SOUKROMÁ VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA PODNIKATELSKÁ, S. R. O.

Transkript

1 SOUKROMÁ VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA PODNIKATELSKÁ, S. R. O. STUDIJNÍ OPORA K MODULU PODNIKATEL dílčí část Podniková ekonomika Ryšková Ivana OSTRAVA 2013

2 OBSAH Úvod 3 1 Podnik a jeho základní charakteristika 4 2 Procesy a činnosti podniku 9 3 Hospodaření podniku 14 4 Daňová soustava 17 2

3 ÚVOD Předmět vymezuje podnik jako základní složku ekonomiky. Zabývá se komplexně všemi stránkami činnosti podniku, nejen stránkou ekonomickou, ale také organizační a informační. Cílem výuky je naučit studenty aplikovat ekonomické poznatky do praktické podnikatelské činnosti. Student získá základní dovednosti podnikových činností, orientuje se v daňové politice, aktivně využívá znalostí vztahů podniku k ostatním subjektům. Po prostudování textu budete znát: chápat a používat základní ekonomické pojmy samostatně pracovat s odbornou literaturou a dalšími zdroji informací chápat souvislosti a návaznost jednotlivých hospodářských činností znát základní pracovní postupy umět vyhodnotit skladbu majetku a zdrojů z hlediska ceny a rizikovosti umět sestavit kalkulaci nákladů používat teoretické znalosti pro aplikaci v praktické činnosti umět pracovat s právními předpisy 3

4 1. PODNIK A JEHO ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA Klíčová slova: Podnik, právní subjektivita podniku, ekonomická samostatnost podniku, cíle, funkce, okolí podniku, definice podniku, typologie, právní formy podnikání, obchodní firma, majetková a kapitálová struktura podniku, zakladatelský rozpočet, životní cyklus podniku Podnik je subjektem národního hospodářství relativně samostatnou jednotkou, kde se realizuje podnikání, vytváří přidaná hodnota fyzickou nebo právnickou osobou organizovanou jednotkou seskupením výrobních činitelů za určitým účelem Podnik uspokojuje cizí potřeby - vyrábí výrobky, poskytuje služby vlastní potřeby podnikateli poskytuje důchod 4

5 Základním charakteristickým znakem je právní subjektivita způsobilost k právům a povinnostem a právo jednat svým jménem ekonomická samostatnost samostatně hospodařící jednotka, která z výnosů hradí náklady, dosahuje zisku, je samostatným subjektem na trhu, rozhoduje o použití zdrojů, předmětu podnikání, organizačním uspořádání, způsobu řízení Podnik má určité cíle, které určují směr jeho vývoje, jsou základem plánování, slouží k inspiraci, motivaci, jsou základem pro hodnocení a kontrolu jeho činnosti. Cílem podniku je likvidita, finanční stabilita dosažení zisku, růst tržní hodnoty získání podílu na trhu Podnik plní určité funkce primární prodejní, výrobní, nákupní podpůrné personální, investiční, technické, sociální Okolí podniku tvoří makroprostředí legislativa, ekonomika, politika, vlastnictví mezzoprostředí dodavatelsko-odběratelské vztahy, trh, bankovní systém, podnikatelská infrastruktura mikroprostředí management podniku, vztahy v podniku, finanční situace 5

6 Definice podniku Je řada definic, Obchodní zákoník definuje podnik jako souhrn osobních, hmotných a nehmotných složek podnikání, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku. Podniky se liší velikostí, zaměřením činností, formou vlastnictví, právní formou podnikání, způsobem řízení Typologie podniků je třídění podniků podle určitých hledisek založené na tom, že některé podniky mají určité znaky společné a specifické. Podniky se člení podle vlastnictví, velikosti, typu výroby, sektorů, odvětví, právní formy podnikání Podnik může být fyzickou nebo právnickou osobou. Výhodou fyzické osoby je snadné založení podniku, menší kapitál, zisk náležící jedné osobě. Nevýhodou je neomezené ručení, omezený přístup ke kapitálu K právním formám podnikání náleží obchodní společnosti. Jsou to veřejná obchodní společnost komanditní společnost společnost s ručením omezeným akciová společnost Výhodou právnické osoby je dostupnost kapitálu, omezené ručení, profesionální management. Nevýhodou je administrativní náročnost, menší flexibilita, horší daňová optimalizace Obchodní firma Je obchodní jméno podniku, které nesmí být zaměnitelné. U fyzické osoby je to jméno, příjmení, případně dodatek.u právnické osoby je to název, právní forma podnikání, případně dodatek. Majetek = aktiva podniku Tvoří věci hmotné, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva, peníze, pohledávky, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání. Majetková struktura podniku je podíl jednotlivých druhů aktiv na celkové struktuře majetku. Majetková struktura ovlivňuje likviditu, tj. schopnost podniku přeměnit aktiva na peníze nutné k úhradě krátkodobých závazků. Jednotlivé druhy majetku se liší dobou používání, pořizovací cenou a tím, zda mění svou podobu. 6

7 Členění majetku majetek dlouhodobý = stálá aktiva (stroje, budovy, pozemky, auta ) majetek oběžný = oběžná aktiva ( zásoby, pohledávky, peníze ) Kapitál = pasiva = zdroje podniku Členění kapitálu vlastní kapitál vklad podnikatele nebo skupiny podnikatelů cizí kapitál vklad věřitele, nejčastěji banky Kapitálová struktura podniku je finanční struktura podniku, struktura zdrojů, ze kterých podnik vznikl. Zakladatelský rozpočet se sestavuje zpravidla při založení podniku a obsahuje přehled o majetkové a kapitálové struktuře podniku plán nákladů, výnosů a zisku plán toku hotovosti, tj cash flow Životní cyklus podniku znamená, že existence podniku je ohraničena začátkem a ukončením podnikání. Podnik prochází jednotlivými stádii svého vývoje - fázemi, které odráží stupeň rozvoje podniku a jeho výkonnost. Fáze životního cyklu podniku jsou: založení, růst, stabilizace, krize, zánik 1 1 Synek, M.: Manažerská ekonomika. Grada Publishing

8 DALŠÍ Z DROJE Synek, M.: Manažerská ekonomika. Grada Publishing 2003 KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Specifikujte podnik, jeho cíle, funkce a okolí 2. Vysvětlete právní subjektivitu podniku a jeho ekonomickou samostatnost 3. Definujte podnik dle Obchodního zákoníku 4. Co znamená typologie podniku 5. Porovnejte výhody a nevýhody podniku jako fyzické a právnické osoby 6. Vysvětlete pojem obchodní firma 7. Vysvětlete majetkovou a kapitálovou strukturu podniku 8. Definujte zakladatelský rozpočet 9. Specifikujte životní cyklus podniku 8

9 2. PROCESY A ČINNOSTI PODNIKU Klíčová slova: Zásobování, zásoby, plán nákupu, normování zásob, metoda ABC, metoda JUST IN TIME, optimální dodavatel, kupní smlouva,logistika, výrobní činnost, plán výroby, výrobní proces, typy výroby, prodej, činnosti prodeje, distribuční cesta, velkoobchod, maloobchod, zahraniční obchod Výrobní podniky plní funkce primární, ke kterým patří funkce zásobovací, výrobní a prodejní. Ostatní funkce jsou podpůrné, např. funkce investiční, personální, vědeckotechnická, sociální, bezpečnostní, finanční aj. Své funkce plní podnik prostřednictvím jednotlivých procesů a činností. 2.1 Zásobovací činnost podniku, logistika Úkolem zásobování je zabezpečit všechny druhy materiálu v potřebném množství, kvalitě, sortimentu, a místě k zajištění plynulosti výroby s co nejnižšími náklady. Zásobovací činnost vykonává samostatný útvar podniku, může být součástí obchodního útvaru, součástí výroby nebo je tato činnost zajišťována externě formou tzv. outsourcingu. 2 Zásoby Tvoří majetek, který dosud nebyl použit ke svému určení. Zásoby se člení dle různých hledisek. Jsou zásoby nakupované nebo vlastní výroby. Dle průběhu výrobního procesu jsou zásoby materiálu, nedokončené výroby, polotovary a hotové výrobky. Základní činnosti zásobování plánování a normování zásob výběr dodavatele smluvní zajištění realizace převzetí a zaplacení vyhodnocení 2 Synek, M.: Manažerská ekonomika. Grada Publishing

10 Plán nákup vychází z bilanční rovnice. PZ + nákup = spotřeba + KZ Nákup = spotřeba + KZ - PZ PZ počáteční zásoba KZ konečná zásoba Normování zásob je stanovení optimální zásoby, která zajistí plynulou výrobu s co nejnižšími náklady. Stanoví se jako časová norma zásob v jednotkách času, zásoba normovaná v jednotkách hmotných a normativ j jednotkách peněžních. Mezi nejznámější metody řízení zásob patří metoda ABC a metoda JUST IN TIME. K hlavním kritériím optimálního dodavatele patří kvalita, termín dodávek a cena. Mezi ostatní kritéria můžeme zařadit dodací podmínky, platební podmínky, záruční dobu Vztah s dodavatelem je právně zajištěn nejčastěji kupní smlouvou dle Obchodního zákoníku. Podstatnou náležitostí kupní smlouvy je označení dodavatele a odběratele, předmět smlouvy a kupní cena. K ostatním náležitostem patří doba, místo dodání, způsob placení, reklamační nároky Realizace nákupu, převzetí a zaplacení podmínek. řídí dle dohodnutých dodacích a platebních Zásobovací činnost se hodnotí zejména dle vynaložených nákladů zásobovacího aparátu, nákladů na dopravu a na skladování. Logistika Je vědní obor, který sleduje fyzické toky zboží od dodavatele k odběrateli informační toky v písemné podobě Logistický řetězec začíná nákupním marketingem a končí marketingem prodeje. 2.2 Výrobní činnost podniku Výrobní činnost ovlivňuje efektivnost a konkurenční schopnost podniku, tj. ovlivňuje výrobní náklady a cenu výrobku, dodací lhůty, kvalitu výrobku a šíři sortimentu. Výrobní činnost v užším pojetí je přeměna výrobních faktorů v hotový výrobek. v širším pojetí je to nejen přeměna výrobních faktorů, ale také zajištění materiálu, pracovních sil, dlouhodobého majetku i kapitálu 10

11 Plán výroby vychází z plánu prodeje a musí odpovídat výrobním zdrojům, tj. kapacitě strojů i počtu zaměstnanců a jejich časovému fondu. Plánování výroby zahrnuje plánování výrobního programu plánování výrobní kapacity plánování výrobního procesu Plánování výrobního programu určuje co vyrobit, pro koho a v jaké kvalitě. Plánování výrobní kapacity určuje v jakém množství vyrábět a jak je využita výrobní kapacita. Plánování výrobního procesu určuje postup výroby a průběžnou dobu výroby. Členění výrobního procesu Výrobní proces se člení podle účasti pracovní síly výrobní proces pracovní, mechanizovaný, automatizovaný, přírodní podle výrobního programu výroba základní, vedlejší, doplňková, přidružená podle výstupních prvků výrobní proces hlavní, pomocný, obslužný Typy výroby Podle množství a počtu druhů výrobků rozlišujeme typy výroby kusová sériová hromadná Zejména v hromadné a velkosériové výrobě je důležitá důkladná příprava výroby, která zahrnuje přípravu technickou konstrukční a technologickou ekonomickou organizační 11

12 2.3 Prodejní činnost podniku Úkolem prodejní činnosti je přesunout hotový výrobek nebo službu od výrobce ke spotřebiteli. Prodejní činnost vykonává samostatný útvar podniku nebo ve spojení s marketingem je součástí obchodního útvaru. Personálně je zajištěn zaměstnanci podniku, smluvními partnery, obchodními cestujícími, zásilkovou službou či maloobchodem. Aktivní funkce prodeje spočívá v tom, že usměrňuje výrobu dle přání zákazníka zákazníka dle možností výroby informuje o nových výrobcích Základní činnosti prodeje plán prodeje vychází z marketingového plánu, má podobu bilance zdroje prodeje = určení prodeje skladování normování zásob hotových výrobků, kontrola, kompletace, balení získávání odběratelů, smluvní zajištění expedice, fakturace evidence a hodnocení prodeje Distribuční cesty přímé výrobce spotřebitel výrobce maloobchod spotřebitel nepřímé výrobce velkoobchod maloobchod spotřebitel Velkoobchod Hlavní funkcí je přeměnit výrobní sortiment na spotřebitelský, vyrovnávat časový rozdíl mezi výrobou a spotřebou, vytvářet zásoby, zajistit dopravu, některé výrobní operace, informovat, zajistit další služby 12

13 Maloobchod Maloobchodní prodej zahrnuje prodej zboží, vlastních výrobků nebo některých služeb konečným spotřebitelům v maloobchodní síti, zásilkovým prodejem nebo v zařízeních pohostinství a ubytování. Zahraniční obchod Zahraniční obchod je směna přes hranice země. Předmětem je zboží, služby, práva. Má význam ekonomický, politický i kulturní. DALŠÍ Z DROJE Synek, M.: Manažerská ekonomika. Grada Publishing 2003 Obchodní zákoník KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Specifikujte zásobovací činnost podniku 2. Definujte zásoby 3. Vysvětlete pojem logistika 4. Specifikujte výrobní činnost podniku 5. Co je obsahem plánu výroby 6. Specifikujte výrobní proces a typy výroby 7. Specifikujte prodejní činnost podniku 8. Vysvětlete prodejní cesty, velkoobchod, maloobchod a zahraniční obchod 13

14 3. HOSDPODAŘENÍ PODNIKU Klíčová slova: Efektivnost podniku, náklady, výdaje,výnosy, výsledek hospodaření, daňová evidence, účetnictví Hospodaření podniku znamená, jak efektivně dokáže podnik spojit a kombinovat výrobní faktory, aby dosáhl úspěchu. Efektivnost je vztah mezi výstupy a vstupy. Zvýšit efektivnost je možné minimalizací vstupů při daných výstupech maximalizací výstupů při daných vstupech K základním pojmům patří náklady, výnosy a výsledek hospodaření. Náklady Jsou účelově vynaložené ekonomické zdroje na určitý výkon vyjádřené v penězích. Vztahují se vždy k určitému časovému intervalu, proto se označují jako toková veličina. Z hlediska účetnictví znamenají náklady spotřebu hospodářských prostředků, práce a cizích výkonů. Zachycují se ve výkaze zisku a ztráty. Růst nákladů má vliv na snížení ekonomického prospěchu, tj. snížení aktiv nebo vznik závazků, snížení výsledku hospodaření a snížení základního kapitálu. Výdaje Jsou jednorázově vynaložené peněžní prostředky nehledě na účel. Nevedou k úbytku majetku, ale pouze ke změně ve struktuře majetku. Členění nákladů druhové členění nákladů zachycují se v účetnictví jako spotřeba materiálu, energie, odpisy, mzdové náklady, spotřeba externích služeb, finanční náklady v dalším členění jako náklady provozní, finanční a mimořádné 14

15 kalkulační členění nákladů umožňuje zjistit náklady podle výrobků a rentabilitu výrobků, jedná se o náklady přímé, které se dají přímo stanovit na kalkulační jednici a náklady nepřímé režijní, které se nedají přímo zjisti na kalkulační jednici. členění nákladu vzhledem ke změnám objemu výroby fixní náklady, které se s objemem produkce nemění a náklady variabilní, které se s objemem produkce mění náklady podle místa vzniku a odpovědnosti náklady podle vnitropodnikových útvarů, hospodářských nebo nákladových středisek účelové členění nákladů podle jednotlivých činností náklady podle rozhodovacích procesů náklady relevantní, které jsou závislé na určitých rozhodnutích a náklady irelevantní, které se určitým rozhodnutím nemění Výnosy Jsou výkony vyjádřené v penězích. Vznikají prodejem výrobků a služeb i jiným způsobem. Zachycují se v účetnictví ve výkaze zisku a ztráty v členění na výnosy provozní, finanční a mimořádné. Hlavní položkou jsou tržby z prodeje. Výsledek hospodaření Je rozdíl mezi výnosy a náklady podniku. Kladný výsledek je zisk, záporný výsledek je ztráta. Cesty ke zvýšení hospodárnosti, tj zvýšení zisku snižování nákladů snižování spotřeby nebo zvyšováním objemu výroby zvyšováním výnosů zvyšování objemu výroby a prodeje nebo zvyšováním prodejní ceny Evidence podnikatelské činnosti daňová evidence je upravena zákonem o dani z příjmu, vedou ji fyzické osoby, které nejsou účetní jednotkou as mají příjmy z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti účetnictví je upraveno zákonem o účetnictví, vedou ho právnické a fyzické osoby, které jsou účetní jednotkou. Mají povinnost sestavit účetní závěrku a účetní výkazy, tj, rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu. 15

16 DALŠÍ Z DROJE Synek, M.: Manažerská ekonomika. Grada Publishing 2003 KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Definujte náklady, porovnejte náklady a výdaje 2. Specifikujte členění nákladů 3. Definujte výnosy a výsledek hospodaření 4. Vysvětlete, jakým způsobem je evidována podnikatelská činnost 16

17 4. DAŇOVÁ SOUSTAVA Klíčová slova: Daňová soustava, zásady, principy, funkce daňové soustavy, daňový subjekt, objekt, sazba, daně přímé a nepřímé Daňová soustava je ekonomickým nástrojem státu, na který jsou kladeny určité požadavky. Je daná zákonem. K zásadám daňové soustavy patří zásada spravedlnosti, vymahatelnosti, účinnosti, únosnosti, srozumitelnosti, harmonizace s předpisy Evropské unie. K principům daňové soustavy patří princip nenávratnosti, solidarity. Daňová soustava plní tyto funkce fiskální daně jsou příjmem státního rozpočtu (kromě daně z nemovitosti, která je příjmem rozpočtu obcí) regulační prostřednictvím některých daní stát reguluje nežádoucí spotřebu stimulační stimuluje k produktivnímu využití majetku sociální vhodným zdaněním stimuluje žádoucí aktivity Rozhodujícími prvky daňové soustavy jsou daňový subjekt, objekt a sazba. Daňový subjekt je osoba, která podléhá daňové povinnosti. Může být daňovým poplatníkem nebo plátcem daně. Daňový poplatník hradí daň na svůj účet ze svého předmětu zdanění. Plátce daně shromažďuje daň od poplatníků a daň odvádí. Daňový objekt je veličina, ze které se daň vyměřuje. Je to příjem, majetek nebo spotřeba. Označuje se jako základ daně. 3 3 Marková, H.: Daňové zákony

18 Struktura daňové soustavy daně přímé důchodové daň z příjmu fyzických osob - daň z příjmu právnických - majetkové daň z nemovitosti - daň dědická, darovací, z převodu nemovitosti - daň silniční daně nepřímé universální daň z přidané hodnoty - selektivní - spotřební - ekologické Daně přímé jsou stanoveny na základě majetku poplatníka, který je zpravidla odvádí. Nepřímé daně zatěžují spotřebu, jsou součástí ceny a odvádí je plátce daně. DALŠÍ Z DROJE Marková, H.: Daňové zákony 2013 KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Specifikujte daňovou soustavu, její zásady, principy a funkce 2. Porovnejte daně přímé a nepřímé 18

19 POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE Synek, M.: Manažerská ekonomika. Grada Publishing 2003 Obchodní zákoník Marková, H.: Daňové zákony 2013, Grada Publishing