Platební karty a jejich možnosti

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Peněžnictví Platební karty a jejich možnosti Payments Cards and Their Possibilities Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jan Krajíček Autor: Tomáš Kolegar - 1 -

2 - 2 -

3 - 3 -

4 Jméno a příjmení autora: Tomáš Kolegar Název bakalářské práce: Platební karty a jejich možnosti Payment Cards and Their Possibilities Katedra: Financí Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jan Krajíček Rok obhajoby: 2007 Anotace Bakalářská práce Platební karty a jejich možnosti přináší základní přehled o platebních kartách a jejich postavení v současném světě. První část je věnována historickému vývoji platebních karet v zahraničí. Druhá část je zaměřena na přehled jednotlivých druhů platebních karet, jejich použití a platební systémy. Ve třetí části je řešena bezpečnostní problematika platebních karet, která obsahuje možná rizika spojená s jejich vydáváním a používáním. V čtvrté části je analyzována situace platebních karet na území ČR, jak historický vývoj, tak i mapování současné situace. Annotation The bachelor thesis Payment Cards and their Possibilities offers the fundamental outline of the contemporary position of payment cards. The first section deals with the historical development of payment cards abroad. The second section presents the overview of the basic classification of payment cards, their using and payment systems. The third section is concentrated on the safety of payment cards considering possible risks and their prevention. The fourth section analyses the present state of the market in Czech Republic, the historical development and the present situation, too. Klíčová slova Platební karta, bankomat, platební systémy, VISA, Eurocard/Mastercard, zabezpečení platebních karet Keywords Payment card, automated teller machine, payments systems, VISA, Eurocard/Mastercard, Card Security - 4 -

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Platební karty a jejich možnosti vypracoval samostatně pod vedením Ing. Jana Krajíčka a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 2.července 2007 vlastnoruční podpis autora - 5 -

6 Obsah Úvod.str.7 1.Historický vývoj platebních karet str Spojené státy americké. str věrnostní platební karty počátek vývoj str zavedení úvěrových karet Charge Cards.str první bankovní karty str Projekt Bank of America.str Vlna neúspěšných obchodů.str Master Charge a jeho úspěch str Spojování asociací, vznik Mastercard..str Cesta k VISA International... str Vývoj v Evropě..str Velká Británie str Francie.. str Švédsko vznik Eurocard..str Německo. str American Express Card.str Japonsko JCB..str Platební karty druhy, platební systémy. str Druhy platebních karet. str Bankomaty vývoj, analýza současného stavu str Způsob autorizace platby, organizace platebních systémů.str Autorizační a zúčtovací systém.str Technické zázemí současnosti..str Bezpečnost platebních karet..str Druhy rizik. str Základní ochranné prvky platebních karet str Technologie bezpečného placení..str Vývoj platebních karet na území ČR.str Historický vývoj..str Platební karty v ČR současnost.str. 38 Závěr.str.41 Seznam literatury..str.42 Seznam grafů.str.43 Seznam tabulek.str

7 Úvod Platební karty - věc, která nám usnadňuje život. Umožňuje nám pořídit si věci, o kterých sníme, ale i ty, které jsme si původně pořídit vůbec nechtěli. Vzhledem k tomu, že náklady na pořízení platebních karet se stále snižují, stávají se tyto stále rozšířenějšími a oblíbenějšími. Důvodů proč tomu tak je, bychom našli určitě mnoho, ale jeden z hlavních je snižování nákladů na vydávání a správu hotovosti, dále stejně jako jiné obory podnikání přináší kartový business zisky těm, kteří karty vydávají ( především banky), ale hlavně těm, kteří celý systém technicky zabezpečují a spravují, čili celý platební systém organizují. Banky se předhánějí ve výhodných nabídkách klientům ( často je nabídka karty zdarma nebo alespoň s výraznou slevou) a správci znovu a znovu přicházejí s technickými novinkami, které v konečném důsledku vedou k získání nových držitelů platebních karet. O tom, jak významné toto odvětví je, svědčí i tyto informace o největší společnosti v tomto oboru VISA, jejíž produkty v současné době generují objem přesahující 4 triliony amerických dolarů a jsou přijímány na více než 24 milionech míst světa, včetně téměř milionu bankomatů. 1 Kromě společnosti Visa jsou v našich podmínkách nejběžnější platební karty společnosti Eurocard/Mastercard. Kromě analýzy současného stavu se pokusím ukázat i historické souvislosti současného situace, čímž mám na mysli snahu ukázat historický vývoj platební karet, a to nejen ve světě ( především USA), ale také se podívám na vývoj v českých zemích. Dále se zaměřím na analýzu současného vývoje a chci ukázat nejnovější trendy v této oblasti, včetně tržního postavení jednotlivých vydavatelů platebních karet. Další oblastí na kterou se chci zaměřit jsou rizika spojená s vydáváním karet a jejich používáním. Jedná se především o různá podvodná jednání, a to např. padělání, zneužití platební karty neoprávněnými osobami a v neposlední řadě riziko kreditní, tedy nesplácení úvěru. Hlavním zdrojem informací pro vypracování této práce je Encyklopedie platebních karet od Pavla Juříka, který se touto problematikou zabýval dlouhodobě a tato publikace je završením jeho několikaleté práce v této oblasti. Dále jsem využíval informací v odborných publikacích, a to především na stránkách SBK, kde je k dispozici i odborný časopis CardMag, Dalším zdrojem informací jsou webové stránky jednotlivých společností a komerčních bank SBK - 7 -

8 1.Historický vývoj platebních karet 1.1 Spojené státy americké věrnostní platební karty počátek vývoj O platebních kartách se říká, že jsou americkým vynálezem a také je pravdou, že většina platebních systémů a technických řešení vznikla ve Spojených státech amerických, výjimkou jsou karty chipové jedná se o francouzský patent, Evropa je také průkopníkem debetních karet. Pojďme si tedy odpovědět na otázku, kde byla tedy vydána první platební karta a kým? První společností, která vydala platební kartu byla v roce 1914 Western Union Telegraph Company, tato karta byla vyrobena z plechu a podobala se vojenským identifikačním štítkům. Western Union je nabídla zdarma svým vybraným zákazníkům, kterým umožňoval telefonovat a zasílat telegramy prostřednictvím svých poboček a uhradit je najednou na konci měsíce na základě faktury. Společnost tak vlastně poskytovala těmto klientům krátkodobý obchodní úvěr. Nejednalo se o platební karty, tak jak je známe dnes, ale šlo o věrnostní platební karty. Zavedení těchto prvních platebních karet vedlo v konečném důsledku ke zvýšení tržeb, protože zákazníci díky odložení plateb nakupovali více nebo dražší zboží. Velká konkurence mezi obchodními řetězci vedla k zavedení splátkového prodeje, který vedl k vydání věrnostních kreditních karet např. společnost General Petroleum Corporation of California ( pozdější Mobil Oil) je nabídla v roce 1924 svým zákazníkům a platily obvykle 3 měsíce. Systém buy now and pay later se začal rozšiřovat. Rozvoj kreditních karet byl zastaven hospodářskou krizí a situace se začala měnit teprve koncem 30. let 20. století. Telekomunikační společnost American Telephone and Telegraph (AT&T) zavedla kartu Bell Systém Credit Card, a to na podporu věrnosti zákazníků. Její příklad následovaly další telegrafní a železniční společnosti a řada obchodních domů a hotelů - 8 -

9 a tyto karty se staly známé jako Fidelity Cards. Použití prvních platebních karet bylo velmi jednoduché a základní princip zůstal zachován až do současné doby stačilo, aby klient předložil svou platební kartu a podepsal účet. Problém, jak rychle a věrohodně provést záznam o transakci, byl vyřešen v roce Americká firma Adressograph vyrobila první mechanické snímače imprintery, které otiskly údaje z plechového štítku-karty na papírový prodejní doklad. Věrnostní karty se velmi rychle rozšířily po celém území USA. Jejich nadějný vývoj však přibrzdila hospodářská krize ve 30. letech a definitivní útlum pak přinesla 2. světová válka. Ovšem po jejím skončení se změnil životní styl americké společnosti, lidé častěji cestovali, což přimělo několik železničních společností k vydávání tzv. Travel Card, které byly určeny pro obchodní cestující. Cílem bylo udržet si tyto zákazníky, kteří čím dál častěji využívali motorová vozidla. Ve stejném období se spojilo několik leteckých společností, které nabídly pravidelným zákazníkům kreditní kartu Universal Air Travel Card zavedení úvěrových karet Charge Cards Přes nesporné výhody (bezhotovostní placení, stimulace ke spotřebě atd.) měly tyto věrnostní karty jednu základní nevýhodu. Jejich využití bylo omezeno pouze na obchodní síť firmy, která dané karty vydávala. Zlomovou událostí v tomto ohledu bylo zavedení univerzální Charge Card pro bezhotovostní placení v restauracích a později u všech smluvních hotelů, restaurací a obchodů, které s klubem uzavřou smlouvu. S myšlenkou univerzální Charge Card přišel pan Frank McNamara, který také založil klub Diners Club, jehož činnost začala 28. ledna V této souvislosti je dobré si připomenout první použití této karty, které proběhlo v únoru roku 1950, kdy majitel a zakladatel firmy pan McNamara poprvé zaplatil za večeři v restauraci malou kartonovu kartičkou Diners Club Card a podepsal doklad o zaplacení. Tato událost je známa jako First Super. V únoru 1950 dostalo papírovou Credit Identification Card asi 200 vybraných klientů, kteří měli kanceláře v Empire State Building, a přijímalo ji k placení okolních 27 luxusních restaurací a 2 hotely na Manhattanu. Obrat za první měsíc činil pouhých 2000 USD a zisk 140 USD. I přes tyto těžké začátky se firma rozvíjela poměrně dynamicky, což dokládá i fakt, že v roce 1952 obrat překročil 1 milion amerických dolarů a počet klientů dosáhl Již v roce 1952 se karta Diners Club stala první mezinárodní platební kartou, když jí začaly přijímat restaurace a hotely v Kanadě, na Kubě a Francii. Počet klientů a obchodníků společnosti Diners Club rostl v 50.letech téměř exponenciálně. Diners Club jako průkopník, objevil a vyzkoušel řadu produktů a technologií, které se později staly v Card Industry běžnými. V 60 letech se Diners Club snažil o rozšíření svého trhu spoluprací s bankami, když v roce 1965 začala vydávat karty Diners Club např. britská Westminster Bank, ovšem podobný projekt ve Francii byl naopak neúspěšný. V roce 1965 se Československo stalo první zemí sovětského bloku, kde byly akceptovány platební karty a byly to právě Diners Club. V roce 1967 bylo možné karty Diners Club použít ve 130 zemích, což bylo více než počet členů OSN

10 1.1.3 První bankovní karty O platební karty se banky začaly zajímat již koncem 40. let a ověřovaly jaké možnosti jim nový platební nástroj, vydávaný obchodními firmami, může přinést. Za nejstarší formu bankovní karty se považuje systém Charge It, který v roce 1947 vyvinul John C. Biggins, úvěrový specialista newyorské banky Flatbush National Bank. První kreditní kartu, podobající se těm dnešním, vydala v roce 1951 The Franklin National Bank v New Yorku. Karta nesla jméno svého držitele a výši úvěrového limitu. Po krátkém zkušebním provozu nabízela banka kartu svým vybraným klientům na základě vyhodnocení jejich bonity. Kartu získali klienti zdarma a provedené nákupy museli uhradit do 30, 60 nebo 90 dnů, podle podmínek jejich individuální smlouvy. Během let 1953 a 1954 platební karty vydávala asi stovka amerických bank např. Country Bank & Trust Co. of Patterson z New Jersey, First National Bank and Trust Co. of Kalamazoo z Michiganu a další. Očekávaly zisk, ale zpočátku jim platební karty přinesly jen ztráty, takže polovina z nich vydávání karet zastavila. V roce 1957 vydávalo Charge Card již jen 26 amerických bank v několika málo státech americké unie. Celkem vydaly kreditních karet, které bylo možné použít u obchodníků a obrat v tomto roce dosáhl pouhých 40 milionů USD Projekt Bank of America Situace se však začala měnit ve prospěch bank, zvláště když se objevil významný impuls ze západního pobřeží USA, Na trh se totiž rozhodla vstoupit Bank of America, která byla vedoucí americkou bankou v oblasti spotřebních úvěrů. Manažeři banky viděli úspěchy Charge Card Diners Club a později i American Express a chtěli pomocí plastových karet zdokonalit svůj úvěrový obchod. Základem nové koncepce kreditní karty, s kterou přišla Bank of America na trh, bylo vyúčtování transakcí klienta ke konci každého měsíce na výpisu jeho účtu, kdy klient dostal šanci uhradit celou dlužnou částku do 30 dnů, nebo ji splácet po částech společně s úrokem. Úrok byl odvozen od úročení splátkových úvěrů obchodních domů Sears Roebuck, která byla 18% ročně. Pro kreditní kartu Bank of America byl tento úrok přepočten na měsíční sazbu 1,5%. Další novinkou, s kterou přišla Bank of America, byla skutečnost, že karta byla vyrobena z plastu (PVC), tím se stala odolnější, byla lépe chráněna proti padělání a usnadňovala placení pomocí mechanických snímačů tzv. imprinterů. Tyto snímače kopírovaly údaje vyražené reliéfním písmem na kartě a identifikačním štítku obchodníka, připevněném na imprinteru, pomocí kopírovacího papíru na prodejní doklad. Tento způsob vzniku dokladu o zaplacení odstraňoval většinu chyb vzniklých ručním opisováním čísla karty a obchodníka na doklad nebo vzniklých díky nečitelnosti písma. Po pečlivých přípravách zahájila Bank of America v létě 1958 pilotní projekt své kreditní karty nazvané BankAmericard, zákazníkům banky byly vydávány dva druhy kreditních karet White Card s limitem 300 USD a pro vybrané klienty Gold Card s limitem 500 USD. To, že tento projekt byl velmi úspěšný, dokazuje skutečnost, že jen pouhý rok po zavedení v roce 1959 vlastnil karty 1 milion klientů a obrat dosáhl 75 milionů dolarů. Ruku v ruce s tímto obchodním úspěchem se objevují i problémy, kdy úvěrová delikvence dosáhla úrovně 22%, karty se staly středem zájmu podvodníků, kteří je klientům odcizovali a zneužívali je

11 k menším platbám. Rok a půl po zahájení pilotního provozu dosáhla ztráta 20 milonů USD! Projekt však zastaven nebyl, změnila se řada procedur, jako např. schvalování úvěrového limitu, a vybrala obchodníky z vyšších segmentů, kteří měli zvýšit image kreditní karty u cílové skupiny klientů. Také díky těmto opatřením, se podařilo Bank of America dostat v roce 1961 ze ztrát a dosáhnout prvního zisku USD. Do roku 1968 se zisk banky zvýšil na 12,7 milionu dolarů při obratu 400 milionů USD nová kreditní karta se ujala Vlna neúspěšných obchodů Ne všechny projekty však byly úspěšné, např. Chase Manhattan Bank zavedla v roce 1958 vlastní kreditní kartu, uzavřela smlouvu s asi 350 obchody a vydala okolo karet. Od roku 1962 zvolila banka pro tuto kartu název UNI CARD a stejně jako Bank of America zaznamenala velké úvěrové ztráty za nezkušenost v řízení úvěrového rizika. Proto také v roce 1965 projekt kreditních karet zastavila a hledala jiné řešení. V roce 1968 Chase Manhattan Bank své karty zapojila do systému Master Charge. Ztráty z úvěrových karet amerických bank byly v 60. letech 20. století alarmující Wells Fargo hlásila čistou ztrátu téměř 28 milionů dolarů, Citibank přišla o 11 milionů USD v roce 1971, Banker Trust přišel o 21 milionů USD a mnoho dalších bank bylo ve stejné situaci. Celkově dosáhly ztráty amerických bank způsobené kreditními kartami v roce milionů USD. Co bylo příčinou těchto velkých ztrát? To si můžeme ukázat na příkladu dvou bank z Chicaga Continental Banka First Bank of Chicago, které v roce 1965 odstartovaly masové projekty kreditních karet. Snažili se vybudovat kritickou masu klientů a to plošnou nabídkou svých karet ( 5 milionů kusů karet). Ovšem tato nabídka byla nekoordinovaná, karty byly vydávány bez prověřování bonity klientů a další chybou byla výše poplatků, které platili obchodníci. Ty ani zdaleka nedosahovaly obvyklé úrovně 3-5%, někdy byly nižší než 1%. Tohle všechno vedlo k velkým finančním ztrátám, které odrazovaly ostatní americké banky od dalšího zavádění kreditních karet. Dokonce v roce 1970 podepsal prezident Nixon zákon, který zakazoval zasílání karet klientům, kteří o ně nepožádali Master Charge a jeho úspěch Na problémy bank v Chicagu a na úspěch kreditní karty Bank of America a Charge Cards American Express a Diners Club reagovaly banky zejména na západním pobřeží USA, které si uvědomovaly tři hlavní příčiny dosavadního neúspěchu bankovních karet: 1. Americké zákony ( Mc Faddneův zákon) zakazovaly bankám působit mimo hranice svého sídelního státu, z čehož vyplývá významné omezení obchodu. Pro bankovní karty je to velká překážka, nemohly platit na celém území USA, na rozdíl od karet nebankovní konkurence Diners Club, American Express atp. 2. Obchodníci byli ochotni karty přijímat, jen pokud je používalo co nejvíce klientů, současně však nebyli ochotni přijímat karty několika desítek bank, protože jim to komplikovalo provoz, a preferovali proto silnější kartové systémy velkých bank. 3. Žádná banka nemohla bez neúměrného úvěrového rizika vydat kreditní karty klientům, kteří u ní neměli vedeny účty, proto bylo nutné dohodnout se s dalšími bankami na vytvoření společného systému kreditních karet

12 Z výše uvedeného vyplývá snaha bank o sdružování se do kartových asociací, aby si zajistily lepší podmínky pro úspěch svých kreditních karet. Princip spolupráce spočíval ve vybudování společných zúčtovacích centrál v jednotlivých státech americké unie, které plnily úlohu obchodního a zúčtovacího centra. Na ně by byly napojeny další přidružené banky, které karty vydávaly svým klientům a získávaly za provizi obchodníky pro akceptaci platebních karet. Tím by bylo dosaženo tří cílů: 1. Vybudovat rozsáhlou síť obchodů, která bude karty akceptovat na celém území USA 2. Vydat velké množství kreditních karet, které bankám přinesou příjem z poplatků, provizí a úroků z čerpaných úvěrů 3. Minimalizovat provozní náklady vybudováním společné infrastruktury. V USA na těchto principech postupně vznikly tři bankovní skupiny, které se později spojily do dnešní asociace MasterCard. Nejprve v roce 1965 založily čtyři banky v Chicagu Midwest Bank Card Association a začaly provozovat společný systém kreditních karet. Další skupina vznikla na západním pobřeží USA a na jejím počátku stála Wells Fargo Bank, jeden z tradičních konkurentů Bank of America v Kalifornii. S myšlenkou vytvoření kartové asociace oslovil viceprezident této banky Jack Elmer další velké banky a v létě roku 1966 byly položeny základní kameny nového systému platebních karet. Asociace měla mít společné technické zázemí, název karty i znak. Jen tak bylo možné vytvořit kreditní kartu vydávanou řadou bank, kterou budou akceptovat obchodníci v celé Kalifornii, a tak vznikl název MasterCharge. Tento název si ovšem pro své karty vybrala i Interbank Card Association z východního pobřeží, která se samozřejmě ozvala a muselo dojít k vyplacení. Zajímavé na tom všem je, že Interbank Card Association později převzala California Bank Card Association, která na ni zpět převedla práva k ochranné známce Master Charge Spojování asociací, vznik Mastercard Tato událost však nezabránila ve vzniku nové kartové asociace a v prosinci roku 1966 byla 14 bankami založena California Bank Card Association, v čele s Wells Fargo. Krátce nato se přidalo dalších 60 bank v Kalifornii, a protože novou kartu chtěly používat také další banky z Nevady, Oregonu a dalších států, byla asociace přejmenována na Western States Bankcard Association ( WSBA), jejíž členy se stalo dalších 200 amerických bank. Dalším logickým vyústěním vývoj na trhu s bankovními kartami bylo spojování jednotlivých asociací, což bylo předpokladem pro rozšíření systému kreditních karet, který by pokrýval celé USA. K tomu došlo v roce 1967 spojením Interbank Card Association (ICA) s Western States Bankcard Association. Díky tomu spojení se ICA vrátil zpět do jejího vlastnictví název MasterCharge včetně obchodní značky. Ovšem prosadit myšlenku společné obchodní značky bylo v té době velmi složité, jak vzpomíná později první Vice Chairman asociaca Richard Jaehning: Tehdy členské banky byly velmi individualistické, pokud jde o jejich obchodní značky, a skutečně nikdo nechtěl být zapojen do jednotné tváře karty. Nicméně MasterCharge se koncem 60. let stal vedoucím systémem bankovních kreditních karet v USA a do konce roku 1969 se členy ICA stalo 1207 bank a obrat jejich karet dosáhl 2,639 mld. Oproti tomu konkurenční NBI ( dnes Visa) měla v roce 1970 jen 243 členů a obrat dosáhl 2,639 mld USD. Celkovou situaci na trhu koncem 60. let dokresluje přiložená tabulka

13 Tabulka č. 1 obrat bankovních asociací konec 60. let Bankovní asociace obrat v mld. USD Master Charge 17,6 BankAmericard ( NBI) 12 American Express 7 Diners Club 1 Zdroj: vlastní zdroj dat, Pavel Juřík, Encyklopedie platebních karet, Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str. 49 V roce 1968 se stala členem systém MasterCharge první banka v zahraničí mexická Banco Nacional de México (Banamex) a některé japonské banky. Ve stejném roce došlo k dalšímu významnému kroku MaterCharge uzavřel smlouvu o strategickém partnerství se společností Eurocard, na jejímž základě Eurocard zodpovídal za získávání členských bank a rozvoj systému MasterCharge a Eurocard v Evropě, s výjimkou Velké Británie. ICA zajišťovala budování a provoz systému platebních karet na ostatních kontinentech. Celkem logickým vyústěním této spolupráce byla změna názvu asociace z MasterCharge na mnohem výraznější MasterCard Cesta k Visa International Vývoj v konkurenčním systému BankAmericard se nejdříve ubíral směrem franšízy, který Bank of America vyvinula koncem roku 1966 a prostřednictvím dceřinné společnosti BankAmericard Sevice Corporation uzavřela smlouvu s prvními osmi bankami např. Puget Sound National Bank of Tahoma, National Bank of Commerce in Seatle atd. Do konce roku 1968 se jejich počet zvýšil na 41 a dalších 1823 bank pro ně uzavíralo smlouvy s obchodníky, kteří tyto karty přijímaly k placení. Příznivý hospodářský vývoj, posílení střední vrstvy obyvatelstva v 50. a 60. letech a zvýšení jejich životní úrovně, to všechno byly faktory, které vyvolávaly tlaky na rodinné rozpočty, což učinilo kreditní karty atraktivní. Lidé si díky nim mohli pořídit věci, které by si nemohli pořídit hned. Samozřejmě k tomu musíme přidat ještě jednu důležitou skutečnost, což je také asi největší výhoda kreditních karet, že se dala používat opakovaně. Přiložená tabulka dokumentuje vývoj rozšíření BankAmericard v USA. Tabulka č.2 vývoj rozšíření BankAmericard v USA BankAmericard v USA Rok Počet karet (mil.) Obrat ( mld. USD) Počet obchodníků Počet bank , ,7 0,335 n/a ,7 1, , n/a , n/a Zdroj: Pavel Juřík, Encyklopedie platebních karet, Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str.51 Americké banky zapojené do systému BankAmericard sledovaly aktivity konkurenčních asociací, zejména MaterCharge. Tím, že tento systém sdílely, sice ušetřily vlastní náklady na provoz platebních karet a mohly využívat formou licence osvědčený systém, ale všechny karty nesly v logu AmericaCard název jejich velkého konkurenta Bank of America. Tento fakt nesly ostatní banky velice nelibě a požadovaly větší nezávislost, jak tomu bylo u ICA, která byla provozována jako sdružení bank. Podobný požadavek zazníval i z Evropy. Tudíž logickým řešením muselo být oddělení BankAmericard od Bank of America. Banka se však

14 úplné nezávislosti systému, který vyvinula, nechtěla vzdát. Nakonec však Bank of America kapitulovala a souhlasila, a tak se 9.července 1970 konalo první jednání rady ředitelů společnosti National BankAmericard Inc. ( NABANCO nebo NBI), dnes VISA USA. V roce 1966 se stala prvním zahraničním členem systému BankAmericard jedna z největších britských a evropských bank Barclays Bank, jejíž Barclaycard představovala 40% obratu a počtu karet BankAmericard na starém kontinentě. V roce 1969 se také staly členy tohoto systému čtyři kanadské banky, které si ovšem ponechaly jejich původní název Chargex. Koncem šedesátých let 20. století se síť členů BankAmericard rozšířila do dalších států, např. italská Bank of America and Italy, dále pak Canadian Imperial Bank of Commerce v Kanadě, Sumimoto Bank v Japonsku a ještě mnoho dalších. Začal se objevovat podobný scénář ve vývoji jako ve Spojených státech amerických, kdy evropské i latinskoamerické banky chtěly získat nezávislost na Bank of America. Proto vzniklo několik skupin, které jednaly o vytvoření podobné asociace jako byla NABANCO nebo MasterCharge. V té době totiž prováděla veškeré zúčtování Bank of America v USA, a to v dolarech. Banky z celého světa posílaly účtenky svých obchodníků, Bank of America pak připravila podklady pro kreditování obchodníků a debetování účtů držitelů karet. Celý tento proces byl velice nákladný, nepraktický a zúčtování trvalo několik týdnů i měsíců. Nejaktivnější banky v tomto ohledu byly v Evropě a začaly jednat s kolegy z Barclays Bank a ze Spojených států o možných řešeních. V srpnu 1972 využili evropští bankéři výročního zasedání členů BankAmericard v letovisku Stresa nedaleko Milána. Američané souhlasili, že svým evropským kolegům pomohou a poradí, jak novou asociaci vybudovat. Jedno doporučení, které jim dali, bylo, aby novou asociaci neomezili jen na Evropu. Bylo třeba najít vhodné právní řešení, které by umožnilo zapojit i již existující bankovní asociace v USA, Velké Británii, Francii nebo Japonsku. Placení v různých zemích znamenalo vybudovat technologii zpracování transakcí, která by nebyla vázána jen na jednu měnu a umožňovala by rychlejší autorizování a zúčtování transakcí, než tomu bylo doposud. A hlavně bylo potřeba změnit název karty BankAmericard byla nepřijatelná pro bankéře v řadě zemí právě pro svůj americký název. Jednání nebyla jednoduchá a teprve po dvou letech v roce 1974, přesně v září byla v kanadském Vancouveru založena mezinárodní asociace International BankAmericard Incorporated IBANCO předchůdce Visa International. Karty BankAmericard v tédobě vydávalo 18 bank ve 14 zemích mimo USA a celkový počet kreditních karet dosáhl již 37 milionů a celkem tyto karty přijímalo 1,5 milionů obchodníků ve 111 zemích ( včetně 51 států USA). Bylo potřeba vymyslet nový, vhodnější název, který by splňoval řadu kritérií: Krátký Graficky zpracovatelný Snadno zapamatovatelný Vyslovuje se ve všech jazycích stejně Nesmí mít v žádném jazyku jiný význam Musí být registrovatelný jako obchodní značka Vymyšleno a testováno bylo několik set různých názvů a nakonec 12 členný tým vybral slovo VISA, které bylo v roce 1977 zavedeno jako nový název: VISA VISA International Service Association. První transakce s kartou snovým logem VISA byla provedena 26. července 1976 a ve druhé polovině 70. let vykročily oba bankovní systémy do nové epochy přechodu od exkluzivního platebního nástroje k masovému, od regionálních a národních asociací ke globálnímu řešení

15 Současně si vybudovaly základy k postupně úspěšné konkurenci s nebankovními systémy Diners Club a American Express Vývoj v Evropě Velká Británie První plastovou identifikační kartu pro bankovní účely vydala ve Velké Británii National Provincial Bank v roce Svým klientů vydala šekovou záruční kartu, která sloužila k výběru hotovosti v jejích pobočkách do částky 20 GBP. Tento projekt byl rozšířen do celostátního měřítka v rámci UK Domestic Cheque Guarantee Scheme a zapojila se do něho řada bank s tím, že zaručená částka se zvýšila na 30GBP. O tom, že tento projekt byl úspěšný svědčí i skutečnost, že v roce 1969 bylo do šekového systému zapojeno 53,5 milionů klientů 57 britských bank. Od roku 1990 jsou šekové záruční karty chráněny hologramem s vyobrazením busty Williama Shakespeara a šekový systém je zastřešen britskou asociací pro platební styk APACS ( Association for Payment and Clearing Services). První mezinárodní platební kartu v Evropě vydala v roce 1965 Westmister Bank. Vybraným klientům nabídla Charge Card ve spolupráci se společností Diners Club International. O rok později, v roce 1966, Barclay Bank koupila licenci BankAmericard jako první banka mimo území USA a hned v tomto roce nasmlouvala obchodníků a vytipovala potenciální klienty v řadách svých kmenových klientů. Do konce roku vydala 1 milion karet. O rok později zavedla první bankomaty Cash Point na světě. V dalších letech rostl počet držitelů karet Barclaycard a banka rozvinula tento obchod i v dalších zemích: Irsko, Malta a Gibraltar ( 1967), Jihoafrická republika a Mexiko ( 1969), Francie ( 1971 ). V roce 1971 používalo její karty přes klientů mimo Velkou Británii. Za těmito úspěchy stál kavlitní martketing, který od roku 1972 využíval také televizní reklamu. Cílevědomá práce s obchodníky vedla

16 k získání více než 400 obchodních domů ve Velké Británii již prvních pěti let od zahájení programu. V roce 1977 se Baclays Bank s 3,3 mil. Kreditních karet stala největším vydavatelem karet Visa mimo území USA a toto prvenství si udržela dosud. Až o 11 let později, v roce 1988, se banka stala také členem asociace MaterCard. Do třetího tisíciletí Baclaycard vstoupil s kartami. Další přední britské banky National Westminster Bank, Midland, Lloyds a The Royal Bank of Scotland založily v roce 1972 konkurenční kreditní kartu s názvem Access, která platila pouze na území Velké Británie. K zajištění provozu a reklamy tohoto národního kartového systému založily banky společnost Joint Credit Card Company ( v roce 1982 přejmenovaná na Signet a v roce 1996 prodaná First Data Resources Ltd. ). V dubnu 1975 se britský národní systém Access stal členem Interbank Card Association ( Mater Charge) a dodal tak svým kartám mezinárodní platnost. V té době byly banky členy výhradně jednoho z mezinárodních systémů BankAmericard nebo Master Charge. Duální členství v obou systémech ještě neexistovalo Francie Francouzské banky nezůstávaly stranou vývoje kreditních karet.v roce 1967 vydala Societé Marseillaise de Crédit děrné štítky, které sloužily k výběrům hotovosti z prvních bankomatů. Se švédským kapitálem vznikla finanční společnosti SOVAC, která začala vydávat první zlaté karty Carte d Or. V roce 1973 ji koupila Crédit Agricole a Crédit Mutuel a v roce 1978 ji transformovali do společnosti Eurocard France. V roce 1967 byli dva bankéři ze Société Générale a Credit Lyonnaise na školení o bankovní automatizaci ve Spojených Státech a uvědomili si význam nově přicházejících platebních karet a bankomatů. Societé Générale se chopila iniciativy a začala s ostatními bankami konzultovat možnosti zavedení společného systému platebních karet. Velmi brzy, ještě v roce 1967, Société Générale, Crédit Lyonnaise Banque National de Paris, Crédit Industriel et Commercial a Crédit Commercial de France založily mezibankovní skupinu nazvanou Carte Bleu ( Modrá karta). V dalším roce již společně vydaly těchto karet, které přijímalo obchodů ve Francii. Do roku 1970 se počet zvýšil na a počet obchodů dosáhl Ve Francii začátkem 70. let vznikly ještě další systémy národních platebních karet, v roce 1975 spojením kartových systémů Crédit Agricole a Crédit Mutuel vznikl systém Carte Verde ( Zelená karta). I tento systém se stal součástí Carte Bleu. V roce 1971 Carte Bleu opatřila své karty magnetickým proužkem sloužícím pro výběry hotovosti z bankomatů ( mezinárodní norma ISO byla přijata o tři roky později) a ve stejné době začaly banky instalovat první bankomaty. Société Générale měla v roce 1972 již 162 bankomatů a v roce 1980 již 245. Všechny byly zapojeny do systému Carte Bleu. Banky ve Francii sdružené do asociací Carte Bleu a Carte Verde chtěly, aby karty jejich nejbonitnějších zákazníků měly mezinárodní platnost. Předseda Carte Bleu Bernard Sue začal jednat o členství v systému BankAmericard. Ovšem banky měly dvě podmínky: Americké banky ztrácely velké peníze v kreditních kartách pro Francii se koncept musí změnit, má li být bankami přijat Francouzské banky se obávaly kontroly jejich obchodů ze strany amerických bank z těchto důvodů již odmítly vydávat karty Diners Club a American Express

17 Po dlouhých jednáních se CB stalo v roce 1973 členem BankAmericard, ovšem vnitrostátní karty CB zůstaly mimo kontrolu VISA a pouze mezinárodní karty, vydávané od roku 1974, nesly znaky CB i VISA na přední straně. Naproti tomu Crédit Agricolle jednala na začátku 70. let s konkurenčním systémem platebních karet Eurocard, které mělo sídlo v Bruselu. Jeho členem se však stala až v roce 1977 a v následujícím roce vydala první mezinárodní karty Eurocard/MasterCard. V té době začala francouzská vláda vyvíjet na banky tlak, aby se spojily do jediného celostátního systému platebních karet, k čemuž došlo , kdy modré banky a zelené banky uzavřely historickou dohodu o sjednocení do systému Carte Bleu Švédsko vznik Eurocard Úspěch kreditních karet a Charge Card v USA a jejich rychlá expanze do Evropy a ostatních částí světa inspirovala švédské bankéře a hoteliéry. Významná bankovní skupina Wallenberg, stála v roce 1964 u vzniku kreditní karty Rikskort. O rok později se z ní stala holdingová společnost Eurocard International se sídlem v Bruselu a v roce 1968 uzavřel Eurocard strategické partnerství s americkou asociací Master Charge. Postupně se členy Eurocard International stal britský systém Acces (1974) a v roce 1977 francouzský Carte Verde. Z podnětu Deutsche Bank byl v roce 1978 Eurocard reorganizován a evropské banky se staly akcionáři a plně převzaly jeho řízení. O deset let později MaterCard koupil 12,25% akcií společnosti Eurocard International a upevnil tak vzájemné vztahy. K další významné změně došlo 1.září 1992, kdy se Eurocard International spojil se společností eurocheque a vytvořil novou společnost Europay Intenational, ta pak v roce 1997 uzavřela novou smlouvu o strategickém partnerství s asociací MasterCard. Eurocard i Europay si dlouho držely výlučnou kontrolu na d produkty MasterCard v Evropě, a to kromě Velké Británie, která spadala pod řízení MasterCard International. Již v letech jednaly evropské banky se svými americkými kolegy o přímém začlenění Europay do struktury MasterCard, což by vedlo ke snížení provozních nákladů autorizačních a zúčtovacích centrál, dále by byla zajištěna snažší implementace produktů MasterCard a sjednocením obchodních značek by se zjednodušila marketingová komunikace. Jednání nebyla jednoduchá a posunula se až koncem 90.let, kdy obě dvě společnosti oznámily, že pracují na spojení obou asociací, s cílem dosáhnout snížení nákladů. Spojení bylo schváleno členy obou asociací v létě roku 2002 a formálně k němu došlo 15.července Europay International se stal novým regionem MasterCard Europe. Samotný MasterCard International se současně stal soukromou akciovou společností, což ji odlišuje od VISA International, která zůstala neziskovou společností

18 Německo Vývoj v Německu byl opačný, Německo koncem 60. let nepřijalo kreditní karty a platební karty zavedlo pouze v omezeném rozsahu. Na druhou stranu podporovalo a preferovalo zavedení celoevropského systému zaručených šeků. Eurošeky zavedly německé banky mezi své produkty k běžným účtům v roce 1972, jejich zpracování bylo, až do roku 1980 v clearingové centrále ruční. V roce 1986 německé banky zavedly první off-line bankomaty, které vyplácely peníze na karty ec. V roce 1998 byly tyto karty doplněny o logo Maestro, což bylo následováno rychlým poklesem eurošekových plateb, které nahradilo pohodlnější a celosvětové placení v obchodech přijímajících karty Maestro. Na konci 70.let vydaly některé banky první karty Eurocard v Německu. Další rozvoj platebních karet byl pozitivně ovlivněn založením společnosti Gesellschaft főr Zahlungsysteme (GZS) v roce 1982, která zastupovala asi 3000 německých bank a spořitelen v asociaci Eurocard a eurocheque International a až do roku 1991 byla monopolním vydavatelem těchtokaret a zpracovacím centrem. Současně GZS uzavírala smlouvy o akceptaci karet Eurocard/Mastercard s obchody v Německu ( tzv. acquier). V roce 1996 začala GZS vydávat také karty VISA a od roku 1999 zajišťuje i jejich akceptaci v obchodech. V roce 2002 GZS poskytovala služby pro 2300 německých bank a spořitelen, pro které zajišťovala služby pro více než 7,6 mil. karet VISA a MasterCard a současně zajišťuje služby pro asi obchodů v Německu, přičemž její obrat dosáhl 60 mld. EUR. Ovšem první karty VISA v Německu vydala Bank of America již v roce Z výše uvedeného vyplývá, že vývoj vydávání platebních karet se postupně ubíral k tzv. dualitě bank, což znamená, že banky vydávají karty obou bankovních systémů MasterCard i VISA. K tomuto stavu, který je pro současnost běžný, bylo nutno urazit dlouhou cest. Např. NABANCO-NBI ( dnes VISA) až do roku 1974 svým členům zakazoval být členem konkurenčního systému MasterCharge ( dnes MasterCard). 1.3 American Express Card Společnost American Express, která hrála ve 2. polovině 19. století významnou roli při rozvoji dopravy, poštovních a finančních služeb ve Spojených státech amerických a i na dalších kontinentech. V první polovině 50.let 20. století po vzniku prvních univerzálně použitelných platebních karet, zvažoval American Express jejich zavedení pro své stálé klienty z řad podnikatelů, manažerů a bohatých turistů. Společnost American Express cca 2 roky váhala s vydáváním platebních karet a teprve začátkem roku 1958 začal obrat, když 3.února 1958 dostal Bob Mathews, zodpovědný za divizi peněžních poukázek Money Orders, za úkol vyvinout kreditní kartu American Expres.American Express se poučila z problémů konkurence a za jeden ze svých cílů si stanovila vytvořit před vstupem na trh kritickou masu klientů i obchodníků a s portfoliem movitých klientů, rozsáhlé sítě cestovních svých kanceláří a několika desítek tisíc hotelů a obchodů, které přijímaly cestovní šeky AMEXCO, to neměl být problém

19 První karty American Express vydal 1. října První karty byly vyrobeny z papíru, avšak o rok později již byly z bezpečnostních důvodů zavedeny karty plastové, které kromě větší bezpečnosti společně s imprintery zrychlily placení. American Express přicházel na trh se svojí Charge Card dobře připraven a již v době zahájení měl již vybudovanou síť hotelů, obchodů a restaurací, které ji přijímaly a během příštích 4 let se rozrostla na obchodů a v roce 1963 dosáhl počet držitelů karet 1 milion. Dalším důležitým datem ve vývoji platebních karet společnosti American Express byl rok 1969, kdy se na jejich kartách objevil obraz Centuriona, který se stal nejznámějším symbolem této firmy a základní karty získaly dnešní zelenou barvu. O tom, že společnost American Express byla se zaváděním platebních karet úspěšná svědčí fakt, že v roce 1977, tedy necelých dvacet let od vydání první karty, dosáhl obrat karet American Express částky 20 miliard USD a počet karet vzrostl na 6,3 milionu kusů Japonsko - JCB Americký vliv na Japonsko po 2. světové válce velice vzrostl a projevil se i v oblasti platebních karet, když jedním z podnětů byly i kreditní karty, které Američané v Japonsku používaly. Po vzoru American Express jedna z vedoucích japonských bank Sanwa Bank založila společnost Japan Credit Bureau (JCB), která se v prvních dvaceti letech své činnosti zaměřovala pouze na Japonsko. Cílem JCB bylo nabídnout japonským zákazníkům alternativu k cizím platebním kartám, které měly své kořeny ve Spojených státech amerických. Společnost velmi rychle získala 50% podíl na domácím trhu a již v roce 1972 používal karty JCB jeden milion klientů, ovšem v roce 1987 to již bylo Podmínky pro zahraniční expanzi se JCB vytvořily až v 80.letech, kdy výrazně vzrostla hospodářská síla Japonska, velké množství japonských obchodníků a turistů cestovalo do zahraničí a z tohoto vývoje těžily i komunity Japonců zejména v USA a v Evropě. První obchodníci začaly přijímat karty JCB v roce 1981 a o deset let později karty JCB přijímalo 1,7 milionu obchodů v Japonsku a 0,4 milionu v zahraničí

20 Až do reformy roku 1982, kdy byl vydán nový bankovní zákon, nemohly japonské banky vydávat kreditní karty přímo, a proto pro jejich vydávání zakládaly speciální organizace, jako např. Diamond Credit Sumimoto Bank pro karty VISA a Milliom Card Servis. Do vydání již zmiňovaného zákona byly japonské karty spíše Charge Card. Již zmiňovaná reforma umožnila společnosti JCB vyvinout franšízový systém a nabídnout vydávání svých karet japonským bankám. Franšízanty společnosti JCB se stalo 69 bank v Japonsku a tím se rozšířil okruh potenciálních klientů. V roce 2001 uzavřela JCB dohodu se společností AmericanExpress o recipročním zajištění akceptace platebních karet v Japonsku a Spojených státech, jehož cílem bylo lépe konkurovat bankovním platebním systémům. Společnost JCB oznámila v srpnu 2002, že v Japonsku vydala již přes 3 miliony čipových karet a v roce 2003 již měla vydáno 10 milionů těchto karet a celé portfolio karet bylo převedeno do konce roku Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str

21 2. Platební karty druhy, platební systémy 2.1. Druhy platebních karet Platební karty lze členit podle celé řady kritérií. Já se v krátkosti zmíním o několika z nich. Členění z pohledu vydávajících obchodních organizací, které lze rozdělit do tří základních typů: věrnostní karty vydávány obchodními řetězci, např. TESCO, Hypernova, Makro apod. V současné době lze označit za trend jejich propojování s klasickými systémy, kterými jsou Visa nebo Mastercard úvěrové karty specializovaných společností jako je Home Credit nebo O.K. karta. V posledních dvou letech se tyto karty propojují se systémy Visa nebo Matercard a stávají se stále více rovnocennými kartám bankovním. Dochází k propojování těchto systémů přímo s bankami benzínové nebo také petro karty ( DKV, CCS, UTA, Euro, Shell) jsou využívány především k čerpání pohonných hmot, ale mohou být použity i knákupu ostatního zboží z nabídky čerpacích stanic. Nejnovější emise těchto karet umožňují i výběry z bankomatů. Dalším hlediskem dělení platebních karet je způsob zúčtování. Je nutné v této souvislosti podotknout, že Česká republika vkročila do využívání platebních karet uprostřed vývoje, kdy již byly plně používány karty s elektronickými funkcemi, a některé druhy platebních karet, jako např. v USA velmi rozšířená tradiční charge card, jsme v podmínkách České republiky prakticky nepoznali. Rozlišujeme: charge card ( Charge) jedná se o historicky nejstarší druh platebních karet. K placení dochází na základě čerpání měsíčního limitu nebo měsíčního výpisu bankovním převodem nebo šekem. K této kartě není třeba mít účet v bance, evidence výběrů je vedená na samostatném evidenčním účtu společnosti vydávající platební karty. Transakce se účtují na vrub účtu banky, většinou nejsou úročeny a v daném termínu je splácena celá výše čerpaných peněžních prostředků. debit card ( debetní) debetní karta se rozšířila až po rozvoji elektronických forem komunikace. Představuje minimální riziko, protože zúčtování proběhne ihned poté, co banka obdrží zprávu o transakci. Tyto karty jsou vydávány k běžnému účtu a čerpání na nich je možné jen právě do povoleného zůstatku na bankovním účtu. credit card ( kreditní karty) - platební karta sloužící k čerpání sjednaného úvěrového rámce, s individuálně stanovenými podmínkami splácení

22 Dalším kriteriem pro členění platebních karet je způsob jejich zajištění, které se během existence platebních karet neustále vyvíjelo a bankovní karty se v současné době dělí na základě třech používaných technologií. Cesta od plechové k plastové kartě trvala půl století. Zavedení standardu pro magnetický proužek trvalo již jen šest let. Stejně dlouho trvalo vynálezcům prvních bankomatů, než je dostali z kolébky do běžného provozu. Právě díky magnetickému proužku a bankomatům se od 70. let 20. století začaly platební karty šířit ohromným tempem a staly se dostupnými pro většinu klientů. Když dnes automaticky bereme svou kartu a předkládáme ji v obchodě nebo ji vsunujeme do bankomatu, ani si neuvědomujeme, jak složitý mechanismus tím vlastně spouštíme. 3 Technika záznamu, tj. forma, v jaké jsou na platební kartě uložena data potřebná k operaci s ní, ovlivňuje do značné míry úroveň zajištění platební karty. Obecně můžeme rozlišit dva základní způsoby uložení dat: karta s magnetickým proužkem - magnetický proužek je definován normou ISO, snadná výroba a flexibilita standardu umožnily, aby se magnetický proužek rychle rozšířil. Magnetický proužek má tři záznamové stopy, které mají specifický účel. 4 Tento záznam je v současnosti nejvíce rozšířen. A jeho obsahem jsou nejčastěji číslo platební karty a PIN, může také obsahovat i jiné informace napař. číslo karty, časová platnost, platnost v tuzemsku nebo v zahraničí atd. Vzhledem k tomu, že tato technologie je do značné míry překonána, je postupně nahrazována jiným způsobem záznamu dat. Hlavními nedostatky je riziko poškození a malá kapacita informací. Existují poměrně jednoduchá zařízení, která jsou schopna velmi rychle vyhotovit kopii dat uložených na kartě a po té může dojít ke zneužití karty. Dalším kritickým momentem je možnost jejího použití bez využití PIN, kdy je velká pravděpodobnost zfalšování podpisu jako jediného kontrolního prvku. Podpis je umístěn na tzv. podpisovém proužku. čipové karty u těchto platebních karet je magnetický proužek nahrazen čipem. Na tento typ platebních karet lze uložit širší objem informací týkajících se nejen identifikace držitele karty, ale i ke zvýšení zabezpečení operací kartou prováděných. Použití těchto karet je vždy spojeno se zadáním PIN, což výrazně zvyšuje jejich bezpečnost.. Tyto karty jsou francouzským vynálezem, poprvé byly testovány v roce 1982 a protože zkušenosti byly pozitivní, rozhodly se francouzské banky přejít již v roce 1992 na technologii hybridních platebních karet. Díky chipovým kartám klesly ve Francii podvody s platebními kartami v letech více než desetkrát na 0,026%. 5 Další známé čipové karty jsou tzv. elektronické peněženky, jejíž princip spočívá v tom, že do čipu karty se zaznamenává určitá finanční částka, která se placením snižuje a následným dobíjením zvyšuje. Peníze, které si klient do peněženky nabil jsou evidovány na tzv. Float Account ( plovoucím účtu). 6 Hovoříme také o prepay kartách. 3 Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet str.71 4 Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet str Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, str Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, str

23 hybridní karty - tato karta obsahuje jak čip, tak i magnetický proužek. Z toho vyplývá, že je hybridní karta ze všech výše zmíněných karet nejbezpečnější a je možné ji použít na všech obchodních místech. Dá se předpokládat, že pokud nebude objevena nová výhodnější technologie, bude v budoucnu většina karet vydávána jako hybridní. Jak to vypadá s podílem jednotlivých druhů karet na českém trhu, dokládá přiložená tabulka. Tabulka č.3: Počet vydaných karet v ČR rok 2006 Karty Počet Tuzemské karty Mezinárodní karty Debetní karty Kreditní karty Charge karty Karty čipové a hybridní Vydané karty celkem Zdroj: Sdružení pro bankovní karty (SBK)* - finance.cz Z uvedeného grafu vyplývá, že debetní karty jsou v ČR nejrozšířenější, a tak bych se rád u nich zastavil. Debetní karty patří mezi nejmladší platební nástroje a jejich vývoj je spojen se zaváděním platebních teminálů a bankomatů. První debetní karty se objevily ve druhé polovině 70. let v USA a staly se logickým pokračováním kreditních karet a Charge Card. Autorizace transakcí trvala již jen několik desítek vteřin a karty jsou vydávány přímo k běžnému účtu klienta, ten tedy čerpá pouze svoje vlastní prostředky. Zpočátku nebyly banky při jejich vydávání příliš úspěšné a proto si uvědomily, že musí zvolit jinou strategii: 1. Nové segmenty klientů 2. Zjednodušení provozu 3. Marketing 4. Snížení poplatků Díky těmto změnám se ve 2. polovině 80.let staly v USA úspěšné karty VISA Check a karta MasterMoney od společnosti MasterCard. Ovšem největší boom v oblasti debetních karet nastal až v 90. letech minulého století, kdy se společnosti MasterCard a Eurocard rozhodly vytvořit celosvětovou online debetní kartu. Proto na konci roku 1992 založily společnost Maestro International, ve které měly obě společnosti 50% podíl. O úspěch této karty svědčí i to, že se v 90. letech stala nejúspěšnější elektronickou kartou na světě a v roce 2002 jí bylo vydáno celkem 723 mil. a přijímalo ji 6,3 milionů obchodů. Pozadu nezůstávala ani společnost Visa, jejíž globální debetní kartou se stala karta Electron, která se rozšířila především mimo Severní Ameriku. V roce 1993 členové Visa vydali přes 220 milionů debetních karet Electron ve 30 zemích včetně Brazílie a Mexika. V roce 1996 VISA změnila strategii obchodních značek u vedlejších produktů. Síla značky VISA byla vyhodnocena natolik velká, že k ní bylo možné připojit další produktové názvy bez ohrožení image vznikly tak nové znaky produktů VISA a spojení slov Electron se znakem VISA bylo jedním z faktorů, které pomohly dalšímu růstu této debetní karty. 7 7 Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet,

24 To, že debetní karty jsou velmi oblíbené mezi klienty jednotlivých bank, dokládá i přiložený graf, ze kterého jasně vyplývá, že mezi nejvíce používané karty v ČR patří právě karty VISA Electron a Maestro. Graf č.1: Podíl společností na trhu vydaných platebních karet [2006] Zdroj: Sdružení pro bankovní karty (SBK) 2.2 Bankomaty vývoj, analýza současného stavu Platební karty byly původně určeny především pro placení u obchodníků, nicméně jejich využití v praxi je také k výběru hotovosti v bankomatech., což je český název pro přístroj na výdej peněz - Automated Teller Machine (ATM). V roce 2002 bylo na světě více než bankomatů, z nichž téměř bylo zapojeno do mezinárodních platebních systémů MasterCard a VISA. Bez těchto zařízení si banky a jejich klienti nedovedou představit svůj život. Bankomaty vznikly z potřeby hotovosti klientů bank i mimo provozní dobu a o jeho vynález se zasloužili Američané a Angličané. První prototyp bankomatu byl uveden do provozu v roce 1969 a jeho vývoj stál firmu Docutel téměř 5 milionů dolarů. Bankomaty první generace neměly on-line přístup k informacím o zůstatku o účtu, proto banky byly velmi opatrné při výběru klientů. Sloužily jen klientům pobočky, u které měli veden běžný účet. K jejich identifikaci se požívaly děrné štítky, které bankomat po transakci zadržel a klienti je obdrželi poštou, obvykle s měsíčním výpisem z účtu. Růst počtu bankomatů byl pozvolný, např. v roce 1971 používalo první typy bankomatů asi 35 amerických bank, do roku 1975 jich bylo na světě v provozu Nízkou úroveň zabezpečení prvních bankomatů brzy odhalili podvodníci, kteří začali ve velkém vyrábět padělky děrných štítků. Proto se od roku 1971 začaly postupně zavádět bankomatové karty s magnetickým proužkem, které rychle nahradily děrné štítky. Koncem 70. let nastoupila druhá generace bankomatů, které měly levnější provoz a používaly bezpečnější technologie - plastové karty s magnetickým proužkem a osobním identifikačním kódem PIN. Magnetický proužek bankomatové karty obsahoval údaje pro identifikaci účtu klienta a PIN sloužil k ověření totožnosti. Pro záznam těchto údajů byly použity šifrovací 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str

25 metody, na jejichž konstrukci se podíleli specialisté britské armády a tajné služby MI5. Údaje o transakcích se začaly do centrály přenášet elektronicky. Díky zdokonalení provozu bankomatů nastal začátek období jejich masového nasazování. První bankou, která zavedla bankomaty ve velkém rozsahu, se stala v roce 1972 Citibank. Další rozvoj podpořily vynálezy. Např. v roce 1979 vyvinula společnost šifrovací algoritmus DES ( Data Encrypting Standard). Tento algoritmus začal o rok později sloužit k šifrování a dešifrování osobního kódu PIN. Zavedení bankomatů do obchodních strategií retailových bank umožnilo snížit provozní náklady bank, protože efektivně nahradily práci pokladníků a také ušetřily plochu nutnou pro pokladny a jejich zázemí na pobočkách Národní hranice překročily bankomaty v roce 1983, kdy VISA a o rok později eurocheque vybudovaly první mezinárodní sítě. To už v polovině 80. let nastoupila třetí generace bankomatů a koncem 80.let čtvrtá generace, která začala využívat výhody osobních počítačů. V současné době jsme svědky zavádění již páté generace peněžních automatů, které využívají internetové technologie (tzv. web-enabled ATM) Umožňují např. vydávat poštovní známky, vstupenky, jízdenky nebo sledovat výsledky sportovních zápasů či zobrazovat reklamu řízenou pomocí systému CRM ( Customer Relationship Management). 8 Z následujících grafů je zřejmý rozvoj sítí a růst počtu bankomatů. 8 Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str

26 Graf č. 2 Země s největším počtem bankomatů na 1 milion obyvatel v roce 1999 Země s největším počtem bankomatů na 1 milion obyvatel v roce Řada Japonsko Japonsko Japonsko Japonsko USA USA USA USA Kanada Kanada Kanada Kanada Portugalsko Portugalsko Portugalsko Portugalsko Zdroj: Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str.100 graf č.3 Největší bankomatové sítě v USA ( r. 2000) Největší bankomatové sítě v USA (2000) Řada Bank of America American Express Wells Fargo Bank Bank One U.S. Bancorp Zdroj: Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str

27 Bez bankomatů si dnes ani klienti ani banky nedokáží představit moderní bankovní služby. Bankomat je na obsluhu velmi jednoduchý, ale uvnitř se jedná o velmi složité zařízení, a to jak po stránce elektronické, tak mechanické. Bankomat se skládá ze tří základních částí: 1. trezoru s kazetami a bezpečnostním a spojovacím modulem, 2. operátorské části sloužící k řízení bankomatu ( PC, operátorská klávesnice a tiskárna) 3. provozní části skládající se z transportního a počítačového systému, tiskárny, obrazovky, klávesnice, snímače platebních karet, případně i dalších modulů ( vkládání hotovost apod.). Zpočátku se používaly tzv. off line bankomaty, ty jsou už v současné době překonány a nyní se můžeme setkat pouze s on-line bankomaty, které jsou napojeny prostřednictví datové sítě do autorizačního centra a ověřují prováděnou transakci v reálném čase (on-line) přímo u vydavatele karty. Transakce jsou ověřeny do cca 12 sekund. V současné době bankomaty plní více funkcí, hovoříme tedy o víceúčelových bankomatech, jejichž služby, které většinou poskytují, jsou uvedeny v přiložené tabulce. tabulka č. 4 - Výčet funkcí víceúčelových bankomatů a kiosků Finanční služby Obchodní a informační služby Výběry v hotovosti Prodej známek, telefonních karet apod. Vklady v hotovosti Sázení loterie Informace o zůstatku účtu Prodej letenek a jízdenek Tisk výpisu z účtu Prodej vstupenek na sport, divadlo, kino Bankovní převody Přístup k věrnostnímu programu Přístup k investičním účtům Objednávka zboží Nákup a prodej cenných papírů Zvláštní nabídky, tisk poukázek na slevy apod. Dobíjení mobilních telefonů GSM Přístup k u prodej pojistek Dopravní informace, mapy, plány měst Požádání žádosti o úvěr nebo hypotéku e-government Zdroj: Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str. 105 V praxi se můžeme s většinou těchto služeb setkat, ať už je to dobíjení mobilních telefonů GSM nebo například vklad v hotovosti. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že spousta klientů v ČR je překvapena, když se dozví, že lze pomocí bankomatu vložit i hotovost. Tuto službu nabízí v ČR Živnostenská banka a.s. a vybrané bankomaty e Banky a.s.. Počet bankomatů v ČR stále roste, ovšem nejvýznamnější banky v Česku si i v tomto ukazateli udržují své výsadní postavení na českém trhu, což dokladuje i přiložená tabulka

28 Nutno dodat, že počet bankomatů hraje svou roli v rozhodování klienta u které banky si účet založí, kolik zaplatí na poplatcích atd. Graf č.4 Přehled nejvýznamnějších provozovatelů bankomatů v ČR r Přehled nejvýznamnějších provozovatelů bankomatů v ČR Počet bankomatů Česká spořitelna a.s. ČSOB a.s. Komerční banka a.s. G.E. Money bank a.s. Euronet Raiffeisen bank a.s. ebanka a.s. Živnostenská banka a.s. zdroj: vlastní vyhledávání na stránkách jednotlivých bank Postupný rozvoj bankomatů ukazuje následující srovnání: instalovat prvních bankomatů trvalo 16 let, dalších ks již jen 4 roky. V současné době se instaluje každý rok okolo nových bankomatů a mezi lety 1998 až 2007 se má počet bankomatů zvýšit o 45% z na kusů. Bankomaty jsou jednou z největších investic, kterou banky vložily do informačních technologií v posledních 30 letech. 2.3 způsob autorizace platby, organizace platebních systémů Prvními kartami se platilo tak, že se tužkou vyplnil prodejní doklad, který klient podepsal. Dále se na doklad uvedlo jméno a identifikační číslo klienta, placená částka, datum a identifikace prodejního místa. Protože tento proces byl zdlouhavý, tak již ve 20. letech minulého století byly zavedeny mechanické snímače tzv. imprintery. Ovšem s růstem počtu karet a tím i se zvyšováním počtu transakcí se začal hledat způsob, jak provádět placení elektronicky podobným způsobem, jak pracovaly bankomaty. Proto byly vyvinuty tzv. terminály. Vývoj terminálů můžeme rozdělit do tří generací: první generace pracovala na principu natypování potřebných dat na klávesnici a autorizace mohla být provedena vytočením čísla příslušného centra platebního systému nebo ověřením proti databázi zablokovaných karet druhá generace kontrola platební transakce byla prováděna prostřednictvím záznamu finančního limitu, druhu použití a časové platnosti na magnetickém proužku karty a seznamu zakázaných a zablokovaných karet uloženém v platebním terminálu (off line). Zpočátku jednou nebo vícekrát za týden, později denně, se pak prováděl přenos dat o provedených transakcích do banky nebo jiného zúčtovacího místa využití disket, později telefonní a datové linky. Protože terminály sloužily především ke sběru údajů o transakcích, nazýval se tento způsob Electronic Data Capture

29 třetí generace 16 bitové terminály, zaváděny od konce 90. let, podporuje provoz více aplikací současně. Tento rozvoj si vyžádaly banky, které na terminálech potřebují provozovat platební, věrnostní a jiné operace. Rozvoj nových obchodních modelů také přinesl nové technologie, např. přenosy pomocí GSM, GPRS nebo Bluetooth ( jako první zavedla v roce 2003 firma Ingenico). Rostoucí požadavky bankovních asociací na bezpečnost transakcí od roku 2002 vyžadují zavádění terminálů se šifrováním informací pomocí 3DES a od roku 2005 i RSA. Proto v letech výrobci rozšířili svou nabídku o 32bitové platební terminály a 16bitové terminály s ko-procesorem, umožňující i tzv. multitasking (provádění více druhů operací současně). 9 V polovině 80. let se začaly používat první terminály pracující nepřetržitě v režimu on-line, kdy ověření transakce probíhá v reálném čase (cca během 10-20s) v autorizační centrále kartového systému, a to včetně kódu PIN, je-li použit pro verifikace držitele karty. Terminály umožňující on-line ověření transakcí se nazývají Electronic Funds Tranfer at Point Of Sale (EFTPOS). Z ekonomických důvodů začaly bankovní asociace počátkem 70. let budovat společná autorizační a zúčtovací centra nebo pro ně některé služby začaly zajišťovat externí firmy. Tyto kroky bankám snížily provozní náklady a podpořily rozvoj celého sektoru zvaného Bank Card Industry nebo Payment schemes. V podstatě existují dva systémy: Open Card Systems představiteli tohoto systému jsou MasterCard i VISA. Samy nevydávají platební karty, ale skládají se z jednotlivých bank, které debetní a kreditní karty nabízejí svým klientům. Navzájem si konkurují na jednotlivých trzích, samy stanovují podmínky pro vydání karet a všechny dohromady konkurují nebankovním kartám. Closed Card Systems American Express, JCB nebo Diners Club. Tyto společnosti přímo vydávají platební karty, i když v některých zemích i prostřednictvím partnerů a samy zajišťují potřebné služby (např. autorizace apod.) Také ony vydávají provozní pravidla, zajišťují marketing a celosvětový provoz technického zázemí. Rozdíl mezi hlavními reprezentanty uzavřených systémů ( American Express, JCB a Diners Club) a otevřenými systémy je v tom, že uzavřené nebankovní systémy až do 90. let vydávaly převážně bezúročně Charge Card. Naproti tomu banky vydávaly hlavně kreditní a debetní karty. U nebankovních systémů tvořily příjmy poplatků od obchodníků až 2/3 příjmů, zatímco u bank jen asi 1/ Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, str Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, str

30 2.4 Autorizační a zúčtovací systém Na samotném počátku historie univerzálních platebních karet měl obchodník stanoven limit, do kterého nemusel ověřovat transakci v centrále vydavatele karty. Pokud placená částka tento limit překročila, ověřovala se telefonicky z obchodu přímo u vydavatele karty. Toto ověřování se nazývá autorizace transakce a v počátcích platebních karet trvalo 5 až 21 minut, začátkem 70. let již jen 1 minutu. Jakmile se platební karty začaly používat mezinárodně, začal se používat telex. Všechny platební systémy se potýkaly se stejnými problémy zúčtování trvalo dlouho a bylo velmi administrativně náročné. Všichni si uvědomovali potřebu změny, s kterou jako první přišla společnost American Express, která se rozhodla vybudovat celý autorizační systém pomocí počítačů. Ostatním platebním systémům nabídla účast na něm, ovšem banky tuto nabídku odmítly a rozhodly se jít vlastní cestou. Jako první uvedla nový systém do provozu NABANCO (VISA), jejíž systém byl zprovozněn 1.dubna 1973 a dostal název BASE I. Druhým krokem bylo vybudování zúčtovacího a clearingového centra, které zajistilo vzájemnou úhradu všech transakcí a poplatků v USA mezi jednotlivými bankami a centrálou. Systém dostal název BASE II a byl uveden do provozu Master Charge se vydal stejným směrem a v roce 1973 vybudoval autorizační systém INAS - Interbank National Authorisation System a v roce 1974 zavedl mezinárodní clearingový a zúčtovací systém INET ( Interbank Network for Electronic Transfer). O dva roky později k němu byly připojeny všechny členské státy banky a bylo zastaveno zasílání účtenek mezi bankami ( bylo nahrazeno natypováním dat přímo zúčtovací bance). Nejprve byly autorizace a zúčtování prováděny v jediné měně americkém dolaru. Tento nedostatek byl v obou systémech odstraněn až v polovině 80. let. Systémy asociací VISA i MasterCard dnes umožňují provést clearing v kterékoli ze 160 měn světa a zúčtovat saldo transakcí v asi 40 měnách podle požadavků bank. Každá z asociací přijala různá technická řešení. MasterCard zvolil vybudování decentralizované sítě zpracovacích center, naproti tomu VISA se rozhodla pro centralizovaný systém, který umožňuje nabídnout služby vyžadující vedení centrálních databází např. reporting pro Corporate Card, řízení rizik atd.. Tímto přístupem se VISA podobala konstrukci nebankovních systémů. V roce 1992 zavedla VISA úspěšný systém PaymentService 2000, který umožnil, aby VisaNet převzal část činností kartových center členských bank. V roce 2000 VISA transformovala celý svůj autorizační, clearingový a zúčtovací systém do své dceřinné společnosti nazvané Inovant

31 2.5. Technické zázemí současnosti Autorizační, clearingové a zúčtovací systémy asociací MasterCard a VISA hrají v jejich trilionovém obchodu klíčovou roli. Technické zázemí MasterCard se nazývá Banknet a spojuje všech bank vydávajících karty MasterCard a Maestro a několik tisíc bank zajišťujících jejich akceptaci ve 30 milionech obchodů a bankomatů. Průměrný čas nutný k ověření platby kartou nebo výběru v hotovosti činí pouhé 2 sekundy. V roce 2002 provedl Banknet 8,6 mld. autorizací. Jádrem centra jsou dva sálové počítače (mainframe) od firmy IBM, více než 200 Cisco switches a routerů,okolo 150 serverů a 13 EMC systémů, které mají kapacitu paměti 200 terabitů. Data-mirroring a zálohování dat zajišťují technologie firem Oracle a EMC. Okolo 97% bank už používá nový Integrated Produkt Message (IPM) protokol a díky tomu mohou využít nabízené možnosti výměny dat až 6x denně. Spojení s členskými bankami zajišťuje privátní datová síť (VPN), kterou vybudovala a provozuje společnost AT&T. Společnost VISA průběžně miodernizovala systémy BASE I i BASE II, ale přesto se rozhodla koncem 90.let ke změnám jejichž výsledkem byla nová architektura technických center a komunikačních sítí, které nabízí řešení pro údržbu a modifikace a zkracuje dobu nutnou pro jejich zavádění do provozu. 29. srpna 2001 byl dosavadní VisaNet, programovaný v jazyku Assembler, nahrazen novým systémem s modulárně stavěnými aplikacemi a tabulkami. Toto řešení nyní umožňuje testovat a rychle zavádět nové aplikace a současně došlo k rozšíření zúčtovacích dnů ze šesti na sedm. V roce 2000 provedly BASE I a BASE II s podporou datové sítě Visanet přes 35 miliard transakcí v hodnotě 1,8 trilionu USD, tj. 50 až 100 milionů transakcí denně v hodnotě 2 4 miliardy dolarů. Špičkový počet autorizací o víkendech dosáhl 3784 v roce 2000 a 4163 v roce 2002, přičemž průměrný denní byl 2800 transakcí. V roce 2001 provedla tato síť 25 mld. transakcí a provoz systému zajišťuje více než 2000 pracovníků. 11 Průběh placení kartou můžeme rozdělit do několika kroků: Autorizace Přenos transakce do centra platebního systému Clearing ( vzájemné vypořádání všech transakcí pohledávek i závazků bank Zúčtování ( úhrada výsledného salda mezi bankami) Přenos transakce vydavateli karty ( zúčtování s klientem, výpis) Autorizační centrum odešle do sítě platebního systému dotaz obsahující číslo karty, dobu platnosti, částku a další údaje. Podle čísla karty systém rozpozná jejího vydavatele a doplní dotaz o identifikaci banky. Banka ověří finanční krytí transakce zůstatkem na účtu, finančním nebo úvěrovém limitu klienta, a odešle zpět potvrzení ( autorizační kód) nebo odmítnutí transakce ( karta je odcizená nebo ztracená atd.) Celý proces autorizace od vstupu dotazu do sítě až po odeslání odpovědi bance trvá nyní v průměru 2 sekundy, ale přenos výsledku až do bankomatu nebo platebního terminálu trvá déle ( 5-12 sekund.) Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str

32 3. Bezpečnost platebních karet 3.1 Druhy rizik Úvěrové ztráty Zneužití karty cizí osobou Zneužití nedoručené karty Padělky karet Platby na dálku 1. Úvěrové ztráty představují ztrátu způsobenou nesolventností držitele karty, kdy klient není schopen uhradit výdaje které realizoval platební kartou. Výše tohoto rizika je závislá na zbůsobu, jakým vydavatel karty (banka) provádí ověření bonity klienta ( Credit Scoring), a na míře rizika, které při tomto hodnocení vědomě akceptuje ( obchodní riziko). V celosvětovém měřítku činily v roce 1997 úvěrové ztráty členů asociace VISA 2,43%. V Evropě to však bylo pouze 0,18% (převládají debetní karty) a v USA 2,80%. Úvěrové ztráty všech karetních systémů dohromady se v USA pohybovaly okolo 6,60% ( 30 miliard USD) jako důsledek agresivních marketingových kampaní. Do roku 2000 se celková míra úvěrových ztrát v USA snížila na 5%. Základní ochranou je dobrá znalost klienta a schopnost včas zjistit zhoršení jeho finanční situace a rychlá reakce. 2. Zneužití karty cizí osobou toto riziko tvoří největší ztráty vydavatelů platebních karet. V roce 1996 se tento druh rizika podílel na celkových ztrátách asi 59%. Velmi důležité je, aby držitel karty v případě ztráty ihned informoval svoji banku, která pak provede stoplistaci karty. Odpovědnost za ztráty způsobené zneužitím odcizené karty nese její držitel podle podmínek banky, která kartu vydala. V členských zemích EU je toto riziko omezeno částkou 150 EUR, pokud klient nezpůsobil škodu hrubou nedbalostí nebo spoluúčastí na tomto podvodném jednání. Ochrana spočívá v ověření totožnosti držitele karty Cardholder Verification Method. Použití karty k výběrům z bankomatů je vázáno na použití PIN, v pobočkách bank ( Cash Advance) na předložení průkazu totožnosti a podpis dokladu shodně s podpisovým vzorem na kartě. Při placení zboží je nejčastěji nutné podepsat prodejní doklad, v některých případech zadat PIN. V současnosti se u čipových nebo hybridních karet požaduje obojí. 3. Zneužití nedoručené karty většina bank zasílá platební karty klientům poštou v oddělené zásilce od PIN. Některé z takto doručovaných karet jsou během poštovní

33 přepravy odcizeny a následně zneužity. V roce 1997 se nedoručené karty podílely na ztrátách členských bank VISA a Europay/MasterCard asi 7%. Proti těmto podvodům se banky brání vydáváním karet na pobočkách a předáváním karet v neaktivním stavu, kdy klient kartu aktivuje telefonicky sdělením hesla, které s ním bylo dojednáno. 4. Padělky karet v roce 1997 se celosvětově podílely na ztrátách asi 6%, jejich výskyt je v jednotlivých zemích různý. Např. ve Velké Británii se padělky podílely na ztrátách 25%, zatímco v ČR pouze 3%. Výrobu padělků ztěžují ochranné prvky, jako je hologram, mikrotext, ceninový tisk a speciální podpisové proužky, citlivé na chemikálie a gumování. Výrazné zvýšení ochrany přinesou čipové karty s programovatelným mikroprocesorem. 5. Platby na dálku zaplatit za zboží a služby je možné vybranými druhy karet i prostřednictvím telefonu, dopisu, faxu nebo internetu. Jedná se o službu Mail/Telephone Order, při které držitel karty sděluje písemně, elektronicky nebo telefonicky číslo své karty a konec její platnosti. Dodavatel pak provede autorizaci a své zúčtovací bance předá prodejní doklad. Asi 26% všech podvodů s platebními kartami tvoří právě tento druh transakcí. Jedním z prostředků prevence tohoto druhu podvodů je tzv, Adress Verification Systém, kdy zboží nebo služby mohou být poskytnuty pouze na adresu držitele karty. Přestože jsou podvody na internetu často zmiňovány v tisku, nejsou zásadním problémem, v roce 2000 činily asi 0,035% obratu Základní ochranné prvky platebních karet Ochranné prvky dělíme na primární a sekundární. Mezi primární patří identifikační prvky držitele, které jsou snadno ověřitelné v místě kontroly. Mezi ně patří fotografie držitele karty, jeho podpis a prvky sloužící k snadnému ověření pravosti dokladu ( barevnost, hologram, sklopný efekt). V případě, že při primární kontrole vznikne podezření na změnu nebo padělání identifikačního průkazu, zajišťuje sekundární verifikace možnost ověření pravosti pomocí jednoduchých pomůcek, jako jsou mikrotext, gilošové ozdoby, hologramy, UV barvy. Mezi ochranu karty před zneužitím zařazujeme také verifikační prvky, které potvrzují totožnost klienta, který manipuluje s kartou. Zde se jedná zejména o osobní identifikační kód PIN, podpis klienta nebo jeho biometrické prvky ( otisk prstů aj.) PIN zavedeny s prvními bankomatovými kartami, ovšem bezpečnost těchto karet však byla velmi primitivní. Samotný PIN nebyl dostatečnou překážkou a proto do bankovnictví musela vstoupit věda zvaná kryptologie. Vhodné řešení přinesla až v roce 1979 společnost IBM, to se používá dodnes a nazývá se Data Encryption Standard DES. Standard DES u platebních karet zavedla jako první asociace VISA v roce 1980 a velmi rychle ho začal používat MasterCard a další. DES umožnil zajistit to, co banky potřebovaly: Vytvoření PIN bez zásahu člověka Bez archivace PIN Ověření PIN pomocí algoritmu DES 13 Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str

34 DES je nejrozšířenější šifrovací metodou a v současné době se používá DES s délkou klíče 56 znaků, což poskytuje okolo trilionů možných kombinací čísel. DES i Triple-DES patří mezi tzv. symetrické šifrovací metody. Metoda 3DES šifruje utajovanou informaci 3x po sobě pomocí metodiky DEStřemi různými klíči. Délka klíče je 3x64 (112) znaků, což představuje pět bilionů trilionů možných číselných kombinací. Od dubna 2002 musí všechny nově instalované terminály podporovat šifrování přenášených informací metodou 3DES. Dalším vývojovým stupněm je tzv. asymetrická kryptografie, obecně známá jako Public Key Cryptography nebo PKI ( public Key Infrustructure). 3.3 Technologie bezpečného placení Vstup nových distribučních kanálů v 90. letech si vyžádal změny v autorizačních a zúčtovacích systémech. Aby však byly bezpečně použitelné v situaci, kdy zákazník ani jeho platební karta nejsou fyzicky přítomni v obchodě, který také sám fyzicky nemusí existovat, musí být splněno několik podmínek: 1. utajení přenášených informací ( ochrana před nepovolanými osobami) 2. zajištění integrity dat (ochrana před změnou informací) 3. ověření identity zúčastněných stran ( ochrana před podvodníky) 4. zaručení interoperability (zajištění celosvětové funkčnosti) Tyto podmínky musí platit pro všechny distribuční kanály současně a musí být zajištěny stejným způsobem, aby se zjednodušilo budování a provoz potřebné infrastruktury. Základem zajištění bezpečnosti elektronických plateb je u obou platebních systémů tzv. model 3D, jehož principem je ponechání odpovědnosti za ověření identity klienta i obchodníka na bankách, které přístup do systému zajistily. V roce 2001 uvedla Visa International, že reklamace klientů, se u jednotlivých metod placení podstatně lišily. Nejbezpečnější bylo placení v obchodní síti, s výrazným odstupem následovaly poštovní a telefonní objednávky a nejhorší situace byla u plateb na internetu., kdy při zaplacení zboží a služeb v objemu okolo 62 miliard USD, byly více než 700 milionů USD podvody. Bankovním systémům to nejenže přináší zvýšení ztrát a nákladů na řešení reklamací, ale hlavně banky ztrácí důvěru svých klientů, a proto obě největší společnosti investovaly do vývoje metod bezpečného placení v on-line distribučních kanálech. Byly vyvinuty nové způsoby bezpečného placení na internetu: SET Secure Electronic Transaction vynalezen v polovině 90.let, za účasti asociací VISA, MasterCard a firem IBM, Microsoft, Netscape a další. Díky své komplikovanosti a nákladnosti se neujal. SET umožnil, aby objednatel služby nebo zboží uložil číslo své platební karty do uzavřené digitální obálky a tu společně s objednávkou poslal dodavateli, který ji odešle k ověření do autorizačního centra, které ověří platnost digitálního podpisu zákazníka i obchodníka a finanční krytí transakce. Poté potvrdí transakci obchodníkovi a odešle klientovi zboží 3D SET oproti SET nejsou software a digitální certifikáty umístěny v počítači klienta a obchodníka, ale na serveru banky( vydavatel karty, zúčtovací banka). Klient obdrží malý program, který se při každé transakci e-commerce nebo m-commerce

35 spojí se serverem vydavatele a vyžádá si transakční certifikát. Aby tento certifikát získal, musí být klient registrovaným a verifikovaným uživatelem. 3D SECURE založen jen na ověření totožnosti zákazníka ( držitele karty). Vydavatel karty určuje metodu ověření svého klienta, zúčtovací banka garantuje ověření totožnosti svého obchodníka. Bezpečnou komunikaci mezi klientem a obchodníkem zajišťuje SSL technologie. Pseudočísla trvalé nebo jednorázově vygenerované číslo platební karty prostřednictvím banky. Banka klientovi aktivuje aplikaci placení na internetu ve svém systému. Při placení se klient identifikuje stanoveným způsobem bez nutnosti sdělovat číslo karty. Bankovní systém vygeneruje jednorázové nebo trvalé číslo karty a autorizační kód. Virtuální karty karta fyzicky neexistuje, pro platby po internetu je klientovi přiděleno speciální číslo platební karty, virtuální karta může existovat vedle sjutečné platební karty a může mít i vlastní výpis transakcí z účtu. Jedná se o velmi bezpečný způsob placení a od zavedení tohoto druhu karet v roce 2000 nebyly zaznamenány případy jejich zneužití. Na závěr uvedu doporučení pro bezpečné nakupování na internetu: - vždy používejte bezpečný internetový prohlížeč a ujistěte se, že obchodník používá zabezpečení přenášených informací pomocí protokolu SSL nebo SET - nakupujte u známých obchodníků s dobrými referencemi - ověřte si dodací a reklamační podmínky, měnu transakce a zda existuje tel. či ové spojení na internetový obchod - uschovejte si Vaši objednávku, její potvrzení obchodníkem a dodací list - zkontrolujte Váš výpis z běžného účtu nebo kreditní karty, zda částka i měna odpovídají objednávce Pavel Juřík Encyklopedie platebních karet Historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet, 1. vydání Grada publishing, a.s. ISBN str

36 4. Vývoj platebních karet na území ČR 4.1. historický vývoj Vývoj platebních karet na území dnešní ČR neboli v Československu byl ovlivněn, ostatně jako všechny oblasti života, totalitním politickým systémem. Ovšem akceptace karet na našem území fungovala mnohem dříve, než byla první karta vydána. I u nás drží prvenství DinersClub, když akceptace těchto karet u nás oficiálně započala v roce 1965, ovšem první transakce byla provedena až o 3 roky později kdosi zaplatil pomocí Diners karty za služby v pražské pobočce Čedoku. Jediné karty, které se na našem území před pádem komunizmu vyskytovaly, byly ovšem ty v rukou cizinců a právě Čedok byl pověřen jejich akceptací. Za zmínku stojí i aktivity Živnostenské banky, která se stala průkopníkem vydávání platebních karet v tehdejším Československu. Nejenže v roce 1988 začala k tuzexovému kontu vydávat první platební kartu u nás ( viz obrázek), ale jako první na našem území se stala členem mezinárodní společnosti a v roce 1991 vydala první mezinárodní platební kartu od společnosti VISA. Na počátku 90.let vznikaly v bankách útvary, které se společně začaly zabývat mezinárodním systémem placení. Již v té době provozovala svůj systém Česká spořitelna, ovšem jednalo se pouze o systém offline, který umožňoval pouze výběr hotovosti. Přejít ze stávající struktury na zcela novou je mnohem složitější, než vybudovat úplně novou, a proto se Česká spořitelna, i když se na vývoji nového systému podílela, k tomuto systému nepřipojila a učinila tak, až v roce Roku 1991 vzniklo Mezibankovní sdružení pro bankovní karty, mezi jehož zakladatele patřily ČSOB, Komerční banka, Investiční banka, Agrobanka a dvě slovenské Tatrabanka a Všeobecná úvěrová banka. Po rozpadu ČSFR přešly jeho aktivity na Združenie pre platebné karty a v ČR na dnešní Sdružení pro platební karty. Vznik bankovních karet je tedy spojen s aktivitami třech skupin Českou spořitelnou a jejími offline bankomaty na výběr hotovosti, Živnobankou a jí vydanou VISA kartou a jednotlivými bankami, které se v rámci dnešního sdružení pro bankovní karty staly vydavateli produktů společnosti EuroCard/ MasterCard. Některé banky, například Investiční banka, měly na začátku 90.let velký zájem převzít od Čedoku, který byl akceptací karet pověřen, obchodníky VISA a MasterCard. Technicky na to ovšem nebyly připravené. Připravená byla Komerční banka, která v roce 1992 převzala obchodníky MasterCard, a právě už zmiňovaná Živnobanka, která koupila obchodníky VISA a DinersClub. Ovšem v roce 1996 je ovšem prodala České spořitelně. Komerční banka a Česká spořitelna z těchto důvodů získaly oproti ostatním bankám výhodu, ze které těží dodnes bonitní korporátní klientelu. Banky věděly, že platební karty jsou nezbytností, ale některé z nich vývoj přesto podcenily. Podle slov těch, kteří stály u počátku karetního boomu v ČR, se karty prosadily jen díky několika nadšencům, kteří se této problematice věnovali. Vlažný přístup bank ještě

37 umocňovaly náklady, které byly v počátcích opravdu vysoké, například instalace jednoho bankomatu vyšla zhruba 1,5 milionu Kč. Příliš draví do zapojení se do systému nebyly zpočátku ani obchodníci, jejichž klienty tvořili převážně tuzemští obyvatelé. Pro ty, kteří nabízeli své zboží či služby cizincům, byly platební terminály nezbytností. Ostatní ale argumentovali tím, proč by zrovna oni měli brát platební karty, když je obyvatelstvo nedrží a naopak lidé nevěděli, proč karty chtít, když s nimi nemohou nikde zaplatit. Na začátku 90. let tak 90% kartového obratu tvořily karty vydané v zahraničí, s kterými bylo placeno v prodejnách skla, starožitností, v autopůjčovnách, restauracích a zejména v hotelech. Naproti tomu dnes se výše zmíněné problémy neřeší, lidé nejenže si na platební karty zvykli, ale i obchodníci pochopili, že v dnešní době je akceptace karet nezbytností. A i když platí poplatky kartovým asociacím a bankám, které karty vydávají svým klientům, tak je jim jasné, že díky tomu, že zákazník vlastní platební kartu a má tu možnost ji použít, nakonec utratí častokrát mnohem více, než měl původně v úmyslu. Dnes je navíc převážná část obratu realizována v hypermarketech. Kreditní a charge karty přišly o dost později. V roce 1998 zahájilo činnost české zastoupení Diners Club a začalo nabízet svoji charge kartu. V tomtéž roce nabídla kreditní kartu Česká spořitelna, šanci dostali ale jen vybraní zákazníci s prověřenou historií. Větší rozjezd kreditních karet znamenal až vstup Bank Austria Creditanstalt, dnes HVB Bank s kreditní kartou Maxim v květnu roku 2000 viz obrázek. Kromě této aktivity, vydávala Bank Austria Creditanstalt a také Živnostenská banka pro své nejbonitnější klienty charge kartu společnosti Diners Club, která byla zajišťována přímo z Rakouska. Teprve roky 2001 a 2002 jsou pak označovány za skutečný start kreditních a charge karet v ČR. Ruku v ruce s těmito kartami přišel rozmach různých nákupních karet, jako jsou karty společností HomeCredit či např. Cetelem peníze.cz