Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Teorie a praxe přípravného řízení trestního

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva Bakalářská práce Problematika domácího násilí z pohledu policejních orgánů Jiří Kamínek 2013/2014

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Problematika domácího násilí z pohledu policejních orgánů zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů literatury. 2 Jiří Kamínek

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval paní JUDr. Evě Ţatecké, Ph.D. za její cenné rady, vedení a ochotu v průběhu zpracování mé bakalářské práce. 3

4 Abstrakt: Tématem bakalářské práce je problematika domácího násilí z pohledu policejních orgánů. Práce se zabývá domácím násilím, pachateli, oběti, právní úpravou domácího násilí a policií, která se snaţí obětem domácího násilí pomoci. Cílem práce je snaha zjistit, zda mají policisté hlídkové sluţby dostatečnou pravomoc k ochraně obětí domácího násilí. V bakalářské práci jsme zjistili, ţe policisté České republiky se snaţí vyuţít veškeré moţné prostředky pro zastavení domácího násilí a ţe pachatelé i oběti často s policisty nespolupracují. Policisté tuto problematiku neradi řeší, protoţe je to pro ně psychicky náročné. Klíčová slova: Domácí násilí, pachatel, oběť, domov, ţeny, vykázání, policie, strach, trestný čin, policie české republiky. Abstract: The theme of the Bachelor's thesis is the issue of domestic violence from the perspective of the police authorities. The work deals with domestic violence, perpetrators, victims, domestic violence legislation and police, who are trying to help victims of domestic violence. The aim of the work is an effort to determine whether the police patrol services have sufficient authority to protect victims of domestic violence. In the Bachelor's thesis, we found that the police of the Czech Republic is trying to use any means possible to stop domestic violence and that perpetrators and victims often do not cooperate with the police. The police do not like to solve this issue, because for them it is mentally challenging. Keywords: Domestic violence, the offender, the victim, the home, women, as reported by the police, the far, criminal law, Police of the Czech Republic. 4

5 Obsah Úvod Domácí násilí Definice domácího násilí Příčina a znaky domácího násilí Druhy domácího násilí Formy domácího násilí Fáze domácího násilí Mýty o domácím násilí Aktéři domácího násilí Pachatelé Muţi jako pachatelé domácího násilí Ţeny jako pachatelé domácího násilí Oběti Ţeny jako oběti Muţi jako oběti Děti jako oběti Senioři a zdravotně postiţení lidé jako oběti Právní úprava domácího násilí Domácí násilí z pohledu trestního práva hmotného analýza vybraných skutkových podstat Policie a domácí násilí Postup policisty při vykázání Skupina Domácí násilí Součinnost policie s dalšími organizacemi Výsledky dotazníku Závěr Seznam použité literatury

6 Úvod Domov pro mnoho lidí znamená místo, kde nalézají lásku, zázemí, pocit bezpečí a porozumění. Je to místo, kde rádi tráví své volné chvíle společně se svými blízkými a milovanými. Občas se ale stane, ţe domov přestane být pro člověka bezpečným místem a místo toho se tam nachází násilí. Z milovaných a blízkých lidí se najednou stanou osoby, ze kterých jde strach. Uţ samotné slovo násilí v sobě probouzí něco negativního, něco co v nás budí obavy a pocit strachu. Nezáleţí na tom, kdo se stane obětí domácího násilí, ať je to ţena, dítě, muţ, senior nebo handicapovaný jedinec, vţdy je to pro člověka traumatizující záţitek, který můţe v nejhorším případě skončit i smrtí. Někteří lidé se chovají tak, ţe případné domácí násilí ve svém okolí nevidí, jiní se snaţí oběti pomoci a domácí násilí zastavit. Mezi ty, kteří se snaţí obětem domácího násilí pomoci, patří také Policie České republiky, která k tomu uţívá určité právní nástroje. V bakalářské práci se snaţím zjistit, zda mají policisté hlídkové sluţby dostatečnou pravomoc k ochraně obětí domácího násilí. Jako hypotézy jsem si stanovil: Policisté České republiky se snaţí vyuţít veškeré moţné prostředky pro zastavení domácího násilí. Policisté většinou neradi řeší domácí násilí. Pachatelé i oběti domácího násilí často s policisty nespolupracují. Toto téma jsem si zvolil z důvodu, ţe je ve společnosti stále více aktuální, někdy mu však, podle mého názoru, není věnovaná dostatečná pozornost. Jiţ 14 let pracuji u Policie České republiky a s domácím násilím jsem se několikrát setkal a vţdy jsem se snaţil co nejvíce vyuţít svou pravomoc danou státem k řešení dané situace. Tato práce by měla slouţit jako základní přehled o problematice domácího násilí a pravomocech policistů hlídkové sluţby Policie České republiky. 6

7 1 Domácí násilí S domácím násilím se můţe setkat kaţdý člověk, ať uţ jako přímý aktér nebo jako nestranný pozorovatel. Policista se s domácím násilím často setkává jako pozorovatel a ze své pozice musí rozhodnout, jak má v dané situaci jednat dále. Aby však uměl domácí násilí dobře posoudit, je potřeba, aby o něm znal základní fakta, která mu ho pomohou rozpoznat. V této kapitole tedy budu charakterizovat domácí násilí, popíšu jeho znaky, stupně, formy, fáze a mýty, které domácí násilí ve společnosti provází. 1.1 Definice domácího násilí Přesnou charakteristiku domácího násilí je v českém právu těţké najít. Víme ale, ţe tento pojem pochází z anglického slovního spojení "domestic violence". Domácí násilí znamená násilné jednání nebo vyhroţování násilným jednáním, které se opakuje a hrozí u něho (nebo uţ dochází), ţe dojde k nebezpečným útokům proti ţivotu, zdraví, svobodě či lidské důstojnosti mezi osobami ţijící ve společné domácnosti. 1 Jedná se tedy o všechny druhy fyzického, sexuálního a psychického násilí a to ve všech typech intimních vztahů. 2 Pro policejní praxi je moţné domácí násilí charakterizovat jako opakované, dlouhodobé a stupňující se násilí, kterého se dopouští dospělí či mladistvé osoby a to na svých blízkých. 3 Domácí násilí lze považovat za jednu z nejrozšířenějších a nejskrytějších forem násilí v naší společnosti. 4 Poukazuje na nerovnováhu v rodině nebo v partnerském souţití. Jedná se o dlouhodobější záleţitost a jeho začátky jsou často nenápadné, pozvolné, které mají v průběhu času tendenci eskalovat a stávají se častější a krutější. Často je takové chování do určité míry tolerováno, někdy dokonce schvalováno. 5 Domácí násilí se můţe týkat kohokoliv, jak rodiny sociálně slabé, tak dobře postavené rodiny, u vysokoškoláků i nevzdělaných lidí, u podnikatelů, zaměstnaných i nezaměstnaných lidí. 6 1 Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s Pomoc obětem domácího násilí. Praha: Bílý kruh bezpečí, Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s Králíčková Z., Ţatecká E, a kol. Právo proti domácímu násilí. Praha: C.H.Beck, Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o.,

8 1.2 Příčina a znaky domácího násilí Rodina plní základní funkce a všechny jsou velice důleţité. Jedná se především o funkci reprodukční, emoční, socializačně-výchovnou a ekonomickou. 7 Mnoho lidí se ptá, kde je příčina domácího násilí, jak někdo můţe takto jednat? Na tuto otázku je velice těţké odpovědět, ale je moţné najít několik faktorů. Jednak se jedná o makrosystémové faktory, kdy je pro daného člověka důleţitá jeho úloha ve společnosti. Dále jde o ekosystémové faktory, kde je důleţité ţivotní a sociální okolí jedince. Také mimosystémové faktory patří mezi důleţité faktory, protoţe se jedná o situace, kdy se blízcí lidé dobře znají a současně znají svoje slabá místa. Jako poslední faktor můţeme označit ontogenetické faktory, kdy se jedná o individuální charakter pachatele a oběti. 8 K domácímu násilí dochází podle odborníků obvykle z důvodu přílišné intenzity emocí mezi blízkými členy rodiny, u nichž se mísí často láska a nenávist. 9 Určitý vliv na vznik domácího násilí můţeme vidět také v mladším věku, nízké sebedůvěře, chudobě, nerovnosti pohlaví, nespokojenosti v intimním vztahu, v kriminální minulosti, psychické poruše násilníka, v různé etnické příslušnosti, nezaměstnanosti nebo v nízkém vzdělání (které je nejčastěji základní), vlastní zkušenosti s domácím násilím v předešlém vztahu nebo v rodině. 10 Domácí násilí můţe být spácháno na jakémkoliv člověku, ať uţ na ţeně, dítěti, muţi nebo seniorovi, ale často na něm můţeme najít několik typických znaků. Jde zejména o: 11 společné bydlení blízké vztahy, které jsou většinou intimního charakteru vzájemná propojenost nebo závislost existence asymetrie ve vztahu, tzn. jasné rozdělení rolí násilník má obvykle dvě tváře oběť má ztrátu schopnosti včas zastavit útoky a domácí násilí efektivně řešit opakování, střídání různých fází dlouhodobost postupný nárůst nebezpečnosti a zpravidla následná eskalace neveřejnost, které ztěţuje odhalení domácího násilí, jeho řešení a potrestání 7 Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., Králíčková Z., Ţatecká E, a kol. Právo proti domácímu násilí. Praha: C.H.Beck, s Králíčková Z., Ţatecká E, a kol. Právo proti domácímu násilí. Praha: C.H.Beck, Králíčková Z., Ţatecká E, a kol. Právo proti domácímu násilí. Praha: C.H.Beck, s. 6. 8

9 1.3 Druhy domácího násilí Domácí násilí se můţe týkat kohokoliv, nezáleţí na sociálním postavení, věku, národnosti, pohlaví apod. Nejčastěji je moţné se setkat s násilím, které je páchané na ţenách, muţích, dětech, seniorech a zdravotně postiţených lidech. Policisté se ve své praxi setkávají se všemi druhy domácího násilí, nejčastěji je to ale domácí násilí na ţenách. Násilí na ženách Ţeny patří mezi nejčastější oběti domácího násilí a nejvíce jsou ohroţeny ty ţeny, které byly jako děti týrané, které byly vychované v rozvrácené rodině a ty, které se vdávaly dost mladé (například z důvodu neplánovaného těhotenství). 12 Násilí vůči ţeně je často spojováno s ţárlivostí jejího partnera, omezováním jejich sociálních kontaktů, zjevnou snahou zamezit kontaktům s vnějším světem, celkově omezováním ekonomických moţností nebo také vynucováním sexuálního styku. 13 Násilí na mužích O domácím násilí vůči muţi ve společnosti tak často neslyšíme jako o násilí na ţenách, přesto se v něm vyskytuje. Muţi jsou ale celkově vůči násilí odolnější neţ ţeny (například jsou fyzicky zdatnější) a v případě násilí vůči své osobě nejsou tak sdílní jako ţeny a raději vše tají (například ze studu). Více neţ fyzické násilí zde převládá psychické násilí, kdy ţena například vůči muţi uţívá vulgární nadávky, uráţky a poniţuje ho, navíc často vyuţívá hrozby zákazu otce kontaktu s jeho dítětem. Násilí na dětech Násilí je vţdy velice špatné, ale násilí na dětech je asi to nejhorší. Děti se neumí tak bránit jako dospělí lidé a nemají tolik moţnosti řešení své těţké situace. Dítě můţe být v rámci domácího násilí postaveno na dvou pozicích. Jednak můţe být dítě jako oběť, jednak můţe být svědkem domácího násilí. Rodina je obecně považována za ideálně výchovné prostředí pro děti. Člověku dodává pocit osobního bezpečí, životní a lidskou jistotu. 14 Pachatelé domácího násilí vůči dětem si většinou uvědomují, ţe jejich chování je nevhodné. Jsou většinou výbušní a nezodpovědní. Jejich citové proţívání se vyznačuje labilností a citovým chladem, jsou infantilní s pocity méněcennosti. Nejčastěji jsou to lidé s problémy s alkoholem nebo s jinou závislostí (alkohol často uvolňuje agresivitu). 15 Týrání vůči dítěti můţeme mít tělesné nebo psychické. Tělesné týrání aktivní povahy znamená všechny akty na dítěti, kdy vzniká následné poranění (například kopání, pálení, opaření apod.) nebo následné poranění není, ale dítě prochází utrpením (škrcení, otrávení apod.). Tělesné týrání pasivní povahy můţeme zase charakterizovat jako nedostatečné uspokojení základních tělesných potřeb dětí a to i v návaznosti na psychické a sociální potřeby. Psychické týrání má často formu slovních útoků na sebevědomí dítěte, časté poniţování, odmítání dítěte, násilné 12 Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., Gjuričová, Š., Kocourková, J. a kol. Podoby násilí v rodině. Praha: Vyšehrad, Králíčková Z., Ţatecká E, a kol. Právo proti domácímu násilí. Praha: C.H.Beck, s Špeciánová, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: LINDE, s

10 izolování, vystavení závaţným konfliktům, přílišné podceňování apod. 16 Následky psychického týrání u dětí mohou být například vznik různých druhů závislostí, poruchy příjmu potravy nebo deprese, dále má dítě pocit, ţe ho rodiče nemilují. Také se dítě neustále podceňuje a je ustrašené, nebo se naopak projevuje velice agresivně, má problémy v mezilidských vztazích trvající aţ do dospělosti (někdy přetrvávající celý ţivot), dítě pochybuje o správnosti vnímání reality a obviňuje se za situaci doma. Postavení oběti domácího násilí si dítě můţe nést i do dospělosti, kde lehce podlehne vztahům, kdy se opět sám stane obětí. Navíc se dítě můţe díky nízkému sebevědomí stát například obětí šikany. 17 Násilí na seniorech a zdravotně postižených lidech Ani seniorům se domácí násilí nevyhýbá. Násilí proţívají ze strany svých dětí, vnoučat či jejich partnerů, hlavně v případě, ţe s nimi ţijí ve společné domácnosti. Především se jedná o seniorky ve věku od 70 do 80 let a staré lidi mající fyzické nebo mentální postiţení. Z počátku se násilí na seniorech projevuje jen mírně, například můţe jít o přikazování, okřikování, poniţování, omezování. 18 Silně ohroženy domácím násilím jsou senioři, kteří jsou křehcí a závislí s ohroženou či ztracenou soběstačností v základních aktivitách každodenního života, kteří nejsou schopni dostatečně signalizovat svoje potřeby. 19 Jako nejčastější formy násilí na seniorech je moţné spatřit v: 20 Zanedbávání jde o neplnění fyzických, sociálních či emocionálních potřeb starších osob. Mezi znaky zanedbávání je moţné zařadit chybějící osobní péči, zanedbanost, známky podvýţivy, chronické zdravotní problémy, dehydratace, proleţeniny, nedostatečná osobní hygiena, absence potřebných náhrad (například brýle, naslouchátka, chodítka, invalidní vozíky apod.) Fyzické násilí jedná se o úmyslné uţití síly ke způsobení fyzické újmy, ublíţení na zdraví, bolesti (například bití i nadměrná omezení jako poutání, přivazování) Ekonomické násilí zde řadíme špatné pouţití, zneuţití či vyuţití majetku, nemovitosti nebo peněţních aktiv starší osoby Psychické násilí například uráţky, slovní napadání, vyhroţování fyzickým ublíţením (likvidací) či izolací 16 Špeciánová, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: LINDE, Špeciánová, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: LINDE, s Bílí kruh bezpečí: Senioři [online]. [cit ]. Dostupné z 19 Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha:Portál,s.r.o., s Rosa: Násilí na seniorech [online]. [cit ]. Dostupné z 10

11 1.4 Formy domácího násilí Policisté se nejčastěji setkávají s fyzickým násilím společně s psychickým násilím muţe vůči ţeně, případně druha vůči druţce. Přesto jakákoliv forma domácího násilí je pro oběť velice bolestná. Ve společnosti můţeme najít několik forem domácího násilí, například jde o: 21 fyzické násilí tato forma domácího násilí je na oběti velice viditelná a znamená bití, kopání, bouchání pěstí, škrcení, tahání za vlasy, fackování, pálení cigaretami, štípání, nedostatečné poskytování jídla a pití, bránění ve spánku apod. psychické násilí zde spadají vulgární nadávky, uráţky, poniţování oběti, stálé a nesmyslné zákazy, vydírání, zastrašování, hrozba sebevraţdou, ničení oblíbených věcí oběti apod. emocionální násilí jedná se o kontrolu oběti (kam chodí, s kým se stýká), citové vydírání, vyhroţování odebráním dětí apod. sexuální násilí zde můţeme řadit znásilnění, nucení k sexuálním praktikám apod. sociální násilí je zde snaha oběť izolovat, zakázat oběti kontakt s rodinou a přáteli, jde o absolutní uzavření oběti, pachatel rozhoduje o společenském ţivotě v rodině a má špatný vliv na děti a jiné osoby vůči oběti. ekonomické násilí oběť má omezený nebo zcela ţádný přístup k financím, pachatel často kontroluje finanční výdaje oběti, sám ale tají své příjmy apod. zneuţívání práv muţe jedná se o celkově špatné zacházení s obětí, pachatel se vůči oběti chová nadřazeně, osvojuje si právo sám rozhodovat a k ţeně se chová jako ke své sluţce. Jako s nejčastější formou domácího násilí se u nás můţeme setkat s kombinací fyzického a psychického násilí, za ním hned stojí samostatné psychické násilí Fáze domácího násilí U domácího násilí se můţeme setkat s určitými fázemi, které na sebe navazují, kaţdá fáze můţe mít ale různou dobu trvání: vytváření napětí jde o první fázi, kdy pachatel svou oběť zastrašuje, kritizuje a nadává na ni a neustále jí něco vytýká. Oběť se snaţí být hodná, nedráţdit pachatele, ve všem mu vycházet vstříc a to jen proto, aby mu vyhověla a nedošlo k napadání. Oběť se tedy stahuje do ústraní a snaţí se pachateli nedat ţádnou záminku k útoku proti ní. 21 Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s Střílková P.,Fryšták M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Brno: Novpress, s Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o.,

12 2. samotné násilí jedná se o druhou fázi domácího násilí, v níţ pachatel jiţ ztrácí nad sebou kontrolu a oběť napadá nejen fyzicky, ale i psychicky. Při kaţdém týrání se intenzita útoků zvyšuje. Oběť vţdy proţívá u této fáze strach a zlobí se, ţe to nedokáţe změnit. 3. líbánky obvykle u této fáze pachatel svého násilného chování lituje a oběti se omlouvá za své chování. Pokouší se oběti dokázat svoji lásku (například kytkou, čokoládou, šperkem apod.) a slibuje, ţe se to jiţ nikdy nestane. 24 Násilník si uvědomuje, že oběť by mohla chtít vztah k němu ukončit, ale nechce nad ní ztratit kontrolu a moc, nechce o ni přijít, proto mění strategii chování a omlouvá se. 25 Oběť v této fázi svému trýzniteli uvěří a odpouští mu, snaţí se věřit, ţe vše bude uţ jen dobré. Tato fáze se ale většinou časem zkracuje. 1.6 Mýty o domácím násilí O domácím násilí je dnešní společnost informovanější neţ v minulosti. Přesto i v současnosti je moţné se setkat mezi lidmi s určitými mýty, které mají za následek, ţe problematika domácího násilí je často zlehčována a občas neřešena. Mezi nejčastější můţeme zařadit: 26 Násilí je jen v problémových rodinách Člověk by se do toho neměl plést, je to jen jejich věc Kaţdé manţelství má někdy problémy, je to normální Nic se neděje jen tak, určitě si to zaslouţí Nebude to tak zlé, jinak by spolu přece nebyli Vţdyť se to stává jen, kdyţ se vrátí z hospody, střízlivý by nikdy neublíţil Pachatel násilí má negativní charakter Násilí se nejde vyhnout Muţi týrají ţeny, protoţe neumí vyjádřit své pocity jinak Média a větší informovanost ve společnosti můţe pomoci dané mýty vypudit a donutit veřejnost se více problematikou domácího násilí zabývat a jen tak ho nepřehlíţet. Přesto v některých lidech stále přetrvávají mýty o domácím násilí, které je nutí přehlíţet tento problém, někdy ho dokonce i omlouvat. 24 Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., s Čírtková, L., a kol. Pomoc obětem domácího násilí. Praha: Bílý kruh bezpečí, s

13 2 Aktéři domácího násilí Domácí násilí má určité aktéry, nejčastěji se jedná o pachatele a oběť. Mezi těmito aktéry bývá nějaký vztah. Jak ukazuje tabulka č 1, v letech 2008 aţ 2011 bylo dle uváděných vykázání zjištěn nejvíce manţelský vztah (1822 manţelských párů) a dále vztah druh a druţka (1153 párů). Případy, kdy zletilé dítě napadlo jednoho ze svých rodičů, bylo v daném období zjištěno celkem 751 případů. 27 Tabulka č 1: Vztah násilné osoby k osobě ohrožené v letech VZTAH manželé 1822 rozvedení manželé 184 druh / družka 1153 partneři 20 sourozenci 57 potomci / senioři 71 zletilé dítě / rodič 751 rodič / nezletilé dítě 390 jiný 185 Zdroj: Pachatelé Proč se někteří lidé chovají násilně a jiní ne, je těţké vysvětlit. Pachatelem domácího násilí je osoba, která se dopustí jednání naplňujícího skutkovou podstatu trestných činů týrání svěřené osoby nebo týrání osoby žijící ve společném obydlí. 28 Příčiny násilného chování mohou být různé. Pachatelé většinou pocházejí ze všech socioekonomických, etnických, rasových a náboţenských skupin. Jeho chování v domácím prostředí je často odlišné od chování na veřejnosti, okolí ho povaţuje za úspěšného, veselého, milujícího a společenského člověka. Má totiţ dvojí tvář a své násilné sklony projevuje jen doma za zavřenými dveřmi. 29 U pachatelů je moţné se setkat se základními charakteristickými znaky jako je nízká sebeúcta, nízká funkce ega, malá kontrola impulsů, velká ţárlivost, neadekvátní reakce na stres, alkohol, sex jako prostředek, který slouţí ke zvýšení pachatelovi sebeúcty, víra v tradiční a patriarchální rodinu. Je zde poukázáno i na pachatelovo dětství, kdy mu jednak chyběla pozitivně vnímaná postava otce, nebo vyrůstal v rodině s výraznou patriarchální strukturou. 30 Pachatelé domácího násilí také často násilně jednají po uţití omamných látek, například alkoholu, drog apod. 27 Domácí násilí [online]. [cit ]. Dostupné z 28 Voňková, J., Spoustová, I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: ProFem, s Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., Králíčková Z., Ţatecká E, a kol. Právo proti domácímu násilí. Praha: C.H.Beck, s. 9 13

14 Pachatele je moţné dělit podle závaţnosti jeho agresivního chování na typ: 31 Nepatologický typ zde se jedná především o ţeny, které se brání nebezpečným útokům ze strany agresivního partnera a muţe, kteří jednají na základě sporných střetů. Antisociální typ tento typ obsahuje kriminální recidivisty, obecné agresory, psychicky narušené osobnosti s bezprostřední reakcí na spor. Příčina jejich chování má příčiny více v osobnosti neţ v aktuální situaci. Pasivně agresivní tento pachatel je závislý, často se jedná o muţe, u kterých je jejich jednání podmíněno situačně a osobnostně Muži jako pachatelé domácího násilí Společnost se v oblasti domácího násilí většinou dívá na muţe jako na pachatele domácího násilí a na ţenu jako na oběť domácího násilí. Domácího násilí se obvykle dopouští muţi, kteří: 32 vyrostli v násilných domácnostech zřejmě byli v dětství sami obětí domácího násilí nebo byli svědky domácího násilí jsou silně majetničtí a ţárliví pokud mají pocit, ţe by jejich oběti mohl nějaký člověk (často muţ) věnovat pozornost, mohou reagovat agresivně. Jejich pocit je většinou smyšlený vyznávají tradiční hodnoty a rozdělení generových rolí domnívají se, ţe jsou ţenám nadřazeni a ţe mají právo svoji oběť bít. Násilí vůči ţeně, dětem či u jiných členů rodiny je pro ně zkrátka muţská role mají násilnické sklony násilí chápou jako přijatelný způsob řešení svých problémů. Ubliţují domácím mazlíčkům, zajímají je zbraně, střelba a bojové sporty vykazují problematické sexuální chování sexuální styk nechápou jako láskyplný vztah mezi ţenou a muţem, ale jako akt moci, díky kterému si budují svoji nadřazenost mají dvojí tvář na jedné straně jsou pozorní, zdvořilí, hodní a citlivý, na druhé straně jsou vulgární, nenávistní a vzteklí. Tu pozitivní tvář často ukazují na veřejnosti, tu negativní skrývají doma chovají se jako malé dítě přejí si, aby o ně bylo postaráno, jsou totiţ pasivní a závislí. Své chování si uvědomují, chápou ho jako slabost a stydí se. Následnou zlost si vybíjí na svých blízkých nejsou schopni převzít odpovědnost za své činy obviňují jiné a nevěří, ţe by jejich násilné chování mohlo mít v budoucnu nějaké negativní důsledky. 31 Voňková J., Spoustová I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: profem, s Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s

15 Muţe jako pachatele můţeme dělit na kontrolory, obránce, validátory a inkorporátory. Pro kontrolora jsou ostatní lidé důleţití jen podle toho, co pro něj mohou udělat. Osobu ohroţenou domácím násilím povaţuje za svůj majetek, který má moţnost ovládat a to přesvědčováním, hrozbami nebo uţitím síly. Své násilí projevuje v případě, ţe cítí, ţe nad svou obětí ztrácí kontrolu a moc. Obránce zase míchá nenávist a lásku, je závislý na přijetí a odpuštění osoby, která je ohroţená domácím násilím. Má pocit síly jen v případě, ţe je na něm oběť citově svislá a je na něho odkázána. Oproti tomu validátor pochybuje o sobě samém a snaţí se najít způsob posílení svého muţského sebeobrazu. Inkorporátor zase vnímá oběť jako rozšíření sebe samého. Je zoufalý, protoţe neumí proţívat sám sebe jako celistvého člověka bez toho, aby oběť začlenil do své identity a integrity Ženy jako pachatelé domácího násilí Na ţeny se většinou veřejnost dívá jako na osoby, které bývají oběti domácího násilí a jako na pachatele domácího násilí nepohlíţí. Představa, ţe ţena je násilná osoba, totiţ nekoresponduje s tradičním pojetím ţenské role a často je na tuto skutečnost pohlíţeno ze strany společnosti jako na pohoršení nebo údiv. Někdy ale ţena dokáţe být krutá a násilná. Nejčastěji jsou jako násilné osoby zmiňovány v souvislosti se selháním pečující role, např. o seniory či handicapované, a jsou také aktérkami partnerského násilí. 34 V případě partnerského násilí se ale muţi jako oběti neradi přiznávají, ţe jsou ţenou týráni. Přesto závaţnost násilného chování ze strany ţen není zcela tak extrémní jako ze strany muţů. Mezi pachatelem ţenou a muţem domácího násilí je moţné najít určité rozdíly. Muţi mají většinou sklon k fyzickému násilí, vyhroţování a sexuálnímu násilí. Vzhledem k odlišné fyzické stavbě těla, kdy muţi jsou často statnější, je pravděpodobnější, ţe fyzické útoky ţen se vyznačují menší újmou a většinou končí méně váţným zraněním neţ je tomu v případě útoku muţů. Naopak ţeny mají často sklon k psychickému násilí. V oblasti ničení majetku je také rozdíl, protoţe ţeny většinou ničí svůj majetek, ale muţi ničí majetek ţeny. Ţeny však mají větší tendenci pouţít zbraň. 35 Ţeny často házejí věcmi, které mohou partnera zranit, jako zbraň uţívají věci běţně dostupné a celkem nebezpečné jako je například vařící voda, rozpálený olej z pánve, kuchyňský nůţ apod. Nejčastěji mužům způsobují modřiny, oděrky, škrábance, vyražení zubů nebo zranění smyslových orgánů. 36 Ţeny muţům mohou také způsobit zranění duše, coţ je někdy bráno jako horší zranění neţ fyzické. 33 Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., s Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., s

16 2.2 Oběti Obětí domácího násilí se můţe stát kdokoliv a nezáleţí na pohlaví, věku, společenském postavení, rasy či náboţenského vyznání. Jde tedy o osobu, která je ohroţena nebezpečným útokem proti svému ţivotu, zdraví či svobodě nebo zvlášť závaţným útokem proti lidské důstojnosti a to ze strany násilné osoby. 37 Oběť domácího násilí můţeme dělit: 38 primární oběť jedná se o osobu, vůči které je útok přímo směrován sekundární oběť jedná se o blízké osoby, děti, které se stávají svědky týrání jednoho z rodičů Oběti domácího násilí jsou opakovaně zraňovány fyzicky, psychicky nebo sexuálně osobou, které v minulosti důvěřovali tak moc, ţe s ní navázali pevný partnerský vztah či jsou spojeni příbuzenskou vazbou a sdílí společnou domácnost. 39 Nejvíce zasaţenou skupinou obětí jsou ţeny, které tvoří 92-98% z celkového počtu obětí a nejčastěji násilníkem je jejich manţel nebo partner. 40 Násilí v domácím prostředí je také charakteristické svou závislostí obětí na svém pachateli a střídání se období klidu, násilí a usmíření. Vnímání oběti začne být ovládáno patologickou logikou násilného vztahu, která se promítá do loajality vůči násilníkovi. 41 Tu můţeme chápat jako velkou bariéru, která oběti brání se vymanit ze vztahu, kde převládá násilí. Domácí násilí má mnoho negativních důsledků a to nejen na fyzickou stránku, ale také na psychickou stránku člověka. Oběť má díky násilí neustálou obavu ze svého trýznitele, coţ má za následek, ţe pachatel můţe nad svou obětí udrţovat mocenské postavení a donucovat ji, aby se jeho vůli podřídila. 42 Dále zde hrozí ztráta kontaktů ze svého okolí, odcizování se přátelům a rodinným příslušníkům, neustálá obava, nechuť k jídlu, špatný spánek apod. Nezáleţí na tom, zda je násilí páchané na ţeně, muţi, dítěti nebo starší osobě, vţdy to oběť poznamená na celý ţivot. Pokud je oběť vystavena domácímu násilí dlouhodobě, můţe se u ní projevit posttraumatická stresová porucha a stockholmský syndrom. Mezi symptomy posttraumatické stresové poruchy patří jednak vtíravý a neodbytný pocit opakovaného proţívání traumatické události ve dne, v noci zase trpí nočními můrami, dále vyhýbání se všemu, co by na trauma mohlo vyvolat vzpomínky a také nadměrné vzrušení, kdy je oběť stále citově a tělesně připravená na další trauma. 43 Stockholmský syndrom zase vzniká za podmínek, kdy ţivot oběti je v ohroţení, oběť se domnívá, ţe z dané situace není úniku, má pocit izolovanosti od lidí a cítí přechodnou náklonnost k násilníkovi. 44 Domácí násilí v jakékoli podobě má vždy silně devastující účinky na fyzický i psychický stav ohrožené osoby. 45 Někdy se snaţí oběť hledat pomoc, ale často je to aţ ve chvíli, kdy jí jde skutečně o samotný ţivot. Mezi nejčastější důvody neoznamování domácího násilí je předpoklad neúspěšnosti 37 Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., Čírtková, L., a kol. Pomoc obětem domácího násilí. Praha: Bílý kruh bezpečí, Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., Čírtková, L., a kol. Pomoc obětem domácího násilí. Praha: Bílý kruh bezpečí, Voňková J., Spoustová I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: profem, s Bednářová, Z., Macková, K. a kol. Domácí násilí: Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, Voňková J., Spoustová I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: profem, s Voňková J., Spoustová I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: profem, s Ševšík, D., Špatenková, N. a kol. Domácí násilí. Praha: Portál,s.r.o., s

17 oznámení, hodnocení věci jako své osobní záleţitosti, snaha krýt pachatele, velká časová ztráta a problémy s policií a také nepatrná majetková škoda. 46 Pomoc obětem domácího násilí můţe být psychologická, právní a sociální. Psychologická Domácí násilí má devastující vliv na psychiku oběti, a tak je důleţité jí pomáhat hned od samotného prvního kontaktu (většinou má první kontakt s policisty, lékařem apod.). Následně se oběti věnují odborní psychologové a psychoterapeuti se snahou oběť stabilizovat a opět začlenit do společnosti a normálního ţivota. Právní Právní pomoc je pro oběť velice důleţitá, protoţe jí poskytuje informace o jejich právech a moţnostech. Právo na ţivot a na jeho ochranu můţeme najít v Ústavě České republiky (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky) a Listině základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod). Také moţnost vykázání patří v České republice mezi důleţité nástroje ochrany obětí před pachatelem domácího násilí, které je upraveno v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, konkrétně v 44 aţ 47. Sociální Kdyţ se rozhodne oběť odejít od svého trýznitele, většinou nemá kde bydlet a není finančně zajištěna. K tomu slouţí sociální pomoc, která se oběti domácího násilí snaţí zajistit bezpečné bydlení a potřebné finanční prostředky. K tomu mají pomoci různá intervenční centra (ty podávají právní, psychologické a sociální poradenství a snaţí se oběti ukázat všechny moţné způsoby řešení její situace), azylové domy (jde o bezpečné bydlení pro ţeny a děti, které se setkaly s domácím násilím), různé poradny (například Bílý kruh bezpečí, Občanské sdruţení ROSA, Kordona apod.) nebo orgány sociálně právní ochrany dětí. Jak nám uvádí tabulka č 2, v rámci pohlaví byla v České republice v letech 2007 aţ 2011 chráněná oběť pomocí vykázání nejčastěji ţenského pohlaví. Přesto je zde zastoupena určitá část muţů, za dané období se jedná téměř o 8% z celkového počtu vykázání. Tabulka č 2: Počet ohrožených žen a mužů (chráněné vykázáním) rok muži ženy Zdroj: 46 Voňková J., Spoustová I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: profem, s

18 2.2.1 Ženy jako oběti Ţena bývá označována jako nejčastější oběť domácího násilí, pachatel bývá často její partner. V případě, ţe je na ţenu vyvíjen psychický tlak, je podrobena poniţování, musí čelit častým nadávkám a přitom k tomu jsou proti ní uskutečňovány fyzické útoky, má to negativní vliv na schopnost ţeny dobře vychovávat své děti a tím být dobrou matkou. Ţena ztrácí podporu své rodiny a přátel, a to díky své izolace (ať uţ dobrovolné nebo nedobrovolné). 47 Nejčastější formy partnerského násilí je psychické násilí (nadávky, obviňování, uráţky, podezírání, podceňování apod.), fyzické násilí (bití, fackování, kopání, škrcení, pálení apod.), izolace (bránění v kontaktu s okolím a rodinou, sledování telefonátů, nečekané návštěvy apod.), ekonomická kontrola (omezení přístupu k financím, zákaz chodit do práce, nedávání peněz na chod domácnosti apod.), vydírání (vyhroţování fyzickým násilím, rozkazování, zastrašování, odpírání potravy nebo spánku apod.), sexuální násilí a vyhroţování sebevraţdou. 48 Mimo psychických a fyzických následků si ţena nese z takového vztahu syndrom týrané ţeny, který můţeme charakterizovat jako soubor specifických charakteristik a důsledků zneuţívání, které vedou ke sníţené schopnosti ţeny efektivně reagovat na proţívané násilí. 49 Výjimečně se ale stává, ţe ţena jako oběť domácího násilí můţe být ve skutečnosti pachatelem domácího násilí, který se snaţí oběti-muţi ublíţit. Úmyslně si způsobí podlitiny nebo šrámy, křičí kolem sebe (aby to slyšeli i sousedé) a potom volá Policii ČR, aby nahlásila domácí násilí. V tu chvíli je nutné, aby policista byl nestranný a všímal si všech skutečností Muži jako oběti Muţe jako oběť domácího násilí si společnost těţko představuje, více přirozené je pro ně představa ţeny jako oběti, ne pachatelky. Muţi jsou domácího násilí vystaveni hlavně emocionálně a fyzicky, ţeny je zastrašují, především vůči nim vyuţívají jejich děti. Tak jako oběť ţena, tak i oběť muţ je mnohdy fixován na svého trýznitele, jeho špatné chování se snaţí všemoţně omlouvat a spíš hledají vinu sami v sobě. Doufají, ţe se časem vše zlepší, chtějí svoji rodinu udrţet a obávají se, ţe pokud selţou, přijdou o své děti. Přestoţe jsou často fyzicky zdatnější neţ jejich trýznitelky a mohli by se ji snadno ubránit, svou sílu mnohdy uţívají pouze ve výjimečných případech. 50 Místa, kde se násilí na muţích uskutečňují, jsou stejná jako u ţen a odehrávají se převáţně v domácím prostředí. Muţi často násilí vůči své osobě tají, nejčastěji z důvodu, ţe se sami nedefinují jako oběť a chování své partnerky nehodnotí jako trestný čin. Také zaţívají stud za danou situaci a mají strach ze zveřejnění, které by jim mohlo způsobit stigmatizaci v očích veřejnosti a okolí. Navíc váhají vše nahlásit na policii, protoţe mají strach, ţe jim neuvěří a v konečné fázi budou stíháni oni Bednářová, Z., Macková, K. a kol. Domácí násilí: Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. Praha: Acorus, Marvánová-Vyrgová, B., Pokorná, D., Toufarová, M. Partnerské násilí. Praha:Linde, s Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., Levová, J. a kol. Metodika pro práci s cizinci žijícími v České republice, kteří jsou ohroženi domácím násilím. Brno: SPONDEA při ČČK Brno, Bílí kruh bezpečí [online]. [cit ]. Dostupné z 18

19 2.2.3 Děti jako oběti Dětství by mělo být pro kaţdé dítě krásným obdobím, na které bude vţdy rádo vzpomínat. Ne všechny děti ale mají takové štěstí, aby se narodily do milující rodiny a proţily klidné a láskyplné dětství. Nejhorší na tom je, ţe dítě se jako oběť domácího násilí nemůţe tak bránit, jako se mohou bránit jiné oběti domácího násilí. Je většinou zcela závislé na svém trýzniteli. Na týrání dětí se podílejí jak muži, tak ženy, s týraným dítětem se setkáváme ve všech společenských vrstvách, především však v multiproblémových rodinách. 52 Pachatelé domácího násilí vůči dětem si většinou uvědomují, ţe jejich chování je nevhodné. Jejich citové proţívání se vyznačuje labilností a citovým chladem a často mají problémy s alkoholem nebo s jinou závislostí. 53 Dítě se nejčastěji stává obětí svých vlastních rodičů, avšak agresory mohou být i další členy rodiny. Jako formy domácího násilí na dětech je moţné rozlišit: 54 tělesné týrání aktivní povahy jedná se o všechny akty násilí, které je prováděno vůči dítěti a z něhoţ vzniká nějaké poranění. Nejedná se ale pouze o poranění fyzická, ale i duševní. Touto formou týrání se nejčastěji setkávají děti ve věku do 3 let. Tělesné týrání pasivní povahy u dítěte nejsou uspokojovány ty nejdůleţitější základní tělesné potřeby (hlavně péče o dítě) Psychické týrání jedná se nejen o slovní útoky, ale i poniţování a zavrhování dítěte. Psychické týrání má velký vliv na citový vývoj a chování dítěte. Mezi důsledky tohoto týrání mohou být například různé druhy závislostí, deprese, proţívání strachu, problémy s navazováním mezilidských vztahů apod. Sexuální zneuţívání můţeme ho charakterizovat jako vystavení dítěte jakémukoliv sexuálnímu kontaktu (například můţe docházet k dotýkání se sexuálním podtextem, k vykořisťování apod.) Pohlavní týrání dělíme jednak na dotykové, jednak na bezdotykové. U dotykového pohlavního týrání jde o pohlavní kontakt, u bezdotykového pohlavního týrání jde o exhibicionisty nebo situaci, kdy je dítě vystavováno pornografickým videozáznamům) Zanedbávání můţeme se setkat s tělesným, citovým, vzdělávacím zanedbáváním nebo zanedbáním v oblasti zdravotní péče. Mají velice špatný vliv na zdravý vývoj dítěte a často se objevuje u mladých matek, které nemají rodinné zázemí. Zanedbávání dětí postihuje obvykle všechny děti, které v rodině ţijí. Zvláštní formy týrání tato forma týrání obsahuje systémové týrání, organizované zneuţívání dětí, rituální zneuţívání apod. Mezi nejčastější případy můţeme zahrnout situaci, kdy je dítě neprávem odděleno od svých rodičů, kdy dítě nemá právo být slyšeno, kde je špatná péče ve škole nebo v pěstounském zařízení, trauma dítěte vzniklé na základě necitlivých lékařských prohlídek, odepření práva rodiče na informace a na účast na rozhodování o dítěti apod Voňková J., Spoustová I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: profem, s Špeciánová, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: LINDE, s Špeciánová, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: LINDE, Králíčková Z., Ţatecká E, a kol. Právo proti domácímu násilí. Praha: C.H.Beck,

20 Dítě nemusí být vţdy přímo obětí domácího násilí, ale můţe se také stát jeho svědkem. Pokud dítě vidí ve své rodině násilí, můţe se stát, ţe si v průběhu času tyto negativní postoje osvojí a vypěstuje si určitou nápodobu. Toto chování pak aplikují vůči svým sourozencům, spoluţákům a v dospělosti také vůči svým vlastním dětem. Dítě, které je ohroţeno domácím násilím, můţe získat syndrom zneuţívaného a zanedbávaného dítěte Senioři a zdravotně postižení lidé jako oběti Člověku s přibývajícími roky přibývají nemoci a zdravotní problémy, a tak se občas stane, ţe zůstane závislý na jiném člověku, který mu má pomáhat. Nejčastěji takovému člověku pomáhá partner nebo děti. Co kdyţ se ale stane, ţe mu blízký člověk nepomáhá, ale naopak mu ubliţuje? Násilí na seniorech není věnována taková pozornost jako jinému násilí, přesto je potřeba si uvědomit, ţe se ve společnosti vyskytuje. S případnými zdravotními problémy někdy rodinní příslušníci vyuţívají změny, které přináší stáří, jedná se například o poruchu paměti, fyzickou slabost, častou úzkostnost nebo sníţenou sebedůvěru. 57 Jako ţivotní situace podporující vznik domácího násilí ve vyšším věku můţeme označit: 58 závislost, sociální izolovanost a nedostatek sebedůvěry dlouhodobé závažnější onemocnění návrat dospělých dětí k rodičům (většinou se jedná o osoby, které nejsou ve svém osobním ţivotě příliš úspěšné, rozvedly se, přišly o byt, nemají práci, jsou závislé na alkoholu nebo jiných omamných látkách) soužití starých rodičů s duševně nemocnými dospělými dětmi (rodiče postupně ztrácí autoritu, mají ze svých dětí strach a snaţí se je dostat na léčení) Násilí na seniorech je ale těţké prokázat a to především proto, ţe starší lidé mají různé nemoci (nejčastěji deprese či demence) a neumí násilí rozpoznat a oznámit je, nebo mají pocit studu, ţe se na nich dopouští násilí jejich vlastní příbuzní. Mnohdy je moţné vidět u staršího týraného člověka názor, ţe mu nevadí, ţe ho jeho příbuzných týrají, protoţe je starý a stejně uţ na světě dlouho nebude. 59 Jak nám ukazuje tabulka č 3, v letech 2008 aţ 2011 byla nejčastěji chráněná oběť vykázáním pachatele ve věkové skupině let a dále let. Nejméně početnou věkovou skupinou je zde zastoupena věková skupina 81 let a více. Tabulka č 3: Věk ohrožené v letech (chráněné vykázáním) do 20 let a více Zdroj: 56 Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., Voňková, J., Spoustova, I. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. Praha: ProFem, Bílí kruh bezpečí [online]. [cit ]. Dostupné z 59 Levová, J. a kol. Metodika pro práci s cizinci žijícími v České republice, kteří jsou ohroženi domácím násilím. Brno: SPONDEA při ČČK Brno,

21 3 Právní úprava domácího násilí Oběť proti domácímu násilí chrání právní řád České republiky. Jde hlavně o Ústavu České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) a Listinu základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.). V Listině základních práv a svobod jde v rámci domácího násilí hlavně o to, ţe lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech (článek 1 odst. 1), lidé mají právo na ţivot (článek 6 odst. 1), mají právo na osobní svobodu (článek 8 odst. 1) a právo na lidskou důstojnost (článek 10 odst. 1). Také je v něm ukotven zákaz mučení, krutého, nelidského nebo poniţujícího zacházení (článek 7 odst. 2). Proti všem formám domácího násilí je také trestní zákon č. 40/2009 Sb., dále přestupkový zákon č. 200/1990Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2003 Sb. a také zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, který upravuje postavení dětí, které jsou ohroţovány násilím mezi rodiči či jinými osobami, které jsou odpovědné za jejich výchovu (tento zákon mimo jiné upravuje také oznamovací povinnosti). Mimo jiné na ochraně obětí domácího násilí stojí i některá ustanovení o vykázání ze společně obývaného obydlí na základě policejního zákona či předběţná opatření o zákazu vstupu do společného obydlí na základě občanského soudního řádu. V domácnostech můţe docházet k mnoha trestným činům, které souvisí s domácím násilím, podle trestního zákona č. 40/2009 Sb. můţe v domácnostech docházet k trestným činům: Týrání osoby ţijící ve společném obydlí Týrání svěřené osoby Nebezpečné pronásledování Těţké ublíţení na zdraví Ublíţení na zdraví Zbavení osobní svobody Omezování osobní svobody Vydírání Útisk Znásilnění Sexuální nátlak Pohlavní zneuţití Násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci Nebezpečné vyhroţování Vraţda Zabití Ohroţování výchovy dítěte Svádění k pohlavnímu styku Porušování domovní svobody Opuštění dítěte Zanedbání povinné výţivy Výše trestu u všech uvedených trestných činů závisí na způsobeném následku a pohnutce jednání pachatele. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů zase upravuje zřizování a provoz intervenčních center, která jsou poradenská zařízení pro osoby ohroţené domácím násilím. Mezi další ochranu oběti v rámci domácího násilí je moţnost vykázání pachatele domácího násilí ze společně obývaného bytu či domu na určitou dobu. Dále zákon č. 135/2006 Sb., na ochranu před domácím násilím, a předběţným opatřením je moţné poţádat o prodlouţení této doby a to maximálně na dobu jednoho roku. 60 V České republice není vţdy domácí násilí posuzováno jako trestný čin, ale naopak často jako přestupek. V tomto případě se ale zákon o přestupcích uplatňuje aţ v případě, ţe danou situaci není moţné řešit jinak, nejlépe mimoprávními postupy. Za přestupky je moţné vidět činy, 60 Více se moţnosti vykázání věnuji v kapitole 4. 21

22 které mají niţší společenskou škodlivost a jsou uvedeny v zákoně o přestupcích nebo v jiných zákonech, jako přestupky. V rámci domácího násilí se jedná například o přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a majetkové přestupky. Pokud například zavolají sousedé v nočních hodinách policii s tím, ţe sousedi ruší noční klid 61 (doba od 22:00 do 06:00 hodin) a je od nich slyšet křik a hlasité rány, je to moţné také řešit přestupkem. Podle 49 zákona č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon, se přestupku proti občanskému souţití dopustí ta osoba, která ublíţí na cti či na zdraví jiné osoby, i kdyţ neúmyslně, nebo vyhroţuje ublíţením. Za to je moţné uloţit pokutu aţ do částky Kč podle druhu spáchaného přestupku. Pokud se pachatel pokusí nebo dokoná poškození majetku oběti, nebo si její věc přisvojí nebo bez svolení vyuţívá, hrozí zde pokuta do výše Kč. 62 Také zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zasahuje do oblasti domácího násilí, především 751 aţ 753. Jedná se problematikou společného bydlení. Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet. 63 Stejnou situaci můţeme vidět i v případě, ţe rozvedení manţelé nebo manţelé bydlí společně jinde neţ v rodinné domácnosti. Omezení nebo vyloučení práva manţela bydlet v domě či bytě rozhodne soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud na návrh můţe rozhodnout opět za předpokladu, ţe jsou pro to zvlášť závaţné důvody. Jak 753 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dodává, domáhat se ochrany proti domácímu násilí má právo kaţdý člověk, který s manţeli nebo rozvedenými manţeli ţije v rodinné domácnosti. 3.1 Domácí násilí z pohledu trestního práva hmotného analýza vybraných skutkových podstat Projevy domácího násilí je moţno zahrnout do více skutkových podstat trestných činů vyjmenovaných v trestním zákoníku. Nyní zde uvedu ty nejdůleţitější trestné činy, které mohou být v souvislosti s domácím násilím naplněny. Následující trestné činy mají společné ustanovení 42 odst. 1 písm. d) a 42 odst. 1 písm. h). V prvním případě se jako přitěţující okolnost uvádí situace, u které pachatel při spáchání trestného činu vyuţíval něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti. V druhém případě byl tento trestný čin spáchán ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postiţené, vysokého věku nebo nemohoucí Podle 47 č. 200/1990 Sb., zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 62 Podle 50 zákona č. 200/1990 Sb., zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 63 Podle 751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 64 Podle 42 odst. 1 písm. d) a h) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 22

23 Trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí TrZ Trestného činu týrání osoby, která ţije ve společném obydlí, se dopustí ten člověk, který týrá osobu ţijící s ním ve společném obydlí nebo osobu blízkou. Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně osob před domácím násilím. Objektem je zde totiţ blízká osoba nebo osoba, která ţije s pachatelem ve společném obydlí, coţ je pak kaţdá osoba ţijící s pachatelem pod jednou střechou. 65 Jak uvádí 133 trestního zákona, pojem společné obydlí neznamená jen společnou domácnost, avšak můţeme si pod ním představit například také i hotelový pokoj, chatu, vysokoškolské koleje, ubytovnu apod. Jedná se tedy obecně o nějaký prostor, který pachatel a oběť společně obývají bez toho, ţe by mezi nimi musel být nějaký příbuzenský vztah (například se můţe jednat o nájemce a nájemníka). Subjektem trestného činu týrání osoby ţijící ve společné domácnosti je osoba, která týrá osobu, se kterou ţije (mimo osob svěřených danému člověku do péče nebo výchovy). Trestní sazba za tento trestný čin je u základní skutkové podstaty zavedena v rozmezí 6 měsíců aţ 4 roky, v případě kvalifikovaných skutkových podstat na 2 aţ 8 let nebo 5 aţ 12 let. 66 Aby došlo k naplnění skutkových podstat, je potřeba, aby pachatel osobu, která ţije ve společné domácnosti, týral zvlášť surovým či trýznivým způsobem a svým jednáním způsobil oběti těţkou újmu na zdraví, týral minimálně dvě osoby či oběť týral po delší dobu. Pachatel dostává nejpřísnější trest v případě, kdy způsobí těţkou újmu na zdraví minimálně dvěma osobám nebo způsobí oběti smrt. Důleţitá je zde skutečnost, ţe stíhání trestného činu týrání osoby ţijící ve společném obydlí, není podmíněno souhlasem oběti. 67 Trestný čin týrání svěřené osoby TrZ Trestného činu týrání svěřené osoby se dopustí osoba, která týrá osobu, kterou vychovává nebo je v jeho péči. Objektem je tu ochrana svěřené nebo vychovávané osoby, coţ můţe být nezletilé dítě či starší osoba, která je odkázána na péči jiných osob a to například z důvodu nemoci nebo tělesné vady. 68 Předcházející trestný čin (trestný čin týrání osoby ţijící ve společném obydlí) postihuje pachatele s násilným jednáním vůči svéprávným a zletilým obětem. U trestného činu týrání svěřené osoby se jedná o nezletilé dítě i o zletilou osobu, která je kvůli stáří, invaliditě, mentální retardaci, nemoci, aj. odkázána na péči jiných osob. Navíc pachatel u daného trestného činu nemusí s obětí bydlet ve společném obydlí, stačí pouze, aby oběť byla pachateli svěřena do výchovy nebo péče. Subjektem tohoto trestného činu je zde osoba, která týrá osobu svěřenou mu do péče či do výchovy. Pachatel zde nemusí být jen přímý příbuzný oběti, ale můţe to být i cizí osoba jako například učitel, ošetřovatel, snacha nebo zeť oběti, případně druh či druţka, která pečuje o rodiče partnera. Trestný čin týrání svěřené osoby má trestní sazbu u základní skutkové podstaty uvedenou na 1 rok aţ 5 let, dále u kvalifikovaných skutkových podstat na 2 léta aţ 8 let nebo 5 let aţ 12 let. Znaky kvalifikovaných skutkových podstat jsou v podstatě shodné se znaky kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu týrání osoby ţijící ve společném obydlí. Jde tedy o stav, kdy pachatel spáchá daný čin obzvlášť surovým či trýznivým způsobem, oběti 65 Podle 199 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 66 Podle 199 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 67 Podle 163 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. 68 Podle 198 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 23

24 způsobí těţkou újmu na zdraví, čin spáchá na minimálně dvou osobách či trestný čin páchá po delší dobu, dále kdyţ pachatel minimálně dvěma obětem způsobí těţkou újmu na zdraví nebo smrt. Také u tohoto trestného činu není při stíhání pachatele potřeba souhlas oběti. 69 Trestný čin omezování osobní svobody TrZ Jako objekt trestného činu omezování osobní svobody je moţné si představit osobní svobodu ve významu volného pohybu člověka. V rámci domácího násilí poměrně často nastává stav, kdy pachatel svoji oběť izoluje od rodiny, jejich přátel a okolního světa, navíc oběti přikazuje, kdy můţe opustit domov, na jak dlouho a s kým se můţe stýkat. Způsob, ke kterému můţe dojít ke zbavení osobní svobody, můţe být proveden násilným jednáním i nenásilným jednáním. Trestní sazba za trestný čin omezování osobní svobody je stanovena v základní skutkové podstatě aţ na dvě léta. 70 Trestný čin ublížení na zdraví TrZ V rámci domácího násilí často dochází u oběti k fyzickému napadání, a tak v tomto případě je často naplněna skutková podstata trestného činu ublíţení na zdraví. Trestný čin ublíţení na zdraví můţe být způsoben jak konáním, tak opomenutím. Pro tento trestný čin je potřeba dokázat, ţe došlo k ublíţení na zdraví. Ten totiţ musí být objektivně dokázán, například pomocí lékařské zprávy či znaleckého posudku. V něm musí být zhodnoceno, jestli objektivní poškození zdraví odpovídá popisovanému útoku (není moţné soudit pouze podle subjektivního pocitu poškozeného, ţe mu bylo ublíţeno na zdraví). Trestní sazba za trestný čin ublíţení na zdraví v základní skutkové podstatě činí 6 měsíců aţ 3 léta. Tento trestný čin však patří mezi trestné činy, kdy je pro zahájení trestního stíhání vyţadován souhlas poškozeného. Trestný čin těžkého ublížení na zdraví 145 TrZ Občas dochází k takovému jednání pachatele, které překročí rámec trestného činu ublíţení na zdraví a naplní skutkovou podstatu trestného činu těţkého ublíţení na zdraví. Těţkou újmou na zdraví je moţné chápat jen váţné poruchy zdraví či jiné váţné onemocnění. Za těchto podmínek je těţkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné sníţení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důleţitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy nebo delší dobu trvající porucha zdraví. 71 Ublíţením na zdraví se rozumí takový stav záleţející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob ţivota poškozeného a který vyţaduje lékařského ošetření. 72 Rozdíl mezi ublíţením na zdraví a těţkou újmou na zdraví je moţné vidět v závaţnosti poruchy zdraví či onemocnění, které pro oběť znamená citelnou újmu v obvyklém způsobu ţivota. 69 Podle 163 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. 70 Podle 171 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 71 Podle 122 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 72 Podle 122 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 24

25 Trestný čin vydírání TrZ I tento trestný čin se vztahuje k domácímu násilí. Toho se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůţkou násilí nebo pohrůţkou jiné těţké újmy nutí, aby něco konal, opomenul nebo trpěl. Trestní sazba za trestný čin vydírání v základní skutkové podstatě činí odnětím svobody na 6 měsíců aţ 4 léta nebo peněţitým trestem. Odnětím svobody na 2 léta aţ 8 let je pachatel potrestán, pokud čin spáchá jako člen organizované skupiny, pokud ho spáchá nejméně se dvěma osobami, pokud ho provede se zbraní, pokud činem způsobí značnou škodu, pokud ho spáchá na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti nebo pokud ho spáchá na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání. 73 Odnětím svobody na 8 aţ 16 let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem vydírání smrt. 74 Další skutkové podstaty související s domácím násilím V rámci domácího násilí můţe být naplněno opravdu mnoho skutkových podstat. V rámci této bakalářské práce ale není moţné všechny tyto skutkové podstaty rozebrat a to s ohledem na její rozsah. Z tohoto důvodu nyní uvedu alespoň ještě několik těch nejdůleţitějších a nejčastějších trestných činů. Vraţda podle ustanovení 140 TrZ, znamená trestný čin, kdy pachatel někoho jiného úmyslně usmrtí. Domácí násilí bohuţel občas končí samotnou smrtí oběti, kterou způsobil pachatel. Znásilnění podle ustanovení 185 TrZ, znamená trestný čin, kdy pachatel někoho donutí k pohlavnímu styku násilím, pohrůţkou násilí nebo pohrůţkou jiné těţké újmy. 75 Znásilnění je v domácím násilí poměrně často, převáţně se ho muţ dopouští na ţeně. Pohrůţkou násilí je moţné chápat i takové jednání pachatele, z něhoţ je jasné, ţe pokud se druhá osoba nepodvolí, bude násilí ihned pouţito a pohrůţkou jiné těţké újmy se rozumí například i hrozba majetkovou újmou, újmou na cti, pověsti, vyvolání poruch v rodinných vztazích, hrozba trestního stíhání apod. 76 Útisk podle ustanovení 177 TrZ, znamená trestný čin, kdy pachatel někoho jiného nutí, zneuţívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Závislost patří mezi znaky domácího násilí, kdy je oběť v pozici závislosti či je v tísni. Nebezpečné vyhroţování podle ustanovení 353 TrZ, znamená trestný čin, kdy pachatel někomu vyhroţuje usmrcením, těţkou újmou na zdraví nebo jinou těţkou újmou takovým způsobem, ţe to můţe vzbudit důvodnou obavu. 73 Podle 175 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 74 Podle 175 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 75 Podle 185 odst.1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 76 NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní zákoník Praha: Nakladatelství EURONION,

26 4 Policie a domácí násilí Policisté se v rámci své profese často setkávají s domácím násilím a kaţdý takový případ je svým průběhem, okolnostmi i aktéry jiný a jedinečný. Policista zasahující na daném místě, musí u kaţdého případu rozhodovat individuálně a nenechat se emočně ovlivnit aktéry domácího násilí. Často je nucen ihned hodnotit zjištěné informace a na základě nich se rozhodnout o dalším postupu. Podle dosavadních zkušeností bývá obětí především ţena, ve společné domácnosti současně ţijí společně i děti. 77 Policista se musí rozhodovat rychle, často pod emočním jednáním aktérů domácího násilí, protoţe vykázat člověka ze společného obydlí je velkým zásahem do práv a svobod člověka. Moţnost vykázání by tedy mělo být krajní řešení v situacích, kdy by bylo váţné podezření, ţe by mohlo dojít k dalším útokům ze strany pachatele k oběti. Tabulka č 4: Přehled počtu vykázání Policií ČR po měsících v roce 2013 KRAJ I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII Ústecký Praha Jihomoravský Středočeský Liberecký Moravskosl Zlínský Karlovarský Olomoucký Pardubický Vysočina Jihočeský Královehrad Plzeňský Zdroj: Policie ČR, Skupina Domácího násilí Jak ukazuje tabulka č 4, nejvyšší počet vykázání byl v roce 2013 v Ústeckém kraji, nejméně v Plzeňském kraji. V roce 2012 bylo v České republice celkem 1405 vykázání, v roce 2013 byl počet vykázání o trošku menší, bylo to 1363 vykázání. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, tedy upravuje oprávnění policisty rozhodnout o vykázání ze společného obydlí, zákazu vstupu do něj a zákazu navazování kontaktu s osobou ohroţenou. Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen společné obydlí ), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti Szczepaniková, A., Ţáková, M., Langhansová, H. Jak jednat v případech domácího násilí? Brno: Liga lidských práv, s Podle 44 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 26

27 Vykázat je moţné pachatele domácího násilí na dobu deseti dnů, kdy tato doba nesmí být kratší, avšak je moţné ji prodlouţit v případě, ţe byla podána ţádost o vydání předběţného opatření podle občanského soudního řádu a to aţ do doby, kdy rozhodnutí o předběţném opatření nabude právní moci. 79 Pokud by pachatel domácího násilí porušil vykázání nebo předběţné opatření, dopustil by se v tomto případě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, a postihl by ho mnohem větší trest neţ desetidenní vykázání ze společného obydlí Postup policisty při vykázání Vykázání je pro policistu velice psychicky náročné, předpokládá jeho dostatečnou komunikativní dovednost, praktické zkušenosti, emoční odolnost a mimo jiné také jistou fyzickou zdatnost, protoţe kdyţ pachatel s postupem policisty nesouhlasí, musí být pouţito donucovacích prostředků (také například kdyţ je ohroţen sám, jeho kolega nebo nějaká zúčastněná osoba). Policista se musí umět rozhodnout rychle a většinou je situace provázena velkým stresem. Je potřeba, aby na daném místě správně vyhodnotil okolnosti, podle kterých následně uţije svých právních znalostí a současně jeho zvolený postup musí být v souladu s platnými zákony. Policista, se mnohdy na místě hlášeném domácím násilí setkává se zraněnými či dlouhodobě týranými ţenami. Častými svědky se pak stávají i malé děti, které mohou být také někdy týrané. Policista i v takových emočních situacích musí zachovávat nestrannost a rozhodovat objektivně. Nyní zde popíši postup policisty při vykázání podle 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky na základě informací Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje, která sídlí na ulici Kounicova 24 v Brně. Současně však k tomu popíši závazný pokyn policejního prezidenta ze dne , který 44 zákona č. 273/2008 Sb. upravuje. Závazný pokyn upravuje především skutečnost, ţe pokud například hlídkový policista přijede na hlášené místo a domnívá se, ţe se zde můţe jednat o domácí násilí, tak je povinen informovat příslušníka Policie České republiky, který je: - sluţebně zařazen ve sluţbě kriminální policie a vyšetřování (Skupina Domácího násilí) nebo - ve sluţbě pořádkové policie sluţebně zařazen na obvodním (místním) oddělení policie pokud byl k posuzování incidentů řádně proškolen Tento postup rozdělím na 4 části, na dobu po příjezdu řadového policisty, na rozhodnutí o vykázání ze strany policisty, na část na útvaru a poté na dobu ukončení vykázání. Po příjezdu policisty na místo Po příjezdu na nahlášené místo, je potřeba, aby policista získal informace o situaci na daném místě. Jde především o zjištění, zda došlo k poškození zařízení bytu, jak vypadá celkově společné obydlí a zda došlo k nějakému zranění, protoţe oběť v šoku nemusí vnímat své zranění. Pokud ke zranění došlo, musí zajistit ošetření. Také je nutné zjistit přítomnost nezletilých dětí ve společné domácnosti. 79 Podle 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 80 Králíčková Z., Ţatecká E, a kol. Právo proti domácímu násilí. Praha: C.H.Beck, s

28 V případě násilí, je nutné od sebe oddělit pachatele od oběti a jejich vytěţení provede odděleně. Následně by měl ověřit totoţnost přítomných osob 81 a snaţit se získat co nejvíce informací nejen k samotnému incidentu, ale také zda se jedná o domácí násilí (například jestli je opakované, jestli narůstá jeho intenzita), zda ještě hrozí nebezpečný útok (proti ţivotu, zdraví nebo svobodě) či hrozí zvlášť závaţný útok (proti lidské důstojnosti). Současně by měl v této fázi vyslechnout ohroţenou i násilnou osobu a to nejen k aktuálnímu incidentu, ale informovat se i o minulosti. Také by měl vyslechnout případného oznamovatele hlášení o domácím násilí, případné svědky, příbuzné, sousedy apod. Nyní by se měl policista rozhodnout, zda informuje své kolegy řešící domácí násilí o moţném zjištění domácího násilí. Pokud se rozhodne je kontaktovat, tak vyčká jejich příjezdu současně s aktéry domácího násilí. Po příjezdu oprávněného příslušníka Policie, který má oprávnění řešit domácí násilí na místě, se na daném místě informuje o stejných záleţitostech, jako policista, který ho zavolal. Oprávněný příslušník Policie dále řeší a rozhoduje v této záleţitosti sám. Nyní je potřeba rozhodnout o dalším opatření jako například předvolání k podání vysvětlení, zajištění, zadrţení, vykázání, záchytka či odkaz na organizace, které by mohly pomoci. Měl by především na místě zváţit aktuální situaci a být objektivní, tzn., zda vše vyhodnotil v souvislosti se získanými poznatky z místa činu (například zda popisovaný způsob napadení odpovídá zranění osob, porovnat vzájemné výpovědi apod.). Také by si měl vyţádat důslednou lustraci v informačním systému (IS), aby zjistil, zda jiţ v minulosti bylo hlášené násilí, zda aktér násilí nespáchal v minulosti trestný čin nebo je drţitelem střelné zbraně. V neposlední řadě musí policista vyhodnotit míru rizika dalšího útoku pro ohroţenou osobu po odjezdu policisty a to z hlediska SARA DN, nebezpečnosti násilné osoby a rizika, ţe dojde k dalšímu útoku ze strany násilnické osoby. V tuto chvíli by měl policista posoudit naplnění podmínek pro vykázání, tzn., zda lze na základě zjištěných skutečností, především s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, ţe se osoba dopustí nebezpečného útoku proti ţivotu, zdraví nebo svobodě či zvlášť závaţného útoku proti lidské důstojnosti. V případě, ţe ano, musí zabezpečit, aby nedošlo ke zničení stop. Rozhodnutí o vykázání ze strany policisty Policista by měl zajistit přítomnost nezúčastněné osoby, to však není nutné, hrozí-li nebezpečí prodlení. Zvlášť by měl násilnou i ohroţenou osobu seznámit: - se skutečností, ţe policista vyuţívá v souladu s 44 a následně zákona o Policii České republiky svého oprávnění vykázat násilnou osobu ze společného obydlí a jeho bezprostředního okolí, které sám vymezí (například přilehlá zahrada či ulice, stanovený počet metrů od domova) - s právy a povinnostmi, které plynou z vykázání násilné osobě a s právy a povinnostmi, které plynou pro ohroţenou osobu podle vzoru poučení a sankcemi v případě nerespektování vykázání 81 Podle 63 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 28

29 - s dobou trvání vykázání a informací, ţe tuto dobu nelze zkrátit a to i se souhlasem ohroţené osoby, ale naopak můţe být prodlouţeno a to na základě předběţného opatření soudu Poté policista musí předat poučení vykázané a ohroţené osobě a to na základě jejich podpisu. Policista vyzve násilnou osobu, aby odevzdala klíče, nadále převzetí klíčů poznamená do potvrzení o vykázání. Policista vypíše potvrzení o vykázání a předat jej na základě podpisu násilné a ohroţené osoby (současně s jedním podepsaným výtiskem do spisu). V případě, ţe vykázaná osoba nesouhlasí s vykázáním, je potřeba jí poskytnout moţnost podat námitky. Námitka se můţe podat ústně na místě (coţ se musí poznamenat do potvrzení o vykázání) nebo písemně do 3 dnů od doby převzetí potvrzení o vykázání u vedoucího místně příslušného územního odboru. Ohroţené osobě policista poskytne informace o místech pomoci, například pomocí letáku. Násilnou osobu poté vyzve, aby si vzala své osobní věci (například hygienické potřeby, oblečení, léky a zdravotnické pomůcky, mobilní telefon, osobní cennosti a dokumenty, potřeby pro povolání apod.), k tomu stanoví přiměřenou dobu (jedná se maximálně o 30 minut) a vyzve, aby neprodleně opustila obydlí. V případě odmítnutí opuštění obydlí (nebo pokud protahuje odchod), policista upozorní na moţnost donucení za pouţití donucovacích prostředků 82 a zajištění osoby k prosazení vykázání. V případě, ţe ani poté násilná osoba odmítne opustit obydlí, policista ji můţe vyvést za poţití donucovacích prostředků. Pokud však hrozí nerespektování vykázání a je zde zjevná snaha o návrat, je moţné násilnou osobu zajistit na základě 26/1 písm.f. Vykázané osobě se po vykázání předá seznam ubytovacích zařízení. Můţe se stát, ţe v místě vykázaní není vykázaná osoba při vykázaní přítomna, a tak je nutné zjistit místo jejího moţného výskytu, aby došlo k předání poučení o jejich právech a povinnostech a potvrzení o vykázání. Policista musí o vykázání neprodleně informovat dozorčí sluţbu, která jednak hned vloţí informace o vykázaní do IS ETŘ pod samostatné č.j., pod kterým bude veden spisový materiál, a jednak informuje o vykázaní operační středisko. Pokud existují nějaké námitky, je potřeba ihned informovat vedoucího územního odboru vnější sluţby. Pokud je vykázáním ohroţen provoz objektu nebo znemoţněn výkon zaměstnání, je potřeba ihned vyrozumět příslušné osoby (například provozovatele objektu, zaměstnavatele) a účelem přijetí opatření. V případě, ţe dojde k násilnému jednání mimo společné obydlí, například v hotelu, ubytovně, na chatě, vykáţe policista násilnou osobu ze společného obydlí a ne z místa tohoto krátkodobého bydliště. Je-li ohroţenou osobou člověk ve vysokém věku, nemohoucí člověk, nebo osoba nemocná, která je odkázaná na pomoc násilné osoby (a tuto péči nemůţe zajistit jiná osoba), policista vyrozumí příslušný odbor sociální péče obecního (městského) úřadu. Pokud se jedná o noční dobu či péči o danou osobu není moţné jinak zajistit, policista zařídí převoz ohroţené osoby do zdravotnického zařízení a uvědomí o této skutečnosti příslušný odbor sociální péče obecního (městského) úřadu. 82 Podle 52 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 29

30 Na útvaru Policie České republiky Na útvaru Policie ČR je potřeba vyhotovit pod příslušným č.j. v IS ETŘ úřední záznam o incidentu se znaky domácího násilí, kde musí být popsány všechny zjištěné skutečnosti, okolnosti a důvody, na jejichţ základě došlo k vykázání, především: - jak došlo k přijetí oznámení - jaké byly okolnosti vstupu policisty do společného obydlí - informace z objektivních pozorování policisty - informace ze strany zúčastněných osob - okolnosti, za kterých byly úkony a zákroky provedeny - minulé útoky sdělené ohroţené osobou nebo svědky - v případě, ţe nedošlo k přibrání nezúčastněné osoby, tak vysvětlit důvod - vysvětlení závěru o nebezpečnosti situace a násilné osoby - jaké byly skutečnosti rozhodné pro vykázání a jeho odůvodnění - vymezení prostoru, na které se vykázání vztahuje Tento úřední záznam se musí doručit nejpozději do 24 hodin od vstupu do obydlí na příslušné intervenční centrum, na příslušný okresní soud, a pokud v rodině ţije nezletilá osoba, je to potřeba také doručit na příslušný OSPOD. Do zapečetěné obálky, která je opatřena jednacím číslem je potřeba uloţit klíče od obydlí od pachatele domácího násilí. V průběhu vykázání je moţné jen jedenkrát vykázané osobě umoţnit, aby si za přítomnosti policisty ze společného obydlí vzala další věci osobní potřeby a věci, které jsou potřeba pro její povolání (či podnikání) a to vše před poskytnutím součinnosti informovat ohroţenou osobu. Do 3 dnů od vykázání je nutné zajistit provedení minimálně jedné fyzické kontroly dodrţení povinnosti vykázané osoby v místě vykázání a to včetně zákazu navazování kontaktů. O takové kontrole je potom potřeba sepsat záznam. Ukončení vykázání Před uplynutím lhůty je potřeba ověřit, jestli nebyl podán návrh civilnímu soudu na vydání předběţného opatření. Pokud návrh podán nebyl, je potřeba vykázané osobě předat klíče (na základě jeho podpisu). Pokud návrh podán byl, tak je potřeba násilnou osobu telefonicky informovat, ţe jí klíče vydány nebudou a to z důvodu prodlouţení vykázání. Pokud návrhu bylo vyhověno, je potřeba předat klíče na soud. Pokud ale návrhu nebylo vyhověno, je potřeba umoţnit vykázané osobě po nabytí právní moci rozhodnutí o převzetí klíčů. V případě, ţe v průběhu vykázání došlo k jakékoli změně (především ukončení na základě podaných námitek), je potřeba informovat ohroţenou i vykázanou osobu, příslušný soud, intervenční centrum a OSPOD. 30

31 4.2 Skupina Domácí násilí Tato skupina působí v rámci Policie České republiky Městského ředitelství Brno u 4.oddělení Sluţby kriminální policie a vyšetřování. Vznikla dne z důvodu potřeby centralizovaného řešení problému domácího násilí. Bylo zejména potřeba zavést jednotný postup a účinnější podchycení jednotlivých případů, které byly do té doby jednotlivě řešeny, a na základě toho se nemohla zohlednit dlouhodobost týrání. Současně tato speciální skupina poskytla uţší spolupráci se všemi dalšími zúčastněnými institucemi. 83 Kaţdý člen tohoto oddělení musí projít řádným školením. I ostatní policisté musí projít základním školením, protoţe se často dostávají k domácímu násilí jako první a je potřeba, aby ho dokázali rozpoznat a správně na něho reagovat. Hlavním úkolem skupiny Domácího násilí není jen odhalování domácího násilí na území města Brna, ale také: 84 - preventivní působení proti moţnému ohroţení obětí domácího násilí - jsou součástí výjezdů k incidentům, kdy je podezření z páchání domácího násilí - postupuje proti pachateli domácího násilí v rámci právních předpisů - snaţí se zajistit bezpečnost obětí domácího násilí - oběti domácího násilí poskytuje další pomoc v podobě sdělení různých telefonních kontaktů a adres, kde by mohli s daným násilím pomoci - vede evidenci útoků domácího násilí - poskytuje metodické vedení policistů, kteří jsou zařazeni v normálních útvarech policie (například hlídková sluţba) a to v případech, kdy se setkávají s domácím násilím - úzce spolupracuje se všemi státními i nestátními institucemi, kteří se věnují pomoci obětem domácího násilí i zákonným postupem proti pachateli domácího násilí - policisté zde zvyšují svou odbornou znalost v oblasti domácího násilí, psychologie i trestného řízení - pokud jsou domácímu násilí přítomny i nezletilé děti, spolupracuje se Sluţbou kriminální policie a vyšetřování specializovanými na problematiku trestné činnosti páchané na dětech a s orgánem sociálně-právní ochrany dítěte Tabulka č 5: Počet vykázání Policií ČR v letech počet rok vykázání Zdroj: 83 Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s Střílková, P., Fryšták, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s

32 Tabulka č 5 nám ukazuje počet vykázání Policií České republiky v letech 2007 aţ Celkově šlo o 7575 případů vykázání, kdy v roce 2010 vzrostl počet těchto případů. V roce 2011 stále počet vykázání rostl, přesto od roku 2012 se začal nepatrně sniţovat. 4.3 Součinnost policie s dalšími organizacemi Policie České republiky spolupracuje se zainteresovanými organizacemi a to pomocí písemného nebo telefonického kontaktu a to tak, aby určité organizace mohly přijmout další opatření na základě příslušných kompetencí. Intervenční centrum Jedná se o sluţbu sociální prevence na základě 60a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Pracovníci intervenčního centra musí kontaktovat ohroţenou osobu nejpozději do 48 hodin od vykázání. Oběti domácího násilí nabízí pracovníci odbornou pomoc. Sociální sluţby v intervenčním centru jsou poskytovány jako sluţby ambulantní, terénní či pobytové (například právní a psychologická pomoc, ubytování v azylových domech, pomoc při vytvoření bezpečnostního plánu apod.). Tyto sluţby jsou poskytovány bezplatně. Okresní či městský soud Soud bývá vyrozuměn z důvodu poskytnutí informací o okolnostech provedeného vykázání za účelem nashromáţdění potřebných důkazů pro případné rozhodnutí při podání návrhu ohroţené osoby na předběţné opatření podle 76b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Odbor sociálně-právní ochrany dětí Je kontaktován pouze v těch případech, kde jsou ve společné domácnosti přítomny děti. Tento odbor následně přijímá další opatření, která jsou potřebná k zajištění ochrany dítěte Podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 32

33 5 Výsledky dotazníku Cílem této práce je zjistit, zda mají policisté hlídkové sluţby dostatečnou pravomoc k ochraně obětí domácího násilí. Rozhodli jsme se provést průzkum, ve kterém jsme zvolili kvantitativní výzkumnou strategii, dotazníkové šetření. Mezi výhody dotazníku je moţné řadit jeho nízkou nákladovost, rychlou přípravu, respondent má nad otázkami dostatek času na zamyšlení, zpracování dotazníku není příliš náročné a respondenti v něm často vítají anonymitu. Je zde ale moţné najít také negativa, mezi které asi nejvíce řadíme nízkou návratnost. 86 Sběr dat proběhl v únoru roku 2014 na Oddělení hlídkové sluţby (OHS) v Brně v Řečkovicích. Po domluvě s mým bývalým kolegou, který pracuje na tomto oddělení jako jeden z velitelů směn, jsem mu předal dotazníky k vyplnění s tím, ţe je poskytne svým spolupracovníkům. Policisté dávali postupně vyplněné dotazníky do zalepené krabice s malým otvorem a krabice mi byla odevzdána týden po předání prázdných dotazníků. Dotazník od kolegy převzalo celkem 51 policistů, do krabice se vrátilo 46 vyplněných dotazníků, a tak návratnost byla 90%. Průzkumu se zúčastnilo celkem 46 respondentů a všichni to byli muţi. To je moţné vysvětlit tím, ţe na Oddělení hlídkové sluţby pracují především muţi a ţeny jsou zde zaměstnány jen výjimečně. 87 V úvodu dotazníku byla uvedena prosba o vyplnění a vysvětlen důvod jeho vyplnění. Také zde byla zdůrazněna anonymita vyplnění. Dotazník se skládal ze 17 otázek, většinou se jednalo o uzavřené otázky, u kterých policista vybíral navrţené odpovědi. Pouze jedna otázka byla otevřená, v ní respondent mohl napsat svůj vlastní názor. První tři otázky byly identifikační, jednalo se o označení pohlaví, věkové skupiny a dosaţeného nejvyššího vzdělání. Jako nejpočetnější věková skupina zde byla zastoupena 26 aţ 35 let (67%), po ní následovala věková skupina 18 aţ 25 let (28%) a věková skupina 36 aţ 45 let (5%). Věková skupina 46 aţ 55 let a 56 aţ 65 let zde nebyla vůbec zastoupena. Z toho vyplývá, ţe na tomto oddělení pracují převáţně muţi do věku 35 let, ale můţeme to vysvětlit tím, ţe policisté zde pracují v terénu, často se jako první setkávají s váţnými kriminálními trestnými činy, a proto je zde potřeba určitá fyzická zdatnost a psychická odolnost. Tabulka č 6: Nejvyšší dosažené vzdělání středoškolské s maturitou 76 vyšší odborné 4 vysokoškolské 7 Zdroj: vlastní zpracování Pro zaměstnání u Policie České republiky je nutné mít minimálně středoškolské vzdělání s maturitou. A tak je přirozené, ţe v rámci nejvyššího dosaţeného vzdělání zde bylo nejvíce zastoupeno středoškolské vzdělání s maturitou (76%). Vysokoškolského vzdělání zde dosáhlo 16% dotazovaných a vyššího odborného vzdělání 8% dotazovaných respondentů. 86 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, Na Oddělení hlídkové sluţby je potřeba dostatečná fyzická zdatnost a psychická odolnost, často se policisté daného oddělení setkávají s nebezpečnými pachateli trestných činů. 33

34 Jak nám ukazuje graf č 1, v oblasti dosavadních odpracovaných let na Oddělení hlídkové sluţby byly nejčastěji uváděny 1 aţ 2 roky (39%) a 3 aţ 4 roky (35%). 5 a více let zde pracuje 18% respondentů a jen několik měsíců zde pracuje 8% respondentů. Je tedy vidět, ţe policisté na daném oddělení mají s touto profesí letité zkušenosti a jistě se setkali s mnoha kriminálními činy, domácí násilí nevyjímaje. Graf č 1: Odpracovaná léta u Policie ČR jen několik měsíců 1-2 roky 3-4 roky 5-7 let Zdroj: vlastní zpracování Jak asi často se policista měsíčně setkává s případem domácího násilí. Na tuto otázku se ¾ dotazovaných s domácím násilím setkalo 1 aţ 2 krát za měsíc, i kdyţ to nebylo vţdy řešeno vykázáním nebo nějakým jiným policejním zásahem. Víckrát se za měsíc se s domácím násilím setkává 10% dotazovaných policistů, jde ale maximálně o 5 případů za daný časový úsek. Pouze 13% respondentů se někdy s domácím násilím nesetká za měsíc vůbec. Tyto data jsou z oblasti Brna a okolí, a tak četnost případů s domácím násilím mohou být v jiných částech republiky různé. Nejčastější oběť domácího násilí podle zkušeností policistů. Nejčastější obětí je podle získaných výsledků manţelka nebo druţka (92%), pouze 8% dotazovaných policistů se domnívá, ţe je to dítě. Manţel či druh, senior nebo zdravotně postiţený člověk nebyl v tomto dotazníkovém šetření ani jednou označen jako nejčastější oběť domácího násilí. Průměrná doba příjezdu policisty na místo, které je hlášeno pro podezření z domácího násilí Na tuto otázku všichni dotazovaní policisté odpověděli, ţe maximální doba příjezdu na ohlášené místo je 10 minut. Z toho 71% z nich se domnívá, ţe doba příjezdu je od 5 do 10 minut, 29% se domnívá, ţe je to maximálně do 5 minut. Rychlý příjezd na místo, které je nahlášené pro podezření z domácího násilí, je velice důleţitý, protoţe se můţe stát, ţe si oběť domácího násilí rozmyslí domácí násilí nahlásit a naopak začnou pachatele bránit a vinu svalovat na sebe (například ţe spadla ze schodů, uklouzla na podlaze v koupelně, uhodila se o otevřená dvířka od kuchyňské linky apod.). 34

35 Jaká je spolupráce s dalšími odděleními Policie ČR, s nimiž je potřeba spolupracovat v rámci vykázání. Na tuto otázku byla nejčastější odpověď, ţe spolupráce s dalšími odděleními Policie ČR je dobrá (76%). Jako velice dobrou ji hodnotilo téměř 9% respondentů, za to špatnou spolupráci označilo 15% policistů. Jako důvod uváděli například špatnou komunikaci mezi oddělením nebo dlouhé čekání příjezdu policisty, který je na tuto problematiku speciálně proškolen. Často dlouho čekáme na příjezd policisty z Domácího násilí a zatím si to třeba oběť rozmyslí, vše popře a pak je zbytečné to řešit. Někdy je tam málo lidí a nemají k nám koho poslat. Je potřeba nějakých změn v rámci spolupráce s dalšími odděleními Policie ČR, s nimiž je potřeba spolupracovat v rámci vykázání. Tato otázka souvisí s předcházející otázkou ohledně spolupráce s dalšími odděleními Policie ČR. Celkem si 26% respondentů domnívá, ţe není potřeba nic zlepšovat, jsou s daným stavem spokojeni. Takto odpovídali i všichni respondenti, kteří v předchozí otázce odpovídali, ţe spolupráce je velice dobrá. Oproti tomu 74% dotazovaných si myslí, ţe by se v rámci spolupráce mělo něco zlepšit a nejčastěji uváděli čas dojezdu, lepší komunikaci, lepší školení ohledně domácího násilí celkově mezi policisty, zlepšení jednání při vykázání v přítomnosti dítěte. Zlepšil bych jednání speciálního policisty ohledně vykázání v přítomnosti dětí pachatele nebo oběti. Někdy je těžké se domluvit ohledně příjezdu na hlášené místo. Třeba někdy čekáme dlouho na jejich příjezd nebo to místo nemůžou najít. Proškoleni na domácí násilí by měli být všichni policajti, protože když mám pocit, že je tam potřeba vykázání a zavolám na Oddělení domácího násilí, tak pošlou policajta, který zase vše zhodnotí jak já a rozhodne stejně. Spolupráce oběti s Policií ČR v rámci vykázání pachatele domácího násilí. Oběť s policisty v rámci vykázání obvykle spolupracuje (84%), jen 16% dotazovaných uvedlo, ţe nespolupracuje. Jedná se především o ty policisty, kteří uvedli v předchozích dvou otázkách nespokojenost se spoluprací s jinými oddělením Policie ČR z důvodu delšího čekání na příjezd. Pokud oběť dlouho čeká na příjezd oprávněného policisty jednat v rámci vykázání, můţe si svoji výpověď rozmyslet, pachatele začne bránit a případné poranění svádět na svoji nešikovnost. Oběť se pak snaţí také agresora omlouvat a snaţí se nastavit dojmem, ţe se jedná o běţnou domácí hádku a domácí násilí začne naprosto popírat. Oběť je často bojácná a nikomu nedůvěřuje. 35

36 Graf č 2: Spolupráce oběti s Policií ČR v rámci vykázání pachatele domácího násilí vždy spolupracuje většinou spolupracuje většinou nespolupracuje Zdroj: vlastní zpracování Spolupráce pachatele domácího násilí s Policií ČR v rámci jeho vykázání. Oproti oběti domácího násilí pachatel s Policií ČR v rámci jeho vykázání většinou nebo často nespolupracuje (celkem 76%). Jak bylo zjištěno, většinou po příjezdu policisty z Oddělení hlídkové sluţby na hlášeném místě pachatel jiţ není. A pokud je, tak nesouhlasí s rozhodnutím policisty, je často agresivní, arogantní, uráţí policisty a přesvědčuje oběť, ţe to tak rozhodně nebylo, ţe ji neublíţil nebo nechtěl ublíţit. Podle pachatele za danou situaci můţe často sama oběť. Častý výjezd na stejné hlášené místo na základě podezření z domácího násilí. Někdy se stane, ţe policista vyjíţdí na stejné místo i vícekrát a vţdy z důvodu hlášení z podezření domácího násilí. Vícekrát na stejné místo vyjelo jiţ 10 respondentů, z toho 8 z nich 2krát a dva z nich 3krát. Zbývající část (78%) se s výjezdem na stejné místo doposud nesetkalo. Mezi nimi byli i ti policisté, kteří na daném oddělení pracují i nekolik let. Nechá si oběť domácího násilí poradit a převezme si materiály k informacím o nejbližších zařízeních, které pomáhají obětem domácího násilí Jiţ v předcházející otázce jsme zjistili, ţe oběť většinou s policisty spolupracuje, a tak je přirozené, ţe si také nechají od policisty poradit a převezmou si materiály k informacím o nejbliţších zařízeních, která pomáhají obětem domácího násilí (81%). Negativně na tuto snahu reaguje 19% obětí a byli to většinou ti, kteří si rozmysleli svoji výpověď (například z důvodu dlouhého čekání na speciálně vyškoleného policisty) nebo stále bránili pachatele. Kdo nejčastěji ohlašuje podezření na domácí násilí. Podezření z domácího násilí by měl hlásit na Policii kaţdý, kdo se o něm dozví. Podle dotazovaných respondentů nečastěji ohlašuje podezření na domácí násilí samotná oběť (61%), dále sousedé (33%) a nejméně z navrhovaných odpovědí byli příbuzní (6%). Ţádný respondent do kolonky někdo jiný nic nevyplnil. Je překvapivé zjištění, ţe nejčastěji volá sama oběť, i kdyţ občas po příjezdu policisty nebo v rámci řízení o vykázání se rozhodnou svoji výpověď změnit. Můţe to být dáno tím, ţe přímo u týrání se oběť cítí pachatelem ohroţena, bojí se ho a 36

37 hledá pomoc, ale jakmile se pachatel po příjezdu policisty uklidní, není si oběť jistá svým jednáním. Mýty o domácím násilí? Policista se s mýty o domácím násilí u lidí občas setkává. Celkem 54% policistů se domnívá, ţe lidé věří mýtům o domácím násilí. Zbývající část tomu nevěří. Graf č 3: Důvěra lidí o mýtech o domácím násilí spíše ano ano spíše ne ne 0 Zdroj: vlastní zpracování Využití Policie ČR všech prostředků pro zastavení domácího násilí Téměř všichni respondenti v dotazníkovém šetření odpověděli, ţe se spíše nebo určitě Policie ČR snaţí vyuţít všech moţných prostředků, které by slouţili k zastavení domácího násilí. Pouze 7% policistů se domnívá, ţe si to spíše nemyslí. Je pro policistu snadné řešit domácí násilí? Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti stejně a shodli se v tom, ţe pro ně není snadné řešit domácí násilí. Jako nejčastější důvod uvedli problém s udrţením svoji nestrannosti a emocí, především v přítomnosti dítěte nebo dětí. Také zde byla zmíněná obava ze špatného rozhodnutí a tím vzniku pozdějších problémů. Je to vypjatá a dost náročná situace, zvláště pokud jsou na místě děti. Někdy mám strach, že blbě odhadnu situaci a špatně se rozhodnu. Že to třeba nenahlásím na Oddělení domácího násilí a pak se tam něco hrozného stane. Byla zde zmíněna i reakce ze strany okolí, která jednání policisty při řešení domácího násilí na hlášeném místě kritizuje. S tím mohou být spojené i mýty o domácím násilí, které se bohuţel ve společnosti stále vyskytují. Nejhorší je ten hlouček lidí, kteří se kolem seskupí dokola a furt nám do toho mluví, někdy i brání pachatele. 37