Desatero v kontextu hebrejské bible

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky Religionistika Jiří Häuszler Desatero v kontextu hebrejské bible Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Dalibor Papoušek, Ph.D. 2011

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... 2

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské diplomové práce PhDr. Daliboru Papouškovi, Ph.D. za odborné vedení a podněty, které vedly k napsání této práce. 3

4 Obsah: Úvod Obsahová analýza Desatera a srovnání jeho verzí Úvodní proklamace Nebudeš mít jiných bohů Nezobrazíš si Nebudeš se klanět ani sloužit Nezneužiješ jména Pamatuj dne odpočinku Cti otce i matku Nezabiješ Nezcizoložíš Nepokradeš Nevydáš křivé svědectví Nebudeš dychtit Utváření hebrejské bible Utváření textů Desatera Deuteronomium a deuteronomistická dějeprava Program a cíle Deuteromia a deuteronomistické dějepravy Desatero v kontextu hebrejské bible Odpadnutí od Hospodina Smlouva Sociálně-kulturní a historický kontext Závěr Seznam literatury Resumé Summary

5 Úvod Tématem této bakalářské diplomové práce je Desatero a jeho kontext v hebrejské bibli. Do první poloviny 19. století bylo Desatero se samozřejmostí připisováno Mojţíšovi. Aţ 19. století zrodilo tzv. historickou kritiku bible. Tato historicko-kritická vědní disciplína začala přinášet nové poznatky o biblickém textu a dějinách Izraele a postupně vyvracet zaţité tradiční pohledy. Některé předloţené hypotézy sice měly jen krátkou platnost, některé se však prosadily v biblickém bádání na řadu desítek let. Z pohledu předkládaných nových hypotéz o utváření hebrejské bible bylo nahlíţeno i na Desatero. Ke konci dvacátého století se začal prosazovat mezi badateli podstatně změněný obraz raných dějin Izraele, a také doby monarchické. R. Rendtorff tuto proměnu charakterizoval jako změnu paradigmatu v biblistice. Archeologické poznatky ukazují na rozpor s biblickým líčením dobývání zaslíbené země. Nenachází doklady potvrzující zlatý věk izraelských dějin, tj. spojeného království v období vlády Davida a Šalamouna, a nedosvědčují odlišnost ţivota ani kultických zvyků a náboţenské praxe izraelského a neizraelského obyvatelstva na územích starého Judska a Izraele. Po celém území jsou např. hojně nalézány terrakotové sošky bohyň plodnosti, k běţné výbavě svatyň patřily vztyčené kameny, ašery, i posvátné stromy. O takovémto obrazu izraelské náboţenské praxe za vlády krále Jóšijáše, tedy na konci doby královské, vypovídají při pozorném přečtení i samotné biblické texty. 2 Kr 23 líčí náboţenskou očistu země poté, co se Jóšijáš rozhodl pro reformu. S programem této reformy a s obrazem, který o ní podávají biblické texty, je spojováno tzv. reformní hnutí, které se vyprofilovalo v poslední třetině 7. století př. n. l. To klade důraz na náboţenskou výlučnost, kterou vyjadřuje izraelské vyznání víry v Dt 6:4 Hospodin je jeden. Nejde ještě o náboţenský monoteismus, ale o henolatrii. 1 Reformní deuteronomistické mluvě odpovídají i některé výroky Dekalogu, např. Nebudeš mít jiné bohy kromě mne, chodit za jinými bohy, klanět se jim a slouţit jim. V období babylonského exilu po pádu Jeruzaléma se uplatnil deuteronomistický přístup i v převyprávění dosavadních tradic. Vzniká tzv. deuteronomistické dějepravné dílo. Práce se tedy pokusí nastínit charakteristické znaky deuteronomistické vrstvy hebrejské bible, poukázat na její typickou frazeologii v rámci Desatera a s tím související 1 Martin Prudký, O Dekalogu včera a dnes, Dialog Evropa XXI. revue pro křesťanskou orientaci ve vědě a kultuře 18/3-4, 2009, 8. 5

6 diskuzi o rozlišení jednotlivých redakčních vrstev. Práce týkající se Desatera nemůţe opominout jeho obsahovou analýzu a srovnání obou verzí, které jsou v Pentateuchu dochovány. Uvedená kapitola nemá snahu dobrat se původní podoby Desatera, ale spíše poukázat na moţný význam jednotlivých výroků. Podkladem pro obsahovou analýzu a srovnání jsou české překlady hebrejských textů a jejich výklady. 1. Obsahová analýza Desatera a srovnání jeho verzí V této kapitole projdeme významy jednotlivých přikázání a srovnáme případné rozdíly mezi jejich verzemi v Exodu 20:2-17 a Deuteronomiu 5:6-21. Pro větší přehlednost uvádím v tabulkách text v hebrejském znění a varianty jeho českých překladů. Rozdíly ve verzích Ex a Dt jsem v přepisu verše podle ČEP (Český ekumenický překlad) pro větší přehlednost zvýraznil. Obě verze Desatera tak, jak je známe, jsou produktem mnohem pozdější redakce Pentateuchu a jsou vsazeny i do příběhů obou Mojţíšových knih Exodu a Deuteronomia. V obou verzích širšího příběhu Desatera je patrná rozdílná chronologie příběhu s darováním desek. Jak poukazuje Carmichael, z Ex 19:24 25 vyplývá, ţe Mojţíš nebyl na hoře Sínaji, kdyţ Hospodin vyhlašoval Desatero přikázání. 2 Následně, kdyţ přijme první desky psané Boţím prstem, Mojţíš je po sestupu z hory rozbije. Druhé desky však podle příběhu v Exodu 34 psal Mojţíš: A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrţ psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. (Ex 34:28) V Dt 10:4 psal i druhé desky Hospodin. Při četbě Ex 34 je zaráţející, ţe ačkoliv se dočteme, ţe na deskách darovaných Mojţíšovi je napsán tentýţ Dekalog, přikázání, která jsou v Ex 34 uvedena, se s původním zněním v Ex 20 z velké části neshodují. Jelikoţ obě verze Desatera mají více výroků, nastává problém s členěním na deset přikázání. Členění však není prvkem textu samého, nýbrţ tradice (vyjádřené uţ v biblickém kontextu [Dt 4:13 a 10:4]). 3 V různých tradicích se pouţívá různých členění. 2 3 Calum M. Carmichael, Law and narrative in the Bible: The Evidence of the Deuteronomic Laws and the Decalogue, Ithaca and London: Cornell University Press 1985, 313. Martin Prudký, Duo loci vel locus duplex unanimis. K literární a teologické integritě 1. a 2. výroku Dekalogu, in: Ladislav Beneš (ed.), Ministerium Verbi divin: Sborník k 60. narozeninám Pavla Filipiho, Praha: FS ČCE Praha Vinohrady 1996, 3. 6

7 šavuot. 4 Obvykle se také člení do dvou částí. Na jedné straně na přikázání, která vymezují Tato alternativnost členění je pro tradici hebrejského znění textu natolik významná, ţe našla svůj výraz ve velmi kuriozním tvaru masoretského podání. Texty Ex 20:2-17 i Dt 5:6-21 jsou opatřeny dvojí soustavou přízvuků [...]; jedna z nich /tzv. infralineární/ souvisí se setumami a vytváří v textu deset odstavců, druhá /tzv. supralineární/ souvisí s umísťováním značek pro konce veršů /tzv. sóf pásúk/ (jeţ je v tomto textu také nemálo kuriózní; srv. tradiční číslování veršů!) a spolu s ním vytváří třináct dílčích jednotek. Oba systémy přízvuků /a členění textu/ jsou dodnes uţívány - v některých ţidovských komunitách se jeden způsob uţívá pro veřejné předčítání, zatímco druhý při soukromé četbě, v jiných se jeden uplatňuje při čtení tzv. Sidry (čtení textu jako příslušné týdenní perikopy při bohosluţbách), zatímco druhý při čtení o svátku vztahy izraelského lidu k Hospodinu. Na druhé pak na přikázání, která regulují vzájemné mezilidské vztahy ve společnosti. Srovnání obou verzí Desatera ukazuje na dvacet rozdílů, u nichţ jde ve třinácti případech o přídavky v Dt 5, ve kterém je znění delší neţ v Ex 20. Sedm z těchto rozdílů však spočívá jen ve spojce a (hebrejsky v). 5 Na nejpodstatnější rozdíly upozorním v následujících odstavcích, které se budou zabývat jednotlivými výroky. Jak si můţeme všimnout, některá přikázání jsou formulována negativně, některá naopak pozitivně. Při prvním pohledu můţeme říci, ţe oba texty Desatera si jsou velmi podobné. Některé verše jsou dokonce shodné. Avšak nacházíme zde také významné rozdíly. Jelikoţ Desatero nelze jednoduše rozdělit na deset přikázání a kaţdá tradice jej člení odlišně, budu uvádět jednotlivé výroky bez jejich číslování. Pasáţ Desatera v Ex 20 předznamenává úvodní formule v 1. verši, která je většinou badatelů povaţovaná za deuteronomistickou: 6 Bůh vyhlásil všechna tato přikázání [dosl. slova]. ו י ד ב ר א ל ה ים א ת כ ל- ה ד ב ר ים ה א ל ה ל אמ ר (ל אמ ר) řekl V Dt 5:5 je redukována na minimum. Je z ní jen slovo Tamtéţ, 4. Jan Heller, Desatero: Úvod a výklad, in: Jan Heller Milan Mrázek (eds.), Zákon a proroci: Studie a texty Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, Praha: UCN 1984, 20. He-Won Ro, The Exodus Decalogue in Deuteronomistic Redaction, Asia Journal of Theology 16, 2002,

8 1.1 Úvodní proklamace Hebrejsky 7 Ex 20:2 Dt 5:6 אנ כ י י הו ה א ל ה י ך א ש ר ה וצ את י ך מ א ר ץ מ צ ר י ם אנ כ י י הו ה א ל ה י ך א ש ר ה וצ את י ך מ א ר ץ מ צ ר י ם מ ב ית ע ב ד ים מ ב ית ע ב ד ים ČEP 8 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Bible Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýţ jsem tě kralická 9 vyvedl z země Egyptské, z domu sluţby. Já /jsem/ Hospodin, tvůj Bůh, co jsem tě Doslovný překlad 10 vyvedl ze země Pevností, z domu /= chrámu/ otroků. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýţ jsem tě vyvedl z země Egyptské z domu sluţby. Já /jsem/ Hospodin, tvůj Bůh, co jsem tě vyvedl ze země Pevností, z domu /= chrámu/ otroků. Desatero začíná ve stylu staroorientálních vazalských smluv. Tento úvodní výrok je zásadní pro význam a smysl Dekalogu. Je indikativní proklamací v tzv. ich-formě, kterou Hospodin prohlašuje svoji subjektivitu a autoritu, připomínkou exodu vyjadřuje také základní vztah k oslovenému izraelskému lidu. Pro teologický význam a funkci Desatera je tento první Hospodinův výrok zásadní, jelikoţ se jedná o pozitivní, indikativní výrok, který má epifanickou funkci. Já jsem Hospodin je odborně nazýváno formulí sebezjevení. Nelze na tomto místě opominout jméno Hospodin, tj. hebrejské JHVH, jehoţ výslovnost je nejistá. Obvykle je čteno Jahve. K jeho výkladu odkazuje J. Heller na verš Ex 3,14: JSEM, KTERÝ JSEM. Díky významu slovesa být v hebrejštině - být s někým a pro někoho, navrhuje překlad: Jsem ten, který je s tebou. 11 Slovní obrat tvůj Bůh připomíná smlouvu. 12 Úvodní prohlášení Dekalogu je zároveň nezbytné pro objasnění Boţí identity. Ta se můţe identifikovat pouze v kontextu vysvobození z Egypta. Na Hospodinovu moc projevenou vyvedením Izraelitů z Egypta, z moci faraonovi, klade Deuteronomista trvale důraz (viz Dt 4:34; 6:21 23; 7:18 19). 13 Deuteronomista odmítá tradici patriarchů. Egypt je na počátku historie Izraele. Předek, který sestoupil do Egypta, byl bloudící Aramejec Hebrejský text ve všech tabulkách uveden dle Biblia Hebraica, text v elektronické verzi pro DAVAR. Dostupné z: < [ ]. Text ve všech tabulkách uveden dle Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona, Praha: Ekumenická rada církví ČSR 1984, český ekumenický překlad. Text ve všech tabulkách uveden dle Bible Svatá. Aneb všecka Svatá Písma Starého i Nového Zákona, Biblické dílo, podle posledního vydání kralického z roku 1613 (místo vydání a rok vydání neuvedeny). Překlad J. Heller, Desatero..., 24. J. Heller, Desatero..., 24. Tamtéţ,.25. C. M. Carmichael, Law and narrative in the Bible...,

9 1.2 Nebudeš mít jiných bohů Hebrejsky Ex 20:3 Dt 5:7 ל א י ה י ה ל ך א ל ה ים א ח ר ים ע ל- פ נ י ל א י ה י ה ל ך א ל ה ים א ח ר ים ע ל-פ נ י ČEP Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Bible kralická Doslovný překlad 14 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. Nebude tobě /= pro tebe/ bůh jiný [jiní bozi] proti tváři mé. Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. Nebude tobě /= pro tebe/ bůh jiný [jiní bozi] proti tváři mé. Jelikoţ hebrejština nemá sloveso významu mít, vlastnit, pouţívá dativní opis nebude ti, který je silnější neţ sloveso mít. Podtrhuje tím význam prohlášení nejsou tu pro tebe jiní bohové. Cizí boţské subjekty, které jsou (či mohou potencionálně být) Izraeli svodem v jeho upnutí k Hospodinu [...]. 15 Vazba elohím acherím bohové jiní patří výrazně k deuteronomistické teologii, je dikcí protipohanské polemiky. 16 Pohled na izraelské náboţenství v perspektivě úvodních přikázání Desatera by mohl vést k domněnce, ţe se od počátku vyznačovalo jeho dnes neodmyslitelným rysem, a to uctíváním jednoho Boha, tj. monoteismem. Avšak zásadní posun k monoteismu se uskutečnil aţ přijetím deuteronomistických představ, tedy nejdříve za vlády Jóšijáše. 17 Archeologické průzkumy postupně odkrývají skutečnost, ţe způsob ţivota, kultické zvyky ani náboţenská praxe izraelského a neizraelského obyvatelstva na území starého Judska a Izraele se víceméně nelišily. Stejně tak se pravděpodobně nelišilo ani jejich myšlení, které navazovalo na kulturu a tradice nám známé z Ugaritu, coţ je dokládáno i postupným ztotoţněním Ela s Jahvem a převzetím jeho boţské partnerky. V tomto kontextu tedy vůbec nepřekvapí izraelský polyteismus ani uctívání Jahveho společně s jeho Ašerou, jak dokládají nápisy z hrobky v Chirbet el-qóm a na nádobách z Kuntillet Adţrud. Poţehnáni buďte skrze Jahveho samařského a jeho Ašeru. Na další nádobě je ţehnací formule: skrze Jahveho témanského a jeho Ašeru. 18 Proti tvrzení, ţe Ašerou není míněna bohyně, ale pouhý kultický předmět ašera, stojí argument, ţe si lze jen těţko představit poţehnání ve jménu boţstva a zároveň kultického předmětu. Šlo by o velmi nerovný pár. Ve jménu neboţstev se neţehná. 19 Zmínky o ašeře se vyskytují také v hebrejské bibli Překlad J. Heller, Desatero..., M. Prudký, Duo loci..., 8. Tamtéţ, 8. Israel Finkelstein Neil A. Silberman, Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie, Praha: Vyšehrad 2007, 14. Dalibor Antalík, Jahve a jeho paredros v náboţenství předexilního Izraele, Religio: Revue pro religionistiku 4/2, 1996, Ondřej Stehlík, Hospodin a (jeho?) Ašera: probíhající reorientace starozákonní biblistiky", Teologická 9

10 Proti jejímu uctívání důrazně brojila deuteronomistická teologie. 20 Byli to aţ deuteronomističtí historikové a kněţští redaktoři, kteří promítli monoteismus do starších dob. Teprve v poexilním Izraeli můţeme mluvit o monoteismu Nezobrazíš si Hebrejsky ČEP Bible kralická Doslovný překlad 22 Ex 20:4 Dt 5:8 ל א ת ע ש ה ל ך פ ס ל ו כ ל-ת מ ונ ה א ש ר ב ש מ י ם ל א-ת ע ש ה-ל ך פ ס ל כ ל-ת מ ונ ה א ש ר ב ש מ י ם מ ם ע ל ו א ש ר ב אר ץ מ ת ח ת ו א ש ר ב ם י ם מ ת ח ת מ ם ע ל ו א ש ר ב אר ץ מ ת ח ת ו א ש ר ב ם י ם מ ת ח ת ל אר ץ ל אר ץ Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréţ jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréţ na zemi dole, ani těch, kteréţ u vodách pod zemí. Neuděláš si vytesaninu a ţádné zpodobení /toho/, co /je/ na nebi shora a na zemi zdola a co /je/ ve vodách zdola k zemi, Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréţ jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréţ na zemi dole, ani těch, kteréţ jsou u vodách pod zemí. Neuděláš si vytesaninu a ţádné zpodobení /toho/, co /je/ na nebi shora a na zemi zdola a co /je/ ve vodách zdola k zemi, Neučiníš si rytou modlu. Hebrejské pesel - tesaný objekt, obraz 23 - je vyjádřením určité řemeslné technologie. Jedná se o kultový objekt - vytesaninu či rytinu z kamene nebo ze dřeva. Běţnou výbavou svatyň ve starověkém Orientu byly neopracované vztyčené kameny, kůly nebo i stromy. Zřejmě aţ později byl tento výrok doplněn o jakékoli zpodobení temuna, čímţ je upřesněno, ţe se jedná o jakoukoliv podobu předmětu. Význam zde má i zvratné zájmeno si. Člověk si dělá modlu pro sebe, aby mu slouţila. Nedělá ji pro Hospodina. Coţ je v protikladu k verši Př 16:4: Hospodin učinil vše pro sebe samého. Hospodin člověku neslouţí a nepodřizuje se jeho vůli, není manipulovatelný. Vytvořit si modlu boha pro sebe - znamená jít cestou pokušení být bohem. 24 Přikázání se však nezaměřuje jen na samotný proces výroby, ale i na zevnějšek takové věci, tedy aby se nepodobaly objektům známým z přírody. 25 Kultické předměty zpodobňující určité boţstvo však nebyly povaţovány za boţstvo samotné, nýbrţ dané boţstvo zpřítomňovaly, byly jeho reprezentací reflexe 6/2, 2000, 163. Dalibor Antalík, Jahve a jeho paredros..., 135. Klára Břeňová, Věřím v jednoho Boha: Ze současných pohledů na vznik izraelského monoteismu, Religio: Revue pro religionistiku 12/1, 2004, Překlad J. Heller, Desatero..., 30. Martin Prudký, Nezobrazíš si Boha poznámky k významu a důsledkům biblického přikázání, in: L. Purlš (vyd), Při brodu Jabok: Sborník k 60. narozeninám Pavla Filipiho, Advent-Orion: Praha 2001, 3-4. J. Heller, Desatero..., 32. David H. Aaron, Etched in Stone: The Emergence of the Decalogue, London: T&T Clark 2006,

11 Zákaz zobrazování uvedený v Desateru není v rámci hebrejské bible a její deuteronomistické vrstvy osamocený. Nacházíme jej ve verších Ex 20:23, 16, 23, 25 v Dt 4 či v Joz 22:28. Zmiňují ho i proroci, např. Ozeáš či Ezechiel. Jak dokumentují archeologické nálezy, různé kultické předměty zpodobňující boţstva nebyly na území Judska a Izraele výjimkou, hojně jsou nalézány terrakotové sošky bohyň plodnosti, k běţné výbavě svatyň patřily vztyčené kameny, ašery i posvátné stromy. 2 Královská líčí ničení těchto předmětů za Jóšijáše. Co se týče zákazu zobrazování v kontextu hebrejské bible, R. P. Carroll se domnívá, ţe [z]ákaz zpodobování byl pouze vztaţen na předměty bezprostředního uctívání a nemusel být chápán jako úplné odsouzení všech uměleckých forem zobrazování." 26 Některé kultovní předměty a symboly, které nebyly pokládány za objekty uctívání boha, ale za jeho prostředky, tak mohly mít ve své době legitimní funkci boţské reprezentace. 27 E. Janáčová s odvoláním na T. Mettingera tvrdí, ţe anikonismus nelze povaţovat za specifický znak, díky kterému by se starověké izraelské náboţenství odlišovalo od okolních západosemitských náboţenství. Za izraelský znak bychom mohli pokládat pouze explicitní vyjádření samotného zákazu zpodobování Nebudeš se klanět ani sloužit Následující výroky Desatera na předchozí navazují. Hebrejsky ČEP Bible kralická Ex 20:5-6 Dt 5:9-10 כ י אנ כ י י הו ה ל א-ת ש ת ח ו ה ל ה ם ו ל א ת ע ב ד ם כ י אנ כ י י הו ה ל א-ת ש ת ח ו ה ל ה ם ו ל א ת ע ב ד ם א ל ה יך א ל ק מ א פ ק ד ע ו ן אב ת ע ל-ב נ ים א ל ה י ך א ל ק מ א פ ק ד ע ו ן אב ות ע ל- ב נ ים ע ל-ש ל ש ים ו ע ל-ר ב ע ים ל ש נ אי ו ע ל-ש ל ש ים ו ע ל-ר ב ע ים ל ש נ אי ו ע ש ה ח ס ד ל א ל פ ים ל א ה ב י ול ש מ ר י מ צ ו ת י ו ע ש ה ח ס ד ל א ל פ ים ל א ה ב י ול ש מ ר י מצותו מ צ ו ת י Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu slouţit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh ţárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu slouţit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh ţárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do 26 R. P. Carroll, The Aniconic God and the Cult of Images", Studia Theologica 31, 1977, 52, citováno dle Eva Janáčová, Ikonická a anikonická tradice v nádoţenství starověkého Izraele, Brno: Masarykova univerzita, bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě 2005, Eva Janáčová, Ikonická a anikonická tradice v nádoţenství starověkého Izraele, Brno: Masarykova univerzita, bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě 2005, Tamtéţ,

12 Doslovný překlad 29 třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříţ nenávidí mne. A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříţ mne milují, a ostříhají přikázaní mých. nebudeš se jim kalnět a nebudeš jim slouţit, protoţe já /jsem/ Hospodin, Bůh tvůj, Bůh ţárlivý, postihující pokřivenost otců nad syny, /a to/ nad třetími a nad čtvrtými, nenávidícími mne, a činící věrnost tisícům, milujícím mne a střeţícím příkazy mé. třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříţ nenávidí mne. A činící milosrdenství nad tisíci těch, kteříţ mne milují, a ostříhají přikázaní mých. nebudeš se jim kalnět a nebudeš jim slouţit, protoţe já /jsem/ Hospodin, Bůh tvůj, Bůh ţárlivý, postihující pokřivenost otců nad syny, /a to/ nad třetími a nad čtvrtými, nenávidícími mne, a činící věrnost tisícům, milujícím mne a střeţícím příkazy mé. Klanět se a slouţit jsou typické kultovní výrazy. Jsou také typickou vazbou v deuteronomistických textech, týkající se vţdy sluţby cizím boţstvům. 30 Klanění označovalo klekání na kolena a sklánění hlavy před boţstvem. Takovýmto způsobem se vzdával hold rovněţ králům. Slouţit má taktéţ význam pečovat, obstarávat, ctít a pěstovat. 31 Téhoţ významu je i latinské colo, od kterého jsou odvozeny výrazy kult i kultura. 32 Slova Dt 7:5 či deuteronomistický zákoník v Dt 12 pak přímo vyzývají k ničení těchto kultických objektů. Co je činí nebezpečné, je jejich podobnost s těmi, které pouţívají sami Izraelité. Problematická je exegeze významu prohlášení o stíhání viny otců. Heller doslovně překládá [ ] Bůh ţárlivý, postihující pokřivenost otců nad syny, /a to/ nad třetími a nad čtvrtými, nenávidícími mne, a činící věrnost tisícům, milujícím mne a stráţícím příkazy mé. 33 Výrok vykládá, ţe boţí hněv dosahuje nanejvýš do čtvrté generace, zatímco milosrdenství aţ do tisíců generací. Coţ je podmíněno tím, ţe syn jde stejnou cestou jako jeho otec. 34 Syn, pokud sám nehřeší, netrpí nespravedlivě za viny svých otců, jak vysvětluje Ezechiel 18: Deuteronomium 24:16 a 2 Královská 14:6 k tomu říkají, ţe kaţdý bude usmrcen za svůj vlastní hřích: Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, kaţdý bude usmrcen pro vlastní hřích. Nebudou usmrcováni otcové kvůli synům a synové nebudou usmrcováni kvůli otcům, nýbrţ kaţdý bude usmrcen za svůj hřích. Komentátoři obvykle vztahují tyto výroky k příběhu o porušení smlouvy Překlad J. Heller, Desatero..., 31. M. Prudký, Nezobrazíš si Boha..., 5. J. Heller, Desatero..., 34. Tamtéţ, 34. Tamtéţ, 31. Tamtéţ,

13 vyhotovením si zlatých býčků v Ex 32, či je dávají v souvislosti s deuteronomistovým povědomím o pozdějším vývoji (např. Jeroboámovo provinění). Tyto kontexty pak mohou být osvětlením prohlášení o Hospodinově ţárlivosti. 35 V protikladu s názory mnoha exegetů, kteří povaţují tyto verše za deuteronomistické, se můţeme setkat i s názorem, ţe představa dědičné viny je antideuteronomistická. Pro teologii v Dt je spíše charakteristické odměňovat dobré činy a trestat špatné. 36 Dekalog v Ex 34 dává Hospodinu dokonce jméno qannah ţárlivý. Ţárlivost na jiná boţstva byla centrálním principem smluv mezi boţstvem a lidem, smlouva je koncipována jako kontrakt vyţadující exkluzivní věrnost. To má své kořeny v polyteistickém světě. V biblických textech Ex 15:11, Dt 32:8, Ţ 29:1, Ţ 82:1 nacházíme také vyjádření o Hospodinově nadřazenosti nad ostatními bohy. 37 Nelze přehlédnout vzájemnou návaznost prvních veršů Dekalogu. Preambule, poţadavek na výlučné uctívání Hospodina, zákaz zobrazování i zákaz klanění se a slouţení spolu podle mnoha vykladačů úzce souvisí. Hebrejský text týkající se zákazu zobrazování neříká, koho se vlastně týká, umoţňuje různé interpretace. Hebrejská slova pesel a temuna jsou totiţ uvedena v singuláru, zatímco vztaţná zájmena u sloves klanět se jim, slouţit jim jsou v plurálu. Jak bylo výše řečeno, deuteronomistická slovní vazba klanět se a slouţit se vztahuje k sluţbě jiným, cizím boţstvům. Souvisí tedy se zákazem uctívat tato cizí boţstva. Podobně lze chápat i výrok neboť jsem Bůh ţárlivý, který se také vztahuje k cizím boţstvům. Zobrazení Hospodina by se pak podle tohoto výkladu zákaz netýkal. 38 Tyto pasáţe jsou však formulací deuteronomistického jazyka a teologií deuteronomistické školy, která chápe oba úvodní výroky Dekalogu integrálně. Slovo pesel uţívá absolutně, zakazuje jakýkoli pesel, čímţ je vyloučena moţnost legitimního zobrazení nejen cizích bohů Nezobrazování Hospodina se od exilního období v izraelské tradici také prosazuje C. M. Carmichael, Law and narrative in the Bible..., 320. D. H. Aaron, Etched in Stone..., 288. Tamtéž, M. Prudký, Duo loci..., 15. M. Prudký, Nezobrazíš si Boha..., 4-5. Prudký se přiklání k názoru, ţe přikázání o nezobrazování se týká primárně Hospodina, viz M. Prudký, Duo loci...,

14 1.5 Nezneužiješ jména Hebrejsky ČEP Bible kralická Doslovný překlad 41 Ex 20:7 Dt 5:11 כ י ל א ל א ת ש א א ת-ש ם-י הו ה א ל ה י ך ל ש ו א ל ש ו א כ י ל א ל א ת ש א א ת-ש ם-י הו ה א ל ה י ך י נ ק ה י הו ה א ת א ש ר-י ש א א ת-ש מ ו ל ש ו א א ת א ש ר-י ש א א ת-ש מ ו ל ש ו א י נ ק ה י הו ה Nezneuţiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneuţíval. Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdoţ by bral jméno jeho nadarmo. Nebudeš nést /vznášet, vynášet, zvedat/ jméno Hospodina, Boha tvého, k marnosti, protoţe neočistí /nenechá bez trestu/ Hospodin toho, kdo nese /zvedá, vznáší, vynáší/ jeho jméno k marnosti. Nezneuţiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneuţíval. Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo, neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdoţ by bral jméno jeho nadarmo. Nebudeš nést /vznášet, vynášet, zvedat/ jméno Hospodina, Boha tvého, k marnosti, protoţe neočistí /nenechá bez trestu/ Hospodin toho, kdo nese /zvedá, vznáší, vynáší/ jeho jméno k marnosti. Hebrejské sloveso n s nést je v hebrejské bibli běţné, avšak vazba /vz/nést jméno je mimo text Desatera uvedena jen jednou, a to v Ţ 16:4. Heller ji uvádí v předpokládaném významu vzývat, vzýváním přivolávat. Slovo šav marnost je někdy spojováno s šv zle, v některých slovnících se slovesem nš II klamat. Toto sloveso pak bývá odvozováno od podstatného jména šav, o kterém se někteří badatelé domnívají, ţe označovalo magickou sílu působící zlo, která byla uvolňována zaklínáním. Slůvko zřejmě označovalo kouzlo. Pravděpodobně tak za významem přikázání stojí snaha potlačit u izraelského lidu magické vzývání, přivolávání a zpřítomňování boţstva. Takovéto magické praktiky byly ve starověkých kultech, ale i v Izraeli běţné. Přikázání lze rozumět ve smyslu obrany Hospodinovy boţské svrchovanosti a svobody. Přikázání těsně navazuje na předchozí uvedená přikázání, rozvíjí je a vykládá a brání tím jejich nesprávnému pochopení. 42 V kontextu k tomuto výroku se v příběhu Ex 32 dozvídáme, ţe poté, co Áron vybudoval oltář pro zlatého býčka, provolal: Zítra bude Hospodinova slavnost. Jeho slova lze interpretovat, ţe ztotoţnil býčka s Hospodinem Překlad J. Heller, Desatero..., 36. Tamtéţ, C. M. Carmichael, Law and narrative in the Bible...,

15 1.6 Pamatuj dne odpočinku Hebrejsky ČEP Bible kralická Doslovný překlad Ex 20:8-11 Dt 5:12-15 ז כ ור א ת-י ום ה ש ב ת ל ק ד ש ו ש מ ור א ת-י ום ה ש ב ת ל ק ד ש ו כ א ש ר צ ו ך י הו ה ש ש ת י מ ים ת ע ב ד ו ע ש י ת כ ל-מ ל אכ ת ך א ל ה יך ל א-ת ע ש ה ו י ום ה ש ב יע י ש ב ת ל יהו ה א ל ה י ך ש ש ת י מ ים ת ע ב ד ו ע ש י ת כ ל- מ ל אכ ת ך כ ל-מ ל אכ ה את ה וב נ ך וב ת ך ע ב ד ך ו א מ ת ך וב ה מ ת ך ו י ום ה ש ב יע י ש ב ת ל יהו ה א ל ה י ך ל א ת ע שה ו ג ר ך א ש ר ב ש ע ר י ך כ ל-מ ל אכ ה את ה וב נ ך- וב ת ך ו ע ב ד ך-ו א מ ת ך ו ש ור ך כ י ש ש ת-י מ ים ע ש ה י הו ה א ת- ה ש מ י ם ו ח מ ר ך ו כ ל-ב ה מ ת ך ו ג ר ך א ש ר ב ש ע ר י ך ל מ ע ן ו א ת-ה אר ץ א ת-ה י ם ו א ת-כ ל-א ש ר-ב ם ו י נ ח ב יו ם י נ וח ע ב ד ך ו א מ ת ך כ מ ו ך ה ש ב יע י ע ל-כ ן ב ר ך י הו ה א ת-יו ם ה ש ב ת ו י ק ד ש ה ו ו ז כ ר ת כ י-ע ב ד ה י י ת ב א ר ץ מ צ ר י ם ו י צ א ך י הו ה א ל ה י ך מ ש ם ב י ד ח ז ק ה וב ז ר ע נ ט וי ה ע ל-כ ן צ ו ך י הו ה א ל ה י ך ל ע ש ות א ת-י ום ה ש ב ת Pamatuj na den odpočinku, ţe ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat ţádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který ţije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. Pomni na den sobotní, abys jej světil. Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své; ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati ţádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, sluţebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýţ jest v branách tvých. Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, coţ v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protoţ poţehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho. Pamatuj na den přestání k jeho posvěcování; šest dní budeš slouţit /pracovat/ a dělat všecko své jednání /konání/; a/le/ den sedmý /je/ přestání Hospodinu, tvému Bohu; nebudeš dělat ţádné jednání, ty i syn tvůj i dcera tvá, otrok tvůj i otrokyně tvá, dobytek tvůj, i host tvůj, co je v branách tvých. Nebo /za/ šest dní udělal Hospodin nebe a zemi a moře a vše, co je v nich, a spočinul v den sedmý; proto poţehnal Hospodin den přestání a posvětil jej. 44 Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat ţádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který ţije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku. Ostříhej dne sobotního, abys jej světil, jakoţ přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj. Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své; Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati ţádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, i sluţebník tvůj i děvka tvá, vůl i osel tvůj i všeliké hovado tvé, i příchozí tvůj, kterýţ jest v branách tvých, aby odpočinul sluţebník tvůj a děvka tvá jako i ty. A pamatuj, ţe jsi byl sluţebníkem v zemi Egyptské, a vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj odtud v ruce silné, a v rameni vztaţeném. Protoţ přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, abys světil den sváteční. Protoţe otrok jsi v zemi egyptské a vyvádí tě Hospodin Bůh tvůj odtamtud rukou pevnou a ramenem vztaţeným proto přikazuje ti Hospodin Bůh tvůj činit den šabat Překlad J. Heller, Desatero..., 41. Dt 5:15, překlad J. Beneš, in: Jiří Beneš, Desítka: Desatero aneb deset slov o Bohu a člověku, Praha: 15

16 Pouze přikázání o šabatu je podle D. H. Aarona etnicky unikátní. Všechna ostatní přikázání mají obecnou a univerzální povahu. 46 Přikázání o dni odpočinku, o šabatu vykazuje nejvýznamnější rozdíly mezi texty Desatera v Ex 20 a Dt 5. Odlišnost je jiţ v prvním slově úvodní věty. V Dt je pak navíc dovětek. Zatímco v Ex je prvním slovem strnulý infinitiv slovesa zákór - pamatuj, text Dt začíná slovesem šámór, tj. střeţ, hlídej (ČEP uvádí dbej ), které je ve stejné gramatické formě. Ústředním výrazem úvodní věty však je slovo šabbat, tj. přestání od kořene přestat, ustat, odpočinout, ale slavit. 47 O původu dne odpočinku je několik hypotéz. Některé ho odvozují od akkadského šebattum (šepattum), které označovalo nepříznivé dny, v nichţ se činí démoni. V Babylónii bylo v těchto dnech doporučeno raději nic nedělat. Další hypotéza je odvozena od soboty u Kenitů, kteří byli dle kenitské hypotézy první uctívači boha JHVH. Šlo o pouštní kováře, kteří měli zákaz rozdělávat v sobotu oheň. Heller uvádí, ţe den odpočinku pochází z doby předexilní. Je zmíněn i předexilními proroky. 48 Podle Prudkého ukazuje formulace o zachování šabatu na kontext z exilu, D. H. Aaron ji pokládá za poexilní. H. J. Kraus poukazuje na fakt, ţe neexistuje jiný důkaz o existenci předexilního rituálu šabatu, neţli poněkud vágní kultický obřad, který souvisel s rituály vztahujícími se k novoluní. 49 H. Aaron dále uvádí, ţe v cizí zemi bez Hospodinovy svatyně, totiţ v babylonském exilu, nemohli Izraelci provádět tradiční formy rodinných bohosluţeb: oběť prvotin, oběť pokrmů, obětní sliby. To mohlo vést teologické reformátory k zavedení rodinných obřadů kaţdý sedmý den. V předexilní době mohl být šabat festivalem slaveným při úplňku v chrámu. 50 Viz také 2 Kr 4:23 či Iz 1:13. Nejzásadnějším rozdílem obou verzí celého Dekalogu je právě zdůvodnění šabatu. V Ex 20 se odkazuje na oddíl o stvoření světa podle knihy Genesis, Dt 5 ho zdůvodňuje vyvedením z egyptského otroctví. Připomeňme, ţe někteří badatelé povaţují deuteronomistickou verzi Dekalogu v Dt 5 za dřívější formulaci a Desatero v Ex 20 pokládají za dodatek kněţské redakce. Za kněţský text je rovněţ povaţován příběh o stvoření v Genesi. Další se domnívají, ţe zdůvodnění šabatu odkazem na stvoření je kněţským dodatkem jinak starší verze Desatera v Ex 20. Tradičně je Dekalog v Ex Návrat domů 2008, 131. D. H. Aaron, Etched in Stone..., 304. J. Heller, Desatero..., 42. Tamtéţ, Hans J. Kraus, Gottedienst in Israel:Grundriss einer Geschicte des alttestamentlichen Gottesdienstes, Munich: C. Kaiser 1962, uvedeno dle D. H. Aaron, Etched in Stone..., 303. D. H. Aaron, Etched in Stone...,

17 pokládán za starší neţ v Dt 5. Není tedy vůbec jasné, zda měl Deuteronomista povědomí o pasáţích o stvoření, které známe z Gn. Přijmeme-li tezi, ţe příběh o stvoření je kněţskou vrstvou knihy Genesis, pak z logiky věci lze přijmout i tezi, ţe odkaz na stvoření můţe být dodatek kněţského redaktora Desatera v Exodu. Nedomnívám se však, ţe by to muselo vést explicitně k závěru, ţe celé Desatero bylo do Ex 20 vloţeno aţ kněţským redaktorem. Dalším z rozdílů textů Dekalogu je, ţe ve verši Dt 5:14 je oproti Ex 20:10 ve výčtu těch, kteří nebudou dělat ţádnou práci, navíc tvůj býk a tvůj osel. Výrok je ukončen dovětkem aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Zajímavou poznámku k tomu, ţe v této střední části přikázání o šabbatu v Dt jsou vypsány býk i osel, má M. Prudký. Nedomnívá se, ţe jeho autoři byli lépe seznámeni s voly a osly, neţ pisatelé textu v Ex. Poznamenává, kdo se má přikázáním řídit. Ne pouze ty, ale celý tvůj dům, celá tvá bajit-komunita. Všichni členové takového apozičního řetězce jsou uvedeni s přívlastkem tvůj. 51 Dále uvádí, ţe takovýchto slov s přívlastkem tvůj je v této části textu Ex uvedeno sedm a v Dt je jich dvanáct. V Exodu je šabat identifikován se sedmi dny stvoření 52, zatímco v Deuteronomiu je izraelský lid smlouvy identifikován s dvanácti kmeny. 53 Příběh o porušení Boţího nařízení týkajícího se Šabatu nacházíme jiţ v Ex 16:1 36. Verš odkazující na porušování Šabatu v Neh 10:32 je patrně od stejného autora Cti otce i matku Hebrejsky ČEP Bible kralická Ex 20:12 Dt 5:16 כ ב ד א ת- אב יך ו א ת-א ם ך ל מ ע ן י א ר כ ון י מ י ך כ ב ד א ת- אב יך ו א ת-א ם ך כ א ש ר צ ו ך י הו ה א ש ר-י הו ה א ל ה י ך נ ת ן ל ך ע ל ה א ד מ ה א ל ה יך ל מ ע ן י א ר יכ ן י מ י ך ול מ ע ן י יט ב ל ך ע ל ה א ד מ ה א ש ר-י הו ה א ל ה י ך נ ת ן ל ך Cti svého otce i matku, abys byl dlouho ţiv na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouţ Hospodin Bůh Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho ţiv a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Cti otce svého i matku svou, jakoţ přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, aby se prodleli M. Prudký ve svém textu upozorňuje, ţe desatero v Ex 20 svým zdůvodněním šabatu odkazuje na kněţskou tradici o stvoření světa v Gn. Co se týče obou textů desatera, domnívá se, ţe stojíme před dvěma variantami stabilizované podoby textu, ne před dvěma útvary vytvořenými vývojem tradic. Citováno dle Martin Prudký, The Two Versions of the Sabbath-Commandment: Structural Similarities, in: H. M. Niemann - M. Augustin (eds), Stimulation From Leiden: Collected Communications to the XVIIIth Congress of the International Organisations for the Study of the Old Testament, Leiden 2004, Frankfurt a. M., Berlin, New York: Peter Lang 2006, 2. Srov. Ex 31: M. Prudký, The Two Versions of the Sabbath-Commandment..., D. H. Aaron, Etched in Stone...,

18 Doslovný překlad tvůj dá tobě. Vaţ si svého otce a své matky, aby se prodlouţily tvé dny na půdě, co Hospodin, Bůh tvůj, /jest/ dávající tobě. 55 dnové tvoji, a aby tobě dobře bylo na zemi, kterouţ Hospodin Bůh tvůj dá tobě. Vaţ si otce tvého a matky tvé, jak přikazuje tobě Hospodin Bůh tvůj aby se prodlouţily tvé dny aby dobře bylo tobě na zemi kterou Hospodin Bůh tvůj dává tobě. 56 Vaţ si - kabed původně znamenalo být těţký. Od stejného kořene kbd je označení jater. Játra měla ve starověkém myšlení a praxi významné postavení, slouţila k věštění. Rodiče podle přikázání nemají být uctíváni, ale ctěni. Mají mít váţnost, respekt. Úcta k rodičům je zmíněna v hebrejské bibli i na dalších místech. Viz např. Ex 21:15 17, Lev 19:3, Dt 21:18-21, Dt 27:16. Za poslušnost Hospodinovu příkazu je odměnou Boţí přízeň, prodlouţení dnů na půdě, jíţ je Hospodin dávající tobě. 57 Půdou je v kontextu Desatera patrně myšlena zaslíbená země, kterou Bůh dává Izraeli. Verze v Dt má také dva doplňky. Hospodin tvůj Bůh (formule sebezjevení) přikazuje (od hebrejského cvh) váţit si rodičů. 58 Hospodin přikazuje a dává. Lze říci, ţe dodatek pisatele Dt podtrhuje danou Boţí přízeň. 1.8 Nezabiješ Hebrejsky Ex 20:13 Dt 5:17 ל א ת ר צ ח ל א ת ר צ ח ČEP Nezabiješ. Nezabiješ. Bible kralická Nezabiješ. Nezabiješ. Doslovný překlad 59 Nebudeš vraţdit. Nebudeš vraţdit. Jak poukazuje J. Heller, ale i M. Prudký, všechny v hebrejštině jednoslovné zákazy uvedené v Desateru jsou tvořeny indikativem a záporkou lo. Tento způsob vyjádření zesiluje zákaz. Nebudeš /přece/ vraţdit je vyjádřením zákazu, který vůbec nepřipouští moţnost provedení vraţdy. Zatímco přímý zákaz nevraţdi ji připouští Překlad J. Heller, Desatero..., 46. Překlad J. Beneš, Desítka..., 144. J. Heller, Desatero..., J. Beneš, Desítka..., 144. J. Heller, Desatero..., 50. Tamtéţ,

19 V Desateru je pouţito sloveso odvozené od racach - vraţdit. Racach má význam zabít nebo zavraţdit osobního nepřítele. Není výrazem pro zabití ve válce, zabití při popravě provinilce odsouzeného k trestu smrti podle zákona či zabití z boţí strany. 61 Ve starověku byla tato usmrcení legitimní a nebyla, ani pro Izraelce, v rozporu s tímto přikázáním Nezcizoložíš Hebrejsky Ex 20:14 Dt 5:18 ו ל א ת נ אף ל א ת נ אף ČEP Nesesmilníš. Nesesmilníš. Bible kralická Nesesmilníš. Nesesmilníš. Doslovný překlad 63 Nebudeš cizoloţit. Nebudeš cizoloţit. V tomto výroku je pouţito tvaru od kořene hebrejského na af, tj. cizoloţit. Tímto slovem byl označován mimomanţelský styk ţeny, taktéţ styk muţe se ţenou zasnoubenou, či provdanou za jiného muţe. Šlo tak především o ochranu muţova majetku, za který byla ţena povaţována, a ochranu legitimity muţova potomstva. Takovéto provinění má být trestáno smrtí. (Dt 22:22, Lv 20:10) Pro výraz smilniti, který se v překladech tohoto přikázání často uţívá, má hebrejština sloveso zanah Nepokradeš Hebrejsky Ex 20:15 Dt 5:19 ו ל א ת ג נ ב ל א ת ג נ ב ČEP Nepokradeš. Nepokradeš. Bible kralická Nepokradeš. Nepokradeš. Doslovný překlad 64 Nebudeš krást. Nebudeš krást Tamtéţ, 53. Srov. Horst G. Pohlmann Marc Stern, Desatero v životě Židů a křesťanů, Praha: Vyšehrad 2006, Překlad J. Heller, Desatero..., 55. Tamtéţ,

20 Přikázání je odvozeno od slovesa ganab, které překládáme krásti. Zákaz kradení lze nejspíš dát do souvislosti s verši Ex 21,16, a téţ Dt 24,7, ve kterých je přímo uvedeno, ţe se jedná o zákaz kradení člověka. V kontextu sousedních zákazů uvedených v Desateru, které se týkají bliţního, jde tedy o ochranu svobody člověka. V jednoslovném znění zákazu však chybí předmět, kterého se zákaz týká. Podle Hellera se ve starověku krádeţ nejčastěji týkala dobytka Nevydáš křivé svědectví Hebrejsky ČEP Bible kralická Doslovný překlad 66 Ex 20:16 Dt 5:20 ו ל א -ת ע נ ה ב ר ע ך ע ד ש ו א ל א -ת ע נ ה ב ר ע ך ע ד ש ק ר Nevydáš proti svému bliţnímu křivé svědectví. Nepromluvíš proti bliţnímu svému křivého svědectví. Nebudeš odpovídat proti svému bliţnímu /jako/ svědek klamu. Nevydáš proti svému bliţnímu falešné svědectví. Nepromluvíš proti bliţnímu svému křivého svědectví. Nebudeš odpovídat proti svému bliţnímu /jako/ svědek marnosti. Významem hebrejského slovesa anah je odpovídat u soudu. Ve starověkém Izraeli měl takový soud podobu veřejného přelíčení v branách města, kde poškozený viníka obţaloval před svolanými staršími města. Ti pak jejich spor rozhodli. Bliţním byl chápán svobodný člen izraelského společenství. Ve znění Dt je svědek klamu ( ed šeger), tj. ten, který klame soudce, nahrazen za svědek marnosti, var. nicoty ( ed šav ), tj. ten, kdo mluví nadarmo. 67 Rozdílné vyznění smyslu příkazu v doslovném překladu, klamat nebo mluvit naprázdno, je zřetelnější neţ v ČEP, který přídavné jméno křivé nahrazuje výrazem falešné. Trest za křivé svědectví najdeme v Dt 19: Nebudeš dychtit Hebrejsky Ex 20:17 Dt 5:21 ל א ת ח מ ד ב ית ר ע ך ל א-ת ח מ ד א ש ת ר ע ך ו ל א ת ח מ ד א ש ת ר ע ך ס ו ל א ת ת א ו ה ב ית ר ע ך ו ע ב ד ו ו א מ ת ו ו ש ור ו ו ח מ ר ו ו כ ל א ש ר ל ר ע ך ש ד ה ו ו ע ב ד ו ו א מ ת ו ש ור ו ו ח מ ר ו ו כ ל א ש ר ל ר ע ך Tamtéţ, 60. Překlad J. Heller, Desatero..., 61. J. Heller, Desatero...,

21 ČEP Bible kralická Doslovný překlad 68 Nebudeš dychtit po domě svého bliţního. Nebudeš dychtit po ţeně svého bliţního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bliţnímu. Nepoţádáš domu bliţního svého, aniţ poţádáš manţelky bliţního svého, ani sluţebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani coţkoli jest bliţního tvého. Nebudeš dychtit po domu svého bliţního. Nebudeš dychtit po ţeně svého bliţního a po otroku jeho a otrokyni jeho a volu jeho a oslu jeho a po všem co /náleţí/ tvému bliţnímu. Nebudeš dychtit po ţeně svého bliţního. Nebudeš touţit po domě svého bliţního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni [ani] po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bliţnímu. Nepoţádáš manţelky bliţního svého, aniţ poţádáš domu bliţního svého, pole jeho, neb sluţebníka jeho, aneb děvky jeho, vola jeho neb osla jeho, aneb čehokoli z těch věcí, kteréţ jsou bliţního tvého. Nebudeš dychtit po ţeně svého bliţního. Nebudeš touţit po domu svého bliţního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho volu ani po jeho oslu a/ni/ po všem, co /náleţí/ tvému bliţnímu. Závěrečné přikázání Dekalogu se týká ochrany majetku bliţního. Nejvýznamnější rozdíl mezi oběma verzemi verše je v pořadí a výčtu předmětů dychtění. Deuteronomium staví na první místo, ještě před dům, ţenu bliţního, čímţ se jí dostává větší důstojnosti. Výčet předmětů doplňuje o pole bliţního, které zařazuje za dům. Dalším rozdílem je nahrazení slovesa chamad dychtit slovesem avah touţit ve druhé větě. Tato slovesa vyjadřovala touhu po něčem a byla významově neutrální. Aţ vlivem řeckých epithymein a epithymia došlo k posunu jejich významu. V hebrejské bibli bývá po slovesu chamad dychtit často další sloveso, které mívá význam brát nebo loupit. Coţ můţe značit, ţe nejde jen o niternou touhu, ale zároveň i počínání Utváření hebrejské bible Jistě by bylo na místě uvést zde vývoj a současný stav bádání týkajícího se utváření textů hebrejské bible. Nicméně zabývat se touto problematikou a přehledně ji popsat by díky její šíři vydalo na samostatnou bakalářskou práci. V krátkosti pak můţeme uvést, ţe vedle zastánců nejrůznějších teorií je mezi badateli i v dnešní době mnoho stoupenců tradičního pojetí vycházejícího z historicity hebrejské bible, kteří se snaţí doloţit pravdivost tohoto pojetí poznatky historickokritických výzkumů a archeologických dokladů Překlad J. Heller, Desatero..., S touto hypotézou přišel ve své studii o slovesu chamad J. Hermann, dle J. Heller, Desatero..., 66. Viz např. Baruch Halpern, The State of Izraelite history, in: Gary N. Knoppers Gordon J. McConville (eds.), Reconsidering Israel and Judah: Recent Studies on the Deuteronomistic History, Winona Lake: Eisenbrauns 2000,

22 Konec 19. století pod vlivem historicko-kritického bádání přinesl nové poznatky o biblickém textu a dějinách Izraele. Začátkem 20. století formuloval dosavadní poznatky v tzv. nové dokumentové hypotéze neboli pramenné hypotéze čtyř literárních pramenů J. Wellhausen. Podle ní je Tóra sestavena z několika zprvu nezávislých pramenů, které byly postupnou redakcí spojeny. Předpokládá pramen J Jahvista, pramen E Elohista, pramen D Deuteronomista a Kněţský spis P (Wellhausen pouţíval zkratku Q jako quatuor). Pramenná hypotéza měla zásadní vliv a má mezi současnými badateli stále mnoho zastánců, kteří ji modifikují a dále s ní pracují. Z představ původní pramenné hypotézy však nezůstalo v současné debatě mnoho prvků. Namísto pramenů hovoří dnešní vykladači o vrstvách tradice či okruzích tradice. Stejně tak došlo k výraznému posunu v otázkách datování jednotlivých vrstev. 71 Zatímco někteří badatelé dosud předpokládají sepsání a úpravy nejstarších vrstev textů Tóry v 10. aţ 6. století př. n. l., jiní se přiklánějí k názoru, ţe nejstarší texty mohou být nejdříve ze 7. století př. n. l. K tomuto časovému posunu vedou mnohé vědce i výsledky archeologických výzkumů. Souhlas mezi badateli tedy spíše neţ v podrobnostech panuje jen v obhajování hypotetického modelu. 72 Zastánci jiné, tzv. suplementární (doplňkové) hypotézy pokládají deuteronomistického historika dokonce za původního autora Tóry a nezávislý pramen. Obhájci této teorie odmítají redakční proces podle dokumentové hypotézy, jelikoţ odmítají existenci odlišných pramenů jednotlivých událostí, které by bylo nutné spojovat v jeden celek. Suplementární hypotézu představil J. van Seters. Aaron uvádí, ţe podle něj jsou vyprávění Tóry spíše ideologickou fikcí neţli historií. Hypotéza pracuje se třemi prameny D, J a P, které byly sloučeny skrze tzv. doplňkový literární proces, při němţ kaţdý z autorů rozšiřoval svými doplňky dřívější materiál. Nechápe je jako redakci starodávných pramenů. Deuteronomistu datuje k Jóšijášově reformě, autora J do babylonského exilu. Finálního editora P řadí do období kolem roku 400 př. n. l. Dt a deuteronomistické dějiny tedy podle něj byly sepsány dříve neţ Jahvista J a kněţská kompozice P. 73 Poněkud odlišný pohled nabízí Ch. Levin, který s van Setersem nesouhlasí např. v názoru na koncept editora J. Zatímco van Seters povaţuje Jahvistu a Deuteronomistu za úzce související, Ch. Levin vidí jejich teologii i jazyk jako zřetelně odlišné. Jahvista, jakoţto editor dřívějších písemných pramenů do nového celku, je podle něj člen vyšší Martin Prudký, Starozákonní biblistika v poslední dekádě 20. století a na cestě dneškem, Teologická reflexe 11, 2003, 133. Rolf Rendtorff, Hebrejská bible a dějiny: Úvod do starozákonní literatury, Praha: Vyšehrad 1996, 206. D. H. Aaron, Etched in Stone...,

23 soudcovské třídy v rané ţidovské diaspoře po dobytí Jeruzaléma počátkem 6. století př. n.l. (597), který se snaţí najít odpovědi na tehdejší změny ţivotních podmínek. 74 To jsou v krátkosti nejvýznamnější přístupy, na kterých většina badatelů, na něţ se budu v textu této práce dále odvolávat, staví své teze. Domnívám se, ţe není třeba pro vykreslení situace a potřeby této práce zacházet do dalších podrobností. Jen pro ilustraci bych ještě chtěl zmínit jeden z nových směrů v přístupu ke studiu hebrejských biblických příběhů, který mě zaujal. Je zaloţen na základě konceptu normativního významu. Jeho zastáncem je D. M. Gunn, který např. ve vztahu k deuteronomistickým dějinám nevede debaty o počtu jejich redakcí (dokonce očekává úmrtí konstruktu deuteronomistické dějepravy a přijetí této látky jako standardní jednotky), ale zajímá se o příbuznost mezi texty, jejich čtenářem a významem. 75 Různých hypotéz bychom tedy mohli uvést celou řadu. Výsledky výzkumů na poli starozákonního bádání jsou stejně různorodé, jako jsou různorodé i texty hebrejské bible. Dříve výhradně historicko-kritická podoba biblistiky se proměňuje a prosazují se nové interpretační a literární přístupy, intertextualita, atd. Objevují se stále nové a nové informace a otázky, rozšiřují se perspektivy a pluralita kontextů. M. Prudký tuto proměnu jiţ dříve charakterizoval jako dynamicky probíhající celkovou restrukturalizaci oboru. 76 Ačkoliv se někdy zdá, ţe dekonstrukční prvky současného dění v oboru biblistky jsou nepatřičné a uvádějí jej do rozvalin, v mnoha případech jen boří falešné modly, které byly v průběhu času vystavěny a mnozí se jich nechtějí vzdát. 2.1 Utváření textů Desatera Podle zastánců tradičního pojetí je Desatero slovem Boţím, Bůh sám všechna přikázání vyhlásil a vepsal do kamenných desek, které předal Mojţíšovi. Dekalog má původ v Mojţíšově době a slouţil jako nástroj k formování izraelského národa jakoţto vyvoleného Boţího lidu. Právě biblické tvrzení, ţe Bůh sám vyhlásil slova Desatera a jsou tedy jeho přímou řečí, není podle zastánců tohoto přístupu ostatními biblickými Christoph Levin, The Yahwist: The Earlies Editor in the Pentateuch, Journal of Biblical Literature 126/2, 2007, ProQuest Religion, 212, David M. Gunn, New Directions in the Study of Biblical Hebrew Narrative, in: Gary N. Knoppers Gordon J. McConville (eds.), Reconsidering Israel and Judah: Recent Studies on the Deuteronomistic History, Winona Lake: Eisenbrauns 2000, M. Prudký, Starozákonní biblistika...,