UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav porodní asistence Bakalářská práce 2014 Kateřina Koblihová

2 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD ÚSTAV PORODNÍ ASISTENCE Kateřina Koblihová Neoperační řešení inkontinence moči u žen Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Štěpánka Bubeníková

3 ANOTACE Druh práce: BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Název práce: Neoperační řešení inkontinence moči u žen Název práce v AJ: Non operational solutions female urinary incontinence Datum zadání: Datum odevzdání: Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav porodní asistence Autor práce: Kateřina Koblihová Vedoucí práce: Mgr. Štěpánka Bubeníková Oponent práce: Abstrakt v ČJ: Bakalářská práce se zaměřila na stále stoupající a velmi aktuální celosvětový problém výskytu inkontinence moči. Věnovala se prevalenci a incidenci inkontinence moči mezi ženskou populací, jejím podílným dopadem sociálním i ekonomickým pro dnešní společnost. Druhý cíl práce detekoval možné příčiny a rizikové faktory vzniku inkontinence. Další cíl byl zaměřen na konkrétní typy inkontinencí, jejich diagnostiku pomocí dostupných vyšetřovacích metod a porovnávání názorů odborníků z řad urologů, gynekologů. Poslední cíl se zmiňuje o možnosti nelékařského řešení problému inkontinence a posilování pánevního dna.

4 Abstrakt vvaj: This bachelor thesis is focused on increasing and highly actual worldwide problem occurrence of urinary incontinence. It is addressed the prevalence and incidence of urinary incontinence among the female population, its economic and social impact on today s society. The second goal detected possible causes and risk factors that may affect development of incontinence. The next goal is targeted on specific types of incontinence, their diagnostic by means of available examination methods, comparison of urologists and gynecologist experts opinions. The final goal mentions non medical solution to the problem of incontinence and strengthening the pelvic floor. Klíčová slova v ČJ: inkontinence, pánevní dno, močový měchýř, těhotenství, porody, mikční karta, inkontinenční pomůcky Klíčová slova v AJ: incontinence, pelvic floor, bladder, pregnancy, childbirth, voiding card, incontinence aids Rozsah: 58 stran a 3 přílohy

5 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené bibliografické a elektronické zdroje. Olomouc Podpis

6 Poděkování Děkuji Mgr. Štěpánce Bubeníkové za vstřícný přístup, odborné vedení a cenné rady, při tvorbě této bakalářské práce.

7 OBSAH ÚVOD Inkontinence společenský problém žen 21. století Důsledky inkontinence v pracovním procesu Inkontinence v číslech Příčiny vzniku inkontinence Mechanická příčina vzniku inkontinence Hyperaktivní močový měchýř Infekce močových cest Podíl těhotenství a porodu na vzniku inkontinence Inkontinence-její rozdělení a diagnostika Inkontinence a její typy Vyšetřovací metody současnosti Anamnéza Gynekologické vyšetření Vyšetření inkontinence pomocí testů Chemické vyšetření moči Ultrazvuk Cytoskopie, uroflowmetrie Možnosti nelékařského řešení inkontinence Gymnastika a fyzioterapie pánevního dna Elektrostimulace svalů pánevního dna Pesaroterapie Medikamentózní léčba inkontinence Domácí péče při inkontinenci Domácí medikamentózní léčba... 39

8 4.7 Pomůcky při inkontinenci, jejich druhy a nácvik jejich použití Pitná a mikční karta Závěr Použité prameny Literatura Periodika Ostatní Seznam zkratek..54 Seznam příloh 55 Příloha A - mikční karta Příloha B - jednotlivé typy pomůcek: Pomůcky upravující porušené anatomické poměry malé pánve: Pesar Educator Kegel Aquaflex... 58

9 ÚVOD Proč je v dnešní době nutné zabývat se únikem moči u žen v tak velkém měřítku? Podle Zikmunda není inkontinence moči chorobou ve vlastním slova smyslu, ale příznakem, který má různé příčiny. Chorobou se stává tehdy, způsobuje li klientce obtíže hygienické, zdravotní a společensko - sociální, které jsou objektivně prokazatelné. Počet žen, které mají zájem o léčení, se zvyšuje úměrně tomu, jak se zvyšuje jejich společenské uplatnění. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je zdraví nejenom absence nemoci, ale také pocit úplného fyzického, psychického a sociálního blaha.(zikmund, 2001, s. 7). Záměrem této bakalářské práce bylo nalezení příčin inkontinence moči a jejich neoperačních řešení, porovnání různých studií autorů - předních gynekologů, urogynekologů, urologů a fyzioterapeutů. Cílem bakalářské práce bylo především nalezení odpovědí na otázky: Jakým způsobem, nebo technikou lze ovlivnit inkontinenci moči u žen a lze tak zabránit operačnímu řešení? Z daného záměru za účelem vyhotovení bakalářské práce byly stanoveny tyto cíle: Cíl 1 Předložit dohledané poznatky o inkontinenci, jako společenském problému a jejím důsledku na společnost. Cíl 2 Dohledat a předložit poznatky o možných příčinách vzniku inkontinence. Cíl 3 Předložit názory odborníků na rozdělení a diagnostiku inkontinence za účelem stanovení typu inkontinence gynekologové, chirurgové, urologové. Cíl 4 Předložit poznatky o možnostech neoperační léčby inkontinence moči. 9

10 Základní bibliografické citace vstupní literatury: ZIKMUND, Jiří. Inkontinence moči u žen. Praha: Karolinum, s. ISBN HALAŠKA, Michael. Urogynekologie. Praha: Galén, s. ISBN KRHUT, Jan. Hyperaktivní močový měchýř. 2.vyd. Praha: Maxdorf, s. ISBN KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009, 713 s. ISBN CHMEL, Roman. Močová inkontinence u žen. Praha: Jan Vašut, s. ISBN p Vyhledávací strategie: K vyhledávání relevantních článků v podobě plno textů byly použity: - Databáze BMČ (Bibliographia Medica Čechoslovaca) - Katalogy VKOL ( - Databáze Národní lékařské knihovny - EBSCO8ací ( - Vyhledavač Google rozšířené vyhledávání - Web of Knowledge Vyhledávání odborných strukturovaných plno textů proběhlo od října 2013 do března Kritéria a klíčová slova pro výběr plno textů byla: český, slovenský a anglický jazyk, publikování po proběhlém recenzním řízení, bez omezení roku vydání. Celkem bylo vyhledáno 96 odborných článků. V bakalářské práci bylo využito 43 článků v českém jazyce a 4 články a studie v anglickém jazyce. Ostatní články nebyly použity z důvodu opakujících se informací a nevhodnosti jejich obsahu k vytyčeným cílům bakalářské práce. Vyhledávací období:

11 1. Inkontinence společenský problém žen 21. století 1.1 Důsledky inkontinence v pracovním procesu Při hledání důsledků inkontinence pro společnost jako takovou, se jeví jako velmi přínosný rozbor nákladů spojených s inkontinencí pro společnost ve studii, kterou uveřejnil v periodiku Urologické listy se svými spolupracovníky Bojar, který zde uvedl, že vhodné rozlišovat finanční náklady přímé a nepřímé. Přímé náklady jsou spojeny s léčbou a péčí, která je poskytována osobám, trpícím močovou inkontinencí. Tyto náklady zahrnují finanční prostředky vynaložené na vyšetřovací a diagnostické výkony, farmakoterapii, operační zákroky, úhradu fyzioterapeutických i rehabilitačních procedur, které jsou indikovány v počátečních stadiích inkontinence. Dále také náklady spojené s léčením možných komplikací konzervativní i radikální léčby. Autor zde dále zmiňuje, že velmi nákladnou a významnou nákladovou položku pak představuje úhrada ošetřovatelské péče a hospitalizačních nákladů spojených s inkontinencí moči. Nepřímé finanční náklady vyplývají z psychosociálních a pracovně-společenských důsledků inkontinence moči, kam patří vyčíslení hodnoty, kterou představují ztracené roky bez schopnosti vykonávat soustavně povolání. K nepřímým nákladům lze také zahrnout nižší pracovní produktivitu a hrozící invalidizace nebo možné náklady na sociální služby a jiné finanční ztráty, které osoby mohou utrpět v důsledku horšího profesního i společenského uplatnění. V neposlední řadě také zhoršená kvalita života. Je třeba pamatovat na to, že inkontinence moči představuje hrozivý pečovatelský a ekonomický problém. Vedle přímých i nepřímých nákladů je nezbytné stanovit průměrné individuální finanční náklady, jež pro jednotlivou osobu postiženou inkontinencí představuje spoluúčast na farmakoterapii této poruchy, na úhradě kompenzačních pomůcek a u nás zatím nedoceněná, přesto však nezbytná, spoluúčast na úhradě ošetřovatelské péče. Velkou pozornost je třeba věnovat výpočtu celospolečenských nákladů, jež plátci zdravotní péče musí hradit z celospolečenských a pojišťovnických fondů na prevenci, diagnostiku, 11

12 konzervativní i operativní léčbu močové inkontinence včetně úhrady kompenzačních pomůcek využívaných inkontinentními osobami. (Bojar, 2004, s ) Inkontinence je velkým celosvětovým problémem. Patří k nejdražším onemocněním vůbec. Náklady na inkontinenční absorpční pomůcky stále stoupají. Pro ilustraci například ve Spolkové republice Německo jsou roční náklady kolem jedné miliardy marek, v Norsku asi dvěstě milionů norských korun, ve Švédsku asi dva bilióny švédských korun, v USA 26,3 miliardy USD.V Rakousku jsou náklady na léčbu inkontinence zhruba shodné s prostředky investovanými do transplantačního programu.(krhut, Mainer, 2002, s. 56) 1.2 Inkontinence v číslech Močová inkontinence či stížnost na jakýkoliv nechtěný únik moči nepříznivě ovlivňuje kvalitu života žen, přesto se o ní hovoří málo, i když se tato situace postupně zlepšuje. Z velkých epidemiologických studií vyplývá, že prevalence močové inkontinence u žen se pohybuje kolem 25 40%, přičemž stresovým typem inkontinence moči trpí asi 50%, urgentním typem kolem 11% a smíšeným typem 36% inkontinentních žen. (Martan, 2012, s. 16) Inkontinence moči není dle Sochorové a Vránové chorobou ve vlastním slova smyslu, ale příznakem, který má různé příčiny. Odhaduje se, že 30 až 50% žen uvádí občasný únik moči. Do výzkumného šetření na Urologické a Gynekologické klinice ve FN Olomouc, k němuž se připojily i nemocnice ve Šternberku, Prostějově a Přerově, jejichž společným cílem bylo zjistit dopad močové inkontinence na kvalitu života žen, byly zahrnuty ženy ve věku od dvaceti do šedesáti let. Bylo rozdáno sto dotazníků. Zpět se vrátilo všech sto dotazníků, z toho dva nebyly vyplněny vůbec a pět nedostatečně. Do výzkumu tedy bylo zařazeno 93 dotazníků, které byly považovány za stoprocentní. Dotazníky byly vyplňovány respondentkami anonymně. Průměrné hodnoty dosahovaly 2,5 až 3,5, což na hodnotící škále vyjadřovalo problém s inkontinencí moči u žen hodnocený jako středně až hodně závažný. Z dotazníku na závěr vyplynulo, že ženy jsou močovou inkontinencí ovlivněny ve všech oblastech svého života. Z čehož vyplývá, že jsou ženy omezovány fyzicky, sociálně, psychicky, v sexuální oblasti, doma i v zaměstnání. 12

13 Autorky uvádějí, že takto strádající ženy se často vzdávají svého běžného životního stylu a tím pádem dochází k poškození jejich partnerských, sexuálních sociálních vztahů. (Sochorová a Vránová, 2008, s ) Jako významná se ve studiích mnoha odborníků jeví souvislost mezi zvýšeným výskytem močové inkontinence a vyšším věkem i pohlavím pacientů. Vilhelmová zastává stejný názor, že prevalence inkontinence stoupá s věkem. Nad šedesát pět let se vyskytuje u obou pohlaví mezi 15 35%, kdy v dospělé populaci je dvakrát až čtyřikrát častější u žen než u mužů. S přibývajícím věkem výskyt stoupá a stírá se i rozdíl mezi pohlavími. U pacientů v ústavní péči je postiženo inkontinencí nad 50%. Ve věkové skupině nad osmdesát let je předpokládaná inkontinence moči u žen 46% a u mužů 34%. U vybrané skupiny 1812 žen v průměrném věku 36 let byl proveden výzkum pomocí srovnávacího dotazníku the International Consulation on Incontinence Questionnaire-Urinary Incontinence Short Form a the Incontinence Severity Index, kde z celkového počtu byla inkontinence zjištěna u 19% respondentů. Z toho stresová inkontinence u 41%, urgentní u 17% a smíšená u 36% zúčastněných. V další studii, která probíhala v letech byla prevalence epizodické inkontinence zjištěna u žen v 38%, denní únik moči u respondentů nad šedesát let byl uváděn ve 12-20%. Některé studie stresové inkontinence potvrdily, že se vyskytuje i u dvacetiletých vrcholových sportovkyň, během sportovního výkonu, a to až ve 28 %. Vilhelmová tvrdí, že prevalenci močové inkontinence je velmi obtížné určit z důvodů různorodosti jejich typů i stupňů postižení. Velká část respondentů studií si tento problém nepřipouští. Podle WHO inkontinencí trpí 5-8% všech obyvatel, přičemž odbornou pomoc při středním a těžkém stupni inkontinence vyhledá odhadem pouze polovina lidí. (Vilhelmová, 2011, s. 97) V norském výzkumu, který byl proveden v letech EPINCONT 1 (E1) a v letech EPINCONT 2 (E2), byla shromážděna data o prevalenci močové inkontinence (UI), stejně jako informace o typu a závažnosti UI. V časovém období jedenácti let, byla u respondentů zjištěna zvýšená prevalence o 16%. Ženy, které odpovídaly ve výzkumu E2, byly výrazně starší, měly vyšší BMI a vyšší prevalenci onemocnění, jako je astma, diabetes a angina pectoris ve srovnání s ženami, které odpověděly v dotazníkovém šetření E1. Rizikové faktory, které mohou ovlivnit vnik UI, jako je věk, BMI, hmotnost, vysvětlily některé hodnoty 13

14 relativního nárůstu prevalence. Bylo také zjištěno, že tyto faktory buď s výskytem UI přímo souvisejí, nebo jej nějakým způsobem ovlivňují. Hlavním cílem této studie, bylo zjistit, zda je UI nezávislým ukazatelem aktivity denního života a instrumentální aktivity denního života při poklesu u starších žen (activities od daily living ADL, instrumental activities of daily living IADL). V průběhu jedenácti let výzkumu bylo cílem zjistit, zda ženy zvládají péči o sebe doma samy, nebo vyhledávají ošetřovatelskou pomoc ve zdravotnických zařízeních. V jedenáctiletém období, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl, ovlivnění inkontinence či kontinence u žen v domácí péči a žen, které vyžadují ošetřovatelskou péči. Metodou výzkumu byla studie jako součást North - Trøndelag Health Study 2 a 3. Byly do něj zahrnuty ženy ve věku roků při účasti ve studii HUNT 2, který se rovněž podílel na studii HUNT 3. Analýzy týkající se self-reported tj. sebou pozorované inkontinence moči na začátku a funkční pokles během 11 - ti letého období, byly provedeny u inkontinentních a kontinentních respondentek. Výsledek základní prevalence inkontinence moči byl zjištěn u 24% dotazovaných. V průběhu jedenáctileté analýzy, byl prokázán vztah mezi inkontinencí a poklesem denní aktivity dotazovaných žen. Závěrem lze říci, že inkontinence moči je důležitým faktorem spojeným s funkčním poklesem pánevní ho dna u žen ve věku mezi sedmdesáti až osmdesáti lety, žijícími ve své vlastní domácnosti. (Omli et al., 2013, s. 1-6) Autoři ve své studii uvádějí, že inkontinence postihuje podstatně více ženy. Agencyfor health policy and research (Agentura pro zdravotní politiku a výzkum) uvádí, že inkontinencí trpí celkem třináct miliónů Američanů, z toho je jedenáct miliónů žen. Se zvyšujícím se věkem, se prevalence inkontinence mění. Ve věku osmdesáti let a více je prevalence inkontinence u obou pohlaví zhruba stejná, činí zhruba 35-40%. U jednotlivých typů inkontinence se různí údaje o prevalenci u populace nad 65 let. S věkem roste podíl urgentní inkontinence, respektive hyperaktivního močového měchýře. (Krhut,Mainer, 2002, s. 1-3) Autoři se shodují v důležitosti komplexní péče o osoby trpící inkontinencí moči (Urinary Incontinence-UI). Zmiňují, že postihuje častěji seniory. Z uvedeného důvodu, je proto nutná spolupráce s řadou odborníků. Senioři častěji trpí chorobami nervového systému (NS), z tohoto důvodu je nezbytná i spolupráce s neurology. Agentura STEM/MARK do svého výzkumného šetření v roce 2003 zapojila

15 respondentů starších patnácti let. Z nichž 36% jedinců trpělo občasnou UI a trvalou UI trpělo 16% jedinců. Šetření poukazuje na možnost, že až 1,5 milionů obyvatel České republiky trpí různě závažnou poruchou udržení moči. Nejčastěji byla uváděna inkontinence stresová (SUI) až u 33% všech případů. Urgentní inkontinenci (UUI) uvedlo 27% respondentů. Postižení osob se smíšenou inkontinencí moči (Mixed Urinary Incontinence-MUI) mělo v tomto šetření zhruba 20% dotazovaných. V České republice i ve státech EU je incidence i prevalence UI spojena s údaji o vysokém, na věk vázaném, výskytu UI. Pro diferenciální diagnostiku, která má za úkol odhalit, zda se jedná o stresovou, urgentní, smíšenou, přechodnou inkontinenci nebo symptomatickou inkontinenci, je nezbytné vedle neurologického vyšetření zahrnout i posouzení stavu svalů pánevního dna. Neurologové při své diagnostice využívají metodu neurofyziologické (elektromyografie-emg) somatosenzorické evokované potencionály (SSEP). Dále využívají motorický evokovaný potenciál (MEP) a jiné zobrazovací metody. (Bojar, Mazanec, Kučera, 2009, s. 5-13) 15

16 2 Příčiny vzniku inkontinence 2.1 Mechanická příčina vzniku inkontinence Pochopení příčin inkontinence, jejich vyvolávajících faktorů, možných důsledků, diagnostiky a příslušných léčebných postupů, má velmi zásadní význam nejen pro pacienty, ale i pro celou společnost. Informovanost o močové inkontinenci a pochopení všech jejích souvislostí je velmi žádoucí vzhledem k měnící se věkové struktuře obyvatelstva, kdy se předpokládá, že v roce 2030 bude zhruba 35% obyvatelstva starších 65 let. (Krhut, Mainer, 2002, s. 2) Dnes již prokázaný fakt, že stresová inkontinence u žen vzniká na základě morfologických změn, zmiňuje ve své práci také Šottner. Jeden patologický mechanismus vychází z předpokladu poruchy závěsného aparátu močové trubice a dále problémů v oblasti spojení močového měchýře a močové trubice. Dochází zde ke zvýšené pohyblivosti při nárůstu nitrobřišního tlaku. Vyvolávajícím momentem u postiženého bývá smích, kašel, kýchání nebo poskok. Tyto momenty vyvolají prudké zvýšení nitrobřišního tlaku a zároveň tlaku nitroměchýřového a dochází k jeho přenesení na močovou trubici, která se z důvodů své zvýšené mobility dostává do nesprávné pozice. Posléze je zaznamenán stresový únik moči. Další patologický mechanismus vzniku stresové inkontinence je tzv. deficit vnitřního svěrače močové trubice. Stěna močové trubice má nedostatečné napětí. Při poškození míšního centra vzniká paradoxní inkontinence, nazývána také jako inkontinence z přetékání, nebo reflexní inkontinence. (Šottner, 2010, s. 1-3) 2.2 Hyperaktivní močový měchýř Hyperaktivní močový měchýř (OAB overactive bladder) byl nedávno, v roce 2002, definovaný jako komplex příznaků s nebo bez urgence inkontinence moči, obvykle s polakisurií (močení více jak sedmkrát za den) a nykturií (močení 1- krát nebo více -krát v noci). Když se lokálně nevyskytují patologické nebo metabolické faktory, které tyto symptomy mohou způsobit, pak hovoříme o OAB. Jedná se o onemocnění s vysokou prevalencí, má negativní dopad na kvalitu života postižených jedinců 16

17 a znamená i významnou ekonomickou zátěž pro společnost. Medikamentózní léčba u OAB s využitím antimuskarinových preparátů je v současnosti považovaná za léčbu první linie pro tyto pacienty, i když její použití je limitováno výskytem nežádoucích vedlejších účinků (např. sucho v ústech). Přesto se uvažuje o dalších možnostech konzervativní léčby. (Marenčák, 2013, s. 14) Autoři níže popsané práce se opírají o řadu mezinárodních studií, dle kterých je OAB velkým problémem s vysokou prevalencí a také jednou z nejčastějších příčin chronických obtíží. Negativně ovlivňuje kvalitu života ve vyspělých zemích, hlavně u osob ve věku nad čtyřicet let. Při věku nad šedesát let, se jedná o skutečný problém, postihující populaci obou pohlaví. Podle nejnovější finské studie, se uvádí prevalence do 7,5%. Podle studie se naprostá většina pacientek, až 73%, s tímto syndromem špatně vyrovnává, ale přesto pomoc u lékaře nevyhledá. Tato skutečnost pak ovlivňuje negativně kvalitu jejich života. Všeobecně je společnost nedostatečně informovaná, co se týká diagnostiky, léčby i vyhlídek na zlepšení stavu inkontinence, přestože i pouhé zmírnění obtíží vede ke značnému zlepšení kvality života. OAB se hodnotí podle definice na mokrý a suchý, záleží na symptomech frekvence a urgence s nykturií, tedy zkrácení doby od varovného signálu k nutnosti vyprázdnit měchýř, zpravidla v důsledku sníženého objemu močového měchýře. Dle vyšetření se OAB shoduje s vyšetřením urgentní inkontinence. Základním rozlišením je určení o jaký typ inkontinence se jedná, zda o stresovou či urgentní. Při diagnostice je vždy nutné vyloučit i poruchu evakuace a to z důvodu ochrany horních cest močových a ledvin. V další fázi je nutné vyšetřit a zhodnotit funkci detruzoru. Pokud je funkce detruzoru zachovaná, musíme dále pátrat a upřesnit poruchy uzávěru mechanismu. Speciální diagnostické postupy byly za posledních deset let často publikovány a jejich význam je nesporný. Jedná se především o diagnostiku pomocí ultrazvuku, cystoskopie, uretroskopie a dále urodynamické diagnostiky. Dle řady studií narůstá prevalence OAB po šedesátce a výše, kde dosahuje až k 50%. Ve vyšším věku dále prevalence stoupá. Autoři uvádějí, 80% prevalence u pacientek osmdesátiletých a starších. Za podmiňující faktory OAB v séniu považují hlavně nervové onemocnění, vlivy farmakoterapie, četné pády, lékovou interakci, ale také poruchy duševní a sociální izolaci. (Horčička, Zmrhal, 2010, str ). 17

18 Autor Feyereisl uvádí, že za posledních pár let, byla nahlášena data peer review, výrazně poukazující na vztahy OAB do sociální oblasti, které jsou dále spojeny s finančními nároky jak pro samotného pacienta, tak i pro veřejně zdravotní systém. Prevalence tohoto onemocnění je často podhodnocena z hlediska sociálního a kulturního obzvlášť tehdy, kdy je přítomna i močová inkontinence. U mladých žen, nejsou obtíže v mnoha případech hlášeny vůbec. Starší ženy ve větší míře považují inkontinenci za nezbytnou součást jejich stárnutí a z tohoto důvodu se také svému ošetřujícímu lékaři nesvěří. Hlavní myšlenkou, proč nedochází k hlášení těchto obtíží, je názor, že neexistuje úleva či léčba. V některých případech nejsou symptomy OAB, zejména v případě kontinence léčeny vůbec. Podle posledních uvedených údajů, trpí 66% pacientů suchým typem OAB. Vlhkým typem, trpí zhruba 34% případů. Mezi nejčastější symptomy patří frekvenční mikce (85%), dále urgence (54%). Urgentní inkontinence byla prokázána u 36% případů. Urgence je nejdůležitějším symptomem. Prevalencí, je výskyt specifické choroby. Zjištění prevalence je nezbytně nutné, jinak by nebylo možné zhodnotit a dále naplánovat přiměřené intervence. National OAB evaluation (NOBLE) program, vytváří data o prevalenci. Je to první epidemiologická analýza, která udává prevalenci OAB u obou pohlaví v populaci starší 18 let na základě symptomů. V globálním počtu 33 milionů lidí trpících OAB V Evropě, bylo ve zprávě uvedeno 16% mužů a 16,9% žen. Milsom ve své současné studii uvádí, prevalenci 15,6% u mužů a 17,4% u žen, v populaci nad 40 let. Data z předešlých výzkumů potvrzují shodné údaje. V roce 2004 proběhla zajímavá studie uskutečněná v Kanadě pomocí telefonických rozhovorů. Studie potvrdila, že v populaci do 65 let, je postižení u obou pohlaví stejné a prokázala prevalenci 18,5%. Uvedená data jsou shodné i s daty, které byly uveřejněny ve Spojených Státech Amerických a Evropě. V této studii byla urgence uvedena jako nejčastější syndrom. Výskyt urgentní inkontinence byl v menším počtu. Dále prevalence inkontinence moči dokazuje častější výskyt suchého typu hyperaktivního močového měchýře. V NOBLE programu prevalence suchého OAB byla 10,3%, vlhkého 6,1%, s jasným rozdílem v postižení pohlaví. U žen byla prokázána prevalence vlhkého typu 9,3% a suchého 7,6%. U mužů vlhkým typem trpělo 13,4%, suchým 2,6 %. ( Feyereisl, 2006, s. 1-3) 18

19 Autor Bent se opírá o poslední studie, které probíhaly v rozvinutých zemích světa. Prevalence hyperaktivního měchýře byla přibližně 16 17%, z čehož asi třetina respondentů měla známky inkontinence. V evropské studii, která probíhala na konci devadesátých let, byly sledovány osoby starší 40 let a bylo zjištěno, že pouze 60% lidí s hyperaktivním měchýřem vyhledá lékařskou pomoc a z nich jenom 27% bývá léčeno adekvátně. Důvody, proč se pacienti vyhýbají odbornému vyšetření, mohou být ovlivněny rozpaky z příznaků nemoci, nedostatečnou informovaností o daném problému a jeho možné léčbě a dále přesvědčením, že příznaky jsou přirozeným projevem stárnutí. Syndrom hyperaktivního měchýře postihuje obě pohlaví, ale Bent uvádí, že prevalence stoupá zejména u starší populace. National Institute on Aging označil močovou inkontinenci, jako hlavní zdravotní problém ovlivňující kvalitu života u starší populace. V britské dotazníkové studii, která zahrnovala reprezentativní vzorek dospělých ve věku nad 40 let, Perry a kolektiv uvedli, že nejčastějším rušivým příznakem u starších žen je noční močení. Účastníci Národního programu v USA, kteří hodnotili hyperaktivní močový měchýř, uvedli prevalenci urgentní inkontinence, která stoupá s věkem od 2,0% u 18 25letých, do 19% u letých osob, se signifikantním nárůstem po 44. roce života. I Přesto, že je prevalence OAB u žen i mužů podobná (16,9% vs. 16,0%), tak ženy ve větším výskytu trpí urgentní inkontinencí. (Bent, 2006, s. 1-6) 2.3 Infekce močových cest Infekce močových cest se objevuje, jako jedna z možných příčin UI, zpravidla na začátku všech potíží u žen. O tomto problému se zmiňuje i Kladenský. Uvádí zde, že vzhledem k anatomickým poměrům jsou ženy postiženy uroinfekcí 30 krát častěji než muži. U žen ve věkové kategorii mezi 20-ti až 50-ti lety se projevuje až 100 krát častěji. Zhruba 15% žen v sexuálním období prodělá každoročně tuto infekci opakovaně a zhruba 60% žen má uroinfekci alespoň jedenkrát za život. Zhruba jedna čtvrtina těchto žen, má recidivu této infekce jako již během jednoho roku. Americká studie z roku 1990 uvádí, že bylo hlášeno pro dysurické potíže tisíc návštěv u lékaře. Zhruba 30% žen, které přicházejí s klinickým obrazem akutní 19

20 cystitidy, trpí také subklinickým onemocněním horních cest močových. (Kladenský, 2012, s. 5-6) Pomocí retrospektivní klinické analýzy, která probíhala na pracovištích urologie a gynekologie v Košicích, bylo do výzkumu zahrnuto 65 těhotných žen s akutní infekcí močových cest ve věku let (průměrný věk 24 let). Ženy se podrobily gynekologickému a urologickému vyšetření. Výsledkem šetření bylo zjištění maximálního výskytu infekce u žen v druhém trimestru. Čtyřicet žen (62%) byly primipary. Infekci močových cest (IMC), mělo 54 pacientek (83%). Jedna žena, byla léčena z důvodu hemoragické cystitidy. Akutní pyelonefritidu (PNF), mělo 38 žen (58%), častěji vpravo 4,4 : 1, nefrolitiázou trpělo 13 žen (20%). Pacientka s kalkulózní pyelonefrózou (1,5%), byla pro nesouhlas s operací léčena antibiotiky a následně endoprotézou. Další pacientka s ureterolithiasou (1,5%), v dolním močovodu, byla léčena ureteroskopicky. Renální koliku mělo 43 (66%) pacientek (častěji vpravo 3,3 : 1), přičemž oboustrannou mělo 14 žen (21%) a byla potvrzena urolitiáza. Dilataci horních močových cest (HMC), mělo 52 žen (80%, častěji vpravo 3,3:1). Potvrdil se vzájemný vztah mezi pravostrannou dilatací HMC a akutní PNF. V léčbě obstrukce HMC se použila u 14 žen (22%) drenáž uretrálním katétrem (2 až 6dní, průměr 3 dny) a dlouhodobá drenáž u pěti pacientek (8%). Pacientky s IMC a PNF, byly léčeny podle výsledků antibiogramu, nejčastěji cefalosporiny nebo syntetickými peniciliny. Komplikace v průběhu léčby se nevyskytli.(nagy et al., 2001, s. 7-12) Autor výše uvedené názory sdílí. IMC, stejně jako ostatní považuje za jeden z hlavních zdravotních problémů žen všech věkových kategorií. Mezi tyto infekce řadí akutní nekomplikovanou cystitidu, kterou lze odhalit velmi snadno a kde je nejčastějším původcem (v 70 90%) Escherichia coli. Infekci způsobuje téměř vždy ascendentní infekce, kdy bakteriurii většinou předchází osídlení vaginy a periuretrální sliznice patogenem. Ten posléze vyvolá infekci močového měchýře. Klinickým příznakem bývá, bolestivé močení, pocit pálení, řezání při mikci, dále bolest v podbřišku často spojené se subfebrilií. Při volbě vhodného léku je potřeba brát na zřetel jeho farmakokinetiku, spektrum účinnosti a vliv na vaginální mikroflóru. Druhou příčinou může být recidivující cystitida, zejména pokud žena první ataku dostatečně dobře a dlouho nevyléčí. Je nutné provést komplexní 20

21 urologické vyšetření k vyloučení funkční či anatomické abnormality. Stejně tak je nutné provést kultivační vyšetření moči a cíleně ženu přeléčit dle citlivosti kultivace moči. Ženy v produktivním věku můžeme vzhledem k diagnóze infekce močových cest rozdělit do čtyř kategorií: mladé ženy s akutní nekomplikovanou cystitidou, ženy s recidivující cystitidou, ženy s komplikovanou infekcí močových cesta a starší ženy s asymptomatickou bakteriurií. (Kladenský, 2012, s. 5-6) U léčby IMC, jako jedné z příčin inkontinence, byla v předchozích letech provedena řada studií, jejichž cílem bylo definovat optimální léčbu nekomplikované cystitidy u žen. Doporučením evropské urologické asociace (GUIDELINES 2009 a 2010), naprostá většina autorů dnes preferuje u premenopauzálních, ale jinak zdravých žen 3-5 denní terapii antimikrobiálními preparáty. Tato léčba je dostatečně účinná, bez vedlejších účinků. Léčba z 80. let minulého století, kdy byla prosazovaná jednodenní terapie dvou, až trojnásobnou dávkou antibiotika s baktericidním účinkem, se dnes pro velké procento následných recidiv již nedoporučuje. Navíc studie ARESC z roku 2008, potvrzuje vysokou rezistenci Escherichia Coli na amin peniciliny v zemích Evropy a Brazílie a proto se jejich volba pro léčbu nekomplikované cystitidy nedoporučuje. U komplikované recidivující cystitidy jsou příčinou většinou sexuální kontakty. Dále k rizikovým faktorům přispívá nedostačující pitný režim, zadržování mikce, nízká diuréza, nedodržování zásad postkoitálního vyprázdnění močového měchýře, nedostačující návyky hygieny po defekaci, používání a neprodyšného prádla. Odstraněním těchto faktorů pak lze snížit i procento opakovaně recidivujících IMC. U přetrvávajících infekcí je třeba provést podrobnější vyšetření (sonografie močových cest, kalibrace uretry, uretrocystoskopie, intravenózní vylučovací urografie), nebo se dále musí vyloučit další urologické onemocnění (tumor, litiáza, stenóza uretry) a vždy se musí provést kultivace moči. Léčba by měla trvat dostatečně dlouho a to minimálně sedm dní, někdy i déle. Její účinek je pak kontrolován opakovaným kultivačním vyšetřením moči. (Kladenský, 2012, s. 7) Autor Klemenc charakterizuje infekci močových cest, jako přítomnost mikroorganismů ve vývodných cestách močových a následně jí také dělí na skupiny: 1. Podle postižených orgánů, na infekci dolních cest močových (zánět močového měchýře, močové trubice). Dále na infekci horních cest močových, což je zánět ledviny a močovodu. 21

22 2. Infekce se šíří přes močovou trubici vzestupnou cestou, jiný způsob šíření nebyl prokázán. 3. Akutní a chronická forma 4. Nekomplikovaná a komplikovaná forma 5. Symptomatická-příznaková a asymptomatická bez příznaků Infekce močových cest a její výskyt jsou závislé na hormonální aktivitě a věku. V dospělosti uvádí až polovina žen, alespoň jednu epizodu za život. Prevalence bakteriurie se pohybuje kolem 4-5% a s přibývajícím věkem stoupá. Vstupní bránou infekce je vzestupná cesta a nejčastějším původcem, jsou gram negativní bakterie střevní flóry. V 85% se jedná o Escherichii coli, dále Proteus krabilis, Klebsiella pneumoniae. Z gramu pozitivních jsou to hlavně Enterokoky a Staphylococus saprophyticus, z parazitů jsou to Chlamydie. (Klemenc, 2009, s ) 2.4 Podíl těhotenství a porodu na vzniku inkontinence Autoři uvádějí, že těhotenství a komplikovaný porod plodu s hmotností nad čtyři tisíce gramů, představují dle řady odborníků výrazný podíl na vzniku stresové inkontinence moči u žen v reprodukčním věku. (Bojar, Mazanec, Kučera, 2009, s. 5-13) Autoři zajímavé studie z roku 2005 poukazují i na fakt, že frekvence a důvody výskytu inkontinence moči, jsou ovlivněné věkem a liší se u obou pohlaví. Incidenci stresové inkontinence (SUI) odhadují na 0,1-0,2%. Prevalenci uvádějí 21% u multipar a 5% u nulipar. Stresová inkontinence se častěji vyskytuje u žen, které již rodily. Při prvním těhotenství trpí SUI 53% žen a u dalšího těhotenství, trpí inkontinencí 85% žen. (Mareš, Herzig, Kaňovský, 2005, s. 187) Dle autora Zmrhala jsou traumata narušující mechanismus urogenitálního traktu tato: porod, opakované porody, porody větších plodů, protrahované a překotné porody. Protektivní vliv má i vedení porodu císařským řezem. Pro gynekologa, je velmi důležité znát počet porodů, průběh porodů, délku druhé doby porodní, porodní hmotnost plodu a jakým způsobem byl porod veden. Tyto informace vedou gynekologa k diagnóze možných traumat malé pánve. (Zmrhal, 2007, s. 61-6) 22

23 Močová inkontinence (UI), negativně ovlivňuje miliony žen na celém světě. Studie obyvatelstva žijícího na pokraji společnosti v nejchudších životních podmínkách poukazuje na fakt, že právě tato skupina je daleko více tímto stavem ohrožena. Cílem studie, bylo zjistit prevalenci UI a faktory s tím spojené, závažnost symptomů, které mají souvislost s inkontinencí moči u žen ve vybrané čtvrti v Indii. Do výzkumu bylo zahrnuto 598 žen ve věkové kategorii od dvaceti do šedesáti let. Data byla získána pomocí dotazníkového šetření. Výsledky prevalence inkontinence moči jsou 33,8%. Většina žen měla negativní postoj ke svému zdravotnímu stavu. Negativní názor ohledně výzkumu, mělo 98% žen. Názor že inkontinenci nelze v žádném případě zabránit nebo vyléčit, se zastávalo 98% žen. 97% žen s inkontinencí, se přiklánělo k názoru, že jsou prokleté a 90% žen zastávalo názor, že neměli nikomu o svém problému říkat. Z 202 žen se self-reported UI, jich většina (78%) hlásila, že má mírný únik moči a další hodnocené příznaky udávali jako mírné (22%). Věk ženy při narození prvního dítěte byl negativně spojen s inkontinencí, zatímco počet těhotenství a hmotnost největšího dítěte měly nejsilnější dopad na vznik inkontinence. Mnoho žen žijících v těchto komunitách trpí UI, což zvyšuje pozornost veřejného zdraví. Proto vyvstává nutnost vytvářet veřejné zdravotní programy. Nezbytně nutná je také současně výchova ke zdraví, protože stále převládají všudypřítomné negativní postoje k inkontinenci mezi ženami. Je důležité, aby se zabránilo vzniku inkontinence, nebo zhoršení příznaků. (Seshan, Muliira, 2013, s. 1-8) Autoři uvádějí, že organizmus ženy se již v průběhu těhotenství připravuje na porod. Těhotenství má za následek rozvolnění a zvýšení elastičnosti tkání pánevního dna. Ze stejného mechanismu vzniká stresová inkontinence moči (SUI). Stále zůstává nevyřešená otázka, zda po porodu nastává plné obnovení funkce svalů. Pokud ne, co tento proces negativně ovlivňuje. Epidemiologické studie uvádějí, že stresový typ inkontinence má zřejmou souvislost s vaginálním porodem, i když inkontinence souvisí také s vyšším věkem. V životě ženy není významnější okamžik, při kterém dochází k vyšší zranitelnost pánevního dna, než je vlastní porod dítěte. Mechanizmy, které se podílejí na vzniku inkontinence moči, nemusejí být vždy stejné. Na vzniku SUI se podílejí 4 mechanizmy a to vnitřní a vnější mechanismus sfinkteru (hrdlo močového měchýře) podpůrného aparátu a také intaktní inervace těchto struktur. 23

24 Každý z těchto mechanizmů, může být během porodu různým způsobem poškozen. Výskyt inkontinence se do 35 let pohybuje okolo 4%. U 9% primipar kolem 16.týdne těhotenství, se objeví stresová inkontinence moči. Po 34. týdnu více než 40% žen uvádí únik moči minimálně jednou týdně. Dále pak v šestinedělí jsou tyto údaje velmi podobné. Po uplynutí 3 měsíců, se výskyt inkontinence snižuje a klesá asi na 15%. Z těchto uvedených případů asi polovina žen vyhledá lékařskou pomoc a žádá vyšetření i léčbu. Studie dále dokládají, že u více než 70% žen, které trpí inkontinencí během těhotenství a po porodu, dojde k plné restituci do šesti měsíců. Po porodu u většiny žen dochází ke spontánní úpravě, každou následnou graviditou se však příznaky zhoršují nebo perzistují. Pokud SUI přetrvává i 3 měsíce po prvním porodu, ženy mají až 92% riziko výskytu SUI i za 5 let. Další studie uvádí, že z 22% žen, které udávaly příznaky SUI krátce po porodu, jich inkontinenci mělo nebo mělo občasné obtíže již v pubertě (8,5%), u 23% se obtíže vyskytly během těhotenství a doposud přetrvávají. U 50%, byly obtíže jen přechodné. Ze statistických údajů je zřejmé, že vliv porodní váhy na vznik inkontinence je významný až u porodů plodů s porodní váhou nad 4000 g. Jsou uváděna další porodnická rizika jako: první porod, prodloužená 2. doba porodní, porod ukončený císařským řezem, dále pak ruptura hráze 3. stupně (při úplné ruptuře je toto riziko výrazně zvýšené), věk rodičky nad 30 let u primapary a BMI (body mass index) nad 30. První porod plodu císařským řezem, snižuje riziko vzniku SUI. Při opakovaném císařském řezu, může již dojít ke zmiňovaným obtížím. Stanton a Van Geelen uvádějí, že výskyt SUI již během těhotenství je rizikovým faktorem ke vzniku SUI po porodu. Naopak jiné výsledky studie uvádějí, že z 34 žen, které trpěly stresovou inkontinencí již v těhotenství, tak pouze u 10 - ti přetrvaly příznaky další dva měsíce po porodu, zatímco u dalších žen, které během těhotenství netrpěly SUI, se u 18 objevila po porodu. (Švábík, Martan, 2003, s. 1-3) 24

25 3 Inkontinence - její rozdělení a diagnostika 3.1 Inkontinence a její typy Chmel uvádí přehledné schéma rozdělení inkontinence podle typu v periodiku Acta Medicinae z roku Příznak močové inkontinence představuje jakýkoli vůlí neovladatelný únik moči. Pro klinické potřeby se zjednodušeně podle charakteristických projevů dělí inkontinence na: 1. Stresovou inkontinenci nejčastější a projevuje se zpravidla pasivním únikem malého množství moči při náhlém zvýšení intraabdominálního tlaku, bez kontrakce detruzoru. (Chmel, 2013, s. 46) Dle Miklici je podíl stresové inkontinence 50%. (Miklica, 2006, s ) 2. Urgentní inkontinenci projevuje se náhlým, neovladatelným, nechtěným nucením na močení s následným únikem většinou většího množství moči. OAB představuje soubor příznaků spojených s urgencí, která může být s únikem moči nebo bez a dále nykturií a nebo zvýšenou frekvencí mikce. (Chmel, 2013, s. 46) Miklica uvádí častější výskyt urgentní inkontinence v postmenopauze Její incidence je kolem dvaceti procent. Kolem třiceti procent udává tzv. smíšenou formu močové inkontinence, kdy jsou přítomny obě formy. (Miklica, 2006, s ) Autoři uvádějí, že tento typ inkontinence se častěji rozvíjí ve věku nad 70 let u žen. Urgentní inkontinenci rozlišují na senzorickou formu, která nastupuje při zánětlivých onemocněních urogenitálního traktu, a motorickou formu, která je důsledkem chorob centrálního či periferního nervového systému nebo je idiopatická. (Bojar, Mazanec, Kučera, 2009, s. 5-13) 3. Reflexní inkontinenci je příznakem neurologického onemocnění nebo poranění mozku či míchy, kdy močový měchýř se vyprazdňuje neočekávaně reflexně. 4. Inkontinence z přetékání je způsobena získanou slabostí svaloviny močového měchýře, které se projeví neúplným vyprázdněním a zvětšujícími se mikčními rezidui v důsledku anatomické či funkční stenózy uretry. Nejčastěji se setkáváme zejména se stresovou inkontinencí, dále se symptomatologií hyperaktivního močového měchýře a jejich smíšené formy. Diagnostika je postavena na důkladném sběru osobní anamnézy a doplňujících vyšetření. Konzervativní léčba 25

26 stresové inkontinence je hlavně v rehabilitaci pánevního dna, v medikamentózní léčbě s využitím pesar terapie. (Chmel, 2013, s. 46) Níže uvedené autorky rozlišují močovou inkontinenci stresovou, urgentní, reflexní a paradoxní. Dle závažnosti dělí inkontinenci do tří stupňů. První stupeň (lehká forma) k úniku moči dochází při náhlém a velkém zvýšení nitrobřišního tlaku (kašel, kýchnutí) u druhého stupně (střední forma) k úniku moči dochází při mírnějším zvýšení nitrobrišního tlaku (lehká fyzické práce), třetí stupeň (těžká forma) hodnotí jako únik moče, při minimální fyzické námaze. Všichni autoři se při rozlišování typů inkontinence shodují jednak v názvosloví, ale také v typických znacích jednotlivých stupňů inkontinence. (Sochorová, Vránová, 2008, s ) Miklica navíc uvádí, kromě stresové a urgentní inkontinence moči, ještě overflow inkontinenci, což znamená odkapávání moči z přeplněného měchýře v důsledku neurologického onemocnění, zánětu či intravezikální překážky a k tomu ještě doplňuje extrauretrální inkontinenci, kdy je únik moči mimo uretru. Zde jsou příčinou vrozené vývojové vady močového traktu, aktinoterapie nebo píštěle po operacích. (Miklica, 2006, s ) Dzvinčuk, Müller a Látalová stejně jako Miklica uvádějí další typ inkontinence moči, a to extrauretrální. Chmel, Sochorová a Vránová jej uvádějí shodně jako Dzvinčuk, Müller a Látalová paradoxní inkontinenci moči. (Dzivinčuk et al., 2009, s. 238) 3.2 Vyšetřovací metody současnosti Chmel se zmiňuje, že anamnéza je pro stanovení konkrétního typu močové inkontinence základní podmínkou efektivního vyšetřovacího procesu. Dále se zpravidla pokračuje fyzikálním a gynekologickým vyšetřením, které posoudí pokles močové trubice, hrdla měchýře a zhodnotí pokles dělohy a poševních stěn. Základem úspěšné diagnostiky je vyloučení uroinfekcí, a to klinicky i mikrobiologicky. V diagnostice se mohou využívat i jednoduché testy. Například stanovení postmikčního residua testem vážení vložky. Z neinvazivních diagnostických metod, je využíváno ultrazvukové vyšetření, které poskytuje možnost dynamického posouzení uložení hrdla močového měchýře a zároveň i uretry. 26

27 Urodynamické vyšetření ( cystometrie, uretrální tlakový profil, uroflowmetrie) slouží k přesnému určení typu inkontinence. Zaznamenává například rychlost proudu moči, tlak v měchýři a močové trubici v průběhu plnění, během vytahování katétru měchýře. Urodynamické vyšetření se musí provést vždy před plánovanou operací pro odstranění stresové inkontinence. V případě hyperaktivního měchýře se provádí zejména u žen s atypickým klinickým obrazem nebo v případech nereagujících na úvodní empirickou terapii. V některých případech (hematurie) bývá vhodná vizualizace močového měchýře a močové trubice pomocí uretrocystoskopie. (Chmel, 2013, s ). Podle Staňka lze využít k diagnostice inkontinence fyzikální vyšetření, při kterém dochází ke zhodnocení somatotypu, zjištění deformit zevního genitálu a k neurologickému vyšetření (citlivost, bulbokavernózní reflex, genitoanální reflex). Jako další postup uvádí sonografické vyšetření: 1. Abdominální sonografické vyšetření spočívá ve zhodnocení reziduální moči po mikci, sleduje paravezikální procesy (tumory malé pánve). 2. Perineální (introitální, intravaginální) vyšetření hodnotí zadní uretrovezikální úhel, zhodnotí polohu spodiny močového měchýře, hypermobilitu uretry. V dalších diagnostických postupech se Staňka shoduje s Chmelem. (Staněk, 2009, s ) Anamnéza Základní podmínkou pro efektivní vyšetřovací proces je sběr kvalitní anamnézy, pro stanovení konkrétního typu inkontinence. (Chmel, 2013, s. 48). Vilhelmová si při sběru anamnézy stanovuje cíl ke zjištění možné etiologické inkontinence a stanovení plánu dalších vyšetření. Uvádí, že kromě obvyklých anamnestických dat, je velmi podstatné zaměřit se i na příznaky symptomů dolních cest močových a na možné příčiny inkontinence. (Vilhelmová, 2011, str. 98) Mnoho autorů tvrdí, že anamnéza má nevýslovnou hodnotu. Při rozhovoru s klientem, je důležité ho řádně vyslechnout, protože většina klientů svou diagnózu říká a Hanáková zároveň klade důraz na vhodně položené otázky. Otázky musejí být kladeny srozumitelně a efektivně. Klienta se dotazujeme např. Máte-li, nucení na močení, musíte jít hned? Cítíte při úniku moči nucení na močení? Součástí 27

28 anamnézy dle autora, je i pátrání po důvodech mikčních symptomů, gynekologická, neurologická anamnéza, atd. (Hanáková, 2010, s ) Gynekologické vyšetření Chmel poukazuje na nedílnou součást diagnostiky inkontinence a tou je fyzikální gynekologické vyšetření, kdy se posoudí pokles močové trubice, hrdla měchýře a dále se zhodnotí pokles dělohy a poševních stěn. Důležité je vyloučit uroinfekci,jak klinicky, tak i mikrobiologicky. (Chmel, 2013, s. 48) Vyšetření inkontinence pomocí testů Autoři uvádějí významný podíl role vložkových testů, které napomáhají v diagnostice inkontinence moči. Jejich velká výhoda spočívá v minimální invazivitě a v jednoduchosti provedení. Krátkodobé vložkové testy jsou užívány zejména ke kvalitativnímu průkazu inkontinence. Dlouhodobé vložkové testy jsou užívány ke kvantifikaci úniku moči. I přes přetrvávající absenci iniciální náplně močového měchýře, jsou tyto vložkové testy považovány za důležitou pomůcku k diagnostice inkontinence. Zároveň slouží k hodnocení efektivity léčebných intervencí v klinické praxi i v urologickém výzkumu. Jsou levné a byly doporučeny čtvrtou mezinárodní konzultací o inkontinenci, jako součást běžného vyšetřování močové inkontinence. Poprvé bylo užití těchto plen popsáno Jamesem v roce Sutherstem byla poprvé publikovaná varianta testu v roce 1981, kde bylo součástí provádění cviků předem stanovených. V roce 1988 byl Mezinárodní společností pro inkontinenci (International Continence Society-ICS) ustanoven postup jedno hodinového vložkového testu. Před zahájením vložkového testu je nutno určit, zda je pacientka kontinentní či inkontinentní provedením kvalitativního vyšetření. Dalším postupem je kvantitavní vyšetření, k posouzení závažnosti inkontinence, měřením množstvím uniklé moči během určitého časového úseku. Vložkové testy bývají často užívány, k určení kvantifikace moči, v rámci urologických výzkumů. Při kvalitativním vyšetření inkontinence je užíván zpravidla krátkodobý test (1-2 hodinový), kdy dochází k fyziologickému plnění, nebo pomocí artificiální náplně močového 28

29 měchýře,ve spojení se standardním režimem. Při kvantitavním vyšetření inkontinence se doporučuje obvykle dlouhodobý vložkový test (12 hodin, 24 hodin nebo 48 hodin), kdy dochází k plnění močového měchýře fyziologicky bez standardizované aktivity během testu. Senzitivita u krátkodobých vložkových testů, bez artificiální náplně močového měchýře bývá malá, pohybuje se okolo 34%. Před provedením testu, se provede arteficiální náplň močového měchýře (200 ml nebo pocit plnosti močového měchýře). Následně se senzitivita zvýší na 65-89%. Studie hodnoticí krátkodobé vložkové testy, uvádí jejich vysokou variabilitu. Simons ve své studii uvádí, průměrný rozdíl mezi prvním a druhým testem provedeným u stejné pacientky dokonce 10g. Reproducibilita s délkou trvání testů stoupá. Versi ve své studii uvádí, korelační koeficienty 0,9 u testu za 24 hodin a 0,94 pro test trvající 48 hodin. Dále bylo prokázáno, že délka trvání vložkového testu zvyšuje korelace jeho výsledku při závažnosti inkontinence. Na druhé straně s prodlužující se délkou trvání testu, došlo k velmi významnému snížení compliance pacientek. Abdefattah uvádí, že podle něj má sebeposouzení (kontinentní versus inkontinentní), ve vztahu k hodnocení výsledku senzitivitu 95,65% a specificitu 93,33%. Ryhammer u dlouhodobého vložkového testu nenalezl rozdíl, mezi množstvím uniklé moči zachycené do vložek během 24 hodin u skupiny žen, která sebe sama diagnostikovala jako inkontinentní v porovnání s další skupinou žen, které uváděly kontinenci. Autoři upozorňují, že výsledky vložkových testů nelze posuzovat rigorózně. Při hodnocení je vždy nutné brát na zřetel anamnestické údaje a výsledky dalších vyšetření. (Krhut, Zvara, Zachoval, 2012, s ) Chemické vyšetření moči Autor tvrdí, že diagnóza akutní cystitidy, je zřejmá z již udávaných symptomů. V nálezu při chemickém vyšetření moči a vyšetření močového sedimentu, bývá přítomna leukocytourie, bakteriurie, častá je i proteinurie. Pokud se jedná o jedinou epizodu primární akutní cystitidy, kdy předpokládáme, že infekční agens je Escherichia Coli, tak kultivační vyšetření moči, většinou neprovádíme a ihned zahájíme léčbu. Pokud se jedná o primární cystitidu, tak kultivační vyšetření moči není nutné provést ani po ukončení léčby, jen v případech, kdy po antibakteriální 29

30 léčbě u žen přetrvávají stále potíže, nebo jsou přítomny leukocytourie a bakteriurie v močovém sedimentu. (Kladenský, 2012, s. 5-6) Klemenc stejně jako Kladenský v diagnostice uvádí, že základní vyšetřovací metodou je chemické vyšetření moči, dále vyšetření močového sedimentu a vyšetření moči kultivačně. Je nezbytně nutné správně moč odebrat a to konkrétně střední proud moči. Před odběrem, je nutné otření zevního genitálu čistou vodou. (Klemenc, 2009, s ) Ultrazvuk Ultrazvuk v dnešní medicínské praxi patří mezi hojně využívané zobrazovací metody, které pomáhají při vyšetření močových cest a močového měchýře s náplní i po vymočení, zejména ultrazvuk močového rezidua. Zároveň nás informuje o stavu močové trubice (hypermobility, intratotální ultrazvuk). Jde o jednoduchou,neinvazivní metodu, která pacientku během vyšetření nijak závažně neomezuje. (Romžová et al., 2011, s. 223) Velmi důležitou neinvazivní vyšetřovací metodou je ultrazvukové vyšetření, které poskytuje možnost dynamického posouzení uložení hrdla močového měchýře i uretry. (Chmel, 2013, s. 48) Autoři níže uvedeného článku poukazují na studii, která probíhala na gynekologicko porodnické klinice v Praze. Cílem studie bylo posoudit možnosti využití kontrastní látky během transperineálního urogynekologického ultrazvukového vyšetření. Typ studie byl prospektivní, pilotní. Do studie bylo zahrnuto 28 žen se stresovým typem inkontinence. U všech žen byla zhodnocena pozice a mobilita hrdla močového měchýře a vezikalizace uretry. Během transperineálního ultrazvukového vyšetření a následně provedeném vyšetření s použitím kontrastní látky byla porovnána obě vyšetření. Během Valsalvova manévru vstupuje kontrastní látka do proximální uretry a tím umožňuje přesnou diagnostiku vezikalizace uretry, oproti vyšetření bez jejího použití. Při použití kontrastní látky byla vezikalizace diagnostikována u 25 pacientek oproti 7 pacientkám při běžném transperineálním vyšetření. Studií byl potvrzen názor, že kontrastní látka významně zlepšuje vizualizaci vezikalizace uretry a tím 30

31 poskytuje nové možnosti při diagnostice stresového typu inkontinence. (Mašata et al., 2000, s ) Cystoskopie, uroflowmetrie Chmel poukazuje na fakt, že k přesnému určení typu inkontinence se využívají urodynamická vyšetření (cystometrie, uretrální tlakový profil, nebo uroflowmetrie). Při tomto vyšetření se sleduje rychlost proudu moče, tlak v měchýři a močové trubici v průběhu plnění a během vytahování katétru z měchýře. Toto vyšetření se musí provést vždy před plánovanou operací pro stresovou inkontinenci. Pokud je při diagnostice prokázán hyperaktivní močový měchýř, tak se vyšetření provádí zejména u žen s atypickým klinickým obrazem nebo v případě chybějící reakce na úvodní empirickou terapii. V některých případech, například při hematurii, je vhodné vyšetření doplnit o vizualizaci močového měchýře i močové trubice pomocí uretrocystoskopie. (Chmel, 2013, s. 48) 31

32 4 Možnosti nelékařského řešení inkontinence Internetový zdroj uvádí, že léčbu inkontinence lze obecně rozdělit na nemedikamentózní, medikamentózní a samotný přístup k pacientovi, který je možné jednoduše popsat, jako multidisciplinární (problematika urologie, gynekologie, fyzioterapie psychologie). Z první skupiny lze zmínit především rehabilitační cvičení, které je zaměřeno na posílení pánevního dna. Vedle standardní gymnastiky pánevního dna, mohou ženy používat vaginální kónusy, které pomáhají zesilovat tuto svalovinu. Analogicky pracující elektrody, dočasně umístěné v pochvě nebo v konečníku, stimulují svalová vlákna ve svém okolí. Díky této stimulaci může dojít ke stabilizaci hyperaktivní svaloviny a zároveň stimulaci kontrakcí hladkých svalových buněk močové trubice, proto je vhodné tuto metodu využít, při stresové i urgentní inkontinenci. K těmto metodám má blízko i metoda zvaná biofeedback, která spočívá v záznamu kontrakcí sfinkterů hladké svaloviny močového měchýře i uretry, jež pacientce usnadní cílenou volní kontrolu (naznačí a vyšle impuls pro návštěvu toalety). Medikamentózní léčba stresové inkontinence je velmi omezená. U inkontinence urgentního typu je snaha o obnovení volní kontroly mikce prostřednictvím ovlivnění inervace. V cílové oblasti je bohaté zásobení parasympatickými vlákny, proto se v léčbě využívají para sympatolytika se selektivitou k muskarinovým receptorům M3, M2. (Slíva, 2013, [online] [cit ] Problematiku geriatrických klinik v souvislosti s inkontinencí zmiňuje ve své práci Topinková. Zde bylo opakovaně upozorňováno na neuspokojivou kvalitu péče a ošetřovaní inkontinentních klientů, kteří jsou v dlouhodobé ústavní péči. V dostupných zdrojích se uvádí, že v těchto zařízeních dosahuje výskyt inkontinence moči u klientů 50-70%. Byl proveden výzkum na základě projektu realizovaného IncoForem. Byl veden formou řízeného rozhovoru se 34 pracovníky středního managementu v oblasti ošetřovatelství. Pro výzkum bylo vybráno devět léčeben pro dlouhodobě nemocné (LDN), pět ústavů sociální péče (ÚSP), deset domovů pro seniory (DS) a deset agentur domácí péče (ADP). Všechny byly zaměřeny na současný systém a kvalitu ošetřovatelské péče u inkontinentních klientů. Výsledkem šetření bylo zjištěno, že ošetřovatelské standardy, které mají být zaměřeny na 32

33 specifické ošetřování klientů s inkontinencí, nejsou přítomny v 80% ÚSP a DS, v 50% ADP a ve 22% u LDN. Podle 41 respondentů je inkontinentním klientům věnovaná zvýšená ošetřovatelská péče, dále 52,9 respondentů se domnívá, že je u klientů prováděna běžná ošetřovatelská péče. Jako nejvýhodnější ošetřovatelský postup je považován nácvik kontinence (44%) a použití inkontinenčních pomůcek (21%). Respondenti se neshodují v častosti nácviků, téměř 32% respondentů se nesprávně domnívá, že je dostačující nácvik cvičení jedenkrát denně nebo i méně. Při použití inkontinenčních pomůcek, viděli respondenti často problém ve finančních limitech na pomůcky (56%), dále v nedostatku ošetřujícího personálu (53%). Jako další problémem je uváděn velký počet inkontinentních klientů v zařízení (32%). (Topinková et al., 2009, s ) 4.1 Gymnastika a fyzioterapie pánevního dna Velmi přínosné jsou také názory níže uvedeného autora, který upozorňuje, že je vždy důležité vyčerpat konzervativní metody léčby inkontinence, před indikací k operační léčbě. Léčba inkontinence, musí být vždy přesně indikovaná a individuální. Na první místo při konzervativní léčbě, staví autor cvičení svalstva pánevního dna, jejichž ochablost patří k hlavním příčinám vzniku stresové inkontinence a kdy je rehabilitace základní metodou léčby. Je zastáncem metody Kegelových cviků, kde je úspěšnost při dlouhodobém cvičení udávána kolem 80%. Na druhé místo řadí biofeedback, který má úspěšnost 75%. Tato metoda využívá opět Kegelovy cviky, které jsou dále doplněny snímáním biopotenciálu svalů pánevního dna pomocí elektromyografu. Jako doplnění k posilování pánevního dna doporučuje používání vaginálních kónusů, které mají různou hmotnost a ženy si je sami zavádějí do pochvy. Žena je nucena stahovat svaly pánevního dna, aby zabránila vyklouznutí kónusu z vagíny. Úspěšnost léčby se pohybuje kolem 50%. Součástí léčby močové inkontinence může být i pesaroterapie, která využívá metodu volby dočasné aplikace pesaru například, při oddálení operace. Je také zastáncem doplňkové léčby elektrostimulací, alternativním zářením a medikamentózní léčbou. (Miklica, 2006, s ) Cílem holandské multicentrické randomizované kontrolované studie, bylo porovnat chování žen ve cvičební skupině. Cvičební program byl zaměřen na zlepšení funkční 33

34 výkonnosti pánve, svalů pánevního dna a zlepšení funkce močového měchýře u žen žijící v domech pro seniory. Šetření se zúčastnilo dvacet holandských domů pro seniory. Z každého domu bylo přijato do skupiny šest až deset žen staršího věku. Program trval šest měsíců, kdy jedenkrát týdně probíhalo školení a nácvik cviků. Primárním cílem šetření bylo zjistit, zda je přítomna či nepřítomna inkontinence moči a zda došlo ke snížení frekvence epizod pomocí tří denního mikčního šetření. Výsledek studie zjistil, že došlo ke snížení obtíží při úniku moči u 40% probantek, dále zlepšení výkonnosti uvedlo 14%. Výsledek studie dokázal, že lze dojít ke zlepšení stavu inkontinence i fyzické kondice u klientek žijících v seniorských domech. (Tak et al., 2012, s. 1-9) Chmel uvádí, že konzervativní léčbu u SUI lze využít zejména tehdy, pokud pacientka trpí lehčí formou tohoto typu inkontinence. Na prvním místo léčby řadí rehabilitaci svalů pánevního dna. K rehabilitaci slouží vypracovaná soustava cviků, které posilují svaly pánevního dna a slouží ke zvýšení jejich kontrakčních schopností i basálního napětí. K těmto rehabilitačním metodám patří: Kegelovy cviky kdy pacientka cvičí soustavu předepsaných cviků 3 x denně a doba cvičení je 20 minut, dále použití vaginálních kónusů, kde se jedná o cvičení svalů pánevního dna, kdy se do pochvy umístí předměty. Tato cvičení probíhají denně po dobu 20 minut. (Chmel, 2013, s. 48) Další autoři vysvětlují pojem gymnastiky svalů pánevního dna, kdy se jedná o trénink svalů pánevního dna. Tato metoda je definována, jako opakovaná selektivní volní kontrakce nebo relaxace určitých svalů pánevního dna, což vyžaduje vědomé používání správného svalu a vyloučení nechtěné kontrakce připojených svalových skupin. (Hagovská, Takáč, 2010, s. 542) Naopak jiní autoři prezentují názor, že fyzioterapie hrála v léčbě inkontinence, vždy spíše okrajovou úlohu a tradičně byla indikována pouze v léčbě stresové inkontinence. UI patří podle nich k nejčastějším zdravotním problémům zejména u žen a v celosvětovém měřítku jí trpí stamiliony občanů. Za poslední dvě desítky let je znám nárůst zájmu o tuto problematiku, jak ze strany odborné, tak i laické veřejnosti. K nejčastějším formám inkontinence, se kterými se v praxi můžeme setkat, patří SUI a OAB. Výsledkem studií jsou předpokládané nové diagnosticko- 34

35 léčebné postupy, které mohou doplňovat syntézu dosud užívaných metod doplněnou o vlastní postupy. (Krhut, Holaňová, Muroňová, 2005, s ). Autor Krahulec nabízí k posouzení kvality činnosti pánevního dna využití Oxfordské stupnice, která hodnotí sílu kontrakce proti digitální kontrole. Kontrakční síla je hodnocena pomocí stupnice: stupeň 0 není zjistitelná žádná kontrakce stupeň 1 - lze cítit zachvění nebo velmi chabý stah pod prstem vyšetřujícího stupeň 2 - je přítomna slabá kontrakce stupeň 3 je přítomna mírná kontrakce s lehkým nadzvednutím hráze stupeň 4 dobrá kontrakce svalů, schopnost elevace zadní poševní stěny stupeň 5 je důkazem pevné kontrakce pánevních svalů. Pro zavedení této stupnice do praxe je nutné u stupně 0-2, pokud je prostorná pochva, zavést dva prsty do pochvy a dilatací provádět simultánní stimulaci receptorů ve svalech. U klasifikace 0-1 je vždy nutné zahájit neuromuskulární elektrickou stimulací. Vlastní cvičení se doporučuje provádět vleže s podložením pánve polštářem. Žena si takto usnadní počátky cvičení. Po zvládnutí správné techniky cvičení pokračuje ve cvičení v běžných polohách. Pokud inkontinencí trpí ženy v reprodukčním věku, je vždy zapotřebí před zahájením léčby u nich vyloučit graviditu. Pokud je u žen diagnostikován stupeň 3 a výše, je pacientkám doporučen speciální rehabilitační program. V těchto zařazených programech je ženám doporučena délka trvání kontrakcí, frekvence rychlých a pomalých kontrakcí, intervaly k relaxaci. Po zlepšení obtíží a zvládnutí cviků vleže žena cvičí v různých polohách a s dolními končetinami v abdukci. K lepšímu efektu je doporučováno ženám provádět vlastní digitální kontrolu během cvičení vsedě. Žena si zavede palec do pochvy, a po zaháknutí" za hráz kontroluje stahy. (Krahulec, 2003, s. 1-4) 4.2 Elektrostimulace svalů pánevního dna Jako nedílná součást léčby inkontinence se dle Chmela jeví metoda elektrostimulace. Dochází při ní k nepřímé eletrostimulaci nervosvalových struktur pánevního dna, uretry a detruzoru, kdy se zavede vaginálně nebo rektálně sonda s elektrickými impulsy. Její frekvence bývá okolo 50 Herzů. Stimulace probíhá 35

36 denně, po dobu 30 minut. Stimulace by měla probíhat po dobu 20 až 30 dnů. (Chmel, 2013, s. 48) Další autor uznává elektrostimulaci, jako konzervativní metodu, kterou je možné využít k terapii infekcí dolních cest močových, kde se aplikuje specifický nadprahový, standardizovaný, sériový elektrický impuls vaginální sondou. Cílem je ovlivnit neuromuskulární struktury dolních cest močových, malé pánve a jejich funkci. Nejlepších výsledků lze dosáhnout u pacientek s urgentní symptomatologií, u nichž efekt vysoce převyšuje placebo efekt, jak prokázali ve své studii autoři Lochman, Zmrhal a Lochmanová z gynekologicko porodnické kliniky Královské Vinohrady v Praze. Za výhodu této metody považují možnost domácí léčby, nízké náklady a dále i minimum vedlejších účinků terapie. Nevýhodou je dočasný efekt této terapie. Při opakování léčby je postup léčby vždy identický. Hodnocení probíhají pomocí mikčního deníku (příloha č. A této práce). (Lochman, 2012, s. 131) Stejný názor zastávají i Romžová, Hurtová, Holub a Pacovský. Uvádějí, že lze nepřímou elektrostimulací nervosvalových struktur pánevního dna a pomocí poševně zavedené elektrostimulační sondy stimulovat kontrakce příčně pruhovaného svalu. Stejně jako Chmel, udávají stejnou časovou délku stimulace. Efekt této metody je až v 60% úspěšný. (Romžová et al., 2011, s ) 4.3 Pesaroterapie Autoři, mezi něž patří i Krhut a Mainer, uvádějí pesaroterapii, jako jednu z nejstarších metod SUI. Byla zavedena v devadesátých letech minulého století a od té doby bylo navrženo 130 typů pesarů. V současné době, tento typ léčby zažívá určitou renesanci ve svém využívání hlavně u geriatrických pacientů. Principem pesaroterapie je elevace báze močového měchýře. Nad úroveň svalstva pánevního dna se zavede intravaginální pesar. Tímto zavedením, dochází ke snížení hypermobility vezikouretrální junkce, dále dochází ke zlepšení intraabdominálního tlaku. Z nynějších pesarů je nejčastěji dnes využíván kroužkový pesar nebo kostkový pesar. Je uváděna 80% úspěšnost z hlediska terapie stresové inkontinence, kdy je pesaroterapie kombinovaná s lokální estrogenní terapií. Součástí jsou pravidelné gynekologické prohlídky. (Krhut, Mainer, 2002, s. 61) 36

37 Stejný názor k využívání pesaroterapie zastávají i Romžová, Hurtová, Holub, Pacovský. (Romžová et al., 2011, s. 223) 4.4 Medikamentózní léčba inkontinence K tématu medikamentózní léčby inkontinence Chmel uvádí, že při farmakologické terapii SUI se využívají léky, které zvyšují uretrální uzavírací tlak. Jedná se o sympatitkomimetika, tricyklická antidepresiva, která se využívají především v léčbě urgencí. Jedná se o estrogeny, které v postmenopauze objektivně zvyšují prokrvení pochvy. Tato léčba je volena v případě klientek, prokáže li vstupní test, že se jedná spíše o inkontinenci urgentní nebo smíšenou a to pouze v začátku léčby. O tento typ léčby, je mezi ženami velký zájem a to i přes to, že úspěšnost medikamentózní léčby močové inkontinence je často přeceňována. Souvisí to se skutečností, že neexistuje žádný lék, který by cíleně a izolovaně působil pouze na měchýř, nebo systém svěračů. Efekt používaných léků spočívá v potlačení křečovitých stahů stěny močového měchýře zvýšením jeho funkční kapacity. Většina účinných léků má ovšem vedlejší účinky, které omezují jejich použitelnost. Právě nežádoucí účinky nejpoužívanější skupiny léků (parasympatolytik) představují hlavní limity léčby. Častými vedlejšími efekty jsou například suchost sliznic (ústa, spojivky, pochva), poruchy vidění a zácpa. Lékař musí také respektovat některé kontraindikace léčby (zelený zákal, střevní choroby, poruchy srdečního rytmu). I přes tato uvedená omezení je léčba významným a vcelku účinným pomocníkem. Její používání se těší široké oblibě lékařů a pacientek s urgentní inkontinencí a její efekt je převážnou většinou žen hodnocen jako dostatečný. (Chmel, 2013, s. 48) Na Gynekologicko-porodnických odděleních v Neratovicích, Praze-Podolí a v Praze, probíhala studie zaměřená na srovnání psychologických charakteristik neléčených pacientek, které trpěly urgentní nebo stresovou inkontinencí. Jednalo se o prospektivní srovnávací studii, do níž byla zapojena skupina 54 pacientek se SUI a skupina 16-ti pacientek s UUI. Před zahájením terapie byly pacientky vyšetřeny pomocí psychodiagnostických testů: MMPI/100 (Minnesota Multiphasic Personality Inventory, zkrácená verze), STAI (State-Trait Anxiety Inventory), SCL 90 (Symptom Check List), Lüscherův barvový test a dále byl prováděn řízený rozhovor. 37

38 Statistické hodnocení bylo prováděno znaménkovým testem, t-testem. V dotazníku MMPI/100 a SCL-90, byl nalezen statisticky významný rozdíl a to ve smyslu vyššího výskytu psychopatologie, u žen ve skupině s urgentní inkontinencí (v obou případech byl výsledek p < 0,01). V žádné jednotlivě uvedené škále se obě skupiny nelišily. STAI ani řízený rozhovor nepřinesly žádné statisticky významné rozdíly s výjimkou větší potřeby sexuálního kontaktu u žen, které měly UUI (p < 0,05). Ve skupině žen se SUI byla prokázána vyšší nespecifická psychopatologie. (Líbalová et al., 2001, s ) Další autoři uvádějí při farmakologické léčbě inkontinence hlavně využívání léčiv ze skupiny anticholinnergik, která působí antagonisticky na muskarinových nebo nikotinových receptorech. Jejich inhibiční vliv na kontrakci detruzoru zvyšuje kapacitu močového měchýře. Před podáním anticholinnergik je důležité změřit postmikční reziduum. Jako další volbu léku udávají spasmolytika (např. Flavoxathydrochlorid). Spasmolytika vykazují selektivitu k receptorům močového měchýře oproti receptorům slinných žláz, uvolňují nucení na močení, zvětšují kapacitu močového měchýře a působí tam, kde přítoková obstrukce a svěrač močového měchýře nefunguje tak, jak by měl. Nevýhodou aplikace spasmolytik je, že po vymočení zůstává reziduum v močovém měchýři. Jako další možnost léčby uvádějí, podávaní alfa-lytik, beta-mimetik, inhibitorů prostaglandinů a estrogenů. Léčba pomocí analogu vasopresinu, lokálních anestetik aplikovaných inravezikálně, antagonistů kalcia, má za následek relaxaci detruzoru a zlepšení výtokových poměrů z močového měchýře. Mareš, Herzig, Kaňovský navíc přidávají i léčbu pomocí analogu vasopresinu, lokálních anestetik aplikovaných inravezikálně, antagonistů kalcia, má za následek relaxaci detruzoru a zlepšení výtokových poměrů z močového měchýře. (Mareš, Herzig, Kaňovský, 2005, s. 190) 4.5 Domácí péče při inkontinenci Feyreisl ve své práci uvádí pojem reedukace jako účinné metody, jak naučit pacientku potlačit kontrakci svou vůlí. Nejprve je třeba vysvětlit, že se nejedná o vážné onemocnění. Pacientka si pak vede záznamy o intervalech mezi mikcemi a o tom, zda dokáže nucení potlačit eventuálně o případném úniku moči. Se záznamy 38

39 chodí pak každý měsíc ke kontrole. Časem se intervaly mezi mikcemi prodlužují a epizody úniku moči mizí. Průměrná doba léčení je půl roku. Na počátku léčení je možno využít zároveň medikamentózní terapii, aby pacient ihned pozoroval pozitivní efekt. Později se léky vysadí. Základní význam při reedukaci má doporučení zvýšit denní příjem tekutin na 2 3 litry. Toto doporučení bývá pacientkou negativně přijato, protože se záměrně dehydratují malým příjmem tekutin, aby u nich nedocházelo k nepříjemným epizodám inkontinence. Dehydratací však dojde ke zvýšené koncentraci moče, následně pak dochází ke snížení samočistící schopnosti při pravidelném vyprazdňování močového měchýře. Zároveň se doporučuje omezit příjem alkoholu, pití kávy i vysoce koncentrovaných ovocných nápojů (100% džus) i omezení kouření. Součástí doporučení, je popíjení slabých bylinkových čajů. Příznivě působí i mikční trénink. (Feyereisl, 2006.[online] [cit ]) 4.6 Domácí medikamentózní léčba Někteří autoři pozitivně hodnotí také domácí medikamentózní léčbu inkontinence. Stojí li žena na začátku s potížemi, které ukazují na infekci močových cest, může v domácím prostředí sáhnout k preparátům jako probiotika, brusinkový extrakt, substituci estrogeny, fytopreparáty. (Kladenský, 2012, s. 7) 4.7 Pomůcky při inkontinenci, jejich druhy a nácvik jejich použití K léčbě inkontinence mohou významně přispívat také různé pomůcky. Pomůcka Educator dovoluje následovat pohyby vnitřních stěn pochvy. Tyto pohyby indikují, jak jsou stahovány svaly pánevního dna. Externí část indikátoru zesiluje tento pohyb a ukazuje, zda se svaly pánevního dna stahují správně či nikoliv. Při použití je nutné zavést hlavní část Educatoru do pochvy tak, aby byla patka mezi stydkými pysky. Indikátor musí za všech okolností zůstat mimo pochvu, měl by mířit vzhůru. Educator musí být umístěn podle instrukcí. Svaly pánevního dna, břišní svaly, stehna i hýždě musejí být uvolněné. Po zavedení Educatoru, je nutné stisknout a vtáhnout svaly a držet je tak, jak nejdéle je to možné. Pokud jsou svaly svírané správně, indikátor by se měl pohybovat směrem dolů. Pokud jsou svaly svírané 39

40 nesprávným způsobem, indikátor se bude pohybovat nahoru. Pokud se tedy indikátor pohybuje nahoru, je nutné jej znovu přinutit, aby se pohyboval směrem dolů. Jakmile si je žena jista, že svaly pánevního dna stahujete správně, může používat Educator k tomu, aby stahy byly delší a silnější. Obojí ženám pomůže zabránit únikům moči během námahy (stresová inkontinence) a také jim pomůže, dostat se včas a bez problémů na toaletu, pokud ucítí náhlou potřebu. Jedním ze způsobů identifikace svalů pánevního dna je zkusit zamezit a opět povolit proud moči pomocí sevření a vtažení svalů a opětovného uvolnění. Jiným způsobem je umístění prstu mezi řitní otvor a poševním otvor do oblasti hráze. Pokud žena svírá správné svaly, měly by se od prstu vzdálit pryč. Velmi důležité je používání pomůcky Educator denně, po dobu přibližně dvou týdnů. První náznak jakéhokoli pohybu, i když malý, ženě ukáže, že pokročila v posilování svalů (viz příloha B, obrázek 2). (www. Pomůcky-inkontinence.cz, [online] [citace ]). Rychlá cvičení pomohou svalům vypořádat se zvýšeným nitrobřišním tlakem (během kýchání, kašlání, běhu, atd.). Se správně umístěnou sondou by žena měla stahovat a uvolňovat svaly, co nejsilněji a nejrychleji to jde (jednou za sekundu). Cvičení by měla žena provést co nejvíce, maximálně desetkrát, poté si odpočinout dvě až tři minuty a cvičení opakovat.(www. Pomůcky-inkontinence.cz, [online] [citace ]). Pomalá cvičení ženám pomohou posílit a prodloužit stahy. Pokud stáhne svaly pánevního dna, měla by cítit, že jste schopna je držet po dlouhou dobu. Jakmile svaly stáhne, indikátor se začne pohybovat dolů. Je důležité držet svaly v této poloze, jak nejdéle je to možné. Jakmile uvidí, že se indikátor pohybuje opět směrem nahoru, značí to, že sval je unavený a že opět povoluje. Při stahování svalů, je doporučeno změřit, jak dlouho je indikátor skutečně dole. Je potřeba, tuto dobu prodloužit až na 10 vteřin u každého z 10 stahů. Typická rehabilitace svalů pánevního dna trvá zhruba tři až čtyři měsíce. Ze začátku se doporučuje používat Educator alespoň jednou denně. Jakmile dojde ke stahování svalů správným způsobem, může se cvičit i bez něj a to v jakoukoli denní dobu. Podstatné je každý den provádět sestavu rychlých a pomalých cviků během dne. (www. Pomůcky-inkontinence.cz, [online] [citace ]). 40

41 Pomůcka Kegel 8 byla také vyvinuta k posilování svalů pánevního dna. Obsahuje tři tonizéry různé velikosti a hmotnosti. Rozdílné tonizéry umožňují začít cvičení s tím nejvhodnějším, obvykle nejlehčím. Dále pak pokračovat k menšímu, těžšímu tonizéru ve chvíli, kdy žena pocítí, že je na to připravena. Velký (lehký, nejsvětlejší) tonizér má nasazenou indikační sponu a zavádí se podobně jako tampon do pochvy tak hluboko, až bude právě na okraji velkých stydkých pysků. Konec krčku musí směřovat směrem vzhůru. Pokud by se některé ženě tento tonizér zdál příliš velký, může vyzkoušet rovnou tonizér středně velký. Po zvolení vhodného tonizéru, který pociťuje žena jako nejkomfortnější, je nutné zatáhnout svaly pánevního dna. Vznikne pocit nadzvedávání svalů uvnitř. Pokud je procvičovaná správná skupinu svalů, krček tonizéru se pohne směrem dolů (viz obrázek 3). Pokud by došlo k pohybu směrem vzhůru, znamená to, že nejsou procvičovány ty správné svaly. Po dosažení kvalitních výsledků se doporučuje najít ten nejtěžší tonizér, který lze akceptovat po dobu jedné minuty. Později lze také používat tonizér bez nasazené spony. Výchozí pozice při zahájení cvičení je ve stoje s mírně pokrčenými koleny, kdy se ženy pokouší udržet tonizér uvnitř jednu minutu. Pokud začíná tonizér vypadávat, je to ukazatelem toho, že zvolila ten správný startovací tonizér. Pokud by tonizér zůstal uvnitř i po pěti minutách, je třeba zvolit těžší (menší, tmavší). Startovacím tonizérem by měl být ten, který udrží uvnitř 1-2 minuty (při poloze vstoje). Cílem používání startovacího tonizéru je cvičit pravidelně, denně, pokoušet se prodlužovat dobu, po kterou bude žena schopna (vstoje) udržet v sobě pohodlně tonizér. První den by to měla být jedna minuta, druhý den dvě minuty, atd. až ke dvacátému dni, kdy by měla udržet tonizér na místě dvacet minut. Když toho dosáhne, zkouší se s tonizérem v sobě pohybovat, procházet nebo i provádět běžné domácí práce. Až dosáhne úspěchu, je čas přejít k menšímu, těžšímu tonizéru. Postupně dosáhne maxima ve svém tréninku, tj. už nebude schopna prodloužit dobu, po kterou bude mít nejtěžší tonizér zaveden. Tímto okamžikem přechází udržovací cvičení. Doba udržení a stupeň aktivit se stává normou tohoto udržovacího cvičení. Tonizér by měl přirozeně vypadnout sám při skončení cvičení, nicméně pokud uvázne v pochvě, je třeba jej vyjmout (viz příloha C, obrázek 3). (www. Pomůckyinkontinence.cz, [online] [citace ]). 41

42 Pomůcka Aquaflex, slouží k nácviku stahů pánevního dna. Používá se v pochvě stejně jako hygienický tampón. Aquaflex sestává z poševních kuželů se závažími. Je nutné uchopit větší z kuželů (bez závaží). Držet kužel v místě, kde je napojena šňůrka, a jemně ho zavést do pochvy tak, aby venku zůstala jen šňůrka. Jakmile je kužel zcela zaveden v pochvě, měla by žena být schopna se prstem dotknout jeho spodní části. (viz příloha B, obrázek 4). (www. Pomůcky-inkontinence.cz, [online] [citace ]). Prsty směřují k místu, kde se kužel napojuje na šňůrku a poté by mělo dojít k zatnutí svalů pánevního dna. Pokud je použita správná skupina svalů, měl by se kužel vzdálit od pacientčina prstu a měl by se vtahovat do pochvy. Pokud kužel naopak tlačí na prst, zřejmě jsou používány břišní svaly namísto svalů pánevního dna. Je nutné dbát na to, aby se kužel nedostal příliš hluboko do pochvy, protože cvičení by pak bylo méně efektivní. Cvičení by mělo probíhat denně až 20 minut po dobu 8 až 12 týdnů. Pokud je kužel na místě, měl by způsobit, že se svaly pánevního dna automaticky sevřou kolem něj. Právě tento reflex procvičuje a posiluje svaly pánevního dna. Takže pokud je používán kužel, nemusí již žena svírat a uvolňovat svaly jako při cvičení pánevního dna bez použití kuželů. Jakmile bez problémů udrží kužel na místě, je na čase do něj začít přidávat závaží. Jakmile bude žena schopna vestoje udržet kužel na místě, je čas cvičení ztížit a pokusit se kužel držet během chůze po bytě, do schodů, při lehkém běhu na místě nebo kašlání. Tyto aktivity vyvíjejí větší tlak na pánevní dno, takže jej nutí pracovat silněji, aby podpíralo močový měchýř. (www. Pomůcky-inkontinence.cz, [online] [citace ]). Řada autorů zastává stejný názor, o vhodnosti užívání vaginálních kuželů, jako jednoho z principů, využití konzervativní léčby u stresové inkontinence. Její úspěšnost uvádějí okolo 50%. (Romžová et al., 2011, s. 223) 4.8 Pitná a mikční karta Pitná a mikční karta je velmi důležitou a dobrou pomůckou, jak v diagnostice, tak k určení léčebného plánu u močové inkontinence, což potvrzuje i Vilhelmová. U léčby inkontinence by vždy měla být její součástí. Smyslem této karty je objektivně zaznamenat frekvenci močení ve vztahu k bilanci tekutin, posoudit 42

43 funkční kapacitu močového měchýře, dále zmapovat výskyt inkontinence a předně eliminovat noční polyurii jako příčinu obtíží. Úskalím bývá často špatná spolupráce či schopnost pacientky validně kartu vyplnit a na druhé straně snaha lékaře pomůcku využít. I když práce s daty v mikční kartě není úplně snadná, vyžaduje náročné vysvětlení způsobu sběru dat a její vyhodnocení, přesto jsou údaje v kartě pro další diagnostiku a léčbu velmi cenné (viz příloha A, obrázek 1). Pro posuzování močové inkontinence existuje celá řada dotazníků. Jednoznačné určení z nich však nelze očekávat. Z praktického hlediska je nejdůležitějším ohodnocením dopad inkontinence na kvalitu života samotných pacientek. Výzkum pro své účely využívá vylidovaných dotazníků např. International Consultation on Incontinence Questionnaire Urinary Incontinence Short Form nebo the Incontinence Severity Index. Zásadní pro pacientku je, aby byl dotazník jednoduchý a dobře srozumitelný. To např. splňuje Sebehodnotící dotazník nebo OAB V8. (Vilhelmová, 2011, str. 98) 43

44 Závěr Závěrem zhodnotím jednotlivé cíle, které jsem si v úvodu bakalářské práce stanovila. Prvním cílem bylo předložit dohledané poznatky o inkontinenci, jako společenském problému a jejím důsledku na společnost. Potvrdila jsem si názory odborníků, že v populaci našich žen převládá stresová inkontinence i to, že náklady na její léčbu jsou velmi vysoké. Podle Bojara se jedná o nákladné onemocnění, které zahrnuje finanční prostředky vynaložené na vyšetřovací a diagnostické výkony, farmakoterapii, operační zákroky a úhradu fyzioterapeutických i rehabilitačních procedur, které jsou indikovány v počátečních stadiích inkontinence. Dále se přidružují také náklady spojené s léčením možných komplikací konzervativní i radikální léčby, úhrada ošetřovatelské péče a hospitalizačních nákladů spojených s inkontinencí moči. (Bojar, 2004, s ) Krhut a Mainer se v jeho tvrzení shodují a uvádějí, že se jedná o celosvětový problém. Náklady vynaložené na péči o inkontinentní osoby se zhruba shodují s náklady vynaloženými do transplantačního programu. (Krhut, Mainer, 2002, s. 56) Martan dále uvádí prevalenci močové inkontinence u žen kolem 25 40%, přičemž stresovým typem inkontinence moči trpí asi 50%, urgentním typem kolem 11% a smíšeným typem 36% inkontinentních žen. (Martan, 2012, s. 16) Krhut a Mainer předpokládají, že v roce 2030 bude zhruba 35% obyvatelstva starších 65 let trpět inkontinencí moči a proto apelují na co největší informovanost odborné i laické veřejnosti o tomto problému. (Krhut, Mainer, 2002, s. 2) První cíl byl splněn. Druhým cílem bylo předložit poznatky o možných příčinách vzniku inkontinence. Sochorová a Vránová tvrdí, že inkontinence není nemoc, ale příznak jiného onemocnění s řadou příčin. (Sochorová a Vránová, 2008, s ) Šottner uvádí, že ke vzniku stresové inkontinence přispívají morfologické změny organismu. (Šottner, 2010, s. 1-3) Marenčák jako jednu z příčin udává hyperaktivní močový měchýř. (Marenčák, 2013, s. 141) Hořčička a Zmrhal se s tímto názorem ztotožňují. (Horčička, Zmrhal, 2010, str ) Bent uvádí, že prevalence stoupá zejména u starší populace. Studie prokázala prevalenci hyperaktivního měchýře přibližně u 16 17% pacientů v této skupině, třetina respondentů měla známky inkontinence. V další studii osob starších 40 let s OAB 60% lidí s hyperaktivním měchýřem 44

45 vyhledalo lékařskou pomoc a 27% bylo léčeno adekvátně. Prevalence hyperaktivního měchýře u žen i mužů je podobná (16,9% vs. 16,0%). (Bent, 2006, s. 1-6) Feyreisl se s tímto názorem ztotožňuje a uvádí, že zhruba 33 milionů lidí trpí OAB. (Feyereisl, 2006, s. 1-3) Kladenský jako jednu z příčin inkontinence uvádí infekci močových cest. Zhruba 15% žen v sexuálním období prodělá každoročně tuto infekci opakovaně a zhruba 60% žen má uroinfekci alespoň jedenkrát za život. U žen ve věkové kategorii mezi 20 ti až 50 ti lety se projevuje až 100 krát častěji. (Kladenský, 2012, s. 5-6) Klemenc i Kladenský se shodují, že v 85% tuto infekci způsobuje Escherichii coli. (Klemenc, 2009, s ) Jako další příčinu uvádějí autoři těhotenství a komplikovaný porod plodu s hmotností nad čtyři tisíce gramů. (Bojar, Mazanec, Kučera, 2009, s. 5-13) Prevalenci inkontinence pak uvádějí ve 21% u multipar a v 5% u nulipar. Stresová inkontinence se častěji vyskytuje u žen, které již rodily. Při prvním těhotenství trpí tímto typem 53% žen a u dalšího těhotenství, trpí stresovou inkontinencí až 85% žen. (Mareš, Herzig, Kaňovský, 2005, s. 187) Švábík a Martan se s uvedeným názorem shodují. (Švábík, Martan, 2003, s. 1-3) Druhý cíl byl splněn. Třetím cílem bylo předložit názory odborníků na rozdělení a diagnostiku inkontinence za účelem stanovení typu inkontinence. Všichni uvedení autoři se shodují v jejím rozdělení i názvosloví. Rozlišují močovou inkontinenci stresovou, urgentní, reflexní a paradoxní. (Sochorová, Vránová, 2008, s ), (Miklica, 2006, s ) Dzvinčuk, Müller a Látalová stejně jako Miklica uvádějí další typ inkontinence moči a to extrauretrální. Chmel, Sochorová a Vránová jej uvádějí shodně jako Dzvinčuk. Müller a Látalová dále uvádějí i paradoxní inkontinenci moči. (Dzivinčuk et al., 2009, s. 238). Aby bylo dosaženo úspěchu řešení inkontinence moči žen neinvazivními metodami, musí každá žena splnit určitá kritéria, která se shodují s obecně doporučenými zásadami neinvazivní operační léčby. Než se žena i lékař rozhodne, zda se vůbec o inkontinenci jedná, je třeba absolvovat následující kroky: 1.Hovořit o svém problému s ošetřujícím lékařem nebo porodní asistentkou a podstoupit vyšetření v ordinaci gynekologa, popřípadě urologické ambulance. Chmel uvádí, jak velký význam mají cílené dotazy lékaře a porodní asistentky pro stanovení diagnózy konkrétního typu močové inkontinence. Přímo říká, že jsou zcela 45

46 zásadní. Žádné přístrojové vyšetření totiž lékaři neřekne, jak konkrétní žena svůj zdravotní problém vnímá. Typickými otázkami jsou například: V kterých situacích a v jakém množství moč uniká? Uniká moč při kašli, smíchu, běhu nebo při sportu? Je přítomné časté nucení na močení s nedoběhnutím na záchod? Chodíte vícekrát močit i v noci? Můžete vůlí potlačit nucení, či nikoli? Vyprázdní se měchýř při močení úplně? Trpíte opakovanou močovou infekcí? Léčila jste se v minulosti na neurologii? Léčíte se s cukrovkou? Kolikrát jste rodila? Prodělala jste již gynekologickou nebo urologickou operaci? Výčet uvedených otázek nemůže být úplný. Každá inkontinentní žena totiž vyžaduje přísně individuální přístup. (Chmel, 2004, s. 18) 2. Omezit kouření nebo jeho úplná abstinence je dalším požadavkem. Kuřačky mají 2 5x častěji příznaky stresové inkontinence než nekuřačky, protože úporný kašel je u nich častější. 3. Důležité je změnit i životosprávu, protože se obezita všeobecně považuje za rizikový faktor pro vznik inkontinence a její redukce je nezbytným požadavkem ihned na počátku léčení a má předcházet jakémukoliv pokusu o operační řešení. Sama redukce váhy dokáže mnohdy odstranit příznaky stresové inkontinence. 4) Vyšetření moči a vyloučení, popřípadě léčení akutních zánětů cest močových. 5) Omezení nebo vyloučení příjmu některých látek, zejména kofeinu. Chmel uvádí, že u obézních žen by mělo být docíleno odlehčení pánevního dna. Jelikož má kofein dráždivý a močopudný účinek, tak doporučení o snížení jeho příjmu snad nikoho nepřekvapí. Je třeba si však uvědomit, že se nenachází pouze v kávě ale také v čaji, čokoládě či některých mediálně populárních nealkoholických nápojích. (Chmel, 2001, s. 22) 6) Podstoupit specializovaná vyšetření k upřesnění či stanovení diagnózy. Všichni uvedení autoři se shodují, že v diagnostice inkontinence má anamnéza významný podíl a kladou jí na první místo. (Chmel, 2013, s. 48), (Vilhelmová, 2011, str. 98), (Hanáková, 2010, s ). Chmel klade důraz i na nutnost gynekologického vyšetření pacientek. (Chmel, 2013, s. 48). Krhut, Zvara i Zachoval kladou rovněž důraz na využívání vložkových testů. Studie hodnoticí krátkodobé vložkové testy uvádí jejich vysokou variabilitu. (Krhut, Zvara, Zachoval, 2012, s ). Jako součást diagnostiky uvádějí autoři i chemické vyšetření moči 46

47 (Kladenský, 2012, s. 5-6), dále vyšetření močového sedimentu a vyšetření moči kultivačně. (Klemenc, 2009, s ). Z pomocných zobrazovacích metod autoři poukazují na využití ultrazvuku, cystoskopie a uretroflowmetrie. (Romžová et al., 2011, s. 223), (Chmel, 2013, s. 48), (Vilhelmová, 2011, str. 98), (Mašata et al., 2000, s ) Po stanovení diagnózy, již záleží pouze na každé ženě, jak se ke svému zdravotnímu stavu postaví. Samozřejmostí je předložení co největšího množství informací o daném problému a vhodná edukace. Třetí cíl byl splněn. Čtvrtým cílem bylo předložit poznatky o možnostech neoperační léčby inkontinence moči. Z první skupiny lze zmínit především rehabilitační cvičení, které je zaměřeno na posílení svalů pánevního dna. Doba a četnost cvičení se ukázala 2x týdně jako nejvýhodnější, stejně jako uvádí například Roztočil, při zachování alespoň dvou cvičení týdně přetrvává blahodárný účinek gymnastiky u 70% žen. (Roztočil, 2011, s. 80) Všichni uvedení autoři se opírají o teorii Kegelových cviků. (Slíva, 2013, [online] [cit ]), (Topinková et al., 2009, s ) Miklica cviky doporučuje doplnit léčbou pomocí elektrostimulace nebo alternativního záření či medikamentů. (Miklica, 2006, s ) Stejný názor zastávají i Romžová, Hurtová, Holub a Pacovský. Uvádějí, že lze nepřímou elektrostimulací nervosvalových struktur pánevního dna a pomocí poševně zavedené elektrostimulační sondy stimulovat kontrakce příčně pruhovaného svalstva. Stejně jako Chmel (Chmel, 2013, s. 48) udávají stejnou časovou délku stimulace. Efekt této metody je až v 60% úspěšný. (Romžová et al., s ), (Lochman, 2012, s. 131) Uvedení autoři jako další možnost léčby navrhují pesaroterapii, která ovlivňuje bázi močového měchýře. Je uváděna 80% úspěšnost této metody u stresové inkontinence, kdy je pesaroterapie kombinovaná s lokální estrogenní terapií. (Krhut, Mainer, 2002, s. 61) Stejný názor k využívání pesaroterapie zastávají i Romžová, Hurtová, Holub a Pacovský. (Romžová et al., 2011, s. 223) Součástí léčby inkontinence je i medikamentózní terapie. Využívá léčiv ze skupiny anticholinnergik, která působí antagonisticky na muskarinových nebo nikotinových receptorech. Jejich inhibiční vliv na kontrakci detruzoru zvyšuje kapacitu močového měchýře. Před podáním anticholinnergik je důležité změřit postmikční reziduum. Jako další volbu léku udávají uvedení autoři spasmolytika. (Chmel, 2013, s. 48), (Líbalová et al., 2001, s ) Mareš, Herzig, Kaňovský navrhují doplnit léčbu analogem vasopresinu 47

48 nebo lokálními anestetiky, které jsou aplikovány inravezikálně. Dále také doporučují použití antagonistů kalcia, které zlepšují výtokový poměr močového měchýře. (Mareš, Herzig, Kaňovský, 2005, s. 190) Pro domácí péči autoři shodně doporučují využívání inkontinenčních pomůcek ke cvičení, využití cviků dle Kegela. Shodují se i v intenzitě, délce a opakování daných cviků. (www. Pomůcky-inkontinence.cz, [online] [citace ]), (Romžová et al., 2011, s. 223) Jako součást léčby při inkontinenci dále autoři doporučují mikční trénink a využití mikčních karet. (Vilhelmová, 2011, str. 98), (Feyereisl, 2006.[online] [cit ]). Čtvrtý cíl byl splněn. 48

49 Použité prameny Literatura ZIKMUND, Jiří. Inkontinence moči u žen. Praha: Karolinum, s. ISBN HALAŠKA, Michael. Urogynekologie. Praha: Galén, s. ISBN KRHUT, Jan. Hyperaktivní močový měchýř. 2.vyd. Praha: Maxdorf, s. ISBN KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009, 713 s. ISBN CHMEL, Roman. Močová inkontinence u žen. Praha: Jan Vašut, s. ISBN p Periodika BENT, E. Alfréd. Původ, epidemiologie syndromu hyperaktivního močového měchýře.gynekologie po promoci. 2006, č. 3, roč. 6, s ISSN BOJAR, Martin. Inkontinence moči psychosociální a ekonomické souvislosti. Urologické listy. 2004, č. 1, s ISSN BOJAR, Martin, Radim, MAZANEC, Zdeněk, KUČERA. Pohled neurologa na péči o osoby trpící inkontinencí moči nebo stolice. Česká geriatrická revue. 2009, č. 1, roč. 7, s ISSN DZVINČUK, Petr, Otakar MÜLLER a Eva LÁTALOVÁ. Inkontinence moči z pohledu gynekologa. Urologie pro Praxi. 2009, č. 4, roč. 10, s ISSN

50 FEYEREISL,Jaroslav. Epidemiologie a sociální dopad. Moderní gynekologie a porodnictví. 2006, roč. 15, č. 2, s ISSN HAGOVSKÁ Darina a Štefan TAKÁČ. Hodnocení funkčního stavu pánevního dna metodou EMG Biofeedback podle Perfect schéma u pacientek po abdominální a vaginální hysterectomii. Česká gynekologie. 2010, s ISSN HANÁKOVÁ, Monika. Funkční poruchy močení u žen. Urologie pro praxi. 2010, č. 3, roč. 11, s ISSN HOLAŇOVÁ, Romana, et al. Výsledky fyzioterapie dle Ostravského konceptu u pacientek s močovou inkontinencí. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2010, č. 17, roč. 2, s ISSN HORČIČKA, Lukáš a Jan ZMRHAL. Hyperaktivní močový měchýř a urgentní inkontinence u žen-diagnostika a sociální aspekty. Medicína pro Praxi. 2010, č. 5, roč. 7, s ISSN CHMEL, Roman. Ženská močová inkontinence. Acta Medicinae Gynekologie speciál. 2013, č. 4, roč. 2, s. 46, 48. ISSN X. KLADENSKÝ, Jiří. Infekce dolních močových cest u žen možnosti diferencovaného přístupu léčby a prevence. Česká gynekologie. 2012, č. 1, roč. 77, s ISSN KLEMENC, Vladislav. Infekce močového ústrojí u žen. Medicína pro praxi. 2009, č. 5, s ISSN KNORST, M. R., RESENDE, T. L., GILDIM, J. R. Clinical profile, quality of life and depressive symptoms of women with urinary incontince attending a university hospital. Rev Bras Enferm. 2011, s KRAHULEC, Pavel. Rehabilitace svalů pánevního dna. Moderní gynekologie a porodnictví. 2003, volum 12, č. 1, s ISSN KRHUT, Jan a Karel MAINER. Inkontinence ve stáří-zvláštnosti diagnostiky a léčby. Urologie pro praxi. 2002, r. 2, s. 56. ISSN

51 KRHUT, Jan, Peter, ZVARA, Roman, ZACHOVAL. Role vložkových testů v diagnostice inkontinence moči. Česká urologie. 2012, č. 16, roč. 3, s ISSN KRHUT, Jan, Romana, HOLAŇOVÁ, Ivana, MUROŇOVÁ. Ostravský koncept fyzioterapie v léčbě močové inkontinence. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2005, č. 12, roč. 3, s ISSN LÍBALOVÁ, Zuzana. Psychologie inkontinence moče I. Srovnání žen s urgentní a stresovou inkontinencí před zahájením terapie. Česká gynekologie. 2001, č. 3, s ISSN LOCHMAN, Petr. et al. Elektrostimulace v terapii OAB. Praktická gynekologie. 2012, č. 2, roč. 16, s ISSN MAREŠ, Jan, Roman, HERZIG, Petr, KAŇOVSKÝ. Močová inkontinence z pohledu neurologa. Interní medicína pro praxi. 2005, č. 4, s ISSN MARTAN, Alois. Hyperaktivní močový měchýř u žen. Acta Medicinae - Gynekologie Speciál. 2012, roč. 1, s. 16. ISSN X. MAŠATA, Jaromír. Ultrazvukové zobrazení vezikalizace uretry. Česká gynekologie. 2000, č. 2, s ISSN MIKLICA, Jan. Nemoci ženského močového traktu z pohledu urogynekologa. Medicína pro Praxi. 2006, č. 3, s ISSN NAGY, et. al, Akútne urologické príhody v gravidite a ich liečba v našom klinickom materiáli. Česká gynekologie, 2001, č. 1, s ISSN MARENČÁK, Jozef. Hyperaktívny močový mechúr v roku Praktická gynekologie. 2013, č. 2, roč. 17, s ISSN OMLI, R. et al Urinary incontinence and risk of functional decline in older women: data from the Norwegian HUNT-study. BMC Geriatrics. 2013, s

52 ROMŽOVÁ, Miroslava et. al. Inkontinence moči z pohledu urologa. Medicína pro Praxi. 2011, č. 8, roč. 5, s ISSN SESHAN, V., MULIIRA, J. K Self-reported urinary incontinence and factors associated with symptom severity in community dwelling adult women: implications for women s health promotion. BMC Women s Health. 2013, s. 1-8 SOCHOROVÁ, Nataša a Věra VRÁNOVÁ. Inkontinence moči a její dopad na kvalitu života mnoha žen. Urologie pro Praxi. 2008, č. 5, roč. 9. ISSN STANĚK, Roman. Inkontinence moči. Medicína pro praxi. 2009, č. 6, s ISSN ŠOTTNER, Oldřich. Co všechno zahrnuje inkontinence moči u žen. Medical Tribune. 2010, s. 6. ISSN ŠVÁBÍK, Karel, Alois, MARTAN. Těhotenství, porod poruchy pánevního dna, inkontinence moči. Moderní gynekologie a porodnictví. 2003, volum 12, č. 1, s ISSN TAK, E Does improved functional performance help to reduce urinary incontinence in institutionalized older women? a multicenter randomized clinical trial. BMC Geriatrics. 2012, s. 2-9 TOPINKOVÁ, Eva et al. Jakou péči poskytujeme pacientům s inkontinencí v rezidenčních zařízeních a v domácí péči? I. Názory a postoje zdravotnický profesionálů. Česká geriatrická revue. 2009, č. 7, roč. 1, s ISSN VILHELMOVÁ, Libuše. Inkontinence moči, diagnostika a léčba. Urologie pro Praxi. 2011, č. 2, roč. 12, s ISSN ZMRHAL, Jan. Několik poznámek k diagnostice a léčbě stresové inkontinence moči. Urologie pro praxi. 2007, č. 2, s ISSN

53 Ostatní Astellas Pharma, s. r. o.mikční karta.[cit ]. Dostupné z: Feyereisl,Postgraduálnímedicína,[cit ]Dostupné z: u zen doporuceny- diagnosticko- terapeuticky-pos SOBOTKA, R. Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Dotazníky k inkontinenci. [cit ]. Dostupné z: Poradna pro potíže s inkontinencí, Močový systém a vyprazdňování, [citace ] dostupné z Pomůcky inkontinence, [citace ] dostupné z Pomucky -inkontinence. cz/text/vhodna - pomucka. MUDr. Jiří Slíva, Inkontinence nemoc, která se dá léčit, [citace: ] dostupné z: 53

54 SEZNAM ZKRATEK OAB USA IMC PNF HMC LDN ÚSP DS ADP BMI UI WHO NS TZV. SUI UUI MUI EMG Over aktive bladder hyperaktivní močový měchýř Spojené státy Americké Infekce močových cest Akutní pyelonefritida Dilatace horních cest močových Léčebna dlouhodobě nemocných Ústav sociální péče Domov pro seniory Agentura domácí péče Body mass index Inkontinence moči Světová zdravotnická organizace Nervový systém Tak zvaný Stresová inkontinence Urgentní inkontinence Smíšená inkontinence Elektromyografie 54

55 SEZNAM PŘÍLOH Příloha A: Pitná a mikční karta. s. 44 Příloha B: Jednotlivé typy pomůcek.. s. 41 Pomůcky upravující porušené anatomické poměry malé pánve... s. 41 Pesar... s. 37 Educator. s. 41 Kegel 8 s. 41 Aquaflex.. s

56 Příloha A - mikční karta Obrázek 1 Zdroj: AstellasPharma, s. r. o. Mikční karta.[cit ] Dostupné z: 56

57 Příloha B - jednotlivé typy pomůcek: Pomůcky upravující porušené anatomické poměry malé pánve: Pesar Uretrální pesar Miskový pesar Kroužkový pesar Kostkový pesar Cerklážní pesar Obrázek 1 Zdroj: [citace ] pesary. cz/img/urethra-n.jpg 57

58 Educator Obrázek 2 Zdroj: Educator, Pomůcky inkontinence, [citace ] dostupné z Pomucky - inkontinence.cz/text/ vhodna - pomucka Kegel 8 Obrázek 3 Zdroj: Pomůcky inkontinence, [citace ] dostupné z pomucka Aquaflex Obrázek 4 Zdroj: Pomůcky inkontinence, [citace ] dostupné z pomucka). 58