Diplomová práce. Trestní právo hmotné a procesní ČR po Michal Lipovský 2007/2008

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva Diplomová práce Trestní právo hmotné a procesní ČR po Michal Lipovský 2007/2008 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Trestní právo hmotné a procesní ČR po zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Michal Lipovský

2 Obsah Obsah Úvodem Evropské trestní právo a europeizace trestního práva Evropské trestní právo Europeizace trestního práva Právní systém a aplikace práva v rámci Evropské unie Právo komunitární a unijní Prameny českého trestního práva po Principy europeizace českého trestního práva Postavení lidských práv a základních svobod v Evropské unii a jejich vliv na české trestní právo Rozsah a kategorizace práv obsažených v Listině základních práv EU Práva vyjadřující lidskou důstojnost Práva vyjadřující základní svobody Práva vyjadřující rovnost Práva vyjadřující spravedlnost Vliv základních práv na kriminalizaci deliktů Soudní systém Evropské unie Soudní dvůr Soud prvního stupně Soudní komory Řízení před Soudním dvorem a Soudem prvního stupně Úkoly Soudního dvora Interpretace Soudního dvora Spolupráce v oblasti vnitra, justice a policie Vývoj a nástroje spolupráce v oblasti vnitra, justice a policie Schengenský systém Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech Evropská justiční síť Evropský policejní úřad (EUROPOL) Evropská policejní akademie (CEPOL)

3 6.7 Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (FRONTEX) Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) Evropská jednotka pro justiční spolupráci (EUROJUST) Vybrané oblasti spolupráce v rámci trestního práva hmotného a procesního Corpus Juris Ochrana finančních zájmů ES Vydávání osob k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody v rámci EU Dožádání v rámci EU Evropský veřejný žalobce Závěrem Zusammenfassung Seznam literatury a zdrojů Monografie, učebnice a sborníky Periodika Internet

4 1. Úvodem Datum je okamžikem, kdy se stala Česká republika členem Evropské unie. Vstupem České republiky do Evropské unie se naše země stala členem uskupení, které ovlivňuje významným způsobem dění na evropském kontinentě. Naše země tak vstoupila do evropských integračních struktur, jejichž cílem je především hospodářská integrace. Ale již dávno neplatí, že jediným hnacím motorem evropské integrace je společná hospodářská a ekonomická spolupráce. S těmito integračními snahami úzce souvisí také integrace v otázkách sociálních, daňových či například rovněž v oblasti boje proti kriminalitě. Je tedy zcela jasné, že otázce společné evropské politiky se nevyhnulo a do budoucna nevyhne ani trestní právo, a to jak v oblasti hmotné, tak v oblasti procesní. Cílem této práce je nastínění procesu europeizace českého trestního práva. Tato problematika, i když zůstává stěžejní, autorovi neumožňuje striktní orientaci pouze na české trestní právo, jak je uvedeno v názvu této práce. Takový pohled by byl velmi zúžený, bez potřebných souvislostí a pro toto téma zcela nevyhovující. Tuto problematiku je možné zkoumat z různých úhlů pohledu. Autor práce se zaměřuje zejména na pohled skrze evropské právo, jeho vliv na české trestní právo, změny v české právním řádu vlivem europeizace trestního práva, na konkrétní příklady pronikání evropského práva do českého právního řádu a vzájemnou spolupráci států v rámci Evropské unie v oblasti boje proti kriminalitě. Europeizace představuje nekončící proces sbližování právních řádů. Ani samotná Evropská unie není žádným hotovým produktem, nýbrž spíše evolučním systémem, jehož konečnou formu dnes ještě nelze předvídat. 1 Předmětem této práce je europeizace trestního práva a zároveň také evropské trestní právo. Autor považuje za nezbytné se otázkami evropského trestního práva zabývat, neboť je velmi těžké tyto dva celky od sebe oddělit. Provázanost europeizovaného českého trestního práva s evropským trestním právem je velice úzká. Oba systémy jsou ve vzájemné interakci. I přes tuto úzkou spojitost je však nutné oba tyto celky jako základní východiska této práce od sebe oddělit. 1 Evropská komise, ABC práva Evropských společenství, 2. vydání, Informační centrum Evropské unie, Praha, 2004, s

5 Evropské trestní právo lze považovat za genus proximum trestního práva evropského a evropského práva trestního. 2 V tomto pojetí pak trestní právo evropské představuje vnitrostátní trestní právo modifikované procesem europeizace a evropské právo trestní je samostatně formující se trestní právo nadstátní povahy. V této práci se tedy fakticky pojetí trestního práva evropského shoduje s europeizací českého trestního práva a evropské právo trestní s evropským trestním právem. Vznik jednotného evropského trestního práva představuje běh na dlouhou trať. Dokonce není ani vyloučeno, že jednotné evropské trestní právo nikdy nevznikne. Pokud by ovšem v budoucnu získalo právo Evropské unie absolutní přednost a nadřazenost před právem členských států, dosáhla by Evropská unie výrazného federalistického rysu. Z hlediska budoucího vývoje je v této práci i na tuto problematiku kladen patřičný důraz, a to i vzhledem ke změnám, které přináší nově přijatá reformní Lisabonská smlouva. 2 Kratochvíl, V.: Trestněprávní rozměr Smlouvy o Ústavě pro Evropu a jeho význam pro evropské trestní právo, Právník, 2007, č. 3, s. 274 uvádí toto dělení evropského trestního práva. Pod tímto pojmem chápe soubor norem různé právní povahy přijatých orgány členských států i orgány Evropské unie s legislativní pravomocí, které se dotýkají vnitrostátních trestněprávních systémů členských států Evropské unie nebo které směřují k postupnému vytváření trestněprávního systému samotné Evropské unie. 5

6 2. Evropské trestní právo a europeizace trestního práva 2.1 Evropské trestní právo Pojem evropské trestní právo je pro účely této práce vymezen v širším a užším smyslu. Evropské trestní právo v širším smyslu lze definovat jako souhrn trestněprávních norem, které jsou společné pro evropské státy. Takto definované evropské trestní právo nelze chápat jako právní odvětví. Především se nejedná o žádný jednotný unifikovaný celek. Tyto normy jsou zaměřeny především na potírání přeshraniční organizované kriminality a společnou spolupráci a postup při jejím potírání. Autor se ztotožňuje s názorem, který tvrdí, že evropské trestní právo není právním pojmem a je především pracovním názvem, pod kterým je shromážděn veškerý evropský vývoj v trestní oblasti, který ovlivňuje národní trestní právo. 3 Evropské trestní právo v širším smyslu lze chápat jako množinu trestních norem, jež vychází z mezistátní spolupráce na úrovni Rady Evropy a Evropské unie, z lidských práv a z komunitárního práva. Evropské trestní právo v užším smyslu je možné vykládat jako právo Evropských společenství a Evropské unie. Nezcela jasnou zůstává otázka, zda-li i takto úžeji formulované evropské trestní právo vůbec existuje. 4 Právo trestat se odvozuje z územní suverenity. Evropská unie však takovou suverenitou nadána není a Evropská společenství nedisponují pravomocí trestat, neboť jim nebyla tato pravomoc ze strany členských států přiznána. Trestní právo a trestní řízení zůstává plně v kompetenci členských států. Tato skutečnost byla koneckonců judikována i Evropským soudním dvorem ve věci Guerino Casati. 5 Je tedy zřejmé, že existence evropského trestního práva je podmíněna poměrně významným oslabením suverenity jednotlivých evropských zemí ve prospěch suverenity orgánů Evropské unie. Chceme-li tento fakt trochu zjednodušit, pak je cesta k jednotnému evropskému trestnímu právu zároveň cestou ke společnému evropskému státu. Ať již připustíme, že evropské trestní právo skutečně existuje či nikoliv, je nutné tento pojem pro potřeby této práce definovat. V první řadě je třeba se zamyslet nad územní složkou tohoto pojmu. Ohraničení definice evropského trestního práva lze uchopit z několika pohledů. Územně je možné tento pojem definovat především z hlediska mezinárodních organizací a 3 Albrecht, P.A., Braum, S.: Deficiencies in the Development of European Criminal Law, European Law Journal, 1999, č. 5, s Tomášek, M.: Existuje evropské trestní právo?, Trestněprávní revue, 2004, č. 5, s Rozsudek ESD ve věci 203/80, Guerino Casati z 11. listopadu

7 uskupení. Můžeme jej zkoumat z pohledu Evropské unie, Rady Evropy, schengenského prostoru či třeba Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Uplatňovaným kritériem bývá především prostor států Evropské unie a Rady Evropy. 6 Pro výklad v dalších kapitolách bude používán pojem evropské trestní právo v užším smyslu v rozsahu práva Evropských společenství a Evropské unie. Následujícímu výkladu bude však podrobeno i právo v rámci systému Rady Evropy, neboť tento systém ovlivňuje utváření i aplikaci práva Evropských společenství a Evropské unie. Rada Evropy je mezivládní organizací se sídlem ve Štrasburku, která v současné době sdružuje 46 zemí. 7 Členství v této organizaci je otevřené všem evropským zemím, které akceptují a zaručují právní stát, pluralitní demokracii a základní lidská práva a svobody pro své občany jako společný právní základ všech evropských zemí. Důležitým faktorem je skutečnost, že všechny členské státy Evropské unie jsou zároveň členy Rady Evropy. Základním dokumentem této organizace, která vznikla v roce 1949, je Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 (dále také EÚLP), která je právním základem pro činnost Evropského soudu pro lidská práva (dále také ESLP), jehož judikatura má silný sjednocující účinek a je základem interpretace lidských práv nejen v rámci Rady Evropy, ale také v rámci Evropské unie. Evropský soudní dvůr (dále také ESD) často na rozsudky ESLP odkazuje. Česká republika je členem Rady Evropy od 30. června Evropskou unii však nelze na rozdíl od Rady Evropy považovat za klasickou mezinárodní organizaci. Evropská unie je jakousi entitou nebo chceme-li quasiorganizací, která je nadána pravomocemi vůči jednotlivým členským státům. Má nadstátní charakter a je v rámci Evropských společenství nadána právní subjektivitou. Samotná Evropská unie však právní subjektivitou nedisponuje. Tento nedostatek je však Lisabonskou smlouvou do budoucna odstraněn. 8 Všechny tyto vlastnosti dávají Evropské unii zcela specifický mezinárodněprávní charakter. Jejími členy je nyní již 27 států. 9 Česká republika se stala jejím členem 1. května Evropská unie již není pouhým naplánovaným cílem integračního procesu, ale mezinárodní organizací svého druhu. 10 Evropskou unii, která byla zřízena 6 Kmec, J.: Evropské trestní právo, Mechanismy europeizace trestního práva a vytváření skutečného evropského trestního práva, C. H. Beck, Praha, 2006, s Stav k 1. lednu Nový článek 46a SEU zní: Unie má právní subjektivitu.. 9 Stav k 1. lednu Evropská komise, ABC práva Evropských společenství, 2. vydání, Informační centrum Evropské unie, Praha, 2004, s

8 Maastrichtskou smlouvou k 1. lednu 1993, tvoří tři základní pilíře. První pilíř tvoří tři Evropská společenství, mezi než patří Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství. Pro první pilíř je charakteristická nadstátnost, jejímž projevem je závaznost přijatých opatření i pro státy, které je neschválily. Druhý pilíř je tvořen společnou zahraniční a bezpečnostní politikou. A třetí pilíř zahrnuje spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí. Amsterodamskou smlouvou byl však třetí pilíř zúžen na policejní a justiční spolupráci v trestních věcech. V rámci druhého a třetího pilíře lze rozhodovat pouze dohodou všech zúčastněných stran. Evropské právo v rámci práva Evropské unie je nutné dělit na právo komunitární a právo unijní. Oba tyto pojmy není možné v žádném případě zaměňovat. Nejedná se o subsidiární pojmy. Komunitární právo představuje právo Evropských společenství, tj. pouze právo prvního pilíře, a právo unijní je právem druhého a třetího pilíře Evropské unie. Komunitární a unijní právo tvoří podmnožinu práva Evropské unie. Právo Evropské unie představuje právo všech tří pilířů Evropské unie. Takovéto dělení není samoúčelné vzhledem k odlišnému právnímu režimu obou systémů. Komunitární právo je samostatným právním systémem, jehož subjekty jsou členské státy i jejich příslušníci, jak ostatně konstatoval i Evropský soudní dvůr ve věci Van Gend en Loos. 11 Omezení tohoto svébytného nadstátního systému spočívá pouze v tom, do jaké míry a v jakých oblastech se členské státy vzdávají svých suverénních práv. Naproti tomu unijní právo se daleko více blíží klasickému mezinárodnímu právu, jehož subjekty jsou pouze jednotlivé členské státy. Podrobnější výklad o právním systému Evropské unie a jeho vlivu na české trestní právo je uveden v následujících kapitolách. Pro účely této práce se autor zabývá především evropským trestním právem v užším smyslu jako právem komunitárním a unijním. Na druhou stranu autor připouští, že vzhledem k úzké souvislosti, ideovým východiskům, vzájemnému prolínání a ovlivňování a nepochybnému vlivu evropského práva v rámci Rady Evropy na právo v rámci Evropské unie, se ani výkladu o této části nevyhne. Vzájemná provázanost obou systémů je patrná zejména v judikatuře ESD, v textu Lisabonské smlouvy a v koncepci lidských práv. Můžeme tedy mluvit o velkém a malém evropském právu 12, respektive o evropském trestním právu v širším a užším smyslu. 11 Rozsudek ESD ve věci 26/62, Van Gend en Loos z 5. února 1963 (61962J0026). 12 Kmec, J.: Evropské trestní právo, Mechanismy europeizace trestního práva a vytváření skutečného evropského trestního práva, C. H. Beck, Praha, 2006, s. 13 se v této souvislosti zmiňuje o tzv. malé a velké Evropě. 8

9 Trestní právo evropských zemí není pouze pod vlivem těchto dvou uskupení, ale také pod vlivem jiných regionálních i globálních organizací. Jde o ucelený komplex plný vzájemného ovlivňování evropských a globálních právních norem. V této souvislosti je takovýto trend nejvíce vidět v oblasti lidských práv, která má nemalý vliv na právo trestní. Mimo územní rozměr pojmu evropské trestní právo se můžeme potýkat s rozměrem věcným, tj. s vymezením samotného pojmu trestní právo. V mnoha evropských zemích je tento pojem chápán rozdílně. A proto je potřeba i ke kvalifikaci pojmu trestní právo v evropském kontextu přistupovat obezřetně. Hranice mezi odlišnými přístupy k tomuto pojmu se vlivem postupné europeizace začínají pomalu stírat. Nicméně i přesto lze tenkou linii spatřovat především v méně společensky závažných typech kriminality, jež některé státy považují za trestný čin a jiné za správní delikt. Pokud jde o dělení trestního práva, autor této práce se přiklání ke klasické diferenciaci právní teorie na trestní právo hmotné a trestní právo procesní. Trestní právo hmotné stanoví, co je trestným činem a jakou sankci za něj uložit, a trestní právo procesní upravuje trestní řízení, tj. procedurální postup trestních orgánů v trestních věcech Europeizace trestního práva Pojem europeizace lze interpretovat z několika úhlů pohledu, neboť tento pojem má mnoho tváří. Přístupy a směry vědeckého bádání odpovídají pluralitě tohoto pojmu. Pojem europeizace obsahuje rovinu historickou, politickou, mezinárodní, institucionální, právní, ekonomickou aj. Z hlediska potřeb této práce je zajímavá zejména rovina právní, institucionální a mezinárodní. Právní rozměr pojmu europeizace tkví zejména v přejímání a přizpůsobování právních norem Evropské unie jednotlivými členskými státy. Právní rozměr europeizace lze tedy vidět zejména v harmonizaci a unifikaci právního prostředí. Institucionální rovina zahrnuje vytváření evropských institucí, společných procesů a postupů a vzájemnou spolupráci mezi členskými státy Evropské unie. Mezinárodní rovina hraje důležitou roli z hlediska hledání společných kompromisů a řešení, upevňování postavení Evropské unie a její vymezení v mezinárodním prostředí. Otázkou však zůstává nakolik je oprávněné tyto roviny od sebe oddělovat, neboť tyto roviny se prolínají, navazují na sebe a společně ovlivňují legislativní proces i samotnou aplikaci práva. Dominantní používání pojmu europeizace souvisí s evropskou integrací jako celkem. Jedná se o komplexní proces, který 13 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné, Obecná část, Zvláštní část, 3. vydání, Linde, Praha, 2008, s

10 ovlivňuje různé sféry v členských státech Evropské unie. Europeizaci je možné definovat také jako proces ekonomicko-politické regionální globalizace, jehož dominantní institucionální architekturou se stala Evropská unie. 14 Pojem europeizace práva pak označuje proces, v němž se v určité právní oblasti projevuje vliv evropského práva na právní řády členských států Evropské unie. 15 Europeizace práva představuje zvláštní graduální proces patrný zejména od počátku 60. let minulého století, který postupně smazává významné rozdíly mezi právními řády členských zemí Evropské unie, jakož i mezi judikaturou národních soudů. 16 Z této definice je jednoznačně patrné, že proces postupného zevropšťování nezáleží pouze v harmonizaci a unifikaci právních norem, nýbrž také v jejich prosazování skrze judikaturu. Podle odhadů ovlivňují evropské předpisy již 70 procent vnitrostátních předpisů. 17 Bohužel tyto předpisy často postrádají vážnou diskusi a včasné vystavení názoru veřejného mínění. Pod pojmem europeizace trestního práva autor rozumí ovlivnění trestního práva evropským právem a postupné sbližování právní úpravy v této oblasti. 18 Stejně tak, jak můžeme rozlišovat evropské trestní právo v širším a užším smyslu, má i pojem europeizace dvě dimenze. Jedná se o vliv práva vytvořeného ve strukturách Rady Evropy a práva Evropské unie. Klíčovým tématem této práce je europeizace českého trestního práva, a to europeizace v užším smyslu, tj. vlivem komunitárního a unijního práva. Postupné zevropšťování českého právního řádu je patrné nejen po 1. květnu 2004, ale již dávno před tímto datem v rámci příprav na členství v Evropské unii. Mezi důležité body evropské integrace patří unifikace a harmonizace právních norem, jež se zakládá na postupném sbližování právních řádů, které jsou založeny na stejných hodnotách. 19 Pojmy unifikace a 14 Jakš, J.: Europeizace šance nebo hrozba?, Členské státy a architektura EU, In Evropeizace, Nové téma politologického výzkumu, Mezinárodní politologický ústav, Brno, 2005, s Polák, P., Fenyk, J.: Etiologie projevů trestního práva v Evropské unii, Acta Universitatis Carolinae: Iuridica, 2005, č. 2, s Smekal, H.: Europeanizace práva, Mezinárodní politologický ústav, Brno, 2005, s Habermas, J.: Why Europe needs a constitution, 2001, 18 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné, Obecná část, Zvláštní část, 3. vydání, Linde, Praha, 2008, s. 103 chápe proces poevropšťování práva jako komplexní interakci národního práva s právem evropským, kdy se jednotlivé národní právní řády přizpůsobují požadavkům evropského práva, čímž dochází k provázání jednotlivých právních systémů. 19 Tyto hodnoty jsou deklarovány Lisabonskou smlouvou v novém článku 1a SEU: Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, 10

11 harmonizace je od sebe nutné odlišit. Zatímco cílem unifikace je vytvoření jednotné nadstátní právní úpravy, cílem harmonizace je jen sblížení jednotlivých právních řádů tak, aby spolu byly ve vzájemném souladu (harmonii). Pojmem europeizace českého trestního práva autor pro účely této práce rozumí zevropštění českého trestního práva vlivem evropského trestního práva v užším smyslu. Pod pojem europeizace lze tedy zahrnout unifikaci i harmonizaci. Europeizace ovlivňuje nejen tvorbu samotných právních norem, ale i jejich aplikaci a společný postup. Tato koordinace bez přímého vlivu na obsah právních norem je patrná zejména v trestním právu procesním. Předmětem europeizace českého trestního práva je tedy změna trestního práva v rámci jeho zevropštění pod vlivem jednotné harmonizace a unifikace v rámci Evropské unie. Dle názoru autora dochází spolu s přeměnou jednotlivých právních řádů zároveň i k vytvoření budoucího evropského trestního práva. Takto pojatá europeizace vychází jak z harmonizace jednotlivých právních řádů v oblasti trestněprávní spolupráce, tak i z unifikace, na níž má být vytvořeno společné evropské trestní právo jako samostatný soubor právních norem. Proto se autor brání striktnímu oddělování europeizace trestního práva od evropského trestního práva, byť si je vědom jejich terminologické a pojmové odlišnosti. Oba pojmy spolu úzce souvisí, neboť vytváření evropského trestního práva lze zahrnout pod pojem europeizace trestního práva. Harmonizace neusiluje o unifikaci coby dílčí sjednocení vnitrostátní úpravy trestní, nýbrž chce překonat nejnápadnější rozdíly mezi národními právními řády členů EU. 20 Některé názory striktně dělí jednotné evropské trestní právo jako formu unifikace a europeizaci jako formu harmonizace jednotlivých právních řádů. Dle názoru autora se ovšem jedná spíše o způsob provedení, než-li striktní oddělení obou systémů. 21 Oba procesy je možné vnímat jako na sebe navazující, jako součást určitého kontinua směřujícího od mnohosti norem trestního práva na území Evropy k jejich jednotě. 22 včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.. 20 Fenyk, J., Kloučková, S.: Mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech, 2. vydání, Linde, Praha, 2005, s Vrtek, M.: Budoucnost trestního práva v kontextu jeho europeizace, Trestněprávní revue, 2007, č. 2, s. 34 se vyjadřuje obdobně o formování jednotného evropského trestního práva, které je dlouhodobějším fenoménem než harmonizace právních řádů, jež může ve finále přerůst právě do unifikace. Polarizování pojmů europeizace trestního práva a evropské trestní právo proto není namístě, když oba pojmy jsou ve vzájemné korelaci, neboť prvně uvedený představuje prostředek k dosažení druhého. 22 Kmec, J.: Evropské trestní právo, Mechanismy europeizace trestního práva a vytváření skutečného evropského trestního práva, C. H. Beck, Praha, 2006, s

12 Mimo výše uvedené lze europeizaci dělit na přímou a nepřímou. Přímá europeizace je naplňována přímo skrze právní normy, a to jak ve formě unifikace, tak ve formě harmonizace. Kdežto nepřímou europeizaci autor spatřuje především ve vlivu judikatury, která spočívá zejména v zajištění jednotného výkladu, potažmo může být impulsem k europeizaci přímé. 23 Přímá europeizace trestního práva má převahu ve třetím pilíři EU, zatímco nepřímá europeizace trestního práva převládá v komunitárním právu. Přímou europeizaci v komunitárním právu představují pouze oblast volného pohybu, ochrana finančních zájmů ES a do budoucna také základní práva obsažená v Listině základních práv EU. Vstup České republiky do Evropské unie byl vyvrcholením veškerých snah počínaje rokem 1996, kdy Česká republika požádala o přijetí. Od této chvíle je Česká republika zapojena do unijních integračních struktur a je ovlivňována právem tohoto společenství států. Europeizační tendence lze tedy pozorovat již od samého počátku, kdy Česká republika musela přizpůsobovat svůj právní řád právu Evropské unie. Ovlivnění právem Evropské unie tu tedy bylo daleko dříve, než samotná Česká republika do této organizace vstoupila. Je tedy zcela mylné považovat za počátek europeizace českého práva až okamžik vstupu České republiky do Evropské unie. Europeizační tendence lze v českém právu spatřovat již daleko dříve. Zároveň je však nutné zdůraznit, že nedošlo k definitivnímu završení veškerých přístupových snah a konečnému začlenění do těchto struktur. Ne všechny právní akty byly v tomto okamžiku pro Českou republiku účinné. To platí zejména pro Schengenské úmluvy, ale i jiné oblasti. Na závěr této kapitoly považuje autor za užitečné zdůraznit lingvistický rozměr pojmu europeizace. Dle českých pravopisných pravidel by bylo korektnější používání pojmu evropeizace, neboť pojem europeizace by spíše korespondoval s chápáním tohoto pojmu jako pojmu spojeného pouze s právem unijním. Tohoto faktu si je autor této práce vědom. Nicméně i přes tuto skutečnost se přiklonil k používanějšímu a v odborné literatuře zaběhlejšímu pojmu europeizace. Ostatně v současné době ještě nelze mluvit o ustálenosti používání tohoto pojmu, o čemž svědčí i skutečnost, že mimo pojmů europeizace a evropeizace se lze setkat i s pojmy europeanizace či evropeanizace. Neustálenost tohoto pojmu není problémem pouze České republiky. I v anglosasském prostředí je sváděn boj mezi 23 Kmec, J.: Evropské trestní právo, Mechanismy europeizace trestního práva a vytváření skutečného evropského trestního práva, C. H. Beck, Praha, 2006, s. 10 dělí europeizaci na přímou, jejímž (přímým) účelem je právě europeizace, a nepřímou, která je jen jakýmsi vedlejším (nepřímým) produktem. 12

13 pojmy europeization a europeanization. Naopak v německy mluvících zemích se ustálil pojem Europäisierung. 13

14 3. Právní systém a aplikace práva v rámci Evropské unie 3.1 Právo komunitární a unijní Jak již bylo výše naznačeno, v rámci struktur Evropské unie je uplatňován dvojí režim, a to režim komunitární a režim unijní. Komunitární právo je právem Evropských společenství a představuje podmnožinu práva Evropské unie. Evropská společenství mají zcela odlišný režim od jiných mezinárodních organizací. Členské státy na ně přenesly pravomoc vytvářet právní normy, které jsou závazné nejen pro tyto státy, ale i pro osoby těchto států. Jedná se o velmi svébytný systém. Tento právní systém nebývá řazen ani do práva mezinárodního, ani do vnitrostátního práva členských států. 24 Komunitární právo má nadstátní charakter. Princip nadstátnosti (supranacionality) je založen na obecné závaznosti práva i pro ty státy, které s daným opatřením nesouhlasily. Komunitární právo je tedy založeno na principu subordinace, zatímco právo druhého a třetího pilíře na principu koordinace, tj. bez uplatnění nadstátnosti. Uplatnění principu nadstátnosti v rozhodování se označuje jako komunitární metoda rozhodování. Tato metoda se neuplatňuje ve druhém a třetím pilíři EU, kde se uplatňuje mezivládní metoda rozhodování. V systému unijního práva se tudíž nemůže stát, že by byl členský stát vázán tím, k čemu nedal svůj souhlas. Jeden z nejdůležitějších projevů supranacionality představuje pravomoc orgánů Evropské unie tvořit právo. Z hlediska způsobu tvorby lze právo Evropské unie dělit na právo primární, právo sekundární a jiné akty aplikace práva. Primárním právem je nutné rozumět právo vytvářené přímo členskými státy. Sekundární právo zahrnuje normy vytvářené na základě zmocnění orgány Evropské unie. 25 Mezi jiné akty aplikace práva lze podřadit smíšené smlouvy, obecné zásady právní a judikaturu ESD. Právě ESD se zasloužil o pronikání evropského práva do právních řádů členských států, neboť vyvinul doktríny přímého a nepřímého účinku a přednosti evropského práva, jejichž pomocí dochází k aplikaci evropského práva vnitrostátními soudy. Role ESD bývá z hlediska europeizace práva někdy podceňována, ale dle názoru autora je toto podceňování úlohy ESD chybou. Možná právě ESD má největší podíl na rozvoji evropských předpisů v národních právních řádech, neboť pomocí institutu předběžné otázky 24 Týč, V.: Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 4. vydání, Linde, Praha, 2004, s Na některých místech by bylo správnější používání pojmu orgány Evropských společenství. V případě používání pojmu orgány Evropské unie se tím rozumí orgány ES a EU. 14

15 zajišťuje shodný výklad v celé Evropské unii. Ani jedna ze zakládajících smluv žádné ustanovení explicitně upravující přednost evropského práva neobsahuje. Tuto doktrínu poprvé rozvinul Evropský soudní dvůr v případu Costa proti ENEL. 26 V tomto rozhodnutí ESD konstatoval, že právo ES má aplikační přednost před právem národním. Nelze však v žádném případě hovořit o nadřazenosti práva EU jako celku nad právem členských států. Pouze se v onen okamžik aplikace upřednostní norma evropská před normou vnitrostátní. Evropský soudní dvůr dokonce ve věci Internationale Handelsgesellschaft 27 judikoval, že na platnost a účinnost aktu ES nemá vliv ani jeho rozpor s ústavními předpisy členského státu. Z rozsudku ESD ve veči Simmenthal 28 lze dovodit závěry, že vnitrostátní soudy jsou povinny neaplikovat takovou vnitrostátní normu, která je v rozporu s právem ES, a místo ní aplikovat právě příslušné ustanovení práva ES. Rovněž členské státy nesmějí podle tohoto rozhodnutí přijmout takovou právní úpravu, která by byla v rozporu s právem ES. Díky těmto rozhodnutím ESD jsou národní soudy povinny aplikovat evropské právo a stávají se tím jakýmisi agenty europeizace. 29 Dle názoru některých autorů, ke kterým se kloní i autor této práce, jde europeizace ruku v ruce s konstitucionalizací evropského práva. Národní právo členských států se europeizuje, zatímco evropské právo se konstitucionalizuje. 30 V pramenech lze rovněž narazit na pojem acquis communautaire, který označuje souhrn všeho, čeho bylo v rámci Evropských společenství dosaženo v oblasti právní úpravy. Rovněž se lze setkat s pojmem acquis EU, který označuje veškerou právní úpravu v rámci celé působnosti Evropské unie. Jeho obsah je tedy širší, než obsah acquis communautaire. Acquis EU zahrnuje právní úpravu všech tří pilířů EU, tedy i nekomunitární právo EU. 3.2 Prameny evropského a českého trestního práva po Vstup České republiky do Evropské unie znamenal pro české právní prostředí významný mezník. Na právní normy je nutné nahlížet z jiného pohledu než dříve. Na každou normu je od 1. května 2004 nutné nahlížet ze dvou úhlů pohledu, a to jak skrze právo ČR (tak 26 Rozsudek ESD ve věci 6/64, Costa proti E.N.E.L. z 15. července 1964 (61964J0006). 27 Rozsudek ESD ve věci 11/70, Internationale Handelsgesellschaft ze 17. prosince 1970 (61970J0011). 28 Rozsudek ESD ve věci 106/77, Simmenthal z 9. března 1978 (61977J0106). 29 Smekal, H.: Europeanizace práva, Mezinárodní politologický ústav, Brno, 2005, s. 348 užívá pro národní soudy pojmu agenti europeanizace. 30 Pomahač, R.: Evropské veřejné právo, ASPI, Praha, 2004, s

16 jako doposud), ale i skrze právo Evropské unie. Díky tomu se značně změnilo i rozhodování soudů. Tak, jak bylo naznačeno v minulé kapitole, se stávají české soudy agenty europeizace českého práva. Prameny evropského trestního práva a europeizovaného českého práva je však nutné od sebe odlišit, neboť evropské právní normy i přes svůj významný europeizační účinek svojí povahou zůstávají stále normami nadstátní (mezinárodněprávní) povahy. Mezi prameny evropského trestního práva lze zahrnout mezinárodní smlouvy (zřizovací a jiné smlouvy, akty zástupců členských států), akty orgánů Evropské unie (nařízení, směrnice, rozhodnutí, rámcová rozhodnutí, opatření aj.), obecné zásady právní, judikaturu ESD. Mezi prameny europeizovaného českého trestního práva se řadí harmonizované české právní předpisy, zejména novely trestního zákona (dále také TZ) a trestního řádu (dále také TŘ). Důležité postavení v právu Evropské unie představují rovněž základní práva a svobody. Prameny práva Evropské unie, jejímž je Česká republika členem, nejsou prameny českého práva. Prameny práva EU představují soubor základních norem, které jsou základem EU. 31 Právní normy EU jsou podobně jako české právní normy publikovány, a to v Úředním věstníku EU. Prameny práva EU lze rozdělit na psané a nepsané, na institucionální a hmotné nebo na primární a sekundární. Základním dělením, které se vyskytuje v odborné literatuře, je dělení práva EU na právo komunitární a právo unijní. Komunitární právo lze rozdělit na právo primární a sekundární. Primární právo lze považovat za jakési ústavní právo EU. Spadají do něj zakládací smlouvy ES, přílohy, doplňky, protokoly k nim, smlouvy o přistoupení a změny těchto smluv. Sekundární právo je charakterizováno v článku 249 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále také SES). Sekundární právo představují akty orgánů EU, kterými jsou nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska, které vydávají Evropský parlament společně s Radou, Komise a Rada. Ani nové znění článku 249 SES neobsahuje žádné nové druhy právních aktů. V rámci komunitárního práva se lze však ještě setkat s jinými akty, jako jsou usnesení, prohlášení či akční programy. Dalšími prameny komunitárního práva jsou soudní rozhodnutí, obecné zásady právní, základní lidská práva, terciální právo, vnější mezinárodní smlouvy a v neposlední řadě také prameny práva přijaté členskými státy v rámci posílené spolupráce dle článku 11 SES. Terciální právo představují mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy dle článku 293 SES. Jedná se o dohody mezinárodního práva veřejného a je otázkou, zda je lze 31 Outlá, V. a kol.: Právo Evropské unie, Aleš Čeněk, Plzeň, 2006, s

17 vůbec řadit mezi prameny komunitárního práva. 32 S tímto názorem by bylo možné souhlasit s tím, že nepatří k pramenům komunitárního práva, ale zcela jistě patří k pramenům práva Evropské unie. Vnější mezinárodní smlouvy uzavírají ES, případně ES a členské státy, s třetími subjekty, tj. většinou se státy nebo mezinárodními organizacemi (dohody o spolupráci, obchodní dohody či dohody o přidružení). Obecné zásady právní jsou fakticky postaveny na roveň primárnímu právu a jsou konkretizovány judikaturou ESD. Představují normy, které vyjadřují elementární představy o právu a spravedlnosti, jaké musí splňovat každý právní řád. S jejich pomocí lze vyplnit existující mezery a rozvíjet výklad práva v souladu s principem spravedlnosti. Řadí se mezi ně základní aplikační pravidla (zásada přímé aplikovatelnosti či zásada přiměřenosti), principy právního státu (zásada spravedlnosti, zásada dobrých mravů, zásada právní jistoty či zákaz retroaktivity), zásady odvozené od lidských práv (zásada rovnosti a zákaz diskriminace) a zásady procesního práva (promlčení nároku na náhradu škody nebo neplatnost právního aktu). Obecnými právními zásadami je zajišťováno efektivní fungování právních norem. Judikatura ESD představuje důležitou formu v dotváření konkrétní podoby práva formou vyplňování mezer. Evropské soudy mají za úkol nalézat právo, tj. aplikovat psané a napsané právní normy na konkrétní případy. V zásadě tedy soudce právo netvoří, ale pouze nalézá již existující psané a nepsané právo. Judikaturu ESD tedy nelze považovat za formální pramen práva. O postavení základních práv a svobod, které jsou postaveny na úroveň primárního práva, je pojednáno v následujících kapitolách. Někteří autoři mezi prameny komunitárního práva řadí rovněž právní obyčeje spočívající v právním vědomí a dlouhodobé praxi orgánů EU a členských států. Problematické omezení přestavuje fakt, že každý orgán EU odvozuje svoji činnost z primárního práva. Nemůže tedy vytvářet dle své libovůle určité právní vztahy. Z toho vyplývá, že jediným prostorem pro vznik obyčejového práva je praxe samotných členských států. Teoreticky by však obyčejové právo mohlo vycházet i od orgánů EU při výkladu právních aktů. Odlišnou dlouhodobou aplikací by určitému právnímu vztahu mohly dát zcela jiný obsah. Právní obyčeje však mají jako pramen práva EU jen minoritní význam. Unijní právo lze rovněž rozdělit na právo primární a sekundární. Primární unijní právo tvoří Smlouva o Evropské unii. Sekundární právo lze rozdělit na právo druhého a třetího pilíře. V rámci druhého pilíře se jedná o právní akty v článku 12 Smlouvy o Evropské unii (dále také SEU) přijímané Evropskou radou a Radou. Evropská rada vydává společné 32 Outlá, V. a kol.: Právo Evropské unie, Aleš Čeněk, Plzeň, 2006, s

18 strategie a Rada je specifikuje v rozhodnutích, společných akcích nebo společných postojích. V rámci druhého pilíře nelze zapomínat také na akty posílené spolupráce dle článku 27a SEU. V rámci třetího pilíře se jedná o právní akty obsažené v článku 34 SEU. Rada může zaujímat společné postoje vymezující přístup EU k určité otázce a přijímat rámcová rozhodnutí za účelem harmonizace národních právních předpisů, přijímat rozhodnutí pro jiné účely než sbližování práva, vypracovávat úmluvy a přijímat opatření k provedení rozhodnutí a úmluv. I v případě třetího pilíře je nutné pamatovat na akty posílené spolupráce dle článku 40 SEU. V rámci prvního pilíře je možné vytvářet takové normy, které mají přednost před právními řády členských států. Naproti tomu v rámci druhého a třetího pilíře žádná takováto pravomoc dána není, což znamená, že orgány EU nemohou vytvářet závazné normy bez souhlasu členských států. V komunitárním právu hrají mimo zakládací smlouvy a akty zástupců členských států nejdůležitější roli nařízení a směrnice především z důvodu jejich normativní povahy. Nařízení je obecnou normou, která je závazná ve všech svých částech pro toho, komu je adresována. Naproti tomu směrnice zavazuje členský stát k dosažení určitého cíle obsaženého ve směrnici. Směrnice ponechává způsob a formu, jak toho má být dosaženo, v kompetenci orgánů členských států. Nařízení vyžaduje ke své efektivní aplikaci vnitrostátní implementaci. Tím je možno rozumět adaptaci právního řádu České republiky, aby došlo k zajištění aplikovatelnosti nařízení. U směrnic musí dojít k přijetí jejího obsahu do vnitrostátních transpozičních opatření. U nařízení je však transpozice do vnitrostátních předpisů nepřípustná z důvodu jejich přímé aplikovatelnosti v právní řádu České republiky. Odlišností implementace nařízení od směrnic je to, že implementace směrnic je nutná vždy, ale implementace nařízení jen tehdy, když to vyžaduje jejich úplná a efektivní aplikovatelnost. Výjimečně lze nařízení transponovat v případě, kdy určitou materii nepřehledným způsobem upravují nařízení i vnitrostátní předpisy. V takovém případě je tedy možné z důvodu přehlednosti, srozumitelnosti a efektivní aplikovatelnosti přenést obsah nařízení do vnitrostátního předpisu. Implementační opatření sankčně procesního a kontrolního charakteru výslovně požaduje celá řada nařízení. Taková nařízení vyžadují po členských státech zavést taková opatření sankčně procesního a kontrolního charakteru, která slouží k zajištění a efektivní vnitrostátní vymahatelnosti nařízení. I v případě, že určité nařízení toto ustanovení neobsahuje, vyplývá tento požadavek přímo z článku 10 SES. Taková sankce pak musí být efektivní, přiměřená a preventivně odrazující tak, aby účinně bránila v porušování povinností vyplývajících z příslušných ustanovení práva EU. Zároveň však musí být přiměřená v poměru k závažnosti porušení. Sankce tak z hlediska své dolní a horní hranice nesmí být ani 18

19 nedostatečná, ani přehnaná. Pro legislativní orgány České republiky to znamená, že veškerá nařízení musí podrobit implementační analýze, tj. zkoumání z hlediska toho, zda zajištění jejich úplné a efektivní aplikace v České republice nevyžaduje přijetí vnitrostátních implementačních opatření. 33 V rámci třetího pilíře hrají podobnou roli jako směrnice rámcová rozhodnutí, která slouží ke sbližování předpisů členských států a jsou závazná pro členské státy co do výsledku, kterého má být dosaženo. Na rozdíl od směrnic jsou rámcová rozhodnutí akty mezivládní povahy. Nelze z nich tedy vyvozovat přímý účinek. V rámci třetího pilíře je nutné rovněž zdůraznit, že platnost úmluv v rámci tohoto pilíře není vázána na ratifikaci všemi členskými státy. V souhrnu lze tedy formy europeizace rozdělit na: I) prameny práva Evropské unie: 1) komunitární právo: a) primární právo (zakládací smlouvy ES a smlouvy, které je mění nebo doplňují) b) sekundární právo: i) akty normativní povahy (nařízení, směrnice) ii) akty individuální povahy (rozhodnutí) iii) nezávazné akty (doporučení a stanoviska) iv) jiné akty (usnesení, prohlášení, akční programy) c) terciální právo (dle článku 293 SES) d) nepsané prameny: i) judikatura ii) obecné zásady právní iii) základní lidská práva iv) právní obyčeje e) vnější mezinárodní smlouvy f) akty posílené spolupráce (dle článku 11 SES) 2) unijní (nekomunitární) právo: a) primární právo (SEU a smlouvy, které ji mění nebo doplňují) b) sekundární právo třetího pilíře: i) akty normativní povahy (rámcová rozhodnutí) ii) akty individuální povahy (rozhodnutí) 33 Král, R.: Nařízení ES z pohledu jejich vnitrostátní aplikace a implementace, C. H. Beck, Praha, 2006, s

20 iii) jiné akty (společné postoje, opatření) c) úmluvy v rámci třetího pilíře d) akty posílené spolupráce (dle článku 40 SES) II) prameny práva mezinárodního (mezinárodní smlouvy ČR s členskými státy) III) prameny práva vnitrostátního (ústavní zákony, zákony) Aplikace práva EU v České republice musí být chápána zejména tak, že se jedná o aplikaci komunitárního práva, jednání členských států v oblasti druhého a třetího pilíře EU, implementaci směrnic a rámcových rozhodnutí národními institucemi a aplikaci českého práva, které vzniklo na základě směrnic a rámcových rozhodnutí. Z výše uvedeného lze dovodit, že prameny evropského i českého práva lze považovat za formy europeizace. 3.3 Principy europeizace českého trestního práva Právní řád EU netvoří uzavřený systém. Právo EU potřebuje ke své existenci právní řády členských zemí, na kterých je však nezávislé. Při tomto propojení můžou mezi oběma systémy vznikat konflikty, které jsou však řešeny principy bezprostřední použitelnosti práva ES a přednosti práva ES před národním právem, s nímž je v rozporu. Europeizace českého práva se projevuje především skrze zásadu aplikační přednosti, která znamená, že komunitární právo má být použito přednostně, dojde-li ke kolizi s ustanovením českého práva. V takovém případě se tedy česká norma neaplikuje. To tedy znamená, že v případě, že český soud narazí v konkrétním případě na ustanovení zákona, které je v rozporu s předpisy Evropské unie, sám odmítne aplikaci české normy. Tak učiní i v případě, že tato norma byla přijata později než ustanovení práva Evropské unie. Český soud nemá v takovémto případě povinnost vyčkat rozhodnutí ústavní kontroly a nemusí požádat o zrušení této normy. Vnitrostátní soudy mají povinnost rozhodovat bez odkladů a chránit práva založená systémem komunitárního práva. Europeizace českého práva se projevuje rovněž skrze účinky právních norem. V tomto ohledu stojí za zmínku především zásada bezprostředního účinku. Zatímco nařízení zavazuje přímo své adresáty, směrnice zavazuje pouze členské státy. Ovšem i směrnice může mít za určitých okolností bezprostřední (přímý) účinek. Obecně lze tedy konstatovat, že směrnice nezakládá závazky jednotlivých osob a nelze se jí přímo dovolávat. Ovšem dle judikatury ESD se lze ustanovení směrnice dovolat vůči státním či obdobným orgánům. To bylo 20

21 konstatováno například v rozsudku Fratelli Costanzo 34. Zásada bezprostředního účinku umožňuje jednotlivci dovolat se porušení práv garantovaných právem EU přímo před orgány členských států. Tato zásada tedy umožňuje komunitárnímu právu působit přímo na právní vztahy bez nutnosti recepce vnitrostátním právním řádem. Dalšími důležitými principy z hlediska trestního práva jsou zejména princip demokratismu a princip ochrany lidských práv a základních svobod. Princip demokratismu je obsažen hned v několika důležitých dokumentech ES. Například roku 1987 se členské státy ES v Jednotném evropském aktu shodly na tom, že se budou snažit prosazovat zásady demokracie a dodržování lidských práv. Princip demokratismu je obsažen rovněž v článku 6 odstavec 1 SEU, který přímo konstatuje: Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod, na zásadách, které jsou společné členským státům.. Princip ochrany lidských práv a základních svobod je obsažen v článku 6 odstavec 2 SEU. Tento článek konstatuje, že Evropská unie respektuje základní lidská práva jako všeobecnou právní zásadu. O otázce postavení lidských práv je pojednáno více v následující kapitole. 34 Rozsudek ESD ve věci 103/88, Fratelli Costanzo z 22. června 1989 (61988J0103). 21

22 4. Postavení lidských práv a základních svobod v Evropské unii a jejich vliv na české trestní právo Jak již bylo uvedeno v předešlé kapitole, patří lidská práva a základní svobody k jedněm z pilířů právního řádu Evropské unie. Již před zakotvením postavení lidských práv a základních svobod do práva EU, vytyčil jejich postavení ESD, který v rozsudku Hauer 35 konstatoval, že základní práva představují integrální součást obecných principů práva a jejich dodržování musí být zaručeno. Článek 6 odstavec 2 SEU obsahuje odkaz na ustanovení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto ustanovení koresponduje i s praxí ESD, který často v otázce ochrany lidských práv odkazuje na EÚLP. Evropské unie vzala ochranu lidských práv a základních svobod za svou a jejich nerespektování je pro ni nepřijatelné, neboť tyto hodnoty tvoří základ právního státu a demokracie. A to jsou hodnoty, na kterých je Evropská unie postavena. 36 Základními kategoriemi lidských práv jsou svoboda a rovnost. Ochrana lidských práv v členských státech Evropské unie představuje tři subsystémy. 37 Jedná se o ochranu na úrovni Rady Evropy, na úrovni Evropské unie a na úrovni jednotlivých členských států. V některých případech se hovoří dokonce o čtyřech subsystémech ochrany lidských práv, kdy se ke třem výše uvedeným ještě přidává univerzální ochrana lidských práv. 38 O rozvoj lidských práv v rámci Evropské unie se nejvíce zasloužil ESD, jehož úkolem je přezkum a závazný výklad práva EU. Zpočátku se ESD stavěl k výkladu lidských práv rezervovaně. Ve svých rozhodnutích zdůrazňoval, že nemá pravomoc k tomu, aby rozhodoval o porušení základních lidských práv a tím zasahoval do ústavního práva členských států. Obrat v tomto směru znamenaly až rozsudky ve věci Costa proti ENEL 39 a ve věci Simmenthal. 40 V těchto rozsudcích ESD vyjádřil názor, že právo ES je nadřazeno právu členských států, a to i v případě práva ústavního, nikoli však základních lidských práv. 35 Rozsudek ESD ve věci 44/79, Liselotte Hauer ze 13. prosince 1979 (61979J0044). 36 Článek 6 odstavec 1 SEU zní: Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členských státům.. 37 Grygar, J.: Ochrana základních práv v Evropské unii, IFEC, Praha, 2001, s. 50 se zmiňuje o tzv. vícedimenzionální ochraně základních práv. 38 Šturma, P.: Vztah Evropské úmluvy o lidských právech a evropského práva, Bulletin advokacie, 2004, č. 7-8, s. 19 se zmiňuje o čtyřech samostatných systémech ochrany lidských práv. 39 Rozsudek ESD ve věci 6/64, Costa proti E.N.E.L. z 15. července 1964 (61964J0006). 40 Rozsudek ESD ve věci 106/77, Simmenthal z 9. března 1978 (61977J0106). 22

23 Hlavním důvodem byla neexistence komplexní úpravy lidských práv v komunitárním právu a formulace lidských práv v ústavách členských států jako nadřazené principy jiným ústavněprávním normám. Z této situace se ovšem snažil ESD nalézt východisko. V rozhodnutí ve věci Stauder 41 konstatoval, že základní lidská práva jsou obsažena v obecných zásadách komunitárního práva. Tuto myšlenku pak ESD rozvedl v rozsudku ve věci Internationale Handelsgesellschaft 42, kde konstatoval, že respektování základních lidských práv představuje integrální součást obecných zásad právních. V dalších rozsudcích pak ESD judikoval, že jako návody pro svoji rozhodovací činnost může použít mezinárodní smlouvy o lidských právech. V rámci těchto smluv má zcela výsadní postavení Evropská úmluva o ochraně lidských práv, která se stala inspirací pro ESD při interpretaci základních lidských práv i pro formulaci ustanovení o lidských právech v Listině základních práv EU (dále také Listina). Jelikož Evropská unie prozatím nemá právní subjektivitu, nemůže být smluvní stranou EÚLP. To by se do budoucna ovšem mělo změnit. Tato skutečnost souvisí s platností Lisabonské smlouvy. Evropská unie by se mohla stát stranou EÚLP jen v případě, že by disponovala právní subjektivitou. Tu by ji měl zajistit nový článek 46a SEU. V novém článku 6 odstavec 2 SEU je pak stanovena povinnost přistoupení Evropské unie k EÚLP. V současnosti však ESD není vázán EÚLP, ba dokonce ani nemůže přímo aplikovat její ustanovení, avšak vzhledem k respektu EU k evropským hodnotám lidských práv korespondují lidská práva nalézaná ESD s lidskými právy obsaženými v EÚLP. Zakládací dokumenty Evropských společenství neobsahují žádný výčet základních práv. To je situace poměrně tristní, uvážíme-li, že právní řády členských zemí vycházejí právě z tradice respektování a ochrany lidských práv a základních svobod. Evropské instituce a poté také hlavy států a vlád členských zemí se sice v roce 1977 přihlásily k respektování základních práv, ale tyto deklarace přímo nezakládají žádná práva pro občany. Právně závazným se stává tento závazek až přijetím Lisabonské smlouvy, která zásadním způsobem mění znění článku 6 SEU. V tomto novém článku 6 odstavec 1 jsou uznána práva, svobody a zásady obsažené v Listině, která má stejnou právní sílu jako zakládací smlouvy. Toto ustanovení představuje vůbec první konkrétní odkaz na Listinu a z nezávazného dokumentu činí nedílnou součást primárního práva EU. Ke změně došlo také ve zbylých odstavcích článku 6 SEU. Článek 6 odstavec 2 obsahuje závazek Evropské unie, že přistoupí k Evropské 41 Rozsudek ESD ve věci 29/69, Erich Stauder proti městu Ulm z 12. listopadu 1969 (61969J0029). 42 Rozsudek ESD ve věci 11/70, Internationale Handelsgesellschaft ze 17. prosince 1970 (61970J0011). 23

24 úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení Evropské unie k EÚLP však zakládá kompetence ESLP vzhledem k orgánům EU. K tomu, aby EU mohla přistoupit k EÚLP by bylo nutné změnit i samotnou EÚLP. Její doposud platné znění totiž neumožňuje přístup mezinárodní organizace, ba dokonce ani státu, který není členem Rady Evropy. 43 Nový článek 6 odstavec 3 pak stanoví, že základní práva zaručená EÚLP a vyplývající z ústavních tradic společných členským státům tvoří obecné zásady práva EU. Základní práva jako obecné zásady byly konkretizovány v judikatuře ESD. Velkou výhodou tohoto systému formování základních práv Evropským soudním dvorem je vysoká dynamika a flexibilita na konkrétní období bez nutnosti novelizace příslušných kodifikovaných ustanovení. I přes nesporná pozitiva nepsaných základních práv je nutné zdůraznit základní nevýhodu tohoto systému. Evropský soudní dvůr zůstával omezen na jednotlivé případy, což bránilo komplexní úpravě základních práv. V důsledku této situace nemohly zcela jasně posoudit evropské instituce, kdy se dostávají do nebezpečí, že poruší nějaké základní právo, a občané, zda došlo k porušení jejich základních práv či nikoli. Dle názoru autora je tedy nejjednodušším řešením této situace přiznání právní subjektivity Evropské unii a její přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod tak, jak je deklarováno v Lisabonské smlouvě. Ovšem i toto řešení má dalekosáhlé mezinárodněprávní důsledky. Jedná se o velký zásah do institucionálního systému Evropské unie. Především se bude muset vyřešit vztah mezi Evropským soudem pro lidská práva a Evropským soudním dvorem. Riziko představuje procesní bitva mezi oběma soudy o to, kdo bude mít konečné slovo, a tím fakticky i silnější postavení ve vztahu k druhému. 44 Jasné řešení tohoto problému nenalezneme ani v judikatuře, byť se ESD touto otázkou zabýval v posudku ve věci přistoupení ES k EÚLP 45, v němž uvedl, že formální přistoupení by pro ES znamenalo podřízení se kontrolním mechanismům EÚLP, což by mělo značné důsledky na systém právní ochrany ES. Vztah ESD a ESLP není v současnosti uspokojivě vyřešen, a to ani podle úpravy de lege lata, ani podle úpravy de lege ferenda. Hlavním problémem může být situace, kdy ve stejné otázce oba soudy můžou dojít k rozdílným závěrům, což by vedlo k dvěma odlišným výkladům jednoho zaručeného práva. Takovým příkladem je například otázka, co je obsahem 43 Šturma, P.: Evropská unie a členské státy před Evropským soudem pro lidská práva (ve světle případu Bosphorus), Právník, 2008, č. 1, s Šturma, P.: Evropská unie a členské státy před Evropským soudem pro lidská práva (ve světle případu Bosphorus), Právník, 2008, č. 1, s Posudek ESD ve věci 2/94, přistoupení ES k EÚLP z 28. března 1996 (61994V0002). 24