Obecně k obchodním korporacím

Transkript

1 Obecně k obchodním korporacím Právo obchodních korporací, jímž rozumíme soubor právních norem upravujících zakládání, přeměny, rušení a fungování (strukturu, orgány, vnitřní předpisy) obchodních korporací, můžeme označit za právní disciplínu, jež sice není právním odvětvím a nemá žádnou rozsáhlejší autonomii, přesto je poměrně jasně ohraničená a ucelená. Předmětem práva obchodních korporací je především to, co praxe nazývá statusovými věcmi obchodních korporací. Statusovými věcmi lze rozumět především záležitosti týkající se právního postavení těchto osob. Negativně vymezeno to znamená, že nejde o úpravu vztahů obchodních korporací, do nichž vstupují s jinými právnickými osobami Přestože jde převážně o disciplínu soukromého práva, zasahuje do ní významně i právo veřejné, zejména zvláštními úpravami některých oborů podnikání. 1 Obchodní korporace, tj. obchodní společnosti a družstvo jsou upraveny v zákoně o obchodních korporacích, který je součástí soukromého práva. Klíčovým, nikoli však výhradním předpisem soukromého práva je občanský zákoník. Ustanovení 1 odst. 1 obč. zák. uvádí, že ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Občanský zákoník upravuje osobní stav osob; soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy ( 9 obč. zák.). Občanský zákoník dále stanoví, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Z veřejnoprávních předpisů se obchodních korporací týkají např. zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, zákon na ochranu hospodářské soutěže, insolvenční zákon, zákon o burze cenných papírů, zákon o kolektivním investování, zákon o veřejných zakázkách aj. Občanským zákoníkem byl zrušen obchodní zákoník, který mj. upravoval obchodní společnosti a družstvo a obchodní závazkové vztahy. Nabytím účinnosti obč. zák. došlo ke zrušení dvojkolejnosti úpravy závazkových vztahů, jestliže tzv. relativní majetková práva aktuálně normuje jen občanský zákoník. Zákon o obchodních korporacích, jak ostatně plyne z jeho názvu, se zaměřuje pouze na obchodní korporace. Lze říci, že nahradil druhou část obchodního zákoníku a zčásti též jeho část první (obecná ustanovení). Řada pojmů a institutů dříve pro obchodní společnosti a družstvo normované v obchodním zákoníku byla přenesena do občanského zákoníku. Jedná se především o 1 PELIKÁNOVÁ, I. in ČERNÁ, S., ŠTENGLOVÁ, I., PELIKÁNOVÁ, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s

2 vymezení podnikatele a tím i pojem podnikání, obchodní firmu podnikatele, sídlo podnikatele (a jeho přemístění), obchodní závod a jeho pobočky, obchodní tajemství, zastoupení podnikatele, prokuru, likvidaci právnické osoby, potažmo obchodní korporace. Zákon o obchodních korporacích stanoví, že obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva, přičemž za osobní obchodní společnosti považuje veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost a za společnosti kapitálové společnost s ručením omezeným a akciovou společnost; společnostmi jsou ve smyslu z. o. k. i evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Družstvy jsou družstvo a evropská družstevní společnost. Nadnárodní (supranacionální) společnosti se řídí ustanoveními z. o. k. jen v rozsahu, v jakém to připouštějí použitelné předpisy Evropské unie upravující uvedené tři subjekty. Na evropské úrovni se jedná o nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE), směrnice rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců, nařízení rady (EHS) č. 2137/85 ze dne 25. července 1985 o evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS), nařízení rady č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE). Tuzemské zákony přijaté na základě nařízení a směrnic: zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 360/2004 Sb., o evropském hospodářském zájmovém sdružení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti. 2

3 Výčet obchodních korporací, které mohou být na území České republiky zakládány, je konečný (numerus clausus), jiné typy (druhy) korporací nelze zakládat a zapisovat do obchodního rejstříku. 1. Účel založení obchodní korporace Obchodní korporace může být založena za libovolným účelem. Zakazuje se však založit právnickou osobu za účelem porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem. Výčet zakázaných činností je vypočten v ust. 145 obč. zák. Činnosti, které podle jiného právního předpisu mohou vykonávat pouze fyzické osoby, mohou být předmětem podnikání nebo činnosti obchodní korporace, pokud tato činnost bude vykonávána pomocí osob, které jsou k tomu oprávněny podle jiného právního předpisu. Odpovědnost těchto osob podle jiných právních předpisů není dotčena. Právnická osoba, pravidelně ve formě SRO, AS, popř. družstva, je podnikatelem, přestože její činnosti nespadají pod výčet živností (koncesí) dané živnostenským zákonem. Jedná se např. o banky, pojišťovny, družstevní záložny, penzijní společnost, penzijní fond, obchodníka s cennými papíry, organizátora regulovaného trhu, centrální depozitář aj. Daňové poradenství může být realizováno formou kterékoliv obchodní korporace, avšak prostřednictvím daňových poradců. Advokacie nemůže být vykonávána formou akciové společnosti a družstva. Pokud by obchodní korporace provozovala činnost, kterou podle jiného právního předpisů mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob, soud ji na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší a nařídí její likvidaci. 2. Založení a vznik obchodní korporace Z důvodové zprávy Založení a vznik korporace je upraven pouze v míře nezbytné, a to s ohledem na přesnější formulace založení právnické osoby v zákoníku občanském. Zachována zůstává povinná forma veřejné listiny pro případ založení kapitálových společností a pro případ založení společnosti jediným zakladatelem. Možnost uzavřít smlouvu prostřednictvím zmocněnce upravena není, jelikož plyne z obecných ustanovení o plné moci dle občanského zákoníku. V obecné rovině z. o. k. stanoví, že právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro kapitálové společnosti je uvedené pravidlo zpřísněno; vyžaduje se, aby zakladatelské právní jednání SRO a AS bylo 3

4 pořízeno ve formě veřejné listiny. Pro družstvo platí, že průběh ustavující schůze a rozhodnutí o přijetí stanov se osvědčuje veřejnou listinou, která musí obsahovat schválený text stanov a jejíž přílohou je seznam zakladatelů a písemné prohlášení zakladatelů o převzetí vkladové povinnosti k základnímu členskému vkladu, není-li takové prohlášení zakladatelů již osvědčeno ve veřejné listině o osvědčení průběhu ustavující schůze. Vznik obchodních korporací je vázán na zápis do obchodního rejstříku; zápis má konstitutivní účinky. Ve srovnání s obch. zák. dochází ke změně lhůty pro podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku a změně důsledků jejího marného uplynutí. Obchodní zákoník normoval, že návrh musí být podán do 90 dnů od založení společnosti nebo od doručení průkazu živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění. Nebyl-li návrh podán ve stanovené lhůtě, nebylo možné na základě průkazu podnikatelského oprávnění návrh na zápis podat. V z. o. k. je dáno, že návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku musí být podán do 6 měsíců ode dne jejího založení; v opačném případě platí, že nastávají tytéž účinky jako při odstoupení od smlouvy. Zakladatelské právní jednání může lhůtu změnit, tzn. zkrátit nebo prodloužit s tím, že důsledky jejího marného uplynutí zůstávají beze změny. Lhůta pro podání návrhu na zápis družstva počíná běžet ode dne konání ustavující schůze družstva; není-li návrh podán včas, má se za to, že všichni uchazeči o členství vzali svou přihlášku zpět. Předpoklady zápisu do obchodního rejstříku vymezuje v ust. 13 ZoVŘ. Navrhovatel zápisu je povinen doložit, že osobě, jíž se zápis týká, vznikne nejpozději dnem zápisu živnostenské nebo jiné oprávnění k činnosti, která má být jako předmět činnosti nebo podnikání do veřejného rejstříku zapsána, je-li takové oprávnění zákonem vyžadováno; to neplatí, je-li tato skutečnosti zjistitelná z informačního systému veřejné správy nebo jeho části, která je veřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem nebo stanoví-li jiný zákon jinak. Činnost, kterou podle jiného zákona může vykonávat pouze fyzická osoba, se zapíše jako předmět činnosti nebo podnikání právnické osoby, jen jestliže navrhovatel prokáže, že tato činnost bude vykonávána pomocí osoby, která je k tomu oprávněna podle jiného zákona (k tomu srov. 2 odst. 2 z. o. k.). 3. Identifikační znaky obchodní korporace Identifikačními znaky určuje právnická osoba svou totožnost a je jimi individualizována. Obchodní firma a sídlo musí být uvedeny již v zakladatelském právním jednání a jsou obligatorními údaji zapisovanými do příslušného veřejného rejstříku; jejich zápis, resp. změna 4

5 zápisu v době trvání právnické osoby má vždy konstitutivní charakter. Rozhodnutím nejvyššího orgánu o změně obchodní firmy a sídla se mění zakladatelské právní jednání, jež se následně stává relevantním podkladem pro podání návrhu na změnu zápisu do veřejného rejstříku. 2 Identifikačními znaky se právnická osoba prezentuje v soukromoprávních jednáních (vstupuje do právních vztahů), při styku s orgány státní správy a orgány veřejné správy a máli současně status podnikatele, musí je uvádět na obchodních listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu. Identifikační znaky právnické osoby mají ve srovnání s charakteristickými znaky právnické osoby zcela odlišný účel. Zatímco charakteristické znaky právnické osoby ji charakterizují jako obecný model, resp. jako obecný typ právnické osoby, identifikační znaky právnické osoby jsou zásadně ty, které umožňují specifikovat zcela konkrétní právnickou osobu a odlišit ji jako samostatný subjekt právnických vztahů od jiných osob v právním smyslu. Zároveň je nutno vzít v úvahu, že některé znaky současně charakterizují právnickou osobu jako obecný koncept či obecný typ osoby v právním smyslu, současně však slouží jako jejich identifikační znak Obchodní firma obchodních korporací Klíčovým identifikačním znakem právnické osoby je její název; bez určení názvu nemůže být právnická ustavena (zřízena, založena), nemůže vzniknout, nemůže existovat. Obecně je institut jména, tj. názvu právnické osoby a obchodní firmy podnikatele zapsaného do obchodního rejstříku řazen do oblasti práv duševního vlastnictví, konkrétně do kategorie práv na označení. Oproti ochranné známce, označení původu nebo zeměpisnému označení je jméno obligatorním označením právnické osoby (nikoliv výrobků nebo služeb) tvořeným výhradně slovy, písmeny nebo jejich kombinací. Obchodní firma svědčí pouze těm právnickým osobám, které se zapisují do obchodního rejstříku, tj. obchodním společnostem a družstvu. 4 Zakladatelé obchodní korporace ji vytvářejí již při jejím založení, firma je součást zakladatelského právního jednání. Nezbytnost obchodní firmu mít a v souladu s právními předpisy ji užívat se označuje jako 2 Je-li však sídlo určeno pouze označením obce a právnická osoba přenáší sídlo na jiné místo této obce, kvalifikované změny zakladatelského právního jednání není třeba. 3 HURDÍK, J. Právnické osoby a jejich typologie. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s Zapisuje-li se do obchodního rejstříku podnikatel fyzická osoba, tvoří jeho firmu jeho plné jméno (jména) a příjmení. Případný dodatek je dobrovolný; povinnost připojení dodatku vzniká fyzické osobě tehdy, je-li již do obchodního rejstříku zapsán podnikatel stejného jména a příjmení. 5

6 firemní povinnost. Není na vůli podnikatele firmu vytvořit a užívat, podnikatel firmu mít musí (srov. nezbytné náležitosti pro zápis korporace do obchodního rejstříku). Tvorba obchodní firmy je ovládána určitými principy a zásadami. K principům tvorby názvu se řadí princip volné tvorby, princip přísné pravdy, princip smíšený. Princip volné tvorby se při respektování přímo či nepřímo vyjádřených východisek tvorby uplatní pro firemní kmen. Kmen lze vytvořit jako osobní, věcný, fantazijní nebo smíšený. Výjimečně stanoví podobu kmene názvu právnických osob právní předpis. Součástí firmy je označení právní formy obchodní korporace, a to buďto plnými slovy nebo zákonem dovolenou zkratkou. Ustanovení o obligatorních dodatcích jsou kogentní, odtud pro ně plyne princip přísné pravdy. 5 Nestanoví-li obchodní korporaci firmu zákon, pak je tvorba kmene ovládána principem volné tvorby, přičemž dodatek (označení právní formy) vykazuje princip přísné pravdy. Hovoříme o principu smíšeném. Označení právní formy je nedílnou a rovnocennou součástí obchodní firmy; firma je chráněna právem nekalé soutěže jako celek. Obligatorní dodatek však nemá rozlišující charakter. Vedle obligatorních (mandatorních) dodatků může být kmen názvu doplněn o další, fakultativní, dodatky. Zvláštním typem dodatku, resp. dovětku je tzv. statusový dodatek, jímž se rozumí dodatek v likvidaci, který je právnická osoba povinna užívat po celou dobu likvidace. Zásady obchodní firmy jsou v OZ výslovně uvedeny tři: zásada jednotnosti, zásada nezaměnitelnosti, zásada zákazu klamavosti. Zásada jednotnosti plyne ze zákonného příkazu vyjádřeného v OZ: podnikatel nesmí mít více obchodních firem (zákaz plurality). Do obchodního rejstříku nelze zapsat např. Severočeské dřevařské závody, akciová společnost, ve zkratce SČDZ, a. s. a libovolně pak užívat kteroukoliv verzi. Užití zkratky se však nevylučuje např. v reklamě, na automobilech 5 K tomu blíže srov. ust. 96, 118 odst. 2, 132 odst. 2, 243 odst. 2, 552 odst. 3, 728, 759 z. o. k. 6

7 korporace, na pracovních oděvech zaměstnanců atd. V takových případech podnikatel nevstupuje do právních vztahů (právně nejedná). Zápis a užívání cizojazyčných ekvivalentů se dovoluje. Zásada nezaměnitelnosti (výlučnosti, exkluzivity) značí, že nová obchodní firma se musí od všech již zapsaných firem lišit, a to ve vizuální i audiální podobě. 6 Zaměnitelné jsou firmy nejen zcela shodné, ale i firmy podobné, které jsou schopné vyvolat nebezpečí záměny. Podobnost údajů ve dvou či více porovnávaných firmách se pokládají z hlediska nezaměnitelnosti za významnější než jejich rozdílnosti. 7 / 8 / 9 Výlučnost firmy sleduje dvojí účel: ochranu veřejnosti před klamáním stejnými nebo zaměnitelnými firmami a ochranu podnikatele před nekalou soutěží na poli práva nekalé soutěže. Účelem zásady zákazu klamavosti je shodně jako u zásady výlučnosti chránit veřejnost i jednotlivé podnikatele. Zákaz klamavosti nemá spojitost pouze s firemním kmenem, ale rovněž s obligatorním nebo fakultativním dodatkem. Např. označení a spol. nesmí ve své firmě použít jiná právnická osoba než v. o. s., je-li součástí obchodní firmy jméno alespoň jednoho ze společníků. Přestože je dodatek označující právní formu korporace dodatkem obligatorním, nemá rozlišovací způsobilost. Do obchodního rejstříku nemohou být zapsány dvě korporace s firmou ALFA, s. r. o. a ALFA plus, akc. spol. 10 Otázkou vztahu zaměnitelnosti a klamavosti se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, ze dne Dospěl k závěru, že pojmy zaměnitelnost a klamavost je třeba odlišovat, neboť zatímco zaměnitelnost vyjadřuje nezpůsobilost odlišit navrhované jméno od ostatních již existujících zapsaných jmen, je klamavým zásadně takové označení, které vzbuzuje klamnou představu o zapisované osobě nebo o předmětu její činnosti. Z toho vyplývá, že je-li navrhované jméno zaměnitelné s jiným, již existujícím 6 Srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 86/2016, ze dne K tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze čj. 3 Cmo 813/93, ze dne , v němž se mj. uvádí, že při posouzení zaměnitelnosti není výlučně rozhodující úplné slovní znění obou obchodních jmen, ale je nutné přihlížet k dojmu, který vznikl u průměrného zákazníka. Tomu utkví v paměti celkový dojem, který na něj obchodní název a ochranná známka učinily. 8 Z usnesení NS ČR sp. zn 29 Cdo 2219/2015, ze dne mj. plyne, že:...zaměnitelnost označení zapisovaného do některých z veřejných rejstříků právnických a fyzických osob vyjadřuje nezpůsobilost odlišit navrhované jméno od ostatních již existujících zapsaných jmen. Při posuzování zaměnitelnosti je tedy nutné hodnotit míru shody s jinými již zapsanými jmény, přičemž je nezbytné vycházet z dojmu, který navrhované jméno vyvolává u průměrného zákazníka. 9 V právním shrnutí usnesení NS ČR sp. zn. 29 Cdo 3580/2009, ze dne je dáno, že: Pro posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy je nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka. 10 Srov. usnesení NS ČR sp. zn. 29 Cdo 201/2007, ze dne Ke klamavosti obchodní firmy předstírající výkon jiné než skutečné činnosti. 7

8 (zapsaným) jménem, neznamená to, že je též klamavé; a naopak, vzbuzuje-li navrhované jméno klamnou představu o zapisované osobě nebo předmětu její činnosti, nemusí jít nutně o jméno zaměnitelné. K další zásadám obchodní firmy lze dospět výkladem. Uvádí se zásada jasnosti, určitosti, pravdivosti, event. i zásada přiměřenosti. Shora je konstatováno, že se obchodní firma skládá ze dvou prvků: firemního kmene a firemního dodatku. Oba prvky jsou rovnocennými elementy obchodní firmy jako celku a jen v komplexním pojetí vytvářejí firmu jako jediný a nedělitelný právní institut. Firemní kmen může být tvořen jako osobní, věcný, fantazijní či smíšený. 11 Kdo udělí souhlas s užíváním svého jména (názvu, firmy) v obchodní firmě právnické osoby, má právo tento souhlas ze závažných důvodů odvolat. Závažným a spravedlivým důvodem může být zejména změna převažující povahy podnikání právnické osoby nebo změna vlastnické struktury obchodní korporace. Za stejných podmínek má právo odvolat souhlas i právní nástupce osoby, která souhlas udělila. Je-li více závodů několika podnikatelů spojeno do podnikatelského seskupení, mohou jejich jména nebo obchodní firmy obsahovat shodné obchodní firmy obsahovat shodné prvky; veřejnost musí být schopna je odlišit. Občanský zákoník klade důraz za dodržení zásady nezaměnitelnosti jednotlivých podnikatelů i přesto, že budou obsahovat shodný prvek; nezaměnitelnost zajistí užití označení o podnikatelském zaměření každého jednotlivého podnikatele ve firemním kmeni nebo firemním dodatku. Tzv. koncernový dodatek může být vytvořen např. takto: Mezinárodní silniční doprava přeprava osob a. s., člen podnikatelského seskupení Mezinárodní silniční doprava. Mezinárodní silniční doprava přeprava zboží a. s., člen podnikatelského seskupení Mezinárodní silniční doprava. Mezinárodní silniční doprava autodoplňky a. s., člen podnikatelského seskupení Mezinárodní silniční doprava. Mezinárodní silniční doprava oprava a údržba vozového parku a. s., člen podnikatelského seskupení Mezinárodní silniční doprava. 11 Např. FIŠÁREK, s. r. o., Hudební nástroje, v. o. s., BAMACO, a. s., NOVÁK klempířství a pokrývačství, s. r. o., JARO, pojišťovací a finanční společnost, s. r. o. 8

9 Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji použil poprvé. Právo priority, tj. právo na ochranu dříve užívané (starší) obchodní firmy bude patrně svědčit obchodní firmě dříve zapsané do obchodního rejstříku (formální ochrana). Skutečnost, že by mohlo naopak svědčit firmě společnosti teprve založené a firmu užívající (popř. i před svým založením) spolehlivě vyřeší judikatura. Názory na tuto otázku se v doktríně liší. 12 Ust. 48 odst. 2 ZoVŘ dovoluje samostatný zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku, tzn. ještě před návrhem na zápis obchodní korporace. Výslovně je dáno, že navrhnou-li to všichni zakladatelé, zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku obchodní firmu řádně založené obchodní korporace; přílohou návrhu je zakladatelské právní jednání. Není-li podán návrh obchodní korporace, jejíž zakladatelé o zápis firmy požádali, do 1 měsíce od zápisu firmy, rejstříkový soud firmu vymaže. Kdo byl dotčen na svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně nekalé soutěže. Proti rušiteli se lze domáhat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Obchodní firma je podle občanského zákoníku věcí. Oproti úpravě v obch. zák. je firma převoditelná i samostatně, aniž by musel být současně převáděn i obchodní závod nebo jeho část. Kdo firmu nabude, má právo ji používat, pokud k tomu má souhlas svého předchůdce nebo jeho právního nástupce; vyžaduje se však, aby k obchodní firmě připojil údaj vyjadřující nástupnictví Sídlo Obecná úprava sídla právnických osob je obsažena v obč. zák., doplňující speciální úpravu sídla pro podnikatele obsahuje ust. 429 obč. zák. Sídlo je dalším z údajů, které musí být uvedeny v zakladatelském právním jednání. Stanoví-li občanský zákoník, že zakladatelské právní jednání musí určit sídlo, aniž by z takového pravidla vylučoval kteroukoliv právnickou osobu, má se za to, že sídlo uvedou v zakladatelském právním jednání i obchodní korporace. Zákon o obchodních korporacích již v rámci povinných náležitostí společenských smluv nebo stanov neopakuje povinnost určit 12 K tomu srov. ust. 127 obč. zák. o jednání jménem tzv. předběžné právnické osoby. Pro právo priority nezapsané obchodní firmy bude směrodatné, v jaké intenzitě byla obchodní firma před zápisem obchodní korporace užívána. 9

10 v nich sídlo obchodní korporace. Volba adresy sídla je v rukou zakladatelů právnické osoby, v tomto směru nezná zákon žádná omezení. Rozlišuje se sídlo skutečné (reálné), tedy místo, kde je reálně umístěna centrála právnické osoby nebo její provozovna apod., a sídlo zapsané do veřejného rejstříku (statutární, registrované). Skutečné sídlo je místo, odkud je podnikatel řízen, místo jeho finančního a správního řízení. Každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby. Proti tomu, kdo se dovolává sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má sídlo v jiném místě. Sídlo podnikatele zapsané ve veřejném rejstříku se označuje jako sídlo registrované, někdy též jako sídlo formální - je sídlem bez ohledu na to, zda v něm podnikatel podnikatelskou činnost skutečně vykonává (skutečné sídlo) - zákon nevyžaduje, aby podnikatel zapsal do veřejného rejstříku své skutečné sídlo. Na ochranu třetích osob však stanoví, že uvádí-li podnikatel jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné, může se každý dovolat i jeho skutečného sídla. Přitom proti tomu, kdo se dovolá sídla podnikatele zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže podnikatel namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Tak např. rozhodne-li se osoba, která s podnikatelem uzavřela smlouvu od této smlouvy odstoupit, může právní jednání o odstoupení doručit jak do sídla skutečného, tak do sídla zapsaného. 13 Nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě. Zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, pokud zakladatelské právní jednání uvede název obce, kde je sídlo právnické osoby lokalizováno; do veřejného rejstříku však právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu sídla. Vrchní soud v Praze uzavřel, že sídlo právnické osoby musí být natolik určité, aby bylo možné zcela jednoznačné určení místa, jež je adresou sídla představováno. Jestliže má určitá budova více vchodů, a tudíž jí bylo přiděleno více popisných/orientačních čísel, musí být jednoznačné, ve kterém vchodě, tedy v jakém čísle popisném je sídlo právnické osoby. 14 Důvodem takové regulace je skutečnost, že změna sídla v době existence právnické osoby je možná pouze rozhodnutím nejvyššího orgánu, které se odrazí ve změně zakladatelského právního jednání. Pokud by se měl nejvyšší orgán scházet i v případě, kdy se by se měla měnit adresa sídla v rámci téhož města, kladl by takový postup na členy a právnickou osobu časové i finanční nároky. Právnická osoba, která se do veřejného rejstříku nezapisuje, uvádí plnou adresu sídla ve svém zakladatelském právním jednání. 13 TOMSA, M. in ŠTENGLOVÁ, I., DĚDIČ, J., TOMSA, M. a kolektiv: Základy obchodního práva. Vysokoškolská učebnice. Praha: Leges, 2014, s Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 956/2000 (Právní rozhledy 7/2001, s. 348) 10

11 Navrhovatel při návrhu na zápis sídla do veřejného rejstříku doloží právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo osoby, jíž se zápis týká; to neplatí, je-li právní zájem zjistitelný z informačního systému veřejné správy nebo jeho části, která je veřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem. K doložení právního důvodu užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti nebo jednotky, kde jsou prostory umístěny, popřípadě prohlášení osoby oprávněné s nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním sídla osoby souhlasí. Prohlášení nesmí být starší než 3 měsíce a podpisy na něm musí být úředně ověřeny. Zapsaná osoba musí mít právní důvod užívání prostor po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsané ve veřejném rejstříku. 15 Sídlo je důležitým znakem i z hlediska určení místní příslušnosti soudů a orgánů veřejné moci pro danou právnickou osobu. Za podmínek stanovených v obč. zák. může právnická osoba, která má sídlo v zahraničí, přemístit své sídlo na území České republiky. To neplatí, pokud to nepřipouští právní řád státu, ve kterém má právnická osoba sídlo, nebo pokud jde o právnickou osobu zakázanou. Zákonodárce výslovně upravuje možnost přemístění sídla ze zahraničí, nikoliv jen z členských států Evropské unie, případně ze zemí patřících do Evropského hospodářského prostoru. Rovněž tak je oprávněna právnická osoba, která má sídlo v České republice, přemístit své sídlo do zahraničí, pokud to neodporuje veřejnému pořádku a pokud to připouští právní řád státu, do něhož má být sídlo právnické osoby přemístěno. Pokud jde o veřejný pořádek, má se tím na mysli český veřejný pořádek, jehož aplikace má zabránit přemístění sídla, při kterém by byly obcházeny veřejnoprávní povinnosti (např. daňové povinnosti apod.) Domníváme se, že veřejnému pořádku ve smyslu 139 by odporovalo především přemístění sídla do zahraničí, pokud jde o právnické osoby veřejného práva, případně o právnické osoby zřízené zákonem Veřejný pořádek rovněž zřejmě nepřipustí, aby došlo i přemístění sídla společenství vlastníků jednotek případně honebního společenstva. 16 Přemístění sídla je účinné ode dne zápisu jeho adresy do příslušného veřejného rejstříku, což platí jak pro zahraniční právnické osoby přemisťující sídlo do České republiky, tak pro tuzemské právnické osoby přemisťující své sídlo do zahraničí. 15 Srov. ust. 14 ZoVŘ. 16 Blíže srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část ( 1-654). Praha: C. H. Beck, 2014, s

12 Sídlo podnikatele se určí adresou zapsanou do obchodního rejstříku, což platí pro podnikatele právnické osoby, především pro obchodní korporace. To mj. znamená, že změna sídla na oprávnění k podnikání a v živnostenském rejstříku může být provedena teprve poté, co je změna sídla v době existence obchodní korporace zapsaná do obchodního rejstříku. Zápis sídla má konstitutivní charakter. Fyzická osoba podnikatel se do obchodního rejstříku zapisuje jen tehdy, stanoví-li tak zákon o veřejných rejstřících, případně se zapíše dobrovolně. Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do obchodního rejstříku, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní závod, popřípadě kde má bydliště Identifikační číslo a daňové identifikační číslo Identifikační číslo a daňové identifikační číslo nemohou být součástí zakladatelského právního jednání, neboť o něm nerozhodují zakladatelé, ale je právnické osobě přiděleno příslušným orgánem. Identifikační číslo přiděluje rejstříkový soud při prvozápisu právnické osoby do veřejného rejstříku. Tvorba identifikačního čísla je upravena v zákoně č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Rejstříkovému soudu sděluje identifikační čísla Český statistický úřad [srov. 4 odst. 1 písm. o)] v případech stanovených zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů. Daňové identifikační číslo (DIČ) je alfanumerický identifikační kód sloužící pro potřeby správy daní a poplatků. Správce daně, kterým je místně příslušný finanční úřad, přidělí DIČ obchodní korporaci poté, co provede její registraci. DIČ obsahuje na prvních dvou místech písmena určující zkratku státní příslušnosti registrace; DIČ české právnické osoby začíná CZ. 4. Náhrada újmy Ukládá-li z. o. k. povinnost nahradit újmu, postihuje škůdce i povinnost nahradit nemajetkovou újmu, např. zásah do dobré pověsti (renomé, goodwillu) obchodní korporace. V daném případě se plně projevuje použití obecných ustanovení občanského zákoníku, konkrétně části čtvrté, hlavy III, 2894 an. nazvané Závazky z deliktů. Normuje se, že povinnost nahradit újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody) K bydlišti srov. 80 obč. zák. 18 K újmě vzniklé porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci srov. 53 odst. 3 ZOK. 12

13 Občanský zákoník stanoví, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti (domněnka nedbalosti). Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnost k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Povinnost k náhradě újmy v případě porušení smluvní povinnosti je založena na principu objektivní odpovědnosti s možností liberace. Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. Je-li k náhradě škody zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý škůdce povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Občanský zákoník uvádí dva důvody, kdy se škoda hradí v penězích: není-li uvedení do předešlého stavu možné, anebo žádá-li to poškozený. Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména nato, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně a dále, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče. 13

14 Mezi závazky z deliktů je řazena i nekalá soutěž. Je dáno, že kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje. Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. 5. Zákaz konkurence Z důvodové zprávy Zákaz konkurenčního jednání je nově formulován jako povinnost veškerých takových osob, které vykazují zvláštní postavení, jestliže tak zákon v rámci jednotlivých specifických úprav stanoví. Obecněji formulovaný zákaz je obtížné koncipovat, a to s ohledem na distinkce mezi osobními společnostmi a společnostmi kapitálovými. Důsledky porušení jsou však změněny v souladu s Osnovou z roku 1937 ( 134) a nadále se stanoví, že porušující osoba vydá společnosti získaný prospěch nebo připustí, že jednání, která učinila, jsou jednáním společnosti. Věcně jde o to, že společnost má možnost získat žalobou náhradu konkrétního jednání, nebo se může stejným způsobem domoci toho, že jednání, které ji poškodilo, je jejím jednáním (v podstatě by tak šlo o nevyvratitelnou domněnku, pakliže by soud žalobě vyhověl). Je samozřejmé, že výše uvedené platí také v případě, kdy se společnost a porušující osoba na postupu dohodli bez ingerence soudu. Ustanovení o zákazu konkurence jsou jedním z prostředků, jak chránit společnost před negativními dopady případného konfliktu zájmů mezi společností a osobami, které ji zastupují. Přestože úprava zákazu konkurence v zákoně o obchodních korporacích vychází do značné míry z předchozí úpravy obsažené v obchodním zákoníku, některé aspekty jsou v z. o. k. upraveny odlišně. V rámci společných ustanovení z. o. k. jsou obsaženy prostředky ochrany, resp. důsledky pro toho, kdo zákaz konkurence porušil, a vztahují se na všechny obchodní korporace. Jednotlivé osoby, na něž zákaz konkurence dopadá, popř. může dopadat jsou součástí úpravy každé obchodní korporace zvlášť a bude o nich pojednáno v příslušných kapitolách. Zákaz konkurence je upraven taktéž v 432 obč. zák., který však nestíhá statutární orgán obchodních korporací, ale osobu, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu. Bez souhlasu podnikatele nesmí tato osoba činit na vlastní nebo cizí účet nic, co spadá do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel. 14

15 6. Internetové stránky Každá obchodní korporace je podnikatelem a jako taková je povinna uvádět na svých obchodních listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu své jméno a sídlo. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj o tomto zápisu včetně oddílu a vložky; podnikatel zapsaný v jiném veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do tohoto rejstříku; podnikatel nezapsaný ve veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do jiné evidence. Byl-li podnikateli přidělen identifikující údaj, uvede i ten (identifikační číslo). 19 Na obchodní listině lze uvést i další údaje, nejsou-li způsobilé vyvolat klamavý dojem. Na ust. 435 obč. zák. zavazující všechny podnikatele, tj. právnické i fyzické osoby, navazuje ust. 7 z. o. k. přikazující akciové společnosti zřídit bez zbytečného odkladu po svém vzniku internetové stránky, které jsou pro veřejnost bezplatné a jednoduchým způsobem dostupné po zadání elektronické adresy. Uveřejňuje na nich údaje, které je povinna uvádět na obchodních listinách, a další údaje stanovené zákonem o obchodních korporacích. Společnost s ručením omezeným internetové stránky zřizovat nemusí; zřídí-li je, pak na nich uvádí údaje stanovené zákonem pro akciovou společnost. Povinnost zřídit internetové stránky plyne společnosti s ručením omezeným v případě, že je členem koncernu; z. o. k. stanoví, že existenci koncernu jeho členové bez zbytečného odkladu uveřejní na svých internetových stránkách. Uvádí-li kapitálová společnost nebo družstvo na obchodních listinách také údaj o svém základním kapitálu, musí se údaj týkat pouze upsané a splacené části základního kapitálu. Podnikateli jsou též osobní společnosti, avšak ust. 7 z. o. k. jim příkaz ke zřízení internetových stránek nedává. V důvodové zprávě k z. o. k. je řečeno, že obsah obchodních listin je nad rámec občanského zákoníku, kde je vymezen hlavní obsah, doplněn o obsah požadovaný novelou První směrnice. Povinnost tvorby internetových stránek míří jen na akciové společnosti. Ustanovení 7 (odst. 1-3) z. o. k. se použijí obdobně ve vztahu k závodu zahraniční kapitálové společnosti nebo zahraničního družstva nebo k jeho pobočce. Údaj o zápisu 19 Ustanovení 435 obč. zák. je obdobou 13a obch. zák., který normoval, že každý podnikatel je povinen na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu (internetové stránky) uvádět údaj o své firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle osoby; podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku též údaj o tomto zápisu, včetně spisové značky, a podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku též údaj o zápisu do jiné evidence, v níž jsou zapsáni. Údaj o výši základního kapitálu lze na těchto listinách uvést a na internetových stránkách uvádět, jen jestliže byl zcela splacen. 15

16 zahraniční osoby do evidence podnikatelů ve státě, jehož právem se zahraniční osoba řídí, se nevyžaduje, ledaže toto právo zápis do takové evidence ukládá nebo umožňuje. 7. Obchodní závod a jeho pobočky Z důvodové zprávy k obč. zák. Nahrazení pojmu podnik pojmem závod má několik důvodů. Hlavní důvod přestavuje stále silnější tlak acquis na používání pojmu podnik především k označení osoby, popřípadě i v užším slova smyslu jako soutěžitele; právo Evropské unie však také často používá slovo podnik k vymezení prostoru. Toto vícevýznamové pojímání proniká i do platného práva a různé právní předpisy, zejména z oblasti práva veřejného, chápou podnik různě a nikoli jen v předmětovém slova smyslu, tj. jako objekt práv a povinností. Podpůrně lze poukázat na přesné německé právnické pojmosloví, které také odlišuje mezi podnikem a závodem. Návrh tedy nelpí na dosavadním pojmu a i se zřetelem na potřeby vyplývající z komunitárního práva jej uvolňuje k jinému využití. Občanský zákoník zavedl nejen nový pojem obchodní závod, ale ve srovnání s obch. zák. i zcela odlišnou definici obchodního závodu. Podle 5 obch. zák. se podnikem pro účely tohoto zákona rozuměl soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náležely věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které podnikateli patřily a sloužily k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze měly tomuto účelu sloužit. Podnik byl chápán jako věc hromadná; na jeho právní poměry se použila ustanovení o věcech v právním smyslu. Tím nebyla dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového vlastnictví a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. 20 Podle 502 obč. zák. je obchodní závod organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu, tzn. aktiva, pasiva, věci hmotné, nehmotné, movité, nemovité, dále zásoby, zařízení, smlouvy, závazky atd. Významnou změnou v pojetí podniku, resp. závodu je skutečnost, že již není souborem majetku, ale souborem jmění, přičemž jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů (srov. 495 obč. zák.). Součástí závodu jsou tak vždy i dluhy podnikatele. Na základě vyvratitelné právní domněnky je součástí závodu vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Obchodní závod patří podnikateli, tj. (v našem případě) obchodní korporaci, která je jeho vlastníkem a má oprávnění s obchodním závodem disponovat. Obchodní závod může být en bloc předmětem 20 Oproti právní úpravě v hospodářském zákoníku došlo v obch. zák. k výrazné změně v tom, že podnik přestal být subjektem právních vztahů a stal se předmětem právních vztahů. 16

17 koupě podle 2079 se zřetelem na 2175 obč. zák., darování podle 2055 obč. zák., pachtu podle 2349 an. obč. zák., zástavního práva podle 1309 obč. zák., vkladu do obchodní korporace podle 15 ve spojení s 21 z. o. k., dědění podle 1475 an. obč. zák. Novela zákona o účetnictví s účinností od kategorizuje účetní jednotky (závody) na mikro účetní jednotku, kterou je ta, jež k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň dvě z uvedených hraničních hodnot aktiva celkem Kč, roční úhrn čistého obratu Kč, průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 10. malou účetní jednotku, kterou je ta, jež není mokro účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň dvě z uvedených hraničních hodnot aktiva celkem Kč, roční úhrn čistého obratu Kč, průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 50. střední účetní jednotku, kterou je ta, jež není mikro účetní jednotkou ani malou účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň dvě z uvedených hraničních hodnot aktiva celkem Kč, roční úhrn čistého obratu Kč průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 250. velkou účetní jednotkou je ta, která k rozvahovému dni překračuje alespoň dvě hraniční hodnoty ze dvou uvedených hraničních hodnot. Za velkou účetní jednotku se vždy považuje subjekt veřejného zájmu a vybraná účetní jednotka. 21 Z důvodové zprávy k obč. zák. Podnikateli se ponechává na vůli, zda určitou část závodu vymezí tak, že ji určí k tomu, aby v rámci obchodních styků vystupovala jako pobočka (filiálka) a-hospodářsky a do jisté míry i právně-autonomní jednotka. Obecně se pro pobočku vyžaduje kumulativní splnění podmínek 21 Dne 1. ledna 2016 nabyl účinnosti zákon č. 221/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, kterým se implementují požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniku, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic 78/660/EHS a 83/349/EHS. 17

18 hospodářské a funkční samostatnosti-rozhoduje faktický stav, nikoli zápis do obchodního rejstříku. Má-li však jít o odštěpný závod, zápis do obchodního rejstříku se bude vyžadovat i nadále; důvodem pro to je transparentnost zápisů v obchodním rejstříku a ochrana dobré víry v obchodní rejstřík nezbytná vzhledem k zvláštnímu zástupčímu oprávnění vedoucího odštěpného závodu. Nic však nebrání tomu, aby jeden odštěpný závod měl více vedoucích. Pojem odštěpného závodu tak váže na obecný pojem obchodního závodu a respektuje jejich tradiční vazbu. Každý obchodní závod může být vnitřně členěn na pobočky, tj. části, které vykazují hospodářskou a funkční samostatnost. Pobočka nemusí vykazovat místní samostatnost, nemusí být od hlavního závodu lokálně odloučena. Rozhodne-li podnikatel, že část závodu bude pobočkou zapsanou do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod. To platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku (např. organizační složka zahraniční banky). Podle důvodové zprávy se obecně pro pobočku vyžaduje kumulativní splnění podmínek hospodářské a funkční samostatnostirozhoduje faktický stav, nikoli zápis do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu zastupuje podnikatele ve všech záležitostech odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku (zápis má konstitutivní povahu). Z důvodové zprávy k obč. zák. plyne, že nic nebrání tomu, aby jeden odštěpný závod měl více vedoucích, byť to v minulosti judikatura nepřipouštěla. Odštěpný závod se zapíše do obchodního rejstříku u rejstříkového soudu, v jehož obvodu je podle sídla podnikatele zapsán a současně v obvodu jiného rejstříkového soudu, je-li odštěpný závod nebo jiná organizační složka závodu v jeho obvodu umístěna. O označení odštěpného závodu nenormuje obč. zák. ničeho. Lze vyjít z dikce 7 odst. 1 věta druhá obch. zák., že se při provozování odštěpného závodu užívá firmy podnikatele s dodatkem, že jde o odštěpný závod. Zvláštní označení odštěpného závodu se zapisuje do obchodního rejstříku. Úprava provozovny v obč. zák. schází, pro podnikatele musí být dostačující její vymezení v 17 ŽivZ, přestože se definice vztahuje pouze k účelům živnostenského zákona. Podnikatele může v provozovně zastupovat jím pověřená osoba podle 430 odst. 2 obč. zák. Podnikatele však bude zavazovat i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna Ve srovnání s 16 obch. zák. bylo ustanovení 430 odst. 2 přeformulováno, podstata však zůstala beze změny. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 32 Odo 81/2007, ze dne jednání jiné osoby nacházející se v provozovně dle ust. 16 obch. zák. zavazuje podnikatele při současném splnění dvou podmínek. Především 18

19 Zcela jinou kategorií, než obchodní závod je rodinný závod, k jehož založení není třeba žádného zakladatelského právního jednání; rodinný závod není právnickou osobou, nezapisuje se do žádného z veřejných rejstříků. Rodinný závod je definován pomocí fikce: za rodinný závod se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. 23 Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu Obchodní tajemství Občanský zákoník se ve srovnání s úpravou obchodního tajemství v obch. zák. omezuje pouze na definici obchodního tajemství prostřednictvím znaků, které jej charakterizují. Je-li obchodní tajemství chápáno jako nehmotná věc, není již nutné výslovně stanovit, že podnikatel provozující podnik, na který se obchodní tajemství vztahuje, má výlučné právo tímto tajemstvím nakládat, zejména udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky takového užití (např. prostřednictvím licence, 2358 an. obč. zák.). 25 Nutné není ani opakovat, že proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství přísluší podnikateli právní ochrana jako při nekalé soutěži; porušení obchodního tajemství ( 2985 obč. zák.) je jednou ze skutkových podstat nekalé soutěže, která se ex lege zakazuje. Nadbytečné bylo i kazuistické vymezení (veškerých) skutečností obchodní, výrobní či technické povahy, které obchodní tajemství tvořily. Z důvodové zprávy k obč. zák. Navrhuje se stanovit, že obchodní tajemství tvoří určité skutečnosti, pokud jsou splněny kumulativně stanovené podmínky. Nezdůrazňuje se povaha těchto skutečností (obchodní, výrobní, technická apod.), protože to dostatečně kryje samotný výraz skutečnosti a o jaké skutečnosti in concreto jde a jaká je jejich povaha, je otázka skutkového zjištění podstatná je jejich souvislost s obchodním závodem. Nezdůrazňuje se ani, že hodnota těchto skutečností musí být materiální nebo imateriální, aktuální či alespoň potenciální, jak tomu je v současné úpravě, protože to vše dostatečně kryje stanovení podmínky, že musí jít o skutečnosti musí k jednání dojít v provozovně podnikatele a současně musí být splněna i podmínka, že třetí osoba nemohla vědět, že jednající osoba není k jednání oprávněna. 23 K příbuzenství a švagrovství srov. 771 an. obč. zák. 24 K rodinnému závodu srov. např. SEVERA, K. Některé aspekty rodinného závodu. Zdroj: [Poslední návštěva ] 25 Obchodní tajemství, popřípadě jen některá z jeho složek může, nebo za určité situace dokonce musí být sdělena obchodnímu zástupci podnikatele, který vykonává svou činnost s odbornou péčí a dbá zájmů zastoupeného. Srov an. OZ. 19

20 konkurenčně ocenitelné. Znaky, na něž se existence obchodního tajemství váže, jsou i nadále kumulativní- zánikem kteréhokoli z nich zaniká i obchodní tajemství. Podle ust. 504 obč. zák. tvoří obchodní tajemství skutečnosti konkurenčně významné určitelné ocenitelné a v příslušných kruzích nedostupné, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Novým znakem obchodního tajemství je konkurenčně významná povaha skutečnosti, ostatní znaky jsou v podstatě převzaty z obch. zák. Znaky, na něž se existence obchodního tajemství váže, musí být naplněny kumulativně. Zánikem kteréhokoli z nich zaniká i obchodní tajemství. Jiným důvodem zániku je uveřejnění (zpřístupnění) obchodního tajemství, ukončení utajování vlastníkem nebo zánik závodu, s nímž souvisí. Absolutní ochrana obchodního tajemství je dána ustanoveními obč. zák. o ochraně vlastnictví ( ); konkrétně 1042 normuje, že se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Zvláštní ochranu poskytuje obchodnímu tajemství právo nekalé soutěže. Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu. Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. 9. Aplikace ustanovení občanského zákoníku na obchodní korporace 20

21 Zatímco mezi občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích obecně platí princip subsidiarity, tzn., že se ustanovení občanského zákoníku použijí i na obchodní korporace, nestanoví-li zákon o obchodních korporacích jinak, je aplikovatelnost právní úpravy spolků založena na principu odkazů (delegace). Ustanovení občanského zákoníku o spolcích se použijí na obchodní korporaci pouze tehdy, pokud tak zákon o obchodních korporacích stanoví výslovně; tím není dotčeno možné použití analogie podle 10 obč. zák. (shodně Havel, B. in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 8). Ustanovení občanského zákoníku o spolcích se použijí na obchodní korporace v následujících případech (rozsahu): určení fikce nepřijetí rozhodnutí orgánu obchodní korporace ( 45 odst. 1), posouzení neplatnosti usnesení orgánů obchodní korporace ( 191 odst. 1 pro společnost s ručením omezeným, 428 odst. 1 pro akciovou společnost, 663 odst. 1 a 702 odst. 1 pro družstvo), právo společníka na zadostiučinění ( 193 odst. 1 pro společnost s ručením omezeným, 430 odst. 1 pro akciovou společnost), vyloučení společníka ze společnosti s ručením omezeným pro nesplnění vkladové povinnosti ( 151 odst. 2). 26 Na všechny obchodní korporace, resp. jejich speciální právní úpravu se rovněž použijí společná ustanovení z. o. k. ( 1-94). 10. Z přechodných ustanovení z. o. k. Zákonem o obchodních korporacích se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho účinnosti, což mimo jiné znamená, že se vnitřní poměry obchodních korporací řídí od tímto zákonem. Všechna ujednání společenských smluv a stanov společností vzniklých před tímto datem, která byla v rozporu s kogentními ustanoveními z. o. k. byla ex lege k zrušena. Korporacím byla dána šestiměsíční lhůta k přizpůsobení zakladatelských právních jednání požadavkům zákona. Výjimkou z tohoto pravidla je 777 odst. 4 normující, že obsahem společenských smluv obchodních korporací, které vznikly před účinností z. o. k., jsou i dosavadní ustanovení obchodního zákoníku, která upravovala práva a povinnosti společníků, pokud nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona nebo se od 26 LASÁK, J. in LASÁK, J., POKORNÁ, J., ČÁP, Z., DOLEŽIL, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s