Obchodní firma, její právní úprava a ochrana

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Obchodní firma, její právní úprava a ochrana Bakalářská práce Lenka Myšáková Červen, 2012

2 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Obchodní firma, její právní úprava a ochrana Bakalářská práce Autor: Lenka Myšáková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Michal Mědílek Praha Červen, 2012

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Zabrušanech, dne 7. dubna 2012 Lenka Myšáková

4 Poděkování Srdečné poděkování patří JUDr. Michalu Mědílkovi, vedoucímu práce za jeho trpělivost, odborné vedení, cenné rady a doporučení při zpracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině za vstřícnou pomoc při zpracování bakalářské práce.

5 Anotace Tématem této bakalářské práce je Obchodní firma, její právní úprava a ochrana. V úvodu práce je popsán historický vývoj právní úpravy obchodní firmy na našem území od roku 1863 aţ po současnou právní úpravu dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely, upravené samostatným zák. č. 370/2000 Sb. Druhá část práce obsahuje popis základních pojmů firemního práva, které jsou nerozlučně spjaty s obchodní firmou. Ve třetí části jsou podány ucelené informace o současné právní úpravě obchodní firmy a o dalších důleţitých skutečnostech, které jsou spojeny s uţíváním obchodní firmy. Tato část je doplněna stručnou německou právní úpravou obchodní firmy. Čtvrtá a pátá část vymezuje základní funkce a zásady, které obchodní firmu charakterizují. V šesté části je vysvětlena tvorba obchodní firmy fyzických osob a právnických osob. Poslední sedmá část bakalářské práce podrobně popisuje ochranu obchodní firmy zaručenou několika právními předpisy, zejména zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely, tj. zák. č. 370/200 Sb., která je téţ pro srovnání doplněna německou právní úpravou obchodní firmy. Bakalářská práce by měla svým obsahem přispět k objasnění problematiky obchodní firmy a její právní úpravy. Klíčová slova: obchodní firma, právní úprava, funkce a zásady obchodní firmy, tvorba obchodní firmy, ochrana obchodní firmy. Annotation The topic of this Bachelor's thesis is "the company name, its legal definition and its protection". The introduction to the work describes the historical development of the legal definition of company names on our territory from 1863 to the present legal definition according to Act No. 513/1991 Coll., the Commercial Code, as amended, modified by separate Act No. 370/2000 Coll. The second part of the work contains a description of basic business law terms, which are inseparably tied to company names. The third part presents

6 information about the current legal definition of a company name and other important facts related to the use of a company name. This part also includes details regarding the German legal definition of a company name. Parts four and five define the basic functions and principles that characterise a company name. The sixth part contains an explanation of the creation of company names for individuals and legal entities. The final part of the Bachelor's work, part seven, describes in detail the protection of a company name, which is ensured by various legislation, particularly including Act No. 513/1991 Coll., the Commercial Code, as amended, and Act No. 370/2000 Coll., which is compared with the German legal definition of a company name. The contents of this Bachelor's work should contribute to clarification of the issues related to company names and their legal definition. Key words: company name, legal definition, functions and principles of a company name, creation of a company name, protection of a company name.

7 Obsah Obsah... 6 Úvod... 9 Zvolené metody zpracování Historický vývoj právní úpravy obchodní firmy Paříţská unijní úmluva Právní úprava obchodního jména Základní pojmy firemního práva Firemní právo Nehmotný statek Podnikání Podnikatel Podnik Odštěpný závod, organizační sloţka a provozovna podniku Obchodní firma a její právní úprava Druhy obchodní firmy Další pojednání o obchodní firmě Obchodní firma před vznikem obchodní společnosti (druţstva) Uţívání obchodní firmy Obchodní firma a obchodní listiny Zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku Obchodní rejstřík Povaha zápisů do obchodního rejstříku Výhody zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku Přechod, převod a změna obchodní firmy Přechod práva k obchodní firmě fyzické osoby

8 3.4.2 Přechod práva k obchodní firmě právnické osoby Převod práva k obchodní firmě Změna obchodní firmy Německá právní úprava obchodní firmy Funkce obchodní firmy Funkce individualizační Funkce ochranná (zápovědní) Funkce garanční Funkce diverzifikační Funkce propagační Zásady obchodní firmy Zásada výlučnosti, resp. nezaměnitelnosti Zásada pravdivosti (neklamavosti) Zásada jednotnosti Zásada přísnosti Zásada jasnosti Zásada legality Zásada firemní povinnosti Tvorba obchodní firmy Tvorba obchodní firmy fyzické osoby Tvorba obchodní firmy právnické osoby Další pojednání o firemních dodatcích Ochrana obchodní firmy Prameny práva k ochraně obchodní firmy obecně Prameny práva k ochraně obchodní firmy speciálně Absolutní ochrana obchodní firmy

9 7.3.1 Základní pojmy absolutní ochrany obchodní firmy Právní prostředky absolutní ochrany obchodní firmy Relativní ochrana obchodní firmy Základní pojmy relativní ochrany obchodní firmy Právní prostředky proti nekalé soutěţi Příslušnost soudů Ochranná známka Německá právní úprava ochrany obchodní firmy Závěr Seznam pouţité literatury Seznam pouţitých zkratek Seznam příloh a grafických zobrazení

10 Úvod Tématem mé bakalářské práce je Obchodní firma, její právní úprava a ochrana. Toto téma jsem si vybrala díky mému zájmu o tuto problematiku, se kterou jsem se setkala při studiu obchodního práva a při svém zaměstnání. Povaţuji pojem obchodní firma v oblasti obchodního práva a běţných podnikatelsko-obchodních vztazích za velice důleţitý a zajímavý. Hlavním důvodem mého výběru tohoto tématu byla skutečnost, ţe obchodní firma je v řadě případů institutem, který není veřejností chápán a také uţíván ve svém právním významu, který mu přiznává obchodní zákoník, a proto se jeví jako účelné předmětnou problematiku podrobněji vysvětlit. V současné době je pojem obchodní firma často zaměňován a nesprávně zmiňován. Obchodní firmu totiţ můţou a zároveň musejí uţívat pouze podnikatelé, kteří jsou zapsáni do obchodního rejstříku. Na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku nemůţe být tento institut volně uţíván, jak se tak v dosavadní praxi děje. Pojem obchodní firma je často širokou veřejností chápan jako synonymum pro obchodní společnost. Ve velké míře tomuto faktu přispívají i média. V mé bakalářské práci se budu věnovat nejenom současné právní úpravě obchodní firmy, ale také jejímu historickému vývoji. Historický vývoj tohoto pojmu povaţuji za důleţitý ve snaze pochopit současnou právní úpravu tohoto pojmu. Úvodem bych chtěla uvést, ţe je nutné odlišovat obchodní firmu fyzických osob podnikatelů a obchodní firmu právnických osob. V první části mé práce se budu zabývat historickým vývojem pojmu obchodní firma, který má na české území dlouholetou tradici a sahá aţ do roku Spolu s tím se zmíním o Paříţské unijní úmluvě z roku 1883, která je stěţejním dokumentem ochrany průmyslového vlastnictví, do kterého spadá i ochrana obchodního jména. V další kapitole vysvětlím pojem obchodní jméno, které od roku 1992 definoval obchodní zákoník v původním znění a které bylo počátkem roku 2001 nahrazeno, ne však zcela totoţným, pojmem obchodní firma. V dalších částech se budu zabývat jednotlivými základními pojmy firemního práva, spolu s teoretickými zásadami, které jsou spjaty s jednotlivými funkcemi obchodní firmy, které obchodní firma plní. 9

11 Jádrem mé práce jsou části tři a sedm, pojednávající o současné právní úpravě obchodní firmy dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely zák. č. 370/2000 Sb., a o její právní ochraně. Obchodní firma je chráněna několika právními předpisy, přičemţ stěţejním je právně obchodní zákoník. Tyto dvě části jsem zároveň doplnila o porovnání české právní úpravy obchodní firmy a její ochrany s právní úpravou německou. Důleţité kapitoly jsem ve své práci doplnila o několik soudních rozhodnutí, celou práci pak o několik příloh, které daný pojem objasňují a doplňují. 10

12 Zvolené metody zpracování V bakalářské práci se v úvodu věnuji historickému vývoji právní úpravy obchodní firmy, jádrem práce je pak současná právní úprava obchodní firmy. Tato právní úprava je dále porovnána s německou právní úpravou obchodní firmy. Teorii dále doplňují soudní rozhodnutí a praktické příklady. 11

13 1 Historický vývoj právní úpravy obchodní firmy Ráda bych na úvod přiblíţila historický vývoj právní úpravy obchodní firmy na českém území, který sahá aţ do poloviny 19. století. Vývoj obchodního práva a jeho kodifikace na území současné České republiky byly silně ovlivněné rakouským a německým právem. O vnějším označení se jiţ zmiňuje zákon č. 227/1859 ř. z., řád živnostenský, který ve svém 44 definuje, ţe živnostníci jsou zavázáni, užívati vhodného vnějšího označení na svých stálých místnostech provozovacích nebo svých bytech, a jsou oprávněni, užívati jiných prostředků návěstních. 1 Z 45 je zřejmá povinnost zapsání firmy do obchodního rejstříku, jak je upravena předpisy obchodního zákona. Ochranu proti zlému uţívání vnějšího označení řeší 46. Počátek právní úpravy obchodní firmy na českém území se datuje jiţ od roku 1863, kdy vznikla rozsáhlejší samostatná úprava obchodního práva, a to Obecný zákoník obchodní č. 1/1863 ř. z., který byl přijat dne 17. prosince 1862 a nabyl účinnosti dne 1. července Institut obchodní firmy upravuje tento zákoník v čl. 15 aţ čl. 27. V čl. 15 upravuje Obecný zákoník obchodní firmu takto: Firma kupcova jest jméno, pod kterýmž obchod provozuje a podpis svůj dává. 2 Z této definice vyplývá, ţe firma je jen jméno obchodníka. Dále čl. 16: Kupec, který obchod svůj provozuje bez společníka anebo s tichým toliko společníkem, za firmu vésti může jediné rodinné (občanské) své jméno buď s příjmením anebo bez příjmení. K firmě nemůže připojovati žádného přídavku, kterýmž by se svazek společenský naznačoval. Jiné naproti tomu přídavky, jimiž se nevrubněji naznačují osoby nebo živnosti, jsou dovoleny. 3 Čl. 17 upravuje firmu veřejné společnosti obchodní, firmu společnosti komanditní a jména osob jiných, neţli společníků osobně ručících. Firmu společnosti akciové pak definuje čl. 18. V čl. 19 Obecný zákoník obchodní uvádí, ţe kaţdý kupec je povinen zapsat svou firmu do obchodního rejstříku u obchodního soudu, a to: Každý kupec povinen jest, aby firmu svou u toho soudu obchodního, v jehož okrese závod jeho obchodní se nachází, vůli zapsání do register obchodních opověděl; i má ji spolu s osobním svým podpisem před zák. č. 227/1859 ř. z., řád ţivnostenský čl. 15 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní l. 16 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní 12

14 soudem obchodním napsati anebo napsání její ve spůsobě věrou opatřené podati. 4 V dalších článcích zákoník řeší také firmu odštěpného závodu, firmu s přídavkem v případě nabytí ţivnosti jiţ zřízenou smlouvou nebo dědictvím. Obecný zákoník obchodní z roku 1863 zakotvuje přímo v textu svých ustanovení několik dodnes platných zásad firemního práva, jako je např. zásada nezaměnitelnosti (čl. 20 zákona): Každá nová firma má se zřetelně rozeznávati ode všech firem, ježto v témž místě anebo v též obci jsou, a jsou v registrech obchodních zapsány. Měl-li by některý kupec s jiným do register obchodních již zapsaným kupcem stejné jméno a příjmení, a chtěl-li by těchto jmen za firmu užívati, tehdy k ní připojiti má přídavek takový, kterýmž by se od firmy již zapsané zřetelně rozeznávala. 5 A zásada převodu firmy (čl. 23 zákona): Firmu co firmu přenášeti na jiného bez živnosti obchodní, za nížto posud byla vedena, dovoleno není. 6 Čl. 27 stanovuje ochranu proti nedovolenému uţívání obchodní firmy takto: Komuž se nedovoleným užíváním firmy na právu jeho ujma děje, může bezprávníka žalovati, aby dále té firmy nevedl a škodu mu nahradil. O tom, zdali se jaká škoda a v jaké míře stala, rozhodne soud obchodní podlé uznání svého. Soud obchodní může nařídit, aby nález byl na útraty odsouzeného veřejně vyhlášen. 7 Pro úplnost povaţuji za vhodné zmínit čl. 4, upravující pojem kupec: Za kupce dle tohoto zákonníka pokládán budiž ten, kdo na živnost provozuje obchody. 8 Dále pak následující čl. 5, který doplňuje čl. 4, a to takto: Daná o kupcích ustanovení platí rovněž o společnostech obchodních, jmenovitě též o společnostech akciových, které provozují obchody. Táž ustanovení platí také o veřejných bankách, co se dotýče obchodu, jejž provozují, bez ujmy nařízením pro ně vydaným. 9 Po vzniku Československé republiky dne 28. října 1918 nebylo nutné nahradit dosavadní rakouské zákony novými, jelikož zákon o zřízení samostatného státu čl. 19 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 20 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 23 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 27 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 4 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní čl. 5 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní 13

15 československého č. 11/1918 Sb. z. a n. nařídil mimo jiné, že dosavadní zákony a nařízení zůstávají v platnosti a úřady podle nich budou prozatím úřadovat a jednat. 10 Obecný zákoník obchodní z roku 1863 měl poměrně podrobnou úpravu a o jeho dobré propracovanosti svědčí i to, ţe na našem území platil aţ do 31. prosince Dne 1. ledna 1951 nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který tento obchodní zákoník zrušil a soukromé právo sjednotil na celém území do jedné kodifikace. Obchodní zákoník nebyl nahrazen a dá se říci, ţe v podstatě zanikl. Tímto zákoníkem byl na dlouhá léta utlumen vývoj obchodního práva. Občanský zákoník upravuje pouze v 18 název právnické osoby: Právnické osoby mají svůj vlastní název. 11 Zmiňuje se také o ochraně jména, příjmení, názvu a krycího jména v 22: Je-li někdo zkrácen ve svých právech tím, že někdo jiný neprávem užívá jeho jména, příjmení, názvu nebo krycího jména, může se domáhat, aby od toho bylo upuštěno. 12 Postupem času neustále vzrůstala potřeba zákona upravujícího hospodářské vztahy. Proto v roce 1964 vstoupil v účinnost zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. Hospodářský zákoník však nelze považovat za předpis obchodního práva. Řešil zejména socialistickou hospodářskou soustavu a vztahy mezi socialistickými organizacemi a státem. Tento zákoník v původním znění se ve svých ustanoveních o obchodní firmě nezmiňoval, pouze v 108 definuje název organizace jako jednu z povinných náležitostí zápisu do podnikového rejstříku. 13 Aţ novelou č. 103/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje hospodářský zákoník, se na krátký čas vrací do českého právního řádu a obchodního práva pojem obchodní název (firma), který je upraven v 5 této novely. V citované úpravě byla firma pouze synonymem institutu obchodní název, který jednotně museli pouţívat všichni podnikatelé. Pojem obchodní název (firma) je v 5 definován jako název, pod kterým organizace provozuje svou podnikatelskou činnost, název se musí zřetelně lišit od jiných obchodních názvů (firem). 10 Dostupný z www: < pdf> zák. č. 141/1950 Sb., občanský zákoník zák. č. 141/1950 Sb., občanský zákoník zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník 14

16 Do podnikového rejstříku nesmí být zapsán název, který by mohl uvádět v omyl svou zaměnitelností. Zanikne-li organizace, zaniká právo k jejímu obchodnímu názvu (firmě). 14 Tento obchodní název (firma) se musel zřetelně lišit od jiných obchodních názvů (firem), nesměl působit klamavě a nesměl být zaměnitelný s jiným obchodním názvem (firmou) jiného podnikatele a musel obsahovat údaj, o jakou organizační právní formu, popřípadě druh organizace jde. Dále se zmiňuje o nedovoleném užívání názvu (firmy) a o vystoupení společníka z obchodní společnosti v případě, že jeho jméno je obsaženo v obchodním názvu (firmě). 15 Povaţuji za vhodné zmínit další důleţitý pramen v tomto období a tím jsou příslušná ustanovení zákona č. 105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů. Tento zákon ve svém 8 odlišoval obchodní název (firmu) od jména a příjmení občana. Obchodní název (firma) se skládá z příjmení podnikatele, popřípadě z dodatku zamezujícího zaměnitelnost. 16 Stěţejním pramenem obchodního práva je zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna Obchodní zákoník ve své původní úpravě zavedl nový pojem obchodní jméno. Obchodní jméno bylo definováno v 8 tohoto zákona jako název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. 17 Pojem obchodní jméno přetrval aţ do novely tohoto zákona. Velké mnoţství podstatných změn přinesla novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 370/2000 Sb., a nabyla účinnosti dne 1. ledna Tato novela byla svým rozsahem velmi obsáhlá a jednou z jejích podstatných změn byla změna termínu obchodní jméno na nový termín obchodní firma. Institut obchodní firmy upravuje 8 aţ 12 zákona. Nebyly zde provedeny pouze terminologické změny, došlo i k rozlišení podnikatelů zapsaných a nezapsaných do obchodního rejstříku. Obchodní firmou se podle 8, odst. 1 rozumí název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou 14 5 odst. 1, zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění novely č. 103/1990 Sb odst. 2, 3 a 4, zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění novely č. 103/1990 Sb zák. č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů 17 8 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 15

17 firmou. 8 odst. 2 definuje, že na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě. 18 Jiţ méně známá je novela obchodního zákoníku č. 501/2001 Sb., tzv. technická novela, která nabyla účinnosti dnem 31. prosince Tato novela je velmi rozsáhlá a v převáţné části odstraňuje chyby obsaţené v předchozí novele obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb. Doplňuje také 8 pojednávající o obchodní firmě. 1.1 Pařížská unijní úmluva Ustanovení 12 a 44 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, upravují ochranu obchodní firmy a nekalosoutěţní jednání, k čemuţ Českou republiku zavazuje stockholmské nejnovější znění Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (zvaná Paříţská unijní úmluva) ze dne 20. března 1883, která byla do našeho právního řádu inkorporována Vyhláškou ministerstva zahraničních věcí č. 64/1975 ze dne 13. ledna Tato Listina o přístupu ČSSR byla uloţena u generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví dne 22. září Tato úmluva jiţ byla v minulosti několikrát revidována, a to v Bruselu, ve Washingtonu, v Haagu, v Londýně, v Lisabonu a dne 14. července 1967 ve Stockholmu. Paříţská unijní úmluva z roku 1883 je mnohostranná mezinárodní úmluva, která vznikla na základě snahy o získání řádné ochrany průmyslových práv občanů, jak v příslušném tuzemském státě, tak i v jiných státech. Dnes má tato úmluva více jak 100 členů a tyto smluvní státy tvoří tzv. Paříţskou unii. Tato úmluva je stěžejním dokumentem ochrany průmyslového vlastnictví, který definuje ve svých článcích následující instituty: patenty, užitné modely, průmyslové vzory, tovární a obchodní známky, známky služeb, 18 8 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. 16

18 obchodní jména, údaje o původu zboží, označení původu zboží, potlačování nekalé soutěže. 19 Obchodní jméno je v Paříţské unijní úmluvě chráněno v čl. 8, podle kterého je tato ochrana zabezpečena ve všech unijních zemích, aniţ by bylo třeba je přihlašovat nebo zapisovat; nerozhoduje, zdali je, či není částí tovární nebo obchodní známky. Dále čl. 9 této úmluvy definuje, ţe kaţdý výrobek, který je nedovoleně označen tovární nebo obchodní známkou nebo obchodním jménem, bude při dovozu do unijních zemí zabaven. Za povšimnutí stojí dále č. 10, který ukládá povinnost unijním zemím zajistit příslušníkům Evropské unie účinnou ochranu proti nekalé soutěţi. 1.2 Právní úprava obchodního jména Právní úpravu firemního práva obsahovala ustanovení 8 aţ 12 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v původním znění, který nabyl účinnosti dne Zákonodárce tímto zákoníkem upustil od pojmu obchodní firma, který v našem právním řádu zavedla novelizace hospodářského zákoníku z roku 1990, a tím tak nepřímo umoţnil nepřesné názvosloví především ekonomického jazyka. Tento obchodní zákoník ve svém původním znění definoval pojem obchodní jméno, které mělo poněkud jiný význam neţ obchodní firma. Obchodním jménem se rozumí podle ustanovení 8 zákona název, pod kterým podnikatel činil právní úkony při své podnikatelské činnosti. Obchodní jméno bylo tedy označení pro: a) jméno a příjmení fyzické osoby s případným dodatkem odlišujícím osobu podnikatele nebo druh podnikání, b) název obchodních společností a druţstev, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku s případným dodatkem označujícím jejich právní formu, c) název, pod kterým byla zřízena právnická osoba, která se nezapisuje do obchodního rejstříku. 19 Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění Vyhlášky ministerstva zahraničních věcí ČSSR ze dne 13. ledna

19 Podle tohoto ustanovení je obchodním jménem jméno, které slouţí k podepisování při uskutečňování právních úkonů. Obchodní zákoník nevázal pojem obchodního jméno na ţádnou registraci. Ve skutečnosti však registrováno bude na základě faktického uţívání obchodního jména a činění právních úkonů poté, co před tím vzniklo podnikatelské oprávnění jako předpoklad oprávněného výkonu podnikatelské činnosti a uţívání obchodního jména a za zákonem stanovených podmínek vzniku podnikatelské činnosti a to nejen provedením zápisu do obchodního rejstříku, nýbrţ i do ţivnostenského rejstříku nebo do jiné zákonem dané evidence. Ustanovení 12 ObchZ v původním znění upravuje právní ochranu obchodního jména, coţ je v souladu s čl. 8 Paříţské unijní úmluvy z roku 1883, která nás zavazuje k ochraně obchodního jména. Obchodní jméno bylo tedy zákonným označením podnikatelů aţ do , neboť od vstoupila v účinnost novela obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb. a pojem obchodní jméno byl nahrazen pojmem obchodní firma. 18

20 2 Základní pojmy firemního práva V mé bakalářské práci budu pouţívat několik základních pojmů, které bych chtěla na úvod zmínit a připojit k nim jejich právní význam dle ObchZ. 2.1 Firemní právo Obsahem firemního práva je právo jeho subjektu obchodní jméno (dnes obchodní firmu) užívat, nakládat s ním v mezích stanovených zákonem (pozitivní složka) a ostatní z užívání shodného nebo zaměnitelného označení vyloučit (negativní složka). K právu užívat obchodní jméno přistupuje povinnost obchodní jméno mít a užívat ho v podobě, v jaké bylo protokolováno. Dispoziční právo spočívá v právu udělovat souhlas s užíváním obchodního jména a v právu obchodní jméno převést. Z obchodního zákoníku také vyplývá požadavek, aby při všech jednáních majících právní důsledky (tzn. vznikají-li z nich práva a povinnosti) uváděl své obchodní jméno přesně tak, jak je zapsáno v obchodní rejstříku Nehmotný statek Z odborného pohledu nese nehmotný statek několik následujících znaků: a) nehmotný statek je duševní povahy a jeho vnímání či užívání není závislé na hmotném zachycení, b) nehmotný statek může vnímán a užíván neomezeným počtem subjektů, a to bez újmy na jeho podstatě, c) převod práva k nehmotnému statku je u většiny případů zcela vyloučen nebo alespoň omezen. 21 V odborné literatuře se často setkáme s různým systémem třídění práv k nehmotným statkům, i z hledisek jiných; jednoduše ho lze však rozdělit do dvou základních skupin: I. Nehmotné statky, které nejsou způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů a které nejsou ocenitelné ekonomickými kategoriemi. Do této kategorie zařadíme: 20 Lochmanová, L. Práva na označení - obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vyd. Praha: ORAC, 1997, s JUDr. Devátý, S. Dr., JUDr. Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktual. a dopl. vyd. Linde Praha, 2001, s

21 1. Předměty osobního práva na ochranu fyzických osob a právnických osob: a) osobnost fyzické osoby, b) název právnické osoby, c) dobrá pověst právnické osoby. 2. Předměty autorského práva a práv výkonných umělců: a) literární, umělecká a vědecké díla, b) umělecké výkony, 3. Předměty průmyslových tvůrčích práv s propůjčováním majetkových práv: a) vynálezy, b) užitné vzory, c) průmyslové vzory a jiné předměty tvůrčích práv. II. Nehmotné statky, které jsou způsobilé být předměty občanskoprávních vztahů, a které jsou ocenitelné ekonomickými kategoriemi. Do této kategorie řadíme: 1. Předměty průmyslových práv na označení: a) obchodní firmy, b) ochranné známky, c) označení původu výrobků. 2. Předměty jiných průmyslových práv: a) obchodní tajemství, informace, b) zlepšovací návrhy, c) know how. 3. Předměty ostatních průmyslových práv: a) zvukové a obrazové záznamy, b) rozhlasové a televizní pořady, c) osobní údaje v informačních systémech. Nehmotný statek je tak dnes považován za nehmotný předmět právních vztahů. Pravdou však je, že ne všechny jsou předmětem práv. Jsou jimi jen ty, pro které vývoj společenských vztahů vytvořil podmínky pro jejich zvláštní právní úpravu JUDr. Devátý, S. Dr., JUDr. Toman, P. Ochrana dobré pověsti a názvu právnických osob. 2. aktual. a dopl. vyd. Linde Praha, 2001, s

22 2.3 Podnikání Institut podnikání upravuje 2 ObchZ, který uvádí, ţe podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku. Tato definice pojmu podnikání vykazuje několik uvedených znaků, tzn. samostatnost, soustavnost, uskutečňování vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosaţení zisku. Tyto znaky musejí být splněny kumulativně; a) samostatností podnikatelské činnosti rozumíme samostatné rozhodování podnikatele bez příkazů jiné osoby, b) ze soustavnosti vyplývá trvalejší charakter podnikatelské činnosti, za podnikání se nepovaţuje činnosti výjimečná či nahodilá, c) uskutečňování vlastním jménem vylučuje např. zastupování podnikatele na základě plné moci; takovou činnost za podnikání nelze povaţovat, d) vlastní odpovědnost znamená, ţe podnikatel odpovídá za své závazky sám; při porušení těchto závazku nese on sám za toto porušení plnou odpovědnost, e) účelem podnikatelské činnosti je získat majetkový prospěch ve formě dosaţeného zisku. Podnikání je tedy oprávněná činnost, kterou lze provádět na základě příslušného oprávnění. Jestliţe tedy někdo vykonává činnost, která nevykazuje znaky podnikání nebo nemá-li k této činnosti příslušné oprávnění, jedná se o neoprávněné podnikání a nelze takovou činnost povaţovat za podnikání podle obchodního zákoníku. 2.4 Podnikatel K dalším základním pojmům firemního práva bezesporu patří termín podnikatel. Podnikatelem podle ObchZ je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku podle tohoto ustanovení je podnikatelem kaţdá osoba zapsaná v obchodním rejstříku bez ohledu na to, zda je zapsána na základě právní povinnosti či na základě své vlastní vůle. Pod tímto pojmem můţeme chápat jak osoby fyzické, tak osoby právnické, b) osoba, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění, tj. na základě ţivnostenského listu či na základě koncese v souladu se zák. č. 455/1991 Sb., 21

23 o ţivnostenském podnikání, které vydá oprávněný ţivnostenský úřad. Zákonodárce zde jasně určuje, ţe osoby musí toto příslušné oprávnění fakticky získat, c) osoba, která podniká na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. Jedná se zde o podnikatelské činnosti na základě ustanovení 3 zák. č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, kterými jsou tzv. svobodná povolání, jako jsou např. činnosti lékařů, advokátů, soudní exekutorů, notářů, znalců, auditorů, daňových poradců, dále činnosti bank, pojišťoven, směnáren, penzijních fondů, ale také např. provozování námořní dopravy či letišť a mnohé další. Podnikatelské činnosti těchto osob upravují zvláštní právní předpisy, tudíţ nejsou povaţovány za ţivnosti, které upravuje ţivnostenský zákon. Povolení k těmto podnikatelským činnostem vydávají příslušné profesní komory, kde jsou tyto osoby také zaregistrovány. U podnikatelské činnosti např. v rámci advokacie v České republice, je touto profesní komorou tzv. Česká advokátní komora. d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zák. č. 252/1997 Sb., o zemědělství, který upravuje činnost zemědělských podnikatelů. Zemědělským podnikatelem je podle ustanovení 2e odst. 1 tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosaţení zisku, za podmínek stanovených tímto zákonem. Pokud jde o osobu fyzickou, musí tato osoba splňovat několik dalších zákonem uvedených podmínek, např. dosaţení věku 18 let, mít způsobilost k právním úkonům a další. 2.5 Podnik Zákonnou definici podniku nalezneme v ustanovení 5 ObchZ, který stanoví, ţe podnik je soubor hmotných, jakoţ i osobních a nehmotných sloţek podnikání. K podniku náleţí věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouţí k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu slouţit. Tato definice je co nejrozsáhlejší, aby zahrnovala všechny představitelné sloţky podniku. Podnik je třeba chápat jako věc hromadnou, tj. věc, která zahrnuje vše, co náleţí k podniku. V tomto případě je i obchodní firma součástí této věci. 22

24 2.5.1 Odštěpný závod, organizační složka a provozovna podniku Tyto tři pojmy definuje ustanovení 7 ObchZ. Odštěpný závod je podle odstavce 1 definován jako organizační sloţka podniku, která je jako odštěpný závod zapsána v obchodním rejstříku. Při provozování odštěpného závodu se uţívá obchodní firmy podnikatele s dodatkem, ţe jde o odštěpný závod. Odstavec druhý 7 ObchZ upravuje obdobné postavení jiné organizační sloţky podniku, a to takové organizační sloţky podniku, u které zákon stanoví, ţe se zapisuje do obchodního rejstříku. Provozovnou se dle 7 odstavce 3 ObchZ rozumí prostor, v němţ je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níţ můţe být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení. 23

25 3 Obchodní firma a její právní úprava Právní význam termínu firma byl odvozen od latinského firmare stvrzovati. Tento termín se do našeho právního řádu opět vrátil po více neţ 50 letech novelou ObchZ č. 370/2000 Sb., účinnou od , kdy tento termín upravoval rakouský obchodní zákoník, který na našem území platil aţ do roku Firemní právo od počátku upravují ustanovení 8 aţ 12 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Obchodní firmu řadíme mezi nehmotné statky a právo k ní patří mezi tzv. práva průmyslového vlastnictví. Obchodní firma je pro podnikatele velmi významná, a to zejména, je-li jeho podnikání prosperující. V tomto případě se jeho obchodní firma stává důleţitým mechanismem k dosahování výhodnějšího postavení podniku a jeho výrobků v hospodářské soutěţi, vede ke zvyšování prodeje nabízených produktů a sluţeb, k vyšší konkurenceschopnosti a goodwillu podnikatelského subjektu, jak na tuzemském, tak zahraničním trhu. Firma se během existence podniku stává významnou individualizační a hospodářskou hodnotou, s čímţ je spojena klientela podniku. V neposlední řadě významně přispívá k plnění hospodářských cílů. Současnou právní úpravu firemního práva upravují 8 až 12 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. Obchodní firma je zakotvena v 8, a to takto: v 8 odst. 1 je obchodní firma (dále jen "firma") definována jako název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. 8 odst. 2 dále určuje, že na podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku se nevztahují ustanovení o firmě; právní úkony je povinen činit, je-li fyzickou osobou, pod svým jménem a příjmením, a je-li právnickou osobou, pod svým názvem. U jména a příjmení nebo názvu může podnikatel nezapsaný v obchodním rejstříku užívat při podnikání odlišující dodatek nebo další označení za předpokladu, že nepůsobí klamavě a jeho užívání je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy soutěže; takový dodatek nebo označení není firmou a je chráněn právem proti nekalé soutěži. 23 Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, 23 8 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. 24

26 že obchodní firma je ve smyslu 8 odst. 1 ObchZ, svým obsahem užší než dřívější obchodní jméno, jelikož obchodní firmu má pouze ten podnikatel, který je zapsán v obchodním rejstříku, zatímco nezapsaní podnikatelé ji vůbec nemají (na rozdíl od obchodního jména, které podle předchozí výše uvedené právní úpravy měli mít všichni podnikatelé). Jestli je zápis podnikatele do obchodního rejstříku upraven obchodním zákoníkem či jiným právním předpisem (např. u obchodních společností a družstev) anebo podnikatel požádal sám o zápis do obchodního rejstříku, (např. podnikatel-fyzická osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění), není přitom v tomto případě rozhodující ObchZ tedy rozlišuje podnikatele na dvě základní skupiny, a těmi jsou: 1) podnikatelé, kteří mají obchodní firmu, protoţe jsou zapsáni do obchodního rejstříku a jsou povinni činit právní úkony pod svou firmou (dle ustanovení 8 odstavec 1 ObchZ). Na tyto podnikatele se vztahují ustanovení o obchodní firmě podle 8 aţ 12, 2) podnikatelé, kteří nemají obchodní firmu, protoţe nejsou zapsáni v obchodním rejstříku a jsou tedy povinni činit právní úkony pod svým jménem a příjmením (jsou-li fyzickými osobami) nebo pod svým názvem (jsou-li právnickými osobami, např. sdruţení právnických osob, občanská sdruţení). Na tyto podnikatele se tedy nevztahují ustanovení o obchodní firmě; k jejich ochraně slouţí a) ustanovení o nekalé soutěţi, a to 44 ObchZ a násl., kdy za nejtypičtější skutkovou podstatu lze povaţovat vyvolání nebezpečné záměny dle 47 ObchZ a b) ustanovení 11 ObčZ a násl., jsou-li fyzickými osobami a ustanovení 19b ObčZ, jsou-li právnickými osobami. Institut obchodní firma tedy nemůţe být těmito podnikateli nezapsanými do obchodního rejstříku volně uţíván, jak se v praxi často děje (dle ustanovení 8 odstavec 2 ObchZ). Podle věty druhé ustanovení 8 odst. 1 ObchZ je podnikatel povinen činit právní úkony pod svou firmou. To tedy znamená, ţe podnikateli zapsanému v obchodním rejstříku je výslovně uloţena povinnost firmu uţívat při svém právním jednání, popř. v jiných zákonem stanovených případech. Podnikatel tedy pod svou firmou uzavírá např. smlouvy nebo vystupuje před soudy a jinými správními orgány. 24 Večerková, E. Obchodní firma a nekalá soutěţ. Časopis pro právní vědu a praxi. 2008, vol. 16, no. 1, s

27 3.1 Druhy obchodní firmy 9 ObchZ definuje tzv. novou firmu, to znamená, ţe stanoví pravidla tvorby obchodní firmy u fyzických osob, obchodních společností, druţstev a právnických osob. Obchodní zákoník tedy ve svém ustanovení 9 rozlišuje několik druhů obchodních firem, tj.: 9 odst. 1 určuje, ţe firmou fyzické osoby musí být vţdy její jméno a příjmení (dále jen "jméno"). Firma fyzické osoby můţe obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se zpravidla k této osobě nebo druhu podnikání. Z uvedeného vyplývá, ţe pro fyzické osoby stanovuje zákonodárce tzv. firmu osobní. Obchodní firmu, jejíţ kmen není tvořen jménem a příjmení fyzické osoby, by neměl rejstříkový soud či jiný registrující orgán vůbec připustit. Zákon tedy připouští pouze dodatek k firemnímu kmeni, který odlišuje osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tvorba nové firmy je úzce spjata s právem nekalé soutěţe, proto klamavou obchodní firmou by se podnikatel dopustil nekalosoutěţního jednání. V tomto případě by se mohlo jednat o následující skutkové podstaty nekalé soutěţe: vyvolání nebezpečné záměny, klamavá reklama, klamavé označení zboţí a sluţeb a parazitování na pověsti. 9 odst. 2 definuje, ţe firmou obchodní společnosti nebo druţstva a dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku, je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Firmou právnické osoby, která se zapisuje do obchodního rejstříku na základě zvláštního právního předpisu a která vznikla před tímto zápisem, je její název. Součástí firmy právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu. Toto ustanovení tedy upravuje firmu právnických osob, které se zapisují do obchodního rejstříku, jako jsou např. obchodní společnosti, druţstva a státní podniky. Pro všechny jednoznačně platí, ţe jejich obchodní firmou je jejich název zapsaný do obchodního rejstříku, přičemţ jejich zakladatelé nemají zákonem předem určený kmen obchodní firmy a mohou si tedy na rozdíl od fyzických osob vybrat jakoukoli firmu. Zakladatelé však mají povinnost připojit obligatorní dodatek o právní formě. Právní předpis většinou jednoznačně stanoví, jaká je podoba tohoto dodatku (viz. příslušná ustanovení o jednotlivých typech společností, ale i zvláštní zákony, jako je např. zákon o státním podniku) Pelikánová, I., Kobliha, I., Kometář k obchodnímu zákoníku. 1 část Linde Praha, 1994, s

28 Jakousi zvláštností je obchodní firma určená přímo zákonem, kterou mají subjekty, které vznikají dle zvláštního zákona, kterými jsou např.: - Státní fond kultury České republiky - vzniká na základě zák. č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, - České dráhy vzniká na základě zák. č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, - Pozemkový fond České republiky vzniká na základě zák. č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky a další. Povaţuji za vhodné zmínit se také o přechodném ustanovení obchodního zákoníku, a to čl. VIII, druhá věta bod 4 zák. č. 370/2000 Sb., které definuje, ţe podnikatelé jsou povinni přizpůsobit svoji firmu poţadavkům tohoto zákona do dvou let ode dne nabytí jeho účinnosti. Nic dalšího však z tohoto ustanovení nevyplývá, zejména ani sankce za nesplnění povinnosti v dané lhůtě. 3.2 Další pojednání o obchodní firmě Obchodní firma před vznikem obchodní společnosti (družstva) Sloţitou otázkou je problém existence obchodní firmy před vznikem obchodní společnosti (druţstva), tedy před jejím zápisem do obchodního rejstříku. Právo k obchodní firmě totiţ vzniká okamţikem zápisu do obchodního rejstříku. Ve skutečnosti však zakladatelé činí právní úkony jiţ po zaloţení subjektu, tudíţ před zápisem do obchodního rejstříku. V souladu s ustanovením 64 ObchZ upravujícím jednání osob jménem založené (příp. ještě nezaložené) společnosti, tehdy může jít o jednání pod budoucí firmou společnosti, bude-li v obchodním rejstříku zapsána právě tato firma společnosti. Přestože do okamžiku zápisu budoucího podnikatele do obchodního rejstříku nelze vůbec hovořit o obchodní firmě, můžeme z ustanovení 64 ObchZ vyvodit následující závěry: 1) právní úkony těch, kteří jednali jménem společnosti před jejím vznikem, jsou od počátku právními úkony společnosti, pokud jí byly schváleny do tří měsíců od vzniku, tj. od zápisu do obchodního rejstříku; 2) název společnosti před jejím vznikem je zřejmě možné považovat za obchodní firmu, pokud byla společnost po svém vzniku z těchto jednání zavázána od počátku a do rejstříku byla zapsána s tímto názvem. V jiných případech bychom o firmě a její ochraně uvažovat nemohli 27

29 např. pokud by již založená obchodní společnost změnila před zápisem do rejstříku svůj název nebo pokud by ještě nezaložená společnost uvedla ve společenské smlouvě jiný název než ten, pod nímž již určité osoby před založením společnosti jednaly Užívání obchodní firmy Obchodní firma je jedním ze zákonem stanovených způsobů označování podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku. Ve skutečnosti je však pojem obchodní firma často nesprávně interpretován, a to např. v případech, kdy se hovoří o tom, ţe firma nabízí, firma zprostředkovala, na firmu byla podána ţaloba, firma zaměstnává atd., coţ tedy není v souladu s obchodním zákoníkem. Firma je pouze označení podnikatele. To znamená, ţe např. soukromí podnikatelé, tj. podnikající fyzické osoby, ať jsou či nejsou zapsáni v obchodním rejstříku, firmami dle právní terminologie určitě nejsou. Mylně se však tento pojem v podnikatelské praxi pouţívá jako označení nějaké právní formy podnikání. Jako názorný příklad chybné interpretace pojmu firma ve veřejných médiích, se kterým se můţeme všichni běţně setkat, mohu uvést dva známé internetové portály v ČR. Pod odkazem FIRMY uveřejňují veškeré podnikatelské subjekty v ČR bez ohledu na to, zda jsou či nejsou tyto subjekty zapsány v obchodním rejstříku. Jestliţe podnikatel uvádí svou firmu např. v reklamních sloganech, kdy se podnikatel zaměří přímo na propagaci určitého výrobku, nebrání nic tomu, aby pouţil zkrácené formy své obchodní firmy, a to ve zkratce nebo formou nějakého doplňku. Jiná situace ale nastává za předpokladu, ţe podnikatel bude jednat s obchodními partnery, úřady a jinými správními orgány. Na tomto místě je nezbytné, aby podnikatel uváděl svou obchodní firmu přesně tak, jak je zapsána do obchodního rejstříku. Největší význam nesprávného označení obchodní firmy můţe mít dopad zejména při jednání podnikatele před soudy. Obecně platí, že zjistí-li soud, že firma, kterou je označen jeden z účastníků soudního řízení, neodpovídá firmě zapsané v obchodním rejstříku do té míry, že neumožňuje přesnou identifikaci účastníka, jde o neurčité podání, které je nutno opravit, k čemuž účastníka vyzve předseda senátu příslušného soudu. V závazkových vztazích mezi účastníky nemají nedostatky označení zpravidla tak závažné důsledky. Podle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 315/2001, publikovaný v Soudní judikatuře č. 2/2002) nepřesnosti v označení účastníka smlouvy, které 26 Večerková, E. Obchodní firma a nekalá soutěţ. Časopis pro právní vědu a praxi, 2008, vol. 16, no. 1, s

30 neznemožňují přesnou identifikaci jejích účastníků, nezpůsobují neplatnost smlouvy. I takové nepřesnosti však mohou způsobit ve vzájemných vztazích smluvních stran určité problémy, zejména tehdy, jestliže dojde ke sporu mezi účastníky a podnikatel žalující ze smlouvy použije v žalobě označení žalovaného tak, jak se uvádí ve smlouvě což je v obchodních vztazích velmi obvyklé přičemž žalovaný je ve smlouvě nepřesně označen. Je proto velmi důležité při uzavírání smlouvy přesně, v souladu s aktuálním výpisem z obchodního rejstříku, označit ve smlouvě oba (všechny) její účastníky. 27 Nesprávné uţívání obchodní firmy je moţno sankcionovat následujícími způsoby, na základě ustanovení: a) obchodní zákoníku podle 12 ObchZ, b) obchodního zákoníku podle 44 ObchZ o nekalé soutěţi (týká se všech soutěţitelů), d) ţivnostenského zákona (zák. č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání), a to odebráním ţivnostenského listu nebo koncesní listiny nebo jejich pozastavení, e) zákona o ochraně spotřebitele (zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele), který se vztahuje na prodej výrobků a upravuje určité podmínky podnikání, a to tak, aby byla zaručena ochrana spotřebitele. Např. ustanovením 16 tohoto zákona zákonodárce ukládá prodávajícímu povinnost vydat na ţádost spotřebitele doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí sluţby s uvedením několika povinných náleţitostí. Jednou z těchto povinných náleţitostí je údaj o jménu a příjmení nebo názvu nebo obchodní firmě prodávajícího Obchodní firma a obchodní listiny Stejně tak, jak zavedla harmonizační novela ObchZ do našeho právního řádu nový pojem obchodní firma, zavedla i nový pojem obchodní listiny. Je nutno upozornit, ţe tyto dva pojmy spolu úzce souvisí. Obchodními listinami se totiţ podle ustanovení 13a odst. 1 ObchZ rozumí objednávky, obchodní dopisy, faktury, smlouvy, ale také internetové stránky, které musejí obsahovat zákoníkem dané náleţitosti. Jednou z těchto náleţitostí je údaj o obchodní firmě, je-li podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel, který není zapsán do obchodního rejstříku, uvádí jméno a příjmení nebo název. 27 Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. ASPI Praha, 2005, s

31 S tímto ustanovením obchodního zákoníku přímo souvisí ustanovení 2 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1991 Sb., o přestupcích, kde je zakotvena skutková podstata přestupku. Toho se dopustí ten, kdo poruší povinnost uvádět na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu údaje o své obchodní firmě, a nemá-li ji, o jménu a příjmení nebo názvu, sídle nebo místu podnikání, zápisu do obchodního rejstříku včetně spisové značky, podnikatelé nepsaní v obchodním rejstříku údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni, popřít o zápisu organizační složky podniku nebo podniku zahraniční osoby do obchodního rejstříku, včetně spisové značky. Za porušení této povinnosti lze uložit pokutu do ,-- Kč a zákaz činnosti do 1 roku Zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku Význam zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku vzrostl novelou obchodního zákoníku, jelikoţ ustanovení ObchZ o obchodní firmě a ochraně obchodní firmy platí pouze pro podnikatele, kteří jsou zapsáni v obchodním rejstříku Obchodní rejstřík Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Je veden v elektronické podobě. Obchodní rejstřík vede k tomu zvláštním právním předpisem (ustanovení 200a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) určený soud (dále jen rejstříkový soud ). Rejstříkový soud vede pro každého zapsaného podnikatele, organizační složku podniku, podnik zahraniční osoby anebo jeho organizační složku zvláštní vložku. Rejstříkový soud zveřejní zápis do obchodního rejstříku, jeho změnu či výmaz, jakož i uložení listiny do sbírky listin bez zbytečného odkladu po zápisu. 29 Obchodní rejstřík je kaţdému přístupný a kaţdý má právo do něj nahlíţet a pořizovat si kopie a výpisy. Pro obchodní rejstřík tedy v tomto případě platí, ţe jeho právní úprava je ovládána tzv. formálním principem publicity. Princip materiální publicity spočívá v tom, ţe stav zapsaný v obchodním rejstříku bude vůči tomu, kdo jedná v důvěře v jeho zápis, odst. 1 a 2 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. 30

32 povaţován za skutečný platný právní stav. Součástí obchodního rejstříku je podle ustanovení 27 odst. 3 ObchZ sbírka listin, do které se zakládají zákonem stanovené listiny týkající se zapisovaných osob. V současné době se do obchodního rejstříku se zapisují: a) obchodní společnosti (veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost) a druţstva, b) zahraniční osoby podle 21 odst. 4 ObchZ (mají na našem území podnik nebo organizační sloţku), c) fyzické osoby, které jsou podnikateli a mají bydliště v České republice, a osoby podle 21 odst. 5 ObchZ, které podnikají na území České republiky, pokud o zápis poţádají, d) další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis, e) fyzická osoba, která je podnikatelem ve smyslu ObchZ, se zapíše do obchodního rejstříku vţdy, jestliţe výše jejích výnosů nebo příjmů sníţených o daň z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru částku Kč (postačí, jestliţe tato výše přesáhla stanovenou částku v jednom z uvedených období o takovou částku, ţe průměr za obě období přesahuje stanovený limit), f) státní podniky. Zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku lze podat pouze na závazném formuláři, který vydalo Ministerstvo spravedlnosti na základě zmocnění obsaţeného v ustanovení 32 odst. 4 ObchZ. Povinnost podat návrh na zápis na závazném formuláři neplatí dle ustanovení 32 odst. 5 ObchZ pro řízení týkající se státních podniků, právnických osob veřejného práva zřízených zvláštním právním předpisem a v případech, kdy se zápis provádí nebo mění z úřední povinnosti. Návrh na zápis lze podat v listinné nebo elektronické podobě Povaha zápisů do obchodního rejstříku a) konstitutivní charakter zápisu do OR právní jednání je účinné zápisem do obchodního rejstříku; právní jednání je platné, ale účinky se odkládají aţ na okamţik zápisu do obchodního rejstříku. Těmito účinky se zakládá, mění nebo zaniká určitá právní skutečnost, která nastane, aţ příslušným zápisem do obchodního rejstříku (např. zápis 31

33 obchodní firmy, prvozápis obchodní společnosti, zápis prokury či prokuristy, zvýšení základního kapitálu a další), b) deklaratorní charakter zápisu do OR některé z právních skutečností vznikají bez ohlednu na zápis do obchodního rejstříku; zápisem se pouze oznamuje (deklaruje) a uveřejňuje jiţ proběhnuvší událost (např. zápis změny v osobě statutárního orgánu nebo společníka, zápis změny bydliště u podnikající fyzické osoby a další) Výhody zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku Pokud bychom si poloţili otázku na začátku naší podnikatelské činnosti, zda pro nás bude výhodný zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku, mohli bychom uvést několik zásadní odpovědí: a) podnikatel-fyzická osoba, která poţádá o zápis do obchodního rejstříku, získá tímto zápisem obchodní firmu, k níţ bude náleţet absolutní ochrana dle ustanovení 8 aţ 12 ObchZ, b) jmenovat prokuristu na základě plné moci a zakotvit účinek prokury v obchodním rejstříku, c) zápisem do obchodního rejstříku se podnikatel stává věrohodnějším vůči obchodním partnerům, d) moţný zájem jiných podnikatelů o koupi ekonomicky prosperujícího podniku včetně jeho obchodní firmy, e) existence obchodní firmy plní funkci určité záruky pro třetí osoby, neboť je pro ně jednoznačné, kdo ručí za závazky podnikatele podepsané jeho obchodní firmou. Zápis podnikatele fyzické osoby do obchodního rejstříku z praxe: Podnikatel fyzická osoba bude ţádat o zápis do obchodního rejstříku u rejstříkového soudu vedeného krajským soudem. Bude se jednat o krajský soud, v jehoţ obvodu má podnikatel místo podnikání. Podnikatel fyzická osoba (navrhovatel) je povinen: a) vyplnit formuláře vydané Ministerstvem spravedlnosti, těmi jsou: Předmětem návrhu na zápis fyzické osoby jsou následující skutečnosti (příloha č. 1), spolu s Návrh na zápis nebo zápis změny zapsaných údajů do obchodního rejstříku (příloha č. 2), ve kterých 32

34 podnikatel jako navrhovatel uvede základní údaje o zapisovaných skutečnostech, které jsou např.: obchodní firma, adresa bydliště, identifikační číslo a další ostatní skutečnosti (informace, sdělení, návrhy rejstříkovému soudu), které jsou ze zákona povinné anebo je chce navrhovatel uvést z vlastní vůle, informace o prokuře či odštěpném závodu či organizační sloţce. Je-li navrhovatel zastoupen v řízení o zápis do obchodního rejstříku advokátem, je povinen přiloţit k návrhu plnou moc, která musí obsahovat úředně ověřený podpis tohoto navrhovatele. Dále navrhovatel v návrhu uvede, ţe se jedná o prvozápis obchodní firmy. Tyto formuláře musí být opatřeny úředně ověřeným podpisem navrhovatele a soudním poplatkem, který v tomto případě činí 6000,-- Kč, b) doloţit úředně ověřené oprávnění k podnikatelské činnosti, c) doloţit listinu osvědčující právní původ uţívání místností, v nichţ je umístěno místo podnikání navrhovatele, d) doloţit výpis z katastru nemovitostí osvědčující vlastnické právo k prostorám, v nichţ je umístěno místo podnikání, a pokud není vlastníkem, souhlas (spolu)vlastníka těchto prostor. Tento návrh má moţnost navrhovatel odeslat doporučenou korespondencí či ho odevzdat osobně na podatelnu příslušného rejstříkového soudu. Rejstříkový soud rozhodne do 5 pracovních dní o tomto návrhu a: a) navrhovatel obdrţí oznámení o zápisu, b) navrhovatel obdrţí výzvu k doplnění údajů k jiţ předloţenému návrhu. 3.4 Přechod, převod a změna obchodní firmy Ustanovení 11 ObchZ upravuje tzv. starou firmu. Tento institut staré firmy vznikl jako důsledek významné hospodářské hodnoty podniku, která v průběhu existence tohoto podniku neustále narůstá. Je důleţitým prostředkem individualizace, na níţ je vázána klientela podniku. Jestliže dojde ke změně vlastníka podniku, má nabyvatel mimořádný zájem na zachování původní firmy. Přestože je tedy zachování firmy i v případě převodu nebo přechodu podniku na jiného vlastníka v rozporu s principem pravdivosti firmy, je významným zájmem podnikatelů, aby stará firma byla dovolena Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 1 část Linde Praha, 2003, s

35 3.4.1 Přechod práva k obchodní firmě fyzické osoby Přechod staré firmy fyzické osoby upravuje ustanovení 11 odst. 1 ObchZ. Přechod práva k firmě je vázán na dědění podniku. Užívat obchodní firmu (tedy nechat si ji zapsat do obchodního rejstříku) může jenom dědic podniku (bez ohledu na to, zda je fyzickou nebo právnickou osobou) a předpokladem pro to je od 1. ledna 2001 výslovný souhlas zůstavitele nebo dědiců. To je třeba chápat tak, že zůstavitel může tento souhlas zahrnout do závěti nebo jen může dát jiným způsobem, jenž však musí být výslovný. Jestliže v tomto směru zůstavitel žádnou vůli nevyjádří, je možné nahradit jeho souhlas souhlasem dědiců. Zákon užívá množného čísla, což bude třeba chápat tak, že všichni dědicové by měli souhlasit s tím, aby nabyvatel podniku provozoval podnik pod starou firmou. Bude to ovšem znamenat, že i jeden nesouhlasící dědic může zabránit zápisu staré firmy. Také výslovný nesouhlas zůstavitele trvání staré firmy zabrání a dědicové ani jednomyslně souhlasící tomu nemohou zabránit. 31 V případě přechodu firmy fyzické osoby bude vţdy povinný nástupnický dodatek Přechod práva k obchodní firmě právnické osoby Přechod staré firmy právnické osoby je definován v ustanovení 11 odst. 3 ObchZ: Firma právnické osoby přechází na nástupnickou právnickou osobu s podnikem, zaniká-li původní právnická osoba bez likvidace a nástupnická firmu převezme. 32 ObchZ na tomto místě řeší přechod práva k obchodní firmě při zániku právnické osoby bez likvidace, a to tedy při sloučení, splynutí nebo rozdělení obchodních společností nebo druţstev. Má-li nástupnická právnická osoba jinou právní formu, musí být změněn dodatek v souladu s její právní firmou, jak obecně ukládá 9 odst. 2, poslední věta Převod práva k obchodní firmě Převod firmy je jak pro fyzické osoby podnikatele, tak pro právnické osoby upraven stejně jako přechod, a to v ustanovení 11 odst. 1 ObchZ. Z toho ustanovení vyplývá, ţe pro smluvní nabytí podniku, ať je nabyt od osoby fyzické nebo právnické a bez ohledu na to, kde je nabyvatelem, platí totéţ, co pro dědění, tzn. povinnost nástupnického dodatku 31 Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 1 část Linde Praha, 2003, s odst. 3 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. 34

36 a souhlasu právního předchůdce. Ustanovení 11 odst. 4 pak stanoví, ţe převod firmy bez současného převodu podniku je nepřípustný. Převod firmy je možný i při převodu části podniku, bude-li podnikatel zbývající část provozovat pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací Změna obchodní firmy Změnu obchodní firmy upravuje ObchZ ve svém 11 odst. 2 následovně: je-li podnikatelem fyzická osoba, která změnila své jméno, může používat ve firmě i své dřívější jméno s dodatkem obsahujícím nové jméno Německá právní úprava obchodní firmy V posledních letech se stále rychleji rozvíjejí obchodní vztahy mezi členskými státy EU, a to s sebou přináší nutnost znalosti obchodního práva těchto zemí. Ráda bych tedy ve své bakalářské práci zmínila např. právní úpravu německé obchodní firmy. Pokud budeme hledat právní úpravu obchodní firmy v rámci německého obchodního práva, nalezneme ji stejně jako v české právní úpravě v obchodním zákoníku v tzv. Handelsgesetzbuch. Obchodní firma je v německém HGB upravena v ustanoveních 17 aţ 26. Obchodní firmu definuje v 17 HGB takto: 1) Die Firma eines Kaufmann ist der Name, unter dem er im Handel seine Geschäfte und die Unterschrift abgibt. 2) Ein Kaufmann kann unter seiner Firma klagen und verklagt Arden. 1)Obchodní firma obchodníka je jméno, pod nímž provozuje v podnikání své obchody a jímž se podepisuje. 2)Obchodník může pod svou obchodní firmou podávat žaloby a být žalován. 35 Z definice obchodní firmy v 17 HGB vyplývá, ţe obchodník je povinen uţívat svou obchodní firmu v obchodních a právních vztazích a pod svou obchodní firmou být ţalován či ţalovat jiného. Německý HGB dále definuje ve svém 18 obchodní firmu fyzické osoby, která je stejně, jako v českém obchodním zákoníku, tvořena křesním jménem a příjmením obchodníka s přípustnými dodatky slouţícími k rozlišení osoby nebo podniku obchodníka odst. 4 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb odst. 2 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. 35 JUDr. Aleš, M. Německé obchodní právo pro obchodní praxi. Linde Praha, 1995, s. 26 a 27 35

37 HGB dále upravuje v 19 obchodní firmu veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, v 20 pokračování při změně obchodní firmy, v 22 pokračování při nabytí podniku, v 23 zákaz prázdného převodu, v 24 pokračování při vstupu nebo vystoupení společníka, v 25 ručení nabyvatele při pokračování v uţívání obchodní firmy a v 26 promlčení nároků vůči předchozímu vlastníku. 29 HGB vypovídá o tom, ţe stejně jako v českém právu mají obchodní firmu pouze obchodníci zapsaní do obchodního rejstříku. Německé obchodní právo téţ uţívá několik zásad. Jednou z nich je zásada nezaměnitelnosti obsaţená v 30 HGB. Její německá úprava se však vztahuje pouze na odlišení obchodní firmy v tomtéţ místě nebo v téţe obci, oproti české úpravě, kdy se nezaměnitelnost váţe na všechny obchodní firmy na území České republiky. 36

38 4 Funkce obchodní firmy Abychom mohli povaţovat výklad o obchodní firmě na ucelený, je třeba uvést několik jejích základní funkcí, které obchodní firmu charakterizují. Těmito funkcemi jsou: funkce individualizační, ochranná (zápovědní), garanční, diverzifikační a propagační Funkce individualizační Dle mého názoru je tato funkce obchodní firmy nejvýznamnější, jelikoţ je podstatnou při odlišení od ostatních podnikatelů a umoţňuje identifikovat určitý subjekt na trhu. Poskytuje informaci o tom, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu, o jakou právní formu se jedná v případě právnické osoby, chrání zájmy všech podnikatelů, odběratelů a spotřebitelů a umoţňuje snadnou orientaci v trţním prostředí. Díky této funkci je rovněţ pro třetí osoby jednoznačné, kdo ručí za závazky podnikatele podepsané jeho obchodní firmou a s kým vstupují do právního vztahu. 4.2 Funkce ochranná (zápovědní) Tato ochranná funkce je úzce spjata s funkcí individualizační. Téţ můţeme říci, ţe s ní přímo souvisí i zásada nezaměnitelnosti obchodní firmy. Kaţdý podnikatel, který je zapsán v obchodním rejstříku a tudíţ má obchodní firmu, je chráněn ustanovením 12 ObchZ. Na základě těchto ustanovení se podnikatel můţe proti neoprávněnému uţivateli obchodní firmy domáhat, aby se takového neoprávněného uţívání zdrţel a odstranil závadný stav, vydal bezdůvodné obohacení nebo se můţe domáhat přiměřeného zadostiučinění. Jiní podnikatelé dále pak nesmějí uţívat firmu shodnou či zaměnitelnou, coţ upravuje ustanovení 10 ObchZ. 36 Lochmanová, L. Práva na označení -obchodní jméno, ochranné známky, označení původu výrobků. 1. vyd. Praha: ORAC, 1997, s

39 4.3 Funkce garanční Kaţdá obchodní firma je pro širokou veřejnost, především však pro dodavatele, odběratele, příp. další obchodní partnery, zárukou určité kvality svých výrobků a sluţeb, spolehlivosti, serióznosti a likvidity. 4.4 Funkce diverzifikační Tato funkce úzce souvisí s funkcí individualizační a klade důraz na nezaměnitelnost obchodní firmy podnikatele a její rozlišitelnost od ostatních obchodních firem na trhu. 4.5 Funkce propagační Dá se říci, ţe bychom tuto funkci mohli přirovnat k funkci garanční, ale tato funkce spíše směřuje k vyvolání např. zvýšených sympatií či většímu zájmu o konkrétní firmu, vyráběné výrobky či poskytované sluţby v konkurenčním prostředí jiných podnikatelských subjektů. Dále můţe navodit pocit vyšší kvality a důvěry. V neposlední řadě můţe být pro tuto obchodní firmu výhodou v konkurenčních vztazích. Nebojím se ale tvrdit, ţe přehnaná, někdy aţ příliš vtíravá propagace, můţe působit naopak negativně a tím v konečném důsledku obchodní firmu spíše poškodit. 38

40 5 Zásady obchodní firmy Ve firemním právu se realizuje několik obecných zásad, které by měl mít kaţdý, nejen podnikatelský subjekt, na paměti při tvorbě, interpretaci a právní úpravě obchodní firmy. Obchodní zákoník uvádí výslovně v ustanovení 10 odst. 1, pouze dvě zásady, kterými jsou: a) zásada výlučnosti, resp. nezaměnitelnosti a b) zásada pravdivosti (neklamavosti). Existují však i další zásady platné pro obchodní firmu, které sice obchodní zákoník výslovně neuvádí, ale je třeba je dovodit ze samotné povahy a funkce obchodní firmy. Těmito ostatními zásadami jsou např.: c) zásada jednotnosti, d) zásada přísnosti e) zásada jasnosti, f) zásada legality, g) zásada firemní povinnosti. 5.1 Zásada výlučnosti, resp. nezaměnitelnosti Pokud nahlédneme do Obecného obchodního zákoníku z roku 1863, zjistíme, ţe tuto zásadu výlučnosti definuje jiţ tento zákoník, a to ve svém čl. 20 takto: Každá nová firma má se zřetelně rozeznávati ode všech firem, ježto v témž místě anebo v též obci již jsou, a jsou registrách obchodních zapsány. Měl-li by některý kupec s jiným do register obchodních již zapsaným kupcem stejné jméno a příjmení, a chtěl-li by těchto jmen za firmu užívati, tehdy k ní připojiti má přídavek takový, kterýmž by se od firmy již zapsané zřetelně rozeznávala. 37 Zásady výlučnosti je v současné právní úpravě obchodního zákoníku zakotvena v 10 odst. 1, a to takto: Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu. U fyzické osoby postačí zpravidla k odlišení uvedení jiného místa podnikání. Má-li fyzická osoba stejné 37 čl. 20 zák. č. 1/1863 ř. z., obecný zákoník obchodní 39

41 jméno s jiným podnikatelem působícím v témže místě, je povinna doplnit ve firmě údaj o jménu dostatečně odlišujícím dodatkem ve smyslu 9 odst Účelem této zásady je odlišení podnikatele od ostatních jiţ existujících podnikatelů. Obchodní firma nesmí být zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele, a to na celém území České republiky. V praxi můţe docházet k případům, kdy dva podnikatelé uţívají shodnou či zaměnitelnou obchodní firmu. V tomto případě má právo na ochranu obchodní firmy ten, kdo tuto obchodní firmu uţíval dříve, a to na základě jejího zápisu do obchodního rejstříku (disponoval tzv. časovou prioritou). Pokládám v tento moment za vhodné zde přiblíţit rozsudek Vrchního soudu v Praze, jako příklad tzv. časové priority: Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 233/92: Arbitrážní žádostí domáhal se žalobce Jan Novák, podnikající pod obchodním jménem Jan Novák-PRIVAT TOUR, L., vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému (s. r. o. PRIVAT TOUR, L.) bylo uloženo ihned se zdržet nedovoleného užívání obchodního jména a provést výmaz společnosti z podnikového rejstříku. Svůj návrh odůvodnil tím, že podle rozhodnutí ONV L. č.j. 2674/90/R/Hoř ze dne podniká žalobce v oboru služeb cestovní kanceláře pod obchodním názvem PRIVAT TOUR, je majitelem kombinované ochranné známky, zapsané ve spisu FÚV č.. Od července 1991 ve stejném oboru činnosti podniká i žalovaný pod shodným obchodním jménem, a to v rozporu s ust. 5 odst. 1 a 119 d)odst. 2a HZ a zák. č. 174/1988 Sb., čímž dochází k poškození žalobce. Krajský soud, na něhož přešla pravomoc k rozhodnutí sporu, rozsudkem z zavázal žalovaného upustit od používání obchodního názvu PRIVAT TOUR a provézt výmaz tohoto názvu z obchodního jména jeho firmy ve lhůtě do 10 dnů od právní moci rozsudku. V další části výroku pak soud zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce podle rozhodnutí ONV v L. č.j. 2674/90 z podniká v oboru služeb cestovní kanceláře pod obchodním názvem PRIVAT TOUR. Z dohody ze dne o tzv. neformálním sdružení soukromých podnikatelů (v oboru cestovních kanceláří) s názvem PRIVAT TOUR, jehož členy byl jak žalobce, tak společníci žalovaného a další podnikatelé, je zřejmé, že název PRIVAT TOUR používali i další podnikatelé, členové odst. 1 zák. č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění novely č. 370/2000 Sb. 40

42 sdružení. Podle usnesení okresního soudu zn. Sro 513 z k témuž dni vznikla s. r. o. PRIVAT TOUR-cestovní kancelář, L., jejímiž společníky byli 2 z členů tzv. neformálního sdružení. Soud dále zjistil, že jak žalobce ( ), tak žalovaný ( ) si podali u FÚV žádost o zápis shodné ochranné známky kombinované PRIVAT TOUR L. Soud prvního stupně z uvedených zjištění vyvodil závěr, že žalobci přísluší ochrana jeho obchodního jména ve smyslu ust. 5 odst. 1 HZ, žalobci je třeba poskytnou ochranu ve smyslu ust. 119 e) HZ. Žalovaný napadl rozsudek svým včasným odvoláním z , v němž uvedl historii vzniku tzv. neformálního sdružení soukromých podnikatelů, která se formovala od července 1990, žalobce pak bez vědomí ostatních, tajně, si sám nechal zapsat do své registrace obchodní jméno PRIVAT TOUR dne Podle názoru odvolatele nelze aplikovat úpravu 5 HZ o ochraně obchodního jména i na soukromé podnikatele, registrované u obecních úřadů. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve smyslu ust. čl. III. odst. 1 zák. č. 24/1993 Sb., podle ust. 212 a násl. OSŘ přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud si především ověřil, zda v současné době trvá potřeba ochrany práv žalobce. Zjistil, že žalobce, dříve soukromý podnikatel podle zák. č. 105/1990 Sb., je majitelem koncesní listiny přísl. Živnostenského úřady č.j. 00/1279/92/F/La z , podle níž podniká pod obchodním jménem Jan Novák PRIVAT TOUR v oboru služeb cestovní kanceláře. Je dále prokázáno, že shodné obchodní jméno mu bylo povoleno již při změně registrace soukromého podnikatele, povedené ONV v L. dne Žalovaný vznikl zápisem do podnikového rejstříku dne Odvolací soud další skutková zjištění učiněná soudcem prvního stupně, zejména týkající se tzv. neformálního sdružení soukromých podnikatelů, považuje za dostatečná, za správné pak i závěry, které soud prvního stupně z těchto zjištění vyvodil. Zejména je třeba zdůraznit, že žalobce neztratil právo na ochranu obchodního názvu (firmy) ani v průběhu své účasti v tomto volném sdružení, a po ukončení této účasti. Je mylný názor odvolatele, že obchodní název, který si zvolil soukromý podnikatel v souladu s ust. zák. č. 105/1990 Sb., není chráněn. Tato ochrana byla poskytována takovému obchodnímu názvu podle 5 HZ, působnost HZ na soukromé podnikatele je dána ust. 1 odst. 1 HZ ve znění novely zák. č. 103/1990 Sb. Vzhledem k časové prioritě žalobce, totožnosti oboru a místa podnikání, byl v době podání návrhu na zahájení řízení důvodný jeho nárok na zdržení se nedovoleného užívání obch. názvu a odstranění závadného stavu podle ust. 5 a 119 d) HZ, v současné době pak tato důvodnost trvá vzhledem s ust. 10, 12 a 47 ObchZ. 41

43 Pokud tedy soud prvního stupně svým rozsudkem zavázal žalovaného k zdržení se užívání slova PRIVAT TOUR a k jeho odstranění z jeho obchodního jména, nelze tomuto závěru vytknout pochybení. Odvolací soud však v souladu s novou terminologií a postupy při zápisech do obchodního rejstříku považoval za potřebné výrok rozhodnutí v jeho první části upravit, resp. odstranit určitou nepřesnost (žalovaný sám provést výmaz svého obchodního jména v obchodním rejstříku nemůže). 39 Důleţitým aspektem této zásady je v tomto případě dojem vnímaný běţným spotřebitelem. Obchodní firma musí být odlišná nejen psanou podobou, ale i zvukovou. V tomto případě bych uvedla jako příklad zaměnitelných firem tyto: Cerstar, s. r. o. a Kerstar, s. r. o. Jednoznačně zaměnitelné obchodní firmy jsou např. v případě, ţe mají shodný kmen i dodatek označující právní formu, např. Kolmann, spol. s r. o. a Kolmann, s. r. o.. Abychom si tedy byli jisti dostatečnou odlišností naší obchodní firmy, je třeba nahlédnout do obchodního rejstříku, kde zjistíme, zda naše obchodní firma není zaměnitelná s jinou obchodní firmou. 5.2 Zásada pravdivosti (neklamavosti) Tato zásada je upravena v obchodním zákoníku v ustanovení 10 odst. 1 tak, ţe obchodní firma nesmí působit klamavě. Toto ustanovení přináší do obchodního zákoníku aţ novela provedená zákonem č. 370/2000 Sb. Obchodní firma tedy nesmí poskytovat nepravdivé informace, které by mohly způsobit nepřesný a nesprávný dojem o tom, o jakého podnikatele se jedná, či jakou činností se zabývá a zároveň nesmí působit klamavě. Na základě této zásady si můţeme dovodit, ţe z obchodní firmy musí být zcela jasné, zda se jedná o podnikatele fyzickou osobu či právnickou osobu a jaká je právní forma této osoby. Pokud má obchodní firma představovat určitým způsobem předmět podnikání, musí být tento předmět v souladu s činností zapsanou v obchodním rejstříku příslušné obchodní firmy. 39 Macek, J. Rozhodnutí ve věcech obchodního jména a nekalé soutěţe. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2000, s

44 Není tedy v souladu se zásadou pravdivosti, kdyţ obchodní firma obchodní společnosti zní Velká potravinářská, s. r. o. a přitom se tato společnost zabývá výrobou gumových pneumatik pro automobilový průmysl. 5.3 Zásada jednotnosti Ze zásady jednotnosti obchodní firmy je patrné, ţe podnikatel je nositel pouze jedné obchodní firmy, a to té, pod kterou je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. U obchodních společností, druţstev a jiných právnických osob, je to jeden název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Z výše uvedeného vyplývá, ţe např. obchodní společnost nesmí být v obchodním rejstříku zapsána pod více neţ jedním názvem. Je moţné uţívat jak plné znění obchodní firmy, tak zkratku obchodní firmy, která je spolu s plným zněním obchodní firmy zapsána do obchodního rejstříku. Např. Investiční a poštovní banka, akciová společnost, má v obchodním rejstříku vedle tohoto plného znění obchodní firmy zapsané také zkrácené znění, tj. IPB., a. s. 40 Zobrazení č. 1 Výpis z obchodního rejstříku 40 Dostupný z www: < 43