Mendelova univerzita v Brně. Agronomická fakulta

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Výskyt a druhová diverzita obojživelníků (Amphibia) v okolí Vyškova Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vypracovala: Eva Hudáková Brno 2010

2

3

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Výskyt a druhová diverzita obojživelníků (Amphibia) v okolí Vyškova vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne podpis autora......

5 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce panu prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi za obětavou pomoc, odborné vedení a cenné rady při psaní mé bakalářské práce. Velice děkuji své rodině za pomoc a podporu ve studiu. Ráda bych poděkovala všem, kteří mi jakkoliv pomáhali.

6 Abstrakt Výskyt a druhová diverzita obojživelníků (Amphibia) v okolí Vyškova Cílem bakalářské práce bylo zhodnocení druhové diverzity obojživelníků v blízkém okolí Vyškova a to v lokalitách přírodní park Rakovecké údolí, přírodní park Říčky, Drnovický mokřad Žumpy a vodní dílo Kačenec I a II. Pozorování a zaznamenávání výskytu obojživelníků probíhalo ve čtrnáctidenních intervalech v měsících březen až květen roku 2008 a Byl zjištěn výskyt čolka obecného (Triturus vulgaris), mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), ropuchy obecné (Bufo bufo), ropuchy zelené (Bufo viridis), rosničky zelené (Hyla arborea), skokana hnědého (Rana temporaria) a skokana štíhlého (Rana dalmatina). Skokan hnědý (Rana temporaria) se na sledovaných lokalitách vyskytoval v největším počtu. Sledované lokality jsou obojživelníky poměrně početně osídleny a jsou zde vytvořeny dobré podmínky pro jejich život a rozmnožování, což indikuje zdravou krajinu a prozatím dobré životní prostředí. Klíčová slova: Amphibia, druhová diverzita, Vyškovsko Abstract The occurrence and species diversity of amphibians (Amphibia) in Vyškov surrounding The aim of the Bachelor thesis was to evaluate the species diversity of amphibians in close surrounding of Vyškov and it was in locations of natural park Rakovecké údolí, natural park Říčky, wetland Žumpy in Drnovice and waterwork Kačenec I and II. Observation and notation of occurrence of amphibians proceeded in intervals of two weeks from March to May in 2008 and The occurrence of smooth newt (Triturus vulgaris), fire salamander (Salamandra salamandra), common toad (Bufo bufo), green toad (Bufo viridis), tree frog (Hyla arborea), common frog (Rana temporaria) and agile frog (Rana dalmatina) was discovered. Common frog was the most abundant species in the monitored locations. The monitored locations are inhabited relatively abundantly by amphibians and there are created good conditons for their life and reproduction which indicates a healthy countryside and a good environment for now. Keywords: Amphibia, species diversity, Vyškov Region

7 OBSAH 1 Úvod Cíl práce Literární přehled Vznik obojživelníků Rozšíření Systematické zařazení a členění Charakteristika obojživelníků Ocasatí (Urodela) Bezocasí (Ecaudata) Význam Ochrana Příčiny ohrožení Způsoby ochrany obojživelníků Charakteristika území a sledovaných lokalit Přírodní park Rakovecké údolí Přírodní park Říčky Drnovický mokřad Žumpy Vodní díla Kačenec I a II Metodika Výsledky Přírodní park Rakovecké údolí Přírodní park Říčky Drnovický mokřad Žumpy Vodní dílo Kačenec I a II Závěr Seznam použité literatury Přílohy... 36

8 1 ÚVOD Jako dcera ochránce přírody jsem již od dětství vyrůstala v přírodě, kde jsem měla možnost neustále pozorovat zvířata. Zvláště jsem si oblíbila obojživelníky, které jsem si jako malé pulce nosila v pětilitrové lahvi domů a pozorovala jejich vývoj. Zkušenosti z dětství jsou jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla ve své bakalářské práci věnovat právě obojživelníkům. Dalším z důvodů je zmenšování jejich výskytu ve volné přírodě. Výzkumy ukazují, že na území ČR žije 21 druhů obojživelníků. Obecně se četnosti populací snižují a to často až k vymizení. Některé taxony jsou ohroženy na celém území republiky, jiné se liší region od regionu. Na Moravě se pokles četnosti odhaduje přibližně na 60 %, ve středních Čechách o 90 %. Je nutné si uvědomit, že obojživelníků v přírodě stále ubývá a pokud my lidé nepřistoupíme k jejich okamžité ochraně, je možné, že některé druhy úplně vymizí. Příčiny ohrožení obojživelníků není jednoduché jednoznačně definovat. Mezi nejvážnější faktor způsobující jejich úbytek však můžeme uvést bezohlednou likvidaci biotopů obojživelníků. Převratnými zásahy do krajiny v několika uplynulých desetiletích došlo k snížení diverzity krajiny. Mokřady se zaváží a vysouší. Znečišťují se tůňky a drobné rybníčky. Vznikají velkoplošné vodní nádrže a houstne síť dopravních komunikací. Proto je nezbytné při ochraně obojživelníků věnovat pozornost zejména nenarušeným nebo málo dotčeným biotopům, které jsou pro obojživelníky vhodné k rozmnožování. Mizení dalších populací těchto živočichů lze také zabránit vybudováním malých nádrží nebo úpravou stávajících vodních ploch. Aby nedocházelo k dalším devastacím krajiny a přirozených biotopů obojživelníků, je jejich ochrana legislativně ošetřena v zákoně 114/92 Sb. o ochraně přírody a vyhlášce 395/92 Sb. (Mikátová, Vlašín, 2002). 7

9 2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem mé bakalářské práce je zjistit údaje o obojživelnících ve vybraných lokalitách Vyškovska a definovat negativní vlivy na jejich výskyt se stanovením návrhů opatření ke zlepšení situace. Dílčím cílem je vyhodnocení výskytu obojživelníků na plochách s odlišnou antropogenní zátěží. Konkrétním cílem bylo prozkoumat a poznat výskyt a početnost obojživelníků v přírodním parku Rakovecké údolí, přírodním parku Říčky, Drnovickém mokřadu Žumpy a vodních dílech Kačenec I a II. 8

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vznik obojživelníků Vznik obojživelníků je jeden z nejvýznamnějších procesů ve vývoji obratlovců. Představoval přechod obratlovců z vodního prostředí na souš. Vývoj obojživelníků byl postupným procesem, který zahrnoval morfologické, fyziologické a etologické adaptace k suchozemskému způsobu života, který se uskutečnil asi ve středním devonu. Vše nasvědčuje tomu, že předky obojživelníků musíme hledat mezi lalokoploutvými rybami (Crossopterygii). Anatomická podobnost mezi lalokoploutvými a obojživelníky je tak nápadná, že specialisté pokládají obojživelníky pouze za strukturně dokonalejší zástupce vějířoploutvých (Baruš, Oliva a kol., 1992). 3.2 Rozšíření Rozhodující faktor, který ovlivňuje rozšíření obojživelníků je fyziologická nezpůsobilost obývat slanou vodu a příliš nízká odolnost proti vysychání. Žádný z obojživelníků není proto rozšířen v mořském prostředí. Z důvodu velkého sucha nemohou obojživelníci osídlit ani souše, kde jsou srážky nižší než výpar. Takové oblasti mohou výjimečně obývat pouze vysoce přizpůsobivé druhy. Živorodost nebo vývoj bez larválního stadia hraje v těchto oblastech důležitou roli. Další faktor ovlivňující výskyt obojživelníků je fakt, že jako ektotermní živočichové jsou závislí na zdroji tepla z vnějšího prostředí. Druhově nejbohatší a ekologicky nejrůznorodější jsou žáby, které obývají tropy a mírné pásmo Na severní polokouli se výjimečně objevují i za polárním kruhem, na jižní polokouli je objevíme v Ohňové zemi, Tasmánii, na Novém Zélandu a v JAR. Obojživelníci se také vyskytují na většině kontinentálních ostrovů (Baruš, Oliva a kol., 1992). 3.3 Systematické zařazení a členění V následujícím přehledu uvádím systematické rozdělení obojživelníků a výčet druhů zjištěných na území České republiky (Baruš, Oliva a kol., 1992). 9

11 Třída: Obojživelníci Amphibia Řád: Ocasatí Urodela Čeleď: Mlokovití Salamandridae Rod: Mlok Salamandra Laurenti, 1768 Druh: Mlok Skvrnitý Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758) Rod: Čolek Triturus Rafinesque, 1758 Druh: Čolek velký T. cristatus (Laurenti, 1768) Čolek horský T. alpestris (Laurenti, 1768) Čolek hranatý T. helveticus (Razoumowski, 1789) Čolek karpatský T. montadoni (Boulenger, 1880) Čolek obecný T. vulgaris (Linnaeus, 1758) Čolek dravý Triturus carnifex (Laurenti, 1768) Čolek dunajský Triturus dobrogicus (Kiritzescu, 1903) Řád: Bezocasí (žáby) Anura (Ecaudata) Čeleď: Kuňkovití Discoglossidae Rod: Kuňka Bombina Oken, 1869 Druh: Kuňka obecná B. bombina (Linnaeus, 1761) Kuňka žlutobřichá B. variegata (Linnaeus, 1758) Čeleď: Blatnicovití Pelobatidae Rod: Blatnice Pelobates Wagner, 1830 Druh: Blatnice skvrnitá P. fuscus (Laurenti, 1768) Čeleď: Ropuchovití Bufonidae Rod: Ropucha Bufo Laurenti, 1768 Druh: Ropucha obecná B. bufo (Linnaeus, 1758) Ropucha zelená B. viridis (Laurenti, 1768) Ropucha krátkonohá B. calamita (Laurenti, 1768) Čeleď: Rosničkovití Hylidae Rod: Rosnička Hyla Laurenti, 1768 Druh: 10

12 Rosnička zelená H. arborea (Linnaeus, 1758) Čeleď: Skokanovití Ranidae Rod: Skokan Rana Linnaeus, 1758 Druh: Skokan skřehotavý - R. ridibunda (Pallas, 1771) Skokan krátkonohý R. lessonae (Camerano, 1883) Skokan zelený R. kl. esculenta (Linnaeus, 1758) Skokan hnědý R. temporaria (Linnaeus, 1758) Skokan ostronosý R. arvalis (Niksson, 1842) Skokan štíhlý R. dalmatina (Bonaparte, 1839) 3.4 Charakteristika obojživelníků Obojživelníci tvoří přechod mezi obratlovci žijícími ve vodě a na souši. Vývojově jsou prvními čtvernožci. Vajíčka jsou málo odolná proti vyschnutí a proto jejich vývin musí proběhnout ve vodě nebo vlhkém prostředí (Baruš, Oliva a kol., 1992). Obojživelníci se v larválním stadiu nazývají pulci a nejsou příliš podobní dospělým jedincům (Kořínek, 1999). Dle tvaru těla rozeznáváme 3 typy obojživelníků: 1. Protáhlé tělo, dlouhý ocas a 2 páry končetin mloci, čolci. 2. Velmi protáhlé tělo a nohy zredukované nebo chybějící červoři. 3. Zavalité tělo bez ocasu a 2 páry končetin, zadní končetiny delší než přední s různě vyvinutou plovací blánou žáby (Hanzák a kol., 1969). Morfologické znaky Slabě vyvinutá rohovatějící vrstva kůže s množstvím žláz hlenové žlázy po celém povrchu a v okrscích žlázy produkující toxický sekret. Po celém povrchu těla jsou rozmístěny chemoreceptory. Hlavní podíl má kůže na dýchání a příjmu vody. Mozkovna je bez úplného kostního krytu a není vytvořen hrudní koš. Mozek má 10 párů nervů, oči mají víčka a mžurku a vytváří se střední ucho. Dýchání u larev zabezpečují žábry. U dospělců jednoduché plíce, povrch těla a sliznice dutiny ústní (vytvořeny vnitřní nozdry). 11

13 3.4.1 Ocasatí (Urodela) Tito obojživelníci se vyznačují protáhlým tělem, dlouhým ocasem a obvykle čtyřmi končetinami. Mimo dvou čeledí mají vnitřní oplození prostřednictvím spermatoforů. Larvy jsou tvarem těla podobní dospělcům, které mají dlouhé vnější žábry a Rusconiho háček párový přichycovací orgán (Gaisler, 1983). Vyvíjí se nejprve přední končetiny a poté zadní končetiny (Diesener a Reichholf, 1997). Existují oviparní, ovoviviparní a viviparní druhy, u kterých je poměrně častá neotenie. Řád mloci (Urodela) se dělí na 4 podřády a 8 čeledí (Gaisler, 1983). Do tohoto řádu řadíme také čeleď mlokovití, jejímiž zástupci jsou rody mlok (Salamandra) a čolek (Triturus). Mlokovití (Salamadridae) Druhy, které jsou vázané na vodu mají ze stran zploštělý ocas. Ostatní jej mají v průřezu oválný nebo kulatý. Některé druhy se rozmnožují vajíčky, jiné jsou živorodé. V době páření samci čolků mění barvu těla a narůstají jim velké ploutevní lemy. Po celou tuto dobu se zdržují ve vodě. Několik druhů čolků a mlok skvrnitý žijí i v naší přírodě (Kořínek, 1999). Zajímavou vlastností čolků je jejich schopnost regenerace. Jedná se o nahrazování poškozených, ztracených či odtržených částí těla, např. ocasu, končetin a dokonce oka (Čihař, 1987). Na sledovaných lokalitách se ze zástupců ocasatých vyskytují: Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) - silně ohrožený druh Znaky: - dorůstá velikosti cm (Čihař, 1987), - samci jsou menší a štíhlejší s velkým zduřelým kloakálním valem, - na hlavě vystouplé oči a párové příušní jedové žlázy (parotidy), - po bocích těla jsou hluboké rýhy, - mlok je zbarven šedočerně až černě s vystouplými žlutobílými až žlutooranžovými skvrnami, břicho má šedomodré až matně černé se žlutými skvrnami (Zwach, 1990). Stanoviště: 12

14 - vlhké listnaté a smíšené lesy, upřednostňuje svahy suťovitého charakteru, někdy je možné mloka zahlédnout i ve velkém parku. Rozmnožování: - samice klade v dubnu až červnu zhruba 70 larev, - teprve až ve 3. až 4. roce života dosahuje pohlavní dospělosti (Mikátová, Vlašín, 2002). Výskyt v ČR: - mlok skvrnitý se vyskytuje ostrůvkovitě po celém území ČR. Obr. 1 Rozšíření mloka skvrnitého na území ČR (Šandera, 2008) Čolek obecný (Triturus vulgaris) - silně ohrožený druh Znaky: - dorůstá velikosti 7 10 cm, ale samičky jsou v průměru menší než samci, - samci mají v době páření nepřerušený ploutevní lem (může být protažen ve vlákénko), - samice mohou mít vyvinuty oblé postraní dorzolaterální lišty, - kůže hřbetu je zbarvena od pískově žlutohnědé až po černohnědou, - břicho bělavě, bělošedě, béžově, světle oranžově, rezavohnědě nebo bělavě a béžově s červeným pruhem středem břicha, 13

15 - hrdlo je zbarveno obvykle bělošedě nebo béžově s červeným mramorováním nebo načernalými oválnými skvrnami, - boky obsahují oválné skvrny nebo tečky v příčných pruzích (Zwach, 1990). Stanoviště: - obvykle žije v nížinách a pahorkatinách. Rozmnožování: - může se rozmnožovat v periodických loužích na cestách, zahradních bazéncích či nádržích na dešťovou vodu, - vajíčka samice lepí na listy vodních rostlin, kameny a jiné předměty, - pohlavní dospělosti dosahují ve 3 až 4 letech (Mikátová, Vlašín, 2002). Výskyt v ČR: - čolek obecný je nejrozšířenějším ocasatým obojživelníkem, který se vyskytuje zhruba na 60 % území ČR. Obr. 2 Rozšíření čolka obecného na území ČR (Šandera, 2008) Bezocasí (Ecaudata) Nejvyspělejší obojživelníci se zkráceným a zploštělým tělem bez krku a ocasu. Dobře vyvinuté končetiny, obzvlášť zadní, které jsou velmi mohutné. Na hlavě velké a vystouplé oči a bubínky ležící na povrchu hlavy. Z vajíček se líhnou pulci, kteří se nejprve podobají larvě ocasatých obojživelníků, ale pak se odlišují a zároveň 14

16 nepodobají ani dospělcům. Tělo mají kulovitého tvaru a zobákovitě zrohovatělá ústa s několika řadami drobných rohovitých zoubků na horním i dolním pysku (Gaisler, 1983). Žáby se páří mnohem jednodušším způsobem než ocasatí obojživelníci. Samičky obvykle jednou v roce produkují vajíčka, která jsou v želatinovém obalu a samci je ve vodním prostředí oplozují. Vylíhlí pulci mají nejprve vnější a poté vnitřní žábry. Dříve vyrůstají zadní nohy a později přední. Pulci se živí nárosty řas a drobnými živočichy, které mohou rohovitými zoubky seškrabávat z podkladu. Ocásek se během metamorfózy zmenšuje až nakonec zmizí zcela (Diesener a Reichholf, 1997). Řád žáby (Anura) je skupina obojživelníků, rozšířená takřka po celém světě, mimo velmi chladná a velmi suchá území. U nás žije 5 čeledí, 5 rodů a 13 druhů (Gaisler, 1983). Kuňkovití (Discoglossidae) Kuňky se vyznačují okrouhlým jazykem a zuby jen na okraji horní čelisti a na patře. Kůži mají silně bradavičnatou a po dobu páření znatelné rohovité hrbolky na vrcholcích bradaviček. Podle tvaru rohovitých výrůstků rozlišujeme konkrétní druh. Kuňky jsou známé jedovatostí kožního sekretu (Zwach, 1990). Kunčí reflex: - způsob pasivní obrany kuňky obecné i kuňky žlutobřiché, - kuňka se silně prohne, zakloní hlavu a nastaví dlaně a chodidla směrem vzhůru, - v druhé fázi se kuňka rychle převrátí na záda. Blatnicovití (Pelobatidae) Charakteristickým znakem jsou jak zadní nohy přizpůsobené k hrabání s nápadným metatarzálním hrbolkem, tak svislé zřítelnice. Jedná se o noční žábu, která se přes den schovává v zemi, v kořenech nebo pod kameny. Blatnice se rozmnožují v kalužích, které často velmi rychle vysychají. Těmto extrémním podmínkám je rozmnožování blatnic přizpůsobeno. Potomkové opouští vodu už za dvanáct dnů po páření rodičů (Čihař, 1987). Pokožka blatnice bývá hladká až mírně bradavičnatá. Ropuchovití (Bufonidae) Nejtypičtějším znakem těchto žab jsou párové příušní jedové žlázy, umístěny hned za hlavou, zvané parotidy. Jedový sekret je u některých druhů tak účinný, že může být pro 15

17 některé i větší živočichy smrtelný. Dále se od ostatních žab odlišují tlustým tělem, krátkými končetinami a velmi pomalými pohyby (Čihař, 1987). Kůže ropuch je silně poseta bradavicemi (Zwach, 1990). Ropuchy žijí na souši a vodu využívají pouze k páření a kladení vajec, které jsou jako dlouhé provázky upevněné na předmětech ve vodě a vzhledově připomínají dvojité korále (Kůrka a Pfleger, 1984). Ropuchy jsou díky požírání škodlivého hmyzu velmi užiteční tvorové (Čihař, 1987). Druhy vyskytující se na sledovaných lokalitách: Ropucha obecná (Bufo bufo) - ohrožený druh Znaky: - dorůstá velikosti 8 12 cm, - méně vystouplé oči na ploché hlavě s velkými parotidami, - na zadních končetinách jsou velice dobře vyvinuty plovací blány, - hřeb je zbarven do hnědé, rezavě hnědé, černohnědé, někdy zelenohnědé, - břišní strana je zbarvena krémově hnědě, šedě, narůžověle nebo narezle, ale vždy s tmavším mramorováním (Zwach, 1990). Stanoviště: - ropucha je velice přizpůsobivý druh a obývá biotopy značné rozmanitosti. Rozmnožování: - k místu rozmnožování jsou ropuchy schopné přesahovat vzdálenosti delší jak 3 km, - samice naklade vajíčka do 5 10 m dlouhých šňůr, - pohlavně dospělí jedinci jsou po 3 až 4 letech (Mikátová, Vlašín, 2002). Výskyt v ČR: - ropucha obecná je velice rozšířený obojživelník a obývá asi 80 % území ČR. 16

18 Obr. 3 Rozšíření ropuchy obecné na území ČR (Šandera, 2008) Ropucha zelená (Bufo viridis) - silně ohrožený druh Znaky: - dorůstá velikosti 5 9 cm, ale samičky jsou v průměru větší než samci, - ploché tělo s vystouplými lištami po stranách hřbetu > dodávají hranatý vzhled, - pokožka silně bradavičnatá, v době páření na vrcholcích bradavic černé rohovité výrůstky, - více klenutá hlava než u r. krátkonohé a r. obecné, - parotidy má z našich ropuch největší, oči vystouplé, kolem zřítelnic zlatavý lem, - hřbet šedavý, šedozelený až béžový s hnědozelenými až olivovými ohraničenými skvrnami (Zwach, 1990). Stanoviště: - vyskytuje se na polích, zahradách nebo v obci, často daleko od vody. Rozmnožování: - rozmnožuje se zpravidla od dubna, - k rozmnožování vyhledává menší nádrže, tůňky, kaluže po stavbách, - pulci jsou velmi odolní vůči organickému znečištění, - pohlavně dospělosti dosahuje v 3 a více letech (Mikátová, Vlašín, 2002). 17

19 Výskyt v ČR: - kvůli vyšším teplotním nárokům se ropucha zelená vyskytuje jen na 45 % území ČR. Obr. 4 Rozšíření ropuchy zelené na území ČR (Šandera, 2008) Rosničkovití (Hylidae) Rosnička je pestrobarevná malá žába se štíhlými a dlouhými končetinami, které jsou dobře přizpůsobeny ke skoku a šplhu. Rosničky žijí podstatnou část života na stromech a keřích (Zwach, 1990). Vajíčka kladou v malých okrouhlých shlucích (Baruš, Oliva a kol., 1992). Jediný náš druh se vyskytuje i na sledovaných lokalitách: Rosnička zelená (Hyla arborea) - silně ohrožený druh Znaky: - dorůstá velikosti 3,5 5 cm, - vnější rezonanční měchýřek na hrdle samců (velmi silní hlas), - na prstech končetin má malé přísavky, - zbarvení žlutozelené, hnědozelené, šedomodré, šedohnědé se skvrnami šedé, - po stranách hlavy spánková skvrna, která přes bubínek a boky k pánvi pokračuje jako tenká linka, na pánvi tvoří kličku, 18

20 - břišní strana je zbarvena bělavě nebo narůžověle s šedavou, oranžovou nebo načervenalou granulací, - hrdlo samic je zbarveno světleji než břicho, u samců žlutavě, žlutozeleně, žlutohnědě, žlutooranžově, s prosvícenými krevními vlásečnicemi, - rosnička zelená je známa schopností měnit barvu (Zwach, 1990). Stanoviště: - vyskytuje se převážně v nížinách a středních polohách, - většinu života stráví na vegetaci. Rozmnožování: - vajíčka a larvy rosničky jsou velice citlivá na organické znečištění vody, - pohlavní dospělosti dosahuje ve věku 3 let (Mikátová, Vlašín, 2002). Výskyt v ČR: - výskyt rosničky zelené nejvíce ohrožuje intenzivní hnojení rybníků, kvůli kterému je rosnička z. rozšířena jen na 45 % území ČR. Obr. 5 Rozšíření rosničky zelené na území ČR (Šandera, 2008) Skokanovití (Ranidae) Skokani mají tělo protáhlejší než jiné žáby. Nápadně dlouhé zadní končetiny mají dobře vyvinuté plovací blány, které umožňují skokanům plavat ve vodě. Proto většinu skokanů můžeme najít v blízkosti vod, ale některé druhy najdeme v lesích a loukách. 19

21 Druh skokana lze velice dobře rozpoznat podle metatarzálních hrbolků na patách. Hlava je plochá s výrazně vystouplýma očima. Právě stehýnka skokanů jsou v mnoha zemích vyhledávanou delikatesou. U nás se naštěstí nevžila. Skokany, vzhledem k rozdílným morfologickým znakům, rozdělujeme do dvou skupin, které usnadňuje jejich určování. Skupina A: - hnědé zbarvení hřbetu, - oči se dotýkají či mírně přesahují obrys hlavy, - krátký ploutevní lem mezi prsty. Skupina B: - zelené zbarvení hřbetu (mimo skokana skřehotavého, kde může převládat hnědá barva), - oči při pohledu shora vzdáleny od obrysu hlavy, - na zadní končetině dlouhé plovací blány, které přesahují až na konec prvního článku nejdelšího prstu (Zwach, 1990). Druhy vyskytující se na sledovaných lokalitách: Skokan hnědý (Rana temporaria) - požívá obecnou ochranu Znaky: - dorůstá velikosti 8 10 cm, - hlava z profilu a vpředu zaoblena, - oči vystouplé, - párový rezonátor na hrdle (málo vyvinut), - zadní končetiny krátké (dosahují těsně před oči, nebo k očím), - zbarvení je velice variabilní (pískově světle hnědá, sytě hnědá, zelenohnědá, červenohnědá, téměř černá s odleskem modré), - břicho má bělavé, nažloutlé, krémové, načervenalé, žlutohnědé, červenohnědé, rezavé zabarvení (Zwach, 1990). Stanoviště: - skokan hnědý není náročný typ na stanoviště, najdeme ho v lese i na loukách, důležitá je pouze dostatečná vlhkost prostředí a blízká vodní plocha. Rozmnožování: - rozmnožuje se od konce února do konce dubna, - samice kladou větší shluky vajec, které nabobtnají a vyplavou k hladině, 20

22 - dospívají ve 3 roce života (Mikátová, Vlašín, 2002). Výskyt v ČR: - skokan hnědý patří mezi nejrozšířenější obojživelníky. Vyskytuje se na většině území ČR. Obr. 6 Rozšíření skokana hnědého na území ČR (Šandera, 2008) Skokan štíhlý (Rana dalmatina) - silně ohrožený druh Znaky: - dorůstá velikosti 7 12 cm, - hlava shora a z profilu zašpičatělá, - oči vystouplé, - tmavě pigmentovaná kožní lišta od rozhraní boků a hřbetu, - spánková skvrna se táhne od nosních otvorů přes oko a vnější bubínek, - končetiny, průsvitné (narůžovělé) s nápadnými hrbolky na spodní straně, - pokožka hladká a zrnitá, což má vliv na celkové zbarvení skokana, o hřbetní strana šedavá, šedohnědá, šedorůžová, pískově žluto šedá o břišní strana smetanově bílá, nažloutlá (bez mramorování a skvrn) (Zwach, 1990), - zadní nohy má velice dlouhé a dokáže s nimi skákat až 2 metry (Čihař, 1987). Stanoviště: 21

23 - vyskytuje se na okrajích lesů, skalních stepí, - je výrazně teplomilný druh a je schopen žít i na velmi suchých stanovištích. Rozmnožování: - část populace zimuje ve vodě, odpadá tak migrace, - rozmnožovat se začíná hned když minimální denní teploty překračují 0 C, - pohlavní zralosti dosahují ve věku 2 až 3 let (Mikátová, Vlašín, 2002). Výskyt v ČR: - ačkoliv v Evropě je skokan štíhlý velice rozšířeným druhem, v ČR se vyskytuje pouze na 20 % území. Obr. 7 Rozšíření skokana štíhlého na území ČR (Šandera, 2008) 3.5 Význam Význam obojživelníků v přírodě je poměrně velký. Z hospodářského hlediska se mohou uplatnit jako bioregulátoři s využitím v boji proti škůdcům. Ekologický význam spočívá v jejich bioindikačních schopnostech. Na jejich základě lze hodnotit kvalitu krajiny a životního prostředí (nejvýznamnější jsou ropuchy, loví v noci). V neposlední řadě jsou obojživelníci významní i z hlediska výzkumu jako pokusná laboratorní zvířata a nelze zapomenout ani na jejich konzumaci lidmi (pověstná pochoutka žabí stehýnka). 22

24 3.6 Ochrana Nejdůležitější je pro obojživelníky ochrana biotopů a ekosystémů. Zákon 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny řeší ochranu obojživelníků z hlediska druhové ochrany, ale také i ochranu jejich přirozených biotopů a ekosystémů. Tento zákon rozeznává dva typy druhové ochrany a to druhy chráněné (obecně) a druhy zvláště chráněné. Vyhláška 395/92 Sb. je právní předpis, který stanovuje stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů živočichů. Většina obojživelníků je zařazena do kategorie zvláště chráněné druhy (Tab. 1). Obecnou ochranou živočichů se rozumí, že jsou živočichové chráněni před jakoukoliv činností, která by mohla jakkoliv ohrozit jejich populace a ekosystémy. Živočichové požívající zvláštní ochrany jsou chráněni ve všech svých vývojových stadiích. Chráněna jsou všechna jejich uměle vytvořená sídla tak přirozené biotopy. Je zakázáno jakkoliv zasahovat do jejich vývoje, chytat, rušit, zraňovat a přemisťovat (Mikátová, Vlašín, 1998) Příčiny ohrožení Pokles výskytu obojživelníků má mnoho příčin. Jsou to jak komunikace přerušující migrační cesty, tak regulace vodních ploch (ztráta přirozeného životního prostředí), zemědělství (znečištění používáním pesticidů) či vysazování nepůvodních druhů živočichů. To vše ohrožuje rozmnožování obojživelníků, ale i jejich život obecně. K rozmnožování obojživelníků jsou potřeba čisté vodní plošky nízké hloubky, které se v posledních dobách vysouší, odvodňují nebo zasypávají a tím vzniká nedostatek míst k rozmnožování. 23

25 Tab. 1 Seznam obojživelníků, kteří jsou chráněni a ohroženi (vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., příloha č. III ) Za druhy kriticky ohrožené se prohlašují: Čolek dravý Triturus carnifex Čolek hranatý Triturus helveticus Čolek karpatský Triturus montandoni Ropucha krátkonohá Bufo calamita Skokan ostronosý Rana arvalis Skokan skřehotavý Rana ridibunda Za druhy silně ohrožené se prohlašují: Blatnice skvrnitá Pelobates fuscus Čolek horský Triturus alpestris Čolek obecný Triturus vulgaris Čolek velký Triturus cristatus Kuňka ohnivá Bombina bombina Kuňka žlutobřichá Bombina variegata Mlok skvrnitý Salamandra salamandra Ropucha zelená Bufo viridis Rosnička zelená Hyla arborea Skokan menší Rana lessonae Skokan štíhlý Rana dalmatina Skokan zelený Rana esculenta Za druhy ohrožené se prohlašují: Ropucha obecná Bufo bufo 24

26 3.6.2 Způsoby ochrany obojživelníků Ochranu obojživelníků lze rozdělit do čtyř okruhů: a) Faunistický výzkum nezastupitelné místo v ochraně obojživelníků má shromažďování údajů o jejich výskytu. Tyto informace jsou využívány při záchraně genofondu, správních řízeních nebo při péči o chráněná území. b) Ochrana biotopů jakýkoliv, i sebemenší zásah do prostředí obojživelníků má nevratný dopad na jejich výskyt. Jsou velice úzce spjati s vodním prostředím a proto ochrana a údržba vhodných biotopů je mimořádně důležitá k zajištění jejich prosperity. c) Ochrana v době tahu značná část migrujících obojživelníků se stává obětí automobilů při překonávání vysoko frekventované komunikace, která protíná tahové cesty. d) Ochrana genofondu dříve byli obojživelníci bez znalostí a přípravy přenášeni na nové lokalit, čímž mohli být celé populace těžce poškozeny. V dnešní době jsou veškeré zásahy typu: reintrodukce, přesuny, posilování populací apod. pečlivě zvažovány (Mikátová, Vlašín, 2002). 25

27 4 CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ A SLEDOVANÝCH LOKALIT Vyškovsko leží uprostřed Moravy mezi Drahanskou vrchovinou, Chřiby a Ždánickým lesem. Velké zastoupení lesních porostů řadí Vyškovsko mezi ekologicky zachovalé regiony. Největším problémem celého Vyškovska je extrémně intenzivní zemědělství. V ČR se zastoupení zemědělské půdy v regionech pohybuje kolem 45 % plochy, ale kupříkladu na mikroregionu Větrník se plocha zemědělsky obdělávané půdy pohybuje okolo 90 %. Podobně jsou na tom i další mikroregiony Vyškovska, jako Ivanovická brána, Mezihoří a Rakovec. Dřívější soubory malých políček jsou nenávratně pryč. Zmizely stromy i remízky, které měly při dřívějším, odlišném způsobu hospodaření, vždy místo podél husté sítě polních cest, na mezích a v sadech. Jednolitá zemědělská krajina, způsobuje velké problémy v podobě nízké biodiverzity, větrné a vodní eroze. Nízká biodiverzita Většina živočichů a rostlin není schopná života v obrovských lánech, které by si v dřívější mozaikovité krajině jinak poradili. Populace živočichů jsou od sebe příliš vzdáleny a nemají možnost komunikace. V případě, že dojde ke klimaticky nepříznivému období a konkrétní populace živočichů se oslabí, obnova je komplikovaná a může dojít k zániku. Takovým způsobem mizí v naší krajině ročně mnoho živočišných a rostlinných druhů. Vodní eroze Z důvodu zvětšování půdní plochy, kterou je možné obdělávat se záměrně narovnávají vodní toky, zatrubňováním se pak zkracují délky vodotečí o celou třetinu. Většina koryt řek je uměle vytvořena a záměrně volena tak, aby voda odtékala co nejrychleji. Voda je sice rychle odvedena, ale následná povodňová vlna způsobí v níže položených oblastech obrovské škody. S vodní erozí úzce souvisí sesuvy půdy. Na Vyškovsku je extrémní zornění a v případě, že půda nasaje velké množství vody, sesune se po podloží, jenž je v okolí Vyškova jílové, jako po mýdle. Větrná eroze Hospodaření na velkých spojitých lánech bez stálého pokryvu půdy způsobuje, že vítr odnáší tuny hlíny a znečišťuje ovzduší, které nepřetržitě dýcháme (Novotný, 2008). 26

28 4.1 Přírodní park Rakovecké údolí Kaňonovité údolí tvořící potok Rakovec se rozkládá na rozhraní okresů Vyškov a Blansko u obce Račice-Pístovice. Dlouhé louky v okolí Rakovce byly v minulosti využívány jako pastviny pro skot, což způsobilo přítomnost cenných rostlinných a živočišných druhů. Bohužel zemědělství větší část luk odvodnilo a spolu s použitím umělých hnojiv a orby způsobilo vymizení většiny vzácných organismů. Ani bukové a dubovobukové lesy Rakoveckého údolí nejsou bez ohrožení, které způsobuje holosečné kácení a provoz těžkých lesních strojů. Posledním cenným biotopem je potok Rakovec, který díky velmi dobré kvalitě vody hostí například raka říčního (Astacus astacus) nebo v okolí toku ledňáčka říčního (Alcedo atthis) a skorce vodního (Cinclus cinclus). Nacházejí se zde i mokřadní louky a mokřady v olšinách a jasanech, které jsou jedinou lokalitou bledule jarní (Leucojum vernum) na Vyškovsku. Z nepotvrzených zdrojů je jedním z důvodů ohrožení výskytu obojživelníků v oblasti Rakovecké údolí vysychání artézského pramene v některých (suchých) letech. Dalším důvodem ohrožení je pohyb těžké techniky v blízkosti potoka Rakovce, což je viditelné i při běžné návštěvě. 4.2 Přírodní park Říčky Přírodní park se rozkládá na území okresů Vyškov, Blansko a Brno-venkov, mezi obcemi Račice-Pístovice a Bukovinka. Do Vyškovského okresu spadá pouze jeho menší část a to pramenná oblast s přítoky, přilehlé louky, lesy a mokřady. Historie negativních vlivů lidské činnosti se dosti podobá historii Rakoveckého údolí. Louky byly zemědělsky upravovány, z původních listnatých lesů jsou již jen zbytky bukových porostů a zbylé plochy jsou z ekonomických důvodů nahrazovány jehličnatými kulturami. V oblasti pramene Říčky se nachází trvalé (ani v létě nevysychající) tůně, v kterých se díky výborné kvalitě vody nachází unikátní společenstva rostlin a živočichů. Z obojživelníků je to například rosnička zelená, čolek obecný a horský. 27

29 4.3 Drnovický mokřad Žumpy Drnovický mokřad je komplex periodicky vysychajících tůní a svou polohou je raritou. Nachází se na hřbetu nad obcí Drnovice (3 km západně od Vyškova) a jedná se o významný krajinný prvek, který podléhá zvláštní ochraně. Žumpy jsou obklopeny mokřadní vegetací, výrazným kořenovým lemem a stromy. Mokřad byl v minulosti dlouhodobě devastován navážením komunálního odpadu. V roce 2000 došlo Občanským sdružení DRNKA k vyčištění a prohloubení tůní do původní podoby a Žumpy začaly opět sloužit jako místo rozmnožování mnoha druhů zákonem chráněných obojživelníků. V roce 2007 zde byl objeven velice ohrožený a chráněný druh čolek velký (Triturus cristatus) (Drnka, 2010). 4.4 Vodní díla Kačenec I a II Jedná se o soustavu dvou rybníků Kačenec I a II, které jsou ve vlastnictví Moravského rybářského svazu, místní organizace Vyškov. Jsou situovány na soutoku Lulečského, Rostěnického a Bohdalického potoka, jižně od Vyškova. Kačenec I je určený k chovu ryb a s tím je spojené používání chemických přípravků a to zejména herbicidů, které tlumí růst vodních rostlin a insekticidů, které slouží k selekci zooplanktonu a likvidaci přímých škůdců rybí obsádky. Tyto chemické přípravky mohou vést k tvorbě nevhodného prostředí pro rozmnožování obojživelníků a rapidnímu snižování výskytu v okolí nádrže. Panuje mylná představa o tom, že pulci požírají nové sádky ryb a z toho důvodu ničí rybáři snůšky obojživelníků, především skokanů. Tuto představu se ale podařilo vyvrátit ekologovi Ivanu Zwachovi v knize Naši obojživelníci a plazi ve fotografii. Velkým ohrožením výskytu obojživelníků v okolí nádrží je plánovaná výstavba odpočinkové zóny, která je zatím pouze v plánech vyškovských radní. 28

30 Tab. 2. Stručný popis a charakteristické údaje o rybnících Popis Kačenec I Kačenec II Celková plocha 2 ha 14 ha Hloubka 1,4 m 3 m Objem vody m m 3 Délka hráze 100 m 130m Šířka v koruně 2,5 m 9 m Max. výška hráze 2,6 m 4,5 m Význam chov rybolov Obr. 9 Mapy Vyškovska s vyznačením lokalit, kde jsem pozorovala výskyt a druhovou diverzitu obojživelníků 29

31 5 METODIKA Vybrat si oblasti s různorodou antropogenní zátěží nebylo pro mě těžké, protože okolí Vyškova důkladně znám a o tyto oblasti se zajímám již dávno. Vlastní pozorování na vybraných lokalitách jsem prováděla v období březen až květen v letech 2008 a 2009 a to zhruba ve čtrnáctidenních intervalech. Vždy jsem kladla důraz na předpověď počasí a snažila se směřovat pochůzky na období po dešti, kdy jsou obojživelníci více aktivní. Pro pozorování obojživelníků se využívá různých metod, nejčastěji vizuální sledování a metody odposlechu hlasových projevů samců. Při manipulaci s obojživelníkem je nutné dodržovat zásady ochrany živočichů proti týrání a proto jsem vybrala jako nejbezpečnější okulární metodu, kterou jsem doplnila použitím odborné literatury k určování druhů obojživelníků: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů (Hrabě a kol., 1973), Naši obojživelníci a plazi ve fotografii (Zwach, 1990), Obojživelníci a plazi (Diesener a Reichholf, 1997) a Obojživelníci a plazi (Gruber, 1999). Žádné odchytové zařízení jsem nepoužívala. Výsledky sledování jsem zaznamenávala do tabulky, která je po úpravách umístěna v příloze. 30

32 6 VÝSLEDKY V průběhu svého výzkumu jsem zaregistrovala výskyt 7 druhů obojživelníků. Jejich přehled s počty pozorovaných jedinců na jednotlivých lokalitách uvádí Tab. 3. Tab. 3. Výsledky pozorování obojživelníků na sledovaných lokalitách v okolí Vyškova Druh obojživelníka Čolek obecný (Triturus vulgaris) Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Rosnička zelená (Hyla arborea) Skokan hnědý (Rana temporaria) Skokan štíhlý (Rana dalmatina) Rakovecké Kačenec Žumpy Říčky údolí I a II Celkem Celkem Přírodní park Rakovecké údolí Výskyt obojživelníků: - čolek obecný, ropucha obecná, ropucha zelená, skokan hnědý, - v největším počtu se v této oblasti vyskytuje skokan hnědý, - další tři druhy jsou zde přibližně ve stejných počtech, z čehož dva jsou silně ohrožené druhy a ropucha obecná patří mezi ohrožené druhy, 31

33 - nejvýznamnější problém v ohrožení obojživelníků je těžba dřeva, nejvíce snůšek jsem našla v malých tůňkách podél lesní cesty, která je intenzivně ničena těžkou technikou svážející klády z lesa, přesto je ale v této oblasti bohatá biodiverzita, - za dva roky pozorování se nestalo, že by pramen potoka Rakovec vyschl, takže toto nevidím jako velký problém, ale domnívám se, že do budoucna ve vztahu ke globálnímu oteplování se to problémem stát může. 6.2 Přírodní park Říčky Výskyt obojživelníků: - čolek obecný, ropucha obecná, ropucha zelená, skokan hnědý, mlok skvrnitý, - nejvíce je zde zastoupený druh ropuchy obecné, v nejméně mlok skvrnitý, - všechny zde nalezení obojživelníci patří mezi silně ohrožené druhy, ohrožené druhy nebo druhy požívající obecné ochrany, - zde jsem objevila celou řadu pohozených igelitek s odpadky, takže jako problém vidím chování lidí, kteří svým nezodpovědným přístupem ničí přirozené prostředí a kontaminují biotopy obojživelníků. Řešením může být zvýšená kontrola příslušných úřadů včetně sankcí. 6.3 Drnovický mokřad Žumpy Výskyt obojživelníků: - čolek obecný, skokan štíhlý, skokan hnědý, rosnička zelená, ropucha obecná, ropucha zelená, - nejvíce je zde zastoupený druh ropucha zelená, nejméně rosnička zelená pouze v počtu pěti kusů. Nespatřila jsem: - skokana ostronosého patří mezi kriticky ohrožené druhy a samici spatřil roku 2006 brněnský ekolog Mojmír Vlašín, - čolka velkého objevený sociologem a členem občanského sdružení Drnka Pavlem Klvačem v roce 2007, tento druh je chráněn EU v rámci programu NATURA

34 6.4 Vodní dílo Kačenec I a II Výskyt obojživelníků: - ropucha zelená, ropucha obecná, skokan hnědý, - jedná se o oblast, kde jsem našla největší počet obojživelníků, ale je zde nejmenší druhová diverzita, - informaci, kterou jsem uvedla v kapitole 4.4, že snůšky by mohly být ničeny samotnými rybáři, se mi nepodařilo potvrdit a počty nalezených obojživelníků tomu ani nenasvědčují. 33

35 7 ZÁVĚR Během svého pozorování obojživelníků na zvolených lokalitách přírodní park Rakovecké údolí, přírodní park Říčky, Drnovický mokřad Žumpy a vodní nádrže Kačenec I a II jsem došla k závěru, že jsou velmi dobře druhově i početně obsazeny. Zjistila jsem výskyt celkem sedmi druhů obojživelníků v celkovém počtu 865 jedinců. Z toho pět druhů se řadí mezi silně ohrožené druhy: čolek obecný (Triturus vulgaris), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Ropucha obecná (Bufo bufo) je považována za ohrožený druh a skokan hnědý (Rana temporaria) požívá obecné ochrany. Výrazně největší zastoupení oproti ostatním druhů měli skokan hnědý, ropucha obecná a zelená, kteří se vyskytovali na všech čtyřech stanovištích a i počtem nalezených jedinců výrazně převýšili výskyt zbylých čtyř druhů vyskytujících se na zvolených lokalitách. Přesto alespoň čolek obecný se vyskytoval na třech ze čtyř stanovišť. Nejméně zastoupený mlok skvrnitý, rosnička zelená a skokan štíhlý se vyskytovali vždy pouze v jedné lokalitě. Ze zjištěných údajů lze usoudit, že všechny čtyři lokality jsou velice dobře osídleny obojživelníky a všude jsou vytvořeny kvalitní podmínky pro rozmnožování obojživelníků. Hrozba v podobě intenzivního zemědělství, těžby dřeva a rybářství se nejeví v současné době na Vyškovsku jako zásadní problém. Kvalita životního prostředí je na poměrně dobré úrovni a vysoký výskyt obojživelníků, kteří jsou významnými indikátory kvality životního prostředí, tomu jenom nasvědčuje. 34

36 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARUŠ V., OLIVA O., 1992: Obojživelníci, Praha, Akademia, 340 s. ČIHAŘ J., 1987: Obojživelníci a plazi, Praha, Národní muzeum, 132 s. DIESENER G., REICHHOLF J., 1997: Obojživelníci a plazi, Praha, Ikar, 288 s. DRNKA, 2010: Z tisku. Informace občanského sdružení online [cit ]. Dostupné na: GAISLER J., 1983: Zoologie obratlovců, Praha, Akademia, 535 s. GRUBER U., 1999: Obojživelníci a plazi, Praha, NS Svoboda, 96 s. HANZÁK J., FELIX J., FRANK S., VOSTRADOVSKÝ J., 1969: Světem zvířat, Praha, Albatros, 619 s. HRABĚ S., OLIVA O., OPATRNÝ E., 1973: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 352 s. KOŘÍNEK M., 1999: Zoologická zahrada, Olomouc, Rubico, 326 s. LAŠTŮVKA Z., GAISLER J., ŠŤASTNÁ P., PELIKÁN J., 2004: Zoologie pro zemědělce a lesníky, Brno, Konvoj, 264 s. MIKÁTOVÁ B. a VLAŠÍN M., 2002: Ochrana obojživelníků, Brno, ČSOP, 140 s. MIKÁTOVÁ B. a VLAŠÍN M., 1998: Ochrana obojživelníků, Brno, EkoCentrum, 137 s. NOVOTNÝ J., 2008: Obnova krajina, Vyškov, Manner, 33 s. ROČEK Z., 1985: Evoluce obratlovců, Praha, Academia, 216 s. ROČEK Z., 2002: Historie obratlovců, Praha, Academia, 512 s. ŠTĚPÁNEK O., 1973: Kapesní atlas ryb, obojživelníků a plazů, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 240 s. ŠTĚPÁNEK O., 1949: Obojživelníci a plazi zemí českých, Praha, Komitét, 127 s. ZWACH I., 1990: Naši obojživelníci a plazi ve fotografiích, Praha, SZN, 144 s. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. 35

37 PŘÍLOHY 36

38 Příloha 1. Přehled pozorovaných jedinců zjištěných druhů obojživelníků v jednotlivých termínech studia Přírodní park Rakovecké údolí Čolek obecný (Triturus vulgaris) Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Skokan hnědý (Rana temporaria) Drnovický mokřad Žumpy Čolek obecný (Triturus vulgaris) Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Rosnička zelená (Hyla arborea) Skokan hnědý (Rana temporaria) Skokan štíhlý (Rana dalmatina) Přírodní park Říčky Čolek obecný (Triturus vulgaris) Mlok skvrnitý(salamandrasalamandra) Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Skokan hnědý (Rana temporaria) Vodní dílo Kačenec I a II Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Skokan hnědý (Rana temporaria)

39 Příloha 2. Přehled pozorovaných jedinců zjištěných druhů obojživelníků v jednotlivých letech studia Druh obojživelníka Celkem Čolek obecný (Triturus vulgaris) Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Rosnička zelená (Hyla arborea) Skokan hnědý (Rana temporaria) Skokan štíhlý (Rana dalmatina) Celkem Přírodní park Rakovecké údolí Čolek obecný (Triturus vulgaris) Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Skokan hnědý (Rana temporaria) Drnovický mokřad Žumpy Čolek obecný (Triturus vulgaris) Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Rosnička zelená (Hyla arborea) 3 2 Skokan hnědý (Rana temporaria) Skokan štíhlý (Rana dalmatina) 14 8 Přírodní park Říčky Čolek obecný (Triturus vulgaris) Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) 4 1 Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Skokan hnědý (Rana temporaria) Vodní dílo Kačenec I a II Ropucha obecná (Bufo bufo) Ropucha zelená (Bufo viridis) Skokan hnědý (Rana temporaria) 54 66

40 Příloha 3. Ilustrační fotografie zjištěných druhů Čolek obecný (Triturus vulgaris)

41 Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra)

42 Ropucha obecná (Bufo bufo)

43 Ropucha zelená (Bufo viridis)

44 Rosnička zelená (Hyla arborea)

45 Skokan hnědý (Rana temporaria)

46 Skokan štíhlý (Rana dalmatina)