výlety Úvodník současnosti Obsah Vážení čtenáři,

Transkript

1 Vážení čtenáři, Úvodník Přiznám se, že mírná zima mi vůbec nevadila, a o to víc se už těším na první jarní dny. Turistická sezona začíná, a tak jsme na toulky po světě vyrazili se dvěma známými, i když dost rozdílnými osobnostmi, zpěvačkou Bárou Basikovou a kuchařem Filipem Sajlerem, který společně s Ondřejem Slaninou tvoří populární dvojici v televizním pořadu Kluci v akci. Bára cestování miluje, ale je rodačka z Prahy a na Staré Město nedá dopustit. Filip zase objevil, jak je poznávání cizích zemí z jeho profese důležité. Současně jsme vám opět připravili pár tipů na zajímavé výlety. Na Pražský hrad míří stále nejvíce návštěvníků, a tak pokud sem zavítáte také, rádi bychom vám připomněli nejvýznamnějšího architekta jeho novodobé historie Slovince Josipa Plečnika. Pražskému hradu, v době vzniku Československé republiky více provinčnímu sídlu, dokázal vdechnout skutečnou noblesu a pozvedl je mezi skvosty evropské architektury. Neméně zajímavou památkou Prahy je Veletržní palác, jedna z vůbec prvních funkcionalistických staveb u nás. Letos si připomínáme devadesát let od vypsání soutěže na jeho stavbu. Jeho příběh připomene Národní galerie třemi výstavami a ta první bude v Holešovicích zahájena už v březnu. A při té příležitosti si udělejte čas i na další výstavní sály Veletržního paláce. Stojí to za to. Z Prahy jsme se tentokrát vydali jednak do jižních Čech na zámek Hluboká, kde se nás ujal kastelán Miroslav Pavlíček a ukázal nám zimní prohlídkovou trasu, která představuje soukromé apartmány posledních čtyř generací knížecího roku Schwarzenbergů, kterým Hluboká patřila. Reprezentační místnosti se ve své kráse představí opět od dubna. A protože půvabné jsou také menší české zámky, navštívili jsme tentokrát Štiřín, kde jsem si povídal o zdejším parku a také počátcích golfu v Čechách s Václavem Větvičkou, a pak i Hotel zámek Berchtold, který určitě ocení příznivci aktivního odpočinku. Ostatně těm je určen i náš cyklovýlet z Prahy na Karlštejn. Z našeho časopisu je znát, že rádi poznáváme Česko, ale nezapomínáme ani na výlety za hranice. Tentokrát jsme zamířili do Drážďan, Lisabonu a také na Kubu, kam se dá vycestovat i bez turistických kanceláří a užít si dobrodružství v Karibiku. Příjemné počtení a krásné jarní dny vám přeje Karel Malina výlety současnosti Obsah 2 Mít hodně peněz, tak jenom cestuji rozhovor se zpěvačkou Bárou Basikovou 8 Díky golfu, krásný park 12 Sen kněžny Eleonory 16 Josip Plečnik na Pražském hradě 20 Příběh Veletržního paláce 24 Pod hradbami Karlštejna 28 Kluk v akci, rád vaří a objevuje svět rozhovor s Filipem Sajlerem 34 Jaro u Máchova jezera 38 Romantika na Labi 42 Tam, kde se vylodil Kolumbus 48 Město rozkošného pobřeží 50 Hotel zámek Berchtold 52 Soutěž

2 Výlet s Bárou Basikovou g Mít hodně peněz, tak jenom cestuji Výlet s Bárou Basikovou Mít hodně peněz, tak jenom cestuji Zpěvačka Bára Basiková patří ke generaci, která dlouho mohla o cestování jen snít. Výlety na Slovensko či na sever k Baltu do tehdejší Německé demokratické republiky byly většinou jedinou možností, kam se vydat o dovolené za nevšedními zážitky. O to víc se snaží užít si exotiky dnes, i když krásy Česka rodačku z Prahy lákají dál. 2

3 Na návštěvu kterých exotických zemí ráda vzpomínáte? Bára Basiková s manželem Petrem Polákem a synem Theodorem na Staroměstském náměstí Báro, dáváte přednost cestám za odpočinkem, nebo za poznáním nových zemí? To je různé. Když byly děti malé, tak jsem s nimi nejraději jezdila k moři do Itálie nebo Chorvatska. Trávili jsme dny většinou na pláži a bylo nám fajn. Ráda ale objevuji nové země. Já cestování vůbec považuji za to nejlepší, co si člověk může dopřát. Poznávání jiných národů, jejich života, kultury i tradic je něco, co vás obohacuje a současně i vzdělává. Na cestách ale neprožijete jen krásné chvíle, někdy je to i hodně dramatické. Každý takový výlet za hranice je něčím zajímavý a přináší spoustu zážitků, které máte v sobě a nikdo vás o ně už nepřipraví. Kdybych měla hodně peněz, tak jenom cestuji. Určitě k nim patří ostrov Bali. Je krásný, ale stejně tak jsem byla nadšená z místních velice příjemných lidí, jejich poklidným a vyrovnaným životem, který není ani zdaleka tak materialistický jako ten náš. Oni mají životní hodnoty prostě jinak poskládané. Je to hodně o duchovní stránce. Není vůbec špatné nasát do sebe atmosféru tohoto ostrova a něco z ní si pak přivést domů, kde vládne víc nervozita a stres. Na podobných cestách nás baví opustit komfort turistického rezortu a nahlédnout do života obyčejných lidí. Podobné to bylo i na Bali, kde jsme si pronajali auto s průvodcem a vydali se objevovat ostrov. Jinak asi největším zážitkem byla návštěva chrámu uprostřed pralesa. Nesmírně zajímavé bylo i Borneo, kde byla osmdesátiprocentní vlhkost vzduchu. Všechno bylo sice vlhké, kniha se mi zkroutila, ale dýchalo se mi krásně. Manžel byl pak nadšený z třídenního výletu do hor. Méně příjemní byli naopak orangutani, kteří lezli všude a neustále jsme si museli hlídat věci, aby nám je nevzali. Zajímavá byla i zdejší kuchyně, i když do takových krajností, jako jsou červy, larvy či brouci, které se tam běžně jedí, tak to jsem se nepustila. Ráda vzpomínám i na Maledivy, protože to asi bylo nejkrásnější místo, které jsem kdy navštívila. To je prostě ráj na zemi. 3

4 Výlet s Bárou Basikovou g Mít hodně peněz, tak jenom cestuji Tam člověk doslova splyne s přírodou a zapomene najednou na všechny starosti, které ho doma trápily, cítíte jen klid a pohodu. O to horší je pak dostat se do tempa doma. A jak na vás působila Afrika, kam jste několikrát zavítala? Velkým zážitkem byla návštěva ostrova Zanzibar, který leží kousek od africké pevniny. Kdysi tam bylo jedno z největších center obchodu s otroky a přiznám se, že když jsem procházela místa, kde je drželi zavřené v kobkách, nebo kde byla tržiště, tak mi moc dobře nebylo. Tu hrůzu jsem prostě cítila. Zapůsobilo to na mne. Jinak je ale Zanzibar krásný. Má nádherné pláže s bílým, zářícím pískem. Líbilo se mi zdejší černošské obyvatelstvo. Chovali se k nám slušně, nesnažili se něco nám za každou cenu prodat. Asi proto jsem si ze Zanzibaru přivezla nejvíc nejrůznějších uměleckých předmětů, jako byly dřevěné sošky, náramky, látky s nádhernými vzory. Mauritius Působivá byla i Keňa, kam jsme zamířila nejen s manželem, ale i se všemi svými dětmi. Theodor měl asi deset měsíců a kojila jsem ho. Všichni mě před tou cestou varovali, ale on to zvládl perfektně. Jen si vybavuji, jak jsme šli poprvé na jídlo do hotelové restaurace, Tedíka jsem vezla v kočárku a on měl v puse dudlík. Chrám na ostrově Bali

5 Jak jsme hledali místo, kam si sednout, najednou k nám přiběhl asi dvouletý černoušek, vzal Tedíkovi z pusy dudlík, zadudal si a zase mu ho spokojeně vrátil. Chvíli jsem byla v šoku, do té doby jsem se snažila mít všechny věci na Theodora doslova sterilně čisté. Jak se ukázalo, nic se nemá přehánět. Výlet na safari jsme ale přenechali jen dcerám a manželovi. Moc se mi tam líbila návštěva u Masajů, což jsou neuvěřitelně Havana krásní, vysocí a urostlí lidé, mají nádherné oči a dokonalé zuby. Od jednoho Masaje jsem pak dokázala získat šperk, který nosil na krku. Dlouho mi ho nechtěl dát, ale přemluvila jsem ho. Je to krásný suvenýr. Stejně jako Zanzibar tak mě nadchla i cesta na ostrov Mauritius. Odtud mám zase jiný zážitek. V malém horském městečku Curepipe mě překvapil nápis na náměstí Jan Palach. Jak se ukázalo, šlo skutečně o našeho Jana Palacha. Náměstí neslo jeho jméno, protože zdejší městská rada rozhodla pojmenovat ulice po lidech, kteří udělali nějaký hrdinský čin. Jinak v teplém počasí se prakticky žije venku na ulicích a to Chicago se mi líbilo. A protože na vodní sporty u moře nejsem, užívám si o to víc nejrůznější masáže, které nabízejí hotely. Na východ od nás jste toho navštívila dost, kam až jste se dostala západním směrem? Nejzajímavější byla cesta na Kubu. Letěli jsme tam soukromě a během pěti týdnů projeli celý ostrov. Od kamarádky jsem dostal tip na paní Rodriguezovou z Havany, která se tam odstěhovala někdy v 60. letech za manželem. Spali jsme u ní a krásně jsme si popovídali o životě na tomto ostrově revoluce. Ta situace je tam stejná, jako jsme to prožívali u nás před rokem 1989, ale určitě tam vládne větší chudoba. Stará Havana musela být před vítězstvím Fidela Castra krásná, ale nyní chátrá. Lidé se snaží uživit se, čím to jde, a tak o turisty je zájem. My jsme si půjčili auto a navštívili postupně nejzajímavější místa na Kubě. Psal se tehdy rok 2005, a tak jsme se vypravili i na oslavu 1. máje v Havaně, kde Fidel Castro měl několikahodinový projev. Byl to zážitek. Navíc on tehdy mluvil i každý večer v místní televizi. Podle paní Rodriguezové například se tři hodiny zabýval úspěšnou výrobou gumiček do zavařovacích sklenic. Do Karibiku jsme pak zavítali ještě jednou, ale naším cílem byla Dominikánská republika. Moře bylo nádherné, ale manžel hned první den ztratil pas a nastalo nám běhání po úřadech. Náš konzulát byl až ve Venezuele, a tak se to vleklo a vypadalo to, že se tak brzy nedostane domů. Nakonec ale potřebný doklad dostal den před odjezdem. Ale i to patří k cestování. Dvakrát jsme zavítala ještě do Chicaga za našimi krajany, ale přiznám se, že na Spojené státy moc hezké vzpomínky nemám. Jednak samotný vstup do země byl šílený, protože jsme absolvovali zdlouhavé kontroly na letišti. Chicago je jinak hezké město, živé, dynamické, ale já si hlavně vybavím to, že tolik tlustých lidí jsem nikdy v životě na jednom místě neviděla, a pak nás doslova pronásledoval zákaz kouření v místních barech a restauracích. Máte ještě nějaký cestovatelský sen? Těch ještě je. Určitě bych chtěla projet západní část Spojených států a podívat se do národních parků. Láká mi Jižní Amerika, hlavně Brazílie, a pak Nový Zéland. Hezká by mohla být i Jamajka. A na východě bych jednou chtěla procestovat Vietnam. 5

6 Výlet s Bárou Basikovou g Mít hodně peněz, tak jenom cestuji Mělník Jak jsem ale slyšel, tak velice ráda cestujete i po Čechách. Kam tě to láká nejvíc? Krásná je Šumava a vůbec jižní Čechy. Mám to ráda kolem Mělníka, nebo kraj kolem Berounky, kam jezdil spisovatel Ota Pavel. Hodně jsme jezdili do Krušných hor, kde jsme měli chalupu. Miluji ale také návštěvy českých hradů a zámků. K těm nejoblíbenějším patří Křivoklát. A z měst je to půvabná Litomyšl, kde mám rodinu a jezdím tam proto často. Narodila jste se ale v Praze a jste jí věrná dodnes. Dokonce bydlíte v samém centru Zámek v Blatné města, pár kroků od Staroměstského náměstí. Nikdy jste nechtěla mít vlastní domek někde za městem? Ne, já prostě město potřebuji. Až do pětadvaceti jsem bydlela u rodičů na konci Karlovy ulice směrem ke Křižovnickému náměstí. Proti Klementinu je tam Colloredo- Mansfeldský palác, který ale už od 19. století byl přeměněn na obytný dům. Můj pradědeček tam dělal kdysi správce a narodil se tam můj děda i otec a máma tam žije dodnes. Já měla pokoj přímo nad tím tunelem, co jezdí tramvaj. Hluku jsme si užila dost, ale zase to krásné okolí. Dětství mám spojené s Karlovým mostem, Kampou i Klementinem, kam jsme si chodily hrát, ale také se Křižovnické náměstí Na pražském Uhelném trhu před Wimmerovou kašnou základní školou v Ostrovní ulici. Pak jsem se sice odstěhovala do Karlína, ale ta čtvrť mi nějak k srdci nepřirostla. Stále jsem se chtěla vrátit na milované Staré Město. Podařilo se mi to po maturitě mých dcer, které už také chtěli žít po svém, a tak jsme všechny tři začaly 6

7 hledat vhodné byty a nakonec jedna dcera bydlí v Celetné ulici, druhá v Kamzíkově a já s manželem jsme našli krásný zrestaurovaný domek z dvanáctého, nebo třináctého století v uličce V Kotcích, kousek od Uhelného trhu, kde jsme si pronajali byt. A já doslova tímhle přestěhováním ožila. Nevadí mi turisté, já mám ten ruch a život na ulicích ráda. Výhodou je, že všude dojdu pěšky a hlavně večer po představení to mám pár kroků domů. A když už potřebuji vypadnout z Prahy, tak zamíříme na chalupu v Blatné. Báro, na závěr nám ještě prozraďte, v jakých muzikálech vás můžeme nyní vidět a také jaké koncerty chystáte v nejbližší době? bude konat Rock and Pop For Fashion, tedy taková show, ve které se propojí hudba s módou. Já tam zazpívám společně s Václavem Noidem Bártou. Pak 15. dubna v Lucerna Music Baru vystoupím společně se svoji hudební skupinou a zazpívám písničky, které mám ráda. Současně půjde o charitativní akci, protože jsem patronkou projektu Nový život díky plastice. Samozřejmě vystupovat budu dál v muzikálech. V Hudebním divadle v Karlíně hostuji asi v nesmrtelném Jesus Christ Superstar. Tohle představení mělo premiéru v divadle Spirála na Výstavišti už v roce A zájem je pořád velký, což mě těší. V divadle Kalich hraji v Johance z Arku a v divadle Hybernia v krásné pohádce pro děti Kapka medu pro Verunku. Děkuji za rozhovor a přeji další krásné cestovatelské zážitky. Text: Karel Malina Foto: archiv Báry Basikové a autor Připravuji dvě zajímavé akce. Ta první se uskuteční 21. března na Barrandově, kde se V muzikálu Dáma s kaméliemi

8 Výlety Českem g Výlet na zámek Štiřín Výlet na zámek Štiřín Díky golfu krásný park Profesor Ivar Otruba ve své knize 101 našich nejkrásnějších zahrad a parků napsal v kapitole o zámeckém parku ve Štiříně zajímavou větu: Díky golfu je tu krásný park. Tahle poklona současného zámeckého zahradníka a českého botanika Václava Větvičku moc potěšila. Štiřín totiž působivě vyvrací tvrzení, že golf do přírodně krajinářských parků nepatří. Barokní zámek Štiřín

9 A tak jsem se za Václavem Větvičkou na Štiřín, který leží pár kilometrů jihovýchodně od Prahy, vypravil. Na golf v zámeckém parku jsem se ještě ani nestačil zeptat a Václav Větvička už vysvětloval: Golf dělá z našeho parku něco až neskutečně zajímavého. Jsme totiž jeden z mála zámeckých parků u nás, kde se partery, tedy travnaté plochy, stříhají, jak já říkám, do parketova. Z pohledu golfistů to jsou hrací dráhy, kde se trávník pečlivě stříhá, a jak stroj jede, tak jednu vlnku udělá po srsti, druhou proti srsti, takže se střídají světlé a tmavé pruhy. Zámeckému parku tahle kresba najednou dodá na upravenosti a čistotě. Je to opravdu působivé. V hlavní golfové Azalky nad rybníkem Debrný sezoně ale musí být návštěvníci při procházce parkem opatrní. A některé partie z bezpečnostních důvodů raději uzavíráme; jiné části jako je tzv. Relax park v blízkosti zámku jsou přístupné nepřetržitě. V čase, kdy se golf nehraje je celý park volně přístupný. Při kávě v restauraci zdejšího zcela nevšedního domu Atis, který tolik připomíná stavby známého rakouského architekta Hundertwassera, jsem se pak zeptal: Jak se vlastně golf dostal na Štiřín? Začátky golfu na Štiříně spadají někam do dvacátých let minulého století. Tehdy majitel zámku František Ringhoffer, přední český průmyslník, který vlastnil na Smíchově známou továrnu na kolejová vozidla, zavítal do Anglie podívat se na konkurenci. A při té příležitosti tam objevil golf, který byl pro něho zcela neznámým sportem, ale moc se mu zalíbil. Po návratu domů proto poslal svého zaměstnance na britské ostrovy, aby tam o golfu zjistil, co nejvíc. Jak se hraje, čím se hraje, jaká jsou pravidla, jak má vypadat hřiště atd. A pak na pomezí Štiřína u Olešovic nechal vybudovat jedno z prvních golfových hřišť u nás. Mělo jen tři jamky, ale golf se u nás začal hrát. Není bez zajímavosti, že František Ringhoffer byl v roce 1931 zvolen prvním prezidentem Československého golfového svazu. Golf má tedy na Štiříně dlouhou tradici. 9

10 Výlety Českem g Výlet na zámek Štiřín Poválečná doba ale Štiřínu nepřála. Kdo se zasloužil o to, že se začalo s revitalizací parku a vrátil se sem i golf? Štiřín po válce přešel do majetku československého státu, nejdéle byl pod správou ministerstva školství, ta doba opravdu nepřála ani golfu, ale ani zdejšímu zámku a parku. Údržba se zanedbávala a všechno pomalu chátralo. Průhledy v parku zarůstaly náletovými dřevinami, někde dokonce byly do průhledů vysazeny smrky. Změna k lepšímu nastala až po příchodu Václava Hrubého na Štiřín, který společně s dobrovolníky začal zejména ve volném čase v polovině osmdesátých let s obnovou zámeckého parku. Vytvořil současně tým odborníků, kteří zámeckému parku začali pomalu vracet původní krásu. Velký kus práce tady odvedl Ing. Ivan Staňa, který v té době působil na Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody a měl na starosti parky Středočeského kraje. Dalším významným spolupracovníkem byl Ing. Karel Hieke z Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Jeho zásluhou je tady dnes na sto dvacet druhů a odrůd rododendronů, které jsou nyní chloubou parku. Členem poradců jsem se stal koncem osmdesátých let i já a z pokusné zahrady v Černolicích jsem zajistil pro Štiřín řadu jehličnatých stromů, které tady rostou dodnes. A pokud jde o golf, tak se Václavu Hrubému podařilo vybudovat něco skutečně jedinečného. Devítijamkové hřiště je umístěné přímo v anglickém parku s nádhernými přírodními scenériemi a společně s celým zámeckým areálem vytváří unikátní prostředí. Rozkvetlý Štiřín Jakými úpravami prošel samotný zámecký park na Štiříně? Jednak byly dotvořeny obě francouzské zahrady u zámku a jsou nyní pečlivě udržovány. Navazující přírodně krajinářský park vychází z někdejších barokních základů. Jeho kostra byla kdysi tvořena výhradně domácími listna- Díky golfu, krásný park 10

11 bohatý program a návštěvníci si mohou prohlédnout i zámecké interiéry. Parkem budu zájemce už tradičně provázet, a protože se ten den golf nehraje, bude na volnou samostatnou na prohlídku dostatek klidu a času. Dopolední komentovaná prohlídka začíná kolem desáté, po obědě vyrazíme společně po 13 h. Čestný dvůr zámku Štiřín tými stromy. Od roku 1870, kdy zámek převzali Ringhofferové, zde přibyly jehličnany, zejména borovice vejmutovky, douglasky a modříny. Zásluhou Václava Hrubého byl park postupně doplňován o další druhy a odrůdy, ale tak, aby byla zachována někdejší dispozice anglického parku. Obnoveny byly oba hlavní prospekty, a dílem obnoveny a dílem otevřeny průhledy nové, které jsou zpravidla kolmé na ty předchozí. Poválečná výměra parku byla něco kolem dvanácti hektarů, dnes má 38 ha; v ringhofferovské éře měřil snad 56 hektarů.. Kde vidíte největší hodnotu parku na Štiříně? Je to v jeho celkové koncepci a vzhledu, současně i v kontrastu vysoké zeleně a parterů, prospektů, luk a rybníků. Stejně hodnotná je ale jeho druhová a odrůdová skladba. Podle inventarizace z roku 2008 zde roste 66 druhů a odrůd jehličňanů a na 200 druhů a odrůd listnatých dřevin. Když k tomu přidáme na 120 druhů a odrůd rododendronů, tak je to dohromady téměř 400 druhů dřevin a to je už velice slušná botanická zahrada nebo arboretum. A ještě prozraďte, kdy je podle vás zámecký park na Štiříně nejkrásnější? V každém ročním období si tady přijdete na své, ale nejkrásnějším obdobím je asi konec května, kdy už všechno kvete. Také v té době pořádáme akci Rozkvetlý Štiřín, která se letos uskuteční v neděli 25. května. Připraven bude opět Parter před jižním průčelím zámku Zájem je vždy velký, jednou se tady sešlo na jedenáct set lidí. Ještě, že mám k dispozici mikrofon a pomocníka s ozvučením. Vlastní prohlídka trvá kolem tří hodin. Výklad bych možná zvládl do hodiny, ale přechody tak velké výpravy po parku jsou přece jen dlouhé. Děkuji za rozhovor. Text: Karel Malina Foto: z publikace Jakou cenu má ROZKVETLÝ ŠTIŘÍN autorů Václava Větvičky a Václava Hrubého

12 Výlety Českem g Pod hradbami Karlštejna Výlety na kole Pod hradbami Karlštejna Spíše jarní než zimní počasí nás letos zlákalo k několika menším cyklistickým výletům už v lednu, ale koncem února jsme o víkendu neodolali a vydali se z Prahy na jeden z nejkrásnějších českých hradů Karlštejn. V polovině 14. století si tohle sídlo asi třicet kilometrů jihozápadně od Prahy na skalním ostrohu nedaleko Berounky nechal vybudovat český král a římský císař Karel IV. Původně sem chtěl jezdit hlavně za odpočinkem, ale hrad nakonec proměnil ve svoji pokladnici, kde byla uložena sbírka svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. Údolí Berounky u Karlštejna Nedobytné hradby Karlštejna

13 Než jsme si ale prohlédli zblízka mohutně opevněný hrad, čekalo nás kole, třiceti kilometrů jízdy z modřanského Free Style Parku. Před sebou jsme měli celodenní výlet, kdy jsme museli počítat, že najedeme něco přes šedesát kilometrů, ale za hezkého, slunečného počasí a nijak náročnou trasou. O to víc jsme si chtěli vychutnat zajímavou krajinu a některá historicky zajímavá místa. PŘES VLTAVU DO PROKOPSKÉHO ÚDOLÍ Z Free Style Parku jsme zamířili po celkem nové, asfaltové cyklostezce A2 podél Vltavy k Barrandovskému mostu, ze kterého se uprostřed nabízí hezký výhled na Vyšehrad a z druhé strany na Zlíchovský kostelík. Kolaři tady mají vyhrazenu cyklostezku, takže se bezpečně dostanou na druhou stranu Vltavy. Na konci sjezdu končí nájezdová rampa ostrou zatáčkou doleva a dál pod dálničním tělesem a železniční tratí se vjíždí na Hlubočepskou ulici. Mírné stoupáni nás přivedlo pod jeden z viaduktů slavného pražského Semmeringu. Tahle železniční trať mezi Smíchovem a Řepy je považována za nejkrásnější na území hlavního města. Vlaky po ní jezdí od roku 1872 a říká se jí podle profilu a okolním přírodním scenériím, které připomínají její rakouskou horskou jmenovkyni. Z Hlubočepské nás pak asi po jednom kilometru odklonila žlutá značka cyklistické trasy A12 vpravo a nasměrovala do Prokopského údolí. Jde o významnou přírodní rezervaci, která nabízí řadu kouzelných míst k odpočinku uprostřed vápencových skal. Najdeme zde i několik známých míst, jako je Butovické hradiště, Dívčí hrady, Albrechtův vrch či Hemrovy skály. Do pedálů jsme se moc opírat nemuseli, protože cesta stoupala jen velice mírně. Minuli jsme odbočku vlevo Na Barrandovském mostě Most Pražského Semmeringu V Prokopském údolí na Klukovice a sídliště Barrandov a jeli dál rovně po zelené značce. Té jsme se drželi, i když náš žlutá značka lákala do Jinonic. Cesta dál už nebyla příjemná, jednu chvíli bylo lépe slézt z kola a vyjít ostré stoupání. Stále jsme se ale drželi zelené až do Řeporyjí. Přejeli jsme železniční trať a po žluté trase 0013 mířili nad Pražským okruhem do další z místních starých osad Ořechu. Ve zdejším kostele Stětí sv. Jana Křtitele působil kdysi farář a současně i spisovatel Jindřich Šimon Baar. 13

14 Výlety Českem g Pod hradbami Karlštejna Karlštejn a jeho podhradí NÁVŠTĚVA U KARLA IV. Z Ořecha po silnicích třetích tříd, ale stále trasou 0013, jsme vjeli do Chýnice a pak po osmi kilometrech se přes Kuchaře dostali do Mořiny. Asi kilometr odtud se nachází populární vápencový lom Velká Amerika. My jsme ale nezastavovali a po čtyřech kilometrech sjeli do obce Karlštejn. Tady už záleží na každém z výletníků, zda si chvíli odpočine v některé z místních hospůdek, nebo se vypraví na prohlídku hradu, která byla možná už při únorových víkendech a od března pak denně kromě pondělí. Během letních prázdnin je ale hrad otevřený každý den. Návštěvníci mají při prohlídce hradu na výběr tři okruhy první tvoří soukromé a reprezentační prostory Karla IV, druhý posvátné prostory hradu včetně Kaple sv. Kříže a třetím je vyhlídka z Velké věže. Pokud by se někomu nechtělo jet až ke hradu, tak může za Mořinou absolvovat krásný a dlouhý sjezd do Hlásné Třebáně. Kdysi se jmenovala Přední Třebáň, ale byla přejmenována podle robotní povinnosti mužů obce vykonávat strážní a hlásnou službu na věžích a hradbách Karlštejna. ÚDOLÍM BEROUNKY Na cyklostezce podél Berounky Z Karlštejna vedla trasa našeho výletu podél Berounky a navštívili jsme místa, kam obyvatelé Prahy už více jak sto let jezdí za odpočinkem. V Hlásné Třebáni jsme přejeli po lávce Berounku a u nádraží najeli na A3, která nás dovedla po levém břehu řeky do Řevnic. Na konci obce jsme opět přejeli řeku, tentokrát zprava doleva, a před námi se objevili Dobřichovice. Ve zdejším zámečku, původně to byla středověká tvrz, se nachází další z příjemných restaurací, a tak jsme neodolali a zastavili. A pak znovu přes vodu po mostě v Dobřichovicích a po A3 až do Všenor. Projeli jsme obcí a odbočili vlevo na stezku, která nás dovedla k železničnímu mostu. Vlevo za námi zůstali Horní Mokropsy a vpravo osada Montana. 14 Romantický hotel Mlýn na Berounce

15 Zámek v Dobřichovicích Po mostě jsme přešli na levý břeh a přes Dolní Mokropsy vjeli už do Horních Černošic. Podél vody vede nyní opravená cesta, kterou jsme dojeli až ke kostelu sv. Petra a Pavla v Radotíně, kde jsme se rozloučili s Berounkou. Přešli jsme lávku a po žluté 8100 přes Lipence vyrazili na Zbraslav. Bylo to pět kilometrů a do centra města jsme vjeli podél Zbraslavského zámku. Rovně jsme přejeli náměstí a po pěti stech metrech najeli na známý most Závodu míru přes Vltavu. Na konci jsme zabočili vpravo a po krátkém sjezdu se dali ještě jednou ostře vpravo na trasu A2, kterou už jsme neopustili až do našeho cíle v modřanském Free Style Parku. Krajina nad údolím Berounky Text a foto: Karel Malina

16 Výlety za architekturou g Josip Plečnik na Pražském hradě Výlety za architekturou Josip Plečnik na Pražském hradě Cesta za architekturou vynikajícího slovinského architekta Josipa Plečnika může vést několika směry. První se zdá samozřejmý pojedeme do Slovinska a velkou pozornost věnujeme především Lublani, kde je architektonický odkaz tohoto architekta velmi silný. Druhý je trochu pro znalce lze se vypravit do Vídně, kde Plečnik studoval a také postavil svou první velkou budovu, stejně jako jednu z prvních vil, ale také téměř kubistický kostel. S Plečnikovými stavbami se ovšem můžeme velmi dobře seznámit, aniž bychom vytáhli paty z Prahy. Rajská zahrada Pražského hradu

17 První hradní nádvoří Pražský hrad je bezesporu architektovým mistrovským dílem. Jistě, Pražský hrad má dlouhou historii, lze v něm od románských částí najít snad všechny architektonické styly, které se v Evropě vyskytly, můžeme se přít o to, co je architektonicky významnější, zda Královský palác či katedrála sv. Víta nebo možná Jiřský klášter, zda je Pražský hrad spíš parléřovský nebo paccasiovský. To všechno můžeme a všechno bude mít své opodstatnění. Přesto lze jen těžko zpochybnit skutečnost, že sídlo českých (respektive v té době československých) prezidentů je především dílem slovinského mistra Josipa Plečnika. PROVINČNÍ HRAD Třetí nádvoří s pylonem z mrákotínské žuly Zkusme si představit, jak asi musel Pražský hrad vypadat v době, kdy bylo vyhlášeno samostatné Československo, Praha se stala po dlouhé době zase hlavním městem a předpokládalo se, že Hrad bude nejen symbolickým, ale skutečným sídlem hlavy státu. Kolik století byl Hrad jen dominantou nad hlavním městem provincie. Naposledy na sklonku 18. století byl velkolepě přestavěn, dostal jednotnou fasádu podle návrhu císařského architekta Nicolase Pacassiho, ovšem ani po tom se tu žádný z vládců říše neusadil, nestal se ani sídlem princů. Jeho katedrála byla stále ještě nedostavěná, jeho nádvoří byla sice vymezena jako prostory obklopené paláci a kostely, ale rozhodně neskýtala příliš pohodlný podklad pro chůzi, na jižní straně hradu byly spíš opuštěné a neuklízené hradní příkopy než krásné zahrady. Hrad byl nepříliš reprezentativní. Josip Plečnik působil v Praze od roku 1910 jako profesor architektury na Uměleckoprůmyslové škole, po vzniku Československa se však vrátil do Lublaně, byť tam nebyl spokojen. Praha mu byla blízká, a tak na začátku 20. let přijal nabídku podílet se na úpravě Pražského hradu na sídlo prezidenta republiky. Byť nejprve začal s úpravami na zámku v Lánech. PLEČNIKOVA CESTA Procházíme-li po Pražském hradě, potkáváme Plečnikovu práci téměř na každém kroku, dokonce trasa od západu k východu by se dala nazvat Plečnikovou cestou, a je jedno půjdeme-li přes nádvoří nebo přes zahrady, a je jedno, po které straně zamíříme. Vydáme-li se z Hradčanského náměstí na 1. nádvoří, upoutají nás dva štíhlé a velmi vysoké vlajkové stožáry takto skoro symbolicky architekt zdůraznil slavnostnost vstupu do sídla prezidenta. Nejde však jen o tyto krásné dřevěné sloupy od prvního do třetího nádvoří šlapeme po Plečnikově práci, po dlažbě, kterou na Hradě položili podle jeho návrhu. Na 2. nádvoří si možná jen málokdo všimne v jižním koutě tunelu, který je na místě, kde v době románské bývala branka. Tunel otevírá přístup k novému výtahu, jenž vede do prezidentského bytu. Na dalším nádvoří si sotva kdo uvědomí, že dlažba je tu položena tak, aby pod ní zůstaly uchráněné archeologické zbytky dřívější hradní zástavby nad vykopávkami jsou nejprve železobetonové sloupy, které nesou desku ze stejného materiálu, teprve na nich je mramorová dlažba. Kromě dlažby určitě upoutá vysoký pylon z mrákotínské žuly, postavený jako pomník legionářům. Architekt s ním původně počítal v jižních zahradách, ale místo na nádvoří rozhodně nepůsobí jako náhradní řešení. Architektovou prací je také monumentální 17

18 Výlety za architekturou g Josip Plečnik na Pražském hradě podstavec pod renesanční sochou sv. Jiří. To vše jsou velmi citlivé zásahy, které umocňují slavnostnost hlavního hradního nádvoří. Ale jsou tu ještě dvě drobné a velmi působivé perličky. První je tzv. Orlí kašna, která zdobí architektem vytvořený vstup do původního hradního paláce, vstup do Vladislavského sálu. Kašna je drobná, skoro nenápadná, a přitom je to vrcholně zpracovaný šperk nad nádrží klasického tvaru užívaného pro bazény už od dob antiky, je vztyčen jemný sloup s výraznou hlavicí, na níž je posazena kovová koule. A hned vedle je krytý vstup na Býčí schodiště, jež architekt nově prolomil v hmotě hradu tak, aby propojil třetí nádvoří s jižními zahradami. Dva býci stojí rozkročeni na masivních sloupech a na svých zádech nesou jemně prohnutou střechu. Schodiště láká dolů a jeden neví, na co se dívat dřív. Zda na exkluzivní a nečekaná panoramata Prahy, která se odtud nabízejí, či na jemnou architektovu práci na stěnách s nikami a vázami, se zábradlími, o něž je pohodlné se opřít, všimnout si nečekaně kónických sloupů, o něž se opírají vnější podesty Sejít po schodech dolů znamená dojít do zahrady Na Valech. Nejprve na obnovenou Plečnikovu vyhlídku, terasu vysazenou nad Prahu na půlkruhovém půdorysu, vedle ní se tyčí pyramida, pod kterou schází schodiště terasu měkce kopírující. Jen vnímavé oko si všimne, jak jsou vytvarovány různé výškové přechody a různé sklony terénu, kterých je tu opravdu dost. Orlí kašna VELKOLEPÁ RAJSKÁ ZAHRADA Býčí schodiště Žulová nádrž v Rajské zahradě Vstup na Býčí schodiště ze třetího nádvoří Procházka směrem východním nabízí setkávání s Plečnikovými pergolami, se sloupy, s besídkami a kamenným stolem v Moravské baště, s pyramidou, zábradlími dělícími pěšiny, vše je jemně modelováno k tomu, aby vzniklo příjemné odpočinkové prostředí, z něhož se nabízejí malebné pohledy na Prahu. Na stranu východní těžko najít přechod mezi zahradou Na Valech a zahradou Rajskou. Jestliže ta první pracuje s prostředím komorním, skoro intimním, tak zahrada Rajská je velkolepá ve velkém trávníku sedí na podstavci žulová nádrž, jednoduchá v tvarování, ovšem působivá precizností svého opracování a svou monumentální velikostí. Vyjít ze zahrady se dá širokým, směrem 18

19 Plečnikova kolonáda nad Jelením příkopem v zahradě Na Baště vzhůru se zužujícím schodištěm (pod níž je ukryt občas otevíraný výstavní sál). Zbývá však ještě severní strana Pražského hradu. Zahrada Na Baště. Vstupuje se do ní mezi Hradem a Arcibiskupským palácem, vypadá to jako vedlejší cesta, ovšem to je jen zdání. Z dlažby vedlejšího nádvoří se najednou zvedá nízká kruhová pyramida schodiště, na niž navazuje široce rozevřený oblouk dalších stupňů, jež vyrovnává výškový rozdíl k zahradě na terase. Tvar schodiště a na ně navazující tvarování opěrné stěny souzní s pravidelně vysázenými stromy v štěrkové ploše, na konci zahrady je altán restaurace a pak je nutno zahnout kolem hradního křídla a projí po ojedinělé Plečnikově kolonádě. Její sloupy nejsou vysoké, jsou to jen kamenné kuželky zábradlí cest a schodišť, ovšem tvarované s ojedinělou měkkostí, jako by jejich tvar určila hladící je lidská ruka a stejně tak potřeba lidského oka zachytit se vedle monumentálního tělesa Hradu na něčem komorním. Josip Plečnik působil na Pražském hradě do roku Za těch jen málo desítku přesahujících let proměnil kdysi provinční hrad, jen zdaleka připomínající doby velké slávy v krásné místo. Nejen reprezentativní sídlo prezidentské, ale stejně tak půvabné místo k příjemným procházkám. Zahrada Na Baště Text: Radka Valterová Foto: Karel Malina Výroba reklamních předmětů Speciální projekty FLUKE s.r.o. Táborská 65/ Praha 4 Nusle Tel./Fax:

20 Výlety za architekturou g Příběh Veletržního paláce Výlety za architekturou Příběh Veletržního paláce Národní galerie vyhlásila rok 2014 rokem Veletržního paláce. Letos uplyne devadesát let od vypsání soutěže na jeho stavbu. Jedna z prvních funkcionalistických budov v Praze se veřejnosti poprvé otevřela o čtyři roky později a stále patří k nejkrásnějším na území hlavního města. Přitom mnoho nechybělo, aby po požáru v roce 1974 nebyla srovnána se zemí. Letošní jubileum si Národní galerie připomene třemi výstavami pod společným názvem Příběh Veletržního paláce 1928, 1974 a První, která připomene historii budovy od roku 1924 do současnosti, se v prostorách Veletržního paláce otevře 20. března. 20 Pohled do malé dvorany Veletržního paláce

21 Veletržní palác po svém otevření Pasáž se vstupem do kina Velká dvorana Malá dvorana FUNKCIONALISMUS VYHRÁL AŽ DRUHÉ KOLO O vybudování paláce se zasloužila společnost Pražských vzorkových veletrhů. Ta nejprve k výstavám využívala prostory holešovického Výstaviště, ale brzy zjistila, že už jí nevyhovují. A tak byla v roce 1924 vypsána neveřejná soutěž, které se zúčastnilo šest architektů. Když jsme začali připravovat výstavu k devadesátinám Veletržního paláce, uvědomili jsme si, jak úžasný příběh tahle budova nabízí. Kolega Jakub Potůček se na hodně dlouho zavřel do archivu hlavního města Prahy a studoval pečlivě historii společnosti Pražských vzorkových veletrhů. Na základě toho jsme zjistili, že už sama soutěž na stavbu Veletržního paláce byla pravděpodobně zmanipulovaná. Vyhrát měl původně zřejmě architekt Alois Dryák, jak si přál zakladatel Pražských vzorkových veletrhů dr. Boháč. V porotě ale převládli příznivci tehdy nové architektury funkcionalismu. Ti, když dostali jednotlivé návrhy k posouzení, tak se na vítězi nejprve neshodli. Proto bylo vypsáno druhé kolo, kterého se zúčastnili už jen tři architekti, a tam došlo zřejmě k manipulaci. Dva ze soutěžících, Oldřich Tyl a Josef Fuchs, se rozhodli, že spojí síly a představí společný návrh. Vedení Pražských vzorkových veletrhů se to sice nelíbilo, nicméně na svoji dobu novátorská funkcionalistická stavba této dvojice zvítězila. Přitom Alois Dryák, který byl vynikajícím architektem doby secese a moderny, připravil do druhého kola soutěže neuvěřitelně povedený návrh, když představil naprosto špičkovou, moderní architekturu. To byla kvalita, která se objevila až mnohem později, někdy ve druhé polovině čtyřicátých let, ale zůstal v poli poražených, poznamenala při našem setkání Radomíra Sedláková, jedna z kurátorek výstavy Příběh Veletržního paláce. V roce 1925 se Veletržní palác začal stavět. Rok a půl ovšem trvalo, než byly vybudovány základy. Podloží pod Veletržním palácem tvoří z velké části tvrdá skála, a tak to bylo komplikované. Stavby se ujala firma Skorkovský, což byl na tehdejší dobu špičkový dodavatel železobetonových konstrukcí a ještě s ní spolupracoval Stanislav Bechyně, který vedl katedru železobetonových konstrukcí na ČVUT, takže opravdu záruka, že tak velký dům, který měl rozměry 140 x 75 m a vysoký byl třicet 21

22 Výlety za architekturou g Příběh Veletržního paláce Veletržní palác v současné době metrů, vlastně menší mrakodrap, zvládnou postavit, doplnila Radka Sedláková. Termín otevření Veletržního paláce byl daný. Musel se stihnout rok 1928, kdy republika slavila desáté výročí své existence. To se nakonec stihlo, i když k prvnímu veletrhu byla na podzim otevřena jen tři patra. Deset dní před tím už byla v paláci poprvé vystavena Muchova Slovanská epopej, kterou malíř daroval městu Praze. Na prvním veletrhu se představilo vše, co bylo spojené s papírem. Zájem vystavovatelů i návštěvníků byl tak velký, že se nakonec muselo změnit vnitřní uspořádání paláce. Původně se počítalo s tím, že výstavní prostory budou umístěny kolem velké dvorany, která měla rozměry 80x40 m, a kancelářské místnosti se soustředí u malé dvorany. Nakonec se muselo kancelářské zázemí postavit jinde, řekla Radka Sedláková. Součástí Veletržního paláce bylo i kino Veletrhy, které bylo tehdy největší v Praze. Zajímavé ale je, že přes úspěch veletrhů, byl nakonec právě Veletržní palác příčinou pádu společnosti Pražských vzorkových veletrhů. Provoz budovy byl totiž velice nákladný a veletrhy se konaly jen na jaře a na podzim. Proto byly prostory pronajímány. V části prostor se konaly i výstavy umělecké. Jedna z největších tady představila tvorbu Josefa Václava Myslbeka. Za druhé světové války sídlily ve veletržním paláci říšské úřady, ale i tehdy se tu konaly veletrhy. Po válce naopak přibývaly firmy, které obchodovaly se zahraničím. A v roce 1951 se novým majitelem budovy stala společnost Kovo. Veletržní palác se tak pomalu přeměnil v kancelářskou budovu a na veletrhy nezbylo místo. Poslední výstava se tady konala v roce V Praze se pak hledalo vhodné místo k pořádání veletrhů, ale nakonec se hlavním veletržním městem stalo Brno. Vstup do výstavních prostor Národní galerie PRAŽSKÉ SKLENĚNÉ PEKLO Na začátku sedmdesátých let se společnost Kovo sice začala zabývat myšlenkami na rekonstrukci budovy, ale k tomu už nedošlo. V noci ze 14. na 15. srpna 1974 vypukl ve Veletržním paláci obrovský požár, který budovu prakticky zničil. Zůstaly jen sloupy a obvodové zdi. Druhá výstava s názvem Pražské skleněné peklo představí ve fotografiích zničený palác po požáru v roce Vyšetřování příčin požáru jen potvrdilo Murphyho zákony. Když se sčítají chyby, tak vždy stejným směrem. Paní z vrátnice zjistila, že hoří, zavolala hasiče a šla sama hasit. Jenže hasiči si každé takové volání ověřují a ve vrátnici nikdo telefon nebral. Zareagovali až na telefonát z vedlejšího Park hotelu. Po jejich příjezdu se ale ukázalo se, že zde není dostatek vody, která navíc neměla ani potřebný tlak. Nezbylo než přivést vodu hadicemi z Vltavy. Když je konečně propojili, přejel jim je nákladní vůz a museli to opravit. A v té době už byl veletržní palác v jednom ohni, protože kanceláře byly plné papíru a většina přepážek byla z dřeva a hobry, tedy výborně hořících materiálů. Takže budova vyhořela do základů. Požár a následně hašení poškodily i samotnou konstrukci stavby. Přitom se zjistilo, jak strašně nevýhodné bylo, že palác 22

23 stavěli vynikající statici. Oni věděli, co si mohou a nemohou dovolit, takže betonové výztuže byly hodně subtilní a voda je pak dost poškodila, řekl Radomíra Sedláková. Otázkou pak bylo, co dál s Veletržním palácem. První nápad byl, zbourat. To se naštěstí neujalo, protože šlo o významnou funkcionalistickou stavbu. V roce 1976 byl pak zapsán mezi nemovité kulturní památky a tím se mohlo přistoupit k rekonstrukci celé budovy. A začalo se také přemýšlet, jaké bude její další využití. Zvažovala se přeměna na nemocnici, pak na studentské koleje, muzeum dělnického hnutí, sídlo tehdy Československé tiskové kanceláře ČTK, nebo administrativní budovy pro Prahu 7. Nakonec byl o dva roky později přidělen Národní galerii. Francouzi v té době začali s přeměnou pařížského nádraží d Orsay na muzeum moderního umění a Veletržní palác měl být ještě lepší. Měl se stát hlavním sídlem Národní galerie. Počítalo se nejen se stálou expozici moderního a současného umění, ale také s expozicí orientálního umění, knihovnou a kinem, chybět nemělo centrum vzdělávacích pořadů, technické zázemí Národní galerie a také zde mělo sídlit její vedení. K tomu účelu začal být rekonstruován podle návrhu architekta Miroslava Masáka a projektantů SIAL Liberec. Jenže přišel 17. listopad 1989 a plány se změnily, protože se začalo šetřit. Veletržní palác otevřela Národní galerie nakonec v roce Jako kdysi jen tři podlaží. Na čas se sem vrátily i veletrhy, ale paláci chybělo potřebné zázemí, například místo Působivý pohled na Malou dvoranu na parkování vozidel, dodala Radomíra Sedláková. Ve Veletržním paláci jsou nyní umístěny sbírky moderního a současného umění, sbírka architektury a také užité umění, průmyslový design a scénografie. V přízemí ve velké dvoraně je v současné době velkým lákadlem Slovanská epopej. V průběhu roku 2014 se v prostorách plánuje série výstav, diskuzí, workshopů a dalších akcí, které budou přímo či nepřímo s budovou Veletržního paláce Malá galerie v její dnešní výstavní podobě Výstavní sály moderního a současného umění Expozice architektury svázány. Uskuteční se i setkání s architekty, například právě s autorem rekonstrukce budovy Miroslavem Masákem, nebo teoretiky umění, historiky, ale i studenty architektury. To vše by mělo naznačit i další budoucnost Veletržního paláce. Text a foto: Karel Malina 23

24 Výlet na zámek Hluboká g Sen kněžny Eleonory Výlet na zámek Hluboká Sen kněžny Eleonory Lovecká jídelna Když Jan Adolf II. Schwarzenberský společně se svoji manželkou kněžnou Eleonorou odjížděli v roce 1838 ze slavnostní korunovace anglické královny Viktorie, měli o budoucí podobě své jihočeské Hluboké už jasnou představu. Na britských ostrovech se zamilovali do romantického stylu nové gotiky a paní Eleonora mohla oči nechat na královském zámku Windsor. Kněžna se sice úplného dokončení svého snu nedožila, ale pamětníci se shodují v tom, že právě ona se nejvíce starala o to, aby se Hluboká stala skutečnou výkladní skříní šlechtického rodu Schwarzenbergů. Zámek Hluboká v romantickém stylu nové gotiky

25 HLUBOKÁ LÁKÁ I V ZIMĚ Není pochyb o tom, že se to paní kněžně podařilo. Hluboká patří k nejkrásnějším a také k nejnavštěvovanějším zámkům u nás. Před šesti lety sem zavítalo na 285 tisíc turistů. Pak sice přišel pokles zájmu, ale loni už zase čísla začala stoupat. Na konci loňské hlavní sezony to bylo o pět tisíc víc, než rok předtím. A slibně vypadá i zimní sezona, která nám skončí v březnu. Počítám, že návštěvnost se bude pohybovat kolem třiceti tisíc lidí. Což už je slušné číslo. Když jsme v roce 2008 jako jedni z prvních u nás se zimní prohlídkou začínali, přišlo jich na šest a půl tisíce. Pak ale zareagovaly cestovní kanceláře a rok na to jich už bylo o deset tisíc víc a dál jich přibývá. Jen mě mrzí, že za to vděčíme hlavně ruské klientele, která nyní tvoří přes devadesát procent všech návštěvníků Hluboké. Řekl při našem setkání kastelán zámku Miroslav Pavlíček. Pracovna dr. Adolfa NÁVŠTĚVA KNÍŽECÍHO SOUKROMÍ Zimní prohlídková trasa je na Hluboké zajímavá hlavně tím, že nabízí pohled do soukromých apartmánů posledních čtyř generací slavného knížecího rodu. Připravit ji ale tak, aby nepoškodila vnitřní zařízení zámku, jednoduché nebylo. Místnosti temperujeme, ale maximálně na 12 stupňů Celsia, když venku mrzne. To není vysoká teplota, ale je příjemná z pohledu vystavených předmětů, nábytku, dřevěných stropů i ostění, a také návštěvníků. Navíc nám tu přístroje kontrolují i vlhkost vzduchu, která nesmí klesnou pod 40 procent. Pak by totiž dřevo praskalo. Zajímavé je, že na zvlhčování vzduchu se nezapomnělo už při samotné přestavbě zámku v 19. století, kdy zde bylo v roce 1872 nainstalováno skutečně moderní vytápění. Ze sedmi velkých kotlů na dřevo se do místností rozváděl teplý vzduch. Tento systém je tady zcela zachovalý. Topilo se zde ale i v krbech a kachlových kamnech. Jak intenzivně, zde jen při podzimních velkých honech, kterými byla Hluboká pověstná, nebo po celou zimu, to nevíme, poznamenal Miroslav Pavlíček. UNIKÁTNÍ ZÁMECKÉ SBÍRKY Samotná trasa obsahuje deset místností komornějšího charakteru, kde Schwarzenbergové bydleli, nebo se delší dobu zdržovali. V této zimní sezoně začala poprvé ve Vstupní hale, která je skutečně reprezentativní. Následuje Hamiltonův salon kněžny Terezie, který dostal název podle obrazů skotského malíře Johanna Georga Hamiltona. Ten na Hluboké sám pobýval a proslavil se hlavně díly s loveckými motivy, ale také malbami koní. Ostatně s tematikou lovu souvisejí na Hluboké i další obrazy, trofeje či zbraně, které jsou na stěnách. Následují další nádherně upravené místnosti kuřácký salon, malá jídelna Terezie a hlavně pak velká jídelna a za ní je přípravna jídel. Tu jsme zpestřili postavou lokaje, který se chystá odnést dort do jídelny. Měří dva metry a občas někoho z návštěvníků překvapí, ale to tady při poslední úpravě jídel fungovalo, doplnil Miroslav Pavlíček. Ložnice dr. Adolfa Závěr prohlídky pak tvoří soukromé místnosti, které obýval poslední majitel Hluboké dr. Adolf, který před nacisty odjel v roce 1939 do Ameriky. Jde o malou jídelnu, obývající pokoj, ložnici a pracovnu. Dát dohromady všechny věci, které se v těchto pokojích nacházely podle dobových fotografií, byl docela náročný, skoro detektivní, úkol. Povedlo se nám to. Jídelní porcelán, ale i veškerý mobiliář a další věci jsme použili ze zámeckého depozitáře, který se i přes druhou světovou válku na Hluboké zachoval. Právě ucelené sbírky dělají z Hluboké unikátní zámek, kterých není v Evropě mnoho, dodal Miroslav Pavlíček. Od dubna začíná na Hluboké hlavní sezona a s ní budete mít možnost si pohlédnout reprezentační pokoje, které patří k těm nejkrásnějším, co české zámky nabízejí. A těšit se můžeme na rok 2016, kdy se otevře zcela nová prohlídková trasa, která představí zámecké hostinské pokoje. Text a foto: Karel Malina 25

26

27

28 Na výletě se známou osobností g rozhovor s Filipem Sajlerem Na výletě se známou osobností Kluk v akci, rád vaří a objevuje Filip Sajler v roli šéfkuchaře svět Poprvé mě Filip Sajler zaujal v televizním pořadu Kluci v akci. Společně s Ondrou Slaninou mi tahle kuchařská dvojice ukázala, že se dá vařit jednoduše, přitom ale s vtipem a dobře. Ne, že bych od té doby zavrhl polévky v sáčku, ale přece jen dny, kdy jsem doma slaměným vdovcem, už tak fádní nejsou, alespoň pokud jde o jídelníček. S manželkou a dcerou v New Yorku 28

29 To jsem tehdy ale ještě netušil, že Filip má na svém kontě řadu ocenění ze světových kuchařských soutěží a v jeho sbírce nechybí ani bronzová medaile z kuchařské olympiády v Erfurtu. Pak si vzal Gabrielu Jermanovou, několikanásobnou vítězku Dámského Za volantem závodního Mitsubishi poháru v mistrovství Evropy automobilů v závodech do vrchu, a ukázalo se, že šikovný je za volantem závodního Mitsubishi v týmu Liqui Moly Racing. Předloni vybojoval titul vicemistra republiky. Hlavně jsme si ale povídali o vaření a cestování, které k sobě prostě patří. K obědu nám stačil ještě dovést v krabičce čínské jídlo. Byla výborná. Mám to vyzkoušené, vím, že tam vaří autenticky a dobře. Stejně tak jsem si rád kupoval jídlo na ulici v Singapuru, proč ne, když bylo skvělé. V New Yorku si zase s chutí dávám hamburger, ale tam, kde to dělají, je z výborného hovězího, v domácí housce a k tomu nabízejí skvělé omáčky a domácí hranolky. Umí to i u nás v Praze třeba na Vinohradech. Říkám tomu takový butikový hamburger. Je dražší, ale zase perfektní, řekl Filip. Jak moc tě ovlivnily v tvé profesi právě zkušenosti ze zahraničí? Když jsem vařil v Německu, nebo v Americe, tak jsem získal zkušenosti a současně i trochu jiný pohled na naši profesi. Tam si nikdo nedovolil dělat tu práci jen na půl. Je to v prvé řadě byznys, který vás živí, a to vás nutí neustále se dívat kolem sebe, učit se a přemýšlet o tom, co děláte. Čím chcete být lepší, tím musíte být preciznější. Ale to platí v každém řemesle, když se chcete prosadit. Kuchařina v tomhle není žádnou výjimkou. Jak se člověk stane reprezentantem své země na kuchařské olympiádě? Já jsem se vyučil kuchařem v pražském špičkovém hotelu Intercontinental, což bylo pro moje další směřování asi to nejdůležitější. Dostal jsem tam perfektní základ. A když to chcete dělat špičkově, tak vás to musí bavit a snažíte se jít dál. Tak se zrodila nabídka být v Pražském regionálním týmu, kterému jsem tři roky dělal kapitána. Pak přišel start za národní kuchařský tým. Já současně s tím zjistil, že s vařením jde i skvěle cestovat, nebo ještě lépe si tuhle profesi s cestováním spojit. Splnil jsem si tím svůj dětský sen, ale hlavně účast na mezinárodních soutěžích vás nutí být stále preciznější, přemýšlet každém detailu, co připravujete, a také vidíte, jak to dělá konkurence, což vás dál inspiruje. Tak jsme se do toho vrhli. Kuchařská olympiáda v Erfurtu je jednou za čtyři roky, neoficiální mistrovství světa v Basileji jednou za dva roky, ale každoročně se konají špičkové světové soutěže v Chicagu, Lucemburku, Glasgowě a Singapuru. Získali jsme řadu medailí i ocenění, ale to nejdůležitější byly zkušenosti. Najednou vidíte, jak se v gastronomii propojují kulturní vlivy jednotlivých zemí. Jak přemýšlí o vaření kuchaři z Francie, Německa, Itálie či Skandinávie, jaká je jejich filozofie. Pak teprve pochopíte, jak vás cestování ve vaší práci obohacuje. Získáváte nadhled a zkušenosti. Na které mezinárodní soutěže nejraději vzpomínáš? Samozřejmě naším největším úspěchem byla medaile z Erfurtu a zlatá z Glasgow. Toho si cením moc. A jak už to chodí, po skončení jsme si udělali večírek v takovém velkém apartmánu, a byli v takové náladě, že jsme tu místnost prakticky rozebrali. Oslavy olympijských medailí asi už takové bývají a je jedno jestli vyhráli kuchaři nebo hokejisté. Pro mne ale nejzásadnější byla návštěva Singapuru. Poprvé jsme tam nejeli soutěžit, ale vařili jsme tam v rámci prezentační akce České republiky při vstupu 29

30 Na výletě se známou osobností g rozhovor s Filipem Sajlerem Norsko si Filipa získalo do Evropské unie. Samotné město bylo pro mne obrovským zážitkem. V té době jsem měl už zkušenosti z Ameriky a z řady evropských zemí, ale do Asie jsem zavítal poprvé a byla to asi má z pohledu kuchaře nejzásadnější cesta. Já si myslím, že jsem tam snad ani nespal. Každý den po práci jsme se vydali do ulic, nebo na nějaký večírek. Zjistili jsme, že v Singapuru se jí dvacet čtyři hodin denně, že tam nevaří skvěle jen v restauracích s michelinskými hvězdami, ale také na ulici, nebo v přístavu a na tržišti, a na výběr máte jídlo všech světových kuchyní. Vaří tam Švýcaři, Francouzi, Němci, Skandinávci, ale mě nejvíce lákala asijská kuchyně, kterou jsem poprvé ochutnal v její skutečně domácí podobě. Na výběr byla jídla nejen singapurská, ale i čínská, malajská, thajská, indická, vietnamská a dalších a dalších zemí. Je to nádhera a je jedno, jestli si dáte nějakou specialitu u pouličního stánku, kde vám osmaží krevety či nabídnou kraby, nebo u špičkových kuchařů. Při té první návštěvě jsem si užil Čerstvé mořské plody i cestování. Po čtrnácti dnech v Singapuru jsme vyrazili do Indonésie a Malajsie, takže další kulinářské a cestovatelské zážitky. Druhá cesta už tak uvolněnou atmosféru neměla, protože jsme reprezentovali a to se musíte soustředit na svůj výkon. Do Singapuru bych ale zase rád jel. Golfové hřiště v Malaze Obří krab