MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta. Diplomová práce

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta TRAVOBYLINNÉ SMĚSI V OBJEKTECH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Tatiana Kuťková, CSc. Vypracovala: Bc. Barbora Slezáková Lednice

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Travobylinné směsi v objektech zahradní a krajinářské architektury vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne... Podpis diplomanta - 2 -

3 Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce Ing. Tatianě Kuťkové, CSc., za to, že se ujala vedení této práce. Především bych touto cestou chtěla poděkovat Ing. Marii Strakové, PhD., a firmě Agrostis Trávníky, s.r.o. za cenné rady, trpělivost, ochotu a poskytnutí studijního materiálu při zpracování této práce

4 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE 9 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED Historie květnatých luk Rozdíl mez trávníkem a travobylinným společenstvem Pojem trávník Pojem travobylinné společenstvo Travobylinné směsi s letničkami Využití travobylinných směsí s letničkami v objektech ZaKA Technologie zakládání a následné péče travobylinných směsí Zakládání Následná péče Získávání osiva Ruční sběr Další způsoby získávání osiva Možná rizika při získávání osiva MATERIÁL A METODY Základní charakteristika území Geologická stavba Pedologické podmínky Geomorfologické členění Typy reliéfu Fytogeografické členění Klima Organizace pokusných ploch Typy směsí Charakteristika jednotlivých směsí Doprovodné pásy komunikací

5 Barevná směs do sucha Barevná směs do sucha Historická směs do sadů Způsob založení pokusných ploch Metodika založení pokusné plochy Metodika následné péče po založení Sledované charakteristiky Hodnocení vývoje fenologických fází Hodnocení četnosti a pokryvnosti jedinců a porostu VÝSLEDKY PRÁCE Vyhodnocení průběhu fenologických fází Doprovodné pásy komunikací Barevná směs do sucha Barevná směs do vlhka Historická směs do sadů Vyhodnocení průběhu a délky kvetení Vyhodnocení počtu vzešlých jedinců Vyhodnocení početnosti a pokryvnosti Vyhodnocení pokryvnosti jednotlivých druhů Vyhodnocení pokryvnosti porostu DISKUSE ZÁVĚR SOUHRN, RESUME SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Seznam použité literatury Seznam internetových zdrojů. 78 PŘÍLOHY

6 Seznam grafických příloh v textu: Obr. 1.: Rozloha trvalých travních porostů na území ČR (JONGEPIEROVÁ, POKOVÁ, 2006) Obr. 2.: Přírodní rezervace Javůrky, CHKO Bílé Karpaty ( Obr. 3.: Směs Pobřežní barvy Guidel, Francie ( Obr. 4.: Směs Elegance Chabeuil, Francie ( Obr. 5.: Odebírání bloků travního drnu (SALVERE, 2012) Obr. 6.: Grafické znázornění rozvržení pokusné plochy (cm) Obr. 7.: Grafické znázornění Braun-Blanquetovy kombinované stupnice početnosti a pokryvnosti (KUPKA, MELČÁKOVÁ, 2006); Tab. 1.: Rozdělení trávníků dle RSM normy (SCHULZE-ARDEY, 2009); Tab. 2.: Obsah živin v půdě (mg.kg -1 sušiny) Tab. 3.: Charakteristika Teplé oblasti T2 dle Quitta (QUITT, 1975); Tab. 4.: Počet druhů v jednotlivých skupinách a směsích Tab. 5.: Druhové a procentuální složení směsi Doprovodné pásy komunikací Tab. 6.: Druhové a procentuální složení směsi Barevná směs do sucha Tab. 7.: Druhové a procentuální složení směsi Barevná směs do vlhka Tab. 8.: Druhové a procentuální složení směsi Historická směs do sadů Tab. 9.: Kombinovaná stupnice početnosti a pokryvnosti dle Braun-Blaunqueta (KUPKA, MELČÁKOVÁ, 2006) Tab. 10.: Zobrazení druhů, které ve směsích nevzešly v roce výsevu Graf 1.: Znázornění podílu jednotlivých skupin rostlinných druhů ve směsích Graf 2.: Počet druhů rostlin v jednot. skupinách ve směsi Doprovodné pásy komunikací Graf 3.: Počet druhů rostlin v jednot. skupinách ve směsi Barevná směs do sucha Graf 4.: Počet druhů rostlin v jednot. skupinách ve směsi Barevná směs do vlhka Graf 5.: Počet druhů rostlin v jednot. skupinách ve směsi Historická směs do sadů Graf 6.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Doprovodné pásy komunikací 1.opak Graf 7.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Doprovodné pásy komunikací 2.opak Graf 8.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Doprovodné pásy komunikací 3.opak - 6 -

7 Graf 9.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Barevná směs do sucha 1.opak Graf 10.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Barevná směs do sucha 2.opak Graf 11.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Barevná směs do sucha 3.opak Graf 12.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Barevná směs do vlhka 1.opak Graf 13.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Barevná směs do vlhka 2.opak Graf 14.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Barevná směs do vlhka 3.opak Graf 15.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Historická směs do sadů 1.opak Graf 16.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Historická směs do sadů 2.opak Graf 17.: Průběh fenologických fází u jednot. druhů Historická směs do sadů 3.opak Graf 18.: Celkový průměrný počet dní kvetení jednot. bylinných druhů DP komunikací Graf 19.: Celkový průměrný počet dní kvetení jednot. letnič.druhů DP komunikací Graf 20.: Celkový průměrný počet dní kvetení jednot. bylinných druhů BS do sucha Graf 21.: Celkový průměrný počet dní kvetení jednot. letničkových druhů BS do sucha Graf 22.: Celkový průměrný počet dní kvetení jednot. bylinných druhů BS do vlhka Graf 23.: Celkový průměrný počet dní kvetení jednot. letničkových druhů BS do vlhka Graf 24.: Celkový průměrný počet dní kvetení jednot. bylinných druhů HS do sadů Graf 25.: Celkový průměrný počet dní kvetení jednot. letničkových druhů HS do sadů Graf 26.: Celkový počet vysetých druhů v jednotlivých skupinách a směsích Graf 27.: Celkový počet vzešlých druhů v jednotlivých skupinách a směsích Graf 28.: Vývoj počtu druhů v závislosti na době hodnocení Graf 29.: Vyhodnocení pokryvnosti porostu Doprovodné pásy komunikací Graf 30.: Vyhodnocení pokryvnosti porostu Barevná směs do sucha Graf 31.: Vyhodnocení pokryvnosti porostu Barevná směs do vlhka Graf 32.: Vyhodnocení pokryvnosti porostu Historická směs do sadů - 7 -

8 1. ÚVOD Při navrhování travnatých ploch a záhonů ve veřejné zeleni obcí a měst bývá často pro zahradní architekty a realizátory nejtěžší úkol jasně stanovit a definovat cíl, kterého chtějí na určité ploše dosáhnout. U druhově pestrých záhonů je tento problém zcela zřejmý a rozpor je daný především odlišným vnímání jednotlivých uživatelů. Porost, který může být jedním člověkem chápán jako velice cenné druhově pestré společenstvo, je jinými lidmi vnímán jako zaplevelená neudržovaná plocha, která do prostor veřejné zeleně nepatří. Příjemným oživením zahradních úprav jsou v současné době záhony s letničkami z tzv. přímých výsevů, které nejsou svázány ornamentem, působí energicky a svěžími barvami rozjasňují veřejný prostor. Pouze jen některé druhy se samovolně přesévají, takže se jedná více méně o krátkodobé porosty. Kombinací těch výhodnějších vlastností květnatých luk a letňičkových záhonů je možné vytvořit druhově pestré směsi s letničkami, jejichž obliba na západ od našich hranic stále stoupá. Směsi květnatých luk s určitým podílem letniček mohou být určena na exponovaná místa v parcích, která jsou pohledově významná, ale z organizačních nebo ekonomických důvodů jim nemůže být věnována intenzivní pravidelná a dlouhodobá péče. Použití těchto směsí je možné v těsné blízkosti zatěžovaných míst, jako jsou chodníky, lavičky, dětská hřiště, cyklostezky, kruhové objezdy, ostrůvky zelně zasazené uvnitř komunikací apod. Důležitým aspektem při volbě těchto směsí je udržení pozemku v bezplevelném stavu v době mezi výsevem směsi a dostatečným vývinem jednoletých rostlin do té míry, že už se další plevele v porostu neprosadí, nebo jsou aspoň při subjektivním vnímání dostatečně potlačeny pestrostí barev kvetoucích rostlin (STRAKOVÁ, 2012)

9 2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo charakterizovat využití travobylinných společenstev v objektech zahradní a krajinné architektury, především v intravilánech měst a obcí. Dále pojednat o nezbytných opatřeních vedoucích k zachování a udržení funkce travobylinných ploch s ohledem na jejich estetickou a užitnou funkci. Zodpovězeny by měly být otázky: Co je to travobylinná směs a jak se liší od ostatních travních směsí? Jaké jsou způsoby využití travobylinných směsí? Jakým způsobem se travobylinná směs zakládá a v čem spočívá její následná péče (údržba)? - 9 -

10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie květnatých luk Pro naše podnebné pásmo je v době poledové většinou cílovým porostem smíšený les. Květnaté louky přírodního charakteru se nalézají jen v místech, kde stromy nemohou růst v důsledku nepříznivých podmínek, například ve vyšších polohách hor, na silně podmáčených půdách, na výsušných místech, atd. Také na místech, kde byl les zničen, nastupuje přechodné stádium luční vegetace. Proti vzniku lesního porostu tedy pracuje působení přírodních živlů, které se projevuje například plošnými požáry, záplavami nebo silnými větry, způsobujícími polomy. V dávných dobách to byla také obrovská stáda býložravců, která přepásala veliká území a udržovala tak částečné bezlesí (NIKODÉMOVÁ a BRADNA, 2010, GERŽA, 2010). ŠARAPATKA, et.al., (2005) rozděluje luční porosty na přirozené, polopřirozené a umělé. Přirozené travní porosty mají druhovou skladbu, která se vyvinula v souladu s podmínkami stanoviště (v ČR nad horní hranicí lesa, na humolitech a ve fragmentech lesostepních a xerotermních společenstev). U polopřirozené travobylinné vegetace se projevil zásah člověka do stanovištních faktorů, jejího využívání, a tím i do druhového složení. Obraz přirozené a polopřirozené luční vegetace a vegetace pastvin je obrazem travobylinných porostů 19. století a první poloviny 20. století. V této době zřejmě nedocházelo k umělým přesunům diaspor na velké vzdálenosti a vegetaci luk a pastvin této doby můžeme na definovaných typech stanovišť na našem území do jisté míry rekonstruovat. Umělé travní porosty vznikly obnovou a zasetím žádoucí travní nebo jetelotravní směsi. NIKODÉMOVÁ a BRADNA (2010) taktéž uvádějí, že významným činitelem rozšiřování luk se stal člověk. Mýtil lesy, choval dobytek, a tím vytvářel podmínky pro růst lučních rostlin. Pastviny a louky v tehdejších dobách představovaly levný zdroj píce. V šeru dávných věků se tak nachází původ pěstovaní květnatých luk. Louky vznikaly a rozšiřovaly se v souvislosti s lidskou činností. Další zachování takového lučního společenství už bylo závislé na zemědělském hospodaření. Vznikl tedy zcela specifický druh zemědělské kultury, která je v souladu s přírodou a má stabilizující vliv na krajinu. ŠARAPATKA, et.al., (2005) dále uvádí, že do těchto společenstev se totiž zapojily většinou druhy vysoké plasticity, s širší ekologickou amplitudou, protože právě ty měly šanci uspět v konkurenci na nově se utvářejícím stanovišti. Výsledkem se tak

11 stala velmi vyvážená a k místním podmínkám dobře přizpůsobená společenstva s místními formami druhů, které se tak výrazně podílejí na přírodní rozmanitosti (biodiverzitě) (obr. 1). GERŽA (2010) zdůrazňuje, že výrazné snížení pestrosti květnatých luk v nedávné době přineslo používání minerálních hnojiv a přesévání luk intenzivnějšími odrůdami trav a jetelovin. Produkce píce se zvýšila, ale rozmanitost rostlinného společenství se zmenšila. Některé dříve hojné luční květiny se staly vzácnými a dnes některé dokonce řadíme mezi ohrožené druhy. Příkladem toho jsou např. naše domácí orchideje, které jsou citlivé na jakékoli minerální hnojení a rostou jen na starých, od živin vyčerpaných loukách. Obr. 1: Rozloha trvalých travních porostů na území ČR (JONGEPIROVÁ, POKOVÁ, 2006). 3.2 Rozdíl mezi trávníkem a travobylinným společenstvem Pojem trávník Pod pojmem trávník rozumíme účelové rostlinné společenstvo složené převážně z travních druhů, případně s dílčím zastoupením bylin, výjimečně i vikvovitých druhů obvykle nízkého vzrůstu a vytvářející hustý, pružný a pevný drn (HRABĚ et al., 2003, ONDŘEJ, 1997). SVOBODOVÁ (1998) uvádí, že za trávníky považujeme veškeré plochy s převahou trav, nebo čistě složené z trav, které nejsou svou funkcí určeny k pícninářskému využití

12 Mají jiný účel, který může být velmi různorodý. Proto jsou velmi různorodé i trávníky. O podobě trávníku rozhoduje účel, ke kterému bude využíván, stanovištní podmínky, způsob založení a čas, který věnujeme jeho ošetřování. Čím kvalitnější trávník, tím větší péči vyžaduje (PLECITÁ, 2006). Samotné trávníky se dále rozdělují, použijeme-li jako určující kritérium účel trávníku, získáme kategorie: okrasné (reprezentační), rekreační (používané), hřišťové (sportovní) a krajinné (krajinotvorné). Každou skupinu lze ještě dále členit (HRABĚ et al., 2003). OTEVŘEL et al. (2006) zmiňuje rozdělení trávníků podle úrovně ošetřování na intenzivní vyžadující velkou péči a extenzivní s minimální náročností. Jedno z rozdělení trávníků může být rozdělení dle listiny RSM (Regel-Saatgut- Mischungen Rasen) viz (tab. 1). Jedná se propracovanou a každoročně aktualizovanou normu, která obsahuje nejen doporučený výsevek v (g.m -2 ) a vhodné druhy pro daný účel využívání jejich váhový podíl v (%) ve směsce a doporučené rozpětí tohoto podílu včetně vhodnosti použité odrůdy, ale také i rámcová kritéria pro zakládání jednotlivých kategorií trávníků (HRABĚ, 2007). Terminologická nejednoznačnost při označování a vymezování jednotlivých typů trávníku vede často k nepříjemnostem jak v oblasti projektování, tak v samotném provozu. Pro tyto účely bývá často v praxi vycházeno z existence normy ČSN , zvláště pak ČS DIN (ŠIMEK, 2007, HRABĚ, 2007) Pojem travobylinné společenstvo Travobylinné společenstva jsou směsi jednoděložných a dvouděložných rostlin přírodního charakteru nebo uměle vytvořené tak, aby co nejlépe vyhovovaly danému stanovišti (obr. 2). Často tyto směsi bývají nazývány jako květnaté louky. ČSN definuje květnatou louku jako původní přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. Podle STRAKOVÁ a STRAKA (2009) je často v zahradní architektuře skloňovaný termín květnatá louka vnímán jako přírodě blízký vegetační prvek, který zahrnuje nesmírnou škálu druhově pestrých porostů, jejichž využití, složení a často zcela odlišný způsob ošetřování ovšem vyžadují důkladnější znalost problematiky pícninářství, pedologie, agrotechniky a fytocenologie, a to především od zahradních architektů, kterým je stale častěji

13 svěřována kompetence pro vytvoření směsi pro luční a pastevní využívání, protierozní ochranu půd ohrožených desertifikací, napodobení konkrétního přírodního společenstva, a to vše s podmínkou zastoupení alespoň elementárního podílu bylin v porostu. S přáním založení travobylinných směsí se zahradnické firmy stále častěji setkávají nejen v soukromých zahradách, kde se lidé chtějí obklopovat barevností a estetickým působením druhově pestrých směsí, ale také ve veřejné zeleni. Ať už se jedná o požadavek na založení květnaté louky, bylinného trávníku, konkrétního bylinného biotopu, nebo krajinného trávníku s podílem bylin. Všemi těmito pojmy rozumíme druhově pestrou směs obsahující v různém podílu určitý počet travních druhů, jetelovin a ostatních dvouděložných bylin. Druhové bohatství těchto porostů je dáno především zastoupením specifické skupiny dvouděložných rostlin, které se v průběhu let mění v závislosti na způsobu jejich využívání (STRAKOVÁ, STRAKA, 2008). Sestavování druhově bohatých směsí vyžaduje jednoznačné pochopení terminologie, plánované využití ploch a znalost stanovištních podmínek. V projektové dokumentaci (technické zprávě) musí být vždy uvedeno složení směsi, původ osiva, mimoprodukční nebo produkční využití porostu a výsevek. Při zakládání větších ploch v krajině je nutné respektovat druhové složení přirozených travních porostů v oblasti. Použití konkrétních druhů a odrůd závisí na klimatických podmínkách místa založení, půdních a orografických podmínkách (expozice, svažitost, nadmořská výška, členitost terénu). Vyšší počet druhů ve směsi zvyšuje pravděpodobnost úspěšného založení nového porostu. Ve směsi by měly být zastoupeny trávy trsnaté i výběžkaté. Asi 20% komponent ve směsi by mělo mít schopnost rychlého vzcházení a růstu (STRAKOVÁ, 2012). STRAKOVÁ a STRAKA (2009) dále uvádějí fakt, že při zakládání nových porostů květnatých luk je často opomíjen aspekt rychlosti vývoje a zapojení porostu ve vztahu ke složení směsi, respektive podílu skupiny trav, jetelovin a bylin ve směsi a potřebnému výsevnímu množství osiva. V počátečním období vývoje porostu, kdy ještě nedochází k zapojení a porost je řídký a mezerovitý, je stanoviště silně ohroženo erozí, a to především na svažitých pozemcích. Dále pak zdůrazňují, že vzhledem k vyšší ceně osiva květnatých luk je naprosto nežádoucí pokoušet se svažité pozemky opakovaně dosévat ve stylu pokus omyl, ale pečlivá příprava musí být věnována složení směsi a dodržení agrotechnických zásad při výsevu. Jednoduché pravidlo lze vyvodit i ze systému RSM. Vyšší podíl trav ve směsi urychluje zapojení a vývoj porostu při současném zvýšení výsevku. Důležitým aspektem potom zůstává vhodný výběr bylinných druhů, které se v silnější konkurenci trav dovedou uplatnit tak, aby

14 zcela zbytečně, pouze z neznalosti, nedošlo ke snížení druhové skladby porostu a nebyla potlačena atraktivní barevná pestrost květnatých luk Obr. 2.: Přírodní rezervace Javůrky, CHKO Bílé Karpaty ( Zahraniční materiály semenářských firem uvádějí receptury různých typů bylinných směsí pro odlišná stanoviště, jejichž základem jsou obvykle trávy (4 10 druhů při 70 97% hmotnostním podílu ve směsi) doplněné o jeteloviny (1 6 druhů) a luční byliny (2 56 druhů). Zatímco u trav je v zahraničí ve směsích květnatých luk běžně dodáváno osivo povolených vyšlechtěných odrůd, u bylin zaručuji dodavatele domácí původ přírodního nešlechtěného osiva. V Německu a Rakousku se s úspěchem vysévají druhově pestré směsi vycházející z doporučeni RSM, což je systém chránící do určité míry zákazníky před vědomými či nevědomými chybami firem dodávajících travní a bylinné směsi (tab. 1). Podobné systémy klasifikace jsou vytvořeny i v dalších zemích zapadni Evropy, kde jsou také k dispozici objektivní hodnocení travních odrůd pro konkrétní účely i doporučení pro jejich následné použití ve směsích ze strany nezávislých institucí. Příklad směsi květnatých luk a bylinných trávníků dle norem RSM: Směs dle RSM 2.4. bylinný trávník Vhodná pro všechna stanoviště kromě extrémně suchých a živinami chudých půd. Peče dostačuje nízká bez hnojení. Směs je vhodná pro veřejnou zeleň, sídliště a rodinné zahrady

15 Trávy 96,5 %: Agrostis capillaris 5,0 %, Cynosurus cristatus 5,0 %, Festuca ovina duriuscula 5,0 %, Festuca rubra commutata 18,0 %, Festuca rubra rubra 36,5 %, Festuca rubra trichophylla 10,0 %, Poa pratensis 15,0 %, Poa trivialis 2,0 %. Byliny 3,5 %: Achillea millefolium 0,1 %, Bellis perennis 0,2 %, Dianthus deltoides 0,5 %, Galium verum 0,4 %, Leontodon hispidus 0,4 %, Leucanthemum vulgare 0,2 %, Lotus corniculatus 0,2 %, Plantago media 0,3 %, Prunella vulgaris 0,7 %, Ranunculus bulbosus 0,2 %, Thymus pulegioides 0,3 %. Doporučený výsevek: g.m -2 (SCHULZE-ARDEY, 2009) Tab.1 Rozdělení trávníků podle RSM normy ( SCHULZE-ARDEY, 2009) Kategorie Skupina RSM 1.0 Okrasné trávníky RSM 1.1 Okrasné trávníky RSM 2.1 Standardní RSM 2.2 Pro suchá stanoviště RSM 2.0 Používané trávníky RSM 2.3 Rekreační plochy (hřiště) RSM 2.4 Bylinné (květnaté) RSM 3.1 Nově založené RSM 3.0 Sportovní RSM 3.2 Regenerační (dosev) RSM 4.1 Pro jamkoviště RSM 4.2 Okolo jamkoviště RSM 4.3. Pro odpaliště RSM 4.0 Golfové RSM 4.4 Pro dráhy RSM 4.5 Pro semirafy RSM 4.6 Pro spojující cesty RSM 5.0 Parkovištní RSM 5.1 Parkovací (parkoviště) RSM 6.0 Střešní RSM 6.1 Extenzivní střešní ozelenění RSM 7.1 Standardní RSM Standardní bez bylin RSM Standardní s bylinami RSM 7.2 Pro suchá stanoviště RSM 7.0 Krajinné RSM Pro suchá stanoviště bez bylin RSM Pro suchá stanoviště s bylinami RSM 7.3 Pro vlhká stanoviště RSM 7.4 Pro polostín RSM 8.0 Biotopy RSM 8.1 Biotopové trávníky

16 3.3 Travobylinné směsi s letničkami Pomalý počáteční vývoj je často nepřijatelný pro majitele zahrad, kdy umožňuje vyšší zaplevelení pozemku nežádoucími druhy a značně komplikuje využívání těchto směsí ve veřejné zeleni, kde několikaletý nedostatečně reprezentativní vzhled po výsevu je zcela nepřípustný. Novým trendem při sestavování směsí květnatých luk začíná být zapojování určitého podílu letniček do směsi. Podíl přidaných letniček představuje asi (7 30%), vytrvalých bylin (23 50%) a trav (20 70%) ve směsi a výsevky se pohybují mezi 2,5 5 g.m -1. Přidávání letniček do směsí značně zkracuje dobu potřebnou pro zapojení povrchu a urychluje nástup kvetení, které přichází již v prvním roce po výsevu (STRAKOVÁ, 2012). Letničky využívané do těchto typu směsí spadají do kategorie tzv. letniček pro přímý výsev. Soudobé trendy v navrhování a zakládání letničkových záhonů boří mýtus o nutnosti jejich vysoké náročnosti, o možnosti jejich použití pouze na reprezentativních plochách a boří zaběhlé přístupy kompozičního řešení. Dnešní sortiment letniček na našem trhu je bohatý a je potřeba říci, že semenářské firmy, zabývající se distribucí osiva, pružně reagují na zahraniční novinky. Důvodem, proč jsou novinky v praxi na záhonech málo používané, může být opatrnost, nezkušenost, pohodlnost, neznalost, a to jak ze strany projektantů, investorů, tak ze strany firem, zabývajících se předpěstováváním sadby letniček. Změna kompozičního schématu letničkových záhonů od záhonů monokulturních či vnitřně jednoduše členěných do velkých ploch z malého počtu druhů k pestrým záhonům z mnoha druhů letniček. Výsledným efektem je pak pestrá směs letniček navozující pocit rozkvetlé louky (EPPEL-HOTZ, 2007; KUŤKOVÁ, 2004). Záhony na první pohled působí dynamicky, podle zvolených barevných kombinací více nebo méně živě či klidně, až trochu chaoticky. I když se na první pohled může zdát, že kompozice záhonu je postavena na náhodě, opak je pravdou. Zdánlivý chaos je důkladně propracován, vše vychází z předem daných a určených principů. Za účelem ověření možnosti zakládání těchto záhonů, jejich působení v kompozici, finanční náročnosti a dalších skutečností, probíhají na Zahradnické fakultě MZLU v Lednici od roku 2003 do současnosti různé ověřovací pokusy. Na základě

17 výsledů těchto pokusů byl mimo jiné sestaven Přehled doby a délky kvetení, vzcházivosti a vhodnosti taxonů k přímým výsevům (tab.1; příloha) (KUŤKOVÁ, LOŠONSKÁ, 2009). Zařazování letniček do skupiny A E může výraznou měrou napomoci správnému sestavení výsevní směsi tak, aby se docílilo postupného nakvétání, a tím prodloužení doby kvetení až do zámrazu. Zatímco letničky ze skupiny A a B jsou nepostradatelné pro co nejrychlejší nástup do kvetení, letničky ze skupiny D a E jsou nepostradatelné pro co nejdelší působení letniček ve směsi. V prvních dvou uvedených skupinách jsou většinou pravé, krátkodobě kvetoucí letničky s rychlým nástupem do kvetení, ve druhých dvou skupinách naopak nepravé letničky vyžadující delší dobu pěstování před nástupem do květu. Letničky ze skupiny C budou ve směsích působit pouze omezenou dobu, jsou však nositelem proměnlivosti záhonu a jeho zpestřením. Při sestavování výsevní směsi je důležité pracovat se všemi uvedenými skupinami. Umožní naplnit kompoziční záměr po celou dobu vegetační sezóny, jak potvrzují (WILSON, 2006; EPPEL-HOTZ, 2007, 2008). Výhody záhonů zakládaných metodou přímého výsevu: odpadá potřeba předpěstovávání sadby, nižší náklady na založení 1m 2 v porovnání se záhony z předpěstované sadby, nižší náklady na péči na 1m 2 v porovnání se záhony z předpěstované sadby, pestrý vzhled záhonu, neokoukanost a originalita možných kombinací letniček Nevýhody záhonů zakládaných metodou přímého výsevu: nejistota výsledku (klíčivost osiva, vliv povětrnostních podmínek, nezkušenost projektanta, realizátora či osob zajišťujících péči), vysoké nároky na odbornou znalost a manuální práci po založení záhonu výsevem potřeba rozlišit klíční rostliny plevelů od rostlin letniček, rozmístění taxonů na ploše založeno zcela na náhodě; rovnoměrné rozmístění vzrůstných dominant můžeme zajistit jejich bodovým výsevem do předem určených míst, semena nemícháme do směsi s ostatními druhy. (KUŤKOVÁ, LOŠONSKÁ, 2009; KUŤKOVÁ, 2008)

18 Využití travobylinných směsí s letničkami v objektech ZaKA Objekty zahradní a krajinné architektury bývají více či méně svázány s urbánním prostředím, které zejména ve velkých městech sebou nepřináší zcela vyhovující podmínky pro růst a vývoj rostlin. Rostliny jsou v tomto prostředí vystavovány stresu v podobě nedostatku vody, vysokých letních teplot vzduchu i půdy, znečištěného ovzduší nebo zimního solení komunikací. Přesto jsou na rostliny pěstované v intravilánech kladeny vysoké požadavky, jednak estetické a jednak funkční. Aby tyto funkce zůstaly zachovány, musí města či obce vynakládat nemalé prostředky na ošetřování těchto ploch. Využití travobylinných směsí může být jistým východiskem jak tyto náklady snížit při současném zachování estetických a funkčních hodnot. Směsi se dají navrhnout konkrétně pro dané území a způsob využití, tak aby co nejlépe vyhovoval stanovištním podmínkám a splňovaly požadované představy o funkci navržené plochy. Tyto travobylinné směsi s letničkami pak nacházejí zejména uplatnění na místech pracně udržovaných monokulturních letničkových záhonů, na náměstích, kolem budov, jako doprovodná zeleň cest, vodotečí nebo hřišť, apod. Takto speciálně navržené směsi jsou poměrně hojně využívány v zahraničí, kde např. francouzská firma NOVA-FLORE se již několik let zabývá sestavováním a zdokonalováním směsí navržených zcela pro konkrétní účely. V sortimentu této firmy je pro rok 2012 zařazeno několik travobylinných směsí a 23 směsí s letničkami, např. směs Pobřežní barvy (fr. Belle-Île), inspirovaná barvami moře, tedy modrou a bílou v kontrastu se žlutou (obr. 3). Směs Salsa, která překvapuje svou zářivou kombinací červené a žluté, je určena na doprovodnou zeleň komunikací. Tato směs je složena z 25 druhů, s doporučeným výsevkem 7 10 g.m -2. Nejúspěšnější směsí z této řady představuje směs (obr. 4) Elegance (fr. Élégance) určená do veřejných parků a na exponovaná místa, kvetoucí od června do září s předpokládaným výsevkem 7 g.m -2 (

19 Obr. 4.: Směs Elegance v Chabeuil, Francie ( Obr. 3.: Směs Pobřežní barvy v Guidel, Francie ( Mezi specifické směsi určené pro konkrétní účel mohou být zařazeny např. směsi: Motýlí louka, která je v nabídce mnoha zahraničních firem, jako je NOVA-FLORE, Saaten Zeller, nebo Juliwa Hesa. Louka medonosná, složená většinou z pestrobarevných druhů rostlin, produkujících hodně nektaru, který láká hmyz. Směsi namíchané z aromatických druhů, které mohou být cenné zejména tam, kde nelze hodnotit jejich estetickou hodnotu, např. zahrady pro zrakově hendikepované se na trhu vyskytují např. pod názvem Zahrada vůní. Určitou modifikací této směsi je Jedlá zahrada, sestavená z druhů, které se dají konzumovat celé, nebo jenom některé jejich části, mezi ně patří Tropaeolum majus, Origanum vulgare, Achillea millefolium, Cichorium intybus, Plantago lanceolata, aj. Mezi zcela specifické typy patří typy směsí, které v dnešní době nalézají široké uplatnění, jsou to směsi Protierozní a Rekultivační. Pro zajištění rychlejšího vývoje porostu po založení je vhodné zvýšit procentuální zastoupení trav a založit tedy květnaté louky z kategorie travnaté. NIKODÉMOVÁ a BRADNA (2010) doporučují zvýšit výsevek z 10 kg.ha-1 na cca 20 kg.ha-1. Směsi s vyšším podílem trav a jednoduchým složením jsou navíc levnější, a tím dostupnější pro zemědělce. Rožnovská travní semena s.r.o. nabízejí Technické směsi zvlášť určené pro svahy a roviny a směs univerzální určena pro dočasné a rychle ozelenění ploch, jako jsou stavební pozemky, plochy po výkopech aj. (

20 V zahradnické praxi se často lze setkat s problémem zastíněných ploch, například pod vzrostlou vegetací, v městském prostředí pak zastínění budovami atd., dále s problémem extrémně vysýchavých stanovišť nebo ploch s vyšší hladinou spodní vody. Dnes se již i pro tato stanoviště sestavují speciální směsi. Příkladem může být Rakovec firmy Agrostis Trávníky, s.r.o., což je květnatá louka určená do vlhka a na zastíněná místa jako jsou okolí vodotečí nebo podrosty stromů v lesoparcích. Německé firma Saaten Zeller nabízí směs speciálně vytvořenou pro městské prostředí Městská oblast (něm. Innerstädtischer Bereich), která je složená z nativních druhů trav a bylin a má za úkol navrátit přírodní zeleň do měst. Střešní porosty - na střechách panují pro rostliny extrémní podmínky. Malá vrstva vegetačního substrátu může vysychat, může podléhat větrné erozi apod. Nejobtížnější období pro rostliny jsou letní měsíce a období během zimních holomrazů. Ale i v těchto podmínkách lze s úspěchem využít některé přírodní rostliny k založení pestrého, přírodně blízkého porostu. Druhové složení osiv na střešní zahradu se liší především v závislosti na možnosti závlahy ( Při vytváření projektů k ozeleňování krajiny se zahradní architekti mohou setkat s požadavkem Agentury ochrany a přírody ČR navrhnout druhově pestrou směs (květnatou louku) odpovídající svým složením konkrétnímu biotopu. Variabilitu české přírody vhodným způsobem odráží Klasifikační systém biotopů ČR (CHYTRÝ, et. al., 2001), který umožňuje převést jednotlivé biotopy i do klasického fytocenologického (curyšsko-montpelliérského) systému. Vzhledem k tomu, že trávy jsou základní komponentou lučních a pastevních porostů, bude v tomto případě nutné zařadit do směsi pro druhově pestré louky i osivo povolených odrůd. S přídavkem dvouděložných bylin a planých trav regionálního původu by tyto směsi měly splňovat požadavky na zakládání či obnovu druhově pestrých luk extenzivního charakteru (ŠRÁMEK, ŠEVČÍKOVÁ, 1997)

21 3.4 Technologie zakládání a následná péče o travobylinné směsi Zakládání Přestože se zakládáním a ošetřováním květnatých luk odborná literatura zabývá a informace o nízké četnosti kosení květnatých luk, jejich nízké úrovni výživy a hnojení, popř. o důkladné čistotě pozemku před vysetím jsou poměrně známé, stále se nedaří více rozšířit zakládání květnatých luk v privátních zahradách a ve veřejné zeleni a zahradnické firmy se často záměrně brání předpokládanému neúspěchu. Hlavní důvody pro omezené zakládání druhově pestrých směsí ve veřejné zeleni a v rodinných zahradách jsou nejčastěji vysoká cena dostupného osiva, pomalý vývin a zapojení porostu, vysoké zaplevelení porostu, nevhodnost na svažité pozemky, doporučovaný nízký výsevek, komplikovaná technologie výsevu, apod. (STRAKOVÁ, 2011). Příprava půdy pro výsev travobylinných směsí je stejná jako při přípravě půdy pro výsev trávníku. Začíná hrubou přípravu plochy orbu, rytí. Tyto operace je třeba načasovat v závislosti na termínu výsevu. Doporučuje se tyto operace provádět na podzim, popřípadě brzy z jara. Na hrubou přípravu navazuje jemná příprava půdy v podobě důkladného odstranění hrud, kamenů, kořenů a urovnání povrchu půdy do konečné podoby. Při nakypření půdy se doporučuje povrch uválet válcem. Zvláštní důraz by měl být kladen na důkladné odplevelení výsevní plochy. STRAKOVÁ (2012) zdůrazňuje, že před výsevem travobylinných směsí se odplevelená půda nehnojí. Hnojení druhově pestrých porostů neprodukčního charakteru není vhodné a ani ekonomicky zdůvodnitelné. Nadměrný přísun živin, především dusíku, podporuje zvyšování podílu travních druhů, které následně svým nadměrným rozvojem v porostu konkurují slabším druhům (NOVÁK, 2008; ŠRÁMEK, KAŠPAROVÁ, 2006). STRAKOVÁ (2012), ( doporučují vysévat travobylinné směsi na jaře a na podzim. Směsi obsahující podíl letniček zakládáme pouze na jaře. Oproti tomu ( uvádí jako nejvhodnější termín pro výsev květnatých luk konec května až červen, poté druhý termín od druhé poloviny srpna

22 Před výsevem je nutné osivo dobře promíchat. STRAKOVÁ (2012) zmiňuje, že před výsevem je dobré si dávku osiva rozdělit na dvě poloviny a každou z nich vysévat zvlášť, nelépe dvěma směry (do kříže). Nejjednodušší je klasické odstředivé rozmetadlo, pokud se výsev neprovádí přímo ručně. Hloubka výsevu by neměla přesáhnout 5 mm. Vyseté osivo se jemně zapraví hráběmi a následně uválí. Výsevek je dán typem směsi, výrobcem a druhovým složením. Každý výrobce uvádí jiný rozsah výsevku, např. Planta Naturalis doporučuje u svých travobylinných směsí výsevek v rozmezí 2 5 g.m -2. Agrostis Trávníky, s.r..o. u směsí s podílem letniček doporučuje množství osiva 3 4 g.m -2, ale např. u bylinné rekultivační směsi Koridor je výsevek až g.m 2. Při výpočtu výsevku se lze řídit jednoduchým pravidlem: Nižší cena za směs s vyšším podílem trav ve směsi při současném vyšším výsevku (5 10 g) je základem pro úspěch založení květnatých luk nebo bylinných trávníků na menších plochách a především v rodinných zahradách netrpělivých majitelů. V nákladech při zakládání travobylinných směsí je největší položkou samotná pořizovací cena osiva, která je mnohdy pro mnohé zákazníky značně odrazující. Tato cena je však zcela zkreslující, neboť u květnatých luk je výsevek mnohem menší než u intenzivně požívaných trávníků. Vždy by proto měla být brána v potaz cena za 1m 2, ve které by měly být zohledněny náklady na následnou péči. IVÁNEK et. al., (2010) uvádí kalkulaci nákladů na zakládaní třech typů travních porostů květnatá louka, parkový a hřišťový trávník (tab.2; příloha). Z výsledků hodnocení je patrné, že i přes nejvyšší cenu travního osiva jsou květnaté louky ekonomicky nejméně náročné. Náklady na založení 1m 2 květnaté louky včetně nákladů a zisku (15%) se pohybují okolo 45 Kč. Naproti tomu náklady na založení sportovního udržovaného trávníku se pohybují kolem 740 Kč. Při zakládání by neměla být brána pouze ekonomická stránka, ale měly by být zohledněny i další faktory jako jsou zvyšování biodiverzity, příznivé ovlivnění mikroklimatických podmínek, nároky na péči a v neposlední řadě, také to, jak na nás jako uživatele travnatá plocha působí

23 3.4.2 Následná péče U travobylinných směsí je dokončovací péče nejjednodušší a nejméně nákladná ze všech typů travnatých ploch. Nároky na rozvojovou a udržovací péči (údržbu) jsou u tohoto typu nejnižší stále nejen v prvním, ale i v dalších letech pěstování (STRAKOVÁ, STRAKA, 2008). V prvním roce po výsevu u většiny travobylinných směsí dochází k růstu a vývinu travnaté složky. Byliny v tomto roce pouze formulují svůj podzemní kořenový systém. U směsí s podílem letniček dochází již v prvním roce po výsevu k vývoji podzemních i nadzemích částí a během několik týdnů po výsevu se dá očekávat již kvetení a dostatečné zapojení porostu. V tomto období dochází k mohutnému nátlaku plevelů, zvlášť na stanovištích, kde byla podceněna důkladná příprava půdy před setím. Velká konkurenční schopnost plevelů může založenou výsadbu značně poškodit, proto se doporučuje provést odplevelovací seč. STRAKOVÁ (2012) doporučuje tuto seč provést v době, kdy výška porostu dosahuje cca 20cm a zdůrazňuje, že u směsí s podílem letniček se odplevelovací seče neprovádí. S tímto se shodují i ŠRÁMEK, KAŠPAROVÁ (2006) a NOVÁK (2008), kteří zdůrazňují, že výška posečeného trávníku by neměla být nižší jak 6 cm, aby nedošlo k poškození rostlin vzcházejících žádoucích druhů. Sečení je nejlépe provádět lištovou nebo travní sekačkou, popřípadě kosou. V následujících letech údržba plochy spočívá v pravidelném sečení 1 3krát ročně. Termín jednotlivých sečí je nutno přizpůsobit četnosti výskytu plevelů a vegetačnímu stavu, aby nedocházelo k jejich nežádoucímu rozšiřování vysemeňováním. Někteří autoři se shodují, že velké plochy květnatých luk je výhodnější sekat v několika fázích, např. PIRO, et. al., (2009) uvádí, že jestliže se louka seče v několika termínech, vznikne mozaika porostů v různých fázích růstu a vývoje. To nejen umožní, aby většina rostlinných druhů dorostla a dozrála, ale také to zajistí velkému množství hmyzu neustálou nabídku nektaru, živných rostlin, úkrytů, míst k rozmnožování, či míst k nocování. Na rozsáhlejších lokalitách se proto seč plánuje nejméně ve třech termínech v období od konce května do konce září. Při řešení managementu ošetřování větších ploch druhově pestrých porostů obvykle vyvstává otázka, co s pokosenou hmotou. STRAKOVÁ a STRAKA (2009) uvádí, že ekologickým a uvědomělým řešením tohoto problému se jeví spásání květnatých luk stádem ovcí nebo koz. V tuto chvíli se ze zahradního architekta stává

24 pícninář a při navrhování směsí musí být respektovány nutriční požadavky na kvalitu a objem píce. Doposud nejvíce využívané komerční směsi květnatých luk v ČR, obsahující vysoký podíl bylin (60 80 %), z nichž mnohé jsou navíc jedovaté, jsou pro pastvu naprosto nevhodné. Takovéto ekologické řešení však nejde aplikovat na všech stanovištích, zejména při výsadbách ve městech je tato možnost zcela vyloučena. V těchto případech se posečená hmota doporučuje odstranit ze stanoviště. 3.5 Získávání osiva Termín sklizně závisí na fenologii cílových druhů rostlin. Většinou je nemožné získat semena všech druhů rostlin v jedné sklizni; aby se získala semena většího počtu druhů, je nutné sklízet semena z téhož porostu několikrát za vegetační období V případě, že je při získávání osiva respektováno místo původu zdrojových rostlin, hovoříme o regionální travní směsi. Regionální travní směsi jsou uplatňovány hlavně při zatravňování pro účely ochrany přírody. Tento typ zatravňování je finančně velmi náročný zejména ve fázi získávání osiva. Práce na regionální úrovni totiž vyžaduje individuální druhové složení a sběr semen v okolí zatravňovaných lokalit (JONGEPIROVÁ, POKOVÁ, 2006) Ruční sběr Jde o sběr ve volném terénu využívaný hlavně pro získání prvotního materiálu k dalšímu pěstování. Doplňkově se také dají získat druhy, které jsou ve směsích žádoucí, a přitom je jejich pěstování v matečných porostech problematické. Je však nutné dbát na to, aby pravidelným sběrem ve stejných lokalitách nedocházelo k ochuzování tamní populace. Důležité je dát pozor na správnou determinaci. Kvetoucí rostlina, kterou za květu není problém najít a určit, může být v době zralosti semen už jen seschlým stvolem. I proto je dobré sledovat rostliny a jejich změny v průběhu celé sezóny, usnadní to následnou determinaci při sběrech. Výbornou pomůckou při určování odkvetlých rostlin je třetí díl publikace Exkursionsflora von Deutschland (ROTHMALER, 2000)

25 Sbírat, pěstovat a následně vysévat chráněné druhy však není možné bez souhlasu orgánu ochrany přírody, stejně jako provádět sběr i běžných druhů v chráněných územích. Všechny plané druhy v naší přírodě jsou chráněny. Používají minimálně obecnou ochranu, což znamená, že ( 5 odst. 1 zák. 114/1992 Sb.) jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí Další způsoby získávání osiva Způsobů získávání osiva je mnoho. Vždy by se mělo přihlédnout, k jaké funkci osivo bude sloužit, zda pro nově založené plochy nebo obnovu stávajících ploch. Dále také velikost plochy, z které se bude semeno sbírat. Jinými způsoby se bude sbírat osivo z malých nebo špatně dostupných míst a jinými z velkých lučních porostů. V neposlední řadě nesmí být opomenuty ekonomické náklady, protože jednotlivé způsoby se od sebe liší nejen pracovní náročností, ale také finanční. Mezi finančně nejnáročnější způsoby získávání patří ruční sběr. Další způsoby získávání osiva: sklizeň zeleného sena a sena výmlat sena pomocí kartáčového sklízeče pomocí vakuového sklízeče pěstování v matečných porostech výdrolky ze sena odebírání bloků travního drnu (obr. 5) odebírání svrchní vrstvy půdy hrabání Obr. 5.: Odebírání bloků travního drnu (SALVERE, 2012)

26 3.5.3 Možná rizika při získávání osiva Efektivní sklizeň semen v polopřirozených travinobylinných porostech vyžaduje znalost hlavních ekologických aspektů zájmové vegetace a také technických aspektů sklizňových operací. Nevhodná implementace nezbytných znalostí může vést k neúspěchu. Hlavní chyby, kterým je potřeba se vyhnout, jsou tyto: - Zdrojová plocha je z botanického hlediska nevhodná pro sklizeň semen - Hlavním důvodem pro nevhodnost plochy je v poměrně nedávné době provedený výsev směsi různých odrůd pícninářsky významných druhů a druhové složení tudíž není ještě plně renaturalizováno. I chudé druhové složení, vysoká úroveň hnojení a přítomnost plevelů nebo invazních druhů může být důležitým důvodem nevhodnosti využití. - Příliš časná nebo příliš pozdní doba sklizně - Semena četných druhů polopřirozených luk dozrávají podle odlišného fenologického rytmu. Chybné načasování sklizně může tedy významně snížit počet druhů se zralými semeny a množství sklizených semen. Sklizeň by měla být realizována v době maximální aktuální produkce semen porostu, ale může být uspíšena, posunuta nebo při opětovném nárůstu vegetace provedena opakovaně v témže porostu, a to v závislosti na požadovaném druhovém složení směsi semen. Nevhodné vybavení Aby byla semenářská sklizeň účinná, je potřeba zvolit podle charakteristik zdrojové plochy (výška porostu, stadium zralosti semen, druhové složení, atd.) odpovídající sklizňovou techniku, např. sklízecí mlátičku, kartáčový sklízeč atd. Nesprávná volba může vést k velkým ztrátám semen. Před sklizní celé plochy by se mělo dostupné vybavení vyzkoušet v porostu, aby se mohlo snadněji rozhodnout o optimální technice sklizně (SALVERE, SCOTTON, 2012)

27 4. MATERIÁL A METODY 4.1 Základní charakteristika území Pokus, vyplývající ze zadání diplomové práce byl založen v roce 2011 ve firmě Agrostis Trávníky, s.r.o. v Rousínově, místní části Slavíkovice. Rousínov se nachází na hlavní spojnici měst Brno a Vyškov, cca 7 km od Slavkova u Brna a 25 km východně od Brna. Město Rousínov leží v údolí na pravém břehu potoka Rakovce. Firma Agrostis Trávníky působí na českém trhu od roku 2002 a nabízí profesionální produkty pro pěstitele trávníků, zajišťuje laboratorní analýzy půdy a závlahové vody, odborné poradenství a znaleckou činnost. Značnou pozornost věnuje i výzkumu v oblasti trávníkářství. Na vlastních výzkumných plochách ověřuje nové poznatky, postupy a přípravky související s pěstováním trávníků. Mezi nejnovější aktivity patří pěstování solitérních trav a zdokonalování pěstebních postupů v oblasti květnatých luk od získávání osiva planých druhů až po míchání vlastních řádně registrovaných směsí Geologická stavba Území leží na úpatí jihovýchodní okrajové části Drahanské vrchoviny na jihu sousedící s Vyškovskou bránou. Převládají zde prvohorní (karbonské) horniny usazené. Na velké části jsou také poměrně mocné čtvrtohorní usazeniny. Reliéf Moravského krasu vzniká v důsledku rozpouštění hornin a postupně se tak vytváří typická krajina s povrchovými a podzemními krasovými jevy

28 4.1.2 Pedologické podmínky Z hlediska Taxonomického klasifikačního systému půd se na velké většině území nachází černozemně modální, pelické a černické. Jižním směrem pomalu přechází ve slabě oglejené a karbonální pelozemě. Půdní typ zde převažuje fluvizem na aluviálních uloženinách. Průměrné ph dosahuje 7,1. Tab. 2.: Obsah živin v půdě (mg.kg -1 sušiny) P Mg Ca K 126,00 223, ,30 357, Geomorfologické členění Oblast leží na pomezí dvou velkých geomorfologických provincií České vysočiny a Západních Karpat. - provincie: Česká vysočina - provincie: Západní Karpaty - subprovincie: Českomoravská - subprovincie: Vněkarpatské sníženiny - oblast: Brněnská vrchovina - oblast: Západ. vněkarpatské sníženiny - podoblast: Drahanská vrchovina - podoblast: Vyškovská brána Typy reliéfu Území se rozkládá v nadmořské výšce kolem 300 m n. m., nejvyšším vrchem v blízkém okolí je Uhlíř (360 m n. m.) poněkud dále je Červený vrch (535 m n. m.). LÖW et.al., (2008) charakterizuje toto území jako krajinu plošin a pahorkatin, ovlivněnou ze severozápadu směrem od Moravského krasu výraznými svahy a skalnatými hřbety. V okolí Rousínova terén klesá směrem k potoku Rakovec. Údolí potoků ve Vyškovské bráně jsou široce rozevřená a mají asymetrické svahy (DEMEK et. al., 1965)

29 4.1.5 Fytogeografické členění Fytogeografická oblast tohoto území se rozprostírá na úrovni Thermofytika, které je osídlováno převážně teplomilnými druhy rostlin. Zahrnuje výškový vegetační stupeň planární (nížinný) a kolinní (pahorkatinný). Obvod Panonské termofytikum je složek celkem z 6 okresů zahrnujících oblasti jižní Moravy a Moravských úvalů. Toto území konkrétně spadá do floristického okrsku tzv. fytochorionu Jihomoravská pahorkatina Klima Území se nachází na pomezí dvou klimatických regionů. Převážná část území náleží podle do QUITTA (1975) do oblasti teplé T2 (tab. 3). Severozápadně směrem k Moravskému krasu oblast pomalu přechází na mírně teplou MT 11. Tab. 3.: Charakteristika teplé oblasti T2 dle Quitta (QUITT, 1975) Charakteristika T2 Počet letních dnů Počet dnů s průměr. tepl. 10 C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Prům. teplota v lednu ( C) -2 až -4 Prům. teplota v červenci ( C) Prům. teplota v dubnu ( C) 8,9 Prům. teplota v říjnu ( C) 7,9 Prům. poč. dnů se srážkami 1mm a více Srážkový úhrn ve veget. období v mm Srážkový úhrn v zimním období v mm Počet dnů se sněhovou pokrývkou Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

30 4.2 Organizace pokusných ploch Polní pokus byl založen 11. května 2011, kdy byly na pokusný pozemek vysety čtyři typy směsí ve třech opakováních. Výsevek činil 2,5 g.m -2. Plocha celého pokusného pozemku byla 94,5m 2 při rozměrech 15,75 x 6 m, včetně tří cest a rozměrech 1,25 x 6 m. Rozměr jednotlivých parcel byl 3 x 2 m (obr. 6) Typy směsí Doprovodné pásy komunikací Barevná směs do sucha Barevná směs do vlhka Historická směs do sadů Směsi byly sestaveny podle návrhů Ing. Strakové, PhD., z firmy Agrostis Trávníky, s.r.o a Ing. Kuťkové ze Zahradnické fakulty v Lednici. R3 R3 R3 R2 R2 R1 R3 R2 R1 R1 R1 R1 Doprovodné pásy komunikací Barevná směs do sucha Barevná směs do vlhka Historická směs do sadů Obr. 6.: Grafické znázornění rozvržení pokusné plochy (cm)

31 4.3 Charakteristika jednotlivých směsí Všechny čtyři typy směsí jsou sestaveny ze tří hlavních skupin rostlinných druhů trávy, byliny a letničky. Poměr jednotlivých skupin zobrazuje graf (graf 1). Graf 1.: Znázornění podílu jednotlivých skupin rostlinných druhů ve směsích Podíl jednotlivých komponent ve směsích 30% 20% trávy byliny letničky 50% V jednotlivých směsích jsou zastoupeny rozdílné počty druhů. Z tabulky (tab. 4) je zřejmé, že Barevná směs do sucha byla sestavena z největšího počtu jednotlivých druhů, naopak ve směsi Doprovodné pásy komunikací byl počet druhů nejnižší. Byliny a letničky mají na rozdíl od trav velice variabilní vzhled a velikost semen. Při sestavování této směsi byl velký důraz kladen na znalost sortimentu, zejména karpologie. Tab. 4.: Počet druhů v jednotlivých skupinách a směsích Počet jednotlivých druhů v komponentech a ve směsích trávy byliny letničky celkem Doprovodné pásy komunikací Barevná směs do sucha Barevná směs do vlhka Historická směs do sadů

32 4.3.1 Doprovodné pásy komunikací Směs Doprovodné pásy komunikací obsahuje 46 rostlinných druhů (graf 2; tab. 5). Pestrobarevná směs s vyšším podílem letniček je určena do intravilánu měst a obcí. Použití této směsi je možné v těsné blízkosti zatěžovaných míst, jako jsou chodníky, lavičky, dětská hřiště, cyklostezky, kruhové objezdy, ostrůvky zeleně zasazené uvnitř komunikací, apod. Aby směs vydržela tyto náročné stanovištní podmínky je sestavena z nenáročných druhů, snášející vysoké teploty vzduchu i půdy, znečištěné ovzduší, zasolení půdy atd. Některé druhy se mnohdy samy vyskytují v blízkosti lidských sídel a dobře zde prospívají. Z bylin jsou to např. Achillea millefolium, Echium vulgare nebo Plantago lanceolata. Mezi letničkami byly zařazeny druhy, které se v plané formě běžně vyskytují ve volné krajině vázané na zemědělskou činnost jako např. Agrosthemma githago nebo Papaver rhoeas. Do travnaté složky byly zařazeny někteří zástupci pionýrských travních druhů, jako jsou Phleum bertolonii nebo oba zástupci rodu sveřep Bromus inermis a Bromus montanum. Graf 2.: Počet druhů rostlin v jednotlivých skupinách ve směsi Doprovodné pásy komunikací Podíl jednotlivých komponent ve směsi DOPROVODNÉ PÁSY KOMUNIKACÍ 18 9 trávy byliny letničky

33 Tab. 5.: Druhové a procentuální složení směsi Doprovodné pásy komunikací TRÁVY LETNIČKY Komponenty DOPROVODNÉ PÁSY KOMUNIKACÍ Odrůda Podíl obsaž. komp. (%) Komponenty Podíl obsaž. komp. (%) Agrostis capillaris (tenuis) Teno 0,5 Agrimonia eupatoria 1,5 Bromus inermis Tabrom 1,0 Achillea millefolium 3,0 Bromus montanum Tacit 2,0 Anthemis tinctoria 5,0 Festuca ovina ssp.duriuscula Jana 6,5 Centaurea jacea 2,0 Festuca rubra rubra Taborská 3,0 Cichorium intybus 3,0 Festuca rubra trichophylla Viktorka 2,0 Daucus carota 1,0 Phleum bertolonii Latima 1,0 Echium vulgare 2,0 Poa compressa Razula 2,0 Leucanthemum vulgare 4,0 Poa pratensis Slezanka 2,0 Malva moschata 3,0 Trávy celkem 20,0 Matricaria chamomilla 1,0 Podíl Myosotis arvensis 5,0 Komponenty Odrůda obsaž. komp. Plantago lanceolata 0,5 (%) Plantago media 3,0 Agrostemma githago Milas 2,0 Potentila recta 4,0 Callendula officinalis směs 1,5 Salvia pratensis 3,0 Centaurea cyanus směs 1,5 Sanguisorba minor 1,5 Clarkia unguiculata směs 1,5 Silene dioica 3,0 Coreopsis basalis Goldkrone 2,0 Silene vulgaris 2,0 Dimorphoteca sinuata směs barev 1,5 Verbascum densiflorum 2,5 Escholtzia californica směs 2,0 Gypsophila elegans Bílý velkokvětý 1,5 Iberis umbelata směs 1,5 Linum grandiflorum Rubrum 2,0 Nigella damascena Persian Carpet 1,5 Papaver somniferum Oase 1,0 Papaver rhoeas 1,5 Rudbeckia hirta Gloria Daisy 1,5 Salvia viridis Monarch Bukett 1,5 Scabiosa atropurpurea Grandiflora směs 1,5 Scabiosa stellata Sternkugel 1,0 Vaccaria hispanica 3,5 Letničky celkem 30,0 CELKEM komponenty 100,0 BYLINY Byliny celkem 50,0-33 -