, ovlivnila podle mého názoru naše ţivoty víc, neţ se můţeme domnívat. Jako příklad bych uvedl jiţ zmiňovanou prohru W. Churchilla v červencových volbách Pro Británii a vůbec celý svět byla tato událost naprostým šokem v souvislosti s tím, ţe se de facto jednalo o jednoho z vítězů II. světové války. Odpovědí, proč se tomu tak stalo, je několik. Jedna z těch fádnějších je, ţe Británie byla jiţ z Churchilla unavena. Nabízí se však jiné a podle mě i logičtější vysvětlení a to, ţe se v hlavách Britů zrodilo přesvědčení, ţe mír je vlastně velice 36

37 nebezpečná věc, neboť právě v době míru krize propukla a ukončila ji aţ válka. Pak uţ je jen krůček k domněnce, ţe s mírem přijde další krize. Další logickou otázkou bylo, kdo a kde zaměstná miliony vojáků, kteří během míru vlastně přišli o práci. Nikdo uţ nechtěl zástupy nezaměstnaných, byť hrdinských vojáků a protoţe měli jiţ neblahé zkušenosti s konzervativními vládami z krizových let a dobře si pamatovali jejich mnohdy nepopulární a bolestivé kroky, rozhodli se ve zmiňovaném červenci 1945 dát předost levici. Dá se říci, ţe vzpomínky na roky krize se nehonily jen v hlavách Britů, ale všech západních Evropanů. Touha po tom být zachycen v bezpečné a pevné sociální síti převládala a Rooseveltův The New Deal, který kladl velký důraz na roli státu, se stal na desítky let modelem v mnoha evropských zemích vč. Západního Německa. Z historie známe několik politických aktů, které uměly a umí rozdělit společnost na dva tábory čítající jak aktivní zastánce, tak zapálené odpůrce. Podle mého nejhlubšího přesvědčení nemůţe být sporu o tom, ţe právě The New Deal je jedním z nich. Rozhodně není mým cílem klonit se, či dokonce obhajovat jednu či druhou stranu, rád bych jen shrnul historická fakta. O tom, ţe si tento vládní program získal širokou podporu, svědčí jednoznačně fakt, ţe F. D. Roosevelt byl zvolen čtyřikrát prezidentem USA a vţdy vládl s demokratickým kongresem za zády. Je třeba si poloţit zásadní otázku, zda The New Deal byl skutečně tak špatným programem, kdyţ přinesl Rooseveltovi několik znovuzvolení, která rozhodně nelzů-e nazvat těsnými. Jako příklad bych rád uvedl jeho volební vítězství v roce 1936, kdy svého republikánského vyzyvatele Alfa Landona porazil aţ na dva ve všech státech. Podle tehdejších průzkumů veřejného mínění byla Rooseveltova podpora mezi pracujícími cca 5:1. Landon nebyl v záviděníhodné pozici a neměl příliš variant, jak proti strategii prezidenta Roosevelta, resp. jeho New Dealu účinně bojovat. Kdyby totiţ proti tomuto programu veřejně vystoupili, veřejnost by se naprosto oprávněně ptala, co oni sami navrhli za lepší program pro boj s krizí. Landon a jeho stínová administrativa by museli přiznat, ţe téměř nic. Kdyby se dokonce pokusili program zastavit, setkali by se otevřenou nenávistí Američanů, kteří na něm byli existenciálně závislý. Jako poslední varianta se jevila vyslovení podpory programu, ale i zde byla klíčová otázka, proč by měla veřejnost hlasovat pro něj, kdyţ zde byl tvůrce F. D. Roosevelt. 37

38 Jak nadšeně byl The New Deal přijímán prostými občany, tak byl na druhé straně stejně silně odmítán tehdejšími ekonomy a zejména průmyslníky. Ti se shodovali, ţe v praxi nejde o nic jiného neţ o transfer pracovních míst mezi produktivním sektorem dlouhodobě vykazujícím ekonomickou stabilitu a nezávislost a naprosto neefektivním a nestabilním veřejným sektorem na straně druhé. V tehdejších ekonomických kruzích zdomácněl názor, ţe za kaţdé nově vytvořené pracovní místo vládním programem bude jinde zničeno jedno pracovní místo ve sféře soukromé. Neoddiskutovatelným faktem také zůstává hrozivý růst vládních výdajů právě na projekty tvořící nová pracovní místa. Proto, aby bylo vůbec moţné je financovat, bylo nezbytné posílit příjmovou stranu státní bilance. Nejklasičtějším nástrojem bylo a vlastně dodneška je zvýšení daňové zátěţe. USA měly v roce 1929 sazbu daně z příjmu ve výši 24 %, ale právě pro nutnost financovat projekty veřejných prací byla tato v roce 1935 jiţ 79 %. V roce 1941 se dokonce prezident Roosevelt pokoušel prosadit, jen těţko uvěřitelnou, sazbu 99,5% na veškeré příjmy přesahující sto tisíc dolarů. O tom, jakou politickou podporu tehdy měl, svědčí fakt, ţe bylo nakonec schváleno zdanění osob, jejichţ zdanitelný příjem přesahoval jiţ zmíněnou hranici sta tisíc dolarů ve výši 90 %. Tyto zásahy vedly naprosto logicky k útlumu podnikatelských aktivit, jako byly například investice do nových technologií či snaha zhodnocovat svůj majek. Při procházení různých textů popisujících The New Deal jsem se několikrát setkal i se slovním spojením legální konfiskace majetku. Situaci, kterou můţeme popsat jako před a po vyhlášení vládního programu, dokládá tento graf, který názorně ukazuje růst amerického GDP od dvacátých let minulého století, následně prudký propad v době krize a opětovný raketový vzestup. Graf č.: 2 Vývoj GDP v USA mezi lety Zdroj: Wikipedia 38

39 Rád bych si v závěru této kapitoly poloţil více neţ akademickou otázku a to, zda by sovětský komunismus ovládl tak lehce střední a východní Evropu, kdyby válka nezačala v roce 1939 tj. v době naprostého ekonomického vyčerpání, ale např. o deset let dříve tj. v době ekonomického blahobytu. Moţná by se národy na iron curtain nenechaly tak jednoduše svést na falešnou cestu utopie Marxisticko-Leninského učení, protoţe by neměly kapitalismus tak úzce spojený s bídou a beznadějí ekonomické krize, ale s rozkvětem a nebývalou prosperitou Za velikou louží Jestliţe někdy ve své historii stála Amerika na pokraji kolapsu, bylo to právě v době Velké krize. Národní důchod klesl během tří let z 81 miliard dolarů v roce 1929 na 42 miliard dolarů v roce Zkrachovalo více jak tisíc firem a během pádu tisíců bank zmizelo více jak 9 milionů účtů, na kterých měli lidé uloţeno tři a čtvrt miliardy dolarů. Dvaatřicet států uzavřelo všechny své banky a např. v Texasu bylo moţné vybírat jen 10 dolarů denně. Situace byla natolik tragická, ţe jiţ téměř nikdo neměl sílu ani zájem nějakým zásadním způsobem reagovat na jednu z nejhloupějších vět nastalé krize, kterou ze svých úst nevypustil nikdo důleţitější neţ tehdejší prezident USA Calvin Coolidge a to, ţe: Kdyţ mnoho lidi přichází o práci, výsledkem je nezaměstnanost. V roce 1932 zůstal kaţdý třetí Američan bez příjmu. Ulice města New York lemoval zástup milionu nezaměstnaných. V Clevelandu neměl práci kaţdý druhý práceschopný muţ a v Toledu ve státě Ohio byla nezaměstnanost téměř 80%. Není se tedy čemu divit, ţe v této zoufalé době se lidé v honbě za uplatněním na zdevastovaném trhu práce uchylovali k zoufalým krokům. Klasickým příkladem je zakládání obřích lesních poţárů v touze utrţit nějaký ten dolar za pomoc při jejich hašení. Téměř komicky nám v dnešní době můţe přijít zakládání pracovních agentur, ve kterých majitel přijal první příchozí nabídku a agenturu zrušil. Najít obsluhu hotelového výtahu s vysokoškolským diplomem nebyl ţádný problém, stejně tak jako potkat za volantem taxíku universitního profesora. I na půdě Společnosti národů padaly výroky jako: Ameriku uţ nelze zachránit nebo je tady nehustší mlha pesimismu, jakou kdy kdo dýchal. Dnes je jiţ 39

40 neoddiskutovatelným faktem, ţe Amerika během krize vymazala ekonomický vzestup, který dosáhla během dvou generací. Těţký průmysl produkoval na 12% a kapitolou samo pro sebe bylo zemědělství. Archivy vydávají nespočet zcela konkrétních osobních příběhů, které naprosto přesně dokreslují situaci v daném odvětví. Právě úroveň zemědělství klesla na úroveň roku Ţok kukuřice ve státě Iowa byl levnější neţ balíček ţvýkaček. Popisován je také případ, kdy zemědělec z Minnesoty přivezl kamsi nákladní auto plné ovcí k prodeji, kdyţ obdrţel za tuto transakci šek, seznal, ţe na celém obchodu utrpěl ztrátu 37 centů, neboť doprava byla v tomto případě draţší neţ ovce. Ceny ovšem padaly naprosto u všech komodit a to i u těch, o které byl téměř nulový zájem, jako jsou staroţitnosti, vzácné tisky, šperky, ale i třeba obří nemovitosti, jako byly hrady. Časopis Fortune spočítal, ţe si toto všechno můţe dovolit rodina s příjmy dolarů, avšak tato suma byla pro drtivou většinu obyvatelstva něco jako science fiction, protoţe pro ty bez finančních prostředků se stal i ten nejobyčejnější ţivot neskutečně drahý. Jen v roce 1932 bylo násilně vystěhováno více jak rodin, kterým uţ nezbylo na nájem či splátku hypotéky Cash problém Samostatnou podkapitolu bych rád věnoval americkému bankovnictví v době krize. Asi za vše by mohl vypovídat příběh malého třítisícového městečka Tenino ve státě Washington, ve kterém zkrachovala jediná banka a město se náhle ocitlo zcela odříznuté od finančních prostředků. A v této beznadějné situaci se zrodil nápad, který lze zcela oprávněně zařadit do kategorie těch bláznivějších. Vydavatel místních novin shromáţdil skupinu movitých spoluobčanů, která vydala svou vlastní měnu. Dřevěnou. Zní to moţná neuvěřitelně, ale je to tak. Tato měna měla jednu ohromnou výhodu a to tu, ţe nebyla kryta virtuálním zlatem, ale skutečně nashromáţděnými penězi. Můţe se to zdát jako drobná epizodka, ale náhraţkami peněz platil nakonec více jak milion lidí v téměř 140 městech a 29 státech USA. Nekonečná vlna bankrotů se nekontrolovatelně šířila celými Spojenými státy. Bankéři uţ skoro vůbec nepůjčovali peníze z obavy před hromadnými výběry vkladatelů. Byl to začarovaný kruh. Ti šťastnější, kteří měli práci, za tuto práci nedostávali hotovost ale šeky, které si stejně neměli kde směnit za dolary, takţe stejně tak jako nezaměstnaní 40

41 zůstávali zcela bez prostředků. Bývalé hrdé město Detroit jako vzor nové Ameriky byl na kolenou. Nezaměstnaní ze zdejších automobilek neměli nájem. Nájemci a majitelé domů neměli na placení městských daní, takţe město nemělo na výplaty svých zaměstnanců a proplácení podpor. Dělníci omdlévali hladem, přestoţe na tehdejší poměry byli movitými občany, neboť měli kapsy nadité šeky, ale stále chyběly dolary. Ve 12 státech USA vyhlásili místní guvernéři bankovní prázdniny. Jestliţe byl státní svátek, byly banky zavřené, a tudíţ nemohly krachovat. 4. března 1933 byl inaugurován nový americký prezident F. D. Roosevelt. Jiţ v ranních hodinách byl vyhlášen státní svátek s celofederativní působností, coţ v praxi znamenalo, ţe v celých USA nebyl jeden jediný bankovní dům, který by byl otevřený. Tento akt vyvolal nepředstavitelnou reakci ze strany většiny obyvatel USA, neboť všichni pochopili, ţe se právě dotkli pomyslného dna a ţe hlouběji uţ klesnout nelze. Po prohlášení nového ministra financí Woodina Jsem na dně propukla Amerika málem v jásot, protoţe si všichni uvědomili, ţe jsou vlastně na stejné lodi a lidé se šeky mají stejně peněz jako lidé bez šeků. Takţe nic Vítězové made in USA I přes všechno popsané utrpení měla i krize své vítěze a dá se říct do jisté míry i hvězdy. Byli to ti, jimţ nechyběla odvaha, ale hlavně pro dobré nápady nemuseli chodit daleko. Své místo na slunci si tak získala do té doby nová slova jako: marketing či public relations (PR). Během krize se vlastně od základu změnil systém prodeje výrobků, který vykrystalizoval v něco hodně blízkého tomu, co zaţíváme dnes. O průzkumech trhu a cílených reklamních kampaních jsem se jiţ zmiňoval, ale za zmínku rozhodně stojí např. organizační změny ve výrobních a prodejních společnostech. Před příchodem krize měly firmy téměř identickou strukturu, v jejímţ čele stál zkušený ředitel, ve většině případů majitel či předseda správní rady, který rozhodoval naprosto o všem. Tím mám na mysli od toho jaký produkt vyrábět k tomu, jak se následně bude prodávat. Jeho věrným a mnohdy jediným rádcem byl většinou pouze jeho šestý smysl. Náhle však přicházeli lidé, kteří viděli dál a hlouběji pod povrch. Jako zářivý příklad bych rád uvedl konkurenční boj obchodních domů Sears a Montgomery Ward. Jistý bývalý voják, generál Robert E. Wood nabídl nejprve své sluţby Montgomery Ward, a kdyţ 41

42 byl vlastníkem a ředitelem v jedné osobě panem Sewellem Averym pro své pokrokové názory odmítnut, zkusil, a nutno říct, ţe více neţ úspěšně, štěstí u sítě obchodních domů Sears. Na rozdíl od Montgomery Ward, kde Avery tvrdohlavě trval na neustálém sniţování cen s nadějí, ţe aţ krize odezní, přijde prudké oţivení, Wood zvolil odlišnou cestu. Viděl byznys hlavně jako sluţbu zákazníkovi neţ jako stroj na vydělávání peněz, coţ byla v té době filozofie téměř revoluční a proto místo nabídky neprodejných kusů, byť s výraznou slevou, nechal vyvinout a vyrobit zboţí naprosto nové. V té době byly velice populární ledničky, takţe neváhal a místo prodeje stávajících kusů nechal vyrobit naprosto odlišné a nutno říci, ţe výrazně levnější, po kterých se následně jen zaprášilo. Další novinkou a důkazem, ţe chtěl poskytnout zákazníkovi zejména sluţbu, bylo vybudování velkého parkoviště, které známe z návštěv současných obchodních center. Všiml si totiţ, ţe lidé čím dál tím víc jezdí na nákupy vozy a tak kromě poskytnutí parkovací plochy začal v obchodním domě prodávat autopříslušenství, jako byly např. pneumatiky a také automobilové pojistky. Zatím co obchodní řetězec Sears posiloval, Montgomery Ward se propadal to stále prohlubující se ztráty. Podobný příklad je i odmítnutý účetní Michael J. Cullen, který sepsal jakýsi sborník nápadů, ve kterém dominovala cenová analýza výrobků prodávaných v síti potravinářských obchodů Kroger, kde Cullen toho času pracoval. Vedení se nenamáhalo ani odpovědět, tak si Cullen v prázdné newyorské garáţi otevřel první supermarket na světě. Kouzlo bylo v tom, ţe se zákazníci vlastně obsluhovali sami tím, ţe si z regálů brali zboţí. Tato z dnešního pohledu samozřejmost se ukázala pro kupující takovým pokušením, ţe si logicky, stejně jako dnes, odnášeli zboţí, které v daném okamţiku vůbec nepotřebovali a za podmínky pultového prodeje by si ho jistě nekoupili. Svou garáţ pojmenoval King Cullen, ale všichni ho znali a neřekli mu jinak neţ ničitel cen a neváhali cestovat za nákupem i z dalekého okolí. Během pouhých šesti let vybudoval síť čítající sedmnáct poboček a výdělek se rovnal částce převyšující šest milionů dolarů, coţ byl v době krize úspěch nevídaný. To co nám dnes přijde například v obchodě naprosto přirozené, bylo ve třicátých letech naprosto novátorské, ale hlavní a nejpodstatnější změnou byla orientace na zákazníka a zejména na jeho potřeby. V tomto období plynula většina investic do ţeleznic, oceláren, stavebnictví či do bankovního a finančního trhu. Všechna tato a mnoho dalších mamutích odvětví byla na kolenou, avšak lidé stále potřebovali základní potraviny, věci 42

43 denní potřeby a třeba i sluţby, které krize stlačila na minimální ceny. Po těchto základních komoditách rostla poptávka i hlavně proto, ţe dospívala nová generace Američanů ještě narozených v letech prosperity. Není se proto čemu divit, ţe v ţebříčku společností vydělávajících více v roku 1937 neţ v 1929 není ani jediná ocelárna, ba ani ţeleznice, ale třeba Coca-Cola nebo ţvýkačky American Chicle. Paradoxně můţe třeba znít fakt, ţe kvetl obchod se sporáky a vysavači a to z důvodu, ţe zámoţné rodiny byly nuceny propustit sluţebnictvo a manţelky magnátů si tak chtěly výrazně ulehčit práci. Také výsledky společnosti Standard Oil výrazně překvapily jejich obří konkurenty ze Shelu a Gulfu, neboť nalezly jednoduchou odpověď na ještě jednodušší otázku: jak zajistíme vyšší odbyt našeho benzínu? Prostě si ho budeme sami prodávat. A na světě byla jedna z prvních sítí čerpacích stanic. Všechno toto dokládá předcházející úvahu o orientaci na zákazníka a tak proto uţ ve třicátých letech mohlo úsměvně působit tvrzení Henryho Forda, který pronesl: Můţete mít auto jakékoliv barvy, kterou chcete, tedy pokud chcete černou. Víc neţ kdy jindy naopak platilo: náš zákazník, náš pán. Logicky se také obchodní oddělení téměř všech firem stalo naprosto spolehlivým výtahem do nejvyšších managementů společností Zpátky v Evropě Myslím, ţe by nebylo úplně nejvhodnější rozebírat postupně jednotlivé evropské země, neboť průběh krize byl ve všech téměř totoţný. Rád bych se tedy zmínil pouze o jednotlivých odlišnostech, které krizi v jednotlivých státech provázely Rakousko V této alpské zemi vznikla zajímavá sociologická studie zkoumající jak hodně vnitřně rozkládá člověka ţivot bez jistoty zajištění pravidelného příjmu. Tým mladých sociologů vedl Paul Lazarsfeld a jejich závěry jsou v určitých oblastech více neţ zajímavé. Kromě jiného zjistili, ţe pro nezaměstnaného člověka přestává čas hrát zásadnější úlohu v ţivotě. Dokládají to na měřeném úseku cca 300 metrů, kde měřili 43

44 čas, za který tuto vzdálenost překoná zaměstnaný a nezaměstnaný člověk. Došli k jednoznačnému závěru, ţe nezaměstnaný tuto distanci zvládá aţ třikrát pomaleji neţ člověk zaměstnaný. V tomto případě je vysvětlení moţná logické, neboť nezaměstnaný nemá kam spěchat, ale další sledování uţ jisté známky nerovnováhy vykazuje. Spočívalo totiţ v porovnání jedné skupiny a to nezaměstnaných, rozdělených ovšem dle pohlaví. I zde to nezaměstnaní muţi projeli na celé čáře. Ţeny, byť nezaměstnané, budily dojem jako by spěchaly a to i přesto, ţe stejně jako muţi neměly kam. Vysvětlení nalezl Lazersfeldův tým v odlišné mentalitě a v pohledu na danou situaci. Na místě, kde muţ propadal do nejhlubších depresí, jednala ţena naprosto racionálně s jediným cílem postarat se o celou rodinu. Ţena se v těchto letech stávala rodinným hospodářem, který více neţ citlivě proměňoval skromné rodinné příjmy na nezbytné nákupy Anglie Na tomto ostrově je dobře vidět, jak krize nezasáhla svět dokonale rovnoměrně ale s velkými rozdíly. V přeneseném slova smyslu se dá říci, ţe krize dokonce Británii v mnoha ohledech pomohla. Jako příklad bych rád uvedl kromě jiného fakt, ţe průměrný Brit vypil o polovinu více mléka neţ před I. světovou válkou. Dále rapidně stoupla spotřeba ovoce a to dokonce i toho tropického. Obrovský boom například zaţily banány z Jamajky. O mnoho zásadnější byl však vývoj ve stavebnictví, neboť právě na britských ostrovech došlo k něčemu, co se v době Velké krize dalo směle nazvat zázrakem. Roku 1931, kdy celá západní Evropa strádala, zaţívalo britské stavebnictví z mrtvých vstání a to díky propracovanému systému hypotečního bydlení. Obrovskému zájmu se například těšila nabídka, kdy bylo moţné si okamţitě pořídit polovinu nového dvojdomku se třemi pokoji a kuchyní za méně neţ 450 liber a to tak, ţe stačilo sloţit zálohu 20 liber a pak kaţdý týden splácet 14 šilinků do doby 25 let. Tato nabídka byla veřejností velice kladně přijata zejména proto, ţe dělník si v té době vydělal něco mezi 3 aţ 4 librami týdně, a tudíţ to nebyl příliš drastický zásah do rodinných rozpočtů. Ne všechno si však vedlo tak dobře jako stavebnictví. V mnoha odvětvích byla všudypřítomná krize přece jen cítit. Jako příklad jsem vybral pohostinství, kde průměrný Brit vypil v roce litrů piva, zatímco o dvacet let později uţ jen 76 litrů. 44

45 2.2.8 Německo Německem 30. let zmítala občanská válka. Průměrný a politicky neangaţovaný Němec měl velký problém identifikovat svého vnitřního nepřítele, neboť nevěděl, zda si obléká hnědou košili či se balí do rudé vlajky. Komunisté se, stejně jako ještě mnohokrát v budoucnosti, šeredně a do jisté míry osudově zmýlili v definici svého úhlavního nepřítele. Tím byla podle nich sociální demokracie. Věřili totiţ v ideu, ţe národně socialistické hnutí nebude schopno uchopit celoněmeckou moc a tím se otevře cesta právě pro německé komunisty. Krize však jako nic a nikdo jiný nahrála právě Adolfu Hilterovi. Ve Výmarské republice byla krize skutečně velice zlá, protoţe uţ k tak špatné celosvětové situaci je zde potřeba příst i povinnost platit vítězným mocnostem válečné reparace stanovené podle návrhu Thomase Woodrowa Wilsona z roku 1917 a zakotvené ve Versaillské mírové smlouvě. Nutno poznamenat, ţe ty samy o sobě by pro jeden stát i bez nastalé krize, mohly mít zničující následky. Samotná realizace reparací se však ukázala jako nesmírně sloţitý projekt a to zejména proto, ţe kaţdá z vítězných mocností chtěla získat co moţná nejvíce. Pro Německo vyplynula například povinnost uhradit ve zlatě, zboţí a sluţbách částku, která po přepočtu na zlato činila těţko uvěřitelných 47 tisíc tun. Splatnost tohoto byla stanovena na 59 let a vítězné mocnosti se toho měli podělit následně takto: Francie 52%, Velká Británie 22%, USA 15% a konečně Belgie 8%. Zbytek měl putovat na další státy definované jako vítězné. Tento fakt fatálně změnil finanční vztahy jak v Evropě tak i v zámoří. Zejména došlo k velice silné poptávce po zlatě a v návaznosti na to k obřím přesunům v drţbě zlata, které putovalo do státních zlatých rezerv Francie a USA jako největších světových věřitelů. Tabulka č.: 1 Zásoby měnového zlata stav změna v mil. USD USA Francie ostatní svět CELKEM Zdroj: Zpráva Zlaté delegace Finančního výboru Společnosti národů, Praha,

46 Němci se v tehdejší době zachovali dosti neodpovědně, neboť za miliardy dolarů, které do země napumpovali Američané, nepořizovali, jak by se předpokládalo, pracovní stroje a nové technologie, ale naprosto neúčelově je vyuţívali na skupovaní svých konkurentů a vytváření mamutích koncernů. Nebudu daleko od pravdy, kdyţ řeknu, ţe Němci tyto obří finanční injekce doslova projedli a za to co zbylo, stavěli podzemní dráhy v Berlíně a Hamburku, sportovní stadiony, bazény a vůbec stavby, které netvořily ţádnou přidanou hodnotu. Roztočila se smrtelná spirála, se kterou Německo vůbec nepočítalo, neboť po krachu na newyorské burze Amerika okamţitě zastavila půjčky do Německa a to se náhle ocitlo v naprosté finanční izolaci. Více jak polovina mládeţe od 16 do 25 byla najednou nezaměstnaná a vysokoškoláci odcházeli od promocí přímo na pracovní úřady a doplnili tak zástup 45% německých nezaměstnaných. Průměrný Němec neztratil jen zaměstnání, ale zejména ztratil svou sebedůvěru. Cítil, ţe selhal jako muţ, manţel a hlavně jako Němec. Toto bylo přesně to, co Adolf Hitler potřeboval a z čeho vytěţil svůj pozdější politický kapitál. Jeho důleţitým spojencem se také nechtěně stala i bankovní krize v roce Občané Německa začali čím dál tím silněji pociťovat větší a větší odpor k bankéřům, kterého za pomoci nacistických našeptavačů měl představovat bohatý a zároveň lakomý Ţid. Tím se začalo veřejné mínění zvolna obracet proti ţidovským příslušníkům a Hitlerova lţivá propaganda začala dopadat na úrodnou půdu. Nebylo to ale jen ţidovstvo, kdo byl podle Hitlera zodpovědný za současnou hospodářskou situaci Německa. Začaly se zde zcela veřejně otevírat staré křivdy a odsud jiţ bylo jen krůček k obvinění Francie a Velké Británie, které měly být spoluviníky tragické finanční situace v Německu. To spatřovalo v osobě Adolfa Hitlera mesiáše, který vyvede německý národ z temných uliček zpět na obří bulváry, kam dle vlastního přesvědčení Německo patřilo. Hitler nevynechal jedinou příleţitost, aby jako vţdy zveličil úspěchy, které ve finále nebyly ani jeho, ale s pýchou sobě vlastní si je přivlastnil. Jednalo se například o jeho nástup k moci, kdy německá ekonomika skutečně zaznamenala mírné oţivení a poptávka drobný nárůst, avšak naprosto jednoznačně se zde jednalo o opatření, která spatřila světla světa ještě za Výmarské republiky. Nicméně pro nezúčastněného pozorovatele musely vypadat jeho národohospodářské úspěchy impozantně. Jedním z dílčích faktorů těchto úspěchů bezesporu byly obrovské státní injekce, které se v součtu vyšplhaly aţ na těţko uvěřitelných sto miliard marek a tato státní štědrost se musela zákonitě v bilanci země 46

47 kladně projevit. Nezaměstnanost prudce klesala a to tak, ţe jiţ v roce 1935 byl na německém trhu práce nedostatek kvalifikovaných dělníků. Na druhou stranu je nutno poznamenat, ţe jako jeden z prvních kroků Adolf Hitler prodlouţil pracovní dobu bez nároku na zvýšení mzdy. Tím nastala paradoxní situace a to, ţe Němci pracovali více a déle, ale v peněţenkách nějaký velký nárůst vůbec nezaznamenávali. Platilo, ţe je lepší mít špatně placenou práci neţ ţádnou. Na povrch se dostala také zajímavá statistika z roku 1937, která jasně vypovídala o tom, ţe se sníţila spotřeba chleba, vajec, mléka, cukru, ovoce a masa. V přímém kontrastu s tím ale vzrostla spotřeba brambor, coţ převedeno do lidštiny je neklamným znakem chudoby. Způsob jak tyto a jiné statistiky změnit A. Hitler jasně ukázal v mezidobí Doma v Československu Československý průmysl se hřál na výsluní jako nikdy předtím, ale také bohuţel jako uţ nikdy potom. Přestoţe jsme byli v mezidobí na 17. místě na světě, co se týče dolarů na hlavu (455 $), v ţebříčcích kde se započítával pouze a jen průmysl jsme excelovali. Naše malá zemička v srdci Evropy byla schopna vyprodukovat 1,7% celkové světové respektive 3,8% evropské produkce. Tyto ukazatele katapultovaly Československo na historické 10. místo na světě a to i přesto, ţe jsme stále koukali na záda západní Evropě. Z historického hlediska však toto nebylo pro ekonomy velkým překvapením, neboť v českých zemích byly soustředěny dvě třetiny průmyslové síly celého Rakouska-Uherska. Na druhou stranu se čeští exportéři museli naučit zcela novou věc a to bojovat o zahraničního zákazníka, protoţe za mocnářství, kdy český průmysl jen a jen rostl, měli odbytiště po celé říši prakticky bez práce a navíc chráněné dovozními cly. Umístění v top ten je o to hodnotnější, ţe se ve výsledku musel logicky promítnout i naprosto zaostalý průmysl Slovenska resp. Podkarpatské Rusy. Uţ však v tomto období byla naprosto zřetelná prohlubující se propast mezi námi a našimi západními sousedy. Čeští výrobci byli nuceni prodávat na západních trzích za niţší ceny, coţ vedlo k niţším trţbám, čímţ byly znatelně omezeny investice do moderních výrobních strojů a moderních technologií. Zároveň zaměstnavatelům nezbývali finanční prostředky na vyplácení evropských mezd, coţ vedlo naprosto logicky k niţší ţivotní úrovni téměř 47

48 všech Čechoslováků. Toto tvrzení bych rád demonstroval na dvou příkladech, z nichţ si myslím, ţe je sníţená ţivotní úroveň jasně patrná. Svou vypovídající hodnotu jistě má fakt, ţe Čechoslováci v roce 1938 vlastnili jeden osobní automobil na 75 lidí, přičemţ u našich západních sousedů to bylo tak, ţe v Holandsku byl jeden automobil na 61 lidí, v Německu na 47, ve Švédsku na 37, v Dánsku na 29, ve Velké Británii na 21 a ve Francii dokonce na 19 osob. Samostatnou kapitolou byla Amerika, kde v Kanadě to bylo 9 lidí a v USA jen těţko uvěřitelných čtyři a půl. Druhým a posledním faktorem, který podle mého názoru můţe dokumentovat odlišnou ţivotní úroveň je fakt, ţe ve třicátých letech minulého století ţila více jak polovina nezaměstnaných v Německu v bytech o třech aţ čtyřech pokojích a v drtivé většině vybavených vlastním sociálním zařízením. Naopak v ČSR mělo jen 16% bytů elektřinu i plyn, polovina jen elektřinu, třetina vodovod přímo v bytě a 40% vodovod v dosahu, třeba ve společných prostorech domu. Dále jen 18% bytů mělo koupelnu a 37% záchod přímo v bytě. Vše bych podtrhl tím, ţe jen zhruba polovina rodin měla byt jen o jedné jediné místnosti a druhá o dvou. V přeneseném slova smyslu se o Československu tvrdilo, ţe je Západem Východu, ale zároveň i Východem Západu. Československá koruna se samozřejmě celosvětovému deflačnímu proudu nevyhnula. Na počátku krize vyjádřeno číslem, klesla cenová hladina v ročním průměru o 5%. Přepočteno na indexaci tak ze 100 v roce 1929 na hodnotu 74 v roce Názorně toto vyjadřuje tabulka popisující makroekonomické ukazatele. Tabulka č.: 2 Vývoj makroekonomických indikátorů ve 30. letech Kurs dolaru Ceny velkoobch. Vývoz Nezaměstnaní roční průměr v Kč 1929 =100 mld. Kč tis ,78 88,8 17, ,78 80,6 13, ,78 74,4 7, ,17 72,- 5, ,54 74,- 7,3 677 Zdroj: Deset let Národní banky Československé,

49 Přímá reakce vlády a Národní banky spočívala v počátku v řadě regulačních zásahů do devizového hospodářství a zároveň i obřími státními sanacemi krachujících bank. Vláda také jako sociální opatření zavedla podpory v nezaměstnanosti. I tehdy se však, jak vláda, tak Národní banka nevyhnuly ostré kritice keynesiánců, zastoupených například Josefem Mackem či Karlem Maiwaldem. Ti navrhovali, aby Národní banka zvýšila peněţní nabídku a tím oţivila investiční aktivity. Toto ekonomické myšlení bylo však naprosto nepřijatelné pro tehdejší englišovsko-rašínovské vedení Národní banky. Ţe měnová politika bude klíčem k překonání krize, bylo zřejmé, avšak pohledy na ni byly naprosto rozdílné a dá se říci, ţe se zde střetly dva ekonomické směry. Vedení Národní banky hájilo názor, ţe nejlepším řešením krize je ponechat zlatý obsah koruny a pokusit se přizpůsobovat jejímu postupnému zhodnocování úrokovou, rozpočtovou, devizovou, mzdovou a cenovou politikou Profesor Karel Engliš zastával názor, ţe by se měl sníţit zlatý obsah koruny úměrně k jejímu nadhodnocení. Tím by se její kupní síla dostala do souladu s kupní silou zlata. Vláda z těchto dvou ekonomických směrů zvolila Englišovo devalvační řešení, coţ jako reakci vyvolalo téměř okamţitou demisi tehdejšího guvernéra Národní banky Viléma Pospíšila a na tomto postu ho v únoru 1934 vystřídal právě Karel Engliš. Jeho ekonomická vize se začala naplňovat téměř okamţitě, neboť hned 17. února 1934 byl zákonem sníţen zlatý obsah koruny na 37,15 mg. Přestoţe okolní a ekonomicky silnější státy jako bylo Švýcarsko, Itálie, Nizozemí nebo Francie stále setrvávaly na své stávající monetární politice, Národní banka přistoupila k devalvaci národní měny ještě jednou a to zákonem z 6. října 1936 na hodnotu 31,21 mg. O tom, ţe tyto zásahy československou korunu stabilizovaly, svědčí především fakt, ţe došlo k oţivení národní ekonomiky a to hlavně výroby a exportu. Zde je myslím naprosto zjevný rozdíl v chování Národní banky a amerického FEDu, 19 který aţ přespříliš lpěl na fixaci kursu národní měny vůči zlatu, resp. zlatém standardu. Není bez zajímavosti, ţe se tento deflační vývoj nikterak výrazně neprojevil v další měnové oblasti a to úrokové politice Národní banky, protoţe základní tj. eskontní sazba byla téměř po celé období krize ( ) na úrovni 5 % a k její korekci došlo aţ v roce 1933 na průměrnou hodnotu 19 kapitola str

50 3,5 %. Dá se dokonce říci, ţe důvěra obyvatelstva v národní měnu nebyla nějakým hrubým způsobem otřesena, neboť vklady u bankovních domů doznávaly neustálých nárůstů Dědictví Velké krize Nepochybně existují události, které mají tu moc změnit běh dějin. Historie pak většinou krutě a nenávratně změní čas na předtím a potom. Zpětně není a nemůţe být sporu o tom, ţe Velká hospodářská krize je právě jedním z těchto milníků. Praxe hospodářské politiky i ekonomie na teoretické bázi jiţ nikdy nebyla stejná před i po Velké krizi. Staré učebnice vyvolávají v lepším případě úsměv a stávají se ve většině případů naprosto bezcennými. Kaţdopádně je zřejmé, ţe právě Velká krize nám dává jasná vodítka, jak ošidné a mylné můţe být dělení ekonomiky na tzv. nominální a reálnou a jak je důleţité chápat ekonomiku jako jeden nedělitelný a provázaný celek, kde se vzájemně její všechny prvky a články prolínají a ovlivňují. Naprosto paradoxně bych přece jen rád vyzdvihl význam měnové či chce-li někdo monetární politiky pro hospodářský ţivot v dané ekonomice. Je jisté, ţe Velká hospodářská krize byla výsledkem řady chyb v americkém ekonomickém a finančním sytému. Chce se říci, ţe tato bolestivá lekce byla políčkem tehdejším ekonomickým a prognostickým špičkám a cennou devizou současným ekonomům. Jistě to tak ve většině případů je, ale i dnes se najdou státy, v nichţ je jejich národní měna pevně vázána na dolar popřípadě na jinou světovou měnu. Jako by si snad ani neuvědomovaly, ţe pokud je taková vazba aţ příliš pevná a trvá příliš dlouho, můţe velice snadno vyústit ve finanční problémy jako zárodky velkých ekonomických problémů, často také nazývaných krizemi. Jako příklad jedné z méně finančně vyspělých zemí bych mohl uvést Thajsko, jehoţ ekonomika byla v 90. letech hluboce poškozena výrazným poklesem kursů akcií, který v roce 1996 ovlivnil celou reálnou ekonomiku a vyústil aţ v krizi měnovou v roce Obrovský úvěrový boom byl najednou vystřídán bankovní krizí, jejímţ předobrazem by se klidně mohla stát Velká 20 V roce 1929 činil objem vkladů 18 miliard korun a v roce 1934 uţ 21 miliard korun 50

51 krize v USA v 30. letech. Dodnes jako mementa jsou k vidění v hlavním městě Bangkoku památníky v podobě opuštěných a nedostavěných budov, a přestoţe byla krize jiţ dávno překonána, jsou její důsledky stále viditelné pouhým okem. Více neţ podstatným faktem také je, ţe se vlády na dlouhou dobu zaštiťovaly Keynesovo učením, kde hrála první housle plná zaměstnanost. Jednoznačným prostředkem k jejímu dosahování byla inflační měnová politika a zejména pak růst veřejných výdajů. Nutně musely do pozadí ustupovat poţadavky nízkých státních výdajů a hlavně vyrovnaných veřejných rozpočtů. Laissez faire bylo něco dávno překonaného a zastaralého. Platilo téměř zlaté pravidlo, ţe: zadluţení státu je menším zlem neţli nezaměstnanost. V logické návaznosti na toto pravidlo začaly postupně padat poslední zábrany politiků vyuţívat státní rozpočet jako účinný nástroj pro vlastní zviditelnění a zvyšování své popularity. Nástup Keynesova učení osobně povaţuji za startovní výstřel k nekontrolovatelnému a obludnému bujení státních rozpočtů a v návaznosti na to i státního dluhu. I kdyţ si za podstatnou část našeho současného deficitu můţeme jistě sami, můţeme celý systém, který toto umoţňuje a hlavně oslavuje, připsat k dědictví Velké hospodářské krize 30. let. Myslím, ţe nejlepší shrnutí nám poskytuje Friedman, který píše: Výsledek války měl zrcadlově obrácený dopad na veřejné mínění, neţ jaký měla krize. Krize přesvědčila veřejnost, ţe kapitalismus je chybný, válka ji přesvědčila, ţe centralizované vláda je účinná. Oba závěry jsou mylné" FRIEDMAN, Milton; FRIEDMAN Rose. Svoboda volby. Kapitola 4: Od kolébky ke hrobu 51

52 3 Situace na světových finančních trzích ve 20. století 20. století se podle mého názoru řadí na samý vrchol v oblasti turbulentních výkyvů na finančních trzích, coţ mi poskytuje dostatečný studijní materiál k tomu, abych mohl zmapovat nejzásadnější události, které se v tomto období na těchto trzích odehrály. V souvislosti s tím jsme také byly svědky vyvíjejících se ekonomických teorií, s cílem indikovat příznaky přicházející krize za účelem jim předcházet. Bohuţel krize je podle mého názor jev téměř nepředvídatelný a kaţdý takový pokus je na hranici šarlatánství. Toto století se nese ve znamení nejrůznějších druhů krizí od bankovních runů přes spekulativní bubliny, bankovní krize aţ po krize finanční resp. ekonomické. Pokusil jsem se do této kapitoly vtěsnat ty události, které podle mého názoru velice výrazným způsobem toto století po ekonomické stránce formovaly. Zaměřil jsem se zejména na události, které znázorňuje následující graf a které se i podle názoru ekonomů řadí k těm naprosto nejzásadnějším. Graf č.: 3 Čtyři nejzásadnější finanční krize 20. století 22 Zdroj: dshort.com 22 Dow Crash kapitola 2. str. 25 až 51 Oil Crisis kapitola 3.1 str. 53 až 58 Tech Crash kapitola 3.5 str. 63 až 64 Financial Crisis kapitola 4. str. 65 až 76 52

53 3.1 Ropný šok Obecně se o šoku resp. o krizi hovoří v momentu, kdy poptávka výrazným způsobem převyšuje nabídku. V 80. letech minulého století, se těmto turbulentním výkyvům nevyhnula naprosto zásadní komodita, čímţ byla a je ropa. Na dvou obdobích bych rád demonstroval, jakou sílu tato komodita má a jak lze její pomocí ovlivňovat národohospodářství těch nejvyspělejších ekonomik jako jsou USA či Japonsko Dějství první Události označované také jako první ropná krize datujeme do října 1973, kdy členové organizace OAPEC 23 vyhlásili ropné embargo v přímé souvislosti s otevřenou podporou Izraele Spojenými státy během JomKippurské války. 24 Tato podpora byla reakcí na fakt, ţe tehdejší Sovětský svaz naprosto zásadním způsobem zvýšil dodávky zbraní a ostatního vojenského materiálu do Sýrie a Egypta. Reakce ropného kartelu dodávajícího světu téměř polovinu veškeré ropy na sebe nenechala dlouho čekat a sestávala z několika kroků. V jedné fázi byla sníţena produkce kartelu o 5 % za účelem moţnosti větší manipulace s cenou této komodity. Přímým důsledkem toho kroku bylo vyvolání paniky na trhu s touto komoditou, které umě vyuţily společnosti nakupující ropu z blízkého východu. Psychóza strachu byla veřejně podporována téměř všemi sdělovacími prostředky a následkem byla obří poprávka po ropných produktech ze strany spotřebitelů. Jednalo se především o topnou naftu a benzín, které přinesly ropným společnostem zisky v řádech stovek procent. 16. října 1973 se na svém setkání ve svém sídle ve Vídni se ropný kartel OPEC 25 usnesl, ţe skokově zvýší cenu ropy o 70% ze tří dolarů na 5,1 dolaru za barel. 23 Organization of Arab Petroleum Exporting Counties = členové organizace OPEC plus Egypt a Sýrie, zaloţeno října 1973 (na svátek smíření ) vpadli na území Izraele egyptské a syrské armády, ozbrojený konflikt trval prakticky aţ do května 1974, kdy Izrael souhlasil se staţením z Golandských výšin 25 Organization of Petroleum Exporting Countries = Sdruţení států vyváţející ropu, zaloţena v 1960 v Bagdádu 53

54 Graf č.: 4 Nárůst nominální a reálné ceny ropy v letech Zdroj: Wikipedia Všechna tři opatření, tj. embargo na USA a ostatní země podporující Izrael, sníţení těţby a zvýšení ceny měly účinek naprosto bezprostřední. Ukázalo se, jak je západní civilizace křehká a zranitelná a jak jen velice nerada slevuje ze svých nároků a ţivotních standardů. Vysvětlením by mohlo být letité přesvědčování kapitalistické veřejnosti, ţe právě nastalý blahobyt je jen startovním výstřelem pro budoucí dlouhodobý růst a ţe není sebemenšího důvodu obávat se o energetické zásoby. To, co se však událo koncem roku 1973, bylo pro mnoho západních zemí téměř neúnosné a vše bylo umocněno Evropskou ekonomickou recesí. Průmyslové podniky padaly do dluhové spirály, kde jedinou cestou mající téměř okamţitý efekt je zeštíhlování v oblasti fixních i variabilních nákladů. Docházelo k masivnímu propouštění a křivky nezaměstnanosti letěly strmě vzhůru. Uţ ke konci roku 1974 bylo jen v Evropě bez práce téměř sedm milionů lidí. Neméně zajímavým jevem se ukázal odklon, do té doby spojenců, od zahraniční politiky Spojených států. Dobře viditelné je toto na příkladu Japonska, které bylo na ropě z Blízkého východu existenčně závislé, neboť import činil více jak 90 % z celkového objemu dovezené ropy. Pod tímto obrovským tlakem se začalo Japonsko v názorech na ozbrojený konflikt na Blízkém východě pozvolna vzdalovat svým spojencům a zaujímat čím dál tím více pro-arabská stanoviska k sílící nevůli USA. Dokonce se podle mého názoru dá konstatovat, ţe minimálně v tomto případě se ukázala ropa jako mocná energetická zbraň, která alespoň částečně splnila své poslání, i kdyţ se nemohu zbavit dojmu, ţe do jisté míry šlo o politiku vydírání, přestoţe se arabské státy jako majitelé tohoto přírodního bohatství mohly a mohou svobodně rozhodnout komu tuto komoditu prodat a komu nikoliv. 54

55 Vzhledem k tomu, ţe Spojené státy dováţely z blízkého východu pouze něco kolem 12 % veškeré importované ropy, nebyly kroky OPECu ani v USA bez ekonomické odezvy. Ihned po vyhlášení embarga byl ve Spojených státech, ve snaze maximálně omezit spotřebu, zaveden přídělový systém. Nad tímto systémem bděl nově jmenovaný správce Federálního energetického úřadu William E. Simon. Jako jeden z prvních jeho kroků bylo vytvoření jakéhosi rozpočtu spotřeby na rok 1974 s tím, ţe kaţdý z amerických států dostane stejné mnoţství ropných produktů jako v roce Tento krok vyvolal vlnu nevole zejména v těch amerických státech, kde byl zřetelný nárůst populace a to buď přirozenou cestou, tj. porodností, nebo uměle, tj. kdy bylo na určitých teritoriích budováno velké mnoţství společností za pomoci federálních peněz a různých jiných investičních pobídek, které generovali volná pracovní místo pro nově příchozí. Právě v těchto státech nebylo ţádným vzácným jevem vidět nekonečné fronty řidičů u benzinových čerpadel, ze kterých 20 % nemělo pohonné hmoty vůbec a vše umocněno systémem sudých a lichých poznávacích značek, přičemţ řidiči vozidel, jejichţ poslední číslovka byla sudá, mohli tankovat pouze v sudé dny, ti s lichým posledním číslem jen ve dny liché. Toto pravidlo se však neaplikovalo ve 31. dnu měsíce a v únoru čítající 29 dnů. Toto pravidlo bylo v roce 1976 zrušeno. Nedostatek pohonných hmot a nesouhlasná stanoviska odborových organizací k jejich redistribuci vedly jiţ v prosinci 1973 k hromadné stávce řidičů kamionů. Tím byl vytvářen velký tlak jak na instituce, které byly přímo zodpovědné za nastavení přídělového systému tak zejména na federální vládu USA, ve smyslu hledání cesty jak ven z ropné krize. Ta ze svých zahraničně politických stanovisek ve věci Izraelsko-Arabského konfliktu nehodlala slevit a tak hledala náhradní řešení, která viděla v systému stále větších úspor. Za všechny zavedené na federální úrovni bych uvedl dvě. První byla sníţení maximální povolené rychlosti na hodnotu 55 MPH (přibliţně 88 km / h), neboť vláda vycházela z jednoduché premisy, ţe čím pomaleji vozy pojedou, tím budou mít menší spotřebu. Jako druhou federální úsporu bych rád uvedl pokus se zavedením letního a zimního času, který vyvolal velkou vlnu nevole hlavně mezi rodiči, kteří si stěţovali, ţe jejich ratolesti dojíţdějící do škol činí toto daleko před východem sluncem, coţ mělo údajně fatální dopad na jejich duševní vývoj. Tato procedura byla ukončena roku Ropná krize těţce zasáhla celý automobilový průmysl. Toto je nejzřetelnější na propadu prodejů klasických amerických vozů, tj. velkých a pohodlných, avšak se závratnou spotřebou. Hitem mezi automobily se stalo objevení kompaktních hatchbacků, plnící zejména základní poslaní automobilu, tj. přepravu osádky z bodu A do bodu B. Velké 55

56 americké automobilky jako byl GM, Ford či Chrysler byly nuceny přejít na výrobu automobilů s niţším obsahem a to i za cenu niţšího komfortu přepravovaných. Předlohou jim byly evropské vozy jako Peugeot nebo Volkswagen. Mezi vítěze této ropné krize jednoznačně patří ropné společnosti, které v roce 1974 obsadily sedm z prvních patnácti míst v soutěţi o nejbohatší společnost světa, kaţdoročně vyhlašovanou časopisem Fortune Druhé dějství K do té doby největšímu skokovému zvýšení ceny ropy dochází v mezidobí Spouštěcím mechanismem se stala Íránská revoluce (1979), během které vítězí konzervativní směr ajatolláha Chomejního a Mohammad Reza Pahlaví odchází do exilu. Protesty a zejména přímé střety mezi jednotlivými skupinami vedly k výraznému útlumu Íránské ekonomiky, coţ mělo za následek razantní sníţení těţby a v návaznosti na to i vývozu ropy, jak ukazuje následující graf. Levá osa znázorňuje mnoţství vytěţené ropy v milionech barelů za den. Graf č.: 5 Propad objemu vytěţené ropy během Íránské revoluce Zdroj: Wikipedia 56

57 Přes veškerou snahu ostatních členů OPECu vyrovnat exportní kvóty došlo celkovému poklesu pouze okolo 4 %, coţ bylo naprosto neadekvátní vzhledem k nastalé panice, která měla své kořeny ve vzpomínkách na rok Toto se výrazně odrazilo v prodejní ceně této komodity, která skokově zdraţila z 15,85 dolarů za barel na jaře 1979 na 39,50 dolarů o dvanáct měsíců později, avšak nejvyšších hodnot dosahovala prodejní cena ropy v roce 1981, kdy atakovala hodnotu 90 dolarů za barel. Tento nárůst cen logicky generoval rekordní zisky téměř všech členů OPECu. Naproti tomu reakce kupujících a zejména USA byly hodně podobné krizi z roku Dlouhé fronty u benzinových čerpadel, benzín na příděl a snaha o co největší odklon od ropných produktů. 15. července 1979 prezident ve svém památném projevu nazvaném krize důvěry apeluje na veřejnost, aby co moţná nejvíce redukovala spotřebu veškerých energií. Jako předobraz představuje nové solární panely na střeše Bílého domu a kamna na dřevo v kaţdé z obytných místností. Nutno dodat, ţe tyto panely byly Ronaldem Reaganem v roce 1986 pod záminkou střešní údrţby demontovány a jiţ nikdy nebyly nahrazeny. Ještě před odstraněním solárních panelů se Reagan v roce 1981 zaslouţil o odstranění Carterem vytvořených cenových regulací a bariér, které se jiţ v průběhu roku 1981 ukázaly jako naprosto nadbytečné Shrnutí Jestliţe se dá vůbec hovořit o nějakých pozitivech, které ropné šoky přinesly vládám postiţených ekonomik, asi by na prvním místě muselo být uvědomění si nutnosti řešení komplexního přístupu k energetice a nezbytná potřeba společného postupu při zajišťování některých strategických surovin. Vyjevily se dlouho dopředu avizované obavy, ţe OPEC jako hlavní světový tvůrce cen ropy, pouţívá nebo spíše zneuţívá, toto jako nástroj k prosazení svých ekonomických, politických a náboţenských cílů. Dalším výsledkem událostí 70. let bylo, ţe má-li lidstvo udrţet svůj růst, je nezbytné činit toto i na bázi obnovitelných zdrojů a v čím dál větší míře je zapracovávat do energetických plánů a výhledů. V osmdesátých letech zaţívají obnovitelné zdroje boom, který de facto nekončí ani dnes. Například v Izraeli vzniká první solární zařízení na ohřev vody, které v současnosti vyuţívá 90 % izraelských domácností. 57

58 Je také nutné poznamenat, ţe ani OPEC nedokázal drţet tempo, které nasadil v roce Na jedné straně trpěl interními spory, kdy se někteří členové pod sílícím tlakem klesajících domácích ekonomik doţadovaly neustálých zvyšování těţebních limitů a na straně druhé se novými nalezišti, zejména v severním moři, postupně sniţovalo procento určující kolik celosvětových zásob ropy OPEC vlastní. Sekundárním ale nezanedbatelným jevem byl také postupný přechod od topné ropy k zemnímu plynu. Neodpustím si konstatování, ţe tento posun a z toho plynoucí důsledky ve formě niţší poptávky, tj. niţší prodejní ceny, si OPEC svou naprosto nezodpovědnou politikou z počátku 70. let způsobil naprosto bez cizího zavinění. Osobně si myslím, ţe oba ropné šoky byly pro OPEC naprosto kontraproduktivní a ve finále se obrátily proti jejich stvořitelům. Na celém Blízkém východě narůstaly obavy z energetické nezávislosti západu a OPEC pomalu začal cítit, ţe závislost západu na arabské ropě se pomalu začíná otáčet v závislost OPECu na západních trzích. Nejjasněji lze toto vysledovat na příkladu Saúdské Arábie, která jako první začala vyjednávat se Spojenými státy, přičemţ veškerá jednání se vedla kolem cenové umírněnosti a objemových kvót a jediným vytyčeným cílem bylo zamezení odcizení se západu. 3.2 Latinská Amerika 80. let Latinskoamerická dluhová krize, téţ také označovaná jako ztracená dekáda, bylo období z počátku roku 1980, vyvolané faktem, ţe zahraniční dluhy jihoamerických států překročily jejich příjmy a oni nebyly schopny splácet své mezinárodní závazky. Počátky nastalých problémů sahají aţ do 70. let a mají přímou souvislost s ropnými šoky, popsanými v předcházející kapitole. Dalším neméně závaţným předpokladem vzniku této krize byl fakt, ţe si tyto země půjčovaly obrovské sumy od mezinárodních věřitelů za účelem modernizace vlastní infrastruktury a zrychlení tempa industrializace. Důkazem nechť je růst zadluţování, které se ze 75 miliard dolarů v roce 1975 vyšplhalo na 315 miliard dolarů v roce Ještě rychleji však rostly úroky z těchto půjček. Z 12 miliard dolarů v roce 1975 se vyhouply na 66 miliard dolarů v roce Takovýto raketový nárůst veřejného dluhu v době celosvětové recese, z části zapříčiněné ropnými šoky, by zlomil vaz i silnějším ekonomikám, neţ byla ta latinsko-americká, coţ se také vlastně stalo, neboť investice to toho regionu začaly uvadat, aţ ustaly úplně. Podle mého názoru byl právě tento fakt příčinou toho, proč mluvíme o hospodářské krizi, 58

59 neboť samotný fakt obrovského zadluţení byl na jedné straně veřejným strašákem, na straně druhé bylo však kalkulováno se skutečností, ţe v budoucnu budou investice do modernizace a infrastruktury generovat zisk a dluh se bude postupně sniţovat. Bohuţel většina latinsko-amerických zemí měla své budoucí státní rozpočty postaveny na nových mezinárodních půjčkách, bez kterých nebylo moţné uvést v ţivot několik stovek nových projektů, od kterých se očekávalo nastartování národních ekonomik. Následkem krize byl v období 1980 aţ 1985 záporný růst HDP, přepočtený na obyvatele Latinské Ameriky, v hodnotě téměř 9 % Současná Latinská Amerika V průběhu 90. let však v tomto regionu dochází k výraznému oţivení a kapitálové trhy opět míří vzhůru. Například Chile se v současnosti pohybuje, měřeno indexem MSCI, 26 těsně pod hranicí svého historického maxima. Jako další argument oţivení tamější ekonomiky bych uvedl fakt, ţe investor, který ve střednědobém období, konkrétně tříleté periodě zakoupil latinsko-americké akcie, tak se za pomocí systéme Buy & Hold můţe těšit na výnos okolo 10 % p. a. Jako poslední důkaz růstu uvádím následující graf znázorňující srovnání MSCI indexů dle následujícího barevného rozlišení. Latinská Amerika Rozvojové trhy (Emerging Markets) MSCI World Graf č.:6 Srovnání MSCI indexů v období Zdroj: Bloomberg 26 MSCI World Index = mezinárodní burzovní index zahrnující 1500 společností z 23 zemí světa 59

60 Ekonomické výhledy do budoucnosti tohoto regionu jsou podle mého názoru nezpochybnitelné. Zásadními klady, které budou místí ekonomiku bezesporu formovat k dalšímu růstu jsou kromě velké zásoby komodit a levné pracovní sily i progresivní demografické sloţení tamější populace. Na druhou stranu i tento region má své dlouhodobé a jen pomalu měnící se překáţky, ze kterých bych jako primární uvedl efektivní správu veřejných financí a na to navazující velkou míru korupce. 3.3 Black Monday Termínem Black Monday černé pondělí, jsou označovány události, které odstartovaly v pondělí 19. října 1987 na burze v Hongkongu a ještě týţ den se díky časovému pásmu přes Evropu zasáhla akciový trh Spojených států. Dow Jonesův index na toto zareagoval ostrým propadem o 508 bodů, coţ představuje jeden z největších denních poklesů v historii newyorské burzy. Graf č.: 7 Dow Jonesův index v období od 19. července 1987 do 19. ledna 1988 Zdroj: Wikipedia Do konce měsíce října 1987 se americký akciový trh celkem propadl o 22,6 %. Tento propad byl zejména pro americké investory naprostým šokem, neboť nic nenasvědčovalo tomu, ţe by něco podobného vůbec mohlo nastat. Americká ekonomika do roku 1986 stále nabírala na síle, coţ se odráţelo ve výsledcích jak téměř všech burzovních indexů, tak i národohospodářských ukazatelů. Od roku 1986 aţ do října 1987 začala sice americká národní ekonomika mírně brzdit, ale vše bylo prezentováno 60

61 jako naprosto přirozený ekonomický jev, pro který navíc Američané vymysleli nekonfliktní označení soft landing měkké přistání. O skutečnosti, ţe se spíše jednalo o nouzové přistání, po 19. říjnu 1987 jiţ téměř nikdo nepochyboval. Nejednalo se však pouze o americkou ekonomiku, která byla postiţena. Ještě hlubší propady zaţívaly i jiné světové trhy jako například španělský s propadem 31 %, australský (41,8 %) nebo novozélandský, který se propadl proti svému maximu v roce 1987 o 60 % a kde trvala náprava podstatně delší dobu neţ například v Evropě. Zajímavostí také je, ţe právě u dvou posledně jmenovaných jsou popisované události, díky časovému posunu, známy jako Black Tuesday - černé úterý. Mezi příčiny této krize lze zahrnout nadhodnocení tehdejších akcí a jejich následnou nelikviditu, na coţ bylo z finančních kruhů často před vypuknutím krize upozorňováno. Stejně jako existovali poraţení, kterým se často majetek během několika desítek hodin proměnil v téměř bezcenné potištěné papíry, byli zde i ti, kteří na tomto poklesu výrazně profitovali, neboť jak sami prohlašovali, byla tato krize velice snadno předvídatelná. Za všechny takovéto investory, bych snad jen uvedl jméno Paul Tudor Jones II 27, který správným načasováním obchodů s deriváty pojištění v kombinaci s predikcí problémů akciového trhu vydělal nemalé jmění, které ho rázem katapultovalo do první čtyřstovky nejbohatších lidí této planety dle časopisu Forbes. Kapitolu bych uzavřel spekulativní teorií, která definovala příčinu této krize jako důsledek sporu o měnové politice uvnitř uskupení G7, kde se hlavně Spojeným státům zdálo, ţe zejména Evropské státy nečiní dostatečně rychle a razantně kroky, které by znamenaly omezení inflace, coţ by v důsledku vedlo k posílení pozice dolaru na světových trzích. 3.4 Japonská krize bank O tom, jak nezdravé je vzájemné propojení finančního trhu reprezentovaného bankami a průmyslových podniků, vypovídá situace na japonské burze z počátku 90. let minulého století a to bez ohledu na to jakým špičkovým průmyslem a technologiemi Japonsko disponuje. A přesto i zde úřadovaly symptomy, jako byl levný kapitál a snadná dostupnost půjček na něj. To zákonitě vedlo k přehřátí ekonomiky a rok 1990 se dá nazvat rokem zlomovým, neboť právě v tomto roce došlo k výrazné korekci akciového 27 (* ) americký investor, zakladatel a prezident Tudor Investment Corporation 61

62 indexu Nikkei 225. Banky od tohoto roku byly nuceny omezit poskytování nových úvěrů, coţ se velice negativně promítlo do růstu japonské ekonomiky. To mělo naprosto drtivý dopad pro akciové investory. Na konci roku se blíţil akciový index Nikkei hodnotě bodů a od této doby s drobnými výjimkami zaţíval dalších deset let nepřetrţitý pád, viz graf. Nutno také poznamenat, ţe v době psaní mé práce, tj. říjen 2009, je index Nikkei na hodnotě přibliţně bodů. Z toho je naprosto patrno, ţe i po téměř dvaceti letech se japonský finanční trh zcela nevzpamatoval, ba naopak. Graf č.: 8 Vývoj burzovního indexu Nikkei mezi lety Zdroj: Finance.yahoo.com Krize v Japonsku měla i svá zhoršující se specifika ve formě, ţe kapitalizace japonského akciového trhu byla tvořena převáţně trţní hodnotou bank. Fiskální politika japonské vlády respektive monetární politika Bank of Japan nikterak v dané situaci nepomáhaly, protoţe makroekonomie nemá mnoho účinných prostředků, jak zastavit klesající spirálu a hlavně nepočítá s rolí korupce a zejména organizovaného zločinu. Příklad se zde přímo nabízí. V roce 1996 se japonský parlament rozhodl napumpovat do japonského bankovního sektoru 13,2 tisíc miliard jenů a tím zachránit sedm krachujících hypotečních bank. Tato obří ztráta vznikla z větší části z nedobytných poskytnutých úvěrů. Skutečnost však byla taková, ţe více jako polovina poskytnuté sumy půjčily banky společnostem přímo napojeným na organizovaný zločin. Tím se staly de facto nedobytnými, protoţe jen málokterý věřitel měl a má odvahu důsledně poţadovat od jakuzy své finanční prostředky zpět. Logickým vyústěním je, ţe ztráty způsobeny jakuzou musel a musí vţdy uhradit japonský daňový poplatník a právě na tomto 62

63 příkladě je znázorněno, jak je právě pro běţného občana finančně nákladné propojení podnikání, bankovnictví a organizovaného zločinu. Nejsou to však jen krachy na akciových a devizových trzích, které jsou přímo odpovědné za způsobení makroekonomických krizí. Stejnou úlohu mohly sehrát a v 90. letech v Japonsku také sehrály nemovitosti. Pozvolný propad cen nemovitostí měl za následek zhoršování platební schopnosti věřitelů a kapitálové přiměřenosti bank. Peněţní zásoba se neustále sniţovala stejně tak jako klesal objem úvěrů, coţ mělo za negativní dopad na poptávku po nemovitostech. Toto zasáhlo i ten nejvzdálenější kout Japonska stejně tak jako všechny typy nemovitostí. Nejníţe se propadly ceny komerčních nemovitostí ve velkých městech, neboť právě ony byly uměle vyhnány co moţná nejvýše, podobně jako byly na počátku nového tisíciletí vybuzeny ceny nemovitostí zejména v USA a Velké Británii. 3.5 dot-com bublina Myslím, ţe nejlepším startovním bodem při následném popisu burzovních propadů, by mělo být období, kdy se akcie IT společností vyhřívaly na svém vrcholu, tj. 10. března 2000, kdy index NASDAQ vykazoval hodnotu přes 5100 bodů. K tak mimořádnému výsledku vedla poměrně dlouhá cesta, za jejíţ začátek osobně povaţuji první vydání internetového prohlíţeče Mosaic web browser v roce 1993, který odstartoval raketový nástup, do té doby ne příliš známe internetové aplikace World Wide Web, která byla volacím znakem nově vznikajících webových portálů. Tento prohlíţeč nastavil standardy, které jsou v nejrůznějších modifikacích pouţívány dodnes a doslova otevřel internet té nejširší veřejnosti. To mělo za následek ohromující poptávku po všem, co nějakým způsobem souviselo s počítači. Právě od tohoto období aţ do roku 2000 hlásí velcí hráči na trhu, jako jsou IBM, DELL, Microsoft, Intel, HP, Apple, rok od roku rekordní trţby a kursy akcií letí strmě vzhůru. Denně vznikají tisíce nových internetových domén, zejména s koncovkou.com (dot-com), a stovky nových portálů. Na nafukování rodící se IT bubliny se výraznou měrou taktéţ podepsaly nízké úrokové sazby v letech Domnívám se, ţe tento bublinový efekt není nic nového a neobjeveného, neboť předobraz bych osobně hledal i v jiných historických obdobích, jako například byla tak, kde zaţívaly ohromný boom ţeleznice (1840), automobilový 63

64 průmysl (1920) nebo třeba tranzistorová elektronika (1950). Za bod zlomu povaţuji rozhodnutí FEDu, který bez racionálního důvodu na přelomu roku 1999 a 2000 zvedl na šestinásobek tehdejší úrokové sazby, čímţ ekonomika začala výrazně ztrácet svou rychlost a sílu. Tato restriktivní ekonomika začala citelně odčerpávat volné finanční prostředky a bublina začíná velice rychle praskat. O tom, ţe pokles byl skutečně ohromný a velice prudký svědčí i následující graf. Graf č.: 9 Index NASDAQ v období od 1994 do 2008 Zdoj: Wikipedia Ve výčtu příčin bych nechtěl opomenout, ani fakt, ţe právě v březnu 2000 vyšla zpráva, která hodnotila poslední čtvrtletí 1999 a zejména čísla popisující internetové prodeje během vánoc 1999 byla naprosto odlišná od těch, která si obchodníci v létě téhoţ roku naplánovali. Právě na těchto hodnotách bylo naprosto zřejmé, jak moc optimisticky a i velice nereálně byla predikována. V roce 2001 vycházejí na světlo i ostatní skutečnosti, jako byly například ty, ţe některé společnosti dokonce nikdy negenerovaly čistý zisk, nebo jako u společnosti WorldCom, kde bylo dokonce prokázáno, ţe pouţívá ve svém účetnictví nelegální praktiky. Od března 2000 do října 2002 bylo celkem odepsáno z trţních hodnot IT firem celkem více jak pět bilionů dolarů. Výčet zkrachovalých internetových společností by byl hodně dlouhý. Z těch největších hráčů na trhu, kteří v přímé souvislosti s událostmi z března 2000 zkrachovali, bych chtěl vyjmenovat například Boo.com, etoys.com nebo Freeinternet.com. 64

65 4 Současná situace na finančních trzích Přestoţe tato kapitola jiţ úplně přesně nekoresponduje se zadáním mé diplomové práce, přece jen si nemohu odpustit neokomentovat současné dění na finančních a kapitálových trzích, neboť jsem přesvědčen, ţe situace, která v těchto měsících reálně vládne celosvětové ekonomice, do mé práce chronologicky zapadá Toto je zdaleka nejsilnější stav globálního hospodářství, jaký jsem kdy během své kariéry viděl 28 Henry Merritt Hank Paulson, Jr. tehdejší americký ministr financí Tak právě prohlášení tohoto typu a od osobností tak vysoce postavených, jako bezesporu americký ministr financí je, posilovalo v lidech pocit, ţe investice prakticky do čehokoliv je to nejlepší, co mohli v ţivotě udělat. Nemluvě o pohodlí, který tento byznys skýtá. Vše se dá vyřešit jednou návštěvou a registrací u makléře a ostatní komunikace pak běţí pomocí sítě zvané internet. V Americe je investování do jisté míry tradicí tak jako v Čechách investiční pasivita, proto vţdy kdyţ je za velkou louţí potřeba popostrčit křivku celonárodního grafu proinvestovaných prostředků směrem vzhůru, objeví se silná politická či ekonomická figura s optimistickým hodnocením současnosti a ještě optimističtější vizí budoucnosti. Ihned po takovém to umělém impulsu má přes půl milionu registrovaných amerických hypotečních makléřů o práci postaráno. Nemluvě o tom, ţe systém provizí je postaven celkem logicky na objemu uzavřených kontraktů, coţ je pro ony makléře základní motivační prvek. Jistě také není bez zajímavosti, ţe na rozdíl například od ČR bylo v USA naprostou běţnou praxí sjednat si hypotéku nejen bez kompletních osobních dokladů, ale také bez jakéhokoliv relevantního potvrzení o výši příjmů. Jak se později ukázalo, tak i tento zdánlivě nezávadný fakt byl hrubě zneuţit a patřil do mozaiky později uváděné jako americká 28 ney_latest 65

66 hypoteční krize, neboť se později ukázalo, ţe téměř 95 % poskytnutých hypoték bylo zaloţeno na buď nepřesných nebo přímo vylhaných údajích Northern Rock Nyní se přenesme přes Atlantik zpátky do Evropy, konkrétně do září Probíhají zde ţivé, avšak zatím pouze hypotetické debaty, co by bylo, kdyby bylo, avšak i tyto prognózy začínají nabírat reálné obrysy. Jako příklad bych rád uvedl britskou hypoteční banku Northern Rock. Tento bankovní kolos obhospodařující téměř 1,5 milionu klientů by se klidně mohl stát předlohou klasického bankovního runu. Tento bankovní dům byl po dlouhou dobu povaţován za jeden z nejbezpečnějších na celých ostrovech, neboť vykazoval jednak nulovou expozici vůči americkému substandardnímu sektoru a hlavně měl pouze nepatrný objem špatných úvěrů. Přes tyto bezesporu zásadní pozitiva se Northern Rock dostal do obřích problémů a nebýt Bank of England asi by nebylo jiné východisko neţ vyhlásit bankrot. Příčin, proč relativně zdravá banka dojde takovémuto konci je mnoho a je na interpretovi, zda nepřidá několik vlastních. Pravdou však zůstává, ţe Northern Rock na rozdíl od jiných podobných hypotečních bank nečerpal své zdroje ve většině případů z klientských depozit, ale fungoval na základě mnoţství emisí krátkodobých cenných papírů, coţ mohlo být aţ 70 % finančních potřeb. Toto poměrně úspěšně fungovalo aţ do okamţiku, kdy uţ nebylo odkud brát a tím pádem se i Northern Rock ocitl bez přísunu finančních prostředků. Dá se říci, ţe toto bylo podle mého názoru pro tuto banku fatální. Logickým vyústěním celé této záleţitosti, kromě jiného, nemohlo být nic menšího neţ absolutní nedůvěra a panika v řadách klientů, tvořící dlouhé fronty před tímto bankovním domem mající jeden jediný poţadavek a to výplatu svých vkladů. Centrální britská banka, jiţ zmiňovaná Bank of England, zafungovala v tomto případě jednoznačně jako věřitel poslední instance. Ve druhém kroku Bank of England úporně shání kupce, ale do dnešních dní tj. konec roku 2009, nebyly zatím publikovány ţádné relevantní informace o zájemci, který by předloţil oficiální nabídku na odkup Northern Rock. Za poslední dva roky studia různých ekonomických předmětů je krize myslím dostatečně probírána z mnoha úhlů, a to jak její příčiny, tak se zejména hledají cesty jak z ní ven s co moţná nejmenšími ztrátami. Jestli jsem si něco odnesl z přednášek 66

67 bankovnictví, tak to byl mnohokrát opakovaný princip moderního centrálního bankovnictví, který tkvěl v celkem jednoduché premise, ţe pokud se má centrální banka rozhodnout mezi bankovní krizí a inflací, vţdy volí cestu menšího zla tj. inflaci. Ke konci roku 2007 začal být pozvolna a nenápadně vyuţíván, avšak nepříliš daleká budoucnost měla vést k takové měnové expanzi, ţe to v dějinách moderního bankovnictví nemá obdoby. Rok 2007 končil, aniţ by si většina veřejnosti povšimla, ţe je někde něco špatně. Začala pozvolna vycházet jak hodnocení stávajícího roku, tak zejména prognózy na rok nový. Jak jsem jiţ vyjádřil svůj názor v kapitole o Velké krizi, je většina předpovědí v lepším případě věštěním z křišťálové koule a v horším případě přímo šarlatánstvím, a proto mi nepřijde fér nyní na konci roku 2009 jmenovat politiky, prognostiky, ekonomy a ostatní ať veřejné či neveřejné činitele, kteří všem přáli ještě úspěšnější rok 2008 ani ty, kteří často v mediích pouţili mou ne příliš oblíbenou větu já jsem to říkal Počátek roku 2008 je jiţ podle mého názoru nutné rozčlenit minimálně na dvě kapitoly a to USA a Evropa resp. Česká republika. Zatímco na starém kontinentu vládl relativní klid, ve Spojených státech se jiţ naplno začíná roztáčet krizová spirála. Z nepřeberného mnoţství grafů a tabulek jsem si vybral podle mě zajímavý údaj, a to graficky znázorněný nárůst vyhledávaného slova depression pomocí vyhledavače Google. Na tomto jednoduchém grafu je názorně vidět, kterak se zejména Američanů prudce zmocnila, na přelomu roku, panika a ve snaze získat co moţná nejvíce informací katapultovali tento výraz na přední místa nejvyhledávanějších termínů. 67

68 Graf č.: 10 Nárůst četnosti vyhledávaného termínu depression Zdroj: Přiznám se, ţe pravým důvodem, proč jsem se zmíněný graf rozhodl do své práce zařadit, byla teorie, kterou jsem někdy v roce 2008 zachytil v jednom z mnoha ekonomických komentářů, které jsem za poslední tři roky přečetl. Velice výstiţně a svým způsobem statečně se tam autor postavil proti renomovaným ekonomům a prognostikům s jednoduchou tezí, ţe nejlepším indikátorem krize je, kdyţ o ní lidé začnou mluvit a právě tuto ideu jsem se pokusil znázornit i graficky. Navíc je zde naprosto viditelný nesoulad mezi realitou a oficiálními stanovisky nejvyšších míst, neboť přestoţe kaţdý ví, ţe jiţ na počátku roku 2008 byl jiţ americký finanční sektor těţce zasaţen a směle se tedy dalo mluvit o krizi, byla tato oficiálně ohlášena aţ v prosinci téhoţ roku Bear Stearns Důvod, proč jsem si vybral pád toho bankovního domu, je velice často popisovaná podobnost s českou bankou IPB. Dovolil bych si však začít vzájemnými rozdíly. Přestoţe však měl český bankovní dům do názvu vetknut popisek investiční, jednalo se pouze o jeho velice okrajovou činnost a ve své podstatě se jednalo o klasickou komerční banku. Naproti tomu Bear Stearns byl klasickou investiční bankou s velice širokým portfoliem v řádu stovek miliard dolarů. Pád této banky se, v jistém slova smyslu a z dnešního pohledu, dá nazvat klasickým, neboť banka ţila, tak jako jí podobné, na principu krytí investic dluhem. Na tomto principu při běţném fungování ekonomiky 68

69 není vůbec nic závadného a to aţ do okamţiku, kdy náklady na dluh převyšují výnosy z investic, coţ se právě v tomto případě stalo. Proč jsem ale v úvodu zmínil podobnost s IPB, byly následující události. Podobně jako uvalila Česká národní banky nad IPB nucenou správu a následně byla prodána za symbolickou jednu korunu, i Bear Stearns byla převzata Federálním rezervním systémem a bankou JP Morgan za taktéţ symbolickou cenu dvou dolarů za akcii. Podobnost nejvyšší však sleduji v jedné, podle mého názoru naprosto zásadní, otázce, a to, kdo a zdali vůbec někdo na celé transakci vydělal a kdo naopak prodělal. Začneme-li odzadu, dojdeme jednoduchou dedukcí k ještě jednodušší odpovědi. Na prvním místě proděli zejména akcionáři. V zemích českých však jsou pořád akcionáři vnímáni jako druh zralý na vymření ţijící v uzavřené rezervaci, ale ve Spojených státech je to jev naprosto běţný, a proto také byl počet investorů, kterým se ze dne na den proměnily cenné papíry zajišťující bezstarostný důchod nebo studium svých ratolestí v papíry zcela bezcenné, obrovský. U nás to byl zejména stát, kdo tratil nejvíce, coţ se u nás vţilo jako pojem, ţe vlastně netratil nikdo, protoţe zprávy o tom, ţe někde stát prodělal nebo soustavně prodělává, jsou u nás na denním pořádku. Bohuţel je toto falešná a do jisté míry velice nebezpečná fikce, která postupnou kumulací můţe dojít fatálních následků. V obou případech byla naprosto shodně obětována jedna skupina ve prospěch jakési makroekonomické stability celé země. Další podobností je podle mě moţné variantní řešení v podobě ponechání problémů soukromoprávního subjektu na něm samém. Tato varianta je vţdy poměrně hlasitě prosazována nezúčastněnými daňovými poplatníky odkazující se na výši svých daní. Bohuţel zde, v drtivé většině případů, nejsou domyšleny minimálně dvě naprosto zásadní souvislosti. První je, ţe ţádná krize v dějinách lidstva nevznikla pouze a jenom selháním soukromoprávních subjektů, ale na kaţdé krizi se více či méně, ale vţdy, podepsala vládní politika té oné doby například v podobě přespřílišné expanzivní měnové politiky, pumpující do ekonomiky velké mnoţství oběţiva a z toho plynoucí velké mnoţství špatných úvěrů. Druhou souvislostí je snaha vést investice na základě různých tlakům podléhajícím rozhodnutí do těch správných oblastí, spadajících do ještě správnějších sfér vlivu. 69

70 Dovolím si zde tvrdit, ţe právě tato krize mající jednoznačně počátky jiţ v roce 2007 je kombinací obou těchto státních selhání. Krásně to formuloval Gary Becker, 29 který v souvislosti se snadnou dostupností půjček a hypoték v jednom z mnoha svých komentářů poznamenal, ţe se vláda Spojených států snaţí rozšířit vlastnictví domů do okruhu domácností s nízkými příjmy a nízkou bonitou. Vraťme se ale zpět, konkrétně do září roku 2008, kdy i ti největší optimisté začali ztrácet víru v to, ţe centrální orgány reprezentované vládami a centrálními banky mají ještě situaci pod kontrolou. Září 2008 je zároveň oním zlomovým měsícem, kdy celosvětové burzy zaţívají nejhlubší propady. Praţská burza se 10. září 2008 propadla aţ na své šestadvacetiměsíční minimum a burza v New Yorku dokonce zaţila 15. září největší propad od teroristického útoku z 11. září V tomto období také kulminuje cena ropy, která logicky vede k poklesu reálného HDP a ţene vzhůru spotřebitelské ceny. Američtí investoři zejména z řad investičních fondů, finančních skupin a ostatních velkých hráčů na trhu, zkupují tyto komodity ve snaze vyrovnat tak obří ztráty a rizika z portfolií mající své kořeny na akciových trzích. Tato ohromná poptávka vyţene cenu černého zlata aţ k historickým maximům kolem 147 dolarů za barel. Jiţ v průběhu září se však a začíná trend prudce obracet a ropa končí rok 2008 prolomením hranice 40 dolarů za barel. Ke konci této kapitoly se stejně jako v minulé chci odprostit od popisů odhadů výhledu roku 2009 dle jednotlivých analytiků, či k tomu určených organizací a vyhlašovat toho kdo se realitě přiblíţil nejvíce. Místo toho si dovolím jen jednoduché zhodnocení, ve kterém nelze opomenout další pády významných bankovních domů, jako byly například Lehman Brothers, Bradford & Bingley, Fortis, Dexia a např. Hypo Real Estate. Je nutno však podotknout, ţe se ve většině případů jednalo spíš o převzetí bank příslušnými národními vládami. Česká republika zakončila rok 2008 s hodnotou HDP na úrovni 2,5% a nezaměstnaností dle platné metodiky na hodnotě 5,45 %, 30 coţ jsou podle mého názoru výsledky, které v porovnání s ostatními státy EU patří do té lepší poloviny. Co si však myslím, ţe by v hodnocení roku 2008 nemělo chybět je fakt, ţe tento rok přinesl 29 Gary Stanley Becker - (* ) americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii (1992)

71 největší objem státních intervencí do finančního systému v historii, nemluvě o otřesené důvěře lidí jak v celosvětovou globalizaci, tak i v kapitalismus jako takový Tento rok byl bezesporu rokem, kdy si i nejzapřísáhlejší optimisté prostě museli připustit, ţe svět respektive Česká republika zápasí s těţkými ekonomickými problémy. V jenom komentáři byla dokonce česká ekonomika přirovnávána ke sprinterovi, jehoţ úţasné tempo v letech bylo přímým důsledkem dopingu a rok 2009 byl cílovou rovinkou, na které jiţ zřetelně docházely jak síly, tak i účinky anabolik. Domnívám se, ţe těmi anaboliky nemohlo být myšleno nic jiného neţ obrovská dluhová injekce, která se v posledních letech musela výrazně podepsat na nastalém hospodářském růstu. Toto si vysvětluji jednoduchou premisou, která tkví v metodice výpočtu HDP. Kdyţ si totiţ obyčejný člověk pořídí jakoukoliv věc na dluh, jen těţko můţe konstatovat, ţe o cenu této věci zbohatl. Pokrytí dluhu státu půjčkou však přímo ovlivňuje vstupy, mající přímý vliv na výpočet HDP. Česká vláda se snaţí s krizí bojovat za pomoci nově vzniklého nástroje, který byl ustaven pod názvem Národní ekonomická rada vlády (NERV) a zároveň například zavádí úlevy pro podnikatele jako je odklad placení zálohy na daně. Průmysl se však nadále propadá a zejména hrozivé jsou měsíční nárůsty nezaměstnaných. Například v únoru 2009 přišlo o práci v rámci ČR lidí. Jako další pozitivní krok naší vlády lze hodnotit moţnost uplatnit si DPH i z nově nakoupených osobních vozů, mající v technickém průkazu označení M1. Tento krok má pozitivní vliv na prodeje osobních automobilů a to jak tuzemských tak i dováţených. Vláda provádí škrty ve veřejných výdajích a přibrzďuje některé své projekty. Například v polovině roku škrtá 50 miliard určených pro fond dopravní infrastruktury. Krize se pomalu také přelévá do sektoru sluţeb a v polovině roku jiţ nezaměstnanost atakuje osmiprocentní hranici. V září 2009 končí svou činnost NERV a to osmdesáti stránkovou závěrečnou zprávou, ve které dominují doporučení jak pomocí ekonomických reforem zreformovat Českou republiku k budoucí prosperitě. Kromě těchto doporučení si nemohu odpustit i jednu kapitolu, kterou zpráva popisuje stav korupce a s ní úzce spojenou neefektivní alokaci zdrojů. V tomto ohledu zpráva uvádí, ţe ročně jsou v ČR rozdány zakázky za téměř

72 miliard korun a kaţdé zlepšení byť je třeba o 5 % můţe mít významný makroekonomický efekt. 31 Rád bych se zmínil o několika jasně formulovaných a naprosto konkrétních doporučení, které dokument obsahuje. Ve fiskální oblasti se jedná zejména poţadavek na zavedení pětiletých zákonných výdajových rámců, čímţ by se mohl a měl odstranit dopad čtyřletého volebního cyklu a s tím úzce spojená fiskální nedisciplína v průběhu volebního roku zakotvení upravených Maastrichtských kriterií a zavedení sankcí při jejich porušení (při nedodrţení výdajových rámců by se měl sníţit plat zodpovědného ministra a jeho náměstků o 20%) vytvoření stálého nadstranického orgánu jmenovaného Parlamentem ČR pro veřejné rozpočty a předkládající doporučení jak vládě, tak i parlamentu Ve výdajové oblasti provázání podpor v nezaměstnanosti na veřejně prospěšné práce zásadní sníţení výdajů na správu státu zavedení centralizovaného nákupu a centra sdílených sluţeb omezení korupce a posílení transparentnosti zadávání veřejných zakázek V oblasti příjmů/daní postupně sbliţování sazeb DPH podstatné zvýšení spotřebních daní časový harmonogram pro podstatné zvýšení majetkových daní zvýšení ekologické daně vyšší příjmy z dividend ČEZu důsledný prodej povolenek na vypouštění CO 2 31 Závěrečná zpráva NERVu str

73 Z dnešního pohledu je jiţ zřejmé, ţe se vláda některými doporučeními řídila a implementovala je do stávající legislativy. V drtivé většině bylo toto k I kdyţ v současné době nejsou ještě zpracovány všechny údaje a vydány oficiální tvrdá data, dá se předpokládat, ţe rok 2009 bude co do ekonomických ukazatelů jedním z absolutně nejhorších. Jistým vodítkem můţou být prognózy v oblasti nezaměstnanosti, kdy jak v USA, tak i v EU nejnovější čísla atakují hranici 10 %, coţ je hodnota, kterou například eurozóna neznala dlouhých 11 let. Graf č.: 11 Vývoj nezaměstnanosti v zemích EU (srpen 2009) *červen 2009 **2. kvartál 2009 Zdroj: Island Jako konkrétní zahraniční příklad současné ekonomické krize jsem si vybral stát, o kterém se v poslední době hodně mluvilo, ale jsem přesvědčen, ţe ne kaţdému je tak úplně dobře znám. Tento ostrov má svá specifika a to nejen svou geografickou polohou. Primární rozdíl od ostatních států Evropy je hlavně fakt, ţe jako např. ve Švýcarsku výroba hodinek nebo v Holandsku výroba sýrů má dlouholetou tradici, která nevznikla prostým rozhodnutím 73

74 několika lidí, Island se k orientaci na bankovnictví a finančnictví prostřednictvím vlády a podnikatelského sektoru rozhodl naprosto vědomě a účelově. Na druhou stranu je potřeba poznamenat, ţe se v teritoriích toho typu dosahuje konsenzu o něco snadněji a to zejména proto, ţe zde ţije tři sta tisíc obyvatel s téměř společnými předky. Do jisté míry bylo toto rozhodnutí téměř nevyhnutelné, protoţe stále stoupající počet absolventů vysokých škol a universit s tituly z ekonomických oblastí hledal své uplatnění na trhu práce a souběţně s tím se nebyl ochoten smířit, ţe se jejich profesní ţivot bude ubírat směrem k rybolovu či výrobě hliníku. Úspěch se dostavil záhy a světová finanční masmédia okamţitě informovala zbytek světa o expanzi Vikingů. Hnacím motorem se stal prudký globální růst úvěrových aktivit. Odtud byl uţ jen krůček k expanzi do zahraničí. Vzhledem ke geografické blízkosti se velkým objektem zájmu Landsbanki (druhá největší banka Islandu) stala Velká Británie. Landsbanki zde skrz svou nově vytvořenou pobočku Icesave získala za několik málo měsíců téměř klientů. Vlajkovou lodí se stal spořicí účet s úrokovou sazbou nejprve 5% p. a. a později dokonce 5,25% p. a.. Podobně si Icesave počínala i v ostatních evropských zemích aţ se počet klientů vyšplhal na více jak dvojnásobek Islanďanů. Islandská koruna (ISK) se stala novým hegemonem na finančních trzích a investoři hledající rychlé a vysoké zhodnocení ji zkupovali ve velkém. Otevírala se zde široká škála projektů, na které nebyl problém sehnat dostatečné finanční prostředky. Jistě by bylo chybou neuvést i konkrétní osobu, které byl tento raketový start přisuzován. Oním byl premiér země D. Oddsson, 32 který jako naprosto zásadní krok prosadil sníţení daní z příjmu z tehdejších 50 % na 18 %. Tím do jisté míry otevřel, do té doby izolovanou, Islandskou ekonomiku světu. Jestliţe se dá někdy v historii viditelně prezentovat funkčnost Lafferovy křivky, tak je to právě na příkladu Islandu v popisovaném období. Tento do jisté míry obchodní úspěch zákonitě musel mít i své stinné stránky. Stejně tak rychle jako rostla ţivotní úroveň obyvatelstva, rostla samozřejmě i cenová hladina. Ceny se šplhaly vzhůru rychlostí 15 % - 17 % ročně. Ještě v roce 2006 Islanďané slovo 32 Davíð Oddsson starosta Reykjavíku, premiér Islandu, ministr zahraničí, od roku 2005 předseda rady guvernérů Islandské centrální banky 74

75 inflace téměř neznali. Jak ukazuje následující graf, inflace raketově stoupala a kulminovala právě ke konci roku 2008, kdy atakovala 18 % hranici. Graf č.: 12 Nárůst cenové hladiny (inflace) v období Zdroj: Central bank of Iceland Sedlabanki Íslands Také nekontrolovatelně rostl objem deposit zahraničních osob u islandských bank. Jiţ koncem roku 2007 byl tento nárůst proti počátku roku 2006 více neţ dvaatřiceti násobný. Ekonomické učebnice a skripta velí čelit inflačním tlakům zvýšením úrokových sazeb, jejichţ prostřednictvím dojde sníţení objemu finančních prostředků v oběhu, čímţ poklesne měnová zásoba a inflační tlak poleví. Centrální banka pod Oddssonovo vedením skutečně k tomuto kroku sáhla a zareagovala téměř učebnicově. Z hodnoty pod 3 % se přes 12 %, 13 % a 15 % dostali na bezmála 18 %. Nepočítali však s tím, ţe ono pravidlo platí zejména pro uzavřenou ekonomiku a z Islandu se během krátké doby stala ekonomika velmi otevřená. Moţná si v prvopočátku nikdo neuvědomoval, ţe prosté zvýšení úrokových sazeb můţe zafungovat jako magnet pro volné zahraniční peníze, coţ se také v tomto případě stalo. Postupem času se Island dostal do mírně schizofrenní situace, kde na jedné straně vysoké úrokové sazby představovaly značnou zátěţ, ale na straně druhé nezbytnou podmínku pro příliv dalších zahraničních peněz. Další nezbytnou podmínkou fungování učebnicových pouček a pravidel je neexistence fatálních ekonomických výkyvů směrem dolů, na coţ Island doplatil asi nejvíce ze všech. 75

76 Na podzim 2008 totiţ zdroj cizích peněz vyschl a celá islandská ekonomika se rázem ocitla na suchu. Objem úvěrů byl ve výši jen těţko uvěřitelných 850 % islandského HDP. Jako první pocítila následky krize třetí největší banka v zemi Glitnir a jiţ 29. září 2008 byla islandská vláda nucena banku převzít. Toto se ihned odrazilo v kurzu islandské koruny vůči Euru a to na historické minimum. Centrální banka ve snaze zabránění všeobecného chaosu se ještě pokusila zakotvit pevní kurs vůči Euru, ale byla to uţ jen labutí píseň. 7. října 2008 přebírá vláda i druhou největší banku v zemi Landsbanki. V ulicích Reykjavíku vypukl chaos a nespokojení Islanďané poţadovali před sídlem vlády její demisi. O závaţnosti situace bezesporu svědčí fakt, ţe islandská policie byla nucena pouţít proti demonstrantům slzný plyn, coţ se naposled stalo v roce 1949 při demonstracích proti vstupu země do NATO. V lednu 2009 premiér oznámil, ţe se v květnu uskuteční předčasné volby a slíbil, ţe do nich jiţ nebude kandidovat. Vše vygradovalo koncem ledna rozkolem vládní koalice a demisí vlády. Island byl a je první zemí na světě, kde v přímé souvislosti s celosvětovou hospodářskou krizí padla vláda. 76

77 5 Vlastní výzkum Závěrečnou kapitolu bych rád věnoval, jak uţ název napovídá, skutečnostem, které se mi podařily získat pomocí vlastní dotazníkové ankety. Pro tento účel jsem si sestavil vlastní dotazník, 33 který obsahuje celkem dvanáct otázek, jejichţ prostřednictvím jsem se snaţil zmapovat, kterak se současná situace na světových resp. na tuzemských finančních trzích dotýká obyvatel České republiky. Přestoţe vzájemnou kombinací odpovědí je moţné dostat mnoho výstupů, zredukoval jsem cíle zkoumání jen na několik okruhů. 5.1 Cíle výzkumu Mým hlavním cílem bylo zjistit, kterak se současná finanční krize dotýká jednotlivých skupin obyvatelstva rozdělených dle následujících kritérií. věku respondenta nejvyššího dosaţeného vzdělání respondenta pracovního zařazení respondenta kraje, ve kterém respondent ţije Jako podruţné cíle, které z průzkumu vyplynuly, se dá vysledovat při stejném rozdělení, jako jiţ bylo zmíněno např. fluktuace, vztah k průměrné mzdě či ochota vlastnit v současné době libovolnou formu finančního portfolia. 5.2 Dotazník Jak jsem se jiţ zmínil v úvodu kapitoly, vytvořil jsem pro účely vlastního zkoumání standardní dvanácti-otázkový dotazník, v němţ jsem se snaţil koncipovat otázky tak, aby primárně vystihly můj cíl zkoumání a sekundárně měly logickou návaznost. Dotazník jsem vytvořil v aplikaci Word za pomoci jeho standardních nástrojů, jakou jsou textová a zaškrtávací pole a samorozbalovací menu. Posledně jmenované jsem 33 viz příloha č. 2 77

78 vyuţil proto, ţe si mi tímto podařilo zredukovat formulář více jak čtyřnásobně tj. na jeden list formátu A4. V této podobě budí formulář opticky dojem, ţe jeho zpracování nezabere větší časový prostor, coţ se odráţí i v reálném vyplňování, které by nemělo trvat déle neţ deset minut. Vzhledem k tomu, ţe při tomto způsobu zpracování formuláře nejsou na první pohled viditelné varianty odpovědí, které skýtá, povaţuji za nezbytné seznámit čtenáře mé diplomové práce s moţnostmi, které měli respondenti. Po základním pohlavním rozlišení jsem rozdělil respondenty do následujících věkových skupin 15-19, 20-35, 36-49, a více jak 60 let. Poté jsem přistoupil k rozdělení dle jednoho ze čtrnácti krajů, ve kterém respondent můţe v rámci ČR ţít. Přestoţe sleduji situaci na tuzemském finančním trhu a bez výjimky byly všechny dotazníky distribuovány na domény končící příponou cz, ponechávám zde prostor pro moţnost, ţe se respondent dlouhodobě zdrţuje v zahraničí a to jak v Evropě, tak i mimo evropský prostor. Nutno však podotknout, ţe ani jeden z dotazovaných tyto dvě varianty nevyuţil. Rozdělení dle nejvyššího dosaţeného vzdělání povaţuji za podstatný rozlišovací prvek, a proto jsem zde dotazovanému nabídl celkem šest variant a to od základního, přes střední odborné a střední odborné s maturitou, bakalářské, universitní aţ po postgraduální. Neméně podstatnou informací je také podle mého názoru fakt, ve které oblasti dotazovaný pracuje. Nabídka skýtá sedm předdefinovaných konkrétních odpovědí, konkrétně plus jednu nadstavbovou uvedenou jako jinou a to pro případ, ţe by nabízená škála byla příliš úzká. Jako pomocné kritérium sleduji, jakou formu a finanční skladbu má podnik, ve kterém respondent pracuje. Majetkovou účast jsem rozdělil na tuzemskou a zahraniční a to buďto stoprocentní nebo většinovou. Jako další moţnost předkládám variantu státní účasti, či jinou nenastavenou. V následné otázce sleduji, zda respondent změnil za poslední tři roky své zaměstnání, a to ve variantách nezměnil, změnil jednou, dvakrát, třikrát a více jak třikrát. Podotázkou sleduji, zda byl respondent při změně zaměstnání v evidenci příslušného ÚP. Posledníma dvěma otázkami, které bych rád popsal, jsou otázky číslo osm a devět, jejichţ prostřednictvím sleduji skutečnou finanční situaci respondenta za předem určené časové období. Na straně příjmu sleduji jeho konzistenci za poslední dva roky s moţnostmi volby, mezi které patří jak zvýšení tak i sníţení v rozmezích do 10%, 20%, 50%. Dále kalkuluji s moţnostmi, ţe se příjem mohl zvýšit resp. sníţit o více jak 50%, mohl se dále buďto zdvojnásobit či více jak zdvojnásobit. Počítám zároveň s moţností, ţe respondent přišel o práci a příjem 78

79 nahradily dávky od státu, bez rozlišení jedná-li se např. o mateřskou dovolenou, sociální dávky, či dávky v nezaměstnanosti. Jedním z nastavení je i varianta, ţe se příjem během posledních dvou let vůbec nezměnil. Velice podobně postupuji i druhou stranou pomyslné bilance tj. stranou výdajovou. I zde mapuji pohyb jak nahoru tak i dolů v nabízených škálách do 10%, 20% a 50%. Předpokládám také, ţe se náklady mohly zvýšit o více jak 50%, zdvojnásobit popřípadě více jako zdvojnásobit. Na úplný závěr ponechávám na zváţení respondenta, zda své náklady za poslední dva roky nehodnotí jako konstantní. Ostatní otázky jsou jiţ čitelné bez nutnosti pouţít rozbalovací pole, a proto si myslím, ţe jejich obecný popis není nutný. 5.3 Distribuce Jako jedinou distribuční cestu jsem zvolil elektronickou formu, neboť jsem přesvědčen o tom, ţe pouze a jen tímto způsobem jsem schopen zajistit co moţná největší počet zpětných vazeb. Navíc, jak jsem popsal v předcházející podkapitole, tak vytvořený formulář ani jiné neţ elektronické vyplňování neumoţňuje. Ve snaze po co moţná nejvyšších vypovídacích hodnotách bylo mou primární snahou provést distribuci formuláře po co moţná nejširším území ČR, proto jsem přistoupil k dvěma formám distribuce. V první fázi distribuce jsem provedl náhodný a manuální výběr více jak 200 elektronických adres, na které jsem zaslal dotazník. Jako zpětnou vazbu jsem obdrţel 83 vyplněných dotazníků, coţ mi v danou chvíli přišlo neuspokojivé, proto jsem z kaţdého kraje na základě průvodních dopisů, které mou snahu podporovaly, vybral dva aţ tři respondenty, které jsem poţádal, zda by nebyli ochotni provést distribuci v rámci kraje. Tato snaha se nakonec ukázala jako stěţejní a nakonec jsem mohl pracovat s 243 kompletně vyplněnými dotazníky ze všech krajů ČR, coţ povaţuji pro potřeby této mé diplomové práce za dostatečný počet. 5.4 Výsledky výzkumu Jak jsem uvedl v úvodu kapitoly a zejména při samotném zpracovávání vyplněných dotazníků jsem narazil na problém velkého mnoţství výstupů, zapříčiněných vzájemnou 79

80 kombinací poskytnutých odpovědí, proto zůstává mou primární snahou drţet se stanovených cílů mého zkoumání Postup zpracování Jako první věc, kterou jsem učinil po uzavření počtu zpracovaných, a odevzdaných dotazníků byla, ţe jsem vyhodnotil kaţdou otázku zvlášť. Přes veškerou snahu provést distribuci dotazníků rovnoměrně napříč pohlavími tomu výsledek bohuţel neodpovídá, neboť poměr muţů výrazně převýšil počet ţen a to v poměru: 182 : 61, coţ převedeno na procenta představuje cca 75 % muţů a 25 % ţen. Totoţná situace přes veškerou snahu resultovala v otázce věkové struktury respondentů. Na druhou stranu jsem v mnoha případech operoval pouze s ovou adresou, coţ byl prvek, který nemohl primární ideu, tj. rovnoměrnou distribuci napříč věkovým spektrem, nikterak podpořit. I z tohoto důvodu je věková skladba respondentů následující. Graf č.: 13 Věková struktura dotazovaných Zdroj: Vlastní 80

81 Graf č.: 14 Sloţení respondentů dle nejvyššího dosaţeného vzdělání Zdroj: Vlastní Zajímavá situace nastala ve vyhodnocení zúčastněných krajů, avšak pro tyto výsledky existuje celkem logické vysvětlení zakládající se na prvotním oslovení respondentů. Nejvyšší počet vypracovaných dotazníků jsem obdrţel ze severočeského kraje, tj. z kraje, ve kterém ţiji a kde několik desítek respondentů bylo osloveno zcela přímo na základě povědomosti o vzájemné existenci. Velkým a příjemným překvapením byla reakce praţských respondentů, naopak mezi zklamání jednoznačně řadím respondenty všech moravských krajů. Graf č.: 15 Výsledné počty obdrţených vyplněných dotazníků dle krajů Zdroj: Vlastní Na otázku č. 4, tj. nejvyšší dosaţené vzdělání, reagovali respondenti následovně. Zde povaţuji za zajímavý fakt, ţe se průzkumu nezúčastnil ţádný respondent se základním vzděláním, ale ani s postgraduálním Graf č.:?: Rozdělení respondentů dle nejvyššího dosaţeného vzdělání Zdroj: Vlastní 81

82 Skladba respondentů dle pracovního uplatnění byla následující. Pojmem student jsem rozuměl respondenta soustavně se připravujícího na budoucí zaměstnání formou denního studia. Pod termín mateřská dovolená počítám i dovolenou rodičovskou. Graf č.: 16 Rozdělení respondentů dle pracovního zařazení Zdroj: Vlastní Důvodem, proč jsem do dotazníku zařadil otázku číslo 6, byl úmysl vysledovat, jestli existuje v době krize rozdílný vývoj ve společnostech s tuzemskou a zahraniční majetkovou účastí. Respondenti, kteří toto políčko nevyplnili a byli v předcházející otázce uvedeni jako nezaměstnaní, důchodci, studenti či stav na mateřské dovolené, byli automaticky zahrnuti do kategorie jiná. Výsledky byly následující: Ve společnostech s výhradně tuzemskou majetkovou účastí pracuje 98 respondentů. Ve společnostech s výhradně zahraniční majetkovou účastí pracuje 28 respondentů. Ve společnostech s většinovou tuzemskou majetkovou účastí pracuje 23 respondentů. Ve společnostech s většinovou zahraniční majetkovou účastí pracuje 26 respondentů. V organizacích kde je zainteresován stát jako většinový nebo výhradní účastník či jako zřizovatel a správce pracuje 39 respondentů. Jak jsem jiţ uvedl, do poslední kategorie jiná jsou uvedeni výše definovaní respondenti, kterých celkem bylo

83 V sedmé otázce mapuji fluktuaci v závislosti na věku, dosaţeném vzdělání a pracovním uplatnění respondenta. Výsledky byly zpracovány v tomto poměru. Za poslední tři roky nezměnilo své zaměstnání 172 respondentů. Za poslední tři roky změnilo své zaměstnání jednou 44 respondentů. Za poslední tři roky změnilo své zaměstnání dvakrát 17 respondentů. Za poslední tři roky změnilo své zaměstnání třikrát 6 respondentů. Za poslední tři roky změnili své zaměstnání více neţ třikrát 4 respondenti. Dotaz č.:7 v sobě skrýval i podotázku, na které jsem měl v úmyslu vysledovat, kolik z těch, kteří změnili, alespoň jednou své zaměstnání zachytila sociální síť v podobě podpory v nezaměstnanosti. Toto sledování skončilo výsledkem, kdy ze 71 dotázaných, kteří alespoň jednou změnili za poslední tři roky své zaměstnání, jich celkem 35 vyuţilo minimálně měsíc sluţeb Úřadu práce jako zprostředkovatele zaměstnání. Převedeno na procenta se jedná o 49,3 % respondentů. Přepočteno na celkový počet dotazovaných a rozloţeno v čase na poslední tři roky, prošlo úřadem práce 14,4 % respondentů. Ve druhé polovině dotazníku jsem se zaměřil na hodnoty, které mají vypovídací hodnotu co do ţivotní úrovně dotazovaných. Konkrétně v osmé otázce sleduji vývoj příjmu respondenta za poslední dva roky s těmito výsledky. Příjem zůstal nezměněn u 25 dotazovaných. Příjem se zvýšil do 10% u 68 dotazovaných. 34 Příjem se zvýšil do 20% u 79 dotazovaných. Příjem se zvýšil do 50% u 18 dotazovaných. Příjem se sníţil do 10% u 29 dotazovaných. Příjem se sníţil do 20% u 15 dotazovaných. Příjem ze zaměstnání nahradil příjem od státu u 9 dotazovaných. 35 Ostatní varianty zůstaly nevyuţity. 34 do této kategorie je zahrnut i valorizovaný průměrný důchod. Informace dostupná z 35 zde se jedná o 4 ţeny, které nastoupily na mateřskou dovolenou a 3 zaměstnance odcházející do starobního důchodu. Zbývající 2 respondenti zůstali v evidenci příslušných Úřadů práce. 83

84 Ještě mnohem více nepouţitých variant odpovědí zůstalo v otázce devět, sledující pohyb nákladů na vedení domácnosti. Není ţádným velkým překvapením, ţe ani jeden z dotazovaných nevyuţil jak odpovědi týkající se konzistence nákladů na vedení domácnosti, tak ani odpovědí popisujících pokles těchto nákladů za poslední dva roky. Náklady na vedení domácnosti se zvýšily do 10% u 3 dotazovaných. Náklady na vedení domácnosti se zvýšily do 20% u 12 dotazovaných. Náklady na vedení domácnosti se zvýšily do 50% u 76 dotazovaných. Náklady na vedení domácnosti se u 122 dotazovaných zvýšily o více neţ 50%. Náklady na vedení domácnosti se u 19 dotazovaných zdvojnásobily. Náklady na vedení domácnosti se u 11 dotazovaných více jak zdvojnásobily. Cílem otázky číslo 10 bylo nalézt odpověď na to, zda je tak často zmiňovaná průměrná mzda, skutečně mzdou průměrnou. Odpovědi jsem vyhodnotil ve dvou rovinách. V první jsem provedl prostý součet odpovědí ano ne a to ze všech došlých dotazníků, s výsledkem 132 : 111, coţ přepočteno na procenta říká, ţe jen 54,3 % respondentů dosahuje průměrné mzdy ve výši ,- Kč. 36 Druhým krokem u tohoto vyhodnocení byl přepočet na počet zaměstnanců, tj. s vyloučením osob, které nejsou v zaměstnaneckém poměru. Zde je nutné podotknout, ţe aţ na skupinu podnikatelů, bylo respondenty bez stálého zaměstnání ve sto procentech uvedeno, ţe minimální mzdy nedosahují. Jestliţe tedy budu postupovat podobně jako Český statistický úřad, tj. ţe od celkového počtu respondentů odečtu veškeré skupiny bez klasického modelu zaměstnaneckého poměru, dostanu počet a tak můţu konstatovat, ţe z mého průzkumu vyplynulo, ţe zmíněné průměrné hrubé mzdy dosahuje 65 % procent respondentů uvedených jako zaměstnanci. Předposlední otázka mapuje skutečnost, jak jsou respondenti nakloněni moţnostem investovat na kapitálovém trhu. A výsledky byly následující. 36 Statistický údaj za 2. čtvrtletí 2009, 37 viz str. 82 graf č.: 16 84

85 Graf č.: 17 Rozdělení respondentů dle portfolia Zdroj: Vlastní Tato otázka v sobě skrývala i tři podotázky, které měly informativní charakter, a jejich posláním bylo v prvních dvou případech rozkrýt důvody, které respondenty vedli k pasivitě v oblasti soukromých investic a v jednom případě se pokusit zmapovat sloţení drţeného portfolia. Musím zde přiznat, ţe jsem se zde nesetkal s přílišnou odezvou a ony příčiny mi zůstaly třináctou komnatou. Z celkového počtu 69 respondentů, kteří uvedli, ţe ţádné portfolio nikdy nevlastnili, jich moţnost uvést důvod vyuţilo 12. Z tohoto počtu jich 8 uvedlo, ţe o této činnosti nemá buď ţádnou, nebo jen hodně malou povědomost. 3 respondenti uvedli, ţe nemají příleţitost, a jeden uvedl jako důvod špatnou zkušenost známých. Vzhledem k tomu, ţe se jednalo pouze o 17,4 %, nepovaţuji tento výsledek za příliš relevantní. Mírně odlišná situace nastala v druhé podotázce, ve které jsem se pokoušel zjistit u 79 respondentů, kteří uvedli, ţe portfolio jiţ nevlastní, na onen důvod proč tomu tak je. Tuto moţnost vyuţilo celkem 28 respondentů, coţ představuje 35,4 %. U této konkrétní podotázky nastala vzácná shoda, neboť všichni kdo této moţnosti vyuţili, se shodli, ţe primárním důvodem a impulsem zbavení se portfolia byla současná finanční krize. Poslední podotázka dopadla nejhůře ze všech tří, co se do počtu reakcí týká. Z celkového počtu 95 respondentů vyuţilo této moţnosti pouhopouhých 12 dotazovaných tj. 12,6 %. Tento výsledek si vysvětluji jako ochranu soukromí dotazovaných, protoţe v kombinaci s ovou adresou se tento údaj stává aţ příliš 85

86 konkrétní. Také popis sloţení portfolia je téměř ve sto procentech velice obecný a zuţuje se téměř výhradně na termíny akcie a nemovitosti. Poslední otázka je věnována hodnocení celkové finanční situace respondentů. Jiţ kdyţ jsem ji jako závěrečnou do dotazníku zařazoval, měl jsem soukromý tip, jak s největší pravděpodobností dopadne, a musím podotknout, ţe se téměř bezezbytku naplnil. Svou finanční situaci totiţ jako lepší hodnotilo pouze 8 respondentů, coţ činí 3,2 %. I zde jsem si neodpustil podotázku, která mapovala největší rozdíly mezi roky 2007 a Přestoţe jsem původně nezamýšlel odpovědi znázorňovat graficky, jejich vzájemná podobnost mě však přesvědčila o opaku. Zajímavostí také zůstává, ţe moţnosti nevyuţil ani jeden z osmi respondentů, kteří svou finanční situaci hodnotili jako lepší a neméně zajímavým faktem také je, ţe ani jeden ze všech dotazovaných nezhodnotil svou finanční situaci ve zmiňovaném meziobdobí jako stejnou. Graf č.: 18 Znázorňující důvody 235 respondentů hodnotící svou fin. situaci jako horší Zdroj: Vlastní Vyhodnocení stanovených cílů Jak jsem se jiţ v úvodu kapitoly zmínil, vzájemnou kombinací odpovědí by bylo moţné za pomoci mnoha faktorů vyvodit velké mnoţství resultátů. Já bych se však rád drţel 86

87 cílů, které jsem si vytyčil. 38 Zásadním problémem se ale ukázal fakt, ţe dotazníky rovnoměrně nekopírují pohlaví, věkovou strukturu a zejména domácí teritoria respondentů. Jen těţko se dá získat relevantní informace např. z kraje Vysočina, ze kterého jsem obdrţel pouze dva vyplněné dotazníky. Na základě těchto událostí jsem přikročil ke kumulativním výsledkům a mírně přeorganizoval cílové skupiny. Věkové skupiny jsem zredukoval na tři a to let, let a nad 50 let. Sloţení dle nejvyššího dosaţeného vzdělání jsem jako jedinou cílovou skupinu ponechal bez korekce. Skupinu dle pracovního zařazení dotazovaných jsem sloučil do tří skupin, které mají podle mého názoru dostatečnou vypovídací schopnost. Skupinu podnikatelů jsem zanechal jako samostatnou. Proti tomu jsem sloučil jak zaměstnance ve státní, tak v soukromé sféře do druhé skupiny a všechny ostatní respondenty, jako byli např. studenti a důchodci, do skupiny třetí. V otázce rozdělení krajů jsem přistoupil k následné kumulaci. Moravské kraje s počtem 25 respondentů jsem sloučil do jedné skupiny, do druhé jsem zahrnul kraj středočeský a plzeňský s celkovým počtem 32 respondentů, třetí skupinu jsem vytvořil z krajů nacházejících se na severu a západě s počtem 108 respondentů, Prahu jsem ponechal samostatnou a závěrečnou skupinu jsem vytvořil ze zbylých krajů s počtem 44 respondentů. K těmto úpravnám jsem byl vzhledem k tomu, ţe tato má diplomová práce vznikala chronologicky a nebylo se tudíţ moţné vracet v čase, svým způsobem dotlačen jak nepřílišnou ochotou respondentů a tak hlavně snahou přinést alespoň trochu relativní výsledky. Jako první jsem si poloţil otázku, jaké je vlastně věkové sloţení respondentů v závislosti na ostatních faktorech. Graficky jsem znázornil tuto závislost na rozdělení dle krajů. 38 kapitola 5.1 str

88 Graf č.: 19 Věkové rozloţení respondentů dle krajů Zdroj: Vlastní Jak z tohoto grafického znázornění vyplývá, nejvíce mladých lidí do 35 absorbovala právě Praha. Toto si vysvětluji jednak flexibilitou této věkové skupiny stěhovat se za zaměstnáním tam, kde je obecně nabídka volných pracovních míst největší, a druhým faktem podle mého názoru můţe být také fakt, ţe tento region spotřebovává nejvíce absolventů vysokých škol. Neboť je v Praze nejvyšší nabídka vysokoškolských moţností, je logickým krokem fakt, ţe mnoho studentů po ukončení studia zůstane v našem hlavním městě. Tabulka č.: 3 Rozdělení respondentů dle krajů a nejvyššího dosaţeného vzdělání vys. škola stř. škola ÚSO bez m. poč. % poč. % poč. % Praha 15 44% 11 32% 8 24% Střed. Čechy 8 25% 20 62% 4 13% Sev. Záp. Čechy 24 22% 77 71% 7 7% Morava 6 24% 14 56% 5 20% Ostatní 8 18% 25 57% 11 25% Zdroj: Vlastní Jistě je také zajímavým faktem, ţe právě v Praze je podle výsledků nejvyšší míra fluktuace, celkem 43 % ze všech respondentů, kteří uvedli, ţe za poslední tři roky 88