Studijní opora. Název předmětu: ŘÍZENÍ PALBY. prof. Ing. Ladislav Potužák, CSc. mjr. Ing. Mgr. Martin Blaha, Ph.D.

Transkript

1 Studijní opora Název předmětu: ŘÍZENÍ PALBY Zpracoval: prof. Ing. Ladislav Potužák, CSc. mjr. Ing. Mgr. Martin Blaha, Ph.D. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

2 Obsah Úvod Způsoby určování prvků pro účinnou střelbu a způsoby zastřílení Způsoby určování prvků pro účinnou střelbu Způsoby zastřílení cílů Způsoby zastřílení bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu Podstata, výhody a nevýhody zastřílení bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu a zásady pozorování výbuchů Podstata, výhody a nevýhody zastřílení bez využití (technických)prostředků dělostřeleckého průzkumu Zásady pozorování výbuchů Zastřílení rámováním Podstata zastřílení rámováním Vliv velikosti pozorovacího úhlu na zastřílení rámováním Zastřílení rámováním při malém a středním pozorovacím úhlu Zastřílení rámováním při velkém pozorovacím úhlu Zastřílení rámováním cílů v blízkosti vlastních vojsk Zastřílení pomocí O-T faktoru Podstata zastřílení pomocí O-T faktoru Postup při zastřílení pomocí O-T faktoru Zastřílení vytýčením výstřelné (pozorovatelného sektoru) Podstata zastřílení vytýčením výstřelné Postup při zastřílení vytýčením výstřelné Zastřílení s využitím stopek Podstata zastřílení s využitím stopek Postup při zastřílení s využitím stopek Zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran Podstata zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran Postup při zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran Příprava a určování oprav pomocí síťky oprav Příprava a určování oprav na přístroji pro řízení palby PUO 9M Zastřílení stupnicí Podstata zastřílení stupnicí

3 2.7.2 Postup při zastřílení stupnicí Zastřílení odhadem (postupným přibližováním k cíli) Účinná střelba na nepohybující se pozemní pozorované cíle Všeobecné zásady Účinná střelba na jednotlivé pozorované cíle Účinná střelba na skupinové pozorované cíle Opravování (kontrola) účinné střelby Zastřílení s využitím optických prostředků (přístrojů) dělostřeleckého průzkumu Podstata, výhody a nevýhody zastřílení s využitím optických prostředků (přístrojů) dělostřeleckého průzkumu Zastřílení s laserovým dálkoměrem Podstata zastřílení s laserovým dálkoměrem Zastřílení směru, redukční poměr Zastřílení dálky, stranový skok Určování oprav při zastřílení při malém a středním pozorovacím úhlu Určování oprav při velkém pozorovacím úhlu Postup při zastřílení s dálkoměrem a zásady kontroly účinné střelby Zastřílení s určenými pozorovatelnami Podstata zastřílení s určenými pozorovatelnami Podmínky pro zastřílení s určenými pozorovatelnami Zvláštnosti pozorování výbuchů Určování oprav Postup při zastřílení s určenými pozorovatelnami a zásady kontroly účinné střelby Zastřílení s prostředky dělostřeleckého radiolokačního průzkumu Zastřílení s radiolokátorem pro průzkum pochodových proudů Určení radiolokátoru a podstata zastřílení Zásady zastřílení nepohyblivých cílů Určení prvků pro účinnou střelbu na střetný bod Zastřílení s radiolokátorem pro průzkum střílejícího dělostřelectva Určení radiolokátoru a podstata zastřílení Zásady použití radiolokátoru Zásady zastřílení cílů s radiolokátorem pro průzkum střílejícího dělostřelectva

4 6 Zastřílení s prostředky dělostřeleckého vzdušného průzkumu Zásady zastřílení s osádkou vrtulníku Zásady zastřílení rámováním Zásady zastřílení stupnicí Zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran Specifické druhy zastřílení Základní pojmy a souvislosti Zastřílení při střelbě strmou dráhou Využití, výhody a nevýhody střelby strmou dráhou Zastřílení při střelbě na odraz Využití střelby na odraz Podmínky k dosažení odrazu střel Interval a výška rozprasku Zvláštnosti při přípravě prvků pro střelbu na odraz Zvláštnosti zastřílení a účinné střelby při střelbě na odraz Zastřílení střelami s nekontaktními zapalovači Využití střelby s nekontaktními zapalovači Ničivý účinek střel s nekontaktními zapalovači Zastřílení a účinná střelba s nekontaktním časovacím zapalovačem B Zastřílení a účinná střelba s nekontaktním časovacím zapalovačem B-90 časovanou střelbou Zastřílení a účinná střelba s nekontaktním časovacím zapalovačem B-90 nárazovou střelbou Zastřílení a účinná střelba s nekontaktním přibližovacím zapalovačem HS Povinnosti palebného rozhodčího při střelbách z CP Bezpečnostní směrnice Všeobecná ustanovení Bezpečnostní opatření pro cvičný přístroj CP Seznam zkratek Seznam použité literatury

5 Úvod Jedním z předpokladů efektivní dělostřelecké palby je její přesnost. Přesnost dělostřelecké palby závisí na tom, v jaké vzdálenosti od středu cíle prochází střední dráha při zahájení účinné střelby. Ani nejpřesnější způsob určení prvků pro střelbu spolehlivě nezabezpečí, aby při zahájení účinné střelby procházela střední dráha středem cíle. Všechny způsoby přípravy prvků pro střelbu jsou zatíženy různými chybami, které vyplývají z toho, že nelze přesně určit všechny vlivy působící na střelu a tedy ani je v plném rozsahu vyloučit, nejsou v plné míře splněny požadavky na připojení bojové sestavy a orientaci přístrojů a zbraňových kompletů, používají se různá zjednodušení, apod. Nejsou-li splněny požadavky na úplnost a přesnost zjištěných podkladů a podmínek pro určení prvků pro účinnou střelbu bez zastřílení, určují se prvky pro střelbu zkrácenou, případně zjednodušenou přípravou. Po určení prvků pro účinnou střelbu zkrácenou nebo zjednodušenou přípravou musí obvykle následovat zastřílení cíle, jinak by při účinné střelbě nebylo dosaženo požadovaného stupně vyřazení cíle. Jednotlivé způsoby zastřílení lze obecně zařadit do dvou hlavních skupin a to zastřílení s využitím a bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu. V textu je rozebrána problematika určování prvků pro účinnou střelbu především hlavňového dělostřelectva zastřílením bez a s využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu při současném využití náhradních prostředků (postupů) při určování oprav. Dále je rozebrána problematika specifických 5

6 druhů střelby. Využití hlavního způsobu určování počítaných prvků a oprav během zastřílení, tzn. na počítači, tedy v současné době se systémem ASPRO, případně s využitím programu PVNPG 95 je popsáno v jiných publikacích. 1 Způsoby určování prvků pro účinnou střelbu a způsoby zastřílení 1.1 Způsoby určování prvků pro účinnou střelbu Způsoby určování prvků pro účinnou střelbu lze rozdělit podle četnosti použití a podle přesnosti (tabulka 1). Tabulka 1 Klasifikace způsobů určování prvků pro účinnou střelbu Podle četnosti použití Podle přesnosti Úplná příprava Podle výsledků vytvoření (zastřílení) fiktivních (skutečných) pomocných cílů: použití zastřelovacích děl přenosy palby od pomocných cílů Zkrácená příprava Zastřílení Přenosy palby od pomocných cílů Úplná příprava Použití zastřelovacích děl Zkrácená příprava Zjednodušená příprava Zjednodušená příprava Zastřílení Zkrácenou a zejména zjednodušenou přípravou lze určit pouze výchozí prvky pro střelbu. Právě proto musí následovat 6

7 zastřílení cíle a až jeho prostřednictvím jsou získány prvky pro účinnou střelbu. Prvky pro účinnou střelbu bez zastřílení, zkrácenou přípravou, lze získat pouze při splnění všech podmínek stanovených pravidly střelby. Způsoby určování prvků pro účinnou střelbu dělostřeleckého (raketometného) oddílu a palebné (raketometné, minometné) baterie a jejich charakteristiky přesnosti jsou uvedeny v tabulce 2. Tabulka 2 - Způsoby určování prvků pro účinnou střelbu Děla a minomety Raketomety Pravděpodobné chyby Oddíl Baterie Oddíl Baterie Dálky (% D t ) Směru (dc) 0,7 0, Úplná příprava Úplná příprava + Úplná příprava Úplná příprava 0,8 1, m Použití zastřelovacích děl ,8 1, Přenosy palby od pomocných cílů ,5 0, Zkrácená příprava ++ Zkrácená příprava Zkrácená příprava Zkrácená příprava 1, Zjednodušená příprava Zastřílení cíle Zastřílení cíle Zastřílení cíle * Zastřílení cíle * 0,3 0, minometná baterie pouze má-li k dispozici meteorologickou zprávu METEO-STŘEDNÍ, 7

8 + + pouze vedou-li palbu nejméně dvě baterie k umlčení skupinového cíle a podmínky platnosti úplné přípravy (čl. 172) nejsou splněny nejvíce ve dvou bodech a platí ustanovení čl. 174 pravidel střelby, * pouze výjimečně, u minometných baterií pouze metoda jednoduchá, raketometný oddíl (baterie). Po zkrácené přípravě nižší přesnosti a po zjednodušené přípravě vždy následuje zastřílení cíle. 1.2 Způsoby zastřílení cílů Zastřílení je způsob určení prvků pro účinnou střelbu, které získáme střelbou na cíl. Zastřílení cíle je nejpřesnější způsob určení prvků pro účinnou střelbu. Zastřílení neumožňuje překvapivé zahájení účinné střelby (dělostřelecké palby), proto se používá i tehdy, nemá-li překvapivost palby zásadní význam. Podstatou zastřílení je pozorování a přivádění výbuchů směrem k cíli. Podle dopadu střely (polohy výbuchu) se změří úchylky výbuchu ve směru a dálce od cíle. Podle těchto úchylek se na základě pravidel daného způsobu zastřílení zahrnují opravy do prvků zaměřovače. výbuchů. Zastřílení musí být zabezpečeno spolehlivým pozorováním 8

9 Zastřílení se obecně člení na zastřílení: s využitím (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu, bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu. Obecné rozdělení způsobů zastřílení cílů je uvedeno na obrázku 1. 9

10 Obecné rozdělení způsobů zastřílení cílů S využitím (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu Bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu Optické prostředky dělostřeleckého průzkumu: s laserovým dálkoměrem KPzP, PzPK SNĚŽKA, IPzS LOS, s určenými pozorovatelnami. Prostředky dělostřeleckého radiolokačního průzkumu: rámováním, pomocí O T faktoru, vytýčením výstřelné (pozorovatelného sektoru), s využitím stopek, postupnými kontrolami podle světových stran, stupnicí, odhadem (postupným přibližováním k cíli). s radiolokátorem PzPK SNĚŽKA, s radiolokátorem ARTHUR. Prostředky dělostřeleckého vzdušného průzkumu s osádkou vrtulníku (je-li oddílu přidělen): rámováním, postupnými kontrolami podle světových stran, - stupnicí. Baterie Oddíl Rozmístění v celku Rozmístění po četách Řídícím dělem Řídícím dělem jedné z čet Řídícími děly čet Jednou baterií Postupně každou baterií Obrázek 1 Obecné rozdělení způsobů zastřílení cílů 10

11 V závislosti na tom, zda dělostřelectvo plní úkoly přímé nebo všeobecné palebné podpory se používají určité vhodné způsoby zastřílení. Při plnění úkolů přímé palebné podpory se budou obvykle vyřazovat pozorované cíle. Budou to obvykle jednotlivé cíle, případně skupinové cíle menších rozměrů, a proto budou postřelovány dělostřeleckými jednotkami (baterií, četou i dělem, zřídka oddílem). Při plnění těchto úkolů zastřílením bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu budou cíle zastřelovány obvykle pouze s využitím osobních optických pozorovacích přístrojů dělostřeleckého základního průzkumu (dělostřelecké dalekohledy). Možné způsoby zastřílení cílů při plnění úkolů přímé palebné podpory jsou uvedeny na obrázku 2. Při plnění úkolů všeobecné palebné podpory se budou obvykle vyřazovat, tzn. především umlčovat (zvlášť důležité cíle ničit), nepozorované skupinové, případně důležité jednotlivé cíle v hloubce bojové sestavy nepřítele. Cíle budou obvykle postřelovány dělostřeleckým oddílem (raketometnou baterií). 11

12 Možné způsoby zastřílení cílů při plnění úkolů přímé palebné podpory S využitím (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu Bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu Optické prostředky dělostřeleckého průzkumu: s laserovým dálkoměrem KPzP, PzPK SNĚŽKA, IPzS LOS, s určenými pozorovatelnami. rámováním, pomocí O T faktoru, vytýčením výstřelné (pozorovatelného sektoru), s využitím stopek, postupnými kontrolami podle světových stran, stupnicí, odhadem (postupným přibližováním k cíli). Baterie Oddíl Rozmístění v celku Rozmístění po četách Jednou baterií Postupně každou baterií Řídícím dělem baterie Řídícím dělem 1. čety Řídícími děly čet Obrázek 2 Způsoby zastřílení cílů při plnění úkolů přímé palebné podpory K zastřílení cílů budou obvykle využívány prostředky dělostřeleckého radiolokačního, případně vzdušného průzkumu, za příznivých pozorovacích podmínek i laserový dálkoměr (především laserovým dálkoměrem PzPK SNĚŽKA). 12

13 2 Způsoby zastřílení bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu 2.1 Podstata, výhody a nevýhody zastřílení bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu a zásady pozorování výbuchů Podstata, výhody a nevýhody zastřílení bez využití (technických)prostředků dělostřeleckého průzkumu Tyto způsoby zastřílení se využívají pouze ve výjimečných případech za výjimečné taktické situace, kdy čas nehraje rozhodující roli, nejsou podmínky k využití některého způsobu zastřílení s využitím (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu, apod. Zastřílení bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu se provádí (obrázek 2): rámováním, pomocí O-T faktoru, vytýčením výstřelné (pozorovatelného sektoru), s využitím stopek, postupnými kontrolami podle světových stran, stupnicí, odhadem (postupným přibližováním k cíli). Podstata zastřílení bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu spočívá v určování úchylek výbuchů v dálce a ve směru přibližně (případně odhadem) v metrech nebo v dílcích do získání stanovených hodnot, na jejichž základě provedené opravy umožňují zahájit účinnou střelbu. 13

14 Oproti zastřílení s využitím (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu má zastřílení bez využití (technických) prostředků dělostřeleckého průzkumu tyto výhody: velmi jednoduchá organizace, možnost použití v podstatě za jakékoliv situace, nevyžaduje použití přesných pozorovacích přístrojů, menší nároky na přesnost určování úchylek výbuchů. K nevýhodám patří: větší spotřeba střel, větší náročnost na čas, demaskující příznaky (odhalení bojové sestavy) Zásady pozorování výbuchů Při pozorování výbuchů střel je nutné dodržovat zásady, které zabezpečí co nejpřesnější a rychlé pozorování, provedení oprav a přechod na účinnou střelbu. Dopad střely na terén se označuje jako náraz (N). Po nárazu střely na terén nastane obvykle výbuch, provázený zábleskem a obláčkem dýmu. Za určitých podmínek lze pozorovat i rozlet střepin (prašný terén). Podstatou pozorování výbuchů při zastřílení je, podle uvedených příznaků, odpozorovat a ohodnotit úchylky výbuchů při daném způsobu zastřílení vzhledem k cíli (obvykle ke středu cíle). 14

15 Nejpřesnějších hodnot se dosáhne, podaří-li se odpozorovat záblesk. Nejčastější je pozorování obláčku dýmu, které je nutné realizovat okamžitě po výbuchu. Místo výbuchu lze také určit podle dopadu střepin nebo jámy po výbuchu. Hodnotit výbuch podle uneseného (odvátého) obláčku dýmu je zakázáno. V zimě při sněhové pokrývce je možné určit místo výbuchu podle tmavé skvrny na sněhu. Výbuchy se pozorují a hodnotí obvykle pomocí osobních pozorovacích přístrojů (dalekohledů), v případě potřeby i volným okem (na začátku zastřílení). Nejdříve se hodnotí úchylky výbuchů ve směru a potom v dálce. Příklady hlášení a zápisů pozorování jsou uvedeny v tabulce 3a a v tabulce 3b. Tabulka 3a Hlášení a zápisy pozorování výbuchů Druh zastřílení Hlášení Zápis + Rámováním Dlouhá (plus) Krátká (mínus) Vlevo 25, dlouhá (plus) Vpravo 70 Vpravo 12, krátká (mínus) - l 25, + p 70 p 12, - 15

16 Pomocí O-T faktoru Doprava 40 (v metrech, zaokrouhleno na 10 m, nejmenší přípustná oprava je 20 m), dlouhá (plus) 600 (skok v dálce zaokrouhlený na 800, 600, 400, 200, 100 nebo 50 m) + 40, +600 Vytýčením výstřelné Dlouhá (plus) 100 (první úchylka v dálce se zaokrouhlí na 50 m) Vlevo 60 (v metrech), krátká (mínus) l 60, -130 S využitím stopek Jako s laserovým dálkoměrem, pokud DP sám vypočítá dálku ze světlozvuku. DP může hlásit čas (s), změřený na výbuchy, SŘP (MŘP), kde se pak dálka vypočítá, hlásí: Vpravo 20 (směrník 17-25), čas 10,3 s p 20 (17-25), 10,3 Postupnými kontrolami podle světových stran Sever 300, východ 150 Jih 200 S 300,V 150 J 200 Stupnicí Vlevo 60 (v metrech), druhá (četa skupina výbuchů) dlouhá 150 Vpravo 40, první (četa - skupina výbuchů) krátká 120 l 60, 2. (c) +150 p 40, 1. (c) -120 Odhadem (postupným přibližováním k cíli) Vpravo 12, dlouhá (plus) 70 Vlevo 25, krátká (mínus) 90 Dlouhá (plus) 100 Vlevo 60 p 12, +70 l 25, l 60 16

17 Tabulka 3b Obecně platná hlášení a zápisy pozorování výbuchů Situace Hlášení Zápis Pozorovatel výbuch nepozoroval Nepozoroval? Střela nevybuchla Nevybuchla nv Zásah cíle Zásah zs ( ) Po odpozorování skupiny výbuchů Pět +, tři Většina dlouhých, krátkých Všechny dlouhé, krátké 5+, 3- +, -, Θ Nepřesně určené hodnoty Nepřesně nepr Výbuchy, které nelze vyhodnotit ani nepřesně (nevybuchla), se neberou v úvahu. První výbuch, zejména při určení prvků pro střelbu zjednodušenou přípravou, je vhodné odpozorovat nejprve pouhým okem (výbuch nemusí nastat v zorném poli dalekohledu). Při tom se nejdříve určí místo výbuchu a potom se určí jeho úchylky od cíle. K určení úchylek prvního výbuchu, který bude daleko od cíle, je vhodné zvolit v prostoru cíle význačné terénní předměty a jejich úchylky od cíle ve směru a v dálce určit předem před střelbou. Podle nich je potom možné určit alespoň přibližné úchylky výbuchů i bez použití přístrojů. Při pozorování dalekohledem unavuje dlouhé pozorování zrak a snižuje přesnost, proto se doporučuje zahájit pozorování cíle 5 10 s před dopadem střely. 17

18 2.2 Zastřílení rámováním Podstata zastřílení rámováním Zastřílení rámováním je náhradní způsob zastřílení, který se používá ve výjimečných případech, kdy není k dispozici přesný úhloměrný a dálkoměrný pozorovací přístroj k měření úhlů a dálek. Podstata zastřílení rámováním spočívá v zarámování cíle dvěma dálkami zaměřovače do dálkové vidlice a jejím postupném půlení (je-li třeba) do získání rámce, jehož středem je možné zahájit účinnou střelbu na daný cíl. Vidlici tvoří rozdíl dvou náměrů (dálek zaměřovače) děla, při kterých bylo dosaženo opačných znaků pozorování výbuchů v dálce, to znamená, že na jedné dálce zaměřovače byla získána rána dlouhá, na druhé dálce rána krátká nebo naopak. První (dálková) vidlice (200m) je taková oprava dálky, kterou je nutné provést po získání znaku výbuchu, aby byl další ranou cíl zarámován. Hodnota první vidlice je odvozena z matematické naděje velikosti úchylky středu rozptylu od cíle. Podle skutečně zjištěné úchylky výbuchu v dálce je jí možné zvětšit nebo zmenšit. Při zastřílení rámováním se současně s dálkou zastřeluje i směr. Zastřílení směru spočívá v přivádění výbuchů na pozorovací přímku a jejich následném udržování na pozorovací přímce po změně dálky zaměřovače. 18

19 2.2.2 Vliv velikosti pozorovacího úhlu na zastřílení rámováním Konkrétní postup při zastřílení rámováním závisí na vzájemné poloze palebného postavení, pozorovatelny a cíle. Z této polohy vyplývá velikost pozorovacího úhlu (i). Podle velikosti pozorovacího úhlu se rozlišuje zastřílení rámováním při: malém (i 2-50), středním (2-50 i 5-00), velkém (i 5-00) pozorovacím úhlu. Zvláštním případem zastřílení rámováním při malém pozorovacím úhlu je zastřílení rámováním při osném (osovém) pozorování (i 0). Vliv velikosti pozorovacího úhlu na postup zastřílení rámováním vyplývá z nutnosti udržet výbuchy na pozorovací přímce během zastřílení, aby bylo možné bezpečně posoudit znaky výbuchů, tedy zda je výbuch vzhledem k cíli dlouhý nebo krátký. Jednotlivé možnosti velikostí pozorovacího úhlu jsou znázorněny na obrázku 4. 19

20 Obrázek 4 Velikost pozorovacího úhlu a) i 2-50, b) 2-50 i 5-00, c) i 5-00, d) i 0 Z obrázku 5 vyplývá, že při malém a středním pozorovacím úhlu se cíl rámuje do dálkové vidlice a v důsledku každé změny 20

21 dálky zaměřovače ( D) nastane další výbuch mimo pozorovací přímku. K udržení výbuchu na pozorovací přímce je nutné opravit směr o hodnotu S vyplývající ze stranového skoku. Obrázek 5 Zarámování cíle do dálkové vidlice a přivedení výbuchu na pozorovací přímku při zastřílení při malém a středním pozorovacím úhlu Při velkém pozorovacím úhlu je výhodnější zarámovat cíl do směrové vidlice a další výbuchy udržovat na pozorovací přímce změnou dálky. Opravy se v tomto případě určují na počítači, na sčítači DS vz. 88 nebo na přístroji pro řízení 21

22 palby PUO 9M. Zastřílení při velkém pozorovacím úhlu je znázorněno na obrázku 6. Obrázek 6 Zarámování cíle do směrové vidlice a přivedení výbuchu na pozorovací přímku při zastřílení při velkém pozorovacím úhlu Dále budou rozebrány zásady a postupy při zastřílení rámováním při malém a středním a při velkém pozorovacím úhlu. 22

23 Zastřílení při osném pozorování bude řešeno v rámci zastřílení rámováním při malém pozorovacím úhlu jako zvláštní případ Zastřílení rámováním při malém a středním pozorovacím úhlu Zastřílení směru, redukční poměr S počítanými prvky se vystřelí jedna rána řídícím dělem. Nebyl-li první výbuch pozorován, vystřelí se druhá rána se stejnými nebo vhodně opravenými prvky tak, aby výbuch nastal v pozorovaném prostoru. Se stejnými prvky se další rána vystřelí tehdy, předpokládá-li se, že střela doletěla do prostoru cíle, ale buď nevybuchla, nebo výbuch byl zdušen při dopadu střely např. do bažinatého terénu apod. S vhodně opravenými prvky zaměřovače se vystřelí tehdy, jestliže podle zvuku výbuchu dělostřelecký pozorovatel usoudil, že výbuch nastal buď příliš daleko od cíle, nebo v prostoru, který není možné z pozemní pozorovatelny pozorovat. Prvky zaměřovače se opraví tak, aby další výbuch nastal v pozorovaném prostoru. Tento případ nastane obvykle tehdy, jestliže při určení prvků pro střelbu došlo k hrubé chybě v dálce nebo ve směru. První a obvykle ani další výbuchy během zastřílení nenastanou na pozorovací přímce. To způsobují chyby určení prvků pro střelbu, nepřesná pozorování a opravování i šířkový rozptyl. Zejména první výbuchy, vzhledem k chybám určení prvků pro střelbu, budou zpravidla uchýleny od cíle ve směru. 23

24 Proto se výbuchy přivádějí na pozorovací přímku a to s použitím redukčního poměru Rp. Vzhledem k uspořádání bojové sestavy obvykle bude vzdálenost mezi pozorovatelnou a výbuchem jiná než vzdálenost mezi palebným postavením a výbuchem. Proto úhel měřený z pozorovatelny mezi cílem a výbuchem bude jiný než úhel mezi cílem a výbuchem pro palebné postavení. Je proto nutné úhel změřený z pozorovatelny přepočítat (redukovat) pro palebné postavení, což se provádí pomocí redukčního poměru, jehož odvození vyplývá z obrázku 7. Obrázek 7 Schéma odvození redukčního poměru Jestliže se při výstřelu výbuch uchýlil od cíle a nastal v bodě V, vyplývá z dílcového pravidla: 24

25 CV 0,001d α 0,001D C t β β α d C D t Z tohoto vztahu se pak úhel rovná úhlu násobenému koeficientem podílu dálek (pozorovací a topografické), který se nazývá redukční poměr Rp. R P d D C t Redukční poměr se počítá s přesností na jedno desetinné místo. Je zřejmé, že Rp bude vypočítán s určitou chybou, která je však tak malá, že nemá vliv na průběh zastřílení. K určení opravy směru S, potřebné k přivedení výbuchu na pozorovací přímku se úchylka výbuchu z pozorovatelny ve směru bere s opačným znaménkem a násobí RP. ΔS β (-α) R P 25

26 Zastřílení dálky, stranový skok Zastřílení dálky se zahajuje po určení znaku výbuchu. Při změně dálky ( D) se uchylují výbuchy od pozorovací přímky (obrázek 8). Čím větší bude změna dálky a čím větší bude pozorovací úhel, tím více bude výbuch po opravě dálky uchýlen od pozorovací přímky. Obrázek 8 Úchylka výbuchu ( ) ve směru od pozorovací přímky při změně dálky zaměřovače a) palebné postavení vpravo, dálka střelby se zkracuje b) palebné postavení vlevo, dálka střelby se prodlužuje Udržení výbuchu na pozorovací přímce po změně dálky umožňuje oprava směru, která se nazývá stranový skok Ss. 26

27 Stranový skok je úhel, o který je nutné změnit směr, aby se po opravě dálky zaměřovače udržel výbuch na pozorovací přímce. 9. Odvození vzorce pro výpočet Ss je znázorněno na obrázku Předpokládejme, že výbuch nastal v bodu V1 na pozorovací přímce. Při opravě dálky o hodnotu D by další výbuch nastal v bodu V2. K přivedení výbuchu na pozorovací přímku do bodu V3 je nutné současně s opravou dálky změnit i směr o hodnotu stranového skoku Ss. Obrázek 9 Odvození stranového skoku 27

28 Z dílcového pravidla vyplývá: S S = V V 2 3 V2 t D V V 3 Z obrázku je zřejmé: V2V3 ΔD tg i tg i, neboť ΔD 2 Za předpokladu, že D V2 t D C t, je po dosazení: S S ΔD tg i 0,001D C t Jelikož vzdálenost V2 D t neznáme, budeme Ss počítat pro C D t, což umožní používat Ss po celou dobu zastřílení. Vzniklá chyba je zanedbatelná. Při pozorovacím úhlu i 5-00 považujeme tg i 0,001i. Při tomto předpokladu: S S ΔD 0,001 i 0,001D C t ΔD i D C t Velikost Ss je vhodné vypočítat předem, při určení prvků pro střelbu, pro opravu dálky pak tvar: D = 100 m. Výsledný vzorec má S S S S i 0,01D C t 100 i C Dt, neboli Stranový skok se počítá s přesností na

29 Směr se opravuje o hodnotu stranového skoku směrem k pozorovatelně při zmenšení dálky střelby a směrem od pozorovatelny při zvětšení dálky střelby (obrázek 10, 11). Je nutné si uvědomit, jak je uspořádána bojová sestava (poloha palebného postavení, respektive výstřelné, vzhledem k pozorovatelně, respektive pozorovací přímce). Obrázek 10 Oprava směru o stranový skok, při zmenšení (zvětšení) dálky střelby, je-li palebné postavení vpravo vzhledem k pozorovatelně (pozorovací přímce) 29

30 Je-li poloha palebného postavení (výstřelná) vzhledem k pozorovatelně vpravo, potom při zkracování dálky ( D ), bude znaménko opravy směru ze stranového skoku také mínus (Ss ), při prodlužování dálky ( D+) bude znaménko opravy směru ze stranového skoku také plus (Ss+)(obrázek 10). Obrázek 11 Oprava směru o stranový skok, při zmenšení (zvětšení) dálky střelby, je-li palebné postavení vlevo vzhledem k pozorovatelně (pozorovací přímce) 30

31 Je-li palebné postavení (výstřelná) vzhledem k pozorovatelně vlevo, bude tomu naopak. Při zkracování dálky ( D ) bude znaménko opravy směru ze stranového skoku plus (Ss+), při prodlužování dálky ( D+) bude znaménko opravy ze stranového skoku mínus (Ss )(obrázek 11). Z uvedených skutečností lze odvodit postup při zastřílení rámováním. Postup při zastřílení rámováním jedním dělem Zastřílení a tedy i vedení účinné střelby jedním dělem je neefektivní a přicházelo by v úvahu jen ve výjimečných případech při specifických palebných úkolech nebo při ničení jednotlivého pozorovaného cíle. Zastřílení v rámci dělostřelecké baterie (čety) se však provádí jedním (obvykle řídícím) dělem, proto je potřebné zásady zastřílení jedním dělem rozebrat. Zastřílení se provádí tak, že se počítanými prvky vystřelí jedna rána. V případě, že byl výbuch uchýlen pouze ve směru (není-li možné posoudit znak výbuchu ve smyslu dlouhá nebo krátká) přivede se výbuch na pozorovací přímku s použitím redukčního poměru. Úchylka výbuchu od cíle ve směru ( ) s opačným znaménkem se vynásobí redukčním poměrem Rp a velí se jako oprava směru S do palebného postavení. Oprava směru S pro palebné postavení je rovněž úhel, označme jej, tedy S = (obrázek 12). 31

32 Obrázek 12 Přivedení výbuchu na pozorovací přímku V případě, že byl výbuch uchýlen v dálce (dlouhá + nebo krátká - ), změní se dálka zaměřovače směrem k cíli o hodnotu první vidlice (200m) k zarámování cíle do vidlice. V závislosti na velikosti úchylky výbuchu v dálce od cíle se může první (dálková) vidlice zvětšit nebo zmenšit (obrázek 13). Současně se opraví směr o hodnotu S s, odpovídajícího změně dálky, k udržení výbuchu na pozorovací přímce. S takto opravenými prvky se vystřelí další rána. Takto se pokračuje v zastřílení do získání opačného znaku. Po získání opačného znaku (dlouhá, krátká) se první (dálková) vidlice postupně půlí a je-li to nutné, pokračuje se v zastřílení do získání 100m dálkové vidlice tzv. úzké (dálkové) vidlice (obrázek 14) nebo do zásahu cíle. 32

33 Obrázek 13 Zarámování cíle do vidlice V 4 + V 3 + Δ D V 2 - C -S s ΔS S S 0,01ΔD P B Obrázek 14 Půlení vidlice 33

34 Aby bylo možné spolehlivě posoudit znaky výbuchů, udržují se výbuchy na pozorovací přímce započítáním oprav směru. Celková oprava směru pro palebné postavení (ΔS = β) se určí analyticky tak, že úchylka výbuchu z pozorovatelny od cíle ve směru (α) s opačným znaménkem se vynásobí redukčním poměrem a k takto získané hodnotě se připočítá (se znaménkem) stranový skok, odpovídající velikosti opravy dálky. ( ) ( ) Při osném pozorování, je-li pozorovací úhel roven nebo je jeho hodnota blízká nule, tedy hodnota stranového skoku je rovněž blízká nebo rovna nule, spočívá výpočet opravy směru pro palebné postavení pouze ve vynásobení úchylky výbuchu ve směru s opačným znaménkem redukčním poměrem. ΔS β (- α) R P Účinná střelba se zahajuje: - po získání dálkové vidlice 100 m jejím středem, u skupinových cílů 200 m jejím středem (obrázek 15), - po zásahu cíle (pokud nebyl cíl tímto zásahem zničen) prvky, kterými byl získán zásah. 34

35 Obrázek 15 Přechod na účinnou střelbu po získání vidlice 100 m Zastřílení rámováním četou (baterií) Určování prvků pro účinnou střelbu zastřílením rámováním četou (baterií) se s použitím náhradních prostředků realizuje tak, že nejprve se provede zastřílení obvykle řídícím dělem čety (baterie) podle všeobecných pravidel a poté se upraví vějíř na šířku cíle pro všechna děla čety (baterie). Úprava vějíře Četa (baterie) bude zpravidla ničit (bořit) jednotlivé pozorované cíle. Skupinové pozorované cíle bude podle jejich důležitosti a reálné situace ničit nebo umlčovat baterie (četa), přičemž rozměry cíle nesmí překročit stanovené maximální rozměry. Účinná střelba jedním dělem přichází v úvahu pouze při přímé střelbě. 35

36 Aby byla celá šířka cíle rovnoměrně postřelována, je nutné, aby byla tato šířka cíle rozdělena na tolik úseků, kolik děl povede účinnou střelbu. Úsek pro jedno dělo se nazývá interval vějíře a celý svazek výstřelných rovin čety (baterie) se nazývá vějířem čety (baterie). Pro zastřílení a účinnou střelbu se používá vějíř sevřený (vjs) nebo vějíř upravený na šířku cíle (vjc). Úprava vějíře se provádí jen při určování prvků pro účinnou střelbu náhradními prostředky. Vějíř sevřený je takový, při němž svazek výstřelných rovin všech děl baterie (čety) směřuje do jednoho bodu (obrázek 17a).Vějíř na šířku cíle je takový, při němž svazek výstřelných rovin odpovídá šířce cíle (obrázek 17b). Obrázek 17 a) vějíř sevřený (vjs), b) vějíř na šířku cíle (vjc) 36

37 Cílem je, aby v průběhu účinné střelby jednotlivá děla postřelovala své úseky a aby se střední nárazy jednotlivých děl co nejvíce přiblížily středům (S) daných úseků (intervalů) v průčelí cíle. Při rozmístění baterie v celku se připravují prvky pro střelbu na střed cíle (SC) obvykle pro řídící dělo baterie (4. dělo). K zamíření děl na odpovídající úseky se v palebném postavení upravuje vějíř baterie na šířku cíle. Aby byla děla zamířena na středy odpovídajících úseků, je vhodné opravit směr všech děl o 1/2Iv doprava (obrázek 17b), přestože to pravidla střelby neuvádějí. Při rozmístění baterie po četách se připravují prvky pro střelbu na střed cíle obvykle pro řídící děla čet, tzn. u první palebné čety pro 4. dělo, u druhé palebné čety pro 5. dělo. K zamíření děl na odpovídající úseky se v palebném postavení upravuje vějíř každé čety na šířku jejího úseku. Aby byla děla zamířena na středy odpovídajících úseků, je vhodné opravit směr všech děl 1. čety o 1/2Iv doprava a směr všech děl 2. čety o 1/2Iv doleva (obrázek 18). 37

38 Obrázek 18 Vějíř na šířku cíle baterie rozmístěné po četách Při rozptýleném rozmístění děl čety (baterie) se připravují prvky pro střelbu zvlášť pro každé dělo na bod jemu odpovídajícího úseku. Druh vějíře (velikost intervalu vějíře) se velí obvykle v prvním povelu pro zahájení zastřílení. Při střelbě na jednotlivý cíl se velí vějíř sevřený. Interval vějíře na skupinový cíl je možné vypočítat dvojím způsobem: - je-li známa šířka cíle ŠC v metrech: I V (dc) n d Š C (m) 0,001D C t kde nd počet střílejících děl na cíl, 38

39 - je-li známa šířka cíle v dílcích: I V ŠC(dc) R n d P Zastřílení se provádí tak, že se počítanými prvky vystřelí jedna rána řídicím dělem. Jestliže byla změřena pouze úchylka výbuchu ve směru, přivede se výbuch na pozorovací přímku nebo do průčelí cíle. Úchylky výbuchů od cíle ve směru se pozorují od středu cíle. Výbuchy se udržují v průběhu zastřílení ve středu cíle. Při přechodu na účinnou střelbu je vhodné opravit směr o 1/2Iv, jak bylo uvedeno (obrázek 17b, 18), aby výbuchy nastaly ve středech úseků jednotlivých děl. Výjimečně je možné pozorovat výbuchy k pravému (levému) okraji nebo jinému bodu cíle a během zastřílení je udržovat ve středu cíle. Na jednotlivé cíle a na skupinové cíle malých rozměrů povede četa (baterie) účinnou střelbu (a tedy i zastřílení) vějířem sevřeným Zastřílení rámováním při velkém pozorovacím úhlu Zásady a pravidla pro zastřílení rámováním při velkém pozorovacím úhlu jsou dány vzájemnou polohou palebného postavení, pozorovatelny a cíle. Z této vzájemné polohy vyplývají zvláštnosti pozorování výbuchů patrné z obrázku

40 Obrázek 19 Zvláštnosti pozorování výbuchů při zastřílení rámováním při velkém pozorovacím úhlu Úchylky výbuchů pro palebné postavení v dálce (V1 a V2) se pozorují z pozorovatelny jako úchylky ve směru a naopak úchylky pro palebné postavení ve směru (V3 a V4) se pozorují z pozorovatelny jako úchylky v dálce. Přivést výbuch na pozorovací přímku (jak vyplývá z obrázku 19) je možné pouze změnou dálky zaměřovače a zarámovat cíl do vidlice tak, aby z pozorovatelny byla pozorována rána dlouhá nebo krátká, je možné pouze změnou směru. 40

41 Dálkový rozptyl se jeví z pozorovatelny jako rozptyl ve směru a zdánlivě je proto mnohem větší než při malém a středním pozorovacím úhlu. Tato skutečnost značně ztěžuje přivádění výbuchů na pozorovací přímku a podstatně snižuje pravděpodobnost získání znaku výbuchu. K objasnění uvažujme jednotlivé vzájemné polohy palebného postavení, pozorovatelny a cíle a to při osném pozorování, při malém a středním i při velkém pozorovacím úhlu (obrázek 20 a, b, c). C B P a) i 0 b) i

42 Obrázek 20 Pozorování výbuchů v okolí cíle pod různými pozorovacími úhly: a) osné pozorování, b) malý a střední pozorovací úhel, c) velký pozorovací úhel. Osné pozorování umožní získat pozorování znaku výbuchu v dálce u všech výbuchů. Při malém, středním a velkém pozorovacím úhlu se pravděpodobnost pozorování znaku výbuchu v dálce zmenšuje se zvětšováním pozorovacího úhlu (viz vyšrafovaná část elipsy), což zejména při velkém pozorovacím úhlu značně komplikuje zastřílení i účinnou střelbu a vyžaduje od dělostřeleckého pozorovatele velké zkušenosti a umění, právě při hodnocení znaků výbuchů. 42

43 Volbou náplně s co nejmenším dálkovým rozptylem lze částečně zvýšit pravděpodobnost určení znaku výbuchu v dálce. Podle možností se proto volí co největší náplň. Při zastřílení při velkém pozorovacím úhlu není možné použít redukční poměr a stranový skok pro přivedení a udržení výbuchů na pozorovací přímce a pro zarámování cíle do dálkové vidlice, protože určení oprav tímto způsobem by bylo zatíženo značnými chybami. Obdobně vějíř baterie (čety) se jeví zkreslený a jeho opravování není možné. Postup při určování oprav Opravy k přivedení výbuchů na pozorovací přímku a při rámování cíle do dálkové vidlice při velkém pozorovacím úhlu se určují graficky na přístroji pro řízení palby PUO 9M nebo graficko-početně na sčítači DS vz 88. Všechna pozorování, tzn. měření úchylek výbuchů ve směru i hodnocení znaků výbuchů se posuzují vzhledem k pozorovací přímce. Ke spolehlivému posouzení znaků výbuchů je nutné opravami přivést a udržovat výbuchy na pozorovací přímce. Po spolehlivém odpozorování znaku výbuchu je možné zarámovat cíl do směrové vidlice pro palebné postavení (obrázek 21). 43

44 Obrázek 21 Zarámování cíle do směrové vidlice po spolehlivém odpozorování znaku výbuchu Je-li úchylka výbuchu ve směru, měřená z pozorovatelny příliš velká a není-li možné posoudit znak výbuchu, je nutné další výbuch přivést na pozorovací přímku. Je zřejmé, že vlivem dálkového rozptylu budou výbuchy uchýleny od pozorovací přímky a posouzení znaku výbuchu, zejména při střelbě na jednotlivé a malorozměrné cíle, bude velmi obtížné. Proto je v praxi vhodné hodnotit znaky výbuchů pomocí kvadrantů. Kvadranty je myšleno zorné pole dalekohledu, rozdělené zaměřovacím křížem na čtyři čtvrtiny kruhu, tedy čtyři kvadranty. Hodnocení znaků výbuchů podle kvadrantů v zorném poli dalekohledu je znázorněno na obrázku

45 Obrázek 22 Hodnocení znaků výbuchů podle kvadrantů v zorném poli dalekohledu Při použití kvadrantů je třeba se řídit následujícími pravidly: - je-li palebné postavení (výstřelná) vlevo od pozorovatelny, lze bezpečně posoudit z pozorovatelny znak výbuchu, který nastal ve druhém nebo čtvrtém kvadrantu pro pozorovatelnu. Jak vyplývá z obrázku 22, ve druhém kvadrantu bude znak výbuchu pro pozorovatelnu vždy mínus (krátká) a ve čtvrtém kvadrantu vždy plus (dlouhá), - je-li palebné postavení (výstřelná) vpravo od pozorovatelny, lze bezpečně posoudit z pozorovatelny znak výbuchu, který nastal v prvním nebo třetím kvadrantu pro pozorovatelnu. Jak vyplývá z obrázku 22, v prvním kvadrantu 45

46 bude znak výbuchu pro pozorovatelnu vždy plus (dlouhá) a ve třetím kvadrantu vždy mínus (krátká). 46

47 Možnost tohoto jednoznačného posouzení vyplývá z obrázku 22, kde je šipkami naznačeno přivedení výbuchu na pozorovací přímku změnou dálky. Podstata určování oprav je znázorněna na obrázku 23a a 23b. Určování oprav na přístroji pro řízení palby PUO 9M. Příprava přístroje: - vynést polohu cíle na rýsovku podle všeobecných zásad (pravoúhlými rovinnými souřadnicemi, polárními souřadnicemi, apod.), - beze změny polohy středového pouzdra přístroje přiložit pracovní hranu dálkového pravítka (běhounu) na bod palebného postavení a pravítko zajistit zajišťovacím šroubem, - pohyblivou úhloměrnou stupnici posunout jednou z rysek proti indexu horního nónia, tuto rysku označit symbolem nula (0). Očíslovat stupnici a označit znaménky oprav, vpravo od nuly znaménky mínus (-) a vlevo od nuly znaménky plus (+), - opravy dálky se určují na dílcové stupnici grafických tabulek střelby nebo na dálkové stupnici dálkového pravítka v metrech, kterou je nutné na úrovni palebného postavení protnout úsečkou a nad ni napsat znaménko plus, pod ni znaménko mínus. 47

48 Opravy se během zastřílení (kontroly účinné střelby) určují následovně: - na rýsovku se vynese bod výbuchu nebo střední náraz skupiny výbuchů a to tak, že se k výchozím polárním souřadnicím cíle (směrník cíle z pozorovatelny a pozorovací dálka), zjištěným buď dělostřeleckým pozorovatelem nebo změřeným na přístroji pro řízení palby PUO 9M, připočítá (se znaménkem) určená úchylka výbuchu ve směru a zároveň příslušná hodnota vidlice nebo opravy dálky, - beze změny polohy středového pouzdra se přiloží pracovní hrana dálkového pravítka na bod palebného postavení, - oprava dálky se vyčítá na dílcové stupnici grafických tabulek střelby nebo na hraně dálkového pravítka v metrech jako rozdíl mezi průsečíkem zakreslené úsečky se stupnicí a hranou běhounu (polohou palebného postavení), přičemž znaménko opravy je dáno znaménkem, které je při měření před bodem palebného postavení, - oprava směru se vyčítá na pohyblivé úhloměrné stupnici s využitím horního nónia, přičemž znaménko opravy odpovídá směru pohybu (posunu) nónia od nuly této stupnice Zastřílení rámováním cílů v blízkosti vlastních vojsk Při střelbě na cíle v blízkosti vlastních vojsk se zastřílení zahajuje s takovými prvky, aby první rána byla dlouhá. Po získání dlouhé rány, jestliže bylo spolehlivě odpozorováno, že úchylka výbuchu od cíle je nejméně 200 m, provede se skok v dálce (zkrátí se dálka) o 200 m. Není-li tomu tak, provádí se skoky po 100 m (při i 5-00 skoky 48

49 po pozorovací přímce) do získání vidlice (opačného znaku) nebo zásahu cíle. Po získání opačného znaku, je-li to nutné, se vidlice (vidlice 200 m) půlí nebo se určí opravy (při vidlici 100 m se tato půlí a přejde se na účinnou střelbu). Podle velikosti úchylky výbuchu od cíle v dálce se může skok v dálce zmenšit. Jestliže při zahájení zastřílení nastal výbuch mezi cílem a vlastními vojsky, pokračuje se v zastřílení podle všeobecných pravidel. 2.3 Zastřílení pomocí O-T faktoru Podstata zastřílení pomocí O-T faktoru Zastřílení pomocí O-T faktoru je v podstatě specifický (zjednodušený) způsob zastřílení rámováním používaný zejména jednotkami severoatlantické aliance. Podstata zastřílení pomocí O-T faktoru spočívá v použití modifikovaného dílcového pravidla při opravování směru, odhadu úchylky v dálce při opravování dálky a v zarámování cíle dvěma dálkami zaměřovače do dálkové vidlice a jejím postupném půlení (je-li třeba) do získání rámce, jehož středem je možné zahájit účinnou střelbu na daný cíl. 49

50 Tento druh zastřílení se používá v situaci, kdy nejsou známy přesné souřadnice stanoviště dělostřeleckého pozorovatele. Tato situace může nastat například v případě nutnosti utajení stanoviště dělostřeleckého pozorovatele. Dělostřelecký pozorovatel určuje souřadnice cíle pravoúhlými rovinnými souřadnicemi. O-T faktor (OTf) je koeficient, který určuje dělostřelecký pozorovatel z hodnoty pozorovací dálky v km zaokrouhlením s přesností na 0,5 kilometru (např., je-li d = m, tedy OTf = 2,5 nebo d = m, tedy OTf = 3,0). Zastřílení se používá při malém (středním) pozorovacím úhlu (i 5-00) Postup při zastřílení pomocí O-T faktoru Při zastřílení pomocí O-T faktoru se počítanými prvky vystřelí jedna rána. Po odpozorování prvního výbuchu dělostřelecký pozorovatel změří úchylku výbuchu od cíle ve směru v dílcích a odhadne (nebo změří, pokud je to možné) rozdíl dálky cíle a výbuchu střely vzhledem k pozorovatelně v metrech. Změřená úchylka ve směru v dílcích se vynásobí koeficientem OTf (O-T faktorem), čímž se získá úchylka výbuchu od cíle ve směru v metrech (viz dílcové pravidlo) S =. OTf. Takto získaná úchylka od cíle ve směru v metrech (zaokrouhlená na 10 m) se hlásí s opačným znaménkem místu řízení palby baterie (MŘP) nebo středisku řízení palby oddílu (SŘP). 50

51 Oprava dálky se určí odhadem ( d = d C d V D) a to tak, že odhadnutý skok v dálce se určuje v metrech a zaokrouhluje se k nejbližší hodnotě 800, 600, 400, 200, 100 nebo 50 m tak, aby cíl byl druhou ranou zarámován. Zaokrouhlený skok v dálce (oprava dálky) se předá (i se znaménkem) místu řízení palby baterie (MŘP) nebo středisku řízení palby oddílu (SŘP). Při opravování dálky se postupuje vždy od hodnot oprav větších k menším, opačný postup je považován za chybu. Na MŘP se přepočítají opravy dálky a směru na dílce a velí se střílející jednotce. Určování oprav je zřejmé z obrázku 25. Obrázek 25 Opravy dálky a směru v metrech při zastřílení pomocí O-T faktoru 51

52 Oprava dálky: D(m) d, zaokrouhlené k příslušné hodnotě. ΔD(dc) ΔD ΔX dc Nejmenší přípustná oprava dálky je 50 m. Oprava směru: β ΔS(dc) ΔS(m) 5% D (km) t Nejmenší přípustná oprava směru je 20 m. Na účinnou střelbu se při zastřílení pomocí O-T faktoru přechází po zásahu cíle nebo po zarámování cíle do dálkové vidlice 100 m jejím středem. 2.4 Zastřílení vytýčením výstřelné (pozorovatelného sektoru) Podstata zastřílení vytýčením výstřelné Zastřílení vytýčením výstřelné je vhodné použít při velkém pozorovacím úhlu a rozmístění jednotlivých i skupinových cílů na přivrácených svazích nebo vodorovných plošinách při značně převýšeném pozorování. Zastřílení se provádí četou nebo baterií. 52

53 Podstata zastřílení vytýčením výstřelné spočívá v dosažení co největšího přiblížení středu rozptylu dané střelby postupnými opravami prvků zaměřovače na základě pozorování výbuchů odhadem pomocí vztažné základny vzhledem k výstřelné. Přesné stanoviště dělostřeleckého pozorovatele nemusí být známo Postup při zastřílení vytýčením výstřelné Dělostřelecký pozorovatel (střílející) zvolí ve směru střelby (předpokládané výstřelné) vztažnou základnu s využitím význačných terénních předmětů v prostoru (v okolí) cíle, jejichž vzdálenosti od cíle ve směru střelby si ujasní před zahájením zastřílení. To mu usnadní určení zejména první úchylky výbuchu v dálce vzhledem k palebnému postavení. Schematicky je postup při zastřílení vytýčením výstřelné (pozorovatelného sektoru) znázorněn na obrázku 26: - počítanými prvky se vystřelí jedna rána, - pomocí vztažné základny se odhadne úchylka prvního výbuchu (V 1 ) v dálce v metrech (-280 m) ve směru výstřelné (vytýčené okraji Osady a Lesa ). Současně se posoudí průběh výstřelné vzhledem k cíli (rovnoběžka s výstřelnou vedena bodem V 1, která na obrázku 26 prochází vpravo od cíle). Polohu výbuchu (V 1 ) v terénu je potřebné si zapamatovat, - beze změny směru střelby se s dálkou opravenou směrem k cíli o velikost odhadnuté úchylky, zaokrouhlené na 50 m (+300 m) vystřelí druhá rána, 53

54 - dělostřelecký pozorovatel odpozoruje a zapamatuje si polohu druhého výbuchu (V 2 ) v terénu. Vzdálenost mezi oběma výbuchy v terénu (V 1 V 2 ), která odpovídá změně dálky zaměřovače (+300 m) využije jako dálkové měřítko k určení úchylky výbuchu (V 2 ) v dálce vzhledem k cíli (+85 m). Skutečná výstřelná, vytyčená v terénu vzhledem k cíli výbuchy V 1 a V 2 se současně využije k určení úchylky skutečné výstřelné ve směru vzhledem k cíli (kolmo k cíli) v metrech (ΔS = p 180 m), - podle určených (odhadnutých) úchylek se opraví prvky zaměřovače. Pokud bude úchylka v dálce rovna nebo menší než 100 m a ve směru rovna nebo menší než 50 m, přejde se na účinnou střelbu. Bude-li některá z úchylek větší než uvedená hodnota vystřelí se ještě jedna rána (V 3 ) a po opravení prvků zaměřovače se přejde na účinnou střelbu, - oprava směru se vypočítá podle vzorce: ΔS(dc) ΔS(m) C 0,001D t Odhadnutá úchylka ve směru ΔS v metrech se dosazuje s opačným znaménkem. 54

55 Obrázek 26 Postup při zastřílení vytýčením výstřelné (pozorovatelného sektoru) 55

56 2.5 Zastřílení s využitím stopek Podstata zastřílení s využitím stopek Zastřílení s využitím stopek se provádí při vyřazování cílů, které se prozrazují (demaskují) záblesky a zvuky výstřelů, tedy zejména palebné prostředky nepřítele. Podstata zastřílení s využitím stopek spočívá v určování dálek výbuchů podle změřeného času mezi záblesky a zvuky výbuchů světlozvukem a úchylek výbuchů ve směru (rozdílů směrníku cíle a směrníků výbuchů) pomocí úhloměrného přístroje do získání středních hodnot úchylek výbuchů ze skupiny nejméně tří ran. Při zastřílení s využitím stopek se využívá fyzikálních vlastností šíření zvuku v atmosféře. Výhodou tohoto způsobu zastřílení je možnost použití za snížené viditelnosti (soumraku) a v noci. K určení pozorovací dálky cíle (d C ), který se projevuje záblesky a zvuky výstřelů, je nutné stopkami provést čtyři měření času (t) od okamžiku záblesku do okamžiku zvuku výstřelu. V krajním případě postačí 2 až 3 měření. Ze změřených hodnot se určí aritmetický průměr s přesností na 0,1 sekundy. Získaný aritmetický průměr se vynásobí koeficientem 1000 a dělí třemi (rychlost zvuku je přibližně 333 m. s -1, čímž se získá pozorovací dálka cíle. 56

57 Směrník cíle ( C ) z pozorovatelny se určí úhloměrným přístrojem jako aritmetický průměr ze zjištěných směrníků na záblesky výstřelů ( V ), kterými se cíl projevuje Postup při zastřílení s využitím stopek Protínání výbuchů během zastřílení musí provádět tatáž osoba. Postup při zastřílení s využitím stopek je následovný: - počítanými prvky se vystřelí jedna rána, - podle určených úchylek výbuchu v dálce a ve směru se určí opravy dálky a směru, - opravenými prvky zaměřovače se vystřelí (řídícím dělem) 4 rány tempem, které zabezpečí spolehlivé změření času mezi záblesky a zvuky výbuchů. Tempo palby, které určuje dělostřelecký pozorovatel, se rovná střednímu času určenému při protínání cíle zvětšenému o 5 sekund, - po spolehlivém změření času nejméně u tří výbuchů se vypočítají aritmetické průměry hodnot podle výše uvedených vztahů a určí se opravy, - po opravě prvků zaměřovače se přejde na účinnou střelbu. 57

58 Opravy dálky a směru se určují jako při zastřílení s laserovým dálkoměrem. Účinná střelba se vede jako na nepozorovaný cíl. 2.6 Zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran Podstata zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran Pozorování výbuchů při zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran provádí dělostřelecký pozorovatel (dělostřelecký vzdušný pozorovatel) z pozemní pozorovatelny (z vrtulníku), je-li dělostřeleckému útvaru přidělen. Dělostřelecký vzdušný pozorovatel pozoruje výbuchy z vhodného bodu, zvoleného na trase letu (převýšení vrtulníku nad cílem je větší než 1/10 pozorovací dálky). Zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran se využívá, je-li v prostoru cíle dostatek dobře viditelných terénních předmětů, které umožní dělostřeleckému pozorovateli (dělostřeleckému vzdušnému pozorovateli) vytyčit v prostoru cíle pomyslný průběh světových stran a pomocí nich určovat úchylky výbuchů od cíle. K vytyčení těchto pomyslných os se využije význačných terénních předmětů v blízkosti cíle (střed protnutí těchto os prochází středem cíle), což umožňuje určovat úchylky středů skupin výbuchů (salv) pomocí vytvořeného souřadnicového systému. Přesné souřadnice stanoviště dělostřeleckého pozorovatele nemusí být známy. 58

59 Podstata zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran spočívá v určování polohy středů skupin výbuchů (salv) od cíle v metrech pomocí souřadnicové soustavy dvou na sebe kolmých os, vyznačujících průběh světových stran terénem, tedy přímek sever jih a východ západ do získání krycí skupiny nebo úchylek středu skupiny výbuchů (salvy) nepřevyšujících 100 m nebo do získání úchylek tří salv Postup při zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran Počítanými prvky se vystřelí baterijní (četová) salva sevřeným vějířem na střed cíle. Dělostřelecký pozorovatel vyhodnotí a hlásí úchylky středu skupiny výbuchů (salvy) od cíle v dálce i ve směru v metrech vzhledem ke světovým stranám. Opravy se určují na středisku řízení palby oddílu (místě řízení palby baterie) na počítači, na přístroji pro řízení palby nebo na milimetrovém (čtverečkovaném) papíru. Zastřílení se provádí do získání krycí skupiny nebo do získání úchylek středu skupiny výbuchů (salvy) od středu cíle nepřevyšujících 100 m. Po zahrnutí oprav nebo dálkou středu krycí skupiny se přechází na účinnou střelbu. Podle hlášených úchylek určuje počtář opravy prvků na přístroji pro řízení palby nebo na síťce oprav, kterou si připraví do zahájení zastřílení. Velikost úchylek od cíle určuje dělostřelecký pozorovatel odhadem (z mapy) pomocí význačných terénních předmětů. 59

60 Na mapě si pozorovatel nejdříve vynese cíl, přes který zakreslí průběh os spojnic světových stran sever jih, východ západ, rovnoběžně s kilometrovými čarami. Po odpozorování skupiny výbuchů (salvy) vynese na mapu polohu bodu (střed skupiny výbuchů) a změří úchylky středu skupiny výbuchů od středu os světových stran v metrech. Pokud dělostřelecký pozorovatel určuje úchylky odhadem, ujasní si nejprve průběh světových stran v terénu přes střed cíle a vytýčí si vztažnou základnu, pomocí které odhaduje velikost úchylek středů skupin výbuchů (salv) v metrech od středu cíle vzhledem k pomyslným osám světových stran v terénu. Při první kontrole využije dělostřelecký pozorovatel k určení úchylek jako měřítko známých vzdáleností mezi terénními předměty v prostoru cíle. Při druhé a třetí kontrole kromě toho využije jako měřítko i vzdálenosti mezi jednotlivými středy skupin výbuchů (salv) k dosažení větší přesnosti určení úchylek od cíle. Při obdržení zásahu cíle nebo krycí skupiny hlásí dělostřelecký pozorovatel pokrytí cíle. Počtář vynáší hlášené úchylky podle světových stran na předem připravenou síťku oprav na milimetrovém (čtverečkovaném) papíru nebo na PUO 9M a určuje opravy prvků zaměřovače vzhledem k dané výstřelné jako opravy dálky a vzhledem k ose úchylek ve směru jako opravy směru. Nejsou-li získány úchylky do 100 m (krycí skupina) vystřelí se opravenými prvky zaměřovače další salva a je-li třeba i třetí salva. Přesnost zastřílení je tím větší, čím více salv se vystřelí a opraví. 60

61 2.6.3 Příprava a určování oprav pomocí síťky oprav Příprava síťky pro určování oprav v dílcích (obrázek 27): na milimetrovém (čtverečkovaném) papíru se zakreslí dvě na sebe kolmé přímky, které se označí ve směru stoupání šipkami a odpovídajícími písmeny světových stran, průsečík těchto přímek se považuje za střed cíle. Ve zvoleném měřítku (zpravidla 1 cm odpovídá 100 m) se tyto přímky očíslují směrem od středu, přes průsečík přímek se zakreslí záměrná cíle (výstřelná) podle směrníku střelby (cíle), určeného podle vzorce: α C C α ( S ) (12) HS op a kolmo na ni se zakreslí přímka oprav směru, ve zvoleném měřítku síťky se vynesou (od středu cíle) na záměrnou (výstřelnou) úsečky v metrech (ΔD), rovnající se hodnotě 10 dílců dálky zaměřovače, určené pomocí hodnoty X dc : ΔD(m) 10dc ΔX dc Velikost ΔX dc se vyhledá v tabulkách střelby podle počítané dálky cíle pro příslušnou náplň. Od středu cíle se záměrná očísluje po desítkách dílců a označí se znaménky oprav dálky zaměřovače, znaménky + směrem od středu cíle k palebnému postavení a znaménky opačným směrem, tedy ve směru střelby, na přímku oprav směru se vynesou od středu cíle úsečky v metrech, rovnající se hodnotám 0-10 oprav 61

62 směru pro palebné postavení, určené pomocí dílcového pravidla: ΔS(m) 10dc 0,001D t C U hodnot na přímce oprav směru vpravo od záměrné se vyznačí znaménka a vlevo znaménka +. Určování oprav na síťce oprav, v dílcích (obrázek 27): podle hlášených úchylek středního nárazu skupiny výbuchů (salvy) se vynese pozorování do síťky oprav pomocí os světových stran a získaný bod se označí V 1, z bodu V 1 se vynese kolmice na záměrnou a kolmice na přímku oprav směru. Z těchto os se vyčtou opravy dálky a směru v dílcích pro palebné postavení. 62

63 Obrázek 27 Postup při určování oprav na síťce oprav, v dílcích - pozorování J300, V200 - povel: dálka více 30, doprava

64 Příprava síťky pro určování oprav v metrech: Ve zjednodušené formě se připravuje síťka pro určování oprav úchylek středů skupin výbuchů (salv) v metrech a to s tím rozdílem, že se na vynesenou záměrnou a přímku oprav směru vynesou ve zvoleném měřítku dílky, rovnající se velikosti 100 m. Tento způsob se zpravidla využívá při zakreslení výstřelné a přímky oprav směru do předtištěné síťky: příprava síťky pro určování oprav v metrech je totožná s přípravou síťky pro určování oprav v dílcích, až na rozdílné měřítko stupnic oprav dálky a směru, kde se označují hodnoty oprav dálky a směru ve stovkách metrů, na záměrnou a na přímku oprav směru se tedy vynesou stupnice s dělením po 50 m a stovky metrů se očíslují. Určování oprav na síťce oprav v metrech: podle hlášených úchylek středního nárazu skupiny výbuchů (salvy) se vynese pozorování do síťky oprav pomocí os světových stran a získaný bod se označí V 1, z bodu V 1 se vynese kolmice na záměrnou a kolmice na přímku oprav směru. Z těchto os se vyčtou opravy dálky a směru v metrech pro palebné postavení, opravy v metrech se přepočítají na opravy v dílcích. 64

65 Opravy se rovnají: oprava dálky: oprava směru: ΔD(dc) ΔD(m) : ΔXdc C ΔS(dc) ΔS(m) : 0,001D t Příprava a určování oprav na přístroji pro řízení palby PUO 9M Příprava PUO 9M k práci (obrázek 28): 1. S využitím průsečíků kilometrových čar nad prostorem cílů se na orientovanou rýsovku vyznačí, v odpovídajícím směru, šipkami a písmeny spojnice S J a V Z. 2. Po obdržení souřadnic cíle se nastaví otvor středového pouzdra na střed cíle a pracovní hrana dálkového pravítka se ztotožní s bodem palebného postavení. V této poloze se pravítko zajistí a určí se prvky pro střelbu. 3. Na dálkové stupnici se vyznačí proti bodu palebného postavení kolmá ryska (bude využita k vyznačení fiktivního bodu palebného postavení a určování oprav dálky), nad rysku se napíše znaménko opravy dálky zaměřovače +, pod rysku znaménko. 4. Nonius úhloměru se nastaví na 0, vlevo od nuly se napíše znaménko opravy směru +, vpravo znaménko. 5. Otvor středového pouzdra se ztotožní s nejbližším průsečíkem kilometrových čar (který představuje fiktivní polohu zastřelovaného cíle a ulehčí vynášení hlášených středů salv). 6. Proti rysce vyznačené na dálkovém pravítku se vyznačí na rýsovce bod B, který představuje fiktivní polohu palebného postavení vůči fiktivní 65

66 poloze cíle, ztotožněné s průsečíkem kilometrových čar. Určování oprav dálky a směru na PUO 9M (obrázek 28): 7. Podle hlášených úchylek středního nárazu skupiny výbuchů (salvy) se vynesou úchylky ve směru a dálce v metrech ve směru světových stran a vyznačí se bodem. 8. Hrana dálkového pravítka se posune na fiktivní bod palebného postavení B a u vyznačené kolmé rysky na dálkovém pravítku se vyčte oprava dálky, která se rovná úsečce mezi bodem B a kolmou ryskou na dálkovém pravítku. Znaménko opravy je totožné se znaménkem na dálkovém pravítku. 9. Oprava směru se vyčte oproti nóniu úhloměru, její znaménko je totožné se znaménkem na dané straně od nulové polohy. Obdobně se postupuje při určování oprav dalších skupin výbuchů (salv). 66

67 Obrázek 28 - Znázornění přípravy PUO 9M a určování oprav na PUO 9M 67

68 2.7 Zastřílení stupnicí Podstata zastřílení stupnicí Zastřílení stupnicí se provádí za vhodných pozorovacích podmínek z pozemní pozorovatelny nebo při přidělení vrtulníku dělostřeleckému útvaru a vhodných pozorovacích a střeleckotechnických podmínkách (podmínkách vzdušného koordinačního prostoru), kdy převýšení vrtulníku nad cílem je větší než 1/10 pozorovací dálky. Používá se v terénu, ve kterém je nedostatek terénních předmětů, to znamená, že nejsou podmínky pro pomyslné vytýčení světových stran a stanovení vztažné základny pro snadné určování úchylek výbuchů od středu cíle podle světových stran. Přesné souřadnice dělostřeleckého (dělostřeleckého vzdušného) pozorovatele nemusí být známy. Podstata zastřílení stupnicí spočívá v tom, že baterie vystřelí současně oběma četami salvy s vějířem sevřeným, s dálkami zaměřovače odstupňovanými od sebe o 400 metrů, čímž vyznačí (dvěma skupinami výbuchů) v prostoru cíle pro dělostřeleckého pozorovatele (osádku vrtulníku) výstřelnou (je dána spojnicí středů obou skupin výbuchů čet) i dálkové měřítko (délka úsečky mezi středy skupin výbuchů je 400 m) a po započítání oprav podle úchylek středu bližší skupiny výbuchů od cíle se vystřelí baterijní salva. Dělostřelecký pozorovatel musí odpozorovat a vyhodnotit současně dvě skupiny výbuchů (salvy) čet, vystřelené s různými dálkami zaměřovače. 68

69 To usnadní dělostřeleckému pozorovateli (osádce vrtulníku) určit úchylku bližší skupiny výbuchů (salvy) od cíle v metrech po výstřelné v dálce a kolmo na výstřelnou ve směru. Vzdálenost 400 m mezi skupinami výbuchů (salvami) čet byla zvolena na základě požadavku, aby ve většině případů, byl cíl zarámován mezi středy skupin výbuchů (salv) čet (obrázek 29). D C p 200m C D p D C p 200m výstřelná V 2 C V 1 2. četa 1. četa druhá 400 m první B skupina výbuchů Obrázek 29 - Zarámování cíle mezi středy skupin výbuchů (salv) čet Poznatky ze střeleb ukázaly, že po opravě podle první skupiny výbuchů (salvy) nebude cíl vždy výbuchy pokryt. Je tomu tak proto, že chyby určení úchylek skupiny výbuchů (salvy), které nastaly blíže k cíli při zarámování cíle do dané vidlice (400m), mohou být značné (pravděpodobná chyba je 70 až 90 m). Proto se před přechodem na účinnou střelbu vystřelí ještě jedna salva s jednou dálkou zaměřovače shodnou pro obě čety, vějířem sevřeným, s prvky opravenými podle úchylek bližší skupiny výbuchů (salvy) k cíli. Po určení a navelení oprav určených podle úchylek středu skupiny výbuchů této salvy se zahájí účinná střelba. Takto se podstatně zvýší přesnost zastřílení cíle (pravděpodobná chyba nebude větší než 2 úd). 69

70 2.7.2 Postup při zastřílení stupnicí Po obdržení hlášení dělostřeleckého pozorovatele se zakreslí poloha cíle na PUO a mapu (určí se jeho nadmořská výška, je-li třeba) a vypočítá se spotřeba střel pro vedení účinné střelby (je-li cíl nepozorovaný). Při přípravě prvků pro střelbu určí počtář počítané prvky na střed cíle. Pro první četu určí dálku zaměřovače tak, že zmenší počítanou dálku na střed cíle o 200 m (dělostřelecký pozorovatel označuje v hlášení skupinu výbuchů, získanou touto dálkou jako první ). Pro druhou četu určí dálku zaměřovače tak, že zvětší počítanou dálku na střed cíle o 200 m (dělostřelecký pozorovatel označuje v hlášení skupinu výbuchů, získanou touto dálkou zaměřovače jako druhá ). Dělostřelecký pozorovatel hlásí úchylky středu skupiny výbuchů (salvy), určené v dálce i ve směru v metrech vzhledem k výstřelné a to té skupiny výbuchů, která je blíže k cíli, přičemž udá číslo dané skupiny výbuchů (obrázek 30). 70

71 Obrázek 30 - Určení úchylek středů skupin výbuchů (salv) od cíle Po hlášení úchylek středu bližší skupiny výbuchů vzhledem k cíli dělostřeleckým pozorovatelem (osádkou vrtulníku) se v místě řízení palby palebné (raketometné) baterie (MŘP, MŘPR) nebo středisku řízení palby oddílu (SŘP) určí opravy dálky a směru a vystřelí se baterijní salva jednou dálkou zaměřovače sevřeným vějířem. Dělostřelecký pozorovatel určí 71

72 a hlásí úchylky středu skupiny výbuchů (baterijní salvy) od cíle v dálce i ve směru v metrech, přičemž využije měřítko vytvořené při první salvě (četami stupnicí). Po opravě prvků se přejde na účinnou střelbu. 2.8 Zastřílení odhadem (postupným přibližováním k cíli) Zastřílení odhadem (postupným přibližováním k cíli) se provádí při výhodných pozorovacích podmínkách, které umožňují určovat úchylky výbuchů v dálce v metrech odhadem: - pečlivě prozkoumaný terén v prostoru cíle, - rozmístění cíle na přivráceném svahu, - převýšené pozorování, je-li cíl na rovině, - terén v prostoru cíle je přehledný a je v něm dostatek terénních předmětů. Podstata zastřílení odhadem (postupným přibližováním k cíli) spočívá v určování úchylek výbuchů v dálce odhadem, ve směru pozorovacím přístrojem do získání úchylky v dálce do 100 m, ve směru do Odhad úchylky výbuchů v dálce se provádí podle terénních předmětů v okolí cíle. Rozhodující roli zde mají zkušenosti dělostřeleckého pozorovatele. Zastřílení odhadem (postupným přibližováním k cíli) se provádí podle pravidel zastřílení s laserovým dálkoměrem. Tento způsob zastřílení je možné použít při pozorovacím úhlu do

73 Na účinnou střelbu se přechází po získání úchylky od cíle v dálce do 100 m, ve směru do Podle zjištěných úchylek se vypočítají opravy, opraví se prvky zaměřovače a přejde se na účinnou střelbu. 3 Účinná střelba na nepohybující se pozemní pozorované cíle 3.1 Všeobecné zásady Účinná střelba na nepohybující se pozorované cíle se obvykle vede baterií, četou nebo dělem, případně i oddílem. Počet děl použitých ke splnění palebného úkolu závisí na druhu, důležitosti a rozměrech cíle, na úkolu a podmínkách střelby a také na času, který je k dispozici ke splnění palebného úkolu. Prvky pro střelbu je nutné upřesňovat v průběhu účinné střelby. Podle druhu a rázu cíle, jeho důležitosti a bojové situace se účinná střelba obvykle vede s úkolem zničit, zbořit, umlčet nebo rušit: - zničení cíle spočívá v dosažení takových ztrát, při kterých cíl úplně ztrácí bojeschopnost (použitelnost), - zboření cíle spočívá v jeho vyřazení z dalšího bojového použití. Zboření lze dosáhnout jen přímým zásahem cíle, - umlčení cíle spočívá v dosažení takových ztrát a vytvoření takových podmínek palbou, při kterých cíl dočasně pozbývá bojeschopnosti, omezuje se jeho manévr nebo narušuje velení, 73

74 - rušení cíle spočívá v omezeném účinku na živou sílu nepřítele vedením rušivé palby omezeným počtem děl a střeliva ve stanoveném čase. Bojeschopnost ztrácí cíl jen po dobu vedení palebného přepadu. Volba náplně, střely a zapalovače se řídí obecnými pravidly. Při účinné střelbě na živou sílu, neobrněné a nekryté lehce obrněné cíle nebo cíle v nekrytých zákopech (okopech) je účelné vést palbu střelbou na odraz nebo použít střely s nekontaktním časovacím nebo přibližovacím zapalovačem. Účinná střelba na pozorovaný cíl se obvykle vede až do jeho zničení. Proto spotřeba střel na cíl závisí na chybách určení prvků pro účinnou střelbu, rozptylu střel, účinku střel v cíli, pozorovacích podmínkách, umění dělostřeleckého velitele, vycvičenosti a sladěnosti střílející jednotky. Palebná baterie je základní palebnou dělostřeleckou jednotkou, schopnou ničit (umlčovat) samostatnou palbou ze zakrytých palebných postavení jeden až dva cíle, kterými mohou být: - jednotlivé cíle, - skupinové cíle o hloubce menší než 100 m nebo o hloubce rovnající se nebo větší než 100 m. 74

75 3.2 Účinná střelba na jednotlivé pozorované cíle Jednotlivé pozorované cíle se obvykle ničí. Střelba se vede baterií (četou) sériemi palby ráz na ráz po 2 4 ranách pro dělo, jednou dálkou zaměřovače a sevřeným vějířem až do splnění palebného úkolu. V přestávkách mezi sériemi palby ráz na ráz se vyhodnocují výsledky palby, určují se a zahrnují opravy. Vedení palby ráz na ráz je velmi důležitým požadavkem, protože morální účinek na nepřítele nezávisí jen na počtu vystřelených ran a na způsobených ztrátách, ale i na době po kterou jsou ztráty způsobovány a intenzitě palby. Ztráty způsobené během velmi krátké doby mnohem více ovlivní morální stav. Účinná střelba vedená co nejrychlejším tempem musí rovněž zabránit nepříteli ukrýt se před postřelováním a zabezpečit splnění palebného úkolu v co nejkratší době. Jestliže se v průběhu účinné střelby stal cíl nepozorovaným, pokračuje se v palebném přepadu s posledními velenými prvky pro účinnou střelbu. Spotřeba se stanoví ve výši 1/3 normy ke zničení jednotlivého nepozorovaného cíle. 3.3 Účinná střelba na skupinové pozorované cíle Skupinové pozorované cíle se podle charakteru, důležitosti a podmínek umlčují nebo ničí palbou čety, baterie nebo oddílu. Maximální rozměry skupinových pozorovaných cílů pro postřelování četou a baterií jsou uvedeny v tabulce 4. 75

76 Tabulka 4 Maximální rozměry skupinových pozorovaných cílů, hlavňové dělostřelectvo a minomety malé (střední) ráže Jednotka Rozměr cíle (úseku) [m] Jednotka (rozmístění, počet děl, Šířka Hloubka Poloměr minometů) Š Cmax H Cmax R Cmax Četa (200) 100 (150) 50 (75) V celku (6 8) 300 (300) 150 (200) 75 (100) Baterie Minometná baterie malé (střední) Po četách (6 8) 400 (400) 200 (300) 100 (150) V celku (12) 400 (400) 250 (300) 125 (150) Po četách (12) 500 (500) 300 (400) 150 (200) ráže 3 čety Způsoby postřelování skupinových pravoúhlých (lineárních) cílů dělostřeleckou baterií jsou uvedeny v tabulce 5. 76

77 Tabulka 5: Způsoby postřelování skupinových pravoúhlých (lineárních) cílů dělostřeleckou baterií Vykonavatel Způsob postřelování Cíle, střely, zapalovače Dělostřelecká baterie (samostatné palby baterií) náložmo četami náložmo četami stupnicí s rozdělením cílů mezi čety střelba na jednotlivé nepozorované a skupinové nepozorované a pozorované cíle střelba na skupinové pozorované cíle o hloubce 100 m a větší střelba tříštivo trhavými střelami s nekontaktními časovacími zapalovači střelba na cíle, které je třeba vyřadit ve stejném časovém období s rozdělením úseků cíle (čáry) mezi čety - střelba na cíl o rozměrech větších než je maximální úsek pro baterii nebo na cíl, který má nepravidelný protáhlý tvar, přičemž jsou zjištěny souřadnice nejdůležitějších prvků - vedení obranných přehradných paleb Při vyřazování kruhových cílů se postupuje podle zvláštních pravidel a realizuje se pouze při výpočtu prvků pro účinnou střelbu s podporou počítače. Dělostřelecká baterie (četa) postřeluje cíle o rozměrech do maximálního úseku pro baterii (četu), jak je uvedeno v tabulce 4. Dělostřelecká baterie postřeluje: - nepozorované jednotlivé a skupinové pravoúhlé cíle vždy třemi dálkami zaměřovače a jedním nebo dvěma směry, 77

78 - pozorované jednotlivé cíle vždy jednou dálkou zaměřovače jedním směrem, vějířem sevřeným, - pozorované skupinové pravoúhlé cíle: - jednou dálkou zaměřovače při hloubce cíle do 100 m, - třemi dálkami zaměřovače, při hloubce cíle 100 m a větší. Na každé dálce vystřelí baterie třetinu plánované spotřeby na cíl, - dvěma dálkami zaměřovače při samostatné palbě dělostřelecké baterie četami náložmo, při hloubce cíle 100 m a větší. Na každé dálce vystřelí četa polovinu plánované spotřeby pro četu. Při postřelování skupinového pravoúhlého cíle baterií četami stupnicí vede každá četa palbu pouze na jedné dálce zaměřovače (tabulka 6) a vystřelí na ní plánovanou spotřebu pro četu (polovinu spotřeby pro baterii). Skok v dálce je 1/6 H C. Tabulka 6: Dálky zaměřovače čet při vedení účinné střelby baterií na jeden skupinový pravoúhlý cíl četami stupnici Číslo čety Dálka zaměřovače První D C dc 1 H 2 C Druhá D C dc 1 H 2 C 78

79 Při postřelování s rozdělením cílů nebo úseků cíle (čáry) mezi čety postřeluje četa cíle vždy jednou dálkou. V závislosti na šířce cíle postřeluje baterie (četa) cíl jedním nebo dvěma směry. Dvěma směry postřeluje baterie (četa) cíl, je-li interval vějíře výbuchů na dělo na: - kryté a obrněné cíle větší než 25 m, - nekryté a neobrněné cíle větší než 50 m. Tento případ nepřichází pro baterii ani četu při samostatné palbě v úvahu vzhledem k maximální šířce úseku pro baterii a četu. Realizuje se pouze při střelbě baterií v rámci oddílu a četami náložmo nebo stupnicí v rámci baterie. Baterie (četa) vede palbu nejprve počítaným směrem na všech dálkách zaměřovače, potom změní směr o polovinu intervalu vějíře výbuchů doprava a vede palbu druhým směrem, stejným způsobem jako při vedení palby prvním směrem. Při postřelování cíle dvěma směry vystřelí jednotky, ve výše uvedených případech, na každé dálce a směru polovinu deklarované spotřeby. Při stanovení způsobu postřelování cíle (úseku cíle) se baterii určuje: - počet dálek zaměřovače. Určí se povelem Náložmo! při postřelování cíle baterií třemi dálkami, Četami náložmo! při postřelování cíle baterií četami náložmo. Na skupinový pozorovaný cíl o hloubce 100 m a větší se volí postřelování náložmo, četami náložmo, stupnicí, četami stupnicí podle konkrétních podmínek, - velikost skoku v dálce (stupnice) a v časování, - počet směrů (jsou-li dva), 79

80 - interval vějíře výbuchů a oprava směru o polovinu intervalu vějíře doprava při střelbě dvěma směry, - spotřeba střel v kusech pro dělo, dálku a směr. Skupinový lineární cíl se postřeluje: - orientovaný čelně k výstřelné, jednou dálkou, jedním směrem s intervalem vějíře 50 (25) m na dělo, - orientovaný bočně k výstřelné, četami vějířem sevřeným (vjs) na záměrné body čet. Počítaná dálka na střed cíle se pro čety zvětšuje (zmenšuje) o 1/4 baterijního úseku podle vzájemné polohy cíle a výstřelných palebných čet. Skupinový kruhový cíl se postřeluje: - o poloměru R C < 50 m vjs, jednou dálkou na střed cíle, - o poloměru 50 m < R C < 75 m četami vjs, jednou dálkou určenou na střed cíle s posunem 1. čety doprava, 2. čety doleva o 1/4 Š C (1/2 R C ), - o poloměru 75 m < R C < 100 m stejným způsobem jako cíl o poloměru 50 m < R C < 75 m. Kruhové cíle o R C > 50, se při přípravě prvků pro střelbu náhradními prostředky postřelují pouze výjimečně a to výše uvedeným způsobem. Postřelování šířky cíle dělostřeleckou baterií a četou Zásady postřelování šířky cíle baterií jsou uvedeny v kapitole 2.2.3, stati úprava vějíře. 80

81 Postřelování šířky cíle palebnými četami Řídícím dělem baterie je v podstatě střední dělo (4. dělo), kdežto řídícími děly čet jsou krajní děla (4. a 5. dělo). Prvky pro střelbu se určují pro tato děla. Před zahájením účinné střelby při samostatné palbě palebnými četami je nutné opravit směr u 1. palebné čety o 1,5 I V doleva, u 2. palebné čety o 1,5 I V doprava (obrázek 31). Obrázek 31 Oprava směru a) 1. palebné čety b) 2. palebné čety Stejným způsobem se postupuje při samostatné palbě dělostřelecké baterie četami náložmo a četami stupnicí. Při vedení palby dvěma směry se postupuje stejně jako při střelbě baterií. 81

82 3.4 Opravování (kontrola) účinné střelby Při vedení účinné střelby na pozorované cíle se určují opravy dálky, směru, vějíře, výšky rozprasku, skoku v dálce a skoku časování. u každé série účinné střelby se určuje poměr znaků, případně úchylka středního nárazu od středu cíle laserovým dálkoměrem. Opravování palby se provádí obvykle podle zásad zastřílení rámováním, přičemž se opravy dálky rovnají: - při hloubce cíle menší než 100 m: 50 m, jsou-li všechna pozorování stejného znaku vzhledem ke středu cíle, 25 m po obdržení krycí skupiny s převládajícími dlouhými nebo krátkými vzhledem ke středu cíle. - při hloubce cíle 100 m a větší: hloubce cíle, jsou-li všechna pozorování dlouhá vzhledem ke vzdálenější (všechna krátká vzhledem k bližší) hranici cíle, dvě třetiny hloubky cíle po obdržení krycí skupiny s převládajícími dlouhými (krátkými) pozorováními vzhledem ke vzdálenější (bližší) hranici cíle. Oprava směru se určuje podle pozorování úchylky středu skupiny výbuchů od středu cíle. K určení opravy směru se změřená úchylka ve směru středu skupiny výbuchů od středu cíle vynásobí redukčním poměrem. 82

83 Při velkém pozorovacím úhlu se podle uvedeného pozorování určeného po pozorovací přímce nastaví k určení oprav na PUO 9M (sčítači) příslušné velikosti úchylek v dálce. Opravy směru a dálky se určí na přístroji pro řízení palby nebo na sčítači. Vějíř se opravuje při malém a středním pozorovacím úhlu v těch případech, kdy nebyla postřelována celá šířka cíle nebo jestliže značná část výbuchů nastala mimo průčelí cíle. Skok v dálce se opravuje v těch případech, kdy není postřelována celá hloubka cíle nebo jestliže značná část výbuchů nastala současně za bližší i vzdálenější hranice cíle. 83

84 4 Zastřílení s využitím optických prostředků (přístrojů) dělostřeleckého průzkumu 4.1 Podstata, výhody a nevýhody zastřílení s využitím optických prostředků (přístrojů) dělostřeleckého průzkumu Zastřílení s využitím optických prostředků (přístrojů) dělostřeleckého průzkumu se provádí: s laserovým dálkoměrem KPzP, PzPK SNĚŽKA nebo IPzS LOS z jedné (určené) pozorovatelny, s určenými pozorovatelnami, ze dvou pozorovatelen. Podstata zastřílení s využitím optických prostředků (přístrojů) dělostřeleckého průzkumu spočívá v tom, že pomocí přístrojů se měří úchylky výbuchů od cíle a podle nich se opravuje současně dálka a směr. Oproti zastřílení bez využití prostředků dělostřeleckého průzkumu (zejména zastřílení rámováním) má zastřílení s využitím optických prostředků (přístrojů) následující výhody: menší spotřeba střel na zastřílení, větší přesnost prvků, se kterými se zahajuje účinná střelba, není potřebné určovat smysl výbuchů (dostřelu), čímž je vyloučena možnost chybného ohodnocení smyslu výbuchu v dálce, jednodušší pravidla zastřílení. 84

85 K nevýhodám patří: závislost na prostředcích pozorování (přístrojích), větší časová náročnost na přípravu přístrojů a organizaci součinnosti. 4.2 Zastřílení s laserovým dálkoměrem Podstata zastřílení s laserovým dálkoměrem Zastřílení s laserovým dálkoměrem je hlavním způsobem zastřílení pozorovaných cílů. Při zastřílení s dálkoměrem se cíl zastřeluje podle úchylek výbuchů od cíle měřených z jedné pozorovatelny. Přesnost zjišťování úchylek závisí na pozorovací dálce, na způsobu topograficko-geodetického připojení pozorovatelny, orientaci přístroje k měření směrníků, rázu terénu a pozorovacích podmínkách. Při zastřílení s dálkoměrem mohou být využity laserové dálkoměry: kombinovaného průzkumného přístroje (KPzP), integrovaného průzkumného systému (LOS), průzkumného a pozorovacího kompletu (PzPK SNĚŽKA). Podstata zastřílení s dálkoměrem spočívá v tom, že se dálkoměrem měří dálky výbuchů (d V ), pozorovacím přístrojem směrníky výbuchů (α V ) nebo úchylky ve směru (α). Z rozdílu pozorovací dálky (směrníku na cíl) a dálek změřených na výbuchy (směrníků na výbuchy) se určují úchylky výbuchů v dálce a ve směru a podle nich se opravuje dálka a směr. 85

86 Opravy dálky a směru se určují na přístroji pro řízení palby PUO 9M a při pozorovacím úhlu i do 5-00 (malém a středním pozorovacím úhlu) i výpočtem. Dále budou rozebrány zásady zastřílení při i Zastřílení směru, redukční poměr S počítanými prvky se vystřelí jedna rána řídícím dělem. Nebyl-li první výbuch pozorován, vystřelí se druhá rána se stejnými nebo vhodně opravenými prvky tak, aby výbuch nastal v pozorovaném prostoru. Se stejnými prvky se další rána vystřelí tehdy, předpokládá-li se, že střela doletěla do prostoru cíle, ale buď nevybuchla nebo výbuch byl zdušen při dopadu střely do bažinatého terénu apod. S vhodně opravenými prvky zaměřovače se vystřelí tehdy, jestliže podle zvuku výbuchu dělostřelecký pozorovatel usoudil, že výbuch nastal buď příliš daleko od cíle, nebo v prostoru, který není možno z pozemní pozorovatelny pozorovat. Prvky zaměřovače se opraví tak, aby další výbuch nastal v pozorovaném prostoru. Tento případ nastane obvykle tehdy, jestliže při určení prvků pro střelbu došlo k hrubé chybě v dálce nebo ve směru. První a obvykle ani další výbuchy během zastřílení nenastanou na pozorovací přímce. To způsobují chyby určení prvků pro střelbu, nepřesná pozorování a opravování i šířkový rozptyl. Zejména první výbuchy, vzhledem k chybám určení prvků pro střelbu, budou zpravidla uchýleny od cíle. Proto se výbuchy přivádějí na pozorovací přímku s použitím redukčního poměru Rp. 86

87 Vzhledem k uspořádání bojové sestavy obvykle bude vzdálenost mezi pozorovatelnou a výbuchem jiná než vzdálenost mezi palebným postavením a výbuchem. Proto úhel měřený z pozorovatelny mezi cílem a výbuchem bude jiný než úhel mezi cílem a výbuchem pro palebné postavení. Je proto nutné úhel změřený z pozorovatelny přepočítat pro palebné postavení, což se provádí pomocí redukčního poměru, jehož odvození vyplývá z obrázku 32. Obrázek 32 Odvození redukčního poměru Jestliže se při výstřelu výbuch uchýlil od cíle a nastal v bodě V, vyplývá z dílcového pravidla: CV 0,001d 0, 001 C D t β = α d C D t 87

88 Z tohoto vztahu úhel se rovná úhlu násobenému koeficientem podílu dálek, který se nazývá redukční poměr Rp. R P = d D C t Rp bude vypočítán s určitou chybou, ale ta je tak malá, že nemá vliv na průběh zastřílení. Redukční poměr se počítá s přesností na jedno desetinné místo. K určení opravy směru S k přivedení výbuchu na pozorovací přímku se změní znaménko pozorované úchylky výbuchu z pozorovatelny ve směru a násobí se RP. S (- ) R P Zastřílení dálky, stranový skok Zastřílení dálky se zahajuje po určení pozorovací dálky výbuchu. Při změně dálky ( D) se uchylují výbuchy od pozorovací přímky (obr. 32). Čím větší bude změna dálky a čím větší bude pozorovací úhel, tím více bude výbuch po opravě dálky uchýlen od pozorovací přímky (obr. 32). 88

89 Obrázek 32 Úchylka výbuchu ( ) ve směru od pozorovací přímky při změně dálky zaměřovače Udržení výbuchu na pozorovací přímce po změně dálky umožňuje oprava směru, která se nazývá stranový skok Ss. Stranový skok je úhel, o který je nutno změnit směr, aby se při opravě dálky zaměřovače udržely výbuchy na pozorovací přímce. Odvození vzorce pro výpočet Ss je znázorněno na obrázku 33. Předpokládejme, že výbuch nastal v bodu V1 na pozorovací přímce. Při opravě dálky o hodnotu D by další výbuch nastal v bodu V2. K přivedení výbuchu na pozorovací přímku do bodu V3 je nutné současně s opravou dálky změnit i směr o hodnotu stranového skoku Ss. 89

90 Obrázek 33 Odvození stranového skoku Z dílcového pravidla vyplývá: S S = V V 2 3 V2 t D Z obrázku je zřejmé: V V 3 V2V3 ΔD tg i tg i, neboť ΔD 2 90

91 Za předpokladu, že D V2 t D C t, je po dosazení: S S ΔD tg i 0,001D C t Jelikož vzdálenost V2 D t neznáme, budeme Ss počítat pro D C t, což umožní používat Ss po celou dobu zastřílení. Vzniklá chyba je zanedbatelná. Při pozorovacím úhlu i 5-00 považujeme tg i 0,001i. Při tomto předpokladu: S S ΔD 0,001 i 0,001D C t ΔD i D C t Velikost Ss je vhodné vypočítat předem, při určení prvků pro střelbu, pro opravu dálky pak tvar: D = 100 m. Výsledný vzorec má S S 100 i C Dt, neboli S S i 0,01D C t Stranový skok se počítá s přesností na Směr se opravuje o hodnotu stranového skoku směrem k pozorovatelně při zmenšení dálky střelby a směrem od pozorovatelny při zvětšení dálky střelby (obr. 34, 35). 91

92 Je nutné si uvědomit, jak je uspořádána bojová sestava (palebné postavení výstřelná, vzhledem k pozorovatelně - pozorovací přímce). Obrázek 34 Oprava směru o stranový skok, při zmenšení (zvětšení) dálky střelby, je-li palebné postavení vpravo vzhledem k pozorovatelně Je-li palebné postavení (výstřelná) vzhledem k pozorovatelně vpravo, potom při zkracování dálky ( D ), bude znaménko opravy směru ze stranového skoku také mínus (Ss ). Při prodlužování dálky ( D+) bude znaménko opravy směru ze stranového skoku také plus (Ss+) (obr. 34). 92

93 Obrázek 35 Oprava směru o stranový skok, při zmenšení (zvětšení) dálky střelby, je-li palebné postavení vlevo vzhledem k pozorovatelně Je-li palebné postavení (výstřelná) vzhledem k pozorovatelně vlevo, bude tomu naopak. Při zkracování dálky ( D ) bude znaménko opravy směru ze stranového skoku plus (Ss+), při prodlužování dálky ( D+) bude znaménko opravy ze stranového skoku mínus (Ss ) (obr. 35). 93

94 4.2.4 Určování oprav při zastřílení při malém a středním pozorovacím úhlu Oprava dálky ΔD: Oprava dálky ΔD[m] se určí jako rozdíl pozorovací dálky cíle dc[m] a výbuchu dv[m]. Oprava dálky zaměřovače v dílcích ΔD[dc] se určí dělením ΔD[m] hodnotou ΔXdc vyhledanou v tabulkách střelby pro počítanou dálku střelby (obr. 36). Obrázek 36 - Určení opravy dálky při i

95 Oprava směru ΔS: Je-li změřen směrník výbuchu (α V ) musí se nejdříve určit úchylka výbuchu ve směru od cíle (Δα) podle vzorce: Δα α C α V ( Δα) Úchylka výbuchu ve směru vypočítaná tímto způsobem má již znaménko opravy směru, která se bude následně počítat. Určíme-li úchylku výbuchu ve směru přímo (např. dalekohledem) musíme při výpočtu opravy směru změnit její znaménko na opačné (- ). Oprava směru (ΔS) se určí jako algebraický součet opravy vyplývající z úchylky výbuchu od cíle ve směru (-Δα Rp) a opravy vyplývající ze stranového skoku (Ss ΔD). ΔS Δα R P ( ΔD S S ) Určování oprav při velkém pozorovacím úhlu Určování oprav při velkém pozorovacím úhlu (i 5-00) se provádí na přístroji pro řízení palby PUO 9M. Ze vzájemné polohy pozorovatelny, palebného postavení a cíle při velkém pozorovacím úhlu vyplývají zvláštnosti pozorování výbuchů, zastřílení i účinné střelby (obr. 37). 95

96 Obrázek 37 - Zvláštnosti pozorování výbuchů při i 5-00 Úchylky výbuchů pro palebné postavení v dálce (V1 a V2) se pozorují z pozorovatelny jako úchylky ve směru a naopak úchylky pro palebné postavení ve směru (V3 a V4) se pozorují z pozorovatelny jako úchylky v dálce. Dálkový rozptyl se jeví z pozorovatelny jako rozptyl ve směru a zdánlivě je proto mnohem větší než při malém a středním pozorovacím úhlu. Tyto skutečnosti nemají vliv na určování úchylek výbuchů v dálce a ve směru, protože dělostřelecký pozorovatel má k dispozici optické přístroje, kterými určuje polární souřadnice výbuchů. Proto stejně jako při malém a středním pozorovacím úhlu jsou negativní vlivy velkého pozorovacího úhlu 96

97 na průběh zastřílení částečně eliminovány. Použití redukčního poměru a stranového skoku k výpočtu oprav však není možné, protože určené opravy by byly zatíženy značnými chybami. Proto se při velkém pozorovacím úhlu používá k určení oprav dálky a směru přístroj pro řízení palby PUO 9M, případně sčítač DS vz. 88. Vějíř výbuchů baterie (čety) se jeví zkresleně a jeho opravování v podstatě není možné Postup při zastřílení s dálkoměrem a zásady kontroly účinné střelby Zastřílení se zahajuje jednou ranou počítanými prvky řídícím dělem. Na účinnou střelbu se přechází, jestliže: - změřená úchylka výbuchu od cíle nepřesahuje v dálce 100m a ve směru 20dc, opravenými prvky, - byl při zastřílení získán zásah cíle, stejnými prvky. Při zásahu skupinového cíle se určí opravy podle změřených úchylek výbuchu od středu cíle. V ostatních případech se vystřelí s opravenými prvky druhá rána. Podle změřených úchylek druhého výbuchu od cíle se určí opravy a přejde se na účinnou střelbu bez ohledu na velikost úchylek. Kontrola účinné střelby se provádí podle následujících zásad (jako při zastřílení rámováním): - Při hloubce cíle menší než 100 m se opravy dálky rovnají: 97

98 - 50 m, jsou-li všechna pozorování stejného znaku vzhledem ke středu cíle, - 25 m po obdržení krycí skupiny s převládajícími dlouhými nebo krátkými vzhledem ke středu cíle, - Při hloubce cíle 100 m a větší se opravy dálky rovnají: - hloubce cíle, jsou-li všechna pozorování dlouhá vzhledem ke vzdálenější hranici (všechna krátká vzhledem k bližší hranici) cíle, - 2/3 hloubky cíle po obdržení krycí skupiny s převládajícími dlouhými (krátkými) pozorováními vzhledem ke vzdálenější (bližší) hranici cíle. K určení opravy směru se při i < 5-00 změřená úchylka ve směru středu skupiny výbuchů od cíle (středu cíle) vynásobí redukčním poměrem. Při velkém pozorovacím úhlu se podle výše uvedeného pozorování po pozorovací přímce nastaví na přístroji pro řízení palby PUO 9M příslušná velikost úchylky v dálce změřená úchylka od cíle ve směru se rovněž nastaví na přístroji pro řízení palby PUO 9M a určí se opravy. 98

99 4.3 Zastřílení s určenými pozorovatelnami Podstata zastřílení s určenými pozorovatelnami Zastřílení s určenými pozorovatelnami je charakterizováno protínáním cílů a výbuchů ze dvou pozorovatelen. Podstata zastřílení s určenými pozorovatelnami spočívá v tom, že se měří úchylky výbuchů ve směru ze dvou pozorovatelen a podle nich se opravuje dálka a směr. Vzhledem k bojové situaci a podmínkám může být vzájemná poloha palebného postavení (výstřelné) a pozorovatelen různá (obr. 38, 39 a 40). Úhel protínání (γ) se vypočítá na základě této vzájemné polohy. Obrázek 38 Výstřelná prochází mezi pozorovatelnami 99

100 Obrázek 39 - Výstřelná prochází vpravo od pozorovatelen Obrázek 40 - Výstřelná prochází vlevo od pozorovatelen 100

101 kde: L, P - levá a pravá pozorovatelna d L, d p - pozorovací dálka cíle z levé a pravé pozorovatelny i L, i p - pozorovací úhly pro levou a pravou pozorovatelnu - úhel protínání, je to úhel měřený z cíle (C) mezi směry pozorovacích přímek na levou (L) a pravou (P) určenou pozorovatelnu Podmínky pro zastřílení s určenými pozorovatelnami Pro zastřílení s určenými pozorovatelnami musí být splněny tyto podmínky: 1. Protínání cíle a výbuchů se musí provádět ze dvou pozorovatelen. K pozorování se používají dělostřelecké buzoly, periskopické dalekohledy, případně další optické přístroje. 2. Mezi pozorovatelnami, náčelníkem určených pozorovatelen a MŘP (SŘP) musí být stálé spojení. Pozorovatelna, na které je náčelník určených pozorovatelen, se nazývá hlavní pozorovatelna. 3. Souřadnice pozorovatelen musí být určeny podle mapy se souřadnicemi význačných bodů nebo podle mapy (leteckého snímku) měřítka nejméně 1: a pomocí přístrojů. 4. Orientace přístrojů musí být provedena nejméně pomocí magnetky buzoly se započítáním opravy buzoly určené ve vzdálenosti do 5 km od pozorovatelen. 5. Úhel protínání musí být nejméně 1-00 při vzájemné viditelnosti pozorovatelen a dálce protínání do 5 km. Neníli vzájemná viditelnost pozorovatelen a při protínání cílů 101

102 prozrazujících se dýmem a prachem a také při dálce protínání větší než 5 km, musí být úhel protínání nejméně Rozmístění pozorovatelen musí být organizováno tak, aby alespoň pro jednu z pozorovatelen byly pozorovací úhly menší než Určené pozorovatelny mohou být rozvinuty na široké nebo na krátké základně. Určené pozorovatelny se využívají: k protínání cílů, orientačních bodů a pomocných cílů, ke spolupráci při zastřílení cílů, ke spolupráci při vytváření fiktivních pozemních a vzdušných pomocných cílů. Dělostřeleckým pozorovatelům na určených pozorovatelnách se udává bod cíle (pomocného cíle), na který musí být zamířeny zaměřovací kříže optických přístrojů. Pozorovací přístroje na pozorovatelnách se orientují: do severu kilometrového (zpravidla) nebo do hlavního směru, na společný orientační bod (dva orientační body), vzájemným zamířením nulami vlevo. Zastřílení s určenými pozorovatelnami vyžaduje pečlivou organizaci součinnosti mezi střílející jednotkou a náčelníkem určených pozorovatelen. Tato součinnost spočívá zejména v přesném udávání cílů, nařízení pro spolupráci při střelbě, hlášení pozorování a včasném předávání všech velených povelů. 102

103 Aby udávání cílů bylo rychlé a přesné, musí dělostřelečtí pozorovatelé znát dokonale terén, situaci nepřítele a orientační body. Orientační body si mohou dělostřelečtí pozorovatelé podle potřeby zhustit. Stanovení úkolů dělostřeleckým pozorovatelům musí být stručné a jasné Zvláštnosti pozorování výbuchů Dělostřelečtí pozorovatelé měří pouze úchylky výbuchů ve směru vzhledem ke středu cíle nebo stanovenému záměrnému bodu. Jestliže se dělostřelečtí pozorovatelé dopustí chyby, při určení úchylky ve směru např. jen o 1 dílec, pak se tato chyba negativně projeví v opravě dálky až o několik desítek metrů. Z toho vyplývá požadavek na pozorovatele pracovat s co největší přesností, zejména při malých pozorovacích úhlech. Dalším důležitým požadavkem pro zvýšení přesnosti zastřílení je, aby oba pozorovatelé pozorovali úchylky výbuchu k jednomu bodu cíle (k záměrnému bodu). Jestliže tento požadavek není splněn, potom mohou vzniknout značné chyby, zejména při střelbě na skupinové cíle (obr. 41). 103

104 Obrázek 41 Chyba v pozorování při střelbě na skupinový cíl (pozorování ke středu cíle) Levý dělostřelecký pozorovatel pozoruje ke středu cíle, pravý nesprávně k pravému okraji cíle. Oba dělostřelečtí pozorovatelé hlásí správně, tzn., že úchylka ve směru je pro oba dělostřelecké pozorovatele nulová. Po dosazení do vzorce pak bude výsledná oprava dálky nula, bez ohledu na velikost koeficientů. Ve skutečnosti však výbuch nastal za cílem a dálku je nutné zkrátit. Proto musí náčelník určených pozorovatelen oběma dělostřeleckým pozorovatelům pečlivě upřesnit, od kterého bodu cíle (záměrného bodu) mají pozorovat úchylky výbuchů Určování oprav Opravy dálky a směru se určují obvykle výpočtem nebo na sčítači, pouze výjimečně na PUO (protože je to zdlouhavé). 104

105 vzorce: Při určování oprav početně se oprava dálky vypočítá podle ΔD d γ L d L γ P P kde: d L a d P - pozorovací dálky cíle, určené v metrech (podle mapy) z levé a pravé pozorovatelny, γ - úhel protínání v dílcích, L a P - úchylky výbuchů ve směru v dílcích pro levou a pravou pozorovatelnu. Jsou li pozorovací dálky z obou určených pozorovatelen přibližně stejné d L d P = d, má vzorec tvar: D d (L P) Je-li výbuch pozorován vlevo od cíle, dosazují se úchylky do vzorce se znaménkem, je-li výbuch pozorován vpravo od cíle, dosazují se úchylky se znaménkem +. Výsledná oprava dálky (ΔD) pak vyjde se znaménkem. Bude-li mít oprava znaménko, bude se dálka v dalším povelu zkracovat, bude-li mít znaménko +, bude se dálka v dalším povelu prodlužovat. 105

106 Oprava směru (ΔS) se vypočítá jako algebraický součet opravy z úchylky ve směru a opravy směru, vyplývající ze stranového skoku stejně (pro pozorovatelnu s menším i) jako při zastřílení s laserovým dálkoměrem. K tomu musí střílející vypočítat poměry nutné pro opravu směru, tzn. redukční poměr a stranový skok, a to pro tu určenou pozorovatelnu, která má menší pozorovací úhel. Ve vzorci pro výpočet opravy dálky se zaokrouhlují podíly (koeficienty) d L / a d P / na celá čísla. V důsledku tohoto zaokrouhlení se můžeme v některých případech dopustit poměrně značné chyby ve výpočtu opravy dálky. Může to být zejména při malých úhlech protínání γ 2-00 a při nepřesném pozorování. Při malých úhlech protínání totiž hodnoty podílu d/ mohou nabývat velkých hodnot a v tom případě se projeví i malá nepřesnost jako chyba v dálce Postup při zastřílení s určenými pozorovatelnami a zásady kontroly účinné střelby Zastřílení se zahajuje jednou ranou počítanými prvky řídícím dělem. Na účinnou střelbu se přechází jestliže: vypočítaná oprava dálky je do 100 m a vypočítaná oprava směru do 10 dc, opravenými prvky, byl při zastřílení získán zásah jednotlivého cíle stejnými prvky. Při zásahu skupinového cíle se určí opravy podle změřených úchylek výbuchu od středu cíle. 106

107 Při získání výbuchu, který nebyl určenými pozorovatelnami proťat poblíž vzdálenější nebo bližší hranice cíle, se bere výbuch jako dlouhý nebo krátký o 1/2 hloubky cíle. Po opravě prvků pro střelbu směrem ke středu cíle se zahájí účinná střelba. V ostatních případech se vystřelí s opravenými prvky druhá rána. Podle změřených úchylek druhého výbuchu od cíle se určí opravy a přejde se na účinnou střelbu bez ohledu na velikost vypočítaných oprav. Zásady kontroly účinné střelby jsou stejné jako po zastřílení s dálkoměrem. Dělostřelečtí pozorovatelé nejsou totiž schopni v okamžiku dopadu první baterijní salvy v oblaku dýmu určit stejný záměrný bod. Proto se účinná střelba pozoruje a opravuje podle zásad zastřílení rámováním. 107

108 5 Zastřílení s prostředky dělostřeleckého radiolokačního průzkumu Zastřílení se může provádět: s radiolokátorem pro průzkum pochodových proudů SCB 2130L-2, který je součástí PzPK SNĚŽKA, s radiolokátorem pro průzkum střílejícího dělostřelectva ARTHUR (ARTillery HUnting Radar). 5.1 Zastřílení s radiolokátorem pro průzkum pochodových proudů Určení radiolokátoru a podstata zastřílení Radiolokátor pro průzkum pochodových proudů SCB 2130L-2 je určen k: průzkumu pohybujících se cílů na osách přesunu (pochodových proudů). Je-li to nutné (nejsou-li k dispozici jiné prostředky) může provádět průzkum nepohybujících se cílů, vytváření pozemních fiktivních pomocných cílů, zastřílení nepohyblivých cílů. Podstata zastřílení nepohyblivých cílů s radiolokátorem spočívá v určování polárních souřadnic výbuchů a středů salv a v současném opravování dálky a směru na základě nich (obdobně jako u zastřílení s dálkoměrem). Radiolokátor určuje polární souřadnice cílů a výbuchů a umožňuje určovat i pravoúhlé souřadnice. 108

109 5.1.2 Zásady zastřílení nepohyblivých cílů Zastřílení se provádí obvykle na cíle, které je možné zjistit a sledovat radiolokátorem z jeho stanoviště. Zastřílení cílů, jejichž souřadnice byly určeny jinými průzkumnými prostředky, se provádí jen tehdy, je-li stanoviště radiolokátoru PzPK připojeno podle požadavků úplné přípravy. Na zastřelované cíle musí být ze stanoviště radiolokátoru přímá viditelnost. Při přípravě řízení palby hlásí velitel PzPK (starší operátor) veliteli oddílu (náčelníkovi SŘP) souřadnice stanoviště (radiolokátoru) a pohotovost ke spolupráci. Ke spolehlivému protnutí výbuchů radiolokátorem PzPK se střílí tříštivo trhavými střelami s nárazovým zapalovačem nastaveným na trhavý účinek (u raketometů se zapalovačem s velkým zpožděním) a takovou náplní (balistickou variantou raketového náboje), aby úhel doletu byl nejméně Při stanovení úkolu se veliteli PzPK udává: číslo a druh cíle, polární souřadnice určené pro stanoviště PzPK, doba letu střely. Velitel PzPK (starší operátor dále velitel radiolokátoru) hlásí náčelníkovi SŘP (místa řízení palby raketometné baterie MŘPR) polární souřadnice výbuchů (středů salv) ze stanoviště radiolokátoru (PzPK). Opravy se určují na středisku řízení palby oddílu (SŘP), přičemž se stanoviště radiolokátoru (PzPK) považuje za pozorovatelnu. Zastřílení se provádí jednou nebo postupně každou baterií oddílu. 109

110 Zastřílení jednou baterií se zahajuje jednou ranou. Po získání úchylek a provedení oprav se vystřelí baterijní salva sevřeným vějířem (skupina 4 ran řídícím raketometem). Zastřílení postupně každou baterií se provádí obdobným způsobem. Nejprve vystřelí řídící děla baterií po jedné ráně tempem, které umožňuje spolehlivé protnutí každého výbuchu (5 až 10 sekund). Po získání úchylek a provedení oprav vystřelí postupně každá baterie salvu sevřeným vějířem. Raketometná baterie vystřelí řídícím raketometem skupinu 4 ran. Podle úchylek středů jednotlivých salv (středu skupiny ran) se pro každou baterii určí opravy a přejde se na účinnou střelbu podle všeobecných pravidel. Při zastřílení jednou (nebo postupně každou baterií) se může provést zastřílení jednou četou baterie (každé baterie). Hlavním úkolem radiolokátoru je však průzkum pohybujících se pozemních cílů a spolupráce při střelbě dělostřelectva na tyto cíle Určení prvků pro účinnou střelbu na střetný bod Po zjištění pohybujícího se cíle (pochodového proudu) velitel radiolokátoru hlásí náčelníkovi místa koordinace palby praporu (MKP): dobu zjištění, druh cíle (pochodového proudu), polární souřadnice čela pochodového proudu, směr a rychlost pohybu pochodového proudu, délku pochodového proudu. 110

111 Náčelník střediska koordinace palby brigády (SKP) nebo velitel mechanizované brigády po rozhodnutí vést palbu na zjištěný cíl vydá veliteli radiolokátoru (prostřednictvím náčelníka MKP) a náčelníkovi SŘP nařízení ke sledování cíle. Při sledování cíle radiolokátor průběžně protíná jeho polohu (až do ukončení střelby) na povel STAV!, který předává středisko řízení palby radiolokátoru ve stanovených časových intervalech (zpravidla po 60 s). Vždy 3 až 5 s před povelem STAV! se velí POZOR!. Po prvním povelu STAV! (60 s od hlášené doby zjištění cíle) spustí současně stopky náčelník SŘP (MŘPR) a velitel radiolokátoru. Po každém povelu STAV! (po 60 s) hlásí velitel radiolokátoru SŘP (MŘPR) polární souřadnice čela pochodového proudu. Při přípravě prvků pro střelbu na přístroji pro řízení palby se postupuje následovně: přes prvních 3 až 5 bodů protnutí se zakreslí přímka ve směru pohybu cíle (předpokládaná pochodová osa), na této přímce se ve směru pohybu cíle určí střetný bod (SB) ve vzdálenosti odpovídající 180 až 240 s (třem až čtyřem dalším protnutím) od prvního bodu protnutí (C1), střetný bod (čas 180 až 240 s) se volí podle pracovní doby střílející jednotky (doby, kterou potřebuje střílející jednotka k přípravě prvků pro účinnou střelbu a nastavení prvků zaměřovače závisí především na vycvičenosti jednotky), na střetný bod se určí prvky pro účinnou střelbu, polární souřadnice střetného bodu ( SB, d SB ) a doba letu střely se oznámí veliteli radiolokátoru, po uplynutí zvolené pracovní doby ( s), s odečtením doby letu střely, aby střely zasáhly čelo 111

112 proudu, se velí PAL! a veliteli radiolokátoru se oznámí zahájení palby. S k ZMIJE C 0 C 1 3 d 0 C 2 2 d 1 C SB d 2 d 3 SB ZMIJE 1 d SB Obrázek 42 Podstata střelby na pohybující se cíle Pochodové osy, předpokládané (plánované) i neplánované, se označují jmény plazů, např. ZMIJE, KRAJTA, ANAKONDA apod., a střetné body se číslují, počínaje od nejvzdálenějšího, např. ZMIJE 1, ZMIJE 2 apod. Na předpokládaných (plánovaných) pochodových osách se jako střetné body volí nebezpečná místa pro proudy, např. soutěsky, křižovatky cest, mosty, apod. Během účinné střelby velitel radiolokátoru určuje a hlásí SŘP (MŘPR) úchylky středu skupiny výbuchů první salvy, polohu a činnost proudu během vedení palby a po jejím ukončení. Pokud byl cíl pokryt výbuchy, pokračuje se ve vedení palby až do spotřebování stanoveného množství střel. 112

113 Jsou-li výbuchy uchýleny od cíle, provedou se opravy a pokračuje se v palebném přepadu. Pokračuje-li cíl v pohybu, vede se na něj palba na novém střetném bodu. 5.2 Zastřílení s radiolokátorem pro průzkum střílejícího dělostřelectva Určení radiolokátoru a podstata zastřílení Radiolokátor pro průzkum střílejícího dělostřelectva ARTHUR je určen k: zjišťování střílejících děl, minometů a raketometů, sledování nízko letících letounů, vrtulníků i dalších cílů (je-li to nutné), zastřílení cílů (opravování vlastní dělostřelecké palby). Podstata zastřílení s radiolokátorem je stejná jako při zastřílení s laserovým dálkoměrem s tím, že radiolokátor určuje pravoúhlé souřadnice výbuchu (nikoliv polární) Zásady použití radiolokátoru Radiolokátor ARTHUR má dva hlavní funkční režimy: pro zjišťování střílejícího dělostřelectva nepřítele, pro sledování a opravy palby vlastního dělostřelectva. 113

114 V režimu zjišťování střílejícího dělostřelectva radiolokátor vyhledává právě vystřelené a nad obzorem letící střely. Sledování se realizuje tak, že radiolokační paprsek prohledává 4 malá prostorová, elipsovitá okna kolem letící střely. Po několikasekundovém sledování letící střely radiolokátor ARTHUR vypočítá polohu stanoviště odkud byla zachycená střela vypálená i předpokládané místo jejího dopadu. Podle velikosti radiolokační odrazné plochy střely a parametrů dráhy jejího letu radiolokátor rozliší, zda jde o dělostřeleckou střelu či nikoliv. Radiolokátor ukončí sledování nedělostřeleckého cíle a dále se zaměří pouze na dělostřeleckou střelu. Na základě rychlosti letu střely, koeficientu odporu vzduchu a tvaru dráhy letu (elevačního kvadrantu Quadrant Gun Elevation) radiolokátor rozliší dělostřeleckou střelu, minu, lehký a těžký raketový náboj. Radiolokátor dokáže sledovat současně 8 střel a zároveň vyhledávat další. Druhý hlavní režim je založen na stejném principu s tím, že na základě sledování drah vlastních střel jsou určována místa jejich dopadu a podle úchylek od cíle prováděny opravy prvků během zastřílení. Přesnost určení místa dopadu je stejná jako při zjišťování nepřátelského dělostřelectva. Radiolokátor může pracovat simultánně v obou režimech. Prostory činnosti radiolokátorů (družstev radiolokačního průzkumu) se budou volit poblíž prostoru palebných postavení oddílu nebo přímo v něm co nejdále od sebe. V každém prostoru činnosti radiolokátoru se volí až pět stanovišť vzdálených m od sebe. Potřebné je (z důvodu ztížení odhalení), aby byly využívány nejméně dva radiolokátory, které plní úkoly střídavě a mění svá stanoviště. Ideální je využití tří radiolokátorů (to potvrzují i bojové zkušenosti), přičemž jeden 114

115 provádí průzkum, druhý je na přesunu (provádí změnu stanoviště) a třetí je na stanovišti pasivní, avšak připraven k zahájení plnění úkolu. Systém může tedy fungovat samostatně (izolovaně), ve dvojici, trojici i ve čtveřici. Nepřetržitá doba činnosti radiolokátoru na daném stanovišti je maximálně 30 minut. S danou dělostřeleckou jednotkou (SŘP, MŘPR) bude spolupracovat radiolokátor, který bude právě v činnosti. Jednotlivá stanoviště radiolokátorů musí být zvolena (pokud možno) tak, aby ze všech bylo možné sledovat letící střely (raketové náboje) všech vlastních palebných jednotek a provádět průzkum střílejícího nepřátelského dělostřelectva v celém stanoveném sektoru průzkumu. V rámci systému ASPRO bude radiolokátor komunikovat přes družstvo koordinace palby radiolokační čety obvykle se SŘP (MŘPR) prostřednictvím digitálního a rádiového spojení. Průzkumové údaje, které nelze předat digitálně, budou předávány rádiovou stanicí družstvu koordinace palby (KP), jehož operátor vloží do počítače doplňující údaje manuálně. V rámci systému ASPRO obdrží průzkumové údaje také místa koordinace palby (MKP) praporů. Středisku koordinace palby brigády (SKP) budou průzkumové údaje o cílech (střílejícím dělostřelectvu nepřítele) předávány obvykle střediskem řízení palby oddílu, případně některým družstvem koordinace palby radiolokační čety. Vhodné by bylo přímé spojení (bezprostřední předání údajů) radiolokátoru se SKP (o tom se však zatím neuvažuje). Meteorologické zprávy musí být zatím zadávány manuálně operátorem na základě údajů vytištěných z počítače ETC (TC 2000) na středisku řízení palby. 115

116 5.2.3 Zásady zastřílení cílů s radiolokátorem pro průzkum střílejícího dělostřelectva S radiolokátorem pro průzkum střílejícího dělostřelectva je možné provádět: zastřílení prostředků palebné podpory (dělostřeleckých, raketometných a minometných jednotek) zjištěných tímto radiolokátorem, zastřílení cílů zjištěných jinými prostředky, nebo tehdy, je-li stanoviště radiolokátoru připojeno podle požadavků úplné přípravy, vytváření pozemních fiktivních pomocných cílů. Ze stanoviště radiolokátoru musí být možné sledování drah nepřátelských i vlastních střel po co nejdelší dobu (alespoň několik sekund) z boku (úhel mezi pozorovací přímkou radiolokátoru a směrem střelby nepřátelského nebo vlastního dělostřelectva by měl být v rozsahu asi 3-00 až mils 3-00 až dc). Při zjišťování nepřátelského dělostřelectva bude radiolokátor sledovat střely převážně na vzestupném oblouku, při střelbě vlastního dělostřelectva převážně na sestupném oblouku dráhy střely. Během sledování určitého úseku dráhy určuje radiolokátor plynule pravoúhlé souřadnice jednotlivých bodů dráhy střely. Nesledovaný úsek dráhy vypočítá počítač radiolokátoru extrapolací podle změřených údajů sledovaného úseku dráhy a určí polohu nepřátelského děla, případně polohu dopadu střely nepřátelského děla nebo polohu dopadu střely vlastního děla (při spolupráci při zastřílení). K dosažení požadované přesnosti určení polohy cíle (výbuchu) musí být provedena alespoň tři protnutí dráhy střely. 116

117 Obsah bojového úkolu radiolokátoru ARTHUR, stanovení sektoru průzkumu a prostorů zvláštní pozornosti jsou obdobné jako u radiolokátoru pro průzkum pochodových proudů. Při přípravě řízení palby hlásí velitel radiolokátoru náčelníkovi SKP (SŘP, MŘPR): pravoúhlé souřadnice a nadmořskou výšku všech stanovišť radiolokátoru, pohotovost ke spolupráci. Ke spolupráci při zastřílení (opravování účinné střelby) se radiolokátoru udává: ráže a vzor (druh, modifikace) děla (je-li třeba), směrník hlavního směru, čísla, souřadnice a nadmořské výšky palebných postavení baterie (baterií), se kterými bude radiolokátor spolupracovat při střelbě, počáteční rychlosti střel pro jednotlivé náplně, se kterými se bude střílet, předpokládané časy zahájení a ukončení střelby (spolupráce). Uvedené údaje umožní předem určit (průměrnou) nadmořskou výšku (převýšení elevaci) sledovaného prostoru (prostoru protínání vlastních střel) i upřesnění harmonogramu provozu a manévru radiolokátoru. Zastřílení se provádí jednou nebo postupně každou baterií jednotlivými ranami řídících děl podle zásad zastřílení s dálkoměrem. 117

118 6 Zastřílení s prostředky dělostřeleckého vzdušného průzkumu Pro průzkum a zastřílení některých cílů v hloubce bojové sestavy nepřítele (dělostřelecké, minometné, raketometné jednotky ve vyčkávacích postaveních apod.) je dělostřelecký vzdušný průzkum nenahraditelný. Průzkum a zastřílení se bude provádět z přidělených průzkumných vrtulníků. Pozorování z vrtulníku provádí dělostřelecký vzdušný pozorovatel (DVP) určený a k tomu účelů vycvičený příslušník dělostřeleckého útvaru (jednotky). Přidělený vrtulník přistává v prostoru palebných postavení, případně poblíž něj (ve vzdálenosti 3 4 km) na zvolené a předepsaným způsobem vytyčené hlavní přistávací ploše (záložní přistávací plocha se volí 1 1,5 km od hlavní). Do tohoto prostoru se dostaví určený DVP a zde obdrží vytvořená osádka vrtulníku od náčelníka SŘP (MŘPR) úkoly, provede součinnost, důslednou předletovou přípravu a upřesní se spojení DVP s pilotem a střílejícím útvarem (jednotkou). 6.1 Zásady zastřílení s osádkou vrtulníku S osádkou vrtulníku je možné provádět: zastřílení nepohybujících se cílů (obvykle), zastřílení pohybujících se cílů. Úkol pro průzkum, zastřílení nebo kontrolu účinné střelby může být osádce vrtulníku stanoven (náčelníkem SŘP, MŘPR) podle situace předem anebo během letu. 118

119 Předem se stanovuje úkol obvykle formou bojového nařízení, které obsahuje: stručné údaje o nepříteli (průběh předního okraje, rozmístění nejbližších prostředků PVO, možné prostory rozmístění cílů, při jejichž vyřazování může osádka vrtulníku spolupracovat), stručné údaje o činnosti vlastních vojsk se zaměřením na dělostřelecké jednotky, s nimiž bude osádka vrtulníku spolupracovat (prostory palebných postavení, výška dráhy letu střel, úkoly, prostor palebných postavení osvětlovací jednotky), pásmo průzkumu a prostory zvláštní pozornosti. Pásmo průzkumu se určuje pro každý prostor letů o šířce maximálně 12 km. Hloubka průzkumu je dána meteorologickou dohledností za daných podmínek. V každém pásmu průzkumu se určují: 1 až 3 prostory zvláštní pozornosti o šířce 3 až 5 km a hloubce do 3 km, úkoly pro průzkum, zastřílení nebo kontrolu účinné střelby, číslování cílů, prostor a doba letů (prostor letu se určuje poblíž palebného postavení střílející jednotky, stranou od výstřelné roviny), přistávací plochy během vedení boje (je-li třeba), orientační body v prostorech cílů s důrazem na prostory zvláštní pozornosti, noční (světelné) orientační body v prostorech letů pro průzkum v noci (nejméně 3), 119

120 způsob předávání průzkumových údajů, údaje pro spojení. Při stanovení úkolu za letu se uvádí pouze: druh a charakter cíle, souřadnice cíle nebo předpokládaný prostor (čtverec mapy) jeho rozmístění, úkol. Cíle se osádce vrtulníku udávají: pravoúhlými souřadnicemi, od orientačních bodů podle světových stran, pomocí výbuchů střel (min) vlastního dělostřelectva, včetně uvedení jejich doby letu. Před každým letem se provádí předletová příprava vrtulníku a osádky. Dělostřelecký vzdušný pozorovatel zakresluje do mapy: přední okraj nepřítele, pásmo průzkumu, prostory zvláštní pozornosti, rozmístění prostředků PVO nepřítele, dosud zjištěné cíle, které usnadní průzkum, orientační body, střetné body (na předpokládaných pochodových osách). Při stanovení úkolu k průzkumu cíle osádce vrtulníku je nutné uvést maximální prostor, v němž se předpokládá rozmístění 120

121 cíle tak, aby nepřesahoval plochu 20 až 25 km 2 při úkolu upřesnit a plochu do 20 km 2 při úkolu prověřit u cílů velkých rozměrů (4 až 5 km 2 u cílů malých rozměrů). K určení a předání souřadnic cíle, který se prozrazuje demaskujícími příznaky, potřebuje osádka vrtulníku 3 až 5 minut. Po provedení průzkumu hlásí osádka vrtulníku náčelníku SŘP (MŘPR): číslo cíle, druh a charakter cíle, polohu cíle (pravoúhlými souřadnicemi nebo od orientačního bodu podle světových stran), šířku a hloubku nebo poloměr cíle, počet jednotlivých cílů (děl, tanků, BVP apod. pokud byly spolehlivě identifikovány), pohotovost ke spolupráci, způsob zastřílení. Při zjištění pochodového proudu osádka vrtulníku hlásí: druh cíle, čas zjištění, pravoúhlé souřadnice čela proudu, délka proudu, směr a rychlost pohybu, pojmenování pochodové osy a číslo střetného bodu, k němuž se proud blíží, pokud se proud pohybuje po zvolené pochodové ose. 121

122 Při zastřílení představuje vrtulník převýšenou (vzdušnou) pozorovatelnu. Pozorovací stanoviště (bod pozorování) si osádka vrtulníku zvolí ve stanoveném prostoru letu nad dobře viditelným terénním předmětem. Obvyklá výška letu při bojové činnosti je 200 až 600 m, nesmí však přesáhnout 1,5 km (vzhledem k PVO nepřítele). Zastřílení se provádí obvykle tříštivo-trhavými střelami s tříštivým nebo trhavým zapalovačem, podle charakteru terénu. Úkol pro zastřílení stanoví osádce vrtulníku náčelník SŘP (MŘPR) na předem zjištěné cíle nebo cíle zjištěné jinými prostředky průzkumu obvykle na zemi. Zastřílení s osádkou vrtulníku se provádí: rámováním, stupnicí, postupnými kontrolami podle světových stran. Způsob zastřílení určuje osádka vrtulníku v závislosti na: charakteru terénu, výšce letu, počtu orientačních bodů v prostoru cílů, pozorovací dálce. Výška letu je závislá na: taktické situaci, výšce oblačnosti, vzdušné situaci, pozorovací dálce. 122

123 Zastřílení se provádí baterijními salvami (při zastřílení jednou i postupně každou baterií). Při zastřílení raketometnou baterií se střílí rovněž baterijní salvy po jedné ráně pro raketomet nebo salvy 4 ran řídícím raketometem Zásady zastřílení rámováním Zastřílení rámováním se používá při výšce letu do 1/10 pozorovací dálky, kdy není možné s potřebnou přesností určovat úchylky výbuchů (salv) od cíle v metrech, vzhledem k malému převýšení vrtulníku nad terénem. Zastřílení se provádí podle všeobecných pravidel do získání vidlice 200 m při střelbě z děl a 400 m při střelbě z raketometů nebo do získání krycí skupiny Zásady zastřílení stupnicí Podstata a podmínky zastřílení Zastřílení stupnicí se volí za vhodných pozorovacích podmínek z pozemní pozorovatelny nebo při přidělení vrtulníku oddílu a vhodných pozorovacích a střelecko-technických podmínkách (podmínkách vzdušného koordinačního prostoru), kdy převýšení vrtulníku nad cílem je větší než 1/10 pozorovací dálky. Používá se v terénu, ve kterém je nedostatek terénních předmětů, to znamená, že nejsou podmínky pro pomyslné vytyčení světových stran a stanovení vztažné základny pro snadné určování úchylek výbuchů od středu cíle podle světových stran. Zastřílení se provádí jednou (příruční) baterií nebo postupně každou baterií. Při tomto způsobu zastřílení nemusí být známa poloha vrtulníku (pozorovatelny). Pozorovatel může odpozorovat výbuchy 123

124 střel z libovolně zvoleného bodu na trase letu vrtulníku. Musí však odpozorovat a vyhodnotit současně dvě salvy čet, vystřelené s různými dálkami zaměřovače. Podstata zastřílení stupnicí spočívá v tom, že baterie vystřelí současně oběma četami salvy s vějířem sevřeným, s dálkami zaměřovače odstupňovanými od sebe o 400 metrů, čímž vyznačí (dvěma skupinami výbuchů) v prostoru cíle pro dělostřeleckého pozorovatele (osádku vrtulníku) výstřelnou (je dána spojnicí obou salv čet) i dálkové měřítko (délka úsečky mezi salvami je 400 m). To usnadní pozorovateli (osádce vrtulníku) určit úchylku bližší salvy od cíle v metrech po výstřelné v dálce a kolmo na výstřelnou ve směru. Vzdálenost 400 m mezi salvami čet byla zvolena na základě požadavku, aby ve většině případů, byl cíl zarámován mezi středy skupiny výbuchů čet (obr. 43). D C p 200m C D p D C p 200m výstřelná V 2. četa 1. četa C V B druhá 400 m skupina výbuchů první Obrázek 19 - Znázornění zarámování cíle při zastřílení stupnicí Poznatky ze střeleb ukázaly, že po opravě podle první salvy nebude cíl vždy pokryt výbuchy. Je tomu tak proto, 124

125 že chyby určení úchylek skupiny výbuchů, které nastaly blíže k cíli při zarámování cíle do stupnice, mohou být značné (pravděpodobná chyba je 70 až 90 m). Proto se před přechodem na účinnou střelbu vystřelí ještě jedna salva s jednou dálkou zaměřovače shodnou pro obě čety, vějířem sevřeným, s prvky opravenými podle úchylek bližší salvy k cíli. Po určení a navelení oprav určených podle úchylek středu výbuchů této salvy se zahájí účinná střelba. Takto se podstatně zvýší přesnost zastřílení cíle (pravděpodobná chyba není větší než 2 úd). U ostatních baterií oddílu (při střelbě oddílem), které zahrnují zastřílené opravy baterie, která provedla zastřílení, bude za uvedených podmínek pravděpodobná chyba určení prvků pro střelbu 2 až 2,5 úd. Postup při zastřílení Po obdržení hlášení dělostřeleckého vzdušného pozorovatele se zakreslí poloha cíle na PUO a mapu (určí se jeho nadmořská výška, je-li třeba) a vypočítá se spotřeba střel pro vedení účinné střelby (je-li cíl nepozorovaný). Při přípravě prvků pro střelbu určí počtář počítané prvky na střed cíle. Pro první četu určí dálku zaměřovače tak, že zmenší počítanou dálku o 200 m, dělostřelecký vzdušný pozorovatel (osádka vrtulníku) označuje v hlášení skupinu ran, získanou touto dálkou jako první. Pro druhou četu určí dálku zaměřovače tak, že zvětší počítanou dálku o 200 m, dělostřelecký pozorovatel (osádka vrtulníku) označuje v hlášení skupinu ran, získanou touto dálkou zaměřovače jako druhá. Dělostřelecký vzdušný pozorovatel (osádka vrtulníku) hlásí úchylky skupiny výbuchů určené v dálce i ve směru v metrech vzhledem k výstřelné té skupiny výbuchů, která je blíže k cíli, přičemž udá i číslo skupiny výbuchů (obr. 43). 125

126 Obrázek 43 - Znázornění určení úchylek středů skupin výbuchů od cíle Po hlášení úchylek bližší skupiny výbuchů vzhledem k cíli dělostřeleckým vzdušným pozorovatelem (osádkou vrtulníku) se v místě řízení palby baterie (středisku řízení palby oddílu) určí opravy dálky a směru a vystřelí se baterijní salva jednou 126

127 dálkou zaměřovače sevřeným vějířem. Dělostřelecký pozorovatel (osádka vrtulníku) určí a hlásí úchylky středu salvy od cíle v dálce i ve směru v metrech, přičemž využije měřítko vytvořené při první salvě (četami stupnicí). Po opravě prvků se přejde na účinnou střelbu Zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran Podstata a podmínky zastřílení Zastřílení se provádí jednou (příruční) baterií (jednou četou baterie) nebo postupně každou baterií (jednou četou každé baterie). Po dosažení pohotovosti oddílu ke střelbě se dělostřeleckému pozorovateli (osádce vrtulníku) oznámí: počet salv, které je třeba pozorovat, časový interval mezi salvami, dobu letu střely (t C ). Při zastřílení s osádkou vrtulníku se střelba zahajuje na povel osádky a osádce se vždy hlásí každé vypálení. Při tomto způsobu zastřílení nemusí být známa přesná poloha spolupracujícího vrtulníku v době odpozorování výbuchů. Výbuchy mohou být odpozorovány z libovolně zvoleného bodu na trase letu vrtulníku. Tento způsob zastřílení se využívá, je-li v prostoru cíle dostatek dobře viditelných terénních předmětů, které umožní dělostřeleckému pozorovateli (osádce vrtulníku) vytyčit v prostoru cíle pomyslný průběh světových stran a pomocí nich určovat úchylky výbuchů od cíle. Při zastřílení s osádkou vrtulníku musí být výška letu vrtulníku větší než 1/10 pozorovací dálky. 127

128 Podstata zastřílení postupnými kontrolami podle světových stran spočívá v určování polohy středu výbuchů salvy od cíle v metrech pomocí souřadnicové soustavy dvou na sebe kolmých os, vyznačujících průběh světových stran terénem, tedy přímek sever jih a východ západ. K vytyčení těchto pomyslných os se využije význačných terénních předmětů v blízkosti cíle (střed protnutí těchto os prochází středem cíle), což umožňuje určovat úchylky výbuchů pomocí vytvořeného souřadnicového systému. Postup při zastřílení Počítanými prvky se vystřelí baterijní (četová) salva sevřeným vějířem na střed cíle. Dělostřelecký vzdušný pozorovatel (osádka vrtulníku) vyhodnotí a hlásí úchylky středu salvy od cíle v dálce i ve směru v metrech vzhledem ke světovým stranám. Při zastřílení každou baterií (jednou četou každé baterie) se střílí salvy jednotlivých baterií (čet baterií) tempem, které dělostřeleckému vzdušnému pozorovateli (osádce vrtulníku) dovoluje spolehlivě odpozorovat každou salvu. Po hlášení úchylek se opraví prvky pro střelbu každé baterie samostatně a zahájí se účinná střelba. Opravy se určují v místech řízení palby baterií (ve SŘP) na počítači, na přístroji pro řízení palby nebo na milimetrovém (čtverečkovaném) papíru. Zastřílení se provádí do získání krycí skupiny nebo do získání úchylek středu salvy od středu cíle nepřevyšujících 100 m. Po zahrnutí oprav nebo dálkou středu krycí skupiny se přechází na účinnou střelbu. 128

129 Podle hlášených úchylek určí počtář opravy prvků na přístroji pro řízení palby nebo na síťce oprav, kterou si připraví do zahájení zastřílení. Velikost úchylek od cíle určuje dělostřelecký vzdušný pozorovatel (osádka vrtulníku) odhadem (z mapy) pomocí význačných terénních předmětů. Na mapě si pozorovatel nejdříve vynese cíl, přes který zakreslí průběh os spojnic světových stran sever jih, východ západ, rovnoběžně s kilometrovými čarami. Po odpozorování salvy vynese na mapu polohu bodu (střed skupiny výbuchů) a změří úchylky výbuchů od středu os světových stran v metrech. Pokud pozorovatel určuje úchylky výbuchů odhadem, ujasní si nejprve průběh světových stran v terénu přes střed cíle a vytyčí si vztažnou základnu, pomocí které odhadne velikost úchylek výbuchů v metrech od středu cíle vzhledem k pomyslným osám světových stran v terénu. Při první kontrole využije dělostřelecký vzdušný pozorovatel (osádka vrtulníku) k určení úchylek jako měřítko známé vzdálenosti mezi terénními předměty v prostoru cíle. Při druhé a třetí kontrole kromě toho využije jako měřítko i vzdálenosti mezi jednotlivými salvami k dosažení větší přesnosti určení úchylek salv od cíle. Při obdržení zásahu cíle nebo krycí skupiny hlásí pozorovatel pokrytí cíle. Počtář vynese hlášené úchylky podle světových stran na předem připravenou síťku oprav na milimetrovém papíru nebo na PUO 9M a určí opravy prvků zaměřovače vzhledem k dané výstřelné jako opravy dálky a vzhledem k ose úchylek ve směru jako opravy směru. 129

130 Opravenými prvky zaměřovače se vystřelí (na povel osádky vrtulníku) další salva a je-li třeba i třetí salva. Přesnost zastřílení je tím větší, čím více salv se vystřelí a opraví. Příprava a určování oprav Příprava síťky pro určování oprav v dílcích (obrázek 44): 1. na milimetrovém (čtverečkovaném) papíru se zakreslí dvě na sebe kolmé přímky, které se označí ve směru stoupání šipkami a odpovídajícími zkratkami písmen světových stran, průsečík těchto přímek se považuje za střed cíle. Ve zvoleném měřítku (zpravidla 1 cm odpovídá 100 m) se tyto přímky očíslují směrem od středu, 2. přes průsečík přímek se zakreslí záměrná cíle (výstřelná) podle směrníku střelby (cíle), určeného podle vzorce: α C α HS ( S C OP ) kolmo na ni se zakreslí přímka oprav směru, 3. ve zvoleném měřítku síťky se vynesou (od středu cíle) na záměrnou (výstřelnou) úsečky v metrech (ΔD), rovnající se hodnotě 10 dílců dálky zaměřovače, určené pomocí ΔX dc (ΔD (m) 10dc ΔX dc ) Velikost ΔX dc se vyhledá v tabulkách střelby podle D C p pro příslušnou náplň. Od středu cíle se záměrná očísluje postupně po desítkách dílců a označí se znaménky opravy dálky zaměřovače, znaménky + směrem od středu cíle k palebnému postavení a znaménky opačným směrem, tedy ve směru střelby, 130

131 4. na přímku oprav směru se vynesou od středu cíle úsečky v metrech, rovnající se hodnotám 0-10 oprav směru pro palebné postavení, určené pomocí dílcového pravidla: ΔS C ( m) 10dc 0,001Dt U hodnot na přímce oprav směru vpravo od záměrné se vyznačí znaménka a vlevo znaménka +. Určování oprav na síťce oprav v dílcích: 1. podle hlášených úchylek středního nárazu salvy osádkou vrtulníku se vynese pozorování do síťky oprav pomocí os světových stran a získaný bod se označí V 1, 2. z bodu V 1 se vynese kolmice na záměrnou a kolmice na přímku oprav směru. Z těchto os se vyčtou opravy dálky a směru v dílcích pro palebné postavení. Ve zjednodušené formě lze připravit síťku pro určování oprav úchylek výbuchů (salv) v metrech a to s tím rozdílem, že se na vynesenou záměrnou a přímku oprav směru vynesou ve zvoleném měřítku dílky, rovnající se velikosti 100 m. Tento způsob se zpravidla využívá při zakreslení výstřelné a přímky oprav směru do předtištěné síťky: příprava síťky na určování oprav v metrech je totožná s přípravou síťky na určování oprav v dílcích, až na rozdílné označení stupnic oprav dálky a směru, kde se vynáší dálky v metrech, nikoli v dílcích, na záměrnou a na přímku oprav směru se vynesou stupnice s dělením po 50 m a stovky metrů se očíslují. 131

132 Obrázek 44 - Postup určování oprav na síťce oprav Určování oprav na síťce oprav v metrech: podle hlášených úchylek středního nárazu salvy (skupiny ran) osádkou vrtulníku se vynese pozorování do síťky oprav pomocí os světových stran a získaný bod se označí V 1, 132

133 z bodu V 1 se vynese kolmice na záměrnou a kolmice na přímku oprav směru. Z těchto os se vyčtou opravy dálky a směru v metrech pro palebné postavení, opravy v metrech se přepočítají na opravy v dílcích. Opravy se rovnají: Oprava dálky: Oprava směru: ΔD, ΔS ( dc) ΔD(m) : ΔXdc C ( dc) ΔS (m) 0,001Dt. 133

134 7 Specifické druhy zastřílení Prioritou vždy je, pokud jsou k tomu podmínky, použít takový způsob přípravy prvků pro střelbu, který umožní vést dělostřeleckou palbu bez zastřílení a dosáhnout tak překvapivosti palby. Není-li splněna třeba jen jediná podmínka pro úplnou přípravu prvků pro účinnou střelbu a překvapivost palby nemá zásadní význam, určují se výchozí prvky pro střelbu baterie zkrácenou, případně zjednodušenou přípravou. Pro určení výchozích prvků pro střelbu zkrácenou, nebo zjednodušenou přípravou obvykle musí následovat zastřílení cíle. Cílem zastřílení je dosáhnout co největšího přiblížení střední dráhy ke středu cíle. Zastřílením se získávají prvky pro účinnou střelbu střelbou na daný cíl, proto je zastřílení nejpřesnějším způsobem určení prvků pro účinnou střelbu. Při volbě vhodného způsobu zastřílení je potřebné vycházet ze standardních podmínek, to znamená úkolů podporované jednotky, druhu a charakteru cíle, disponibilních prostředků dělostřeleckého průzkumu, ale i ze specifických podmínek, například charakteru terénu, zapalovačů, které jsou k dispozici a podobně. 7.1 Základní pojmy a souvislosti Většina předpisů týkajících se bojového použití dělostřelectva, zejména pak názvoslovná norma, je značně zastaralá, proto je žádoucí základní pojmy týkající se řešení bakalářské práce sjednotit a charakterizovat. Bod doletu je průsečík dráhy střely s úrovní ústí hlavně. 134

135 Bod nárazu je bod, v němž střela dopadne na terén nebo zasáhne cíl. cíl je obecně prvek sestavy nepřítele, na který se vede (plánuje) palba s letálním nebo neletálním účinkem. Cíle jsou v současné době začleněny ve 13 kategoriích cílů. Objekt se stává cílem, jestliže je vyhodnoceno, že může ovlivnit vedení bojové činnosti. Takticky je to prostor, zařízení, stavba nebo komplex staveb, palebné prostředky, vojenské jednotky, jejich schopnosti, činnost nebo chování, na něž je možné působit za účelem podpory zámyslu velitele úkolového uskupení ke splnění bojového úkolu. Dálka střelby je vodorovná vzdálenost mezi zbraňovým kompletem a bodem doletu (cílem) promítnutým do vodorovné roviny. Doba letu střely je časový interval závislý na dálce střelby a druhu dráhy střely. Měří se od okamžiku průletu střely počátkem dráhy letu do okamžiku dosažení daného bodu dráhy letu. Je uvedena v Tabulkách střelby pro každou dálku střelby. Dráha střely je spojnice všech bodů, kterými proletí těžiště střely po opuštění hlavně. V podmínkách atmosféry je to balistická křivka, jejíž tvar závisí na balistických a meteorologických podmínkách. V závislosti na zakřivení dráhy střely rozlišujeme tyto druhy dráhy: plochá (náměr do 20º ), oblá (náměr od 20º do 45º ), strmá (náměr nad 45º ). Letální účinek je stupeň vyřazení cíle, kterým se dosahuje okamžitých, nenávratných ztrát části osob v důsledku smrti nebo 135

136 zranění nebo funkčního poškození bojové techniky, které cíl trvale nebo na určitou dobu, v závislosti na stanoveném palebném úkolu, vyřazují z činnosti. Maximální dostřel je největší vzdálenost od bodu výstřelu po náraz střely na terén, na kterou je možné střelu dopravit a na kterou může dělostřelecký zbraňový komplet střílet bez ohledu na rozptyl. Náměr je úhel sevřený úrovní ústí a náměrnou. Kladný úhel se nazývá elevace, záporný úhel se nazývá deprese. Nekontaktní zapalovač je zapalovač určený k zabezpečení iniciace střely bez kontaktu s cílem k dosažení vyššího střepinového účinku. Dělostřelectvo používá zapalovač s funkcí časovou nebo přibližovací. Neletální účinek je stupeň vyřazení cíle, kterým se dosahuje vyřazení části osob z činnosti na určitou dobu (bez přímého ohrožení jejich životů) nebo vybraných druhů bojové techniky nebo znemožnění (omezení) bojové činnosti. Odraz střely je jev, při kterém se střela při určitém úhlu doletu po dopadu odrazí od terénu, vodní hladiny nebo jiné překážky a exploduje ve vzduchu. Využívá se při střelbě na odraz. Prvky pro střelbu jsou hodnoty, potřebné k zamíření zbraňového kompletu na cíl ve vodorovné a svislé rovině a k určení druhu dráhy střely a zapalovače. Prvky zaměřovače jsou hodnoty nastavené na zaměřovači, odpovídající dráze střely na daný cíl. 136

137 Tvoří je: - počítaná dálka zaměřovače, - počítaná libela (je-li polohová libela opatřená stupnicí), - počítaná strana. Redukční poměr (Rp) je hodnota, kterou se násobí úchylka výbuchu pozorovaná z pozorovatelny, k získání opravy pro palebné postavení. Slouží k přivedení výbuchu na pozorovací přímku při pozorovacím úhlu i Stranový skok (Ss) je úhel, o který je nutné změnit směr k udržení výbuchů na pozorovací přímce při změně dálky zaměřovače při pozorovacím úhlu i Topografické prvky cíle jsou prvky na cíl určené výpočtem ze souřadnic cíle a řídícího děla nebo graficky. Zahrnují: - topografickou dálku cíle (vodorovná vzdálenost mezi palebným postavením a cílem), - topografickou stranovou odchylku cíle od hlavního směru střelby (nebo topografický směrník cíle z palebného postavení), což je vodorovný úhel mezi hlavním směrem a směrem osy hlavně děla zamířeného na cíl, - převýšení cíle vzhledem k palebnému postavení (podle něj se dále vypočítá polohový úhel), je to rozdíl mezi nadmořskou výškou cíle a nadmořskou výškou palebného postavení. Úhel doletu je svislý úhel, mezi úrovní ústí a tečnou k dráze střely v bodě doletu a záměrnou. 137

138 Úhel nárazu je svislý úhel mezi tečnou k dráze střely a tečnou k terénu v bodě nárazu. Úroveň ústí je vodorovná rovina proložená středem ústí hlavně při výstřelu. Vrchol dráhy střely je nejvyšší bod dráhy střely nad vodorovnou rovinou. Vrchol dělí dráhu střely na dvě různé části, na vzestupný oblouk, který je delší a pozvolnější a sestupný oblouk, který je kratší a příkřejší. Výška vrcholu dráhy střely je kolmá vzdálenost mezi úrovní ústí a vrcholem dráhy střely. Zastřílení je způsob určení prvků pro účinnou střelbu, které se získají střelbou na cíl. Způsoby zastřílení: - s využitím prostředků dělostřeleckého průzkumu (s laserovým dálkoměrem, s určenými pozorovatelnami, s radiolokátorem pro průzkum pochodových proudů, s radiolokátorem pro průzkum střílejícího dělostřelectva, s osádkou vrtulníku), - bez využití prostředků dělostřeleckého průzkumu (rámováním, pomocí O-T faktoru, vytýčením výstřelné, s využitím stopek, postupnými kontrolami podle světových stran, stupnicí, odhadem). 138

139 7.2 Zastřílení při střelbě strmou dráhou Využití, výhody a nevýhody střelby strmou dráhou Za střelbu strmou dráhou se pokládá taková střelba, při které je náměr větší než 45. U 152mm ShKH vz. 77 se maximální rozsah střelby strmou dráhou pohybuje v rozmezí náměrů 45 až 70. Střelba strmou dráhou, tedy s využitím velké přestřelnosti, se využívá především k umlčování a ničení živé síly, krytých i nekrytých palebných prostředků na odvrácených svazích, v roklích, v hlubokých údolích, za vysokými budovami apod., tzn. na cíle, které není možné vyřazovat plochou a oblou dráhou ani při určených nejmenších náplních. K výhodám střelby strmou dráhou patří: - velká přestřelnost; - velký úhel doletu; - větší konečná rychlost střely než při střelbě oblou a plochou dráhou letu. Úhel doletu při střelbě strmou dráhou ze 152mm ShKH vz. 77, dálkovými tříštivotrhavými střelami dosahuje hodnot 52 až 76, což zabezpečuje při nárazové střelbě s tříštivým zapalovačem téměř kruhový rozlet střepin. Z tohoto důvodu je střelba na živou sílu a nekryté palebné prostředky až 1,5 krát účinnější, než při střelbě oblou dráhou. Velké úhly doletu se využívají při boření stropů různých obraných staveb a budov, kdy je potřebné dosáhnout, například 139

140 při boření stropů betonových objektů, úhlu nárazu nejméně 58, aby nedošlo k odrazu střely. Větší konečnou rychlost střely způsobuje síla tíže, zejména její složka Gx, která se při zvětšování úhlu sklonu zvětšuje a tím se zvětšuje i vektor rychlosti. Při větší konečné rychlosti střela pronikne do větší hloubky a tím se zvětšuje její trhavý účinek. K nevýhodám střelby strmou dráhou patří: - velký rozptyl; - dlouhá doba letu střely; - nemožnost střelby na malé dálky; - malé rozmezí dálek při střelbě danou náplní. Při střelbě strmou dráhou může být dálka zaměřovače až 4krát větší a úhel doletu až 3,6krát větší, než je tomu u střelby oblou drahou. Značné je působení meteorologických vlivů, protože tyto vlivy působí mnohem delší dobu a dráha střely vzhledem k výšce vrcholu prochází vrstvami s různými meteorologickými charakteristikami, proto při delší době letu způsobuje velký rozptyl střel. Podstatně se zvětšuje především pravděpodobná úchylka výšková, která může dosahovat v rozsahu poměrů až 17,2krát větších hodnot a dále se rovněž zvětšuje pravděpodobná úchylka dálková až 1,9krát a pravděpodobná úchylka šířková až 2,4krát, oproti střelbě oblou dráhou. Při střelbě na jednotlivé cíle a skupinové cíle malých rozměrů se proto snižuje pravděpodobnost jejich zásahu a zákonitě se zvyšuje spotřeba střel. 140

141 Střelba strmou dráhou letu je charakteristická velkou výškou vrcholu dráhy střely a dlouhou dobou letu střely, proto není vhodná například pro střelbu na pohybující se cíle, které se z místa zjištění mohou včas přemístit (přesunout) na značnou vzdálenost od předpokládaného místa dopadu střel. Při střelbě strmou drahou může výška vrcholu dráhy střely dosahovat až 8,6krát větších hodnot a doba letu střely až 2,9krát větších hodnot, než při střelbě oblou dráhou na stejnou dálku střelby. Při náměru 45 až 70 je podstatně ovlivněna minimální dálka střelby a rozsah dálek. V tabulkách střelby pro střelu OFd při střelbě oblou dráhou náplní plnou pro 152mm ShKH vz. 77 s náměrem 3 dc je uvedena minimální dálka střelby 200 m. Při použití plné náplně s nastavením náměru na 3 dc, lze tedy dosáhnout minimální dálku 200 m přímou střelbou, avšak při střelbě strmou dráhou letu stejnou náplní, je možná minimální dálka střelby m a to při náměru 1167 dc. V úplných tabulkách střelby jsou dálky pro střelbu strmou dráhou a všechny další potřebné hodnoty uvedeny pro každou náplň pod silnou čarou označenou max. dostřel. Při střelbě strmou dráhou je možnost využití celého rozsahu dálek zvolené náplně značně omezená a to možnou spodní a horní hranicí, zatímco u střelby oblou dráhou lze rozsah dálek náplně teoreticky využít celý. Vzhledem k malému rozsahu dálek nebude často možné při střelbě strmou dráhou pro aktuální prostor cílů využít pouze jednu náplň. 141

142 Tabulka 2 Rozsah dálek daných náplní pro střely OFd při střelbě strmou a oblou dráhou Zvláštnosti při přípravě prvků pro střelbu a při zastřílení strmou dráhou Při přípravě prvků pro střelbu strmou dráhou je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost zejména: - volbě náplně; - zahrnutí opravy pro převýšení; - zahrnutí opravy směru pro derivaci. Z důvodu malého rozsahu dálek při volbě dané náplně je pravděpodobné, že při zastřílení bude nutné přejít na jinou náplň, buď menší, nebo větší. Pro danou dálku se nabízí zpravidla dvě, maximálně tři náplně, tudíž volba náplně je oproti střelbě oblou dráhou značně omezena. Při volbě náplně je 142

143 potřebné zvolit takovou, u které se počítaná dálka střelby blíží co nejvíce středu rozsahu dálek dané náplně tak, aby bylo zajištěno co nejjednodušší a nejrychlejší zastřílení, možnost opravování účinné střelby a nebylo pokud možno nutné přecházet na jinou náplň. V případě, kdy při střelbě strmou dráhou s největším náměrem (blížícím se 70 ) budou rány dlouhé a daná náplň neumožní pokračovat dále v zastřílení, je nutné přejít na nejbližší menší náplň. V opačném případě, kdy při nejmenším náměru (blížícím se 45 ) budou rány krátké a daná náplň neumožní pokračovat v zastřílení, je nutné přejít na nejbližší větší náplň. Na nejbližší větší či menší náplň se přechází tak, že se podle dálky zaměřovače původní náplně určí dálka v metrech, podle které se pak určí dálka zaměřovače pro novou náplň. Pro novou náplň se v tabulkách střelby určí nové potřebné údaje pro střelbu, je-li třeba, sestaví se nový žebříček a pokračuje se v zastřílení s novou náplní. Při přechodu z jedné náplně na druhou, je potřebné započítat opravu směru pro rozdíl derivací (ΔZ). Je-li derivace při střelbě s novou náplní větší, zahrne se jako oprava směru rozdíl derivací doleva (znaménko mínus), (obr. č. 1 a). Pokud je derivace při střelbě po přechodu na novou náplň menší, zahrne se jako oprava směru rozdíl derivací doprava (znaménko plus), (obr. č. 45 b). Výpočet opravy pro rozdíl derivací: ΔZ = Zn Z (1) kde: Z oprava směru pro derivaci původní náplně; Zn oprava směru pro derivaci nové náplně. 143

144 Při střelbě strmou dráhou můžou být hodnoty derivace až 9,9krát větší, než je tomu u střelby oblou drahou. b) C cíl, V1 první výbuch, V2 druhý výbuch, Z oprava směru pro derivaci původní náplně, Zn oprava směru pro derivaci nové náplně, ΔZ oprava pro rozdíl derivací Obr. č. 45 Oprava pro rozdíl derivací při přechodu n a novou náplň [a) větší, b) menší derivace nové náplně] 144

145 Při střelbě strmou dráhou 152mm ShKH vz. 77 se zahrnuje oprava pro převýšení cíle uvedená v tabulkách střelby v části pro střelu OFd, která se určuje podle převýšení cíle v metrech a záměrného úhlu (dálky střelby v metrech). Je-li cíl převýšený vzhledem k palebnému postavení, je tato hodnota záporná, pokud je cíl snížený, je kladná. Při zvětšování náměru se dálka střelby zkracuje a naopak, při zmenšování náměru se dálka střelby prodlužuje. Z tohoto důvodu je nutné při opravování dálky střelby, při jejím prodloužení, dálku zaměřovače zmenšit (obr. č. 3) a při zkrácení dálky dálku zaměřovače zvětšit (obr. č. 46). úú úroveň ústí, φ max úhel náměru pro výbuch V3, φ 1 úhel náměru pro výbuch V1, φ 2 úhel náměru pro výbuch V2, C cíl Obr. č. 46 Opravování (zmenšování) dálky střelby zvětšováním náměru (dálky zaměřovače) 145

146 úú úroveň ústí, φ min úhel náměru pro výbuch V3, φ 1 úhel náměru pro výbuch V1, φ 2 úhel náměru pro výbuch V2, C cíl Obr. č. 47 Opravování (prodlužování) dálky střelby zmenšováním náměru (dálky zaměřovače) 7.3 Zastřílení při střelbě na odraz Využití střelby na odraz K nejefektivnějším způsobům vyřazování cílů patří využití střelby na odraz. Za určitých podmínek, se střela může odrazit od terénu a pak vybuchuje ve vzduchu (obr. č. 48). Při střelbě na odraz se dosahuje většího letálního i neletálního účinku střely, než při výbuchu střely s tříštivým zapalovačem na terénu. Pokusně bylo zjištěno, že tříštivý účinek je po odrazu střely 1,5 2 krát větší, protože jen malá část střepin po rozprasku letí směrem nahoru a je tudíž neúčinná. Silný neletální (psychologický) účinek na nepřítele má ohlušující výbuch a jasný záblesk po rozprasku střely. 146

147 S využitím střelby na odraz je proto možné některé druhy cílů vyřazovat s menší spotřebou střel než při nárazové střelbě. Střelbu na odraz je účelné využít především na: - nekrytou živou sílu a palebné prostředky; - živou sílu a palebné prostředky v nekrytých okopech a zákopech; - nekryté neobrněné dělostřelecké, minometné a raketometné jednotky; - pochodové proudy; - cíle na vodě Podmínky k dosažení odrazu střel Aby došlo k odrazu střely po nárazu na terénní překážku, je nutné nastavit zapalovač na zpožděný účinek, čímž se dosáhne zpoždění výbuchu (rozprasku) po nárazu přibližně o 0,1 0,15 s. Za tuto dobu střela proletí určitou vzdálenost půdou a vzduchem a vybuchne nad terénem. Nárazový zapalovač nastavený na zpožděný účinek nebo navíc ještě použití kukly zapalovače (v případě značně tvrdé půdy) zabezpečí odrazy střel pouze při určitých podmínkách: - určitá velikost úhlu nárazu (μ); - charakter povrchu terénu (překážky); - konečná rychlost střely, která musí zajistit překonání odporu překážky během doby činnosti zapalovače. 147

148 Rozhodujícími faktory pro odraz jsou úhel nárazu a konečná rychlost střely. Úhel odrazu je poněkud větší než úhel nárazu. Při pokusných střelbách na středně tvrdou půdu byly zjištěny následující výsledky: Úhly nárazu v rozmezí 0 < μ < 10 zajišťují, až 100% odrazů střel které vyryjí v půdě rýhu hlubokou cm a dlouhou 1 1,5 m (obr. č. 4). Obr. č. 48 Odraz střel při úhlech nárazu 0 až 10 Úhly nárazu v rozmezí 10 < μ < 20 zajišťují % odrazů střel které vyryjí v půdě rýhu hlubokou cm a dlouhou 1,5 2,5 m. Zbylých % střel vybuchuje už pod povrchem půdy v malé hloubce (obr. č. 5) Obr. č. 49 Odraz střel při úhlech nárazu 10 až

149 Úhly nárazu v rozmezí 20 < μ < 30 zajišťují pouze kolem 30 % odrazů, větší část střel vybuchuje pod povrchem terénu, a proto mají jen malý tříštivý účinek. Aby byla účinnost střelby na odraz srovnatelná s nárazovou střelbou, je nutné dosáhnout alespoň % odrazů. Splnění tohoto požadavku vyhovuje středně tvrdá půda a úhel nárazu do 20. Rozlišuje se několik druhů povrchu půdy (terénu). V závislosti na tom se organizuje střelba tak, aby byly splněny všechny podmínky pro střelbu na odraz. Měkký terén (ornice, hluboká vrstva sněhu, apod.), klade menší odpor, střela se zaryje do terénu hlouběji a proto k zajištění potřebného množství odrazů je potřebný úhel nárazu do 15 až 18. Při střelbě na odraz na cíle na vodní hladině je odpor prostředí mnohem menší a střela tak proniká poměrně hluboko. Požadovaného procenta odrazů se dosahuje při úhlech nárazů do 10. Při střelbě na odraz na tvrdý terén (zmrzlá půda, kamenitá půda, apod.), je nutné použití kukly zapalovače, jelikož se při nárazu může zapalovač roztříštit dříve, než je přiveden k účinku. K požadovanému počtu odrazů dochází při úhlech nárazu až do 22. Vzhledem k tomu, že obvykle nelze předem určit charakter půdy, bere se průměrná hodnota potřebného úhlu nárazu 20, v tabulkách střelby se uvádí hodnota úhlu doletu a to 19. Úhel nárazu při střelbě na odraz musí být minimálně 2, protože při menších úhlech se zapalovač neuvede v činnost, neboť střela narazí na terén ogivální částí a vybuchuje až po druhém nebo třetím odrazu. 149

150 Dálky pro střelbu na odraz se posuzují podle tabulek střelby, podle odpovídající maximální dálky, při kterých je možnost střelby na odraz u každé náplně vyznačena silnou čarou označenou Odraz. Hodnoty maximálních dálek pro možnost střelby na odraz při úhlu doletu 19 jsou uvedeny v tabulce 3 a 4. Tabulka 3 Hodnoty maximálních dálek střelby při úhlu doletu 19 pro střely OFd. Náplň odrazu Dmax pro dosažení Dmax střelby P

151 Tabulka 4 Hodnoty maximálních dálek střelby při úhlu doletu 19 pro střely OF. Náplň Dmax dosažení odrazu pro Dmax střelby P(P) (1) (2) (3) (4) (6) (7) (8) (9) (10) (11) (12) Náplň pro střelbu na odraz se volí co největší, nebo k ní blízká tak, aby počítaná dálka cíle nepřesáhla tabulkovou dálku, která zabezpečuje dosažení odrazů (úhel doletu u pozemních cílů do 19, u cílů na vodě do 10 ). 151

152 7.3.3 Interval a výška rozprasku Po nárazu na terén (překážku) proletí střela určitou vzdálenost, než dojde k rozprasku. Vzdálenost od bodu nárazu k průmětu středu rozprasku na terén se nazývá interval rozprasku - IR, kolmá vzdálenost středu rozprasku od bodu průmětu na terén se nazývá výška rozprasku - AR (obr. č. 50). AR výška rozprasku, IR interval rozprasku, µ - úhel nárazu, α úhel odrazu Obr. č. 50 Odraz střely od terénu, interval a výška rozprasku Velikost intervalu rozprasku a výšky rozprasku závisí na: - úhlu odrazu; - rychlosti střely po odrazu (v podstatě konstantní); - době zpoždění zapalovače (v podstatě konstantní). Rozhodujícím faktorem je tedy úhel odrazu, který závisí na úhlu nárazu. Hodnoty intervalu a výšky rozprasku zjištěné při pokusných střelbách jsou uvedeny v tabulce

153 Tabulka 6 Hodnoty intervalu a výšky rozprasku. Úhel nárazu ( ) Interval rozprasku (m) Výška rozprasku (m) Pro 152mm samohybnou kanónovou houfnici je pro maximální střepinový účinek nejvýhodnější výška rozprasku 6 až 12 m. Vzhledem k tomu, že střepinový účinek je postačující až do výšky rozprasku 20 m, není nutné výšku rozprasku brát v úvahu, což urychluje zastřílení i účinnou střelbu. Výšku rozprasku je možné změnit pouze změnou náplně. Je zřejmé, že k dosažení menší výšky rozprasku na stejné dálce je potřebné volit větší náplň, což se však v dělostřelecké praxi nerealizuje, protože to nemá v podstatě žádný praktický význam Zvláštnosti při přípravě prvků pro střelbu na odraz Při přípravě prvků pro střelbu je nutné určit úhel nárazu a podle něj zvolit vhodnou náplň a současně posoudit, zda je střelba na odraz možná. Úhel nárazu (µ) se určuje v závislosti na tom, zda je terén: - vodorovný; - přivrácený; - odvrácený. 153

154 Na vodorovný terén dopadá střela pod úhlem nárazu, který je roven úhlu doletu (ΘC), který je uveden v tabulkách střelby (obr. č. 51). ΘC úhel doletu, µ - úhel nárazu Obr. č. 51 Úhel nárazu při střelbě na vodorovný terén Na přivrácený terén (terénní svah) dopadá střela pod úhlem nárazu, který je roven součtu úhlu doletu a úhlu svahu (obr. č. 52). ΘC úhel doletu, µ - úhel nárazu, δ úhel svahu Obr. č. 52 Úhel nárazu při střelbě na přivrácený svah 154

155 Na odvrácený terén (terénní svah) dopadá střela pod úhlem nárazu, který je roven rozdílu úhlu doletu a úhlu svahu (obr. č. 53). ΘC úhel doletu, µ - úhel nárazu, δ úhel svahu Obr. č. 53 Úhel nárazu při střelbě na odvrácený svah Úhel doletu se určuje z tabulek střelby podle počítané dálky střelby zvětšené o dvě první vidlice (400 m), a to proto, aby celé zastřílení bylo realizováno s jednou náplní. Poměrně obtížné je určení úhlu svahu. S použitím mapy 1:25000 nebo 1:50000 lze určit úhel svahu: - výpočtem podle přibližného vzorce; - graficky pomocí svahového měřítka. určení úhlu svahu výpočtem Výpočet úhlu svahu podle přibližného vzorce se provede tak, že se z mapy určí převýšení A mezi dvěma body (A, B), 155

156 vzdálenost D mezi vrstevnicemi (obr. č. 54) a vypočítá se úhel svahu podle vzorce: δ = A/D 60. ΔA převýšení, D vzdálenost mezi vrstevnicemi, δ úhel svahu Obr. č. 54 Schéma určení převýšení a vzdálenosti mezi vrstevnicemi Určení úhlu svahu graficky pomocí svahového měřítka Na mapě, ve spodní části vpravo je graf svahového měřítka pro intervaly vrstevnic 10 m a 50 m. Úhel svahu se určí porovnáním vzdálenosti mezi vrstevnicemi a grafem svahového měřítka. Určování úhlu svahu s požadovanou přesností v průběhu boje v podstatě není možné. Určení odhadem může způsobit hrubou chybu ve volbě náplně. Proto se za takové situace úhel svahu nebere v úvahu a pro volbu náplně se považuje úhel nárazu za rovný úhlu doletu. Pokud pak při střelbě zvolenou náplní nedojde k odrazům, přejde se k větší náplni, nebo se od střelby na odraz upustí. 156

157 Z těchto vztahů se dá odvodit, že volbou náplně lze ovlivnit pouze úhel doletu. Podle počítané dálky zvětšené o dvě první vidlice se zvolí náplň. K počítané dálce se připočítají dvě první vidlice proto, aby bylo zabezpečeno celé zastřílení stejnou náplní Zvláštnosti zastřílení a účinné střelby při střelbě na odraz Zastřílení cílů při střelbě na odraz se realizuje podle všeobecných pravidel s využitím anebo bez využití prostředků dělostřeleckého průzkumu. Z obou skupin zastřílení jsou nejvhodnějšími způsoby: - zastřílení rámováním; - zastřílení s dálkoměrem. Při zastřílení dálky a směru, se hodnocení výbuchů provádí na základě: - pozorování rozprasků; - pozorování rozletu střepin; - pozorování nárazů; - kombinace těchto způsobů. Nejsou-li při zahájení zastřílení střelbou na odraz získány rozprasky, pokračuje se v zastřílení se zapalovačem nastaveným na tříštivý účinek. Po získání prvků pro přechod na účinnou střelbu se opět použije zapalovač zpožděný. 157

158 Volí se takový způsob zastřílení, který je v daných podmínkách nejpřesnější a nejrychlejší. Jestliže při zahájení zastřílení rámováním nastanou rozprasky, jejichž výška neumožní posoudit znak v dálce, nastaví se zapalovač na tříštivý účinek a při přechodu na účinnou střelbu se použije zapalovač zpožděný. Je-li v první sérii účinné střelby více než polovina rozprasků, je stupeň vyřazení cíle srovnatelný s nárazovou střelbou se zapalovačem tříštivým a dále se pokračuje ve střelbě na odraz. Je-li v první sérii účinné střelby méně než polovina rozprasků, přechází se na střelbu se zapalovačem tříštivým. 7.4 Zastřílení střelami s nekontaktními zapalovači Využití střelby s nekontaktními zapalovači U dělostřelectva AČR jsou nekontaktní zapalovače určeny pro tříštivotrhavé střely. Při střelbě s tříštivotrhavými střelami se k efektivnějšímu vyřazování cílů a k dosažení vyššího střepinového účinku používá nekontaktní časovací zapalovač B-90 nebo nekontaktní přibližovací zapalovač HS-94 (HS-94M). Nekontaktní přibližovací zapalovače dosahují iniciace ve vhodné, optimální vzdálenosti a výšce nad cílem, aniž by došlo ke kontaktu s cílem. Střely s nekontaktním zapalovačem se používají k vyřazování především živé síly a palebných prostředků v nekrytých okopech a zákopech, cílů 158

159 rozmístěných v hlubokém sněhu (nad 20 cm), nebo pozorovatelen vybudovaných nad povrchem terénu (na věžích, stromech). Při použití střel s nekontaktním časovacím zapalovačem je značně ovlivněn rozptyl, který je podstatně větší než u střel s nárazovým zapalovačem. Hlavní příčina velkého rozptylu, a to především výškového a dálkového spočívá v nepřesné činnosti nekontaktního zapalovače. Rozptyl rozprasku odpovídá normálnímu zákonu rozložení a je charakteristický pravděpodobnými úchylkami (obr. č. 55): - pravděpodobnou úchylkou výškovou (Úv); - pravděpodobnou úchylkou šířkovou (Úš); - pravděpodobnou úchylkou dálkovou (Úd). Hodnoty těchto pravděpodobných dálkových, výškových a šířkových úchylek jsou uvedeny v tabulkách střelby pro 152mm ShKH vz. 77 v Děl-11-66, pro dálkové tříštivotrhavé střely v části 3.7 a pro tříštivotrhavé střely v části 4.7 (Zkrácené tabulky střelby pro zapalovač B-90 nadmořská výška palebného postavení 0 m). 159

160 Úv - pravděpodobná úchylka výšková, Úš - pravděpodobná úchylka šířková, Úd - pravděpodobná úchylka dálková Obrázek č. 55 Pravděpodobné úchylky rozptylu rozprasků Ničivý účinek střel s nekontaktními zapalovači Při střelbě střelami s nekontaktními zapalovači, pokud nastane vzdušný výbuch (rozprask) střely v optimální výšce nad cílem, dosáhne se vyššího střepinového účinku oproti střelám s nárazovým zapalovačem. Při rozprasku se smrtící střepiny rozlétnou do prostoru a jejich hlavní část letí směrem dolů, do stran a vytvoří tak souvislý pás [obr. č. 56 a), b)]. 160

161 Rozlet střepin Souvislý pás střepin ΘC úhel doletu, R rozprask, x směr výstřelné Obrázek č. 56 Rozlet střepin při rozprasku a) rozlet střepin, b)souvislý pás střepin Základním požadavkem při střelbě tříštivotrhavými střelami s nekontaktním časovacím zapalovačem je optimální výška rozprasku nad terénem (cílem). Maximální účinnost střepin při rozprasku je závislá na jeho výšce a na poměru výšky cíle a jeho plochy ve vodorovné 161

162 rovině. U vysokých (stojících) cílů je výhodné výšku rozprasku snížit a u velkých plošných cílů (ležící) s malou výškou je zase výhodnější výšku rozprasku zvýšit (obr. č. 57). R1,2 rozptyl, C1,2 cíl Obrázek č. 57 Vliv výšky rozprasku na vysoký a nízký cíl Pří střelbě 152mm ShKH vz. 77 na nekrytou živou sílu a palebné prostředky se nejvýhodnější střední výška rozprasku pohybuje v rozmezí 1 až 10 m pro stojící cíle a 8 až 10 m pro ležící cíle. Střelba s nižší výškou rozprasku se zpravidla volí na chráněnou živou sílu, neobrněnou nebo lehce obrněnou bojovou techniku. Střelba s vyšší výškou rozprasku se volí na nekrytou živou sílu a živou sílu v okopech nebo zákopech. Při výpočtech které byly ověřený zkouškami pro všechny druhy krytých i nekrytých cílů, bylo zjištěno, že při Úv = 15 m je nejvýhodnější výška rozprasku u nekrytých neobrněných a lehce 162

163 obrněných cílů kolem 10 m, u neobrněných cílů a nekrytých okopů je to kolem 20 m. Při dosažení nejvýhodnější výšky rozprasku je potom účinnost střel až 1,5 2 větší, než při nárazové střelbě Zastřílení a účinná střelba s nekontaktním časovacím zapalovačem B 90 Zastřílení střelami s nekontaktními časovacími zapalovači se vede časovanou, nebo nárazovou střelbou s cílem určit nejvýhodnější prvky zaměřovače pro přechod na účinnou střelbu. V případě zastřílení časovanou střelbou se dálka, směr a výška rozprasku zastřelují současně a při zastřílení nárazovou střelbou se nejprve zastřílí dálka a směr a až potom výška rozprasku. U zastřílení střelami s nekontaktními časovacími zapalovači B-90 musí dělostřelecký pozorovatel na pozorovatelně při vedení palby pozorovat a hodnotit rosprasky (R), nebo nárazy (N) střel a hlásit výšku rozprasků v dílcích, (rozdíl polohových úhlů rozprasku a cíle). Zastřílení s časovacím zapalovačem časovanou a nárazovou střelbou se obvykle provádí s dálkoměrem nebo s určenými pozorovatelnami, přičemž se výška rozprasku hlásí z pozorovatelny s menším pozorovacím úhlem (i). Zastřílení nárazovou střelbou se provádí pouze ve výjimečných případech. U střelby s nekontaktním zapalovačem B-90 se volí co největší náplň tak, aby Úv (úchylka výšková) 15 m. V tabulkách střelby jsou dálky zaměřovače Úv = 15 m podtrženy silnou čarou s nápisem Účinná časovaná střelba. V tabulce 6 je porovnání rozsahu dálek daných náplní pro střelu OFd mezi 163

164 účinnou časovanou střelbou a maximálním dostřelem pro zapalovač B-90. Tabulka 6 Rozsah dálek daných náplní pro střely OFd při účinné časované střelbě a maximálním dostřelu pro zapalovač B-90 Výška rozprasku se opravuje těmito způsoby: - změnou časování; - změnou dálky zaměřovače; - změnou časování i dálky zaměřovače současně. Při změně časování se nezmění dálka bodu doletu, ale změní se dálka a výška středního rozprasku střely, v dálce o hodnotu ΔX a ve výšce o ΔY (obr. č. 58). 164