Jezdecké sedlo Semestrální práce z předmětu Dějiny techniky

Transkript

1 Jezdecké sedlo Semestrální práce z předmětu Dějiny techniky Tereza Růžičková FA ČVUT - Průmyslový design / zimní semestr 2016

2 Úvod Jezdecké sedlo je postroj, který asi každý zná a někdy jej viděl či měl možnost i vyzkoušet. Umisťuje se na hřbet zvířat - nejčastěji koní, oslů, mul, mezků, velbloudů, buvolů a jiných kopytníků. Moderní sedla neprokazují službu pouze člověku, ale ve velké míře právě zvířeti. V této semestrální práci se zaměřuji na jezdecké sedlo pro koně, jakožto zvířete po domestikaci nejlépe adaptované na nošení zátěže na svém hřbetu a zvířete celoplošně asi nejhojněji využívané pro jízdu. Ve své práci jsem si kladla otázky a hledala odpovědi na základě vlastní zkušenosti s jízdou na koni a pátrala po informacích a faktech především v tematicky zaměřené literatuře věnující se této problematice. Výsledkem je text, který považuji za čtivý i pro osoby, pro které je téma jezdectví neznámé. Předmět práce jsem si vybrala z důvodu osobního zájmu o jezdectví a také z důvodu, že se mi líbí uchovávání tradice ruční výroby sedel. Ačkoliv sériová produkce v současné průmyslové výrobě logicky v drtivé většině převažuje, ruční práce konkrétně u tohoto produktu hraje nezastupitelnou roli. 1

3 Obsah Vznik, vývoj a podoby předmětu přechod od historie k současnosti v souvislostech Závěr Přílohy Zdroje

4 Sedlo je spolu s uzdečkou či uzdou součástí jezdecké výstroje. V současné podobě se skládá z několika částí a je používáno spolu s doplňky jako je podbřišník, třmenové řemeny a kovové třmeny (viz obr. 1). Dnes již na trhu existuje celá řada druhů sedel, která vyhovují různým typům koní i různým stylům ježdění, avšak jejich vývoj se po staletí formoval. 1 Vývoj sedel přirozeně souvisí s domestikací koní, která se datuje někdy do období 4500 př. n. l. Na území dnešní Ukrajiny byla doložena existence prvních domestikovaných koní, kde byli využíváni jako soumaři. 2 Na koních se začalo jezdit ale až o 1500 let později. Okolo roku 3000 př. n. l. lidé začali jezdit na koních, zprvu bez sedla, když zjistili, že se mohou tímto způsobem rychle přesouvat mezi místy i na větší vzdálenosti a naučili se vysedět jízdu ve všech chodech koně. 3 Naproti tomu okolo roku 1500 př. n. l. Egypťané využívali koně nejčastěji nikoliv osedlané, ale zapřáhnuté v lehkých vozech, a to i v bojích spolu s lukostřelci (viz obr. 2). 4 Sedla pravděpodobně jako první používali Sarmati 5 ze střední Asie ve 3. století př. n. l. Jejich sedla byla vepředu a vzadu vysoká, aby dobře udržela jezdce a tvořila oporu pro záda. 6 (viz obr. 3) V té době se jednalo o první jednoduchý postroj vyrobený tak, aby člověku zlepšil pocit pohodlí. Předtím se na koních jezdilo s uzdou ale jinak bez ničeho, občas se používala tkaná pokrývka, jelikož vývoj sedla byl teprve v počátcích a technologické znalosti lidí dané doby ještě nebyly na tak vysoké úrovni (viz obr. 4). Ve stejném období se objevila sedla například pro jízdu na velbloudech a slonech. 7 Prapůvodní sedla byla bez pevné konstrukce, která je dnes již jejich běžnou součástí a troufám si říct tou nejdůležitější. Raný typ sedla také neměl třmeny. Takový způsob jízdy na koni sice zlepšil pohodlí jezdce, ale před nebezpečím pádu již preventivní nebyl. Třmeny poprvé použili mongolští Hunové ve 4. století našeho letopočtu. Třmeny tvořily oporu nohou jezdce a umožňovaly mu silněji vyrazit na nepřítele. Třmeny rovněž zajišťovaly jezdci více kontroly nad koněm. Proto mohl jezdit na delší vzdálenosti než dosud a koní se začalo využívat v hojnější míře. V Evropě se třmeny začaly běžně používat až v 9. století." 8 Vynález třmenu se dá, ač překvapivě, označit za jeden z milníků historie. První třmeny pocházely z Indie (2. stol. př. n. l.). Byly to jednoduché kožené 1 Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ 2 Kim Dennisová-Bryanová, Objevy bez hranic: Kůň, zvíře, které změnilo svět, Čína, 2011, str Kim Dennisová-Bryanová, Objevy bez hranic: Kůň, zvíře, které změnilo svět, Čína, 2011, str Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999, str. 7 5 íránský kočovný kmen 6 Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999, str. 6 7 Autor neznámý, vyhledáno Autor neznámý, vyhledáno

5 pásky visící ze stran sedla pro zapření nohou. Vynálezci moderního třmenu jsou ale patrně kočovné kmeny někde z oblasti severní Číny - první důkaz pochází z hrobky dynastie Jin (asi 302 n. l.). Zde se našly zachovalé keramické výlisky s vyobrazením jezdce se třmeny (viz obr. 5). Do roku 477 dosáhlo používání třmenů rozšíření po celé Číně a odtud se pak začalo šířit do Evropy. 9 S koňmi vybavenými sedly se třmeny se stala kavalerie - jízdní vojsko - nejdůležitější součástí armády a začalo se díky tomu chovat více koní. 10 Třmeny se na západ dostaly díky migraci divokých kočovných kmenů (Avaři), které byly v polovině 6. století vyhnány ze svých obydlí a národy se tak vydaly na západ. Avaři představovali vážné ohrožení Byzantské říše. 11 Jelikož již používali oproti ostatním třmeny, jejich jízda v boji byla velmi statisticky úspěšná. Zajímavostí je, že: v reakci na toto ohrožení vydal roku 580 n. l. císař Flavius Mauricius Tiberius vojenský manuál Strategikon s popisem jízdní techniky, kde se o nutnosti používat třmeny výslovně zmiňuje. Je to první zmínka o třmenech v evropské literatuře. 12 (viz obr. 6) Použití třmenů je doloženo i u Vikingů a Langobardů, ale evropské armády toto vybavení nezačaly využívat dříve, než v raném středověku. Možným důvodem byl nedostatek metalurgických znalostí. Třmeny se musely dlouhou dobu vyrábět pracnou technikou tepání železa, než se technologie lití zlepšila natolik, aby bylo možné zahájit masovou výrobu třmenů touto levnou cestou. 13 Dnes již existují různé druhy třmenů, od klasických kovových přes bezpečností třmeny s gumovou podložkou až po pojistné třmeny pro děti, které mají na jedné straně namísto kovu gumu, která při pádu povolí, takže jezdec nezůstane zaklíněný za nohu v sedle (viz obr. 7). 14 Občas se jízda se třmeny v některých školách pokládá za kontraproduktivní. Při výuce se nováčci učí jezdit bez třemů, aby se lépe naučili udržet na koni rovnováhu a zvykli si na jeho pohyb. Například ve světoznámé Španělské škole se jezdci učí třeba celý rok pouze držet rovnováhu na koni bez použití třmenů (viz obr. 8). Samotné sedlo prošlo za staletí proměnou, která odrážela události různých historických epoch (migrace, války, hony zvěře, zábava, sport..). V 15. a 16. století byl vývoj sedla mírně na ústupu, jelikož se velmi rozšířilo používání dostavníků. Lidé budovali rozsáhlé sítě cest, na kterých dostavníky zajišťovaly 9 Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999, str Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999, str Autor neznámý, Třmeny, vyhledáno Autor neznámý, Třmeny, vyhledáno Autor neznámý, Třmeny, vyhledáno Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999, str. 37 4

6 přepravu podobně jako dnes městská doprava. Ve stejné době započal vzestup používání kočárů. V Evropě sloužily zejména bohaté šlechtě. 15 V 18. století došlo k formování anglického typu sedla tak, jak jej známe dnes. V té době byla populární zábavou honba zvěře. Jelikož jezdci na koních trávili dlouhé hodiny a potřebovali být obratní ve vysokých rychlostech cvalu koně, a to především v terénu při překonávání různých přírodních překážek, živých plotů a příkopů, začali sedláři rovnat profil sedla. Snížili přední a zadní rozsochu, takže docílili dosti rovné plochy v posedové části. Zároveň přestali do sedel dávat dřevěné kostry a nedávali ani žádnou výplň pod nohy. Dřevěná kostra dává sedlu tvar a udržuje jezdce ve správné pozici. Lovci nicméně potřebovali být v sedle obratní a kotra by jim překážela. Tím pádem bylo sedlo i lehké. Třmeny byly nastaveny více dopředu pro lepší stabilitu jezdců. 16 Pro koně by v dnešní době bylo takové sedlo naprosto nevyhovující, jelikož tvrdé, sedlem neodpružené nárazy jezdců záda koní poškozuje a páteř má tendenci se propadat do trvalého prohnutí. Nicméně v období průmyslové revoluce to byl naprosto nový design, který získal na velké oblibě (viz obr. 9 a 10). V posledních letech opět sílí zájem o jezdectví, a to přirozeně ovlivňuje i nabídku produktů. Sedla jsou už od středověku nejčastěji vyráběna z buvolí kůže, dnes jsou ale často nahrazována levnější syntetikou. Kůže je velmi odolný materiál, který ale zároveň potřebuje pravidelnou údržbu a olejování. 17 Ačkoliv je na trhu velké množství světově známých výrobců postrojů pro koně i jezdce (namátkou Prestige, Stübben, KenTaur, Norton ad. 18 ), často se ještě setkáme i se zakázkovou výrobou sedel od sedlářů jako tomu bylo dřív. Ty osloví většinou majitelé koní, kteří potřebují z fyziologického a zdravotního hlediska sedlo koni na míru. V Česku jsou známé firmy jako MV Western saddlery, WestJack Saddlery, či firma Tokala Sha. 19 Cena kožených sedel na míru se u nás v průměru pohybuje okolo 30 tisíc korun. Dnes se proto designéři a výrobci nesoustředí pouze na estetickou formu, ale i na funkční stránku věci. Spoustu sedel navrhují spolu s designéry vrcholoví jezdci, trenéři a fyzioterapeuti koní, kteří se snaží eliminovat nevhodné působení na koňské tělo. Z anatomického a ergonomického hlediska sedlo funguje tak, že rozkládá jezdcovu váhu přes svaly koňského hřbetu a umožňuje mu tak držet správný sed. Velkým milníkem v minulosti je v tomto ohledu použití a vývoj sedel s pevnou konstrukcí (viz obr. 11), ačkoliv během 18. a 19. století od toho bylo mírně 15 Kim Dennisová-Bryanová, Objevy bez hranic: Kůň, zvíře, které změnilo svět, Čína, 2011, str Autor neznámý, The History of the English Saddle, vyhledáno Caroline Stamps, Jak na... Jezdectví: Průvodce jezdeckými dovednostmi krok za krokem, Praha, 2013, str Bez autora, vyhledáno Bez autora, vyhledáno

7 upuštěno, jak již bylo zmíněno u sedel používaných na hony zvěře. Tento proces byl důsledkem snahy rozložit lépe jezdcovu váhu a zvýšit tak pohodlí a výdrž koně. Bez pevného sedla vytváří jezdec váhou ve třmenech místa na hřbetě koně zatížená vysokým a často bolestivým tlakem. 20 Sedlo má relativně jednoduchou konstrukci. Tradiční sedla jsou postavená na sedlové kostře. Tato kostra určuje tvar sedla, přičemž největší význam zde má úhel mezi oběma výběžky přední komory. Ten určuje šíři sedla, což je důležité pro jeho napasování na koně a obvykle ho nelze snadno měnit. 21 Pokud koni kostra nesedí, způsobuje mu nepříjemné otlaky, které mohou způsobit i trvalé poškození. Je to stejné jako u lidí, také jsme každý jiný do zdánlivě padnoucích bot se vejdeme, ale když nesedí, dlouho bychom v nich chodit nevydrželi. Kostra bývá obvykle dřevěná nebo ocelová Ve středověku se objevovaly zprvu dřevěné kostry, ocel přišla až s obdobím průmyslové revoluce. Dnes se výrobci snaží i o alternativní materiály na bázi plastů a kompozitů, nicméně tradice přetrvává. Někdy se dřevo s kovem kombinuje v dřevěné kostře jsou po stranách kovové pláty z oceli, které pruží. Odtud někdy používané označení pružná kostra. 22 Alternativou jsou potom bezkostrová sedla (viz obr. 12). V poslední době jsou poměrně populární a trendovou záležitostí. Hlavní příčinou vývoje byla snaha člověka vrátit se zpět ke kořenům a chovat se ke koním šetrněji. Tato sedla ovšem již plně respektují ochranu koňské páteře - rozložení váhy jezdce je docíleno např. gelovými nebo pěnovými podložkami v místech, kde by mohlo docházet k nepřiměřenému tlaku na záď koní. Tato sedla údajně poskytují pocit z jízdy jako na neosedlaném koni a současně pocit bezpečí a stability ze sedla. Tato sedla často nosí malí koně a poníci, kteří také nenosí tak velkou váhu. 23 Moderní sedla se dělí dále dle využití do specifických kategorií. V zásadě existují dva styly jízdy, tzv. anglický styl a westernový styl. V rámci prvního jmenovaného nalezneme v podstatě veškeré typy sedel, které se na dnešním trhu prodávají. Anglické ježdění převažuje nad westernovým a je praktikováno po celém světě. Nejznámějším a nejrozšířenějším typem v této skupině jsou sedla univerzální. Tato sedla se hodí pro ježdění obecně, například k tréninku nebo k vyjížďkám. Často mívají plošší posedlí a prodloužený tvar, takže i nováček se v nich udrží dobře. Obvykle jsou tato sedla využívána jako školní při výuce jízdy na koni. V angličtině jsou označována termínem General Purpose (GP), tedy 20 Olga Hušková, Na koni bez sedla ano, či ne?, vyhledáno dne Theresa Sandin, Sedla 1: Jak vypadá a funguje klasické anglické sedlo, 1-jak-vypada-a-funguje-klasicke-anglicke-sedlo?order=1, vyhledáno Jaromír A. R. Vích, O sedlech 1.část (výběr sedla), vyhledáno Autor neznámý, Jezdecké sedlo, vyhledáno

8 sedlo pro jakýkoliv typ anglického ježdění. Tato sedla ideálně poskytují koním maximální volnost pohybu, aniž by je omezovala. 24 Druhou nejpočetnější skupinou jsou sedla drezurní. Už na první pohled je patrné, že jsou mírně prohnutá, aby jezdec seděl hlouběji ve středu posedlí. Delší třmeny a rovné bočnice umožňují jezdci těsnější kontakt plochou lýtka s boky koně. Sedlo není vhodné pro mladé koně, protože málo rozkládá váhu jezdce. Třetím nejčastěji prodávaným typem produktů i mezi amatérskými jezdci jsou sedla parkurová/skoková. Tyto sedla mají bočnice vystupující kupředu, což jezdci dovoluje použít kratší třmeny. To mu umožní udržovat při skocích rovnováhu (viz obr. 13) Naprosto odlišnou skupinou jsou sedla dostihová (viz obr. 14). Takové sedlo je velmi malé, aby kůň nesl co nejmenší váhu a mohl co nejrychleji běžet. Sedla pro rovinné dostihy se váhově pohybují od 300 gr do 1,5 kg. Pro žokeje jsou třmeny v tomto případě velmi důležité, neboť díky nim udržují kontakt s koněm a zároveň rovnováhu při specifickém sedu, kdy doslova sedí nad sedlem. 25 Z minulosti známe ještě další 3 typy sedel, a to dámská, lovecká a vojenská (viz obr. 15). V současnosti tato sedla nemají příliš využití a dají se vidět nejčastěji na různých přehlídkách a dobových slavnostech. Velmi zajímavým z výše jmenovaných je dámské sedlo. Ježdění s nohama po obou stranách bylo považováno za výlučně mužskou záležitost až do začátku 20. století. Ve 14. století se tento styl započal šířit, přičemž vrcholu dosáhl v století. Poté o tento způsob jízdy začal zájem postupně opadat, nikdy ale nevymizel. Zpočátku seděly ženy šikmo na straně sedla s jakousi opěrkou jako na židli, přičemž nohy měly ve třmenu, později jim usnadnila udržet rovnováhu tzv. středová hruška, kterou nalezneme i u moderních sedel. Styl jízdy působil žensky (v tehdejší době cudně) a prakticky - vzhledem k dlouhým šatům, které ženy nosily. Zajímavostí je, že do Anglie přivezla tato sedla Anna Česká, manželka krále Richarda II. Později se ženy zúčastňovaly v dámském sedle dokonce i loveckých honů. 26,,Sedlo královny Anny bylo v podstatě modifikací soumarského sedla 27, na němž bylo upevněno jakési stupátko pro nohy zvané planchette. Jezdkyně seděla v pravém úhlu k ose koně s nohama na stupátku. Pro větší bezpečnost mělo sedlo vpředu roh nebo jakýsi jílec, jehož se jezdkyně mohla držet pravou rukou. Při jízdě v takovém sedle nebyla dáma o moc víc než balík, koně musel vést podkoní. Mnohem praktičtější byla druhá varianta planchette, kde žena 24 Kim Dennisová-Bryanová, Objevy bez hranic: Kůň, zvíře, které změnilo svět, Čína, 2011, str Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999, str Autor neznámý, Historie dámského sedla, dohledáno dřevěná "kostra" pro upevnění nákladu na záda koně 7

9 seděla bokem za mužem, jenž ovládal koně, protože bokem sedící "cestující" nemohla držet uzdu. 28 (viz obr.16) Dámská sedla jsou ženami často označována za nepohodlná a málo bezpečná. Na konci 19. století také ztratila svou popularitu, po druhé světové válce ale zažila renesanci a i dnes se k nim některé jezdkyně opět vracejí. V Čechách jsou vystavené exponáty například v národním hřebčínu Kladruby nebo v Hippologickém muzeu ve Slatiňanech u Chrudimi. 29 Nakonec bych ráda zmínila ještě westernové ježdění, které se formovalo výhradně na americkém kontinentu. Historie westernového ježdění sahá do období 18/19.století, kdy v Americe probíhala tzv. dobytkářská éra. V Jižní Americe (Od Argentiny dál na sever) začaly vznikat ranče, kde se choval dobytek (krávy, bizoni a další). Jelikož stáda čítala stovky až tisícovky kusů, Cowboys (~ hoši od krav), se museli naučit na koních týmově pracovat, neboť stáda se musela z pastvin zahánět do ohrad velkých farem, kde se zvířata značily výžehem, sčítaly, prodávaly a dále přepravovaly po dlouhých trasách za dobrou pastvou. Tito američtí chovatelé dobytka byli často nuceni překonat v sedle dlouhé vzdálenosti. Proto hledali a vyvinuli bezpečný a pohodlný způsob jízdy, aby se koně i jezdci unavili co nejméně. Díky tomu se vyvinulo také sedlo, které bylo pohodlné na dlouhé cesty a zároveň i praktické, od hrušky na přivazování volného konce lana při lasování dobytka až po různé úchyty a řemínky k připevňování přepravovaných věcí. 30 Westernové sedlo je na první pohled velmi specifické a rozeznatelné. Tato sedla jsou pohodlná, často bývají bohatě zdobená a zachovávají si tradiční dobový vzhled. Třmeny u westernových sedel se vyrábějí pouze ze dřeva nebo dřeva potaženého kůží, případně mají koženou šlapku. Tato sedla jsou těžší než ostatní sedla ale pohodlně přilnou ke koňskému hřbetu. Bývají opatřeny vycpávkou nebo poduškou a vpředu na nich najdeme hrušku (viz obr. 17). 31 Jelikož je výstroj u westernových koní odlišná, je zajímavostí, že například do sedla se nasedá z obou stran koně, naproti tomu v anglickém stylu jízdy je přípustné nasednout do sedla pouze z levé strany koně. Westernová sedla mají navíc oproti anglickým dvojitý podbřišník, tzn., že kůň má okolo břicha upevněn ještě jeden popruh. Westernová sedla se nikdy nevyužívají pro sportovní disciplíny jako parkur nebo drezura, ale mají své využití ve sportech jako barrel racing, nebo rodeo. 32 Westernová sedla se nikdy nevyráběla v dámském 28 Autor neznámý, Historie dámského sedla, vyhledáno Autor neznámý, Historie dámského sedla, vyhledáno Autor neznámý, Westernové ježdění, vyhledáno Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999, str Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999, str. 72 8

10 provedení, ani se historicky nerozšířila do Evropy krom dnešní doby, kdy se jedná o módní či zájmovou záležitost, nikoliv styl způsobu života. 9

11 Závěrem Koně za sebou mají pestrou historii, která je s člověkem spjata již tak dlouho, že je až neuvěřitelné, v jaké míře se toto zvíře podílelo na dějinách člověka. Díky jízdě na koni dostal člověk nový rozhled, začal osidlovat nové prostory, začal převážet těžší náklady a začal obchodovat. Koně utvářeli kulturu, ovlivňovali životní styl lidí a poté, co se na nich začalo jezdit, se spolu s vývojem vztahu člověk-zvíře, začala proměňovat i podoba sedla. Myslím, že se jedná o velmi dobrý příklad dokládající vývoj lidské činnosti v dějinách. Jezdec na koni byl nositelem kultury a prakticky ve všech národech patřil mezi privilegované vrstvy. Zprvu se lidé učili koně ochočit, starat se o něj. Když začali jezdit, změnilo se toho hodně. Ve starověkém Římě byli jezdci povinni vykonávat vojenskou službu, která byla zároveň privilegiem. Ve středověku vznikla rytířská kultura slovo rytíř pochází z německého Reiter jezdec na koni. Podobně je tomu se slovem kavalír, které je odvozeno od italského Cavaliere, případně francouzského Chevalier, tedy opět jezdec na koni. Renesance zase přišla s rozvojem dvorního jezdeckého umění. Zatímco drezura původně sloužila pouze pro vojenské účely (koně se cvičili pro lepší ovládání v bitvách a jejich kopance byly oficiálně používanou zbraní), za renesance se stál trénink jízdy vysokou školou. Sportovní ježdění se začalo objevovat pro zábavu až na konci 19. století. 33 V tomto období vzniká v Americe westernové ježdění. Ve všech těchto etapách se proměňovala podoba sedla od těch nejprimitivnějších, ale často krásných a zdobených přehozů z látky přes podivutvorné konstrukce ve středověku a novověku, především u dámských sedel, až po moderní sedla, která nabízejí řešení pro každý jezdecký sport a disciplínu. Je patrné, že některé typy sedel spolu existovaly současně, ale vždy měly svou předem určenou funkci, což platí dodnes. 33 Sibylle Luise Binder, Kleiner Pferdatlas/Atlas koní, Praha 2009, str

12 Přílohy Obr. 1 Popis částí jezdeckého sedla. Obr. 2 Ilustrace válečného povozu Egypťanů. 11

13 Obr. 3 Ilustrace prvního sedla Sarmatů z 3. stol. př. n. l. (autor neznámý) a rekonstrukce dobového sedla. Obr. 4 Ukázka historického sedla, pocházejícího z doby 5. stol. př n. l. (nalezeno na území Ruska). 12

14 Obr. 5 Keramika s vyobrazením jezdce s prvními třmeny (Čína, 302 n. l.). Obr. 6 Ukázka ze Strategikonu, antické vojenské příručky. Autorem je Maurikios, císař byzantské říše, 6. stol. n. l. 13

15 Obr. 7 ukázka různých typů třmenů plastové, kovové bezpečnostní. Obr. 8 Ukázka Španělské jezdecké školy jezdec na koni trénuje bez třmenů. 14

16 Obr. 9 Takto vypadalo jezdecké sedlo v Anglii v 18 a 19. stol. Obr. 10 Malba s vyobrazením lovu, Anglie 19. stol. Autor J.F. Wheeler 15

17 Obr. 11 Opěrná kostra, která se dává dovnitř sedla (v tomto případě westernového). Obr. 12 Porovnání bezkostrového sedla (vlevo) a klasického sedla s kostrou. 16

18 Obr. 13 Zleva univerzální sedlo, skokové sedlo a drezurní sedlo. Obr. 14 Československé armádní sedlo. 17

19 Obr. 15 Dostihové sedlo. Obr. 16 Dámské sedlo planchette a novodobé dámské sedlo. Poslední foto: autor Eva Mezerová. 18

20 Obr. 17 Westernové sedlo. 19

21 Zdroje Zdroje informací v textu knižní Caroline Stamps, Jak na... Jezdectví: Průvodce jezdeckými dovednostmi krok za krokem, Praha, 2013 Kim Dennisová-Bryanová, Objevy bez hranic: Kůň, zvíře, které změnilo svět, Čína, 2011 Sibylle Luise Binder, Kleiner Pferdatlas/Atlas koní, Praha 2009 Struan Reid, The Usborne Dictionary Of Horses And Ponies: A Complete Guide to Riding and Ponycare/ Kůň a pony Úplný průvodce ježděním a péčí o koně a ponye, Praha, 1999 Carolyn Hendersonová, Jízda na koni, Praha, 1999 Internetové Autor neznámý, vyhledáno Autor neznámý, vyhledáno Autor neznámý, Třmeny, vyhledáno Autor neznámý, The History of the English Saddle, vyhledáno Bez autora, vyhledáno Bez autora, vyhledáno Olga Hušková, Na koni bez sedla ano, či ne?, vyhledáno dne Theresa Sandin, Sedla 1: Jak vypadá a funguje klasické anglické sedlo, jak-vypada-a-funguje-klasicke-anglicke-sedlo?order=1, vyhledáno Jaromír A. R. Vích, O sedlech 1.část (výběr sedla), vyhledáno Autor neznámý, Jezdecké sedlo, vyhledáno Autor neznámý, Historie dámského sedla, dohledáno Autor neznámý, Historie dámského sedla, vyhledáno Autor neznámý, Westernové ježdění, vyhledáno Obrazová příloha 1/ autor neznámý 2/ autor neznámý 3/ autor neznámý autor neznámý 4/ autor neznámý 5/ Stirrup.htm, autor neznámý 6/ autor neznámý 7/ autor neznámý autor neznámý 8/ autor 20

22 neznámý 9/ autor neznámý 10/ autor J.F. Wheeler 11/ autor neznámý 12/ autor neznámý autor neznámý 13/ autor neznámý autor neznámý /0/5/1631-Drezurni-sedlo-Wintec-250-CAIR, autor neznámý 14/ autor neznámý 15/ ml, autor neznámý 16/ autor neznámý autor neznámý autor Eva Mezerová 17/ autor neznámý 21