Veronika BARTO OVÁ, Iva HERICHOVÁ, Franti ek KA IâKA, Katefiina TOMKOVÁ

Transkript

1 Barokní opevnûní Prahy v trase stavby tunelu Blanka Veronika BARTO OVÁ, Iva HERICHOVÁ, Franti ek KA IâKA, Katefiina TOMKOVÁ A NOTACE: Pfiíspûvek pojednává o památkové ochranû barokního opevnûní a jeho pfiedpolí v souvislosti s v stavbou tunelu Blanka. Podává pfiedbûïnou zprávu o pfiínosu archeologického v zkumu k poznání barokního opevnûní Prahy. Uvádí nové poznatky o základech bastionû XIII a XIV, informace o objevu zdi západnû od bastionu XI a o pozûstatcích vojenského leïení severnû od Písecké brány. 1 Úvod V dûsledku nedávné náv tûvy monitorovací mise komisafiû UNESCO, která byla zamûfiena pfiedev ím na dopady stavby tunelového komplexu mûstského okruhu na historické jádro Prahy, vzrostl ze strany vefiejnosti a médií zájem o tu ãást okruhu, která nese Ïenské jméno Blanka. Stavba se v úseku Myslbekova ulice Pra n most 1 bezprostfiednû dot ká severního a západního úseku hradãanské barokní fortifikace. Pfies po kození nûkter ch míst asanaãními zásahy pfieváïnû z druhé poloviny 19. století patfií tento úsek opevnûní k unikátnû zachované barokní hradební soustavû. Pfiíprava stavby praïského okruhu My lenka stavby mûstského okruhu je letitá. Teprve v 70. letech 20. století v ak do lo k definování a schválení Základního komunikaãního systému Prahy, kter poãítal se tfiemi dopravními okruhy a jedenácti radiálami. JiÏ tehdy tento systém nerespektoval historick urbanismus mûsta. V polovinû 90. let 20. století se ke zvolen m variantám fie ení nûkolikrát vyjadfioval PraÏsk ústav památkové péãe a souãasnû i Státní ústav památkové péãe. V této dobû byla stanoviska organizací vãetnû odboru památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy negativní. Pfiedev ím bylo poukazováno na skuteãnost, Ïe v pfiípadû realizace této gigantické dopravní stavby nelze jiï následky vrátit zpût. Je také zajímavé pozorovat, jak byly jednotlivé tfii varianty v odûvodnûní hodnoceny. Nejlépe klasifikována byla varianta Dana, která dle tehdej ího pohledu relativnû nejvíce ochraàovala zástavbu ãtvrtí na sever od PraÏské památkové rezervace, lokalitu památkové zóny horních Hole- ovic, Bubenãe a Dejvic. 2 Devastující v této variantû bylo dle dobového mínûní vedení okruhu Královskou oborou s Císafisk m ml nem vãetnû vazeb na protilehlou praïskou ãtvrè Trója. Odborná instituce i pfiesto pfiipou tûla dal í diskusi k této variantû. K nakonec zvolené, v souãasné dobû realizované variantû Blanka bylo konstatováno, Ïe je neakceptovatelná. Nejvíce kritizovan m projektem bylo fie ení Hana. 3 V prûbûhu ãasu se v ak Obr. 1. Plán severního okolí Prahy mezi lety , kde je tábor a kde se koná ostrá stfielba pluku polního dûlostfielectva ã. 1. Bastiony v kontextu hydrologick ch pomûrû. (Sbírka plánû NPÚ ÚP) zaãalo jasnû ukazovat, Ïe jedna z v e zmínûn ch variant bude muset b t realizována. Postupnû se odstoupilo od varianty Dana i Hana a zelenou ve schvalování získala Blanka. V e vyvrcholilo schválením územního plánu, ve kterém byla odsouhlasena jako vefiejnû prospû ná stavba souãasnû provádûná trasa mûstského okruhu. Od této doby se datuje pomûrnû dlouh maraton úfiedních 1 Dle oficiálního názvu stavba evidenãní ãíslo 9515 Myslbekova Pra n most (MYPRA). 2 Spisov archiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze, PraÏsk ústav památkové péãe, Podklad pro rozhodnutí odboru památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy, ã. j /94/K,M/Bl ze TamtéÏ. 239

2 jednání pfii schvalování jednotliv ch staveb tohoto severozápadního okruhu Prahy. visko k dokumentaci pro územní rozhodnutí s pûti tury âr po pro etfiení celé vûci souhlasné stano- Tehdej í PraÏsk ústav památkové péãe ve stanoven mi podmínkami, z nichï první se t ká svém prvním odborném vyjádfiení 4 k územnímu fiízení jasnû poukazoval na fakt, Ïe pfii zpracování turní památce, bastionûm sv. Václava a sv. Bene- staveni tû Pra n most a pfiístupu stavby ke kul- projektu Myslbekova Pra n most nebyl brán dikta. 5 Dle ministerského rozhodnutí mûlo dojít zfietel na dfiíve vysloven nesouhlas s vyústûním k zamûfiení bastionû, k provedení stavebnû-historického prûzkumu a k návrhu jejich sanace, tunelové trasy pfii kfiiïovatce Pra n most. Tato my lenka se následnû prolínala cel m územním podmínka je pfiitom odûvodnûna zachováním autentické podstaty dané kulturní památky. 6 V násle- fiízením. Ve svém negativním rozhodnutí ji pouïil i Magistrát hlavního mûsta Prahy, kter práce dujícím období bylo vyfiizováno stavební povolení shledal neakceptovateln mi. Na základû odvolání na stavbu tunelu, kde jiï byly akceptovány podmínky stanovené Ministerstvem kultury zástupce investora stavby vydalo Ministerstvo kul- âr. Obr. 2. Model souãasného povrchu terénu ãásti území vnitfiní Prahy na levém bfiehu Vltavy (katastry Bfievnov, Stfie ovice, Dejvice, Hradãany a Malá Strana, hmotovû eliminované tûleso barokní fortifikace). Legenda: a nádrïe a otevfiená koryta vodoteãí, b rekonstruovan prûbûh zanikl ch tokû, c rozsah dvou terasov ch stupàû stfiedopleistocenní Vltavy, d rozsah holocenní nivy Vltavy, e zaniklé holocenní rameno Vltavy, f prûbûh barokní fortifikace (fiímsk mi ãísly oznaãeny bastiony, o nichï se pojednává v textu), g trasa budovaného tunelu Blanka, hloubené a raïené (ãárkovanû) úseky. (Reprofoto) Obr. 3. Praha, Hradãany, pohled na bastion ã. XIII. Ne- etrn zpûsob provádûní prací související se stavbou tunelu v tûsné blízkosti hradby. (Foto Veronika Barto ová, 2009) Obr. 4. Praha, Hradãany, pohled na bastion ã. XIII. Na hradbu je pfiiloïena konstrukce pro provádûní pfieloïek in- Ïen rsk ch sítí, v pozadí ukonãení kotev. (Foto Veronika Barto ová, 2009) Obr. 5. Praha, Hradãany, prostor kurtiny mezi bastiony XIII a XIV s pohledem na chrám sv. Víta na poãátku stavebních prací. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) Obr. 6. Praha, Hradãany, staveni tû Myslbek, západní pfiedpolí bastionu XI s hlavní stavební jámou. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) 4 Spisov archiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze, PraÏsk ústav památkové péãe, ã. j. 4306/00/A/R/M/Lo/ Kru/Ma/Vo z Spisov archiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze, Rozhodnutí Ministerstva kultury âr, ã. j /2000 z TamtéÏ. 240

3 7 Obr. 7. Praha, Hradãany, situaãní plán hradeb severního opevnûní, Johan Seidl, Mathes Modray, 1784, grafické mûfiítko sáhové. Na plánu je kromû bastionû zachyceno komunikaãní schéma, hydrologické pomûry a Strahovská cihelna západnû od bastionu XI. (Sbírka plánû NPÚ ÚP) Obr. 8. Praha, Hradãany, severní pásmo hradeb s bastiony XI aï XIV, v jejichï tûsném sousedství probíhá v stavba tunelu Blanka. (Stavebnû-historick prûzkum Franti ka Ka iãky, 2005) 8 Souãasn stav Samotné stavební práce na tunelu Blanka byly zahájeny v prûbûhu roku Od jejich poãátku je problémem to, Ïe projektová dokumentace byla a je pfiedkládána orgánûm památkové péãe ke schválení po ãástech, bez pfiedstavy celkové koncepce architektonického fie ení dané lokality. V polovinû roku 2009 do lo mezi projektanty tunelu a zástupci Národního památkového ústavu a odboru kultury a památkové péãe praïského magistrátu ke konfrontaci názorû. Úmyslem totiï bylo zbourat cel úsek zdi bastionu XIV aï po hrot a následnû ho vyzdít. Problémem také bylo umístûní pfieloïek inïen rsk ch sítí, kde pûvodní fie ení pfiedpokládalo kotvení konstrukce pfieloïek do cihlové plenty bastionu XIII. Tûmto destruktivním zásahûm bylo nakonec ve spolupráci s pracovníky Archeologického ústavu AV âr Praha zabránûno. V souãasnosti se na okraji území PraÏské památkové rezervace nacházejí dvû velká staveni tû, která jsou souãástí jedné ze ãtyfi staveb tunelového komplexu Blanka, a to Myslbekova Pra n most. 7 Jedno ze staveni È je na jihu ohraniãeno barokními bastiony XIII a XIV a jejich spoleãnou kurtinou, od západu budovou b valého sirotãince a od v chodu ulicí Pra n most. Na severní stranû zasahuje do tfiídy Milady Horákové a do Svatovítské ulice. Druhá stavba je situována v b valé zahrádkáfiské kolonii u bastionu XI a do pfiilehlého svahu, ohraniãena je ulicemi Myslbekovou, Patoãkovou a Keplerovou. Obû zmínûná staveni tû jsou na samé hranici rezervace, ale pfiedev ím první staveni tû se bezprostfiednû dot ká v znamné kulturní památky, barokního opevnûní hlavního mûsta Prahy, a je na dohled od jedné z na ich nejv znamnûj ích národních kulturních památek, PraÏského hradu. Stavba je projektována tak, Ïe mezi tûmito dvûma bastiony je vytvofien prostor v jezdû do kfiiïovatky ulic Milady Horákové, Pra ného mostu a ulice Svatovítské. ZároveÀ je do tohoto prostoru posazena nûkolikapatrová podzemní garáï. Dne ní stav bastionû je velmi tristní. Pfiedev ím bastion XIV se po odkrytí zelenû ukazuje ve velmi patném stavu a je jen otázka ãasu, kdy pûsobením okolních faktorû bude nastolena jeho neodvratitelná degradace, zejména v jeho nadzemní ãásti. Bastion XIII vypadá na první pohled lépe, neboè jeho vût í ãást kryjí novodobé cementové omítky, ale teprve se ukáïe, jak je jeho skuteãn stav. Také cihlová plenta na jejich spoleãné kurtinû je znaãnû degradovaná. Je v ak smutné, Ïe do dne ní doby není v plné mífie respektováno rozhodnutí odboru kultury a památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy, které ukládalo, Ïe pro celou délku barokního opevnûní bude zpracován návrh sanace. 8 Restaurátorsk prûzkum na obnovu bastionû v dané lokalitû byl proveden zatím pouze pro bastion XIV, zámûr jeho opravy je aktuálnû projednáván s orgány památkové péãe. 9 Stavba na Pra ném mostû dávno zaãala, ale tento dûleïit podklad pro celkovou obnovu unikátní 7 Dle oficiálního názvu stavba evidenãní ãíslo 9515 Myslbekova Pra n most (MYPRA). 8 Spisov archiv NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze, Rozhodnutí odboru kultury a památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy, ã. j. MHMP /2005/Mül ze Petr JUSTA, Jan MJARTAN: Bastion XIV, Praha 6, U Pra - ného mostu, doplàkov restaurátorsk prûzkum, GEMA ART GROUP, a. s.,

4 barokní fortifikace stále chybí. Naplnûna je pouze podmínka provedení stavebnû-historického prûzkumu. 10 Úkolem památkové péãe pro dal í jednání je minimalizovat dopad stavby na její okolí a prostfiedí PraÏské památkové rezervace. Dané území je vzácné tím, Ïe bylo u etfieno intenzivní novodobé zástavby a dovoluje zváïit vhodnou rehabilitaci dochovan ch památkov ch hodnot v rámci pfiirozeného pásu tvofieného barokním systémem hradeb na hranici praïské rezervace. Budoucí sanace barokního opevnûní by mûla poãítat s postupn m odstraàováním památkov ch a architektonick ch závad v dané lokalitû; jedná se napfiíklad o odstranûní provizorií, která se nacházejí v prostoru hradeb, a to nejen u staveni tû u Pra ného mostu, ale v celém pásu aï k hradbám pfii Keplerovû ulici. Pokud by byl tento poïadavek splnûn, mohl by b t vzácnû dochovan úsek hradeb rehabilitován jako celek se zásadním podílem zelen ch ploch a klidov ch zón. V pfiípadû rekonstrukce bastionu XIII a XIV je nutné zváïit i ãásteãnou náznakovou rekonstrukci pfiíkopû opevnûní ãi propojení celého úseku s dnes málo vyuïívanou ulicí U Pra ného mostu, která v souãasnosti slouïí jako parkovi tû. Vzhledem k tomu, Ïe v souvislosti s tunelem je poãítáno i s podzemními gará- Ïemi, je vyuïití této ulice jako parkovi tû v dal- ích letech jiï nadbyteãné. Mûlo by se lépe profilovat ukonãení bastionu XIV a dle doporuãení zpracovatele stavebnû-historického prûzkumu by mûlo b t zváïeno v urãité redukované podobû i dotvofiení a doplnûní takzvaného kavalíru pfied horním vyústûním dne ní ulice U Pra ného mostu do ulice Jelení. 11 Nezb vá neï doufat, Ïe spoleãnû se zprovoznûním severozápadního okruhu Prahy dojde i k rehabilitaci barokního opevnûní, které se tunelového komplexu bezprostfiednû dot ká. V zkum barokního opevnûní Prahy a jeho pfiedpolí v prostoru bastionû XI, XIII a XIV Cílem archeologického v zkumu probíhajícího od roku 2008 je získání maxima informací o v voji krajiny na západním a severním pfiedpolí PraÏského hradu od star ího kvartéru po souãasnost. Specifikem je moïnost studia pozûstatkû lidsk ch aktivit v kontextu s v vojem reliéfu historické krajiny i georeliéfu a jeho geneze, coï je dáno abnormálními hloubkami stavebních jam sahajícími za hranice bûïn ch stavebních prací. 12 Jedním z hlavních témat, na nûï se v zkum soustfieìuje, je studium barokních hradeb a jejich pfiedpolí. Poloha hradeb ve vztahu ke geomorfologick m pomûrûm Primární funkcí fortifikaãního systému bylo uzavfiít a chránit sídelní plochu uvnitfi hradeb a umoïnit její obranu. Po zapojení severního pfiedpolí PraÏského hradu s Královskou zahradou, BaÏantnicí a ãernínsk mi zahradami do obvodu mûsta se na severní stranû roz ífiilo opevnûné území za údolí potoka Brusnice na dal í návr í, naz vané v úseku proti HradãanÛm a PraÏskému hradu Bruska. Toto návr í na západû vybíhá ze stfie ovické plo iny a smûrem k v chodu mírnû klesá k Letenské pláni. Dne ní hfibetnice probíhá pfiibliïnû ulicemi Jelení a Mariánské hradby, 13 pûvodní pfiirozená vrcholová linie se nacházela o nûco jiïnûji. JiÏní stranu hfibetu tvofií v raznû zahloubené údolí potoka Brusnice, na stranû severní se svah jiï mírnûji sklání k údolí b valého Dejvického potoka. Barokní hradby byly zaloïeny na strategické poloze, z níï je v irokém úhlu pfiehlédnutelná krajina severu a severozápadu mûsta. Vedení hradeb sledujících paralelnû smûr hfibetu bruského návr- í (s velmi mírn m sklonem k v chodu) bylo bezpochyby predisponováno morfologií terénu, která je pfiedurãena geologickou stavbou území a zejména dynamikou exogenních pochodû v období star ích ãtvrtohor pleistocénu. PÛvodnû zarovnan povrch byl postupnû brázdûn gravitaãnû erozní ãinností vodních tokû a souãasnû zarovnáván ukládáním akumulací kvartérních sedimentû. V chodní ãást severního úboãí byla modelována v razn m stupnûm, pozûstatkem nárazového bfiehu meandru stfiedopleistocénní Vltavy. Zbudováním hradeb se zmûnila pûvodní konfigurace terénu a na nûkolik staletí byla fixována aï do doby ru ení opevnûní. 14 V dobû svého vzniku pûsobily hradby v otevfiené krajinû bezesporu dominantnû, dnes jiï v souvislé zástavbû a umûle upravovaném terénu opticky zanikají. Barokní hradby mezi bastiony XI XIV z pohledu historie a stavebnû-historického prûzkumu z roku 2005 Sledovan úsek barokní fortifikace mezi Pohofielcem a bastionem XIV u Pra ného mostu patfií nespornû k nejsloïitûj ím a nejexponovanûj ím dílûm praïského opevnûní. AÏ do druhého desetiletí 17. století bylo hradãanské mûsteãko vymezeno hradbami z doby kolem roku 1320, se tfiemi bránami a dvûma men ími fortnami, ke kter m se o tfiicet let pozdûji petfiínská hradba Karla IV. nad jiïním svahem pouze pfiipojila. Vût í stavební zmûny byly zde nepochybnû podmínûny zejména pov ením Hradãan na mûsto královské. S tímto aktem jistû souvisí i pozdûj í vybudování horní strahovské brány, dokonãené nebo upravované roku Je tû v tomto roce, po poráïce stavovského vojska u Záblatí, se mûsto muselo zaãít intenzivnû pfiipravovat k obranû západního a severního pfiedpolí PraÏského hradu. Pfii nové bránû se poãaly vr it sypané bastiony zpevàované palisádami a pfied nimi se souãasnû zaãal kopat pfiíkop, u brány pfiemostûn. Dotvofiení tohoto valového systému pfii severním boku Hradãan z doby pfied bûlohorskou bitvou sice podrobnûji neznáme, jeho jistou pfiedstavu nám v ak poskytuje nákres uloïen ve vídeàském váleãném archivu z roku Zdá se, Ïe se linie tohoto opevnûní pfiíli neli ila od pozdûj ích hradeb barokních. Promûna Prahy v barokní pevnost sevfienou vûncem obezdûn ch bastionû a kurtin byla znaãnû nároãná a zdlouhavá. Na rozdíl od obvodu praïsk ch historick ch mûst, kde byla barokní fortifikace pfiedloïena pfied star í, stfiedovûkou hradbu, v stavbu na levém vltavském bfiehu komplikovala sloïitá terénní situace, existence star- ích sypan ch valû a provizorní obranná zafiízení. Tyto okolnosti, stejnû jako rozdílná kvalifikovanost mnoïství najat ch provádûcích pracovníkû a jejich dozoru, pfii postupné realizaci hradeb 10 Franti ek KA IâKA, Lubo LANCINGER: Hradãanské hradby v rozsahu bastionû ã. XI XIV, stavebnû-historick prûzkum, Praha TamtéÏ, s Záchrann archeologick v zkum v Praze 6-Hradãanech (stavba 9515) provádí Archeologick ústav AV âr Praha, v Praze 6-Dejvicích (stavby 079, 080) táï instituce, a to jako subdodavatel pro firmu Archaia Praha, o. p. s. V zkumn t m tvofií I. Fridrichová (vedoucí v zkumu, pleistocén, paleolit), I. Herichová (geologie) a K. Tomková (historické terény). Po technické stránce v zkum zaji Èují pracovníci firmy Prospecto. V zkum hradeb je realizován v úzké spolupráci s NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze (V. Barto ová). Vzhledem k tomu, Ïe archeologick v zkum stále probíhá, má tento pfiíspûvek charakter pfiedbûïné zprávy. 13 Na severozápadním ohybu hradeb u bastionu XI dosahuje nadmofiská v ka úrovnû 274 m n. m., nad bastionem XIV 258 m n. m. (u paty bastionu 244 m n. m.). 14 Naproti tomu na území praïské periferie vnû pásu fortifikace docházelo k velk m zásahûm do podoby krajiny, zejména v souvislosti s tûïbou nerostn ch surovin. Na západ a na sever od hradeb byly eolické spra ové sedimenty (snad spolu s deluviofluviálními) uloïené na severním svahu údolí potoka Brusnice a ve spra ovém pokryvu v bubeneãsko-dejvické oblasti tûïeny jako cihláfiská surovina, nejintenzivnûji v prûbûhu 19. století. 15 VídeÀ, Kriegsarchiv, plánová signatura VIIe

5 zpûsobily urãitou nepravidelnost v jejich prûbûhu, ale i v dílãí stavební podobû systému. Poãátky velkorysého definitivního levobfieïního opevàování Prahy velmi upfiesnilo dal í studium pramenû ve vídeàském váleãném archivu. 16 V pracích na definitivním systému zahájen ch jiï pfied rokem 1640 se pokraãovalo znaãnû liknavû. Je to zfiejmé z ãetn ch jednání hrabûte Colloreda s Dvorskou váleãnou radou mezi lety , kdy hrabû poslal váleãné radû nov, upraven plán malostranského a hradãanského opevnûní. Z dal- í Colloredovy korespondence vypl vá, Ïe se toto opevnûní budovalo podle návrhu polního stráïmistra Alexandra Barriho z Florencie. Zmatky pfied závûrem tfiicetileté války po roce 1645 zpûsobily, Ïe nebyl ãas postupovat podle Barriho nákresû, a tak byly ponechány nûkteré staré raveliny mezi novû budovan mi bastiony a opevnûní bylo ve spûchu provizornû upraveno k obranû. AÏ po válce umoïnily finanãní prostfiedky vojensk ch orgánû postupnû nahrazovat zbylé sypané valy zdûn mi konstrukcemi. Likvidace nebo korekce staré soustavy pfiesvûdãivû dokládají zejména dochované úãtovací plány poãínaje rokem Plány a jejich konfrontace s povrchov m prûzkumem fragmentárnû dochovan ch úsekû ve sledovaném pásmu dovolují zde konstrukci hradeb vcelku spolehlivû rekonstruovat. Hradební zeì, vymezující vnûj í obrysy bastionû a ravelinû, byla podloïena základov m pasem z lomového kamene o prûfiezu podélného obdélníku. Vlastní opuková zeì byla nad základem prûmûrnû aï 3 m silná, na rubové stranû pfieváïnû z lícované opuky, zesílená v pravideln ch rozestupech polopilífii. Mírnû se naklánûjící lícovou stranu hradby pokr vala cihelná plenta, nejãastûji o síle délky cihly. Proti vzlínající vlhkosti chránily dolní díly ciheln ch plent vrstvy pískovcov ch kvádrû, které rovnûï zpevàovaly v echny hroty mezi boky a ãely bastionû aï po prûbûïnou oblounovou pískovcovou fiímsu, která koruny hradeb uzavírala. Star í grafické pohledy je tû pfiipomínají ochozy nad korunními fiímsami, chránûné parapetními zídkami a pfieru- ované pfii lomech hradební zdi prûchozími stráïními vûïiãkami. Tyto ochozy a vûïiãky v ak byly v prûbûhu 18. století odstraàovány. Hlinûné násypy nakonec spadaly aï ke korunní fiímse tak, jak se dosud více ménû uchovaly pfii bastionu XIII. 17 Obecnû se z dochovan ch úãtû dozvídáme, Ïe v stavba hradeb na sebe postupnû nenavazovala, ale Ïe byly bastiony budovány na nûkolika místech souãasnû, coï patrnû vedlo k dílãím nepravidelnostem pfii jejich vzájemném provazování. Zdûné konstrukce sledovaného dílu hradeb mezi bastiony XI XIV byly zfiejmû dokonãeny na poãátku 90. let 17. století. Dosypávání valû se v ak protáhlo aï do poãátku 18. století. AÏ do 19. století zde docházelo vût inou jen k obnovování a zmûnám profilû tûchto zemních násypû podle nov ch poïadavkû vojenské techniky. Postupné zanikání a likvidace praïského hradebního obvodu mûly svûj poãátek v roce 1866, kdy dal císafi Franti ek Josef I. souhlas s bouráním hradeb a Praha se stala otevfien m mûstem. Poslední podobu dosud funkãního systému mezi bastiony XI a XIV spolehlivû dokládá takzvané demoliãní zamûfiení z roku 1893, vypracované stavebním oddûlením 8. sboru, na jehoï základû byly následnû nûkteré úseky bourány. Plány zachycují sloïité valové násypy na korunách hradeb, pfiíjezdové rampy na dûlová postavení, suché pfiíkopy se ikm mi, zde neobezdûn mi kontreskarpami, které sledovaly kryté cesty chránûné násypy koli È. Dílãí pfiíãné fiezy dokumentují tehdej í v ky hradebního obvodu a profily pfiíkopû a valû. Na tûstí ani pfiedpokládaná totální demolice barokních hradãansk ch hradeb neprobûhla v plném rozsahu a nadále dovoluje dal í obohacení na ich informací o velkorysé opevàovací soustavû praïsk ch historick ch mûst. Archeologick v zkum vybran ch úsekû barokního opevnûní a jejich pfiedpolí Poznatky ke studiu v voje barokního opevnûní a jeho pfiedpolí pfiinesla v rûzné mífie v echna staveni tû jáma Myslbekova západnû od bastionu XI, Pra n most hradby u bastionû XIII a XIV v Praze 6-Hradãanech, Dejvice v ir ím okolí dejvického nádraïí a stanice metra Hradãanská. Informace o pfiedpolí hradeb jsou získávány prostfiednictvím dokumentovan ch fiezû a dále formou dohledu pfii tûïebních pracích, neboè vzhledem k rychlosti a technologii v stavby tunelu Blanka se jen zcela v jimeãnû podafiilo nûkteré situace zkoumat plo nû. 9 Obr. 9. Sapov a podkopov útok na opevnûní mûsta Prahy v roce (Sbírka plánû NPÚ ÚP) Pfiedpolí bastionu XI Konfigurace terénu v západním pfiedpolí bastionu XI je poznamenaná nejen zemními zásahy souvisejícími s v stavbou fortifikace, ale také tûïbou cihláfiské suroviny, která byla v údolí Brusnice provozována od poloviny 18. a v 19. století. Zcela zásadní zásah do morfologie terénu pfiedstavuje hloubení stavební jámy Myslbekova a nájezdové rampy k ní v lednu aï záfií 2009, které znamenalo úplné odtûïení v seku jiïního úboãí vrchu Bruska pfiecházejícího ve stfie ovické návr í v prostoru b valé strahovské cihelny jiïnû od kfiiïovatky ulic Patoãkova a Stfie ovická a západnû od bastionu XI na levém bfiehu potoka Brusnice. Ve stavební jámû bylo v zkumem kromû sekundárnû pfiemístûn ch zbytkû ranû stfiedovûkého pohfiebi tû z druhé poloviny 9. aï 10. století, 18 stop po fun- 16 VídeÀ, Kriegsarchiv, protokoly dvorní váleãné rady z let , rukopis ã , PhDr. M. Vilímková. 17 Ochozy a vûïiãky ze 17. století zachycuje prospekt Van Ouden Allena z roku 1685, ãásteãnû jsou je tû na kresbách F. B. Wernera z doby kolem roku Pohfiebi tû bylo naru eno strahovskou cihelnou a pfii v stavbû hlavní silnice jiï v první polovinû 19. století. V Národním muzeu v Praze a v premonstrátské kanonii Strahov se dochovala ãást pfiedmûtû zachránûn ch páterem Krolmusem i jin mi dárci. Zfiejmû dal í ãást tohoto pohfiebi tû byla naru ena ve 20. letech 20. století v kfii- Ïovatce ulic Patoãkova a Stfie ovická. Jeho datování se opírá o dochované ãi v literatufie zmínûné perky. BlíÏe Katefiina TOMKOVÁ: Ranû stfiedovûká pohfiebi tû na pfiedpolí PraÏského hradu I, in: Pohfibívání na PraÏském hradû 243

6 Obr. 10. Praha, Hradãany, bastion XIII, prav líc, úsek B, v sek fotogrammetrické dokumentace. Líc po kozen recentními otvory pro kotvy, stupàovitû klesající kamenná armatura a základ bastionu s pfiedstupujícím zdivem. V pravé ãásti snímku jsou zachyceny uloïeniny, do nichï byl základ bastionu zaloïen. (Autofii J. indeláfi a B. Vácha, Geo-cz Tábor) Obr. 11. Praha, Hradãany, bastion XIII, prav líc, nadzemní cihlová a základní kamenná armatura. V subrecentním poru ení líce je patrné opukové jádro zdi. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) Obr. 12. Praha, Hradãany, bastion XIV, lev líc, úsek G, v sek fotogrammetrické dokumentace. (Autofii J. indeláfi a B. Vácha, Geo-cz Tábor) Obr. 13. Praha, Hradãany, bastiony XIII a XIV s kurtinou. V sek modelu s vyznaãením fotogrammetricky dokumentovan ch zdiv, sond 10 a 11. (Autofii J. indeláfi a B. Vácha, Geo-cz Tábor) gování strahovské cihelny a zdiv následn ch objektû octárny objeveno stratigraficky pod nimi dosud neznámé zdivo, které funkãnû souvisí s bastionem XI, tvofiícím severozápadní nároïí praïsk ch hradeb. Základové zdivo bylo opukové, nadzemní partie zdiva byla opatfiena vnûj ím cihlov m plá tûm a kamenn mi bloky u její paty. Archeologick v zkum neumoïàuje podrobnûj í datování objeveného zdiva neï do doby existence hradeb, respektive do doby, neï zaãala v prûbûhu 18. století fungovat cihelna strahovského klá tera. Na vût inû pohledû a plánû hradeb není tato zeì zachycena. V jimkou jsou plány sapového a podkopového útoku z roku 1742, na nichï je vyobrazen retranchement, jehoï souãástí by zeì mohla b t, zvlá tû víme-li o pomûrnû aktivní stavitelské ãinnosti FrancouzÛ v období mezi obsazením Prahy a habsburskou protiofenzívou. Stav zdi ani okolních terénû nedovoluje rozhodnout, zda dochovan úsek zdi nemûïe b t v sledkem nûjakého nedokonãeného zámûru. Otázku interpretace novû objevené zdi tak zatím ponecháváme otevfienou. V oblasti bastionu XI a na jeho západním pfiedpolí lze dále sledovat vztah hradby a vodoteãí. Bûhem tûïebních prací ve stavební jámû Myslbekova západnû od bastionu XI bylo odkryto koryto toku stékajícího po severním svahu údolí Brusnice vyplnûné písãitojílovit mi náplavy. 19 Vzhledem k morfologii erodovaného skalního podkladu lze usuzovat, Ïe se jednalo o pfiirozenou vodoteã (prameni tû), která aktivnû modelovala reliéf. Pfiíãná brázda, kterou vodoteã vytvofiila na svahu údolí, mohla b t vyu- Ïita pfii vymezení pásma barokního opevnûní. Na západní stranû opevnûní mezi bastiony X a XI musela hradební zeì pfiekonat údolí potoka Brusnice. Pfii nejniï í kótû 262 m n. m. v ose údolí to znamenalo více neï desetimetrové pfiev ení. PÛvodnû meandrující a pfiesouvající se koryto Brusnice 20 je dnes svedené do regulace k jiïní hranû údolí. Pod hradební zdí kurtiny je kanalizováno a v otevfieném toku se opût objevuje aï v chodnû od domu ãp. 191 na Novém Svûtû. Vnûj í a jeho pfiedpolích, díl I.2, Castrum Pragense 7, Praha 2006, s Bûhem archeologického v zkumu v roce 2009 bylo zji tûno, Ïe hlína, která se nehodila k cihláfiskému zpracování, se objevila ve v sypce ukládané na úboãí návr í a spolu s ní se v tomto prostoru ocitly i ojedinûlé pfiemístûné zbytky hrobû v podobû kumulací lidsk ch kostí, a to vãetnû ojedinûl ch souãástí hrobového inventáfie (nûï, ocílka). 19 Stavební jáma Myslbek, fiez 3B, fiez 12, Zdokumentováno ve zji Èovacích r hách v prostoru budoucí retenãní nádrïe takzvaného rybníka V ancích. BlíÏe Iva HERICHOVÁ: Zpráva o zji Èovacím archeologickém v zkumu provedeném na lokalitû Praha 6-Hradãany, ulice Myslbekova, ppã. 348/1, 2009, archiv Archeologického ústavu AV âr Praha, ã. j /

7 Obr. 14. Praha, Hradãany, celkov pohled na prav líc bastionu XIII po zahájení stavebních prací. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) Obr. 15. Praha, Hradãany, celkov pohled na prav líc bastionu XIII s hlavní stavební jámou v popfiedí. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) Obr. 16. Praha, Hradãany, bastion XIV, pohled na oãi tûné zdivo levého líce v úseku G. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) Obr. 17. Praha, Hradãany, hlavní stavební jáma mezi bastiony XIII a XIV, v sek jiïní stûny (fiez 20). ez dvûma pfiíãn mi erozními r hami brázdícími severní svah bruského návr í, které se zahlubují do zvûtralého skalního podloïí, na bázi jsou vyplnûny písãit mi vrstvami s kamenit m tûrkem, na povrchu zaváty spra í. V pravé ãásti snímku je erozní r ha poru ena novovûk mi objekty. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) stranu hradeb lemoval pfiíkop, kter v krátkém úseku podél bastionu XI svádûl de Èové vody do Brusnice. Jeho pozûstatkem mûïe b t brázda severojiïního smûru, která byla do nedávné doby v reliéfu patrná. Témûfi po vrstevnici na severním úboãí stfie ovické plo iny probíhal otevfien kanál pfiivádûjící vodu z rybníkû u obcí Ch nû a Hostivice do zásobovacího rybníku v BaÏantnici PraÏského hradu. Vody z kanálu vybudovaného Rudolfem II. byly po postavení hradeb svedeny do rour. 21 âásteãnû v ak nadále vyúsèovaly do severní vûtve hradebního pfiíkopu podél Mariánsk ch hradeb a v dal í vûtvi se odpojovaly je tû pfied nároïím bastionu XI a západním pfiíkopem stékaly smûrem k jihu, do Brusnice. Na svahu údolí pozdûji rozrytého tûïbou cihláfisk ch hlín se jiïní tok dále vûtvil a pravdûpodobnû i pfiesouval. 22 Bastiony XIII a XIV Archeologick ústav AV âr v Praze spolupracoval s pracovníky NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze pfii zaji tûní památkové ochrany bastionû XIII a XIV s cílem ochránit tûlesa bastionû tak, aby po ukonãení stavebních prací bylo moïné provést jejich rekonstrukci. 23 V této souvislosti bylo pfiijato rozhodnutí o doplnûní stavebnû-historického prûzkumu o údaje zachycené pfii v zkumu novû odkr van ch ãástí zdiv skryt ch pod zemí, vãetnû zji tûní úrovní základov ch spár a kvality dochování základû bastionû. Základové pomûry vnûj í zdi hradebního tûlesa jsme mûli moïnost podrobnûji prozkoumat v pfiípadû pravého líce bastionu XIII a levého líce bastionu XIV. Ve tfiech sondách byla obnaïena základová spára, vïdy poloïená do svahov ch sedimentû ãi na eluvia (nepfiemístûné povrchové vrstvy zvûtralého skalního podloïí) letensk ch vrstev. ÚroveÀ základû pravdûpodobnû nikdy nesestoupila pfiíli nízko po svahu, neboè se drïela blízko povrchu dostateãnû únosného skalního podloïí. Prostor severnû od paty hradební zdi byl vyuïit pro zaloïení pfiíkopu a budování dal ích obrann ch prvkû, které v raznû zasáhly do podoby pûvodního reliéfu. I pfii zdánlivû jednoduché morfologii povrchu se stavba musela navíc pot kat s drobn mi nerovnostmi terénu, které brázdily úboãí svahû hfibetu. Pfii zakládání bastionû bylo 21 Také odvádûní vody z hradního rybníka do bubeneãské obory bylo fie eno kanálem pod bastionem XIV. Vûra VÁVROVÁ: Zásobování PraÏského hradu vodou v minulosti, in: J. Jásek, Klenot mûsta. Historick v voj praïského vodárenství, Praha 1997, s Zobrazeno napfiíklad na historick ch mapách a plánech: Situaãní plán J. Seidla a M. Modraye z roku 1784 (Sbírka plánû NPÚ ÚP, viz obr. 7), Plán severního okolí Prahy mezi lety , kde je tábor a kde se koná ostrá stfielba pluku polního dûlostfielectva ã. 1 (Sbírka plánû NPÚ ÚP, viz obr. 1), Hydrografická mapa Vltavy (Sbírka plánû NPÚ ÚP). 23 PÛvodnû navrhované fie ení (ãásteãné odbourání západní ãásti bastionu) by v první fiadû znamenalo váïné poru ení zákona o památkové péãi. Dále by pak znaãnû ohrozilo památku samu a rovnûï v raznû prodraïilo náklady na její rekonstrukci. 245

8 Obr. 18. Praha, Dejvice, plocha C3 s pfiíkopem se svûtlou v plní (objekt 44) zahlouben m do tmavé holocenní pûdy. Z levého prûkopu pochází nález mince, v pravém prûkopu byla odkryta kostra konû. V popfiedí blíïe nedatovan a funkãnû nezafiazen objekt 74. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) Obr. 19. Praha, Dejvice, severní pfiedpolí Bruské brány (1) s vyznaãením archeologick ch nálezû: zasypan pfiíkop s kostrou konû (2), pyrotechnologické objekty (3, 4), kostrov hrob (5). (Foto Ale Kössl) Obr. 20. Praha, Dejvice, plocha C3, kostra konû. (Foto Archeologick ústav AV âr Praha) nutné poãítat se sklonem povrchu ve smûru západ-v chod, kter je z pohledu geomorfologa sice mírn, z hlediska v stavby hradeb v ak pfiedstavuje urãitou komplikaci. Srovnáme-li nivelaãní úrovnû povrchu fiíms, pat nadzemního zdiva a základov ch spár bastionû XIII a XIV, registrujeme aï desetimetrové rozdíly. 24 V rámci pokraãování v zkumu je plánováno dokonãení dokumentace bastionu XIV a souãasného stavu dvouúrovàov ch korun bastionû. 25 Získaná data jsou vyuïívána pfii tvorbû tfiídimenzionálního modelu bastionû, kter mûïe slouïit nejen k odborn m úãelûm, ale v kombinaci s demoliãním zamûfiením z roku 1893 téï jako podklad pro projekt jejich rekonstrukce. 26 Bastion XIII (sv. Benedikta) V souladu s postupem sniïování terénu podél bastionu XIII byla provádûna fotogrammetrická dokumentace v chodního líce bastionu XIII, a to nadzemní i základové ãásti. 27 Studovány byly zvlá tû konstrukãní detaily základû bastionu. Ukázalo se, Ïe opukové základové zdivo bylo zdûno do v kopu v podloïních uloïeninách charakteru spra í a eluvia letensk ch vrstev. Nebylo zdûno najednou, ale po etapách. Objevenou situaci je moïné interpretovat tak, Ïe v stavba pravého boku a líce v první fázi probíhala nezávisle a prav líc byl zdûn ve smûru od západu k v chodu. Za zajímav detail lze povaïovat vyrovnávku z drobn ch opukov ch kamenû, umoïàující drobnûj í korekce povrchu koruny základu pod kamenn mi bloky nadzemního plá tû bastionu. Nadzemní armatura se skládá z vnitfiního jádra z lomov ch pískovcov ch kamenû, k nimï pfiiléhá plenta ukonãená na vrcholu fiímsou (kordonem). 28 Ta je u paty bastionu a na nároïích vyzdûna z velk ch kamenn ch blokû, zatímco vût ina plá tû je cihlová. Na nûkolika neomítnut ch místech do lo k novodobému naru ení cihlového plá tû hradeb. V jednom ze vznikl ch v klenkû byla nalezena pfiilba z druhé svûtové války. Za nevhodn zásah je tfieba povaïovat recentní pfiezdûní severního nároïí bastionu v souvislosti s jeho rekonstrukcí z roku 2004 i navrtání otvorû pro kotvy do plá tû i tûlesa bastionu XIII v prûbûhu v stavby tunelu Blanka. 29 Bastion XIV (sv. Václava) V rámci v zkumu byly oãi tûny dochované líce a ãásti opukového jádra ãelní zdi bastionu XIV tak, aby bylo moïné zjistit rozsah dochovan ch lícû skryt ch pod zeminou a recentními odpadními vrstvami. Cílem sondy 10 pfii severním nároïí bastionu bylo ovûfiení podoby a zji tûní stavu nároïí aï na základovou spáru. Konstrukce bastionu XIV v základních rysech odpovídá konstrukci bastionu XIII. Základové zdivo je tvofieno stfiídajícími se velk mi, relativnû pravideln mi, do podoby kvádru osekan mi opukov mi kameny a fiadami men ích kamenû v místech, kde bylo potfieba vyrovnat nerovnosti. Toto zdivo je pfiekryto konstrukcí z nepravideln ch lomov ch opukov ch kamenû tvofiících vyrovnávku pod kamenn mi bloky plenty nároïí a paty v chodního líce. Na nû pak navazuje cihlov líc. Korunní fiímsa není dochována. Malta základu je hnûdá, písãitá, velmi rozpadavá, na rozdíl od kvalitnûj í kompaktní malty nadzemního zdiva. Základové zdivo je zaloïeno do pomûrnû únosn ch svahov ch sedimentû. K nadzemnímu zdivu v ífii nejménû 2 m pfiiléhají recentní naváïky. Západní líc bastionu je tvofien opukov m jádrem po kozovan m kofieny vegetace, k nûmuï pfiiléhá cihlová plenta nesoucí stopy mlad ích oprav. V sondû 11 bylo zji tûno v celé dokumentované v i západní 24 Bastion XIII v chodní líc: povrch fiímsy na západním konci 260,32 m n. m., na v chodním 256,13 m n. m.; pata bastionu na západní stranû 253,68 m n. m., na v chodní 249,50 m n. m. Základová spára ve stfiední ãásti v chodního líce byla dokumentována v úrovni 249,77 m n. m. na fiezu S5 v úrovni 247,40 m n. m. Bastion XIV západní bok: fiímsa 252,44 m n. m. Bastion XIV severní nároïí: povrch dochované ãásti nároïí 248,98 m n. m., pata bastionu 242,15 m n. m., základová spára 239,59 m n. m. 25 Horní vysok zemní val bastionû XIII a XIV tvofiil hlavní obranné postavení. Na bastionu XIV byl kromû toho zbudován sypan kavalír, tvofiící vyv ené dûlostfielecké postavení. Jeho v stavba byla v sledkem aï mlad ích stavebních úprav Mariánsk ch hradeb v 18. století. DoloÏen je jiï na pohledu ze zvonice chrámu sv. Víta J. J. Dietzlera z roku V souvislosti s rekonstrukcí ohradní zdi Ministerstva obrany âr v roce 2009 byl zdokumentován fiez tímto kavalírem, jehoï násypy obsahovaly zlomky novovûké keramiky. 26 Zamûfiení v zkumu provádí A. Kössl, fotogrammetrickou dokumentaci firma Geo-cz Tábor (J. indeláfi a B. Vácha), která je téï autorem modelu. 27 Dokumentace se musela pfiizpûsobit nesystematickému postupu stavebních prací, které tak probíhaly za rûzn ch klimatick ch a svûteln ch podmínek. Z tohoto dûvodu jsou na celkov ch snímcích patrná v raznûj í dokumentaãní rozhraní, neï by tomu bylo pfii systematické dokumentaci. 28 V kurtinû mezi bastiony XIII a XIV není fiímsa dochována a je nahrazena betonov m náznakem. 29 PfiestoÏe závazné rozhodnutí uvádí, Ïe v prûbûhu stavby nesmí dojít k zásahûm do tûlesa bastionû, a pfies nesouhlasné stanovisko NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze bylo v prûbûhu stavby vynuceno vyjádfiení, které naru ení bastionu umoïnilo. 246

9 nároïí vyzdûné z kamenn ch blokû a ukonãené na levém boku fiímsou. Terény pfiiléhající k bastionu na severní a severozápadní stranû jsou v hradnû recentního a subrecentního stáfií a svûdãí o znaãném po kození terénu inïen rsk mi sítûmi a dal ími novodob mi zásahy, které probûhly bez vûdomí památkov ch orgánû a pfiítomnosti archeologû. Prostor severnû od bastionû XIII a XIV V prûbûhu tûïebních prací byly dokumentovány fiezy, jejichï kompletace a anal za umoïní rekonstrukci v voje terénû severnû od bastionû od star ího kvartéru po souãasnost. Hlavní stavební jáma pfiinesla cenné informace vypovídající o dynamickém geologickém a geomorfologickém v voji tohoto prostoru ve ãtvrtohorách. Zarovnané staropaleozoické (a svrchnokfiídové) povrchy uklonûné k severov chodu tvofií dnes nejv e vystupující polohy reliéfu PraÏské plo iny. 30 Rozbrázdûním povrchu erozními údolími vodních tokû vznikly typické tvary plo iny a hfibety. Na vypreparování bruského hfibetu v rezistentních horninách se podílely toky Brusnice a Dejvického potoka. K modelaci severního svahu hfibetu pfiispûl tok pleistocénní Vltavy, která sv m meandrem zasahovala hluboko k západu, aï k v chodnímu okraji dne ního katastru Stfie ovic. 31 Vytvofiila tak v razn obloukovit záfiez do skalního podloïí. Svahy hfibetu byly zbrázdûny pfiíãn mi erozními r hami prohlubovan mi obãasn mi drobn mi toky a splachy. 32 Zvûtralé horniny skalního podkladu byly pfiekryty mocn m souvrstvím kvartérních sedimentû, které se podílely na celkovém vyhlazení a zmûkãení reliéfu. Na severním svahu bruského hfibetu jsou to pfieváïnû svahové, eventuálnû splachové 33 a eolické sedimenty 34 s pfiemístûn mi relikty pûd nab vající mocnosti ve smûru k severozápadu. V opu tûném meandru Vltavy, která bûhem pleistocénu odstoupila dále k severozápadu, byly fiíãní náplavy pfiekryty souvrstvím sedimentû o mocnosti 26,5 m (vãetnû 4 m antropogenních). 35 Z pohledu historick ch terénû je moïné pfiedbûïnû konstatovat v razné zmûny a úpravy pûvodního reliéfu, pfii kter ch docházelo k velk m pfiesunûm materiálu v e charakterizovaného geologického podloïí. Ukázalo se napfiíklad, Ïe bastion XIV byl zaloïen do v raznû umûle sníïeného terénu, pfiiãemï na fiezu v hlavní stavební jámû se podafiilo zachytit hranu této úpravy. Pfii tvorbû glacis byly v nejvût í mífie vyuïity pfiedev ím neantropogenní sekundárnû pfiemístûné uloïeniny, obsahující jen minimum archeologick ch nálezû. Glacis byla naru ována ve v ech fázích svého v voje od novovûku po souãasnost. K její v razné promûnû do lo zvlá tû po zániku funkce hradeb v 19. a 20. století. Právû v této dobû postupné zaváïení pfiíkopû a ukládání odpadu zahladilo stopy po jejich existenci. Z dokumentace jejich pozûstatkû na fiezech u bastionu XIII je pfiitom jednoznaãnû patrné, Ïe kontreskarpy nebyly vyzdívány. Vojenské leïení severnû od hradebního pásma V Dejvicích trasa tunelu Blanka protíná terény areálu dejvického nádraïí jiïnû od Ïelezniãní trati, stavební práce v rûzné mífie zasahují i do prostoru tfiídy Milady Horákové a do ulice Dejvická. Oproti pûvodnímu pfiedpokladu, Ïe v okolí stanice metra Hradãanská byly historické terény jiï v minulosti zniãeny v stavbou metra, se v ak ukázalo, Ïe právû v tomto prostoru se zachovaly situace dokládající vysokou dynamiku novovûk ch a novodob ch sídli tních aktivit vázan ch na blízkou kfiiïovatku v znamn ch cest na pfiedpolí Bruské/Písecké brány. 36 S problematikou hradeb a vojenství úzce souvisí objev torz vojenského leïení. 37 Právû s ním lze s nejvût í pravdûpodobností spojit pozûstatky novovûk ch pyrotechnologick ch pracovi È, které byly zji tûny ve v kopech pro pfieloïky inïen rsk ch sítí v Dejvické ulici a jiïnû odtud v hlavní stavební jámû. Na základû pfiedchozích poznatkû byla jihozápadnû od závor pfied kfiiïovatkou ulic Dejvická a Bubeneãská vytipována plocha pro plo n v zkum. Ta byla skryta na úroveà tmavé holocenní pûdy, v níï se vyr sovaly dva objekty, blíïe nedatovan objekt s v plní lomov ch kamenû a liniov v kop. V prvním z prûkopû tímto liniov m v kopem (pravdûpodobnû pozûstatkem pfiíkopu) byla uloïena kostra konû z vût í ãásti v anatomické poloze, s podkovami na kopytech. Jednalo se o dospûlého samce. Deformovaná olovûná kulka naznaãuje zpûsob usmrcení zvífiete. UloÏení lebky a jedné z konãetin mimo pûvodní anatomickou polohu naznaãuje, Ïe se jednalo jiï o mr inu. Nedaleko kostry leïela dochovaná prakticky celá nádoba, která byla pfiedbûïnû datována do 18. století, respektive spí e do jeho druhé poloviny. V druhém prûkopu byla objevena mince ãtvrtkrejcar Karla VI. ( ) raïená v Praze v roce Celá situace byla pfiedbûïnû interpretována jako pozûstatek vojenského leïení z roku Pfiedstavu vojensk ch událostí dokresluje i bagrováním silnû poru en ojedinûl kostrov hrob v dfievûné rakvi se Ïelezn mi spojovacími prvky v jiïní ãásti hlavní stavební jámy. Závûrem Gigantické zásahy do konfigurace terénu a odstranûní obrovsk ch objemû zeminy a hornin pfii v stavbû tunelu Blanka umoïní vûdcûm prozkoumat dlouh úsek v voje krajiny. V sledky v zkumu budou jistû pfiínosné pro geologii kvartéru, archeologii a paleoekologii, historii nejstar í i nedávnou. NavÏdy v ak zmizí na kousku zemû kus neopakovateln ch dûjin na í planety a zûstane zející hol skelet. Desítky metrû mocn plá È, kter dozrával stovky tisíc aï miliony let a spojoval nás takfika s matefisk m lûnem, je nenávratnû pryã. Neztrácíme v ak pouze terény naplnûné informacemi, ale pfiedev ím hmotu samotnou s cennou pûdou a ostrûvky vegetace. Pfiitom jiï dnes mûïeme fiíci, Ïe odstranûná souvrství ukr vala téï data, která zatím nejsme schopni vzhledem k jejich kvantitû a moïnostem na ich oborû zaznamenat, natoï zpracovat. Novû nataïen travní koberec a stromy zasazené do stavební suti náplavy bez minulosti budou Ïivofiit na vrstvû betonu. 30 Zkouman prostor je souãástí Hostivické tabule. Viz Bfietislav BALATKA: Geomorfologické pomûry a ãlenûní reliéfu, in: J. Kovanda et al., NeÏivá pfiíroda Prahy a jejího okolí, Praha 2001, s Srovnej Quido ZÁRUBA, Rudolf IMEK: Rozbor inïen rsko-geologick ch podmínek území Malé Strany, in: Sborník geologick ch vûd, fiada HIG, sv. I, 1964, s Tyto pfiíãné morfologické tvary byly zaznamenány na dokumentovan ch fiezech v prostoru jámy Myslbek a Hradby. 33 Pro svahové uloïeniny je uïíván také termín deluviální, pro splachové deluviofluviální. 34 UloÏeniny vzniklé ãinností vûtru jsou zastoupeny spra- emi a spra ov mi hlínami. 35 V achtû pro spadi tû v kfiiïovatce ulic Svatovítská a Milady Horákové byl povrch skalního podloïí zastiïen v hloubce 37 m od souãasného povrchu. 10,5 m mocné fiíãní sedimenty pfiekr valo aï 13 m svahov ch uloïenin a pfieváïnû redeponované spra e 9,5 m mocné. Souãasn povrch dosahuje kóty 243,20 m n. m. 36 Na plánech z 18. století je tato brána, jiï v letech 1719 aï 1721 stavûl Kry tof Dientzenhofer podle projektu italského císafiského stavitele G. B. Alliprandiho, oznaãena jako Karlova na pamûè krále Karla VI. ( ). 37 Vojenské leïení se v tomto prostoru rozkládalo od ãervna do prosince roku 1742, pfiiãemï jeho vnitfiní prostor zaujala francouzská pûchota, zatímco jezdectvo bylo soustfiedûno na jeho okraji u bfiehû Vltavy. BlíÏe k událostem let v kontextu s vojenskou exponovaností severního a západního pásma hradeb a jeho pfiedpolí Vladimír KUPKA: PraÏská opevnûní, Praha 2008, s Urãení mince provedl K. Smí ek. 247