září 2009 časopis občanského sdružení K-Klub

Transkript

1 září 2009 časopis občanského sdružení K-Klub

2 Obsah Slovo na úvod...3 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje...4 Perličky Květinky Marty...4 Ze světa...4 Čak na Bajkonuru...4 Z domova...4 Letní kurz...4 Pobyt Majkla odhalen...4 Maxovy existenční starosti...4 Seriály...5 Odhalení...5 Znechucení Českou republikou...5 Pomoc nešťastníkům...5 Miloušmaš...6 Z domova...6 Pilotovi s láskou...6 K Klubačky plačte, Čak je již zadán!...6 Zob opět do teplých krajin...6 Kusoň do chladných krajin...6 Dovolená na základně...6 Moravu jeti, všeliké dobrodružství zažíti...6 Vítání občánků v Úvalech...6 Pikniky...7 Draci na pastvině...7 Jednou větou z východu...7 K Klub na serveru Facebook...8 Skladiště...8 Materiály vzniklé při přípravě prázdninovky DováDění...9 Zpátky do pravěku...10 Sociální psychologie...16 Brainstorming v souvislostech: výkonnost v designérské společnosti I...16 Výzkum...20 Metoda...21 Popis mozkosmrštního sezení v IDEO...23 Výkonnost mozkosmršti v IDEO...25 Kalendárium...28 Fotografie na titulní stránce: Fotografie byla pořízena na českobudějovickém Pikniku u Velkého jezu dne 20. června 2009 v 18:27. Autorem fotografie je Zobák., časopis občanského sdružení K Klub, vychází jednou za dva měsíce (leden, březen, květen, červenec, září, listopad). Posláním u je vás bavit, přinášet vám zajímavé podněty ze všech oborů lidské činnosti a informovat vás o akcích pořádaných K Klubem. V neposlední řadě vám také nabízí prostor k publikování vašich vlastních příspěvků (například popis zážitků z nejrůznějších akcí nejen K Klubu a podobně). Máte li jakékoliv připomínky, poznámky či návrhy týkající se obsahu či vzhledu u, pak neváhejte a dejte nám prosím vědět na ovou adresu salat@kklub.cz chceme totiž neustále zlepšovat a vaše připomínky jsou pro nás proto mimořádně cenné. Věřte, že za každou připomínku vám budeme nesmírně vděční. Další informace o u najdete na internetových stránkách časopisu na adrese Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v u vyskytnout. Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). je sázen v textovém editoru OpenOffice, grafika je připravována v programech GIMP a Inkscape,v časopisu jsou použita písma Palatino Linotype, Impact a Tahoma. 2009, autoři září 2009, 2/28

3 Slovo na úvod Rozmilí čtenáři! Jsem opravdu šťastná, že Vás opět mohu po roce přivítat na stránkách našeho drahého časopisu. Moc jsem se na Vás na všechny těšila! Stejně jako loni jsem ale také trochu smutná zase se nám nekonala prázdninovka. Opět tak bude v tomto u chyběti rozhovor s účastníky, krásné fotky z her i spokojení instruktoři. Jen se sama sebe ptám, může za to krize, o které stále slyšíme mluviti a která je všude kol nás, nebo se změnilo ještě něco jiného? Nemáme už čas potkat se s kamarády nebo nás už lákají jen adrenalinovější akce nebo nám jen prostě chybí čas či peníze? Ráda bych se dozvěděla v čem je zakopaný pes, a to ještě hned dnes, jak říká tetička, když se Milouš vrátí domů v lehce vrávoravém stavu. Nebo za vše mohou věci tajemstvími a neznámem opředené a za nezájem účastníků může šaman Namor Noumah, kterému instruktoři před vypuknutím prázdninovky nesložili příslušné obětiny (viz. Perličky)? Co vím, je, že tetička sama se nemohla prázdninovky zúčastniti neb stále jest propadlá cestování, poznávání nových krajů a nových zážitků. Milouš, ten svou účast na prázdninovce dopředu vzdal kvůli přítomnosti mužného Manyho s vařečkou (jak informoval v minulém čísle) a já sama jsem se nemohla zúčastniti, protože mě tetička pro mou lásku k tanci přihlásila na tolik tanečních vystoupení, že stále nevím, jak to všechno stihnouti. Z tohoto důvodu, ač je mi stydno, musím též oznámiti, že nevznikl rozhovor pro naši rubriku. Leč doufám, že mi odpustíte, příště se polepším a čas si vynajdu. Slibuji! Na Vás moji milý čtenáři si však vždy čas najdu. Už se moc těším, až se zase potkáme v Říčkách na lanech a hrách pro tři generace a jestli se nesejdeme ani tam, tak je s námi Ámen, tak praví tetička. Radost mi také stále dělá počítačová část naší redakce Jarka a Kryštůfek, kteří pracují stále pilně a přitom jsou stále tak milí. Někdy si dokonce říkám, jestli mezi nimi nepřeskočila pomyslná jiskřička, že je mohu stále častěji spolu viděti v šeru a tichu počítačového zákoutí naší redakce. Určitě si přečtěte zprávu o internetovém dění v K Klubu, o pokrocích Skladiště (zachránili jsme ho!) a o novém růstu K Klubácké slávy o jeho vstupu na Facebook! Musím také pochváliti všechny členy přírodovědné části redakce. Jejich články jsou stále zajímavé a plné překvapivých odhalení. To mistra Frkaře musím jen kárati. Jak říká Tetička: To bylo silných slov o tom, kolik rubrik a co všechno bude do u psáti. Ale jak dlouho mu to nadšení, panáčkovi, vydrželo, co?! Někdy mám dokonce pocit, že snad má Tetička radost z toho, že již tento šaramantní muž do našeho u nepřispívá. A my jsme při tom vždy hrdí na to, že jsme otevření dalším novým přispěvovatelům. Jsem proto vždy moc ráda, když se najde odvážlivec, který podá zprávu z akce (paní Kateřina, Sob, Fík a další) a moc bych jim chtěla za zprávy z akcí poděkovat. Rovněž mám radost, i když tomu úplně nerozumím, z překladů Kryštofa a pana Beránka. Tentokrát si můžete přečíst o technice mozkosmršti, která je mezi anglofily též známá jako brainstorming. Těším se vždy také z výletů do historie páně Tlegyho a přemýšlím o tom, jaké to asi mohlo být, když nebyly mobily, kopírky, DVD, PC a další vymoženosti, které nám rádoby ulehčují život, a tak ohýnek sledujeme na plazmové obrazovce pomocí Wi Fi připojení k internetu. Fuj. Vždy mám raději přímé setkání s Vámi, našimi čtenáři za zvuků Šimiho kytary, Honzíkových tanců či deskových her, Aikiho prasátka či šplouchání ryb v Maxově rybníčku. A tak na závěr volám: pojďte se potkati a snažme se všichni častěji viděti, vždyť je nám spolu tak dobře. Květinka Marta září 2009, 3/28

4 Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Perličky Květinky Marty Ze světa Čak na Bajkonuru Kam zmizel Čak? Ptaly se nás desítky čtenářek a čtenářů. A my Vám konečně můžeme odpověděti. Čak si začal splňovati svůj veliký sen létání ve vesmíru. Jako jedinému periodiku se nám podařilo sehnati fotky z přísně střeženého Bajkonuru a přinášíme Vám Čaka při náročných testech v přetlakové kabině. Zde kosmonauti údajně dosahují přetížení až 9 G. Jak sami vidíte, Čak i toto zvládá naprosto bez problémů. Pobyt Majkla odhalen Po několika letech zavítal do české republiky Majkl, bratr to populárního Maxe. Tento mladík již několik let reprezentuje naší republiku v Anglii na soutěžích kriketu. Na fotce jej vidíme na exhibici v Karlových Varech, kde se snažil propagovati tento jinde velmi populární sport. Maxovy existenční starosti Zatímco Majkl jako populární krikeťák je v Anglii, jak se říká, za vodou, Max stále těžce bojuje s krizí. Poslední stánek, který údajně vyprojektoval, byl prý ve tvaru chobotnice a bohužel firma Mc Hamburg si jej pro své prodejny nevybrala. Proto se již dnes rozhodl spojiti se svým starým přítelem Náčelníkem a společně již dnes nacvičují scénky na Tři krále. S tímto programem se pak chystají objížděti domácnosti východních Čech a tímto rádoby chvályhodným programem vydělati balík peněz. Z domova Letní kurz Náročným dvouměsíčním kurzem Jak sbalit Ing. si letos v létě prošla Kazi. V Olomouci a okolí procházela náročným soustředěním pod vedením paní profesorky Hanky. Cílem kurzu bylo naučit se, jak získat do chomoutu inžinýra či jiného muže si titulem, a to nejen v prostorách kina, divadla, bazénu, ale i na polní cestě, veřejných záchodcích či mezinárodním letišti. S jakou známkou kurz absolvovala, se nám do uzávěrky vydání nepodařilo zjistiti. září 2009, 4/28

5 Čeští odrodilci, kteří strávili několik let v Americe, této zemi absolutní svobody, se jen těžko po návratu Seriály srovnávají s naším Topolánko Paroubkovským Po primáři Muhulovi budeme mít v nováckém seriálu Kocourkovem. Nejhorší pak je, když jejich vliv Ordinace v Užovce další zástupkyni. Údajně na přechází na mladou, dosud nepoznamenanou přímluvu páně Hurvínka se generaci a ta je jimi obluzena a přesvědčena o tom, podařilo získati paní Máje roli aby co nejdříve opustila rodiče a vyrazila ven za veganské sestřičky Gertrudy, velkou louži (viz. slečna Aňa na druhém foto). která má údajně všechny doktory přesvědčovat o přestupu na tuto životní cestu. Foto Vám přinášíme přímo ze čtené zkoušky 364. dílu seriálu s názvem: Tak už to maso nežer. Odhalení Nepoprosíš Namora neuspěješ! S touto pravdivou skutečností se setkali instruktoři prázdninovky DováDění. Odmítli poprositi známého šamana Namora Noumaha o přízeň a dostatek chovanců na prázdninovku a dopadli jak sedláci u Chlumce. Namor se rozzlobil, naštval a znechutil a nadále nehodlá jakkoli pomáhat našemu sdružení. Kdo udobří tohoto fenomenálního kouzelníka, šamana, čaroděje, aby se opět štěstí přiklonilo na stranu K Klubu? Ptáme se Vás naši milí přátelé a čtenáři. Pomoc nešťastníkům Opět obrovský úspěch slaví náš časopis na poli pomoci nešťastným členům našeho sdružení. Již pár týdnů jsme pátrali po tom, co tak rmoutí páně Pajaxe. Proč je neustále tak nešťastný, rozladěný a smutný. A naštěstí se nám to podařilo zjistiti. Pan Pajax by si strašně přál míti pejska. Jak sami na fotce vidíte, při setkání s pejskem se jeho tvář rozněžní, ba přímo rozkvete. A tak prosíme slečnu Míšu, zakupte mu pejska a zajistěte mu nadále jeho štěstí. Znechucení Českou republikou O znechucení Českou republikou navrátilci z Ameriky se můžeme přesvědčiti na další fotce. září 2009, 5/28

6 Zob opět do teplých krajin Miloušmaš Poté, co Zobák strávil měsíc se svou novopečenou rodinkou, kterou si s Káťou vytvořili zplozením malého Mikuláše, byl nucen vrátit se koncem Z domova července opět za svým indickým guru do Texasu. Kromě práce s čísly, která je obyčejnému oku Pilotovi s láskou neviditelná, se bude dále věnovat zařizování bytu. Dne 1. srpna se na horské chatě Juráška v Orlických Nejvíce se prý těší, až bude vylepovat tapety se horách konala další jubilejní oslava narození jednoho Spidermanem v Mikulášově pokoji. z nás. Pana Pilota. Osobně pogratulovat přijeli: Majkl, Max a Jana, Aiki a Alena, Šimi a Marjánka, Radek a Kusoň do chladných krajin Iva, Štěpánka a fenka Nela, Vocas, Libuška, Lukášek a Štěpánek. Hned po obědě si vypečený jubilant Již za několik dní odletí na západ taktéž Kusoň se vymyslel na své kamarády konstrukční hru zvanou: svou Jitkou. Kusoňovi práce administrátora na Kdo vyrobí funkční kroketovou pálku, je machr. Při ministerstvu nesvědčí, chřadne, vadne a upadá na kontrole palic Pilotem se ozývaly výkřiky: Na jakou duchu. A proto se rozhodl pro dobrodružnější teplotu máš tu šupleru kalibrovanou?!"(majkl) Při povolání a aktivní život. Jede do Kanady střílet následném kroketu se podařilo všem nepřijít o palce, medvědy, po vzoru svých velkých hrdinů z románů malíčky ani jiné součásti těla, ale dvojice Šimi a Mája Zana Greye. O aktuálních zářezech nás bude vůbec nebyla schopna trefit startovací kolík, a tím informovat na svém speciálním webu zahájit hru. (Jak by řekla Teta Kateřina Neštěstí ve hře, štěstí v lásce.) Taktéž personál chaty (Pilotovi kamarádi) nezůstal pozadu a rozhodl se Pilotovi dopřát. Nalili mu přesně tolik panáků, kolik mu je let. Čili čtyřicet. Hodní kamarádi z K Klubu mu s tím samozřejmě pomohli. Libuška říká: Bohužel to dopadlo úplně jinak, než si organizátoři představovali. Mysleli si, že jsme banda hajzlů a necháme oslavence utonout v alkoholu, ale všichni byli tak hodní, že Pilotovi od těch panáků pomáhali pravda, v některých bylo třeba mlíko, kyška, jogurt a tak, tak s těmi jsme pomáhali já a Max, milovník mléka no prostě nakonec toho na chudáka oslavence moc nezbylo. Oslava to tedy byla vydařená. A perlička na závěr ráno byli někteří hladovci, kteří si nezjistili, že bude snídaně, nalezeni paní majitelovou v jídelně, kterak dojídají zbytky po ubytovaných hostech : ) Celá redakce přeje Pilotovi vše nej! Dovolená na základně V Říčkách se letos konala tryzna za prázdninovku (namísto prázdninovky samotné). Přijeli instruktoři neuskutečněného Dovádění, aby své vypiplané nenarozené mimino řádně oplakali. Jak u toho dováděli, dokládají fotografie ve Skladišti. (Hurá, Skladiště nám dál žije!) Moravu jeti, všeliké dobrodružství zažíti Taktéž je ve Skladišti možno spatřiti, co dělala další banda K Klubáků v tutéž dobu. Mladá sestava vodáků (Šimi Mája, Kusoň Jitka, Kazi Štěpánka) si letos vybrala řeku Moravu, jež burácela, řvala a stavěla se na odpor svými nejbujnějšími peřejemi. Též vodáky zákeřně zkoušela z dovedností s pádly padlými stromy v meandrech. A proto můžete na K-Klubačky plačte, Čak je již fotkách spatřiti pouze chvíle odpočinku. Voda byla soulodění tak nepřístupná a poklidnému pádlování zadán! tak vzdálena, že nebyl ani čas vytáhnout foťák. Svou Lenku poznal Čak symbolicky na romantickém O veselí a zábavu se kromě kytarových večerů starala koncertě J. Nohavici na polské ambasádě v Praze. fenka Nela, když si pletla lodě při nastupování nebo Lenka je Češka, je z Prahy a je teď Čakova. Jak se drala na příď a občas u toho dostala pádlem. k setkání došlo? Nohavica prý zrovna zpíval píseň Pro malou Lenku, a vtom ji Čak uzřel. Čak: Spatřil jsem kometu, možná, že se mýlím, ale vypadá to na Vítání občánků v Úvalech heřmánkové štěstí. Redakce našemu bardovi přeje, V pistáciovém domečku v Úvalech se konala další aby mu to štěstí vydrželo minimálně do doby, než to párty, tentokráte na počest před pěti měsíci s ním sekne. narozeného Vítka. Párty byla velmi spořádaná, všeho září 2009, 6/28

7 bylo dost, v noci svítily lampiony a hlavní hrdina celé akce se spokojeně válel ve své samohoupačce, kterážto se stala terčem obdivu všech přítomných. Pikniky Letos se nám pražských pikniků na Vyšehradě moc neurodilo, pouze jeden, a to ještě na rozloučenou s Kusoněm a Jitkou. Komorní sestava připravila takové lahůdky jako kanadské palačinky s javorovým sirupem. Druhý piknik se konal historicky poprvé, protože v Českých Budějovicích! Pod vedením čerstvé maminky Káti se všichni zúčastnění (Hanouskovi, Plyšáci, Zobákovi, Čáryfuk, Jitka Š., Pižďucha a děti) na piknik skvěle připravili, řádně se oblékli do svých svátečních šatů a krojů, což je nezbytný prvek pikniků Káťou založených, a své kulinářské skvosty prezentovaly vskutku s grácií. Nechyběl ani karlovarský porcelán. Gratulujeme, nechť se tradice šíří. Draci na pastvině Majkl, Max, Maruš a Jana se zúčastnili závodu Dračích lodí na Pastvinské přehradě. Majkl s posádkou policistů nepostoupil z rozjížděk do dalších kol (údajně proto, že si policisté na lodi nasazovali želízka), ostatní ale postoupili do finálových kol, kde obhájili sedmé místo z rozplaveb. K úspěchu gratulujeme. Jednou větou z východu Maruš byl v Chorvatsku na kurzu freedrivingu a udělal si svůj osobní rekord časem 4 min a 47 s při statickém potápění, Aiki si při domácích pracech užívá ukončení pracovního procesu v Orlíku, Ash vyrábí úžasný medovník, v Bartošovicích se jakožto správce a servír blýská prázdninovkový kuchař Qakoň a Tlegy dotáhnul svou rodinu na jakousi rakouskou horu, kde mu ve výšce 2760 metrů téměř vypustili duši. září 2009, 7/28

8 K-Klub na serveru Facebook Milí přátelé, jak jste patrně zaznamenali, K Klub má od konce července zřízenou stránku na komunitním serveru Facebook. Máte li na jmenovaném serveru uživatelský účet1, můžete se stát našimi fanoušky. Na Facebook stránky K Klubu je přenášen obsah informačního kanálu K Klub novinky, tedy upozornění na změny na hlavní internetové stránce K Klubu, a dále se budeme snažit o to, abyste v sekci Události vždy nalezli aktuální seznam akcí pořádaných K Klubem. Kromě toho občas přidáme do Facebook profilu nějakou exkluzivní informaci ze zákulisí, třeba z přípravy časopisu a podobně. Děkujeme všem současným a budoucím fanouškům za jejich přízeň. Kryštof Skladiště Milí přátelé, v srpnu jsme provedli, zatím na zkoušku, malé vylepšení Skladiště systému pro sdílení fotografií (nejen) z akcí K Klubu. Na stránce najdete ukázku toho, jak by mohlo Skladiště zanedlouho vypadat. Ze všech vylepšení je zatím funkční pouze seznam uživatelů, na zprovoznění dalších nástrojů pracujeme. Připomínky jsou vítány. Skladiště 15. září oslaví dva roky své existence oprašte své archivy a poblahopřejte Skladišti přísunem fotografií z akcí již dávno zapomenutých či čerstvě skončených. Kryštof 1 Jste li ve větším než malém množství paranoidní ohledně ochrany soukromí, rozhodně vám nedoporučujeme se do zmíněné komunitní sítě přihlásit. Už jste si důkladně přečetli podmínky ochrany osobních údajů na serveru Facebook ( Některé pasáže pro vás jistě budou velmi zajímavé. Snad víte, co děláte. září 2009, 8/28

9 Materiály vzniklé při přípravě prázdninovky DováDění Milí instruktoři, materiály, které během přípravy prázdninovky vytvořil instruktorský tým DováDění, jsou ku všeobecnému prospěchu k dispozici na ftp instruktor. Zejména by vám neměla uniknout poslední stránka zápisu z porad instruktorského týmu, a to proto, že jsou zde nastíněny některé plány do příštího roku. Nevíte jak, se s ftp instruktor zachází? Přečtěte si návod nebo se ptejte na krystof.polnik@centrum.cz. Pokud nemáte přístup k ftp instruktor a toužíte po něm, pište prosím taktéž na výše uvedenou ovou adresu. Kryštof září 2009, 9/28

10 Zpátky do pravěku Nikdy bych nevěřil, že psát o historii bude tak těžké Když jsem si připravoval článek o roku 1992, přemýšlel jsem o tom, zda to je již počátkem K Klubu. Tedy zda okamžik, kdy jsme se s Jéňou rozhodli dělat prázdninovku Hellada lze nazvat tím prvník krůčkem ke K Klubu. Přemýšlel jsem o tom, kam se ztratilo tolik kamarádů z let minulých. Teprve až se mi v průběhu dvou měsíců podařilo dohledat všechny doklady o akcích a činnostech co se v roce 1992 udály, lze na toto odpovědět. Nikdy bych tedy nevěřil, že paměť člověka je tak krátká a jak ji lze dobře osvěžit několika fotkami, pozvánkami a hledáním historie na netu. Rok 1992 byl nabitý akcemi a určitě byl v několika věcech přelomový. Vše začalo 30. dubna až 3. května zájezdem do Mrtvých hor v Rakousku. Tady se poprvé na akci objevuje Tami a s ní báječné, nádherné Frisbee hry s létajícím talířem. Ty nás pak provázejí několik dalších let a znají je i naši současní členové, že Honzíku, Hamoune, Frisbee hry jsou pro nás na další období příležitostí k setkání s kamarády z celé republiky a příležitostí si nejen zahrát, ale i překonat některý z rekordů. Tami nápad byl naprosto skvělý a famózní, lidičky se potkávají na jednotlivých hrách po republice, aby pak na konci roku změřili síly ti nejlepší z nejlepších v celorepublikovém finále. Jsem strašně šťastný, že jsem také tak trochu stál na počátku té myšlenky a mohl se s Tami setkávat, hrát i vyhrávat. Mohl číst báječnou Tami kroniku Frisbee her, smát se nad jejími kreslenými obrázky a dostávat nádherné malované obrázky za účast či vítězství. Díky Tami. Další důležitá událost tohoto roku (stále ještě před prázdninovou) bylo Španělsko s kamarádem Tatranem. Španělsko ze severu na jih aneb také zimní táboření u Madridu. (O tom Vám více napíši příště, ať pořád neodbíhám od prázdninovky). Prázdninovka Sedm komnat hradu Frymburka, která se konala před Helladou v červenci 1992 nám pak dodala instruktorky a poté co Jéňa vytipoval a s Džinem dohodl, které holky z účastnic by se měli stát instruktorkami, náš tým rozšířily Brďa a Háček. Naši další instruktoři pak jsou Nalim, Strejda, Křeček, Tom Zlatokop, Tonička, Anděl a chvíli Jožin a kameraman Ríša, který celý tábor natáčel na kameru! Chovance pak rekrutujeme z řad známých: Doktor (nyní zvaný jako Tashi v Instruktorech Brno) a Míra z Týniště, Aliana má známá z Vítkova, Laďka, Sněhurka a Šmudla od Liberce, Santi a Petr z Brandýsa od Malého Bůvola a další již známí starým strukturám K Klubu: Šlajsna, Lanč, Jíťa a Cinda a Šampus a další chovanečkové, kteří se objevili kdovíodkud. Jaká byla prázdninovka? Drsná a drsnější. Fakt jsme si všichni mákli a prověřili platnost přísloví: člověk vydrží třikrát víc než si myslí a sedmkrát víc než si myslí jeho maminka. Ale výborná nasazením účastníků, bezva atmosférou tvořenou humorem Cindy a Šampuse, pohodou Lanče, ale takto bych mohl jmenovat všechny. Hry Velké Sahájo, Hefaistovy povozy, Grandkoňárna, Studna. Co název, to klasika, silný příběh a silná hra, do které jsme dokázali chovance vyhecovat. Prohlédněte fotky, nasajte atmosféru, přečtěte názory chovanců, nechte si vyprávět: jak si Šlajsna sedřela masážní ručičky do krve, jak jsme tahali obrovské pytle s vodou při Studni, jak Nalim s Brďou spali na bráně, jak se koupalo ve splavu a jezdilo na lanovce, jak Jožin bojoval na Olympijských hrách, jak probíhala hra Invaze do sousedního tábora, jak lidi kulhali na nástup a přesto se nechali vyhecovat k další šílenosti. Díky Vám všem byli jste fantastičtí. Prázdninovka tedy omladila tým a navázala nové vazby. Staré vazby na Jablonné nebyly a ještě chvíli nebudou přetrhány, ale rozšířila okruh kamarádů o další lidičky, z kterých povstal později K Klub. Ale to je přece jen ještě daleko. Zatím se jen akce stěhují mimo Jablonné, na Moravu, do Dobrušky. V Dobrušce také za chvíli vzniknou Kamarádi Orlických ozvěn. A před námi stál další velký ba obrovský úkol na další rok. Prázdninovka Brána, sci fi příběh z pera Frederika Pohla, silné a zvláštní téma. Ale o tom a mnohém dalším příště. Poznámky a fota jsou nalezeny, jen to řádně sepsat. Tlegy září 2009, 10/28

11 září 2009, 11/28

12 září 2009, 12/28

13 září 2009, 13/28

14 Mrtvé hory (Totes Gebirge), Rakousko. Tlegy a Štrougi. Prázdninovka Hellada, hra Studna. září 2009, 14/28

15 Prázdninovka Hellada, hra Hefaistovy vozy. Prázdninovka Hellada, hra Velké Sahájo. Prázdninovka Hellada,Nalim, Anděl, Jéňa a Strejda. Prázdninovka Hellada, bahenní příkop na Grandkoňárně. září 2009, 15/28

16 Sociální psychologie Milí přátelé, tento měsíc jsme pro vás v rámci seriálu mapujícího významné práce v oboru sociální psychologie připravili překlad článku Brainstorming v souvislostech: výkonnost v designérské společnosti (Brainstorming Groups in Context: Effectiveness in a Product Design Firm), který se do hloubky zabývá technikou brainstorming, tedy mozkosmršti, což je technika, která by měla dané skupině pomoci vytvořit co nejvíce návrhů (nápadů) na řešení zvoleného problému. Ve své podstatě je mozkosmršť sezením, během kterého účastníci volně chrlí nápady, přičemž jsou dodržována čtyři základní pravidla1: 1. Nekritizuj. Kritické posouzení vytvořených nápadů je odloženo na později. 2. Bláznivé nápady jsou vítány. Čím divočejší nápad, tím lépe. Je snadnější zkrotit divoké nápady, než stavět na mdlých nápadech. 3. Počet nápadů je důležitý. Čím více nápadů bude vytvořeno, tím větší je pravděpodobnost, že mezi nimi bude i ten vítězný. 4. Využívání a zlepšování nápadů ostatních je vítané. Kromě vlastních nápadů se účastníci sezení zaměřují i na to, jak zlepšit nápady ostatních, nebo jak na základě již předložených nápadů vystavět ještě něco úplně nového. V době, kdy se technika mozkosmršti začala používat (poprvé v roce 1939, reklamní agentura Batten, Barton, Durstine & Osborn; technika samotná je důkladně popsána v Osborn knize Applied Imagination), se mělo za to, že mozkosmršť vede k výraznému navýšení počtu nápadů oproti stavu, kdy by každý jednotlivec ve skupině pracoval sám. Záhy se ale ukázalo, že to není pravda, necháme li pracovat členy skupiny samostatně a pak shrneme jejich výsledky, bude počet vytvořených nápadů vyšší, než kdyby skupina pracovala společně. Toto pozorování pochopitelně zpochybnilo postavení mozkosmršti jakožto vhodného nástroje k vytváření nových nápadů. Přes jasné závěry mnoha experimentů je ale mozkosmršť stále používána v mnoha firmách, a je na ní nahlíženo jako na výkonnou techniku. Proč? Právě na tuto otázku by vám měl odpovědět následující článek*. Článek jsme, s ohledem na jeho velikost, rozdělili na dvě části, překlad druhé části najdete v dalším čísle u. Přejeme podnětné čtení Kryštof Polník, Jaroslav Beránek Robert I. Sutton and Andrew Hargadon: Brainstorming Groups in Context: Effectiveness in a Product Design Firm, Administrative Science Quarterly, Vol. 41, No. 4 (Dec., 1996), pp Brainstorming v souvislostech: výkonnost v designérské společnosti I Experimentální výzkum ukazuje, že lidé účastnící se skupinové mozkosmršti jsou méně výkonní ve vytváření nových nápadů než kdyby pracovali samostatně. Pozorovaná ztráta výkonnosti v skupinových mozkosmrštích vedla řadu výzkumníků k závěru, že existují dostatečně silné experimentální podklady k tomu, aby bylo možné prohlásit, že skupinové mozkosmršti nejsou příliš produktivní pracovní technikou. Tento závěr bychom chtěli v námi předložené práci zpochybnit, a to proto, že je založen na předpokladu, že výkonnost ve vytváření nových nápadů je nejdůležitějším přínosem mozkosmrští, a že tedy nebere v potaz jak a proč je vlastně technika mozkosmršti používána v reálných podmínkách. Naše práce je kvalitativní studií užívání mozkosmršti v designérské společnosti. Ukazuje se, že skupinové mozkosmršti mají pro designérskou společnost, její zaměstnance a klienty šest zásadních přínosů, které jsou v literatuře věnované technice mozkosmršti opomíjeny nebo pokud se o nich literatura zmiňuje nejsou za přínosy vůbec označovány. Těmito přínosy jsou: (1) rozvoj povědomí o různorodých designérských řešeních, (2) rozvoj různorodých schopností designérů, (3) rozvoj povědomí o vlastních znalostech a omezeních, (4) soutěž o prestiž založená na 1 * Zpracováno podle Osborn, A. F.: Applied Imagination, New York, Vyznavače tvrdých vědeckých metod a vědeckého přístupu upozorňujeme, že článek nejspíše bude mít na jejich vkus poněkud vyprávěcí povahu, ale taková je zkrátka povaha (některých) sociálně psychologických prací. září 2009, 16/28

17 technických dovednostech a znalostech, (5) kladný dojem na zákazníky, (6) zisk pro firmu. Práce poukazuje na to, že pokud je na mozkosmršť pohlíženo v souvislosti se jejím využitím ve skutečných podmínkách, a že pokud se řádně tážeme čím a pro koho je mozkosmršť přínosná, ztrácí doposud uvažované zásadní kritérium výkonnost s ohledem na vytváření nových nápadů svoji důležitost. Domníváme se proto, že je nutný širší pohled na hodnocení dopadů užívání techniky mozkosmršti v reálných podmínkách. Osborn (1957) kniha Applied Imagination podnítila používání skupinové mozkosmršti jakožto techniky pro zvýšení tvořivosti. Osborn navrhl čtyři pravidla pro mozkosmrštní sezení: nekritizovat, cílem je kvantita, vylepšujte a využívejte již předložené nápady, říkejte vše, co vám přijde na mysl, byť jsou to sebedivočejší nápady. Produktivita techniky mozkosmršti byla od té doby předmětem mnoha výzkumů. Databáze Psychological Abstracts uvádí, že mozkosmršť byla v letech 1967 až 1994 předmětem 208 vědeckých prací. Data pořízená v početných experimentech však vedla výzkumníky k tomu, aby usoudili, že skupinová mozkosmršť je neproduktivní technika. Domníváme se, že tento závěr je pochybný, neboť se zakládá výsadně na hodnocení úspěšnosti vytváření nových nápadů a zcela odhlíží od toho proč a jak je mozkosmršť uživána v praxi. Na základě pozorování provedených v firmě, kde je mozkosmršť běžně používána, se přikláníme k tomu, že mozkosmršť a její přínosy je třeba hodnotit v širším rámci. Většina prací zabývajících se mozkosmrští, obzvláště prací experimentálních, se zaměřuje na dvě všeobecně přijímaná tvrzení. Mozkosmršť je na jednu stranu líčena jako oblíbený nástroj pro zvládání úkolů vyžadujících tvořivost jako je kupříkladu vývoj nových výrobků, reorganizace obchodních plánů, zdokonalování výrobních postupů a podobně. Zároveň ale experimenty ukazují, že skupina pracující technikou mozkosmršti je, co se týče počtu nadhozených jedinečných nápadů, méně efektivní než formální skupina samostatně pracujících jedinců, jejichž výsledky jsou následně uměle představeny jako výsledky práce skupiny. Práce, které na tento jev poukazují, pochopitelně shledávají nevýkonnost techniky mozkosmršti v překvapujícím rozporu s všeobecně přijímaným tvrzením Osborn (1957), které uvádí, že osoba pracují v mozkosmršťové skupině přijde průměrně s dvakrát větším množstvím nápadů, než kdyby pracovala samostatně. Nedávné přehledné práce ukazují, že ztráta produktivity je takřka bez výjimky pozorovatelná v mozkosmršťových skupinách o více než dvou členech (kupříkladu práce Mullen, Johnson a Salas, 1991; Stroebe a Diehl, 1994; Paulus, Brown a Ortega, 1996). Mullen, Johnson a Salas (1991) navíc tvrdí, že formální skupiny přicházejí s kvalitnějšími nápady než skutečné skupiny. Diehl and Stroebe (1987) ovšem ukázali, že provedené studie mozkosmršťových skupin nijak významně nenaznačují, že by se formální a skutečné skupiny nějak odlišovaly s ohledem na kvalitu předložených nápadů. Jen malé množství prací je ve skutečnosti zaměřeno na kvalitu výstupu a i ty práce, které hodnotí kvalitu výstupu, obvykle používají měřítka kvality, která jsou úzce spjatá s počtem předložených nápadů, a my jsme nebyli schopni nalézt ani jednu práci, která by uváděla, že je nějaký významný rozdíl mezi průměrnou kvalitou nápadů v obou typech skupin. Diehl a Stroebe dospěli k závěru, že skutečné skupiny vytvářejí méně nápadů a méně dobrých nápadů než formální skupiny (výsledky platí s korelačním koeficientem 0,9), ale kromě doložené ztráty produktivity, je, zdá se, kvalita výstupů obou typů skupin srovnatelná. Většina výzkumu se zaměřila spíše na otázku proč produktivita ve skutečných skupinách klesá. Diehl a Stroebe (1987) mají za to, že příčiny poklesu produktivity jsou trojí: 1. obava z hodnocení (členové skupiny nepředkládají všechny své nápady, protože se obávají toho, co by si o nich mohli myslet ostatní), 2. zahálka a lenost (v porovnání se samostatnou prací se jedinci necítí natolik odpovědní za vytváření nových nápadů, a tak mu nevěnují tolik úsilí), 3. zablokování tvorby (v porovnání se samostatnou prací je jedinci znemožněno nadhazovat nové nápady v době, kdy mluví ostatní, naslouchání ostatním navíc ruší vlastní myšlení). Vliv obavy z hodnocení je částečně experimentálně potvrzen. Ztráta produktivity je větší, pokud je mozkosmršti přítomna osoba s nadřazeným postavením vůči ostatním (Mullen, Johnson a Salas, 1991), anebo pokud mají členové skupiny obavy z sociální interakce s ostatními (Camacho a Paulus 1995). Naopak vliv lenosti je spíše neprokázaný. Nejpádnější argumenty jsou pak k dispozici ve prospěch třetí příčiny, a to obzvláště v Diehl a Strohe experimentech (pro souhrn výsledků doporučujeme Stroebe a Diehl, 1994 a září 2009, 17/28

18 Paulus, Brown a Ortega, 1996). Paulus and Dzindolet (1993) ukázali, že ztráta produktivity může být také částečně vysvětlena srovnáváním mezi jednotlivými členy skupiny. Členové skutečných skupin často porovnávali svou výkonnost s těmi členy skupiny, kteří předkládali nejméně nápadů, a následně se jejich výkonnosti přizpůsobovali, což pochopitelně vyústilo v menší množství nápadů předložených skupinou. O poznatek, že lidé jsou výkonnější, když pracují samostatně, se opřel paralelně probíhající výzkum zaměřený na návrh (pravděpodobně) lepších technik pro získávání nových nápadů. Technika Delphi (Dalkey, 1968) a technika formálních skupin (Van de Ven a Delbeq, 1974) jsou založeny na úvodní samostatné práci, která je následována několika koly vzájemné interakce, která slouží k vytříbení a vyhodnocení předložených nápadů. Současný výzkum se pak soustředí na elektronické formy mozkosmršti, v nichž členové skupiny zapisují své nápady do počítače, který jim zároveň v jiném okně zobrazuje nápady, se kterými přišli ostatní členové skupiny. Obhájci této metody tvrdí, že takto je lidem umožněno, aby využívali nápadů ostatních a zároveň přitom nebyli blokováni tak, jako při přímé interakci. Skupiny, které používají elektronickou mozkosmršť vytvářejí více nápadů na osobu a zdá se, že v porovnání se skutečnými skupinami netrpí ztrátou produktivity (kupříkladu Gallupe et al., 1992; Valacich, Dennis a Connolly, 1994). Experimenty, ve kterých byly porovnávány formální a skutečné skupiny, uvádějí, kromě pozorované ztráty produktivity, ještě další výsledky (Stroebe a Diehl, 1994; Paulus, Brown a Ortega, 1996). Mnoho experimentátorů poukazuje na to, že subjekty ve skutečných skupinách vykazovaly mnohem vstřícnější reakce na celý průběh vytváření nových nápadů kupříkladu s ohledem na spokojenost s celým mozkosmršťovým sezením či s vlastní výkonností. Subjekty dále měly dojem, že čas při mozkosmršťových sezeních ubíhal rychleji a věřily, že sezení vedlo k vytvoření více nápadů a k vytvoření více kvalitnějších nápadů. Současná literatura (kupříkladu Mullen, Johnson a Salas, 1991; Stroebe a Diehl, 1994; Paulus, Brown a Ortega, 1996) zabývající se mozkosmrští poukazuje na zmíněné jevy jako na další dopady techniky mozkosmršti odlišné od jednostranného zaměření na výkonnost. Kladná hodnocení mozkosmrštních sezení jsou však převážně představována jako příznaky přehnaného sebevědomí, nevědomé snahy přikrášlit svůj obraz, touhy po souladu, nebo jednoduše chybného hodnocení situace, které vede k představě o vyšší výkonnosti mozkosmršťových skupin, a nejsou vůbec nahlížena jako žádoucí výstupy samy o sobě. Zmíněná literatura se zřídkakdy zabývá otázkou, zda je (nebo by mělo být) vytváření nových nápadů hlavním klíčem k hodnocení výkonnosti skutečných mozkosmršťových skupin. Objektivní měřítka vztažená k vytvořeným novým nápadům jsou považována za jediná použitelná k hodnocení výkonnosti, v mnohých případech se za takové objektivní měřítko prostě považuje počet nových nápadů připadajících na jednu osobu ve skupině. Individuální výkonnost při vytváření nových nápadů je tak v literatuře ztotožňována s výkonností mozkosmršťových skupin jako takových, individuální výkonnost je pak v podstatě ztotožňována s pojmy jako výkonnost, účinnost a výkon. Diehl a Stroebe (1991: 392) použili data o počtu nápadů na jednu osobu k tomu, aby doložili, že existuje přesvědčivý důkaz o tom, že mozkosmrštní skupiny jsou nevýkonné a pojmenovali svou nedávnou přehlednou práci Why groups are less effective than their members: On productivity loss in idea generating groups tedy Proč jsou skupiny méně výkonné než lidé v nich sdružení: O ztrátě výkonnosti v mozkosmršťových skupinách (Stroebe a Diehl, 1994: 271). Paulus, Brown a Ortega (1996) chápou počet nápadů na jednu osobu a výkon mozkosmršťové skupiny jako synonyma. Mullen, Johnson a Salas (1991: 18) na základě sledování počtu nápadů na jednu osobu uvádějí: Zdá se, že lze jen velmi obtížně najít jakákoliv měřítka výkonnosti, která by mohla ospravedlnit používání techniky mozkosmršti, a dlouho přetrvávající oblíbenost mozkosmršti je zcela jednoznačně a neoddiskutovatelně založena na zavádějících tvrzeních. Ztráta výkonnosti je doložena v celé řadě experimentů a je velmi významným jevem, v této práci ale chceme zpochybnit tvrzení, že mozkosmrštní skupiny představují neúčinnou techniku, a že jsou nevýkonné. Činíme tak proto, že teorie a data získaná v experimentech se nijak nevztahují k tomu, jakým způsobem je technika mozkosmršti používána ve skutečných podmínkách. Nebyli jsme schopni dohledat jedinou práci, která by se zabývala studiem techniky mozkosmršti tak, jak je prováděna v organizacích, které ji pravidelně využívají. Paulus, Larey a Ortega (1995) doložili ztrátu výkonnosti v mozkosmrštních skupinách, jejímiž členy byli zaměstnanci téže společnosti. Subjekty se měly společně dobrat nápadů, kterak zlepšit chod firmy a autoři subjekty popisují jako týmově pracující a uvádějí, že subjekty za sebou měly celé tři dny tréninku skupinové dynamiky (p. 253). Subjekty nicméně, zdá se, nebyly vycvičeny v mozkosmrštních technikách a ani mozkosmršť před experimentem nepoužívaly, domníváme se proto září 2009, 18/28

19 jmenovaná práce nijak nevypovídá o tom, jak a proč je mozkosmršť běžně využívána ve skutečných organizacích2. V podstatě veškerý výzkum zaměřený na mozkosmrštní techniky byl proveden s osobami, které: 1. spolu před experimentem nijak nespolupracovaly, a ani se to od nich neočekávalo po skončení experimentu, 2. neměly mezi sebou vytvořené sociální vazby, a ani se nepředpokládalo, že si v budoucnu takovéto vazby vytvoří, 3. nepoužívaly vytvořené nápady, 4. neměly potřebné odborné vzdělání, 5. nevládly dovednostmi, které doplňovaly dovednosti ostatních členů skupiny, 6. neměly hlubší zkušenost s mozkosmrští, 7. neměly hlubší zkušenost s vedením mozkosmrštních sezení3. Domníváme se, že mnoho výše uvedených bodů neodpovídá skutečnému nasazení techniky mozkosmršti ve firmách, právě naopak, některé z bodů v podstatě jsou charakteristikami nasazení mozkosmršti ve firmách a to má zásadní význam. Nevsazení techniky mozkosmršti do souvislostí je v podstatě charakteristické pro většinu experimentů. Hackman (1985: 131) uvádí, že v mnohých pracích zaměřených na zkoumání skupinové výkonnosti je zcela zřejmý sklon nezabývat se souvislostmi, ve kterých skupina pracuje, Hackman dále tvrdí, že odhlížení od důležitých souvislostí nutně experimentátorům znemožňuje, aby dokázali něco říci o jejich vlivu. Je li systematicky odhlíženo od dodatečných vlivů jako je vzájemná provázanost jednotlivých úkolů, sociální vazby (přátelství), hierarchická struktura či motivace, pak jsou pravděpodobně poznatky získané o skupinovém chování buď neúplné nebo přespříliš zjednodušené (Mowday a Sutton, 1993). Výše jmenované vazby a vnější omezení pak mohou vysvětlit různorodost získaných výsledků a změnit pohled na to, jaké výstupy by měly být považovány za důležité, a mohou osvětlit, pro koho jsou získané výstupy skutečně přínosem, a pro koho jsou ztrátou. Značný důraz na počet vytvořených nápadů jakožto měřítka výkonnosti a odhlížení od rámce, ve kterém skupina pracuje, napovídá, že odsouzení mozkosmršťi jako nevýkonné techniky je poněkud předčasné. V literatuře je mozkosmršť nahlížena především jako jednorázová technika pro vytváření nápadů a literatura se již nezabývá dalšími možnými přínosy či popřípadě stinnými stránkami mozkosmršti. Tento úzký pohled na mozkosmršť vzdáleně připomíná první strojové teorie o chodu firem, jako je kupříkladu teorie Taylor a Guick, kterou Katz a Kahn (1978: 260) charakterizovali jako teorii, která tvrdí, že stejně jako vyrábíme stroje s charakteristikami vhodnými k vykonávání nějaké činnosti, tak podle nějakého návrhu sestavujeme organizační strukturu tak, aby byla vhodná k dosažení daného cíle. Strojové teorie chápou společnost (firmu) jako uzavřený systém a odhlížejí od toho, kterak jsou zdroje společnosti ovlivňovány interakcí s okolním světem, a nakolik jsou výstupy přijatelné těmi, pro které jsou určeny. Strojové teorie 2 3 Paulus, Larey a Ortega (1995) uvádějí jen velmi povrchní popis tréninku skupinové dynamiky, kterým subjekty prošly. Není ani uvedeno, zda byl zmíněný trénink také zaměřen na techniku mozkosmršti. Autoři dále tvrdí, že subjekty ve zkoumané skupině vykazovaly pracovní a sociální soudržnost (p. 253), ale hloubka této soudržnosti je nejasná. Je uvedeno, že zaměstnanci se do experimentu přihlásili společně s kolegy z pracoviště (p. 253), což naznačuje, že některé experimentální skupiny byly složeny ze zaměstnanců z různých pracovišť. Paulus a spolupracovníci nicméně uznávají, že jejich poznatky postrádají všeobecnou platnost: Naše výsledky by neměly být chápány jako zamítnutí mozkosmršti jako účinné techniky. Nepoužívali jsme žádné nástroje běžně využívané při mozkosmrštních sezeních zkušenými vedoucími, jako je flip chart, pobídky k neodbíhání od tématu, důsledné vyžadování pravidel mozkosmršti, nasměrování skupiny k jinému přítupu k problému v okamžiku, kdy proud nápadů začíná ochabovat, řazení krátkých přestávek nebo času na přemýšlení a podobně. (p. 259) Existují samozřejmě výjimky. Osborn (1963) uvádí několik útržkovitých příkladů společností, které bežně používají mozkosmršť, ale tyto příklady jsou pouze mlhavými příklady úspěšných praktik. Existují i podklady pro tvrzení, že ztráta výkonnosti je menší, pokud jsou subjekty předem školeny v technice mozkosmršti (Parnes and Meadow, 1959). Stroebe a Diehl (1994) také popisují nepublikovanou práci Diehl z roku 1992, která ukazuje, že pokud členové skupiny disponují rozdílnými znalostmi, pak je ztráta výkonnosti mozkosmrštní skupiny nepozorovatelná. Diehl pozorování ukazuje, že pokud jsou skupiny složeny z osob s vzájemně se doplňujícími znalostmi, pak jsou takovéto skupiny výkonnější (vytvářejí více nápadů) než skupiny složené z lidí se stejnými znalostmi nebo náhodně vybrané skupiny. Konečně skupiny vedené zkušenými prostředníky vedoucími vytvářejí významně více nápadů, než skupiny bez prostředníků. Skupiny bez prostředníků vytvářejí méně nápadů než formální skupiny, ale pokud je mozkosmrštní skupina vedena zkušeným prostředníkem, není s ohledem na počet nápadů mezi formální a skutečnou mozkosmrštní skupinou zásadní rozdíl (Offner, Kramer a Winter, 1996). září 2009, 19/28

20 taktéž plnohodnotně nezachycují, že činnost společnosti, bez ohledu na to jaký je její hlavní záměr, vede k celé řadě vedlejších (a přesto významných) výstupů, které nebyly zpočátku vůbec vůbec zamýšleny a nebo si je nikdo ani nedokázal představit (Merton, 1968), stejně tak strojové teorie nepostihují skutečnost, že mezi hlavní úkoly společnosti patří také snaha přilákat, udržet a motivovat zaměstnance (March and Simon, 1958). Zmíněný pohled na sociální systémy pochopitelně vede k celé řadě závažných důsledků s ohledem na teorii skupinové výkonnosti ve společnostech (Hackman, 1985, 1987; Ancona, 1993), účinnosti organizační struktury (Goodman et al., 1977) a výkonnosti společností (Meyer and Gupta, 1994). Autoři citovaných prací dovozují, že pokud vůbec můžeme definovat a měřit cosi jako výkonnost, pak musíme výkonnost hodnotit podle více různých kritérií, a to proto, že sociální systémy vytvářejí celou řadu výstupů, a v jsou v nich začleněni jedinci s rozdílnými zájmy. Aby bylo možné hodnotit výkonnost, je potřeba se ptát v čem a pro koho. Ve výzkumu zaměřeném na mozkosmršť je obvykle otázka v čem zúžena na výkonnost ve vytváření nových nápadů, a otázka pro koho je zřídkakdy vůbec položena. Tyto úvahy o omezeních dosavadního výzkumu nás vedly k záměru sledovat techniku mozkosmršti ve skutečné firmě. Existující literatura nás totiž vedla k údivu nad tím, proč vůbec firma plýtvá zdroji na přípravu a vedení mozkosmršťových sezení, a proč nepojme vytváření nových nápadů jako úkol pro jednotlivce a ne pro skupinu. Namísto toho, abychom se zaměřili pouze na množství nápadů, jaké je vytvořeno během mozkosmršťových sezení, sledovali jsme také jaké další přínosy, které má technika mozkosmršti pro zkoumanou firmu, její zaměstnance a obchodní partnery. Naše pozorování jsme doplnili o poznatky získané v podobně zaměřených pracích a vyvodili jsme, že existuje ještě šest dalších výstupů mozkosmršťových sezení, které je vhodné označit jako přínosné. Na základě těchto poznatků jsme pak podrobně rozpracovali výklad pojmu výkonnosti techniky mozkosmršti. Výzkum Výzkum byl proveden ve společnosti IDEO, která je největší designérskou firmou ve Spojených státech. Společnost IDEO byla založena v roce 1978 a jejím současným ředitelem je David Kelly. IDEO zaměstnává více jak 150 designérů, kteří navrhují výrobky pro obchodní partnery. Ředitelství společnosti je v Palo Alto, California, a společnost má menší pobočky v Boston, Chicago, Grand Rapids, London, San Francisco, New York a Tokyo. Většina zakázek se týká strojního inženýrství a průmyslového designu. Inženýři navrhují výrobky s ohledem na jejich základní funkčnost a snadnost výroby, průmyslový designéři pak výrobky upravují z pohledu uměleckého zpracování a snadnosti používání. (Přitom berou ohled na inženýrská omezení.) Výzkum byl zaměřen na 45 inženýrů pracujících v Palo Alto, kteří se zabývají strojírenským zpracováním výrobků (a v menší míře i elektronikou a software) a na 35 manažerů a ostatních pracovníků, kteří mají co do činění s touto inženýrskou skupinou. Budeme se řídit názvoslovím, které je ve firmě běžné, a budeme o IDEO zaměstnancích mluvit jako o produktových designérech, designérech a někdy (stejně jako oni) prostě jako o inženýrech. Projekty společnosti IDEO trvají od několika týdnů až po tři roky, přičemž průměrná délka trvání projektu je jeden rok. Výstupem projektů může být jen hrubý náčrt výrobku, fungující prototyp nebo kompletní nový výrobek. Zákazníky jsou jak velké společnosti řazené v žebříčku Fortune 50 tak začínající malé firmy. IDEO se podílela na vývoji více než tří tisíc výrobků v přinejmenším čtyřiceti průmyslových odvětvích. Mezi výrobky na nichž IDEO pracovala patří Macintosh DuoDock, balení zubní pasty Crest, kartáčky na zuby, testery cholesterolu, původní počítačová myš Apple, elektrické kytary, cyklistické helmy, telefony, plážové lehátko kombinované s ledničkou, zařízení pro angioplastiku, nabíječka pro elektromobily General Motors, rybářské potřeby, notebooky, lampy, sluneční brýle Nike, lyžařské brýle Smith, bicyklové kolo z uhlíkových vláken a skútr. IDEO je v obchodně zaměřeném zpravodajství uznávanou společností a v letech 1993, 1994 a 1995 a za poslední desetiletí získala více Business Week Design Excellence Awards než jakákoliv jiná společnost zabývající se průmyslovým designem. Společnost IDEO nijak finančně nepodpořila náš výzkum, svolení k výzkumu jsme dostali na základě našich předešlých kontaktů s zaměstnanci IDEO, a také proto, že společnost IDEO měla za to, že by mohla výsledky našeho výzkumu využít. David Kelly vyučuje na stejné univerzitě jako první z autorů, ale oba se nikdy před začátkem výzkumu nepotkali. Druhý z autorů vystudoval průmyslový design v Silicon Valley a později se mu zde, než se stal výzkumníkem v oblasti struktury společností, taktéž osm let věnoval a přednášel o něm. Během studia průmyslového designu byl druhý z autorů spolužákem několika zaměstnanců IDEO a absolvoval přednášky a později připravoval přednášky a přednášel s lidmi (a pro lidi) září 2009, 20/28

21 zaměstnané v IDEO. Dále byl také zaměstnancem IDEO a to po dobu patnácti měsíců, a zákazníkem IDEO během svého působení v Apple Computer. Manažeři a designéři IDEO měli zájem o výsledky našeho výzkumu, protože zákazníci IDEO jako Samsung a Steelcase, se rozhodli pro spolupráci s IDEO (částečně) také proto, aby se naučili jak vybudovat firemní kulturu tak, aby byla stejně novátorská jako v IDEO. IDEO doufala, že naše pozorování způsobu, struktury a pravidel vývoje průmyslového designu tak, jak je uplatňován v IDEO napomohou zmíněným zákazníkům převzít důležité prvky firemní kultury, o kterou mají zájem. S David Kelly jsme se dohodli, že zatímco jména zaměstnanců nebudou ve výsledcích výzkumu odhalena bez jejich svolení, identita David Kelly a společnosti IDEO bude odpočátku ve výzkumu jasně zmíněna. K tomuto opatření nás vedlo přesvědčení, že by bylo nemožné zatajit výzkum před lidmi z prostředí průmyslového designu vůbec, z naší domovské univerzity a před zákazníky IDEO, se kterými jsme během výzkumu mluvili buď my nebo zaměstnanci IDEO4. Metoda Každý z nás strávil v období od března 1994 do května 1995 šest až osm hodin týdně v komunitě zaměstnanců IDEO. Terénní výzkum dále pokračoval se ztenčenou intenzitou až do konce února 1996, přičemž v tomto období navštěvoval IDEO týdně alespoň jeden z nás. Jakákoliv návštěva IDEO sebou nesla neplánované rozhovory s zaměstnanci IDEO, a to proto, že mnoho zaměstnanců nás znalo ještě z doby před zahájením výzkumu, a byli pochopitelně zvědaví na jeho průběh, nepsaná pravidla společnosti IDEO jsou navíc nastavena tak, aby podněcovala přátelské rozhovory o chodu společnosti a vývoji výrobků. Budova, ve které pracovala většina inženýrů je navržena jako otevřený kancelářský prostor, což samozřejmě navádělo k neplánovaným neformálním setkáním. Další IDEO budovy v Palo Alto (průmyslový design, administrativa, dvě strojírenské dílny, joint venture s Samsung) jsou několik bloků od sebe (Kelly hovoří o malém městě ), a tak se řada neplánovaných, ale poučných setkání odehrála přímo na ulici. Náš etnografický výzkum jsme zahájili s mlhavým výzkumným záměrem, s otázkou: Jak se v IDEO všedně rodí neobvyklé nápady? Sledujíce pravidla pro induktivní výzkum, snažili jsme se do doby než se vynoří závažná výzkumná témata pouze popisovat skutečnost. Jakmile se vynořila nadějná témata jako mozkosmršť, zaměřili jsme shromažďování dat na tuto oblast, započali jsme se studiem dostupné literatury, a provedli jsme předběžný rozbor problematiky, abychom zjistili, na co se máme dále soustředit. Zájem o techniku mozkosmršťi se prodral do popředí v listopadu 1994, kdy nám jeden z kolegů řekl, že technika mozkosmršti je prokazatelně neefektivní, což nás postavilo před otázku, zda IDEO skutečně při mozkosmršťových sezeních plýtvá penězi a časem. Materiál o nějž opíráme závěry o technice mozkosmršti lze zhruba rozdělit do osmi skupin: 4 1. Pozorovaná mozkosmrštní sezení. Celkem jsme analyzovali 24 mozkosmrštních sezení, šesti jsme se zúčastnili osobně, osmnáct jsme viděli na videu. Mozkosmrštní sezení trvala od 45 minut do dvou hodin. Video, které jsme dostali, bylo natočeno IDEO inženýry, kteří ho využívali při navrhování výrobků. Témata mozkosmrštních sezení byla rozmanitá: tři sezení se týkala osobních spotřebičů, tři nábytku, tři videokamer, dvě chirurgických nástrojů, dvě zdravotnických pomůcek pro rekonvalescenci, dvě zařízení na odběr krve, dvě přenosných osobních počítačů, dvě osobních komunikačních pomůcek, jedno sezení se zabývalo dálkovým ovladačem, lyžařskými brýlemi, vysavačem, vodovodním kohoutkem a přenosným systémem pro kontrolu dopravy. O každém sezení jsme si vedli vlastní záznamy a také jsme, pro 11 z 24 mozkosmrštních sezení, dostali zprávy o mozkosmršti, které byly běžně připravovány pro zákazníky, a to proto, aby shrnuly vytvořené nápady a podrobně rozebraly ty z nich, které se jevily jako slibné. 2. Rozhovory s ředitelem, manažery a designéry. Celkem jsme vedli šedesát polostrukturovaných pohovorů, třicet sedm rozhovorů bylo nahráno a přepsáno, během ostatních rozhovorů jsme si vedli vlastní poznámky. S některými lidmi jsme vedli více rozhovorů, celkem bylo vyzpovídáno kolem třiceti pěti lidí. Úvodní rozhovory se týkaly obecných záležitostí, manažeři a designéři byli dotazování na historii IDEO, její zákazníky, konkurenty, strukturu, zvyklosti v oblasti řízení lidských zdrojů a pracovní zvyklosti. Další rozhovory pak byly zaměřeny na témata, která jsme chtěli Identita většiny zákazníků IDEO a výrobků, které IDEO vyvíjela, je v našem výzkumu odhalena, vesměs se totiž jednalo o veřejně dostupné informace. Zhruba deset procent informací o zákaznících a výrobcích IDEO jsme vyhodnotili jako citlivé informace a ve zprávě o výzkumu je zatajujeme. září 2009, 21/28

22 podrobně rozebrat. Mozkosmršť byla hlavním tématem dvanácti rozhovorů, a ve velké míře se jí nějak týkaly takřka všechny rozhovory. 3. Neformální rozhovory. Absolvovali jsme stovky neformálních rozhovorů s manažery, designéry a ostatními zaměstnanci. Délka hovorů se pohybovala od několika vět (kupříkladu vývojář nás míjel na chodbě, v rukou prototyp výrobku a prohodil tohle bude skvěle fungovat pokud se v tom zákazník nezačne hrabat ) po důkladné výměny názorů během oběda. Hovory se často točily okolo mozkosmršti, protože se všichni pravidelně účastnili mozkosmršťových sezení, a věděli tedy, že mozkosmršť je předmětem našeho výzkumu. Mluvili jsme v podstatě se všemi zaměstnanci z Palo Alto, mnohokrát jsme hovořili s ředitelem a výše postavenými manažery a designéry. O IDEO jsme také hovořili s deseti zákazníky společnosti. 4. Sledování designérských týmů. Každý z autorů sledoval jeden designérský tým zabývající se vývojem daného výrobku, jeden designérský tým jsme sledovali po dobu šesti měsíců, druhý po dobu čtyř měsíců. S členy týmu jsme se setkávali zhruba jednou za dva týdny, účastnili jsme se sezení týkajících se návrhu daného výrobku (včetně mozkosmrštních sezení) a dostávali jsme náčrtky, zprávy, video nahrávky a podobně, které byly, v některých případech, buď přímo vytvořeny během mozkosmrštních sezení nebo jimi byly inspirovány. První z týmů se zabýval osobními spotřebiči a sledovali jsme ho až do doby, kdy tým připravil prototyp a konečné plány výrobku. Druhý z týmů téměř dokončil návrh domácího spotřebiče, ale nový ředitel zákaznické firmy pozastavil projekt s tím, že musí vyhodnotit obchodní strategii firmy. Několik měsíců poté, co jsme tým přestali sledovat, se zákazník rozhodl, že IDEO by měla dokončit pozastavený projekt. 5. Rozhovory s designérskými týmy. S členy čtyř dalších designérských týmů jsme vedli rozhovory o jejich minulé práci, ze všech rozhovorů byl pořízen zvukový záznam, který byl následně přepsán. K rozhovorům o dvou projektech jsme přinesli prototyp a konečný výrobek, který byl výstupem projektu. Každou skupinu jsme požádali, aby popsala, jak se projekt vyvíjel a jakou roli při jeho přípravě hráli jednotliví členové týmu. Poté jsme se věnovali mezilidským vztahům v týmu, plánování a technickým aspektům projektu. Každý z projektů vyžadoval zapojení několika inženýrských specializací a v průběhu všech projektů byla pořádána mozkosmrštní sezení. 6. Další setkání. Byli jsme přítomni jednání, které se zabývalo otázkou jak komunikovat s významným zákazníkem společnosti, a jednání s tímto zákazníkem o způsobu, jakým v IDEO vznikají designérské návrhy. Kromě toho jsme se ještě zúčastnili sezení se dvěma inženýry, kteří se pokoušeli popsat způsob práce v IDEO a sestavit jeho psaná pravidla, byli jsme také přítomni na asi dvanácti Pondělních ranních setkáních. Téměř každé pondělí se ředitel Kelly setkává se všemi zaměstnanci v Palo Alto, kteří mají co do činění s inženýrským designem. Všichni obvykle sedí v kruhu na podlaze, a setkání začínají tak, že Kelly mluví o naléhavých, zajímavých či zábavných událostech. Pak se manažeři a designéři věnují popisu nových nebo zvažovaných projektů, a seznamují ostatní s průběhem projektů, na kterých se právě pracuje. Dalším bodem setkání je sezení ukaž a představ, během kterého designéři představují a popisují nové výrobky, prototypy, materiály a výrobní metody. Účastnili jsme se také třech mozkosmrštních sezení zabývajících se způsobem vývoje v IDEO. První z těchto setkání bylo věnováno otázce, jakým způsobem by mohl být vývojový proces používaný v IDEO přenesen do jiné firmy, aby podpořil vlastní inovační potenciál této firmy. Druhé setkání bylo věnováno otázce, jak vnést systém do nesourodých popisů vývojového procesu v IDEO, a třetí setkání otázce jakým způsobem inženýři při vývoji nových výrobků využívají své rozdílné technické znalosti. 7. Podklady týkající se IDEO. Nashromáždili jsme několik desítek článků z veřejných zdrojů jako Fortune, Bussiness Week, Wired, Fast Company, ID a popularizačních knih. Shlédli jsme kolem deseti televizních programů věnovaných IDEO, které kdy běžely na významných televizních kanálech jako ABC, CNN, BBC a Discovery Channel. Prohlédli jsme si také oficiální CD s průvodcem po IDEO. Dále jsme shromáždili materiály, které připravila přímo IDEO, nebo se jí úzce dotýkají, mezi zmíněnými materiály byla kupříkladu příručka Metodologie vývoje pro inženýry, která obsahovala devět stran textu věnovaného technice mozkosmršti, prohlédli jsme si další čtyři zprávy o mozkosmrštních sezeních, náčrtky prototypů, Harvard případovou studii o vývoji držáku na klávesnici, který částečně vznikl v IDEO (Leonard Barton, 1995), a novinový článek září 2009, 22/28

23 o mozkosmrštním sezení, během kterého byl vymyšlen cyklistický držák na hrneček, ze kterého se nikdy nevylije přepravovaná káva, což si nakonec reportér mohl vyzkoušet na vlastní kůži (O'Brien, 1995). 8. Dotazník o technice mozkosmršti. Inženýrům pracujícím v Palo Alto jsme dali vyplnit krátký dotazník o tom, jak se podílet na mozkosmršti a jak vést mozkosmršť. Podle metodiky Eisenhardt a Bourgeois (1988), jsme získaná data použili ne k ověření našich domněnek, ale jako vodítko pro vytvoření nových domněnek a lepší zacílení stávajících domněnek. Dotazník jsme rozdali v březnu 1995, zhruba šest měsíců poté, co jsme náš výzkum začali zaměřovat na techniku mozkosmršti. Dotazník se skládal ze čtyřiceti otázek zaměřených na kvantitativní údaje, třicet sedm otázek bylo položeno tak, aby byl odpovědí údaj na pětibodové stupnici Likert typu, tři otázky zjišťovaly, kolika mozkosmršťových sezení se daný inženýr zúčastnil a kolik jich případně vedl. Celkem jsme rozdali čtyřicet pět dotazníků a vrátilo se nám jich třicet sedm, dvacet sedm dotazníků pak obsahovalo písemnou odpověď na žádost o další komentář ohledně mozkosmrštních sezení v IDEO. Popis mozkosmrštního sezení v IDEO Výše jmenovaná data jsme použili k sestavení popisu mozkosmrštních sezení v IDEO, a následně k vyhodnocení výkonnosti techniky mozkosrmšti. Mozkosmršť nebo smršť je v podání IDEO plánovaným osobním setkáním, které je svoláváno proto, aby napomohlo vzniku nových nápadů, obvykle s ohledem na návrh nových výrobků. Designérské týmy svolávají a vedou mozkosmrštní sezení za účelem vyzískání nových nápadů od ostatních inženýrů IDEO, kteří nejsou členy týmu, a méně často od průmyslových designérů nebo dokonce neinženýrských profesí v IDEO. Čas věnovaný mozkosmrštním sezením je obvykle účtován zákazníkům IDEO. Průzkum ukázal, že inženýři se v posledním roce zúčastnili od čtyř do osmdesáti mozkosmrštních sezení (průměrně dvacet čtyři), třicet jedna z třiceti sedmi dotazovaných pak v uplynulém roce vedlo vlastní mozkosmrštní sezení, a to v počtu od dvou do dvaceti (průměrně šest). Manažeři IDEO tvrdí, že inženýři stráví přípravou, účastí a rozborem mozkosmrštních sezení kolem pěti procent pracovní doby, zřídkakdy však více jak deset procent pracovní doby. Demografické zastoupení vedoucích a účastníků mozkosmrštních sezení odpovídá demografickému složení IDEO, většině účastníků je mezi dvacet pěti až čtyřiceti lety, jsou to muži (osmdesát procent), běloši (osmdesát procent) a obvykle jsou držiteli bakalářského nebo inženýrského titulu. Zákazníci IDEO se účastní zhruba dvaceti procent mozkosmrštních sezení, povětšinou během prvního týdne běhu projektu, kdy potřebují představit svoje dosavadní výrobky a oblast působení, tedy v době než začne detailní práce na návrhu nového výrobku. Zákazníci si také občas platí IDEO za několik mozkosmrštních sezení, které jim mají umožnit rozhodnout se, zda danému týmu svěří vývoj nového výrobku, či jen prostě proto, aby načerpali nové podněty mimo okruh jejich vlastní firmy a trhu. Designéři se domnívají, že mozkosmrštní sezení vyžadují zvláštní dovednosti, které se je nutné naučit, schopnost kvalitně se podílet na mozkosmršti je pak chápána jako jiná schopnost než kvalitně vést mozkosmršť, a míra ovládnutí těchto schopností se liší i u zkušených mozkosmrštníků. Inženýři se s mozkosmrští setkali během vysokoškolského studia designu, a během práce v IDEO ji pak zakusili v plném nasazení a získali tak zkušenosti a pověst dobrých či špatných mozkosmrštníků. Jeden z inženýrů řekl: Schopnost využít mozkosmršti se vyvíjí s časem. A schopnost úspěšně vést mozkosmrštní sezení si člověk osvojuje mnohem déle platí to alespoň o mně. Sám sebe považuji za dobrého mozkosmrštníka, ale jen za průměrného vedoucího mozkosmršti. Před rokem jsem na sebe nahlížel jako na dobrého mozkosmrštníka a špatného vedoucího. Vedoucí mozkosmršti připravuje sezení tak, že nejdříve sestaví seznam účastníků vládnoucích potřebnými dovednosti a to s ohledem na to, aby se dovednosti jednotlivých účastníků doplňovaly. Účastníci jsou sezvání em, osobně nebo telefonicky. V záznamech o mozkosmrštním sezení týkajícího se lyžařských brýlí čteme: Eve řekla, že její designérský tým pozval lidi, kteří vládli potřebnými technickými znalostmi: jeden měl zkušenost s pěnou, druhý s čirými plasty a další pak s výrobou. Také tvrdí, že při přípravě sezení postupovala jako obvykle, nejprve rozeslala předběžnou žádost s prosbou o pomoc, podle odpovědí pak vyhodnotila, kdo by mohl vládnout užitečnými vědomostmi, a toho pak pozvala na vlastní sezení. září 2009, 23/28

24 Témata mozkosmrštních sezení se pohybují od velmi širokých ( K čemu se dá použít počítač, když je vypnutý? ) po jasně pojmenované designérské problémy. ( Tenhle nástroj je příliš hlučný. ) Mozkosmrštní sezení trvají od čtyřiceti pěti minut po sto dvacet minut a účastní se jich od tří do deseti osob, mozkosmršti s obecnými tématy trvají déle a mají více účastníků. V průběhu typického projektu jsou během prvních týdnů svolána dvě až čtyři mozkosmrštní sezení, která mají nastínit možné způsoby řešení projektu. Poté jsou již mozkosmrštní sezení používána jenom zřídka, obvykle v případech, kdy tým ustrne na místě nebo když potřebuje vyřešit konkrétní inženýrský problém. V této fázi projektu jsou mozkosmrštní sezení svolávána jednou za měsíc nebo jednou za dva měsíce. Mozkosmrštní sezení probíhají v zasedacích místonostech. Na zdech jsou na různých místech vyvěšena pravidla mozkosmršti tak, aby na ně každý viděl. V podání IDEO jsou pravidla mozkosmršti následující5: 1. Odlož hodnocení. 2. Využívej nápadů ostatních. 3. Mluví jen jeden. 4. Drž se tématu. 5. Podporuj divoké nápady. Toto jsou jediná pravidla, která jsou v IDEO vyvěšena. Pravidla jsou velmi blízká původním Osborn pravidlům, jedinou zaznamenání hodnou odlišností je skutečnost, že chybí požadavek na co nejvíc nápadů, a odlož hodnocení nahrazuje přikázání nekritizuj. Každá konferenční místnost je vybavena velkým stolem, pohodlnými židlemi a velkými tabulemi. IDEO Metodologická příručka doporučuje, aby vedoucí mozkosmršti napsal téma sezení na jednu z tabulí, objednal občerstvení, ke každému místu k sezení připravil papír na poznámky a tužku, a aby přinesl výrobky stejného typu, jakým je věnován projekt, a dále výrobky poněkud vzdálené zadání projektu, a to proto, aby podpořil tvořivost zúčastněných. Vedoucí sezení* nebo zákazník obvykle věnuje prvních pět až třicet minut uvedení tématu. Pokud je téma mozkosmršti úzce technicky zaměřené, jsou předem rozeslány podklady, nebo je dokonce zorganizováno neformální přípravné setkání. Jakmile je jasné, že všichni chápou jaký problém bude mozkosmrštní sezení řešit, začne samotné vytváření nápadů, které je občas přerušováno v okamžicích, kdy si účastníci vyžádají přísun nových informací o výrobku. Vedoucí s nadhledem a jistou dávkou humoru hlídají dodržování pravidel mozkosmršti a zapisují nebo načrtávají nové nápady na tabuli. Účastníci sezení obvykle sami trvají na dodržování pravidel mozkosmršti (a to i ze strany zákazníků), a v případě jejich porušení se odkazují na vyvěšené písemné znění pravidel. Pozorovali jsme, že jedině pravidlo odlož hodnocení bývá v tichosti systematicky porušováno. Byť to účastníci vysloveně nezmiňují, ve skutečnosti používají původní Osborn pravidlo nekritizuj. Vedoucí a účastníci sice odmítají hodnotit nápady, a to i třeba záporným výrazem obličeje, ale často se v reakci na nový nápad usmívají, pokyvují hlavou a vítají ho slovy jako wow nebo cool. Osborn pravidlo co nejvíc nápadů chybí. Vedoucí sezení sice povzbuzují účastníky ve vytvoření co nejvíce nápadů, ale vesměs mají za to, že důležitější je stavět na nápadech ostatních, jednostranná orientace na počet nápadů může snížit jejich kvalitu. Po skončení sezení vedoucí vyfotografuje tabuli se zapsanými nápady a vyžádá si od účastníků papíry s poznámkami a náčrtky, tyto materiály pak využije k sestavení zprávy o sezení a jako podklady pro další činnost týmu. Mozkosmršti v IDEO se tedy vesměs řídí Osborn pravidly, ale od laboratorních experimentů je odlišuje to, že sezení se účastní lidé, kteří: 5 * 1. spolu v minulosti pracovali na společném projektu a nejspíše budou na dalším projektu spolupracovat i v budoucnosti, 2. mají mezi sebou vytvořené sociální vazby, IDEO je decentralizovaná společnost s velmi malým množstvím formálních pravidel a postupů. Kelly o tom žertuje slovy: Naším pravidlem je nemít žádná pravidla. Vedoucí sezení je nepříliš dobrý překlad termínu facilitator. Tedy označení pro někoho, kdo pomáhá, umožňuje, ulehčuje a podobně nějaké jednání či proces. Byli jsme v pokušení zavést pro termín facilitator novotvar mažňák, ale vzhledem k tomu, že už používáme novotvar mozkosmršť, usoudili jsme, že nebudeme dále napínat vaši trpělivost s krkolomnými novotvary a dáme přednost nepříliš dokonalému opisu vedoucí sezení. (pozn. překlad) září 2009, 24/28

25 3. využijí vytvořené nápady, 4. vládnou technickými znalostmi vztahujícími se k tématu sezení, 5. jejich schopnosti se vzájemně doplňují, 6. z vlastní zkušenosti vědí jak používat techniku mozkosmršti, 7. z vlastní zkušenosti vědí jak vést mozkosmrštní sezení. Výkonnost mozkosmršti v IDEO Abychom dospěli k nějakým závěrům o výkonnosti techniky mozkosmršti v IDEO, použili jsme iterativní metodu popsanou v Glaser a Strauss (1967) a Miles a Huberman (1995). Prvním krokem v této metodě je obvykle zachycení letmých náznaků možných souvislostí a závěrů získaných ze studia dat popřípadě literatury (kupříkladu představa inženýrů, že mozkosmrštní sezení dělají dobrý dojem na zákazníka), které jsou posléze ověřovány s ohledem na jejich pravdivost. K posouzení pravdivosti naznačených závěrů jsme použili osm výše jmenovaných informačních zdrojů (to jest hledali jsme doklady pro tvrzení, že mozkosmrštní sezení dělají dobrý dojem na zákazníka) a následně jsme, podle toho jestli data podporovala dané tvrzení či nikoliv, tvrzení zamítli jako nepravdivé, patřičně ho upravili nebo přijali v původní podobě (našli jsme kupříkladu doklady pro tvrzení, že mozkosmrštní sezení dělají dobrý dojem na zákazníka, a tvrzení jsme přijali jako pravdivé). Tvrzení, která jsme vyhodnotili jako pravdivá, jsou, včetně dokladů z jednotlivých informačních zdrojů, které dokládají jejich pravdivost (například všechny informační zdroje ukazují, že zákazníci skutečně považují mozkosmrštní sezení za přínosná), shrnuta v Tabulce 1. Každé tvrzení jsme doplnili krátkým vysvětlujícím odstavcem, který shrnuje argumenty pro dané tvrzení, podává přehled o dalších dokladech pro toto tvrzení a odkazuje na související literaturu. Kromě uvedených tvrzení, která se prokázala být pravdivá, jsme ještě zvažovali platnost několika dalších tvrzení, která se ukázala být nepravdivá6. Zjistili jsme, že mozkosmrštní sezení slouží v IDEO nejen jako nástroje pro vytváření nápadů. I kdyby designéři IDEO byli během mozkosmrštních sezení, které zabírají kolem pěti procent jejich pracovní doby, skutečné méně výkonní tak, jak naznačuje v experimentech zaměřených na mozkosmršť pozorovaná ztráta výkonnosti, je zde ještě celá řada vesměs pozitivních dopadů mozkosmrštních sezení, které mohou onu ztrátu výkonnosti vyrovnat. Tabulka 1 shrnuje šest dopadů techniky mozkosmršti, které společnost IDEO, její zaměstnanci a zákazníci označují za významné, a které mohou být označeny jako prospěšné výstupy techniky mozkosmršti. Jsou to: 1. rozvoj povědomí o různorodých designérských řešeních, 2. rozvoj různorodých schopností designérů, 3. rozvoj povědomí o vlastních znalostech a omezeních, 4. soutěž o prestiž založená na technických dovednostech a znalostech, 5. kladný dojem na zákazníky, 6. zisk. Jednotlivé body podrobněji rozebereme níže. (pokračování příště) 6 Několik našich kolegů kupříkladu navrhlo, že mozkosmrštní sezení mohou napomáhat k tomu, aby se jejich účastníci ztotožnili s projektem, který je tématem sezení. V získaných datech jsme sice našli drobné doklady podporující pravdivost tohoto tvrzení, ale celkem se toto tvrzení ukázalo jako neudržitelné. září 2009, 25/28

26 Efekt Pozorovaná mozkosmrštní sezení Rozvoj povědomí o různorodých designérských řešeních Na stole je osm v současnosti vyráběných notebooků, přičemž dva byly navrženy v IDEO. Rozvoj různorodých schopností designérů Sledování designérských týmů Rozhovory s designérskými týmy Další setkání Podklady týkající se IDEO Dotazník o technice mozkosmršti# Částečně Částečně Doloženo Na stole jsme měli cokoliv, o čem jsme si jen dokázali představit, že by se tím dal stříhat živý plot. Designéři tvrdí, že mozkosmrštní sezení jsou místem, kde se mohou seznámit s návrhy používanými v daném průmyslovém odvětví. Při vývoji nůžek na živý plot inženýři mluví o technologiích používaných v kombajnech. Začali jsme tím, že jsme se důkladně podívali na podobné výrobky. Většina z nás o té věci [výrobku] před mozkosmrští vůbec nepřemýšlela. Někdo si vždycky vzpomene na nějaké technické vybavení, nástroj, model nebo materiál a hned pro něj běží. Na konci mozkosmršti je tak stůl pokrytý spoustou věcí nějak souvisejících s tématem mozkosmršti. Mozkosmršti mně pomáhají získat přehled o tom, čím se zabývají ostatní týmy. (4,43) Jeden designér mluví k druhému: Nevěděl jsem, že toho tolik víš o technice výroby. Ředitel IDEO navrhuje, aby se nové cool materiály zmiňovaly tak často, aby se staly novými Velcro nebo Nitinol. Stejný nápad bývá použit na mnoha sezeních. (3,86) Mozkosmršť nám pomáhá zjistit, co o výrobku vědí designéři a zákazník a skloubit to dohromady. Doloženo Částečně Částečně Doloženo Doloženo Všichni se smějí, když je přinesena obří sešívačka na kartónové krabice. Pak následuje ticho, ve kterém se všichni načrtávají, jak by mohla vypadat sešívačka (svorkovačka) na pokožku. Dostane vás to od drobné práce k tomu nejlepšímu na desgnu. Naskočíte do té nejzábavnější a nejtěžší části designérské práce chrlení nápadů týkajících se věci, o které jste, než jste přišli na mozkosmršť, skoro vůbec nepřemýšleli. Minulý týden jsem byl na mozkosmršti. Potřeboval jsem na chvíli přestat přemýšlet nad svým projektem. Potřeboval jsem si oddechnout. Inženáři tvrdí, že úvodní mozkosmršti bývají zábavnější než obvykle, protože zákazník je také často zkušený inženýr a přichází s nápady na pokročilá řešení. Byl jsem dost zaneprázdněný a na mozkosmršť se mně nechtělo. Ale byla to mozkosmršť o návrhu hraček. Vždycky se rád něco přiučím o designu hraček a rád ho dělám. Tak jsem šel. Lidé se na mozkosmršti přestávají chovat mechanicky jako kdyby pracovali u běžícího pásu. Mozkosmršť je pro ně přestávka. Mozkosmršť mně poskytuje vítané rozptýlení od mé vlastní práce. (4,81) Doloženo Částečně Doloženo V IDEO nejsou geniální designéři, kteří sami vyřeší každý problém. Mozkosmršť je nejlepší způsob jak vám ostatní mohou pomoci rozjet váš projekt nebo jak se ujistit, že jste hned na začátku na něco nezapomněli. Rozpustili jsme celý tým a sehnali jsme osm jiných lidí, kteří by mohli přijít novými nápady. Tady neříkáme: to je můj projekt, nikdo mi ho nevezme, nikdo se mi do něj nebude navážet. Designér říká: Tady si myslíme, že čím víc lidí se nad něčím zamyslí, tím lepší bude výsledek. Jinde [v jiných firmách] to tak není. Tam se bojí ukázat nehotové věci, tam se ukazuje až výsledek. Ředitel říká: Myslíme si, že dobrý design vzniká tak, že projde hlavami spousty inženýrů, přičemž každý z nich o něm přemýšlí po svém, přesně tak jak to děláme na mozkosmrštních sezeních. {Mozkosmršť} je dobrý nápad jak na začátku projektu utratit peníze, donutí každého o vašem projektu přemýšlet. A pokud o jedné věci přemýšlí více lidí, zvyšuje se šance, že někdo přijde s dobrým nápadem. Mozkosmršti poskytují výkonný nástroj jak získat nápady od ostatních designérů. (4,77) Dva inženýři vyrábějí hrubý prototyp z lepící pásky a papíru. Neformální rozhovory Je představen vysavač, který v současnosti zákazník vyrábí. Rozvoj povědomí o vlastních znalostech a omezeních Vedoucí říká: Tohle by nás nikdy nenapadlo samotné. Jeden se vyzná v materiálech, další ve výrobě, někdo v tomhle průmyslovém odvětví, a další pro nás načrtne skvělý nákres. # Rozhovory s ředitelem, manažery a designéry Hodně spolu mluvíme. Klidně si dovolíme zpochybnit nebo úplně rozmetat něčí předpoklady. Inženýři se při vývoji výrobků vrací ke starým mozkosmrštním zprávám. Prostě přicházíme s nápady. Hodně se jich hned nevyužije. Ale občas se nápady znovu objeví na jiné mozkosmršti a někdy je z toho nový výrobek. Inženýr a specialista na lidský činitel připravují řadu nákresů založených na nápadech od ostatních. Mozkosmršť patří k nejzábavnějším věcem, které v IDEO dělám. (4,3) Mozkosmršť funguje jen tehdy, když se organizátor odhodlá být zranitelný ostatními. Vytahování nikam nevede. Dotazovaní hodnotili tvrzení s použitím pětibodové Likert stupnice (1 velmi nepřesné, 5 velmi přesné). Průměrná hodnota je uvedena v závorkách. Nitinol je nikl titanová slitina, která dočasně a předvidatelně mění tvar se změnou teploty. IDEO designéři obvykle během mozkosmrštních sezení pro zábavu zmiňují Nitinol, kdykoliv je potřeba přijít s nějakým neotřelým řešením. Po mnoha letech vtipkování jeden ze zkušených designérů navrhl, aby se Nitinol použil v mechanismu k vysouvání PCMCI karet z počítače v současnosti je tento nápad používán v počítačích Apple Computer. září 2009, 26/28

27 Soutěž o prestiž založená na technických dovednostech a znalostech Částečně Částečně Částečně Doloženo Doloženo Na konci sezení se vedoucí ptá: Které nápady bychom měli rozpracovat? Panuje shoda v tom, že Claire a Tyler. Je to zábava, vytržení z toho, co děláte. Na mozkosmršti jste zváni podle toho, jak se vám vedlo minule. Takže máte zájem na tom, abyste se ukázali v dobrém světle. Pak si vás pozvou znovu. Je to místo, kde se můžete předvést. Vedoucí sezení žertuje: Skvělý nápad, zasloužíš si svoji sušenku. Designér hovoří o mozkosmršti: Fred nápady byly velmi dobré, vždycky nakreslí úžasné náčrtky. Ředitel jmenuje designéra a gratuluje mu k mozkosmrštní mu nápadu, který vedl k novému výrobku. Mozkosmršť je přátelská soutěž. Chcete být tím, kdo přijde s nejlepším nápadem. Pokud jste dobře naladěný a máte lehkou hlavu, mozkosmršť vás chytne a nepustí. Mozkosmršť je pro mě příležitost, jak ukázat ostatním jak jsem tvořivý. (4,0) Doloženo Doloženo Částečně Doloženo Doloženo Zákazníci k nám chodí na mozkosmršť. Vidí jak jsme tvořiví. Je to cesta jak si je naklonit. Není to žádná přetvářka, prostě takoví jsme. Designér o možném zákazníkovi říká, že si moc užil dvě mozkosmrštní sezení a slyšel skvělé nápady. Vedoucí projektu říká, že na možného zákazníka dost zapůsobila navštívená mozkosmrštní sezení a z nich vypracované zprávy, a že zákazník posléze uzavřel dlouhodobou smlouvu. Uspořádali jsme zvláštní mozkosmrštní sezení zaměřené na otázku, jak celou věc vylepšit bez zvýšení ceny. To nebylo něco, o co by nás žádali, udělali jsme to proto, abychom ukázali, že všechno důkladně zvažujeme. Designér říká: Mozkosmršť se jim líbila, teď čekáme na to, jestli se jim bude chtít některé nápady rozpracovat. Mozkosmršť je vábením zákazníka, jsou to vlastně námluvy. Mozkosmršť je dobrý způsob jak zákazníkům ukázat jak tvořiví lidé v IDEO pracují. (4,57) Kladný dojem Doloženo na zákazníky Zákazník říká: To je skvělý nápad, to jsem nevěděl. Zisk IDEO zaměstnanci chápou mozkosmrštní sezení jako místo, kde je potřeba dát průchod tvořivosti. Pokud nejste tvořiví během mozkosmršti, je s vámi něco v něpořádku. Designéři se snaží udělat dojem na ostatní svou tvořivostí, schopnostmi a inteligencí. Mozkosmršť se zákazníkům většinou líbí. (3,89) Zákazníci obvykle považují nápady z mozkosmršti za cenné. (3,97) Částečně Doloženo Částečně Částečně Částečně Designéři žertují o tom, že mozkosmršti jsou přínosem pro zákazníky, a že je to dobrý způsob, jak si účtovat odpracované hodiny. Designér tvrdí, že mozkosmršť zasypává penězi. Designér se chce ujisti, že zákazník proplatí mozkosmršť, kterou si on [designér] osobně velmi užil. Designér tvrdí, že si společnost mozkosmrští přijde na slušné peníze. Devatenáct designérů se zúčastnilo dvou mozkosmrštních sezení a náklady jsou vyúčtovány zákazníkovi. Manažer se o sezeních vyjadřuje takto: Zákazníci za ně dobře platí, ale mají hodnotu dvojnásobku. Kolik toho uděláte závisí na vašem rozpočtu a času. Ne Tabulka 1: Doklady přínosu mozkosmrštních sezení*. * zásadní téma v daném informačním zdroji, soustavně soustavně uváděno jako pravdivé (není popíráno). Doloženo časté, ale nikoliv zásadní téma, je soustavně uváděno jako pravdivé. Částečně téma se objevuje zřídka, ale pokud se objeví, je uváděno jako pravdivé. Ne žádné nebo velmi chabé podklady, na jejichž základě by bylo možné tvrzení zamítnout nebo potvrdit. Vyjádření zaměstnanců dostupná v interních dokumentech jsou uvedena v uvozovkách, data z dotazníků jsou vyznačena kurzívou, komentáře bez uvozovek jsou naše vlastní poznámky ze zápisků získaných během výzkumu. září 2009, 27/28

28 Kalendárium Název akce: Stručný popis: Termín: [kalendář] Hry tří generací + lana. 2. až 4. října 2009 (začátek her v sobotu v 9:00 ráno) Příjezd je možný od pátku od 19:00 hod. Místo: Říčky v Orlických horách Cena: 20 Kč na drobné odměny + 50 Kč amort. lan + asi 40 Kč/osoba/den ubytování Spaní: Ve vlastním spacáku na matracích v chatě. Jídlo: Ňamku si přivez. V chatě je k dispozici kuchyně. Budete potřebovat: Raději 2x sportbotky + oblečky číslo 3 5 model Říjen. Kontakt: Honzík honzik181@seznam.cz tel: Poznámky: Těší se Brebta, Honzík a Maruš Různé: Víkend Netradičních her 2009 Prosíme, přihlaste se do Bližší informace o akci doplníme, nebo si je získejte na kontaktním telefonu. září 2009, 28/28